JAK ZASADIT ŠACHOR

Kde se dá šáchor koupit

Šáchor "Zumula" je možné koupit v internetových obchodech nebo zahradnictvích. Jeho cena se pohybuje okolo 85 korun za rostlinu.

Zdroj: Šáchor pro kočky

Rostlina šáchor

Šáchor (Cyperus alternifolius "Zumula") je rostlina z čeledi šáchorovitých (Cyperaceae), která je někdy nazývaná také jako kočičí tráva. Na světě existuje asi 600 druhů, liší se vzrůstem i tvarem listů a rozpoznatelné jsou podle deštníkovitě uspořádaných listů na koncích stonků. Jsou to rostlinky z prostředí bažin, proto milují a potřebují vodu.

Jedná se o starou kulturní rostlinu – šáchor papírodárný používali Egypťané asi před 2500 lety pro výrobu papyru. Díky Římanům se papyrus rozšířil po celém Středomoří a od 6. století víceméně nahradil drahý pergamen. Používal se ještě v první polovině 11. století na dokumenty papežské kanceláře. Papyrus se ale využíval i jinak – na voru postaveném podle historického vzoru ze šáchoru pravého přeplul Thor Heyerdahl Atlantik.

Jako pokojová rostlina se šáchor dostal do Evropy údajně až v 19. století.

Zdroj: Šáchor pro kočky

Semena

Šáchor je možné množit i semeny, ale moc se to nedoporučuje. Semenáčky rostou velmi pomalu, v prvním roce jsou náchylné k úhynu a kvetou až za 5–8 let. Ale pokud se o to chcete přesto pokusit, vysejte semena lehce na povrch substrátu. Udržujte teplotu prostředí mezi 22–24 °C a mírně zalévejte. Po třech týdnech by se měly objevit malé semenáčky. Ty jsou velmi náchylné na přemokření i přeschnutí. Po půl roce je začněte hnojit a teprve po roce je přesaďte. Ne dříve.

Zdroj: Šáchor pro kočky

Pěstování šáchoru

Rostlina obvykle dorůstá do výšky 40 až 70 cm, uvádí se, že velikost závisí na velikosti kořenového balu. Kvete v létě, květy jsou zelenobílé a podobné květům trav.

Šáchor potřebuje světlé a teplé místo, neměl by ale být na přímém slunci. Ideální je okno otočené na sever nebo východ. Pokud máte okno v koupelně, je to pro šáchor z hlediska vlhkosti vynikající místo. Asi od konce května může být venku. Vyhovuje mu pěstování například v zahradní nádrži.

Šáchor pěstujte v lehkém, dostatečně propustném substrátu, který je vhodný pro pěstování fíkusů (s pH okolo 6). Jedná se vlastně o zeminu s příměsí písku a jílu. Jinak je to velice nenáročná rostlina a dá se říci, že všechny její problémy léčí voda. Opravdu ji potřebuje, přelévání vůbec nevadí, právě naopak. Jako bažinná rostlina uvítá, když bude stát ve vodě až po stonky.

Když je ve vytápěné místnosti, musíme zajistit zvlhčování vzduchu. Rostlinu je dobré čas od času sprchovat nebo alespoň rosit. Možností je také udržovat neustále vodu ve velké misce pod květináčem, která se může odpařovat a listy zvlhčovat. V bytě by šáchor neměl být blízko topení, v suchém vzduchu totiž špičky listů hnědnou. Teplota při pěstování by neměla klesat pod 18 °C. Nevhodné místo pro pěstování této rostliny v zimním období je blízko tepelného zdroje. Ten může způsobit rychlé prosychání substrátu.

Šáchor přihnojujte opatrně, doporučuje se pouze slabší dávka hnojiva, například na pokojové rostliny. Suché a odumřelé listy je nutné stříhat, a to poměrně razantně. Pokud má rostlina dobré podmínky, okamžitě vyrazí listy nové.

Množit šáchor je možné dělením rostlin, kdy se rostlinka opatrně rozdělí a každá se zvlášť zasadí. Další možností je odříznutí vrcholové růžice s asi 5 až 10 cm dlouhým stonkem. Listy se zkrátí přibližně o jednu třetinu a růžice se nechá při pokojové teplotě a na světle ve vodě pustit kořínky, listy jsou přitom dole (rostlinka je vzhůru nohama). Až se objeví kořínky a několik listů (2 až 3), rostlinku je možné zasadit.

Nejčastějším problémem při pěstování šáchoru bývá suchý vzduch. Listy zasychají a stávají se náchylné k napadení škůdci. Na papyru si rády pochutnávají především mšice a molice. Špičky listů mohou hnědnout také tehdy, když rostlinu zaléváte moc tvrdou vodou. Používejte tedy převařenou nebo dešťovou vodu. Pokud se vám se šáchorem opravdu nedaří, můžete zkusit listy odříznout a zkrátit asi na 5cm pahýly. Rostlina ještě může s úspěchem obrazit.

Zdroj: Šáchor pro kočky

Proč kočky potřebují šáchor

Kočky jsou velmi čistotné, olizují se a často se čistí. Tato vlastnost však přináší pro vašeho domácího mazlíčka jednu velkou nevýhodu. Kočka při očistě spolkne velké množství chlupů, které jsou nestravitelné. V malém množství se s nimi organismus kočky vyrovná a vyloučí je přirozeně v trusu. Je-li však chlupů hodně, vzniká v žaludku kočky postupným hromaděním takzvaný bezoár, který je typický zejména pro přežvýkavce, ale vyskytuje se i u dalších živočichů, včetně opic a lidí (bezoárové kameny), koček a psů. V menším množství nejsou bezoáry nijak nebezpečné, vytvářejí-li se však ve větším množství, mohou kočce způsobit podráždění žaludku, nechutenství nebo další zdravotní problémy.

Jednou z možností, jak se vyvarovat problémům s množícím se bezoárem v žaludku, je umožnit kočkám přístup k čerstvé trávě, která je přírodním zdrojem vlákniny. Ta napomáhá předcházet tvorbě bezoárů a udržuje trávicí systém kočky zdravý. To je důvod, proč kočky a psi občas okusují trávu.

V zimním období bývá přirozené trávy nedostatek. Jako velmi vhodnou alternativu je možné použít šáchor Cyperus alternifolius "Zumula", který běžnou trávu dobře nahradí. Šáchorů je ale velké množství druhů, dávejte pozor, jaký kočce pořídíte. Ne každý je vhodný. Mnozí chovatelé dokonce tento šáchor používají pro své čtyřnohé miláčky i v období od jara do podzimu, kdy je normální trávy dostatek. Vede je k tomu především oprávněná obava z případné kontaminace trávy nejenom prachem a dalšími nečistotami, ale zejména možné znečištění výkaly různých zvířat, která se v trávě mohou pohybovat (psi, kočky, hlodavci a podobně). Hrozí zde tak zvýšené riziko přenosu různých parazitů.

Většina koček tento šáchor miluje, pouze ve výjimečných případech dají přednost jiné rostlině. S oblibou jej konzumují ale i psi, papoušci, hlodavci, želvy a další terarijní živočichové, pro které je zelené krmení nezbytné. Zvláště v zimním období nenajdete vhodnější náhradu za trávu.

Kočka zpravidla dává tomuto šáchoru přednost před všemi ostatními pokojovými rostlinami, takže nedochází k poškozování ostatních interiérových rostlin.

Zdroj: Šáchor pro kočky

Cryptocoryne

Rostliny pěstované v akváriích nejsou jen estetickým doplňkem dotvářejícím celkový výsledný vzhled, ale jsou důležité zejména pro zachování a udržení stabilní biologické rovnováhy v uzavřeném systému akvarijní nádrže. Rostliny pomocí zeleného barviva – chlorofylu a světelné energie přeměňují anorganické sloučeniny na látky organické. Při tomto procesu asimilace – fotosyntéze, kdy rostliny přijímají oxid uhličitý, se uvolňuje jako vedlejší produkt kyslík. Fotosyntéza probíhá pouze přes den, při dostatečně intenzivním přirozeném nebo umělém osvětlení. Rostliny kromě toho také, stejně jako živočichové, neustále ve dne i v noci dýchají, přičemž spotřebovávají kyslík a vydechují oxid uhličitý. Spotřeba kyslíku rostlinami je ale mnohem menší než množství, které díky asimilaci vyprodukují. Další funkcí rostlin v akváriu je schopnost odbourávat odpadní dusíkaté látky, navíc svými kořeny prokysličují akvarijní dno, takže působí v akváriu jako takzvaný živý filtr. Vodní rostliny obsahují dokonce i látky omezující a ničící některé druhy bakterií. Porosty rostlin poskytují dále možnost přirozeného úkrytu rybám a jejich potěru, dalším druhům ryb zase slouží jako třecí substrát a pro některé ryby jsou i potravou.

Kryptokoryny se řadí mezi bahenní neboli obojživelné rostliny, které rostou ve volné přírodě v oblastech, kde během roku v závislosti na ročním období kolísá hladina vody. Při vysokém stavu vody rostou více či méně ponořené pod vodou, tehdy vytváří submerzní formu. Při nízkém stavu vody a v období sucha jsou schopny růst částečně, případně celé mimo vodu v emerzní formě s kořeny ve vlhkém substrátu. Jejich emerzní listy jsou tužší a pevnější než křehké submerzní listy a liší se mnohdy i svým tvarem. Bahenní rostliny přijímají podstatnou část živin i kořenovým systémem a jejich květy vykvétají pouze nad vodou.

Pěstírny akvarijních rostlin využívají schopnosti těchto rostlin vytvářet emerzní formu, protože se snáze pěstují a množí právě emerzně. Do akvarijních prodejen jsou pak většinou dodávány rostliny vypěstované mimo vodu, ve sklenících, při vyšší vlhkosti vzduchu. Tyto rostliny pak po zasazení do akvária nejsou mnohdy schopny beze ztrát přežít takovou náhlou změnu podmínek. Rostlina shazuje původní emerzní listy, které žloutnou a uhnívají. Teprve při dobrých podmínkách postupně vyrůstají nové submerzní listy. Naproti tomu typické vodní rostliny nebo submerzně pěstované bahenní rostliny při přesazení do jiného akvária snáší takovou změnu podmínek bez větších problémů nebo jen s malými ztrátami.

Při vysazování rostlin je základním pravidlem umísťovat rostliny stejného druhu do skupinek po více kusech. Výjimku tvoří solitérní, samostatně zasazené velké druhy, které kolem sebe vyžadují dostatek volného prostoru. Vysoké, dlouholisté rostliny umísťujeme do zadních nebo bočních míst, menší a středně velké druhy pak doprostřed a nízké druhy do předních částí nádrže.

Rostliny s kořenovým systémem sázíme do předem vyhloubené jamky tak, že prstem vytvoříme ve štěrku jamku, vložíme do ní rostlinu, kterou dvěma prsty přidržíme, a opatrně přihrneme písek. Nakonec rostlinu jemně povytáhneme tak, aby šel vidět kořenový krček. Příliš dlouhé původní kořeny můžeme předtím zkrátit nůžkami nebo ostrým nožem klidně až na polovinu či třetinu původní délky, protože po přesazení si rostlina vytvoří nový kořenový systém, zatímco původní kořeny postupně ve dně uhnijí.

Rostliny s olistěnými lodyhami (takzvané stonkové rostliny) se sází do skupin, kdy se buď umístí každá rostlina do vlastní jamky, anebo lze do společné jamky zasadit několik kusů současně. Tyto rostliny se sází většinou jako řízky, kdy se ze spodní části stonku odstraní ze dvou až čtyř pater listy, v místě uzlin zasazených do dna dostatečně hluboko se pak vytvářejí nové kořeny. Rostliny se do písku nikdy násilím nevtlačují, aby nedošlo k jejich poškození.

Nejjednodušší způsob vegetativního množení představují rostlinami tvořené postranní výhonky a šlahouny rostoucí v substrátu nebo se plazící po jeho povrchu. Na jejich koncích se pak vytváří mladá, samostatně zakořeněná rostlinka a výhonek pak vyráží dále, kde se postupně tvoří další nové rostliny. Je vhodné po čase takový řetězec rostlin přerušit, neboť původní mateční rostlina se příliš vysiluje, až nakonec může odumřít. Nové mladé rostliny můžeme ponechat buď zakořeněné, přičemž šlahoun mezi nimi přerušíme, nebo je přesadíme na jiné místo. Příliš husté porosty rostlin pak pravidelně protrháváme. Mladé rostliny však neoddělujeme příliš brzy, měly by dosáhnout alespoň třetinové až poloviční velikosti dospělé rostliny. Mezi takto se množící rostliny patří i kryptokoryny.

Pro zdravé a bujně rostoucí rostliny, které jsou pak základem biologické rovnováhy v akváriu, je nezbytné zajistit dostatek světla, živin, vhodné dno, přiměřenou teplotu a potřebné parametry vody. Jako zdroj živin pro většinu běžných rostlin postačuje detrit vznikající v akváriu z výkalů ryb a plžů, ze zbytků potravy a tlejících částí rostlin. Tyto organické zbytky však musí být nejdříve přeměněny – mineralizovány činností nejrůznějších mikroorganismů a bakterií na látky anorganické. Mineralizace detritu usazeného ve štěrkovém dně může probíhat pouze za přístupu dostatečného množství kyslíku obsaženého ve vodě a při mírném proudění vody. V akvarijní vodě je touto přirozenou cestou zajištěn zejména dostatek dusíku a fosforu. Dusík (N) přijímají vodní rostliny jako amonium (NH₄+), vznikající činností bakterií. Fosfor přijímají rostliny ve formě fosfátů a stejně jako u dusíku platí, že v akvarijní vodě je jeho obsah zajištěn v dostatečném množství a spíše pravidelnou výměnou části vody musíme udržovat přijatelný obsah obou těchto živin tak, aby nedocházelo k jejich nadbytku a hromadění. Rostliny dále vyžadují ke své výživě i stopové prvky, jako jsou železo, mangan a mnohé další. Nedostatek nejdůležitějšího stopového prvku – železa způsobuje chlorózu, projevující se světle nažloutlými, sklovitými listy. Řešením je v tomto případě začít rostliny přihnojovat tekutým nebo pevným hnojivem s obsahem železa včetně dalších potřebných stopových prvků.

Jednou z nejdůležitějších živin pro rostliny je oxid uhličitý (CO₂). V akváriu vzniká přirozenou cestou jako odpadní produkt při dýchání ryb a dalších živočichů, ale i všech mikroorganismů či bakterií včetně samotných rostlin. V přírodě i v akváriu může někdy nastat určitý nedostatek oxidu uhličitého. V takovém případě, pokud jsou ve vodě rozpuštěné hydrogenuhličitany, je některé druhy rostlin využijí jako zdroje CO₂, kdy se pak nerozpustný uhličitan vápenatý (CaCO₃) vysráží na osvětlených částech listů rostlin ve formě drsného bílého povlaku, prášku. Tento jev se nazývá „biogenní odvápnění“.

Zdroj: Cryptocoryne