Petechie jsou malé, červené nebo purpurové tečky objevující se na kůži nebo sliznici psa.
Příznaky
Petechie se obvykle vyskytují jako skupina teček (ne jako jedna ojedinělá tečka). Mohou se objevit náhle nebo i po nepatrném zranění. U zdravého psa se petechie mohou dále vyskytnout po alergické reakci, při nedostatku vitaminu C či po zvracení. Tyto červené tečky, respektive pupínky na kůži, mívají velikost od jednoho milimetru a uvnitř obsahují krev. Petechie se tedy jeví jako výsev velice drobných prokrvácených míst v kůži (hemoragie), která pak vypadá jako rudofialově tečkovaná. Příčina jejich vzniku může být pestrá, ale v zásadě se vždy jedná o narušení celistvosti drobných podkožních krevních cév (kapilár).
Objevují se i příznaky specifické pro onemocnění, která petechie vyvolávají. Mezi nejčastější onemocnění a příznaky způsobující petechie patří lupus erythematodes (únava, bolest kloubů, padání srsti), leukémie (únava, pocení, nechutenství, chudokrevnost), zánět cév (skvrny na kůži, únava, teplota, krev v moči).
Zdroj: článek Petechie u psa
Příčiny
Petechie jsou způsobeny menším krvácením nebo krvácením pod kůží. Tyto tečky označují vážnější zdravotní problémy, jako je krvácení nebo poruchy srážení krve, infekční onemocnění či rakovina. Také některé druhy léčby rakoviny a léky mohou způsobit petechie.
Nejčastějšími příčinami vzniku jsou nedostatek krevních destiček, zánětlivé onemocnění cévní stěny (vaskulitidy), infekce, nádorové onemocnění leukémie, onemocnění imunitního systému.
Fyzikální příčiny – působení mechanických sil (úder, tlak), silného přetlaku nebo podtlaku, to vše může poškodit krevní cévky pod kůží a způsobit výsev petechií v dané oblasti. Petechie v oblasti hlavy mohou vzniknout při místním zvýšení tlaku během usilovného zvracení.
Infekční choroby – vznik petechií může doprovázet řadu infekcí a poměrně často jsou petechie přítomné u těžkých septických stavů.
Nedostatek krevních destiček nebo jejich nedostatečná funkce – většina onemocnění spojených s poruchami tvorby krevních destiček nebo s jejich zvýšeným rozpadem zvyšuje riziko krvácení z malých cévek, které se následně projeví jako petechie. Do této skupiny patří zejména hematologické choroby (leukémie, lymfomy, idiopatická trombocytopenická purpura, aplastická anémie a mnohé, mnohé další). Z nemocí způsobujících poruchu funkce krevních destiček jmenujme například von Willebrandovu chorobu.
Nedostatek vitaminu C – psi s chronickým nedostatkem tohoto důležitého vitaminu mají málo pevné krevní cévy, a tak je riziko vzniku petechií u nich vyšší.
Léky na ředění krve – některé léky ovlivňující funkci krevních destiček mohou ve vyšších dávkách způsobit vznik petechií, tyto léky se odborně označují jako antiagregační léky (například kyselina acetylsalicylová – aspirin, anopyrin, godasal).
Vaskulitidy – toto jsou naštěstí poměrně vzácná autoimunitní onemocnění, kdy vlastní imunitní systém poškozuje krevní cévy zánětlivým procesem a narušuje jejich integritu. Příznaky mohou být různé a vznik petechií je pouze jedním z mnoha možných projevů systémových vaskulitid. Typickým příkladem je Henoch-Schönleinova purpura.
Zdroj: článek Petechie u psa
Léčba
Při léčbě petechií je důležité zjistit, proč petechie vznikají, aby se mohla léčit základní příčina onemocnění. Na zánětlivé vyrážky se doporučuje přikládat studené obklady. Léčba samotných petechií nevyžaduje žádné léky, vždy se musí léčit primární příčina.
Zdroj: článek Petechie u psa
Výchova
Než králíčka poprvé vypustíte doma z klece, je dobré odstranit vše, co by pro něj mohlo být pokušením. Dobré je tedy odstranit, nebo zamaskovat kabely (dají se třeba schovat do různých lišt), protože překusování kabelů se králíček odnaučí jen těžko. Možná to nějakou dobu neudělá, ale počítejte s tím, že když ho tím budete „pokoušet“, tak o ten kabel nakonec přijdete.
Králíčci se hrozně rádi mazlí a mají rádi měkké věci jako jsou deky, peřiny, postele nebo gauče. Problém je, že si je často značkují nejen bobky, ale i močí, což nikdo z nás jistě neocení. Pokud máte také látkový gauč, tak se občas stává, že králíčci látku trhají, někdy si tím vynucují pozornost. Tohle se králíček ale při důsledné výchově dokáže odnaučit. Problémem také bývají vysoké koberce, z nichž králíčci rádi vytrhávají nitě, nejhorší je, že někdy je i jedí, což jim může způsobit velké zdravotní komplikace. Králíčci si také velmi rozumí s naším oblečením, pokud někde v dosahu králíčka necháte válet jakékoliv oblečení, je dost pravděpodobné, že vám ho „vylepší“ nějakými dírkami. Čůrání do postele, nebo na gauč, může způsobovat snaha králíčka ukázat nám, že on je v domě pánem, případně ale tak může dávat najevo, že se mu něco nelíbí.
Stejně jak odstranit kabely je vhodné odstranit z králíčkova dosahu i všechny pokojové rostliny, velká část z nich totiž bývá jedovatá a králíček má tendenci okusovat vše, co potká, takže by mu to mohlo vážně ublížit. Pokud by se králíček zrovna do takové rostliny nepustil, je dost pravděpodobné, že bude hrabat v květináči, opět je to jeho přirozenost, se kterou nic nenaděláte. Kromě pokojových rostlin mohou být pro králíčka nebezpečná také další zvířata, která máte v bytě, nebo se kterými se může setkat venku při venčení. Ne každý pes a kočka si totiž s králíčkem rozumí a řada psů má silný lovecký instinkt, obzvlášť když před nimi králíček začne prchat. Kromě zvířat a rostlin jsou pro králíčka nebezpeční také lidé. Řada dětí (obzvlášť ty malé, kterým nevysvětlíte, že králíček není hračka) má ve zvyku králíčka tahat a sahat na něj, když on o to nemá zájem. Králíček pak bývá agresivní, zároveň je to také malé zvířátko, které děti mohou nevhodně zmáčknout, nebo uchopit a tragicky mu ublížit. Ale i dospělý se často dopouštějí chyby ve vztahu ke králíčkům. Někteří majitelé chtějí svým králíčkům dopřát čerstvý vzduch a vystaví je někde na přímém slunci, aniž by si uvědomili, že se králíček nemá kde před sluníčkem schovat (to se často stává, pokud králíčkovi vytvoříte ohrádku třeba na zahrádce), zároveň také musí mít možnost příjmu tekutin. I králíčkovi může hrozit úpal, který ale pro něj může být smrtelný. Snad každému majiteli králíčka se někdy stalo, že na králíčka omylem šlápl. Králíčci mají totiž tendenci se motat pod nohama, obzvlášť když jim majitel nese nějakou mňamku. Pokud to není nic vážného, stačí se králíčkovi vlídným hlasem omluvit (cítí tón hlasu a pochopí, že to nebyl žádný útok ani trest).
Zdroj: článek Zakrslý králík - chov
