IVOMEC je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Ivermectin je antihelmintikum používané na léčbu vlasovců. Je vhodný v případě, že u vašeho zvířecího miláčka byli diagnostikováni například gastrointestinální oblí červi, plicnivky, svrab, vši, střečci, ostatní červi. Preparát je k dostání v injekční, tabletové nebo pastové formě.
Pro lidi
Ivermectin, používaný ve veterinární medicíně v léčbě parazitárních onemocnění, je semisyntetický derivát makrocyklických laktonů, makrolidovým antibiotikům příbuzných avermektinů, které vznikají fermentací Streptomyces avermitilis. Jejich účinek spočívá v indukci motorické paralýzy parazita ovlivněním neurotransmise zprostředkované kyselinou gama-aminomáselnou.
Ivermectin se u lidí používá při léčbě onchocerkiázy, strongylidiázy, filariázy. V poslední době se projevuje rovněž účinek na kožní parazitární onemocnění, jako je například larva currens, larva migrans cutanea, a především u lidských ektoparazitóz, zejména vší a svrabu.
Dávkování ivermectinu není zatím jednoznačně určeno. Nejčastěji je podáván v dávce 200 μg/kg/den (jednorázově či třikrát po sobě v 1–2týdenních intervalech). Ivermectin byl podán již milionům lidí pro onchocerkiázu s ojedinělým výskytem mírných a přechodných vedlejších účinků.
Perorální ivermectin při jedné aplikaci v dávce 200 μg/kg hmotnosti byl v některých případech méně účinný (v 70 %). Ivermecktin nepůsobí totiž na časné vývojové fáze parazita ve vajíčku, u kterého ještě nebývá plně vyvinut nervový systém, nebo kvůli nedostatečné prostupnosti stěny vajíčka, zatímco fertilní samička umírá po první orální dávce. Vliv může mít i snížené vstřebávání látky při perorálním podání.
Oproti lokálním preparátům je výhodou tohoto produktu snadná aplikace, bezpečnost, rychlost, dobrá tolerance, zajištění maximální spolupráce pacienta, absence iritace kůže při léčbě. Nevyvolává diferenciálnědiagnostické rozpaky po dokončení léčby – zda se jedná o perzistující svrab, či o léčbou indukovanou dermatitidu.
V současné době se již upřednostňuje použití ivermectinu oproti lokální terapii v některých indikacích: nemocní se svrabem nereagujícím na lokální terapie, při epidermiích a endémiích ve zdravotních a sociálních zařízeních, u scabies norvegica, silně sekundárně infikovaného svrabu a u imunosuprimovaných osob. Preparát je v současné době k dispozici na našem trhu pouze pro veterinární použití (Ivomec).
Cena tablet se pohybuje okolo 350 Kč za balení, injekční forma činí 70 Kč za jednu aplikaci. Jedno balení pasty je k dostání za 190 Kč.
Často se v této souvislosti setkáváme s chybným názvem Ivermectim nebo Ivermektim, což jsou chybné názvy léku Ivermectin.
Zdroj: článek Ivermektin
Léčba
Diagnostika onemocnění je pro veterinárního lékaře ve většině případů jednoduchá. Je ovšem třeba odebrat skalpelem vzorek z postižené kůže (hluboký kožní seškrab až na mírně krvácející spodinu) a provést mikroskopické vyšetření. Pokud se vzorek odebere alespoň ze tří míst, neměl by být problém parazita zachytit.
Terapie onemocnění se diametrálně liší podle toho, zda se jedná o demodikózu u mladého jedince do 1,5 roku (juvenilní forma), nebo u dospělého psa. Juvenilní forma (je-li lokalizovaná) ve většině případů odezní spontánně i bez terapie. Demodikóza u zvířat dospělých vyžaduje léčbu vždy. Prvním krokem by mělo být dostatečné ostříhání zvířete a odstranění šupinek speciálním šampónem (obsahuje 2,5% benzoylperoxid, který pomáhá vypláchnout chlupové váčky). Po ošetření šampónem je nutné aplikovat amitraz (účinná látka proti vlastnímu trudníkovi) ve formě koupele v ředění 1 : 100. Nejčastěji používaný preparát je Ectodex. Při koupeli je důležité zabránit tomu, aby se amitraz dostal do očí, z tohoto důvodu je dobré před koupelí aplikovat do spojivkového vaku ochrannou oční mast. Také je třeba při koupeli a po koupeli dostatečně větrat a vlastní koupel provádět v rukavicích. Koupele v amitrazu provádíme zpravidla 2x týdně po dobu několik týdnů (cca 6–8 týdnů), a to tak dlouho, dokud není při kontrole u veterinárního lékaře negativní výsledek kožního seškrabu. Poté, co je kožní seškrab negativní, se doporučuje ještě 1 až 2 týdny v koupeli pokračovat. Ectodex (amitraz) by neměl být nikdy použit u čivav, neboť může být toxický. Další, ale výrazně dražší možností je použití milbemycinoximu (Interceptor). Levnější variantou je použití avermectinu (Dectomax, Ivomec) podáváním roztoku do tlamy psa opět po dobu několika týdnů, ale lze ho použít pouze u některých plemen psů (nikdy ne u kolií a jejich kříženců).
Jako doplňková léčba se někdy doporučuje i podávání vitamínu E (200 mg 1x až 2x denně) v kapslích. Je-li přítomna sekundární bakteriální infekce kůže, je nutná i celková léčba antibiotiky, cca 4–8 týdnů (podle hloubky a závažnosti přítomného zánětu kůže).
Prognóza onemocnění je velmi dobrá u lokalizované formy onemocnění ve štěněcím věku. Generalizovaná forma má lepší prognózu, vyskytne-li se opět ve věku do 1,5 roku života psa. U dospělého jedince je prognóza vždy méně dobrá až špatná a vždy hrozí poměrně velké riziko, že dojde k návratu onemocnění. Při výskytu trudníkovitosti psa v dospělosti je třeba pátrat i po jiných onemocněních, která mohou navozovat sníženou nebo neadekvátní funkci imunitního systému psa (onkologická onemocnění, některá hormonální onemocnění – nedostatečná funkce štítné žlázy).
U demodikózy je třeba se zaměřit zejména na prevenci. Zvířata, u kterých se demodikóza vyskytla v dospělosti, nepoužívat v chovu. Feny, u nichž se ve vrhu vyskytla štěňata s demodikózou, se doporučuje vyřadit z chovu, protože se u nich předpokládá přenos genetické dispozice. Dezinfekce prostředí není nutná, protože volně žijící trudníci rychle ztrácejí schopnost infikovat.
Zdroj: článek Demodex u psů
