INFRA SVĚTLO je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Bezkontaktní infračervený teploměr pracuje na inovační technologii infračervenými paprsky, které umožňují měření teploty i bez dotyku objektu, což zvyšuje i hygieničnost používání.
Infračervený teploměr pro kočky
Infračervený teploměr dokáže rozeznat teplotu různých povrchů, a to pomocí měření infračerveného vysílání z daných míst.
CEM DT-8862
Profesionální infračervený teploměr je schopen přesně rozeznat teplotu různých povrchů měřením infračerveného záření vysílaného ze zaměřeného povrchu. Teploměr má různý poměr zobrazení zaměřovací tečky (D : S = 12 : 1) a velké rozmezí měření teplot. Optika v teploměru snímá infračervené záření, které je soustředěno a zaměřeno na detektor. Elektronika teploměru potom přepočítá informaci na hodnotu teploty, která se zobrazí na displeji. Laser je zde pouze pro usnadnění zaměřování. Teploměr má USB rozhraní. Rozsah měření tohoto teploměru je od -50 až do +650 °C s odchylkou +/- 1 %. Je napájen 9V baterií.
Bezkontaktní infračervený teploměr Microlife NC 120 vám usnadní měření teploty v široké paletě (člověk, zvíře, pokrmy). Inovační technologie infračervenými paprsky umožňuje měření teploty i bez dotyku objektu, což zvyšuje i hygieničnost používání. Teploměr snímá teplotu od vzdálenosti 1 cm, měřící cyklus trvá 3 sekundy. Tento eploměr má rozsah měření od 0 °C do 100 °C.
Nejedná se o řasu, ale o bakterii schopnou fotosyntézy. Vše pokrývá modrozeleným slizovitým povlakem. Lze snadno ručně odstranit, ale brzy se utvoří znovu. Nejčastěji se tvoří podél předního skla či na substrátu.
Vzniká z důvodu nízké hodnoty dusičnanů (NO3). Jak jsme již psali, nejčastěji se vyskytuje podél předního skla, odkud se rozšíří do celého akvária. Velice často se také vyskytuje po založení akvária, kdy je v akváriu amoniak. Případným dalším důvodem jejího výskytu jsou špinavé filtry, znečištěný substrát a nedostatečný proud v akváriu.
Nejlepším způsobem, jak se sinice zbavit, je zatemnění nádrže. Nejprve ovšem odstraňte co největší množství řasy mechanicky a vyměňte cca 50 % vody v akváriu. Máte-li v akváriu nedostatek dusičnanů, zvyšte množství dusičnanů k hodnotě 20 mg/l. Zastavte přísun CO2, vypněte světlo a přikryjte celou nádrž dekou, aby se do akvária nedostalo vůbec žádné světlo. Deku 4 dny neodkrývejte a ryby nekrmte, bez problémů vydrží bez krmení. Po odkrytí znovu vyměňte 30–50 % vody a zapněte CO2 a světlo. V tuto chvíli opět přihnojte dusičnany. Ujistěte se, že filtr a substrát není špinavý a že máte v akváriu dostatečnou cirkulaci vody. Pokud se objevuje na substrátu u předního skla, můžete toto místo přelepit černou páskou.
Oko kočky je komorové stejně jako oči jiných obratlovců včetně člověka. Koťata se rodí slepá, jejich oči se začínají otevírat mezi 8.–14. dnem věku a během dalšího týdne jsou už plně funkční.
Předpokládá se, že kočky jsou mírně krátkozraké – nejostřeji vidí předměty vzdálené mezi 2 až 6 metry.
Rohovka kočičího oka klenutější, aby zachytila více paprsků, navíc má kočka za sítnicí ještě jednu cévnatou vrstvu, která se označuje tapetum lucidum a funguje jako zrcadlo, které odráží světlo zpět, takže projde světločivnými buňkami nejen přímo, ale ještě jednou odražené. Tuto vrstvu nemá žádný jiný živočich a navenek se projevuje mimo jiné tím, že když na kočku ve tmě posvítíte, zdá se, že jí svítí oči (vidíme odražené světlo).
Zornice se navíc může v šeru hodně otevřít (pokryje téměř celou duhovku) a pustit do oka maximum světla, za dne je potom malá a chrání citlivé oko před silnými slunečními paprsky. U malých koček (s výjimkou manula) je zornice typicky elipsovitá, uzavírají ji dva svaly ze stran, velké kočky mají zornici kruhovou stejně jako třeba člověk.
Kočky mají takzvané třetí víčko (mžurku), které je ve vnitřním koutku oka. Mžurka oko stále zvlhčuje, proto kočka téměř nemusí mrkat.
Na sítnici oka jsou dva druhy receptorů, obou je u koček přibližně stejný počet – tyčinky citlivé na slabé světlo a čípky fungující při silném světle a umožňující barevné vidění. Receptorů je nejvíce ve středu oka, u koček potom trochu více v širším vodorovném pásu. Proto jsou kočky citlivější na pohyb ze strany na stranu, což je důležité pro lov.
Léky, které jsou běžně dostupné v lékárně a lze je použít k léčbě očí u koček:
Ophtal – dezinfikuje a lze ho použít při slabším zánětu spojivek a k vyplachování očí.
Borová voda – dezinfikuje a lze ho použít při slabším zánětu spojivek a k vyplachování očí, má kratší trvanlivost (roztok kyseliny borité bez konzervantů), dostanete ji namíchanou v lahvičce v lékárně.
Ophtalmo-Septonex – dezinfekční mast, ale občas dráždí.
Ophtalmo-Azulen – mast s heřmánkem spíš ke zklidnění očí.
Lacrysin a HypoTears – umělé slzy.
Zarudlé oko u kočky
Zarudlé oko je příznakem zánětu nebo infekce. Můžete se s ním setkat u nemocí třetího víčka, spojivek, nemocí víček, rohovky, bělimy, při zánětu vnitřních struktur očí, zeleného zákalu a podobně. Zarudnout může jak jedno oko, tak obě – záleží na příčině vyvolávající zarudnutí.
K zarudnutí dojde, když se cévky spojivky (růžová část víček), bělimy (bílý okraj oka) nebo rohovky buď zvětší, nebo rozrostou. Důležité je určit, jestli je toto rozšíření způsobeno povrchovým, nebo hlubokým zánětem. Povrchový zánět bývá způsoben podrážděním nebo infekcí. Vnitřní zánět je samozřejmě závažnější, protože postihuje oko „více do hloubky“ a bývá častěji spojen s nemocemi, které ohrožují vidění kočky.
Starší přístroje ještě s analogovým systémem nemají samozřejmě tak kvalitní vidění, jako ty novější nástroje. Při pohledu do této optiky má myslivec vidění zastřené zeleným závojem, problematické je také zvětšování (zvětšení u starých přístrojů je obvykle asi 2,5 x, což není moc).
Analogové noktovizory se používají asi nejčastěji, jejich vývoj byl postupný, technologie se neustále zlepšovaly, zvyšovala se u nich citlivost a ostrost. Tyto přístroje obvykle musí mít lovec na povolení od Policie ČR.
Častý typ obsahuje zesilovač zbytkového světla, kterého v lesích ale nebývá moc, a proto je třeba využívat i doplňkové zářiče infračerveného světla. Tyto zářiče se ale nehodí na každý lov, protože některá zvěř (například jelen sika) tyto zářiče vnímá a zmizí lovci z dohledu. Stejně tak infračervené záření vnímá i černá zvěř (na jejíž lov je noční vidění určeno), a následný výstřel si s tímto světlem spojí, a příště raději zmizí, když ho zahlédne. Za obrovskou nevýhodu těchto noktovizorových přístrojů považují myslivci jejich závislost na jasném počasí, pokud je počasí nepříznivé (mlha, kouř, déšť, sněžení) a zapne se zářič, tak v tu chvíli myslivec nevidí nic, jen bílou tmu. Zároveň i dosvit zářiče není příliš velký, dosáhne maximálně 80 metrů za ideálních podmínek. Tento typ přístroje nočního vidění může mít různou konstrukci, jednou z nich je předsádka, která se připevňuje na objektiv standardního puškohledu (zvětšování obrazu se provádí zvětšováním na puškohledu). Další typ je nástavec na okulár puškohledu (dojde k prodloužení pažby, což je velká nevýhoda). Myslivec musí mít také na paměti, že noktovizory smí zapnout jen po setmění, denní světlo by mohlo spálit optoelektroniku v přístroji.
Shrnutí analogového nočního vidění:
Výhody analogového nočního vidění
Nevýhody analogového nočního vidění
Výborný obraz
Nutné přihlášení u Policie ČR
Vysoká citlivost na zbytkové světlo
Vysoká pořizovací cena
Zachycení obrazu bez zpoždění
Citlivost na denní světlo
Nízká spotřeba energie = dlouhá provozní doba na baterii
Jedná se o svítilnu, která vyzařuje světlo v pro člověka neviditelném spektru. Obecně se pro noční vidění doporučují přísvity o vlnové délce 850 nm. Přestože toto světlo člověk nevidí, zvěř na něj může reagovat. Světlo z této svítilny může pocházet z laserové diody, nebo z LED. Přísvit musí lovci používatu digitálního očního vidění, na rozdíl od některých noktovizorů, které mají velké zesílení zbytkového světla.
Terárium pro leguána by mělo být dostatečně velké. Leguán potřebuje dostatek prostoru k otáčení, pohodlnému pohybu. Důraz musí být kladen především na výšku. Terárium pro leguána by mělo být taky uzpůsobeno k lezení i odpočinku. V žádném teráriu by neměla chybět dostatečně velká nádoba s čistou vodou. Nejen že se díky vodě v teráriu vytvoří vlhké prostředí, ale leguáni jsou zvyklí se občas do vody ponořit a vyprázdnit se. Proto by se mělo dbát na její čistotu. Nejdůležitější je ovšem správné zařízení topení a osvětlení.
Je velmi důležité, aby v teráriu pro leguána zeleného byla udržována správná teplota. Dostatečné vytápění je nezbytné pro udržení zdravého chodu imunitního systému zvířete a k trávení. Leguáni nejsou schopni si sami tvořit tělesné teplo. V teráriu mu ho musí zařídit chovatelé tak, aby bylo co nejpodobnější jejich přirozenému prostředí. Leguáni si tělo sami termoregulují. To znamená, že když je plaz příliš studený, sám si najde vyhřáté místo a při silném zahřátí se zase přemístí na místo chladnější. Kvůli těmto potřebám musí mít leguán i v teráriích uzpůsobená chladnější a teplejší místa – všechna snadno přístupná. Teplá místa mají mít 35 až 37,7 °C a chladnější 26,6 až 29,4 °C. V noci jsou leguáni v klidovém stavu, takže pokud mělo zvíře celý den dostatečný přísun tepla, může teplota klesnout na 21,1–23,8 °C. Nejlepším způsobem, jak zvířeti zajistit správné místo na vyhřívání, je umístit přímo pod vyhřívací lampu poličku nebo větev, aby měl leguán zelený možnost si pod ni lehnout. Vyhřívací místo musí být ale dostatečně vzdálené od lampy, aby se zvíře nespálilo. Běžně se používají ochranné keramické baňky nebo síť, které se kolem světla umístí, čímž je zvíře z velké části chráněno.
Při zařizování terária pro leguána musíme myslet i na správné osvětlení. Leguáni potřebují plnospektrální osvětlení. Toto světlo simuluje přirozené sluneční záření, které je nezbytné pro vytvoření vitamínu D v těle ještěra. Vitamín D potřebují proto, aby byli schopni absorbovat vápník ze stravy. Bez světla se u leguánů vyvine nemoc známá jako metabolické onemocnění kostí, která je důsledkem nedostatku vápníku. Plnospektrální osvětlení zajišťují zářivky vyrobené speciálně pro použití v teráriích. Je důležité se ujistit, že světlo, které kupujeme, poskytuje i UV-B. Nesmí se zapomenout na to, že toto osvětlení se opotřebovává a časem ztrácí potřebná spektra. Musí se každých 6 měsíců měnit. Osvětlení v teráriu leguána by mělo být zapnuté maximálně 10 až 12 hodin denně. Leguán je denní tvor a zapnutá zářivka by mu znemožňovala spánek, což by ho dráždilo. Zajištění toho, aby se osvětlení pravidelně vypínalo a zapínalo samo, lze jednoduše vyřešit pomocí časovače.
Nikdy by se neměl v teráriu leguána používat písek, oblázky, dřevěné štěpky nebo kamínky jako podklad. Je to z důvodu, že leguáni používají jazyk, aby jím testovali prostředí, a malé částice by mohli snadnou spolknout a přivodit si tím zdravotní potíže, které by mohly být i fatální. Je vhodné použít koberce, dlaždice nebo linolea.
Cryptocoryne pontederiifolia je krásná a běžně dostupná akvarijní rostlina, vhodná do středu nádrží, kde vytváří husté porosty s širokými listy, které u častěji pěstovaných kryptokoryn nejsou běžné. Na pěstování není náročná. Nepotřebuje silné osvětlení ani přihnojování CO2, jen je vhodné, aby měla dostatek železa. Nicméně pro rychlejší růst je silné světlo a CO2 přínosem. Kvetou pouze emerzní rostliny.
Není to náročná rostlinka, může se dorůst různých rozměrů a může stínit i ostatním rostlinkám, proto je dobré je oddělovat. Je možné, aby měla seshora růžové listy. Rostlina je náchylná na přesazování. Listy jsou oválné, mírně zvlněné. Tato růžicovitá rostlinka při dobrých podmínkách dorůstá do velkých rozměrů. Je pěkně tvarovaná a pod hladinou vytváří malé růžové lupeny.
Na péči a podmínky nenáročná kryptokoryna, ale i přesto bývá zasahována kryptokorynovou hnilobu. Prosperuje v rozmezí teplot od 18–28 °C s optimem 22–25 °C, s tolerancí pH 6–7. Dorůstá do výšky 5 až 40 cm. Roste dobře při slabém osvětlení, ale nevadí jí ani intenzivní světlo. Pak její listy mají hnědý nádech. Voda je vhodná měkká až středně tvrdá o slabě kyselé nebo neutrální reakci. Dno – jako pro většinu kryptokoryn – je vhodné o menší zrnitosti s hnojivem (hlavně s obsahem železa). Jestli je to možné, tak rostliny nepřesazujte. Při emerzním pěstování je vhodný těžší substrát a vyšší vlhkost.
Terárium je prosklené nebo jinak kryté zařízení, v němž se chovají živočichové různých, především však exotických druhů. Cílem teraristy je chovat živočicha v co nejpřirozenějších podmínkách, které simulují jeho původní biotop (stanoviště, životní prostor).
Podobným zařízením je akvaterárium, známější pod názvem paludárium, které se od terária liší pouze stálou vodní plochou, jak samotný název napovídá. Například při chovu pouštního terarijního živočicha použijete suchý písek, kameny a pouštní rostliny, při chovu obojživelníka v paludáriu zasadíte bujnou vlhkomilnou zeleň, přidáte vodní rostliny, zeminu, kameny a podobně.
Rostliny do terárií volíme podle vlhkosti a teploty, které konkrétní druh živočicha v chovném zařízení potřebuje.
Podle teploty dělíme terária na pouštní (jsou suchá a velmi teplá, s teplotou kolem 40 °C); tropická (vytápí se na 30 °C); subtropická (s teplotou kolem 25 °C) a terária mírného pásma (teplota se většinou udržuje přes 20 °C).
Při výběru terarijních rostlin je nutné přihlédnout k jejich nárokům. Ne každý druh patřící do biotopu vámi chovaného živočicha snese omezené podmínky, i kdyby se co nejvíce podobaly těm přírodním. Největším problémem je nedostatek světla, proto dobrou volbou vhodného osvětlení zvýšíte možnost širšího výběru rostlinných druhů.
Poté, co si novou rostlinu přinesete domů, osprchujte ji – může být totiž postříkána nějakým ošetřujícím chemickým přípravkem.
Nejčastěji užívané terarijní rostliny jsou šplhavník (Epipremnum aureum), lopatkovec (Spathiphyllum floribundum), monstera (Monstera), fíkus (Ficus) a různé mechy.
Je problém osadit rostlinami terárium, které se vytápí na vyšší teploty kolem 30 °C, protože dochází hlavně v zimních měsících k velké nerovnováze světla a tepla. Čím vyšší máme teplotu, tím více světla rostliny potřebují a naopak. Při vyšších teplotách rostliny vyčerpávají rychle zásobní látky, které načerpaly během jarních a letních měsíců. Žijí vlastně na dluh, neboť mají málo světla a nedovedou si fotosyntézou vytvořit látky potřebné k životu. Další problém spočívá v tom, že málokdo má terárium u okna. V zimních měsících je intenzita světla tak malá, že i venku je světla nedostatek. Z toho mála nám ještě něco ubere okenní tabule a v místnosti pak světlo ubývá do čtverce tak, že například jeden metr od okna je již jen asi 25 % světla. Vypadá to sice, že těsně u okna a třeba 2–3 m od okna je světla stejně, není to však bohužel pravda, neboť lidské oko je přizpůsobivé množství světla a nedokáže to posoudit. Pokud tedy máme terárium hned vedle okna, je také intenzita světla nevyhovující, toto se však dá vyřešit umělým přisvětlováním. Nestačí
