Degenerativní onemocnění a dystrofické keratopatie
Korneální degenerace jsou změny spojené s depozity tuků, vápníku, či jejich kombinace v rohovkových lézích. Změny jsou značně variabilní, centrální, dobře ohraničené, bílé, šedobílé či krystalické. Doprovodným znakem může být zánět, vaskularizace a pigmentace.
Lipidová degenerace
Vyskytuje se buď na jednom, nebo na obou očích, často následuje po zhojeném rohovkovém vředu. Méně často může být spojená s metabolickými onemocněními, jako jsou hypercholesterolémie a hyperlipémie. Postižené oči jsou obvykle bez klinických příznaků, pouze na rohovce je zřetelná opacita ve formě "drobných jehliček" (ohraničený zákal rohovky). Při výskytu tohoto onemocnění je vhodné provést vyšetření krve na činnost štítné žlázy, která může být snížená, popřípadě vyšetření lipidového profilu pacienta (zvýšená hladina cholesterolu v krvi). Protože nedochází k ovlivnění zraku pacienta, onemocnění se neléčí. Je možné provést odstranění povrchových vrstev rohovky, během několika týdnů však dochází k opětovnému výskytu opacity na témže místě. Pokud je u pacienta diagnostikována snížená činnost štítné žlázy, je možné onemocnění ovlivnit medikamentózně.
Kalciová degenerace
Onemocnění může být spojeno s výskytem celkové hyperkalcémie, hypervitaminózy D, chronické urémie (přítomné při chronickém selhání ledvin) a chronické uveitidě (zánět duhovky). U psů je nejběžnější příčinou chronické zánětlivé onemocnění rohovky s přítomností vředu. Ve středu rohovky se vyskytuje povrchové šedobílé zakalení rohovky. Terapie může být chirurgická, popřípadě lokální. Opětovný výskyt po chirurgické terapii je však častý.
Cirkumskriptní sekvestrace rohovky koček
(latinsky keratitis nigrum) je fokální degenerativní onemocnění rohovky kočky neznámé etiologie, které bylo popsáno poprvé v roce 1960. Za možnou příčinu se považuje například u perských koček postižení primární rohovky s nedostatečnou distribucí slz po bulbu. Jako další možné příčiny se uvádějí virové infekce rohovky (herpesvirus felis) a virózy se vztahem k respiračnímu systému, KCS, entropium, trauma nebo reakce rohovky na cizí těleso. Plemenná predispozice je u kočky perské, siamské, himálajské, barmské i evropské (domácí) krátkosrsté kočky. Dědičný přenos je považován za možný například u skvrnitých koček.
Většina případů onemocnění byla zjištěna mezi 2. až 7. rokem života pacienta. Charakteristickým nálezem je jednostranná černá nebo hnědočervená oválná až kruhová skvrna centrálně či paracentrálně uložená s lehkým vyvýšením rohovkového epitelu, doprovázená různým stupněm konjunktivity, edému a vaskularizace rohovky. Při následném porušení celistvosti epitelu rohovky pozorujeme fotofobii s výraznou sekrecí slz a různou intenzitou bolestivosti. Druhé oko bývá postiženo zřídka, k postižení dochází později, výjimečně s možností recidivy. Výskyt klinických příznaků je variabilní, a to od bolestivého sevření víček až po oční výtok. Příčina onemocnění není zcela zřejmá, může se potvrdit přítomnost mikroorganismů, nedostatečná produkce slz, entropie a podobně. U pacientů je často zmiňováno poranění rohovky, nebo herpesvirová keratitida.
Korneální sekvestr bývá zpočátku pozorován jako jantarově zbarvené ložisko s pomalým vývojem za tvorby plaku, který čím je hustší a tmavší, tím má zřetelnější okraje a separuje se od stromatu, takže může dojít ke spontánnímu odloučení. Změna barvy je způsobena degenerovaným kolagenem rohovky. Okolí sekvestru je postupně vaskularizováno, edém a buněčná infiltrace rohovky mají za následek zakalení. Onemocnění má tedy mírně progresivní charakter. Černá léze je nepigmentovaná nekrotická kornea. Změny rohovky bývají povětšinou povrchové, ale mohou zasahovat až k Descementově membráně. Pouze v zanedbaných dlouhotrvajících případech lze sledovat uveitidu s možností vzniku synechií a dislokaci duhovky. Konzervativním ošetřením korneálního sekvestru je aplikace umělých slz pro zvlhčení rohovky (2-6x denně) v kombinaci s širokospektrálními antibiotiky do konjunktiválního vaku (4-6x denně). Tato metoda se preferuje u velmi malých, dobře ohraničitelných sekvestrů, u nichž předpokládáme spontánní odloučení Její nevýhodou je značná prolongace terapie a častá recidiva. Pokud léze odolává konzervativní terapii déle než 3 měsíce, je indikována chirurgická intervence. Rutinně navrhovanou léčbou je rozsáhlá chirurgická excize defektu. Pokud je léze způsobena chronickým drážděním rohovky, je nutné odstranit nejprve vyvolávající příčinu. V ostatních případech je indikováno chirurgické ošetření, spočívající v keratektomii (seříznutí povrchové vrstvy rohovky). Pokud ložisko zasahuje hluboko, je většinou nutné provést opakované chirurgické ošetření nejdříve po 2-3 měsících od prvotního zákroku. Pooperačně je možné rohovku překrýt na přechodnou dobu kontaktními čočkami nebo třetím víčkem.
Obr. 30: Keratitis nigrum u kočky
Senilní endoteliální degenerace
(latinsky degeneratio corneae endothelialis senilis)
V souvislosti s pokročilým věkem se také setkáme s pomalu progresivní senilní keratopatií s depozicí vápníku v epitelu a superficiálním stromatu. Terapie se neprovádí, onemocnění není bolestivé, pokud nedojde k prohloubení ložiska a vzniku ulcerace. Také senilní endoteliální degenerace - onemocnění postihující zejména psy - se projevuje zvýšením obsahu vody v korneálním stromatu a může vést v korneální edém.
Korneální dystrofyie
(latinsky dystrophia corneale) jsou primární, funkční a morfologické změny s hereditárním původem, které mohou postihnout všechny vrstvy rohovky. Jsou relativně vzácné, obvykle oboustranné a mohou být progresivní. Nejsou spojeny se zánětem rohovky ani s celkovým systémovým onemocněním. Plemenná predispozice je u afgánského chrta, bígla, bostonského teriéra, kavalíra King Charles španěla, čivavy, samojeda, německého ovčáka, sibiřského husky, kolie, amerického kokršpaněla. Z koček je nejvíce postiženo plemeno manx. U psů je popisován výskyt většinou u mladších věkových kategorií (již od prvního roku života), výjimkou jsou zejména jezevčíci v pokročilém věku (8 až 11 let). Dystrofie jsou popisovány jako šedobílé krystalické opacity v centrální či paracentrální rohovce. Opacita je kruhová či oválná, vždy dobře ohraničená, často s průhlednou centrální zónou. Diagnostika se opírá o znalost rodinné anamnézy. Léčba se většinou neprovádí.
Obr. 31: Korneální dystrofie u psa (kavalír King Charles španěl)
Bodová keratitida jezevčíků
(latinsky keratitis punciata) je multipní fokální dystrofie epitelu rohovky. Léze jsou difúzně rozprostřeny po povrchu rohovky a jsou dobře barvitelné fluoresceinem. Etiologie onemocnění je neznámá. Je nutno odlišit keratitidu vyvolanou mechanicky či opakovaně aplikovanými anestetiky. Oftalmoskopickou diagnostiku je často nutné doplnit o virologickou a bakteriologickou kultivaci. Topická aplikace vitaminu A a cyklosporinu A může mít v některých případech pozitivní efekt.
Obr. 32: Bodová keratitida jezevčíků
Zdroj: článek Nemoci rohovky u psů a koček