Zajímá vás téma HOREČKA? Tak právě pro vás je určen tento článek. Horečka není sama o sobě nemoc, ale určitě je upozorněním na případné onemocnění. Horečku lze definovat jako vyšší než normální tělesnou teplotu psů. Příčina horečky není vždy zřejmá.
Hodnoty
Pokud máte podezření, že je váš pes nemocný, jistě budete chtít zjistit, jestli má zvýšenou teplotu. Pokud víte, jak teplotu změřit, máte napůl vyhráno. Normální rektální teplota psa (měřeno v konečníku) by měla být v rozmezí 37,5 až 39,0 °C. Vyšší teplota bude znamenat, že cesta k veterináři vás s největší pravděpodobností nemine, samozřejmě v závislosti na ostatních příznacích.
Pokoušet se zjistit teplotu pejska podle studených uší či čumáku opravdu není spolehlivá metoda. Je vždy zapotřebí zjistit „vnitřní teplotu“, abyste ji mohli objektivně posoudit. Tu můžete měřit buď v konečníku běžným teploměrem, nebo v uchu speciálním teploměrem (viz výše).
Protože se standardní tělesná teplota u psa pohybuje v rozmezí 37,5 až 39 °C, je pes na dotek teplejší než člověk. Mnoho nezkušených majitelů se pak děsí, že má jejich miláček teplotu, nebo dokonce horečku. Hledají potom další příznaky, které by mohly signalizovat nějaké onemocnění, a psa tak mohou i zbytečně vzít k veterináři.
Stejně jako horečka u lidí je i horečka u psů průvodcem různých onemocnění. Sama o sobě většinou není nijak nebezpečná.
Veterináře byste měli navštívit tehdy, když tělesná teplota vašeho pejska překročí 39,5 °C nebo když naopak klesne pod 37 °C. K veterináři nemusíte běžet okamžitě. Pokud se ale teplota nesníží do 24 hodin, neměli byste déle otálet. To samé platí, když na pejskovi pozorujete i další příznaky některého onemocnění. Patří mezi ně například průjem, zvracení, nechutenství, přílišná únava nebo změny dechu.
Riziko poškození orgánů se zvyšuje s tělesnou teplotou až kolem 42 °C. Pokud takto vysokou teplotu naměříte, okamžitě kontaktujte veterináře. Hrozí zde selhání trávicí a dýchací soustavy, nervových a svalových buněk nebo může dojít až ke krvácivosti. Takto vysokou teplotu ztlumí jen léky.
Projevem horečky může být pouze apatie, ospalost a nechutenství psa, další klinické příznaky závisí na vyvolávající příčině. Pouze přesné změření rektální teploty, nejlépe digitálním teploměrem, který zaručí bezpečnost a rychlost měření, případně ušním teploměrem, je pro určení závažnosti problému a jeho řešení signifikantní. Nemáte-li teploměr k dispozici, lze se orientovat i pomocí palpace kůže v oblasti třísel a podpaží, čenichu, pomoci může i měření dechové a tepové frekvence, která bývá zvýšená, sliznice jsou překrvené, prosáklé, teplé, lze pozorovat i svalový třes, zvýšené slinění.
Horečku můžete u psa pozorovat například u úpalu a úžehu. Příčinou těchto problémů je pobyt v horkém nebo vlhkém prostředí, nejčastěji v zavřeném autě, v létě je může způsobit i nadměrný pohyb psa za vysokých teplot. Především krátkolebá plemena a jedinci s nadváhou by se měli vyvarovat pobytu na slunci mezi 10. a 17. hodinou. K rozlišení mezi úpalem, úžehem a horečkou postačí obvykle údaje poskytnuté majitelem, psi ve většině případů neprojevují žádné další příznaky klinického onemocnění. U některých plemen se vyskytuje hypertermie způsobená pohybem, doposud však nebyla zjištěna pravá příčina.
Lékařský termín horečka neznámého původu (FUO) se používá k označení horečky, jejíž příčina není ani po poměrně obsáhlé diagnostice prokázána.
Pyrexie, tedy pravá horečka, se musí odlišit od hypertermie, která doprovází úpal, úžeh nebo zvýšenou tělesnou zátěž, případně onemocnění způsobující nedostatečný výdej vyprodukovaného tepla. Náchylní k hypertermii jsou především psi obézní, přičemž nepříjemnou komplikací je onemocnění srdce. Příznaky nedostatečné funkce srdce se mohou projevit právě ve vyšších teplotách a vysoké vlhkosti vzduchu.
Britská kočka se může dožít i patnácti let. Protože se jedná o plemeno, které se neustále šlechtí, objevují se u nich dědičné choroby. Každý správný chovatel nechává samozřejmě své kočky na smrtelné choroby testovat. Základními testy jsou testy na kočičí imunodeficientní virus a leukózu. Imunodeficientní virus neboli syndrom získané ztráty imunity je onemocnění, na které neexistuje vakcína. Tento virus je přítomen v krvi, slinách i v mléce. Pro přenos tohoto onemocnění je nutný těsný kontakt mezi kočkami. Virus způsobuje sníženou obranyschopnost.
Po nakažení touto chorobou se u kočky objevují horečky, nechutenství a zvětšují se mízní uzliny. V následující fázi kočka vypadá, že se uzdravila, protože veškeré příznaky vymizí. Postupně se ale opět vrací horečka, nechutenství, rýma, dýchací problémy, chronické kožní problémy a parazitóza. Obtíže neustále narůstají, řešením je pak obvykle euthanázie.
Leukóza je onemocnění, které v organismu způsobuje poruchu funkce imunitního systému i nádorové změny. K nakažení je třeba nutný přímý kontakt mezi kočkami, přenos slinami, mlékem a močí. Po nakažení se nemusí projevit žádné příznaky, ale nemoc se neustále vyvíjí, kočka ztrácí imunitu, tvoří se nádory a podobně.
U britských koček se také může objevit infekční zánět pobřišnice, což je onemocnění, které postihuje nejčastěji mladé kočky. Onemocnění může způsobit kombinace stresu, infekce a opět přímého styku mezi kočkami (sliny, trus, nosní sekret). Příznakem nemoci bývá apatie, horečka, průjem, hubnutí, nechutenství, zhoršené dýchání. Ani tato nemoc se nedá vyléčit.
U těchto koček se bohužel objevuje onemocnění hypertrofická kardiomyopatie (HCM), proto pokud si kupujete tuto kočku od chovatele, měl by vám ukázat výsledky vyšetření srdce obou rodičů. Zároveň byste měli vyžadovat i vyšetření na nemoc ledvin. Je třeba se se seznámit se zdravotním stavem koček, aby se jejich dědičné nemoci dále neroznášely do chovu. Hypertrofická kardiomyopatie způsobuje srdeční selhání. Polycystická choroba ledvin je také dědičné onemocnění, při této nemoci se tvoří ledvinové cysty vyplněné tekutinou. Cysty ohrožují fungování ledvin a vedou k jejich selhání.
Standardní tělesná teplota u psa se pohybuje v rozmezí 37,5 až 39 °C. I proto je pes na dotek teplejší než vy. Mnoho nezkušených majitelů se pak děsí, že má teplotu, nebo dokonce horečku. Hledají potom další příznaky, které by mohly signalizovat nějaké onemocnění, a psa tak mohou i zbytečně vzít k veterináři.
Stejně jako horečka u lidí je horečka u psů průvodcem různých onemocnění. Sama o sobě většinou není nijak nebezpečná.
Veterináře byste měli navštívit tehdy, když tělesná teplota vašeho pejska překročí 39,5 °C nebo když naopak klesne pod 37 °C. K veterináři nemusíte běžet okamžitě. Pokud se ale teplota nesníží do 24 hodin, neměli byste déle otálet. To samé platí, když na pejskovi pozorujete i další příznaky některého onemocnění. Patří mezi ně například průjem, zvracení, nechutenství, přílišná únava nebo změny dechu.
Riziko poškození orgánů se zvyšuje s tělesnou teplotou až kolem 42 °C. Pokud takto vysokou teplotu naměříte, okamžitě kontaktujte veterináře. Hrozí zde selhání trávicí a dýchací soustavy, nervových a svalových buněk nebo může dojít až ke krvácivosti. Takto vysokou teplotu ztlumí jen léky.
Pyrexie, tedy pravá horečka, se musí odlišit od hypertermie, která doprovází úpal, úžeh nebo zvýšenou tělesnou zátěž, případně onemocnění způsobující nedostatečný výdej vyprodukovaného tepla. Náchylní k hypertermii jsou především psi obézní, přičemž nepříjemnou komplikací je onemocnění srdce. Příznaky nedostatečné funkce srdce se právě ve vyšších teplotách a vysoké vlhkosti vzduchu mohou projevit.
Projevem horečky může být pouze apatie, ospalost a nechutenství psa, další klinické příznaky závisí na vyvolávající příčině. Pouze přesné změření rektální teploty, nejlépe digitálním teploměrem (viz výše), který zaručí bezpečnost a rychlost měření, případně ušním teploměrem, je pro určení závažnosti problému a jeho řešení signifikantní. Nemáme-li teploměr k dispozici, lze se orientovat i pomocí palpace kůže v oblasti třísel a podpaží, čenichu, pomoci nám může i měření dechové a tepové frekvence, která bývá zvýšená, sliznice jsou překrvené, prosáklé, teplé, lze pozorovat i svalový třes, zvýšené slinění.
Příčinou úpalu a úžehu je pobyt v horkém nebo vlhkém prostředí, nejčastěji v zavřeném autě, v létě mohou být způsobeny i nadměrným pohybem psa za vysokých teplot. Především krátkolebá plemena a jedinci s nadváhou by se měli vyvarovat pobytu na slunci mezi 10. a 17. hodinou. K diferenciaci mezi úpalem, úžehem a horečkou postačí obvykle údaje poskytnuté majitelem, psi ve většině případů neprojevují žádné další příznaky klinického onemocnění. U některých plemen se vyskytuje hypertermie způsobená pohybem, doposud však nebyla zjištěna pravá příčina.
Lékařský termín horečka neznámého původu (FUO) se používá k označení horečky, jejíž příčina není ani po poměrně obsáhlé diagnostice prokázána.
Při teplotě do 41 °C není třeba mít obavy z poškození orgánů, teplotu nemusíme tlumit pomocí léků. Kolem teploty 42 °C však již k buněčnému poškození dochází, selhávají orgány soustavy trávicí, dýchací, močového aparátu, odumírají buňky nervové a svalové, zvyšuje se krvácivost.
Cílem vyšetření je zjistit, zda je vyšší tělesná teplota nebo horečka způsobená poruchou v regulaci tvorby a výdeje tepla, nebo je příznakem obranné reakce organismu.
U špatně vakcinovaných jedinců je třeba zvážit možnost infekčních onemocnění, jako je parvoviróza u štěňat s průjmem a zvracením a psinka s příznaky postižení dýchacích cest a nervové soustavy. U nich je základem diagnostiky pečlivé klinické vyšetření s důrazem na poslech hrudníku a palpaci dutiny břišní.
Přirozenou součástí diagnostiky je rovněž vyšetření vzorku krve. Zvýšený počet bílých krvinek například ukazuje na zánětlivé onemocnění, k anémii nebo poklesu počtu krevních destiček zase dochází u pacientů s imunitně zprostředkovaným onemocněním. Stanovení biochemických parametrů ulehčí lokalizaci onemocnění v těle, vyšetření vzorku moči, případně krve, a mikrobiologická kultivace moči potvrdí nebo vyloučí přítomnost choroboplodných zárodků v močových cestách i v celém organismu.
Nezbytnou součástí diagnostiky se stávají zobrazovací vyšetření – rentgenogramy hrudníku a ultrasonografie dutiny břišní jsou standardně používaná a efektivní vyšetření, která pomohou odhalit zvětšení orgánů, abnormální tvary či přítomnost tekutiny. Rentgenogramy kloubů a růstových zón kostí pak prokážou růstové problémy, záněty kloubů, u starších jedinců nádorové změny. Pacientům s dechovými potížemi a s nálezem srdečních šelestů je doporučována echokardiografie, která potvrdí přítomnost změn na srdečních chlopních u jedinců se zánětem srdeční nitroblány.
U psů bez specifických příznaků je důležité cytologické vyšetření zvětšených mízních uzlin, kožních lézí, uzlů a ulcerací, které mohou být projevem nádorového bujení či infekce. Imunologické vyšetření se provádí při podezření na nedostatečnou funkci imunitního systému (německý ovčák, irský setr, kokršpaněl), nebo naopak při autoimunitním onemocnění typu systémového lupu nebo hemolytické anémie. Je-li pacient importován ze zámoří, nebo byl s majiteli v zahraničí, je vhodné provést sérologické vyšetření s ohledem na možná exotická onemocnění, k nimž patří ehrlichióza, neosporóza, leishmaniáza, dirofilariáza a podobně.
Nejdůležitější je zvíře účinně ochladit. Doporučuje se balení do mokrých ručníků, postříkání chladnou vodou nebo postupné namočení celého těla v chladné vodě. Vhazování celého zvířete do ledové vody v napuštěné vaně není vhodné, protože vlivem velkého teplotního rozdílu může dojít k šokové reakci organismu a ta celý problém ještě prohloubí. Vždy dodržujte zásadu, že voda nesmí být ledová. Pokud zvíře reaguje a je schopno pít, nabízejte mu po menších dávkách chladnou (ne ledovou) vodu. Zvíře po poskytnutí prvotní pomoci dopravte
