EUTANAZIE a nejen to se dozvíte v tomto článku. Uspání psa je jedno z nejtěžších rozhodnutí, která může majitel zvířete učinit. Otázky jako „kdy nechat uspat psa“, „kolik stojí uspání psa“, „jak probíhá eutanazie u psů“ nebo „uspání psa v domácím prostředí“ patří k nejčastějším tématům, která lidé řeší ve chvílích, kdy jejich mazlíček trpí. Tento článek přináší detailní informace o tom, jak eutanazie u psa probíhá, kdy ji veterináři doporučují, jaké jsou ceny za utracení psa, co obnáší uspání starého psa a jak majitelé i veterináři popisují své zkušenosti. Nechybí ani upozornění na rizika, například proč není možné použít léky typu Algifen Neo tablety k domácí eutanazii.
Jak probíhá eutanazie u psa
Eutanazie u psů je bezbolestný a etický způsob, jak ukončit utrpení. Odborný termín „eutanazie“ znamená „dobrá, klidná smrt“.
Standardní postup
1. Veterinář psa vyšetří a potvrdí, že uspání nemocného psa je humánní řešení.
2. Podají se sedativa pro psy, aby pes usnul a nevnímal stres.
3. Po úplném usnutí se aplikuje injekce, která ukončí srdeční činnost.
Proces je tichý, klidný a pes nic necítí. Veterináři upozorňují, že v žádném případě není bezpečné pokoušet se o jak uspat psa doma bez odborníka. Léky typu Algifen Neo tablety nejsou určeny pro eutanazii a mohou způsobit jen dlouhé, bolestivé utrpení.
Ne. Procedura začíná podáním sedativa, které psa zcela uklidní a usnadí přechod do bezvědomí. Následná injekce, která ukončí srdeční činnost, je bezbolestná a pes ji necítí.
Kdy nechat uspat nebo utratit psa?
Rozhodnutí závisí na kvalitě života, nikoli pouze na věku. Veterináři doporučují zvážit uspání, když pes trvale trpí bolestí, nemůže vykonávat základní potřeby, nejeví zájem o okolí, má nevyléčitelné selhání orgánů nebo těžké onkologické onemocnění.
Může proběhnout eutanazie v domácím prostředí?
Ano. Mnoho veterinářů nabízí uspání psa doma, což často pomáhá zachovat klidné a známé prostředí pro zvíře i rodinu. Služba obvykle stojí více než uspání v ordinaci (kvůli dopravě a delší konzultaci).
Jaké jsou přibližné náklady na uspání psa?
Ceny se liší podle velikosti psa, lokality a zda se zákrok provádí v ordinaci nebo doma. Orientačně: malé psy 700–1500 Kč, střední 1000–2500 Kč, velcí 2000–4500 Kč. K tomu může přijít doprava a cena za kremaci, pokud si ji objednáte.
Mohu být u psa během eutanazie?
Většina veterinářů to umožňuje a dokonce doporučuje. Přítomnost majitele může psu dodat klid a zároveň umožní rodině důstojné rozloučení.
Jak dlouho celý proces trvá?
Po vyšetření a podání sedace obvykle 10–30 minut. Samotné podání injekce, která ukončí život, je rychlé po zajištění hloubky sedace. Délka konzultace před a po zákroku může dobu prodloužit.
Co dělat s tělem psa po eutanazii?
Možnosti zahrnují individuální nebo hromadnou kremaci (s možností vrácení popelek), pohřeb na soukromém pozemku (kde to zákon dovolí) nebo odvoz veterinární ordinací. Veterinář poskytne možnosti a cenový přehled.
Je legální provádět uspání psa svépomocí doma pomocí běžných léků?
Ne. Pokusy o uspání psa domácími prostředky (např. léky bez odborného dohledu) jsou nebezpečné, nehumánní a v mnoha případech nezákonné. Používat lze pouze postupy prováděné kvalifikovaným veterinářem.
Tumor je často léčitelný a včasná diagnostika vede veterináře k poskytnutí nejlepší možné péče. Každý typ nádoru potřebuje individuální péči a může zahrnovat jednu nebo kombinaci více druhů terapií: chirurgický zákrok, chemoterapii, radiační terapii nebo imunoterapii.
Důležité je také celkové zdraví vašeho zvířete. Veterinář může v souvislosti s léčbou tumoru doporučit změnu krmení nebo jiná opatření, aby pomohl lepší odpovědi zvířete na vlastní terapii nádoru. Když je stanovena diagnóza, veterinář s vámi prodiskutuje nejlepší způsob léčby a rizika a vedlejší účinky spojené s terapií. Důležitou součástí terapie je terapie bolesti. V některých případech tumorů vás může veterinář odkázat na jiné pracoviště. Určité typy tumorů mohou být vyléčeny zcela, jiné typy mohou být léčeny jen tak, že se omezí jejich rozšíření a prodlouží se život vašeho zvířete.
Včasné odhalení nádoru a zjištění jeho typu jsou nejdůležitější faktory určující úspěch terapie. U některých případů je zvažována eutanazie zvířete. Než se rozhodnete pro terapii nebo eutanazii, prodiskutujte případné možnosti s veterinářem, jedině tak můžete učinit to nejlepší rozhodnutí pro své zvíře i svou rodinu.
Procento úspěšné léčby silně závisí na typu a rozsahu tumoru, jakož na agresivitě terapie. Benigní tumor se obvykle léčí snadno a terapie nádoru je úspěšnější, je-li včas diagnostikován. Ačkoliv některé tumory (zvláště hodně agresivní rakovina) nemohou být vyléčeny, terapie může prodloužit vašemu zvířeti život a zlepšit jeho kvalitu. Nové diagnostické metody mohou napomoci odhalit nádory dříve a zlepšit tak šanci vašeho zvířete na vyléčení. Nové metody terapie jsou vyvíjeny tak, aby zlepšily úspěšnost a zmenšily rizika vedlejších účinků.
Jestliže máte i malé podezření, že by se u vašeho psa mohlo jednat o chronické či akutní selhání ledvin, vždy navštivte veterináře! Zvířeti se odebere krev a na základě rozboru veterinář určí diagnózu. Zvíře s akutním selháním ledvin potřebuje dlouhodobě podávat infuze a neustále kontrolovat stav. K dalšímu životu je nutné udržet alespoň část ledvin funkčních. Pokud se přes veškerou snahu ledviny nepodaří zachránit, pak bohužel přichází na řadu eutanazie. U starších zvířat vyžadujte nejméně jednou ročně rozbor krve. Pokud výsledky odhalí, že ledviny pracují hůře, můžete vhodnou dietou snížit jejich zatěžování, a tak zvířeti prodloužit život. Na odběr krve je nutné přivést zvíře nalačno, tedy 12 hodin po posledním krmení. Léčba chronického selhání ledvin je komplexní a poměrně náročná. Nezbytné je doživotní podávání speciální diety s nízkým obsahem bílkovin, soli a fosforu.
Při zániku 3/4 a více z celkového počtu nefronů se metabolické zplodiny začnou hromadit v krvi a způsobí klinické příznaky ledvinného selhání. Laboratorně je potvrzena vyšší hladina cystatinu C, močoviny, kreatininu, případně fosforu a dalších iontů. Tyto látky se však mohou v krvi hromadit i z jiných příčin, aniž by byly ledviny přímo poškozeny. Neprotéká-li ledvinami z nějakého důvodu krev, nemohou ji ledviny zákonitě vyčistit od škodlivých metabolitů, pak se mluví o takzvané prerenální příčině (problém je před ledvinou). Pokud moč vytvořená ledvinami neopustí tělo, opět stoupá hladina škodlivých metabolitů v krvi (jde tedy o postrenální příčinu = problém je za ledvinou). Renální příčina označuje problém v ledvině.
V odlišení těchto stavů je ukryt klíč úspěchu v léčbě. Odborná vyšetření veterináře musí rozpoznat příčinu a tím stanovit vhodnou léčbu. Jednoduchou metodou určení prerenální příčiny je například stanovení hustoty moči. Pokud je ledvinná tkáň v pořádku, přefiltrovaná tekutina se v odvodných kanálcích zahustí. Pokud je tkáň funkčně poškozena (ledvinná nedostatečnost), pak k zahuštění moči nedochází a organismus ztrácí velké množství tělesných tekutin a hustota moči je nízká – rovna hustotě filtrátu krve získaného v glomerulech. Samozřejmě existují i specifičtější testy, které bezpečně odliší stav poškození ledvin od nedostatečného přívodu krve do ledvin.
Při prokázání ledvinného selhání se musí dále definovat akutnost procesu. Pokud se ztráta funkce dostaví náhle s tvorbou moči nebo bez ní, hovoříme o akutním selhání ledvin. Akutním selháním ledvin rozumíme stav náhlého zhroucení funkce ledvin. Může být následkem šokových stavů, úrazů, infekcí, intoxikací, navozené podáním některých léčiv a podobně. Většinou po úpravě vyvolávajícího stavu a překlenutí kritického období docház
Cizími tělesy myslíme předměty, které nejsou obvyklou součástí potravy a které se psovi dostanou více či méně dobrovolně do zažívadel. Zažívací trakt začíná dutinou ústní – tlamou a již zde se můžeme s cizími tělesy setkat. Nejčastěji jsou to různé části aportů, obvykle kusy dřeva, zaklíněné mezi zuby, zapíchnuté podél zubů do dásně, eventuálně do kterékoli měkké části tlamy.
Obecnými příznaky je silný výtok vazkých slin, zápach z tlamy a neochota nebo neschopnost tlamu otevřít. Uvedené příznaky vznikají náhle.
Spolknutá cizí tělesa se dále mohou dostat do žaludku. Předměty zde uvízlé se diagnostikují obtížně a velmi záleží na chovateli a údajích, které vzhledem ke zdravotnímu stavu psa poskytne. Při absenci spolehlivé anamnézy může veterinář provést rentgenové vyšetření, je však třeba mít na paměti, že řada hmot nenechává na rtg snímku stín. Přitom může jít o velmi nebezpečné případy, například o různé části hraček z umělé hmoty nebo útržky PVC, které se nalepí na žaludeční sliznici.
Větší spolknuté předměty (kameny) mohou ucpat částečně nebo úplně vyústění žaludku do tenkého střeva. Společnými příznaky je úporné zvracení různě silně natrávené potravy brzy po nakrmení a bolestivost na pohmat v krajině žaludku. V pokročilejších případech mohou zvratky obsahovat natrávenou krev. Pokud se pes zvracením cizího tělesa nezbaví, nezbývá než přikročit k chirurgickému zákroku.
Menší cizí tělesa postupují do střeva a pak se nachází v celém rozsahu tohoto orgánu. Předmět uvázlý v tlustém střevu je nejčastějším případem prostupu cizího tělesa zažívadly. Diagnóza prohmatáním obsahu dutiny břišní však dělá potíže u psů přetučnělých nebo u takových, kteří ze strachu z vyšetření napnou břišní stěnu. Příznaky jsou dost obecné, nechutenství, malátnost, zvracení, zvýšená teplota, takže se z nich nedá na přítomnost cizího předmětu jednoznačně usoudit. Na absolutní velikosti a poloze tělesa v zažívadlech pak záleží, zda má pes zácpu nebo průjem. V tomto druhém případě totiž cizí těleso zadrží tuhé složky potravy a propustí pouze tekuté nebo kašovité. Předměty uvízlé v konečníku lze vypalpovat nebo vysondovat řitním otvorem.
Společným jmenovatelem pro cizí těleso ve střevě psa (snad kromě konečníku) je nebezpečí z prodlení. Pouze pokud má veterinář k dispozici alespoň přibližné údaje a celkový zdravotní stav psa je dosud dobrý, může se pokusit olejovým nálevem nebo klyzmatem o odstranění předmětu konečníkem. Část střeva přiléhající k cizímu tělesu je totiž během několika dnů postižena prudkým zánětem nebo odumřením a nastává akutní nebezpečí perforace (proděravění střeva) nebo přestup zánětu na po
