DIAGNÓZA bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. V současnosti se v praxi můžeme setkat jen s virovou papilomatózou psů, která nevyžaduje aktivní léčbu. Podle zkušeností a údajů z odborné literatury postihuje jen mladé psy a obvykle odezní spontánně. Vzhledem k tomu, že se na kůži psů vyskytují také papilomy nevirového původu a útvary, které jsou papilomům jen podobné, doporučuje se u všech takových útvarů histologické vyšetření.
Příznaky
Virovou papilomatózu psů vyvolává papilomavirus z čeledi Papovaviridae, který má onkogenní vlastnosti. K přenosu dochází přímým i nepřímým způsobem a papilomy se objevují po uplynutí inkubační doby trvající 2–6 měsíců. Nejčastěji bývají postiženi mladí a imunosupresivní jedinci.
U štěňat a mladých psů se objevují jednotlivé nebo mnohočetné útvary bílošedé barvy, které mají vzhled pendulujících výrůstků nebo květáku a dosahují rozměrů až 3 cm2. Jejich lokalizace byla zjištěna převážně na sliznici dutiny ústní, jazyku, měkkém patře, hltanu, epiglotis (hrtanové příklopce), pyscích, očních spojivkách, na rohovce a očních víčkách.
Méně častou formou je invertovaný kožní papilom, který se objevuje v oblasti břicha a slabin, přičemž je na kůži vidět propadnutí o průměru 1–2 cm s centrálním pórem. Léze tak má charakter kráteru. Kromě toho se může vyskytovat také pod drápy, kde vyrůstá přímo z germinativní (zárodečné) vrstvy drápového lůžka.
V poslední době je virus papilomatózy psů považován za jeden z vyvolávajících faktorů trvalých verukózních změn na prstních polštářcích a nehtových lůžkách mladých dospělých psů a mnohočetných papul a pigmentovaných hyperplastických plaků u mopsů. Byly však popsány i vzácné případy, kdy se benigní forma rozvinula ve skvamocelulární karcinom. U psů se také zjišťují idiopatické skvamózní papilomy, které nemají virový původ.
Diagnóza se prokáže histologicky, kdy v nálezu dominuje výrazná hyperplazie epidermis s koilocyty a intracytoplazmatickými inkluzními tělísky v keratinocytech. Virové skvamózní papilomy se dají histologicky rozlišit na tři typy: exofytní papilom, plochá bradavice, invertující papilom. Onemocnění se projevuje světlými výrůstky, které se rychle šíří a rostou do podoby květákovitých papilomů s malými nitkovitými výběžky. Jejich velikost se pohybuje okolo 2 cm. Nejčastěji je můžeme nalézt na sliznici dutiny ústní, okraji pysků, hrtanu a mandlích. Mimo dutinu ústní se vyskytují na víčkách a spojivce očí, kůži hlavy a spodních částech končetin.
Zpočátku je rozvoj bradavic velmi rychlý a jejich počet rapidně stoupá. Přibližně po 2 měsících dochází k ústupu a bradavice většinou úplně vymizí. Do 5 měsíců je většina bradavic pryč. Pouze papilomy v oblasti očí ustupují pomaleji. Papilomy v oblasti ústní se vyskytují u zvířat do 2 let stáří a předpokládá se, že se vůči papovaviru postupně objevuje odolnost. V oblasti oční se nejčastěji vyskytují do 4 let věku zvířete.
Virová papilomatóza psů je onemocnění, se kterým se v rámci kategorie kožních virových chorob psů můžeme setkat asi nejčastěji.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Jak vyléčit papilomy u psa
Dieta při slinivce
Slinivku břišní dělíme z funkčního hlediska na dvě části, tedy na takzvanou endokrinní (produkuje inzulin) a exokrinní (produkuje břišní šťávy).
Mezi nejčastější onemocnění slinivky břišní patří záněty a méně častá sekreční nedostatečnost slinivky břišní, označovaná zkratkou EPI (exokrinní pankreatická insuficience). V minulosti bylo toto onemocnění diagnostikováno prakticky jen u německých ovčáků a jejich kříženců a případně kolií, u nichž byl již v minulosti prokázán dědičný sklon k onemocnění slinivky břišní (autosomálně recesivní typ dědičnosti). V posledních deseti letech se paleta postižených plemen postupně rozšířila nejdříve na ostatní větší plemena. Dnes je tak obtížné označit některé plemeno za odolnější. Mezi pacienty jsou i „voříšci“, i když stále převažují němečtí ovčáci.
Slinivka břišní neboli pankreas je nevelká protáhlá žláza uložená za žaludkem podél prvního úseku tenkého střeva – dvanáctníku. Toto umístění je důležité proto, že žláza vyrábí „trávicí šťávu“, která vytéká do dvanáctníku a má nezastupitelnou úlohu při trávení bílkovin, tuků i škrobů. Pří jejím nedostatku nemůže tělo využít přijatou potravu, která tak vychází nestrávená se stolicí. Pes vlastně strádá hladem přesto, že přijímá většinou více potravy, než bývá obvyklé. Skutečnost, že pes neprospívá či hubne i při zvýšené žravosti a mívá i nekvalitní srst či nemocnou kůži, bývá také jedním z nejčastějších důvodů první návštěvy veterinární ordinace. V pokročilejších případech se přidávají kašovitá objemná šedožlutá stolice až přechodné vodnaté průjmy, plynatost, občasné zvracení, zvrácené chutě (požírání trusu) nebo stavy nechutenství, skleslosti až apatie a nechutí k pohybu. Takové problémy již obvykle signalizují zjitřené onemocnění slinivky břišní. Nejvážnější situace se vyznačuje záchvatovými stavy, nezřídka zaměňovanými s padoucnicí (epilepsií), nebo prudkou otravou. Pes často projevuje bolestivost při zvednutí pod bříškem za hrudní kostí nebo ulevuje bolesti v „prosebné“ pozici s předníma nohama nataženýma dopředu, hrudí na podlaze a zadníma nohama postavenýma. V nejtěžším záchvatu leží bezvládně na boku a nereaguje, poněvadž se nachází ve stavu šoku, který může skončit i celkovým selháním krevního oběhu a uhynutím. Naštěstí u psů, na rozdíl od lidí, bývají tyto stavy vzácnější a nekončí tak často smrtí.
Popsané příznaky jsou souhrnem pozorování mnoha případů s velmi variabilním výskytem a spíše při vleklém onemocnění slinivky břišní. Hlavní nepříjemnou vlastností je nevypočitatelnost jak dalšího průběhu, tak závažnosti onemocnění. Pro veterináře je proto odpověď na otázku o vyhlídkách nemocného psa do budoucna velmi obtížná. Velmi
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Dietní jídlo pro psa
