Metody, jimiž se zjišťuje a vyšetřuje pokročilost onemocnění, zahrnují klinické vyšetření, tenkojehelnou aspirační biopsii, biopsii a histopatologické vyšetření vzorku, rentgenologické a ultrazvukové vyšetření, magnetickou rezonanci a diagnostické chirurgické otevření dutiny břišní. Klinické vyšetření spočívá v pečlivém ohledání nádoru a především v kontrole celkového zdravotního stavu pacienta, včetně základního vyšetření krve. Tenkojehelná aspirační biopsie znamená odběr buněk z nádoru pomocí jehly a stříkačky. Získané buňky se nanesou na sklíčko, obarví se a zkušený cytolog je posoudí. Některé typy nádorů lze spolehlivě identifikovat cytologickou metodou a odhadnout i stupeň zhoubnosti. Biopsie a histopatologické vyšetření odebraného vzorku nádorové tkáně patří mezi základní diagnostické metody, neboť poskytují definitivní diagnózu a umožňují částečně posoudit schopnost nádoru tvořit metastáze.
V případě chirurgického řešení je vhodné u rizikových pacientů (kritéria jako u indikace kompletního stagingu) provedení radikální chirurgie. U pacientů bez rizikových faktorů je dostatečné provedení excize s 1–2 cm volných laterálních okrajů a jedné intaktní fascie do hloubky. Každý jednotlivý nádor je vhodné odeslat na histopatologické vyšetření. V případě excize mízní uzliny se doporučuje odeslat na histopatologii i mízní uzlinu. Chirurgické řešení je terapeutickým řešením volby u všech lokalizovaných primárních tumorů a nemělo by být nahrazováno jinou terapií.
Následná chemoterapie a podávání H2-blokátorů se doporučuje u pacientů s gradingem 2–3. Případně lze využít i radioterapii.
Jako chemoterapie se nejčastěji používá monoterapie vinblastinem, lomustinem či chlorambucilem nebo kombinace vinblastinu a lomustinu. Pro vhodnou indikaci a výběr chemoterapie je nutné kontaktovat veterinárního klinického onkologa. Chemoterapie nenahrazuje primární chirurgické řešení pro eliminaci operabilního tumoru. Chemoterapie by neměla být rovněž používána jako alternativa za radioterapii pro zvýšení lokální kontroly mastocytu v případech, kdy další chirurgie není možná. Pacienty na chemoterapii je vhodné monitorovat z hlediska potenciálních nežádoucích účinků (hematologie a biochemie před každou aplikací plus hematologie 7–10 dní po první aplikaci cytostatika). Efektivita paliativní chemoterapie se posuzuje po 2. až 3. aplikaci, respektive po 6 až 8 týdnech od zahájení chemoterapie. Posuzují se morfologická kritéria (vzhled a velikost tumoru či metastází) a klinický stav pacienta (kvalita života, ústup paraneoplastického syndromu).
Galeé veterinární klinika poskytuje veterinární péči malým zvířatům. Klinika umožňuje i hospitalizaci a je vybavena speciálním oddělením pro kočky (mají samostatnou ordinaci i čekárnu).
Zdravotní tým se skládá ze tří lékařů: MVDr. Jana Lukešová, MVDr. Žaneta Hniličková a MVDr. Lenka Adlerová); a dvou sester: Ing. Simona Kaňková, Bc. Kamila Komzalová.
Ordinace je vybavena operačními sály, RTG, USG, EKG, biochemickým analyzátorem, iontovým analyzátorem, hematologickým analyzátorem s diferenciálem, zubním ultrazvukem a mikroskopem. Permanentně k dispozici jsou diagnostické sety na většinu psích i kočičích viróz. Samozřejmostí je inhalační narkotizátor a kyslíkový box připravený pro akutní pacienty na hospitalizaci.
Klinika nabízí veterinární péči o malá zvířata, a to nejen ambulantní ošetření, dentální péči, chirurgické zákroky, ať už v oblasti měkkých tkání, nebo v oblasti ortopedické, ale i možnost hospitalizace, kde je pacient pod permanentním odborným dohledem.
Galeé veterinární klinika, Jana Masaryka 457/1, 120 00 Praha 2 – Vinohrady, tel.: 602 355 496, e-mail: galee.vet@seznam.cz, webová adresa.
Tumor je často léčitelný a včasná diagnostika vede veterináře k poskytnutí nejlepší možné péče. Každý typ nádoru potřebuje individuální péči a může zahrnovat jednu nebo kombinaci více druhů terapií: chirurgický zákrok, chemoterapii, radiační terapii nebo imunoterapii.
Důležité je také celkové zdraví vašeho zvířete. Veterinář může v souvislosti s léčbou tumoru doporučit změnu krmení nebo jiná opatření, aby pomohl lepší odpovědi zvířete na vlastní terapii nádoru. Když je stanovena diagnóza, veterinář s vámi prodiskutuje nejlepší způsob léčby a rizika a vedlejší účinky spojené s terapií. Důležitou součástí terapie je terapie bolesti. V některých případech tumorů vás může veterinář odkázat na jiné pracoviště. Určité typy tumorů mohou být vyléčeny zcela, jiné typy mohou být léčeny jen tak, že se omezí jejich rozšíření a prodlouží se život vašeho zvířete.
Včasné odhalení nádoru a zjištění jeho typu jsou nejdůležitější faktory určující úspěch terapie. U některých případů je zvažována eutanazie zvířete. Než se rozhodnete pro terapii nebo eutanazii, prodiskutujte případné možnosti s veterinářem, jedině tak můžete učinit to nejlepší rozhodnutí pro své zvíře i svou rodinu.
Procento úspěšné léčby silně závisí na typu a rozsahu tumoru, jakož na agresivitě terapie. Benigní tumor se obvykle léčí snadno a terapie nádoru je úspěšnější, je-li včas diagnostikován. Ačkoliv některé tumory (zvláště hodně agresivní rakovina) nemohou být vyléčeny, terapie může prodloužit vašemu zvířeti život a zlepšit jeho kvalitu. Nové diagnostické metody mohou napomoci odhalit nádory dříve a zlepšit tak šanci vašeho zvířete na vyléčení. Nové metody terapie jsou vyvíjeny tak, aby zlepšily úspěšnost a zmenšily rizika vedlejších účinků.
Kožní nádory se vyskytují jako zduřeniny na kůži nebo pod kůží. Nádory mohou být buď benigní, nebo maligní (zhoubné). Nádory se většinou velmi rychle zvětšují. Někdy je provází krvácení a vředy. Při podezření na nádor, navštivte veterináře co nejdříve.
Na vznik rakoviny, tedy nádorového onemocnění, má vliv celá řada faktorů, ať už vnější vlivy, nebo genetické dispozice, hormony, nebo i březost a laktace. Nádory dělíme na zhoubné, ty se postupně šíří a napadají orgány, a na nezhoubné, které se dále nerozšiřují. Je známo, že nezhoubný nádor se může časem přeměnit na zhoubný. Určit typ nádoru lze pouze na základě histologického vyšetření. Zhoubné nádory jsou typické rychlým růstem a tvorbou metastáz. Metastázy se nejčastěji tvoří v mízních uzlinách, mohou se však tvořit i v jakémkoliv jiném orgánu. Uvádí se, že u koček je 80–90 % nádorů zhoubných.
Mezi nejčastější orgány u koček, které postihuje tato nemoc, patří mléčné žlázy. Mezi další často napadené patří kůže, kosti nebo vnitřní orgány. Není výjimka také rakovina dutiny ústní nebo lymfom. Všechny typy mají společný začátek. Nádory rostou pomalu, ve většině případů nemají kočky žádné příznaky této nemoci, nemají bolesti. Proto se často onemocnění zjistí pozdě.
Jelikož může být onemocnění již příznakem nádorového bujení, neměli bychom brát žádné onemocnění na lehkou váhu. Patří sem průjem nebo zvracení, které má občas každá kočka. Pokud tento stav přetrvává delší dobu, je nutno navštívit veterinárního lékaře, neboť může jít o příznak bujení vnitřních orgánů – jater nebo slinivky břišní. Alarmující je rovněž krev ve výkalech nebo zvratcích, která může být důsledkem krvácejícího nádoru v trávicím traktu.
Častou formou rakoviny je rakovina kůže, která se projevuje nejdříve drobnými nádorky na kůži, které se postupně zvětšují a mají tendenci vytvářet vředy, špatně se hojí, krvácejí. V tomto případě je důležitá naše všímavost při česání kočky a prohlídce srsti a kůže.
Ve výčtu forem rakoviny nemůžeme zapomenout na virus leukémie koček – FELV. Jde o vysoce nakažlivý smrtelný virus způsobující rakovinu bílých krevních buněk a lymfatického systému. Proti tomuto nakažení existuje dosti spolehlivá vakcína. Pro již nakažené kočky však neexistuje žádná účinná léčebná látka.
Říká se, že každý z nás má v sobě zárodky rakoviny, která buď propukne, nebo ne. Stejně je tomu u zvířat. Záleží na způsobu života a pravidelném preventivním vyšetření, na dobré a plnohodnotné stravě. Existuje ovšem i něco, co může rakovinu vyvolat i při dodržování této životosprávy. Bylo potvrzeno, že kočky, které obývají společné prostory s kuřákem, mají větší sklony k rakovině, a to k rakovině ústní dutiny a&
Mnoho případů akutní gastritidy má naštěstí jen krátké trvání, snadno se rozpoznají a rozsáhlé diagnostické vyšetření je třeba jen zřídka. Diagnostika by však měla být provedena u jednotlivců, jejichž gastritida je silná, chronická nebo se u nich projevují známky jiného onemocnění. Důkladná anamnéza a lékařské vyšetření je nesmírně důležité před diagnostickým vyhodnocením.
Jde asi o úplně nejčastější urologický problém, který prezentují majitelé psů veterináři. Zánět je provázen bolestivostí a výrazným nutkáním k močení. Typickým příznakem je velmi časté močení, i několikrát za hodinu. Zvíře chované v bytě začne být nečistotné. V moči může být (ale nemusí) viditelná krev. K celkovým příznakům patří teplota, apatie, ztráta chuti k jídlu. Samozřejmě záleží na závažnosti bakteriální infekce. Někdy se celkové příznaky nemusí vůbec projevit.
Zánět močového měchýře se může objevit kdykoliv během roku. Poměrně častý je nejen v zimě v důsledku podchlazení, ale i v horkém létě, kdy se pes vykoupe ve studeném potoce. Kromě podchlazení snadno dojede i k infekci.
Zánět je nutné přeléčit antibiotiky, proto pokud začne zvíře nezvykle často močit anebo se pomočuje doma, zajděte s ním na vyšetření k veterináři. Účinnost léčby se zvyšuje, jestliže moč obsahující antibiotika zůstává v močovém měchýři déle. Proto při podávání antibiotik venčete psa v delších intervalech.
U psů dominují infekční bakteriální záněty. Stav je nutné řešit antibiotiky. Diagnostika zahrnuje u nekomplikovaných epizod kromě klinického nálezu i vyšetření moči. Pokud do několika dnů nepřijde úleva, je třeba diagnostické spektrum rozšířit o zobrazovací metody (sonografie, případně RTG) a kultivaci. Při opakujících se zánětech je potřeba vyloučit možnost chronické prostatitidy u nekastrovaných samců a výskyt infekčních močových kamínků.
U juvenilních fenek (před prvním háráním) se můžeme setkat s hnisavým výtokem z pochvy, většinou je mírný výtok hnisu spojený pouze s lokálním zánětem v pochvě a není nutno terapeuticky zasahovat (po odhárání zánět spontánně vymizí). Antibiotika by se měla nasadit v případě přestupu infektu do močové roury a močového měchýře (polakisurie).
Léčba je dlouhodobá a podobně jako u lidí se zánět často vrací, takže se léčba musí opakovat.
Důležité je správně určit druh kamene, protože příslušná léčba se liší dle jeho složení. Cílem léčení je snížit koncentraci látek, které tvoří kaménky v moči, udržet vhodné pH moči a zvýšit průtok moči.
Postup
Nejprve provede veterinární lékař diagnostické testy, aby určil počet a druh močových kamenů, dále zjišťuje poškození sliznice močových cest. Nutné je vyšetření moči, krve, rentgen a ultrazvuk. Výsledky umožňují vybrat způsob léčby. Některé kameny lze odstranit rozpouštěním pomocí léků a speciálních klinických diet, u jiných je jediným řešením operace. V každém případě je pak nutná doživotní dieta.
Důležitou součástí léčby je tedy dietní opatření na eliminaci tvorby kamenů. Nejvíce doporučovaným jídlem, které by se mělo objevit v jídelníčku nemocného psa, je vařená rýže, a to v množství až 700 gramů v 1 kg potravy. Dále můžeme do jídelníčku zařadit rostlinný olej a vařená vejce. Pes by měl dostávat nejrůznější vitamíny, chlorid draselný a uhličitan vápenatý. Potraviny, které tvoří kyselinu močovou, se musí z jídelníčku úplně vypustit. Takovými potravinami jsou vnitřnosti, červené maso a droždí.
Vodnatý průjem je výsledkem zvýšeného obsahu vody ve stolici a je důležitým příznakem onemocnění střev. Může způsobit extrémní ztráty vody, které vedou k dehydrataci, elektrolytické nerovnováze a porušení acidobazické rovnováhy.
Většina případů akutního průjmu bývá krátkodobou, ne příliš složitou záležitostí. Jsou ale případy, které vyžadují jisté diagnostické testy k přesnému určení vyvolávající příčiny. Mezi ně patří podrobná anamnéza a klinické vyšetření, vyšetření stolice, krevní obraz, biochemický rozbor krve, vyšetření moči, RTG břicha.
Vodnatý průjem je příznak, který může být vyvolán řadou onemocnění. K jejich diagnostice, tím pádem ke specifické léčbě, mohou přispět výše zmíněné testy. V mezičase je vždy vhodné zavést symptomatickou léčbu, která uleví od akutních potíží a poskytne zvířeti úlevu. Jako nejideálnější léčba se doporučuje hladovka, přejití na lehce stravitelnou stravu, infuzní léčba, antibiotická léčba, střevní protektiva a absorbencia.
