Jedná se o nejstarší anestetikum, které patří do skupiny halogenované uhlovodíky a ethery. Je to bezbarvá, nehořlavá kapalina, nasládlého pachu, prakticky nemísitelná s vodou. Nevýhodou tohoto anestetika mimo jiné je, že se jedná o podezřelý hepatotoxický karcinogen, což znamená, že při chronické expozici může vyvolat i cirhózu jater.
Účinky chloroformu
Trichlormethan (chloroform) je bezbarvá, sladce zapáchající, hustá tekutina, v současnosti používaná zejména jako surovina pro výrobu složitějších chemických látek. Především je hlavní surovinou pro stále pokračující výrobu freonu R-22 (chladicí systémy, prekurzor teflonu). Do prostředí se chloroform může uvolňovat při výrobě, použití a likvidaci. Chloroform se v živých tkáních akumuluje jen omezeně. Člověk může být chloroformu vystaven vdechnutím, pozřením a kožním kontaktem. Chloroform působí na centrální nervový systém, játra a ledviny. Při chronické expozici byl u zvířat sledován zvýšený výskyt rakoviny ledvin a jater a negativní vliv na reprodukční soustavu. Chloroform je tak klasifikován jako možný karcinogen. Výzkumy úřadu DHHS (Department of Health and Human Services) rovněž naznačují, že by chloroform mohl mít některé karcinogenní účinky: u laboratorních krys a myší, které přijímaly chloroform v potravě a ve vodě, se rozvinula rakovina ledvin a jater.
V minulosti byl chloroform hojně používán jako anestetikum; od medicínského použití se ustoupilo rychle po odhalení nebezpečných vedlejších účinků (poškození jater a ledvin). Jako rozpouštědlo je používán při výrobě plastů, barviv, pesticidů, parfémů, jako extrakční činidlo pak ve výrobě antibiotik, vitaminů a jiných farmaceutických produktů. Jde o velmi těkavou látku, v atmosféře pomalu degraduje na toxický fosgen a chlorovodík. Je dobře rozpustný ve vodě, v půdě není silně vázán a kontaminuje povrchové a podzemní vody, kde je relativně dlouho stabilní.
Vdechování chloroformových výparů způsobuje utlumení centrální nervové soustavy, čehož bylo dříve využíváno při anestezii. Vdechování chloroformu v množství okolo 900 ppm po krátkou dobu způsobuje závratě, vyčerpanost a bolesti hlavy. Dlouhodobější expozice chloroformu (prostřednictvím dýchání, ale i například potravou) může způsobit poškození ledvin a jater. Kontakt většího množství chloroformu s pokožkou může způsobit vznik boláků. Asi 10 % populace vykazuje alergickou reakci na chloroform, která se projevuje horečkami.
Zatím nebylo pozorováno výraznější riziko způsobené chloroformem pro volně žijící druhy organismů. Dosavadní laboratorní testy naznačují, že atmosférické emise chloroformu nezpůsobují zásadnější ohrožení suchozemských organismů. Koncentrace chloroformu ve vodních ekosystémech pouze ojediněle překračuje práh toxicity, a to i pro citlivé druhy. Nicméně existuje důvodné podezření, že by mohlo docházet k jistému ohrožení vodních organismů zejména v blízkosti některých potenciálních zdrojů chloroformu, jako jsou například celulózky, čistírny odpadních vod, některé skládky a podobně.
Chloroform je znám pod chemickým vzorcem CHCI3. Akutní otrava je v současnosti vzácná, protože použití chloroformu do spotřebních výrobků bylo zakázáno roku 1975. K otravě chloroformem dochází nejčastěji při jeho výrobě (pracovní prostředí nesmí obsahovat více než 10 ppm chloroformu) nebo z drogové závislosti. Následující řádky popisují, jak identifikovat a léčit případ otravy chloroformu.
Chloroform byl kdysi používán k celkové anestezii, tudíž nejvíce zřetelným příznakem je utlumení centrálního nervového systému. Již malé množství může způsobit ztrátu vědomí, po velké expozici může dojít během několika minut k srdeční nebo respirační zástavě. Nutné je vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Kontaminovaný oděv musí být odstraněn. Pokud je k dispozici, nanáší se disperzní činidlo. Nechráněné osoby by měly udržovat od kontaminovaného jedince bezpečnou vzdálenost. Při nadýchání je potřeba pro podpůrnou léčbu monitorovat srdeční a dýchací funkce. Často je zapotřebí respirační podpora a srdeční defibrilace. Žaludeční dekontaminace není užitečná, protože se chloroform rychle vstřebává. Při těžké otravě dochází k selhání ledvin nebo jater (nutná dialýza a nahrazení tekutiny podle potřeby). Pacienti mohou vykazovat poškození nervů, což se projevuje formou otřesů nebo třepání v končetinách. Tento jev často zmizí po několika dnech bez jakékoliv léčby.
Směs fenol-chloroform-isoamylalkohol se připravuje v objemovém poměru 25 : 24 : 1. Fenol slouží ke srážení bílkovin, chloroform vede k extrakci lipidů a isoamylalkohol zvyšuje rozpustnost fenolu v chloroformu, takže vodná fáze, obsahující nukleové kyseliny, není po extrakci příliš kontaminována fenolem. Přesto je obvykle nutné vodnou fázi po extrakci fenol-chloroformem-isoamylalkoholem nejméně ještě jednou extrahovat jen směsí chloroform-isoamylalkohol (24 : 1) nebo ještě i éterem, aby byly dokonale odstraněny i stopy fenolu, které by mohly narušit funkčnost enzymů v navazujících biochemických reakcích, kterými chceme obvykle nukleové kyseliny opracovávat.
Roztok fenolu musí být čistý (připravuje se destilací nebo je v čistotě pro molekulární biologii dostupný komerčně) a bez rozpadových produktů, vzniklých oxidací. Pro prevenci oxidace se proto obvykle přidává hydroxychinolin. U roztoku fenolu je také nutné upravit pH, pokud chceme extrahovat přednostně DNA, je nutné vodný roztok fenolu vysytit neutrálním pufrem. Pro přednostní extrakci RNA je naopak vhodný kyselý fenol – saturovaný pouze vodou (fenol se sám chová jako kyselina) nebo kyselým pufrem.
Chloroform se dá vyrobit například haloformovou reakcí, jedná se o reakci acetonu a chlornanu. Používá se normální aceton a chlorové vápno, nebo lépe chlorový prášek do bazénů (chlornan) a voda. Roztok se musí chladit a aceton přikapávat. Pak se vše destiluje nebo se chloroform extrahuje.
Dalším možností výroby je použít chlornan sodný – Savo jej má maximálně 5 %, takže toho musí být velké množství. Po přidání acetonu se směs zakalí a začne zahřívat, proto se musí chladit. Nakonec na dně nádoby zbývá něco málo surového chloroformu. Ten se ještě musí předestilovat.
Chloroform se dá koupit v některých drogériích, lékárnách a v internetových obchodech. Balení je v různém množství: 100 ml, 1 l a 2,5 litru, kdy koncentrace je 99 %. Cena je různá, záleží na tom, kde se chemikálie kupuje a v jakém množství.
Anigran je možné zakoupit v lékárně nebo internetových obchodech, cena se pohybuje kolem 800 korun za balení o váze 50 g. Zde je vidět aktuální cena léku Anigram: Anigram cena.
Betadine roztok je možné zakoupit v lékárně nebo internetových obchodech, cena se pohybuje okolo 180 korun za balení o obsahu 120 ml. Aktuální cena roztoku Betadine je vidět zde: cena Betadine roztok.
Batadine mast je možné zakoupit v lékárně nebo internetových obchodech, cena se pohybuje kolem 90 korun za balení o váze 20 g. Aktuální cenu masti Betadine je možné vidět tady: cena Betadine mast.
anamnestické vyšetření a sepsání souhlasu s anestézií a se zákrokem, poučení majitele
premedikaci, kanylaci a intubaci feny (zajištění žilního přístupu pro infuze a anestetika a zajištění dýchacích cest)
přípravu operačního pole a pracoviště, použití ochranných pomůcek u personálu
chirurgický zákrok – odnětí vaječníků, nebo vaječníků i dělohy
vedení anestézie a analgezie, přístrojový i fyzický monitoring pacienta (používá se monitor vitálních funkcí, který sleduje puls, dechovou frekvenci, saturaci krve kyslíkem, EKG, teplotu a krevní tlak)
v případě potřeby použití elektrokauteru
ošetření operační rány
perioperační a pooperační infuzní terapii na infuzní pumpě
aplikaci léčiv
krátkodobou či střednědobou hospitalizaci, jejíž součástí je infuzní terapie na infuzní pumpě
poučení majitele, na vyžádání kopie dokumentace (anesteziologický protokol, hospitalizační protokol)
límec, případně i pruban
kontroly
vytažení stehů/svorek
Cena zahrnuje i léčiva:
sedativa
anestetika
analgetika injekční i perorální (tablety)
antibiotika injekční i perorální
léky působící preventivně proti krvácení
mast zabraňující vysychání rohovky během anestezie
znecitlivující gel pro intubaci
infuzní roztoky
Cena zahrnuje i materiál:
dezinfekční prostředky na povrchy a nástroje
antiseptika k předoperačnímu a pooperačnímu ošetření rány (dezinfekční mýdlo, jodový a lihový přípravek, plastický obvaz ve spreji)
rukavice, roušky, sterilní gázy, ústenky, operační čepice, savé podložky
kanylu, infuzní set
vstřebatelný a nevstřebatelný šicí materiál, eventuálně stapler svorky
límec, případně pruban
energie (sterilizace nástrojů, vyhřívaná podložka pod zvířetem, monitor životních funkcí, infuzní pumpa, osvětlení operačního sálu a hospitalizace, použití elektrokauteru)
Výsledná cena je součtem jednotlivých položek. Záleží na velikosti feny a náročnosti operace (štíhlá vs. obézní fena, pacient špatně reagující na anestezii, rizikový pacient a podobně).
Celková částka, na kterou vyjde kastrace feny, se tedy pohybuje od 2 900 až do 5 800 Kč (například fena o hmotnosti 60 kg).
Jedním z oblíbených plemen zakrslých králíčků je bezesporu zakrslý beran. Zakrslý králíček beránek váží zhruba kolem 1,5 kg až 2 kg. Této váhy by měl dosáhnout zhruba na půl roce života. Přitom první měsíc váží zhruba 200 gramů. Pro tohoto králíčka je typické zavalité tělo, které je zároveň i krátké. Zakrslý beran nemá výrazný krk, naopak někdy může působit, že nemá krk žádný. Nohy zakrslého beránka jsou středně dlouhé, ale také velmi silné. Jeho hlava je široká a typické jsou pro něj dlouhé svěšené uši, na jejichž koncích jsou zvláštní hrbolky, které se nazývají korunky. Při pohledu zepředu mají uši tvar podkovy. Rozpětí uší je zhruba 25 cm. Barva srsti je různá, obvykle vychází z druhu plemene. Zakrslý beránek má několik plemen: divoce zbarvený, bílý červenooký, bílý modrooký, černý, madagaskarový – durynský, bílopesíkatý, divoce perlový strakáč, havanovitý, perlový modrý, perlový, rhönský, strakáč divoce zbarvený, strakáč madagaskarový – durynský, modrý. Jedná se tedy snad o všechny možné barevné kombinace pro zakrslé králíčky.
Zakrslý beránek patří mezi uznaná zakrslá plemena králíků za předpokladu, že se nejedná o zakrslého berana hřivnatého a nebo zakrslého berana teddyho, tito kříženci nejsou uznanými plemeny.
Chov zakrslého králíka beránka
Chov a péče o všechny zakrslé králíčky jsou rozepsány v jiném článku, a proto se zde nachází stručné shrnutí. Pro králíčka je důležité mít vlastní prostor. Nejlépe k tomu poslouží klec, která musí mít patřičné vybavení (miska na jídlo, miska nebo napáječka na vodu, jesličky na seno, záchod). Pokud má klec podlahu z drátků, je třeba na ni umístit nějakou pevnější podložku, aby si králíček neotlačil tlapky. Otlaky by mu mohly způsobit zdravotní problémy. Klec by měla mít kolem jednoho metru, to platí obzvlášť, když hodláte králíčka nechávat přes den, když nejste doma, zavřeného. Musí mít prostor, kde se může dostatečně „vyřádit“. Králičí záchod je nutné pravidelně čistit, pokud tak neučiníte, může ho králíček vyhrabávat, nebo ho přestane používat. Králíček se ve většině domácností může pohybovat volně po bytě. Byt by měl být tomu ale přizpůsoben. V dosahu králíčka by neměly být umístěné žádné knihy, časopisy, kabely, ani pokojové květiny. V podstatě nic, co by králíček mohl při volném pobíhání zničit, nebo co by mu mohlo nějak ublížit. Pokud budete králíčka vodit ven na procházku, je nutné ho na králičí „kšíry“ učit už od malička, u staršího králíčka to už téměř není možné. Králíček, který se navíc bude pohybovat venku, musí být očkován proti řadě chorob, které by si mohl zvenčí přinést. Pokud mu vytvoříte někde venku vhodnou ohrádku, tak je potřeba ji vhodně vybavit.
Majitelé se často ptají na utracení psa cena, cena za uspání psa nebo kolik stojí utracení pejska. Cena se liší podle:
hmotnosti psa,
použitých léčiv,
zda jde o uspání v ordinaci či doma,
regionu a konkrétní veterinární praxe.
Obecně bývá cena za utracení psa v ČR přibližně:
700–1500 Kč malý pes
1000–2500 Kč střední pes
2000–4500 Kč velký pes
+ doprava při uspání psa doma
Výrazně dražší může být kremace. Veterináři však upozorňují, že ceník utracení psa není jen cena za zákrok – zahrnuje odbornou konzultaci, sedaci a humánní přístup.
Štěně můžete koupit přes inzerát (prodej), kde je v nabídce cena s PP a někdy i bez PP. Cena je individuální a závisí například na kvalitě barevných znaků, obvykle se pohybuje od 20 do 40 tisíc Kč. Je to plemeno málopočetné a stále ještě se velmi těžko hledají nepříbuzní jedinci. S postupným rozšiřováním chovu těchto psů jsou již k mání i levnější štěňata s PP, obvykle nevhodná k chovu pro nějakou z vad. Vzhledem k tomu, že je to pes tříbarevný, který má pro rozložení barevných znaků přesná pravidla, je to všechno o něco komplikovanější než u jednobarevných plemen. Takže i když má pes dobrý skus i rentgeny, ale má někde více bílé, než je potřeba, nebo černá barva není zcela černá, nemusí být ani jinak perfektně zdravý jedinec vhodný na výstavy nebo pro další chov. Koupě tedy záleží na tom, pro jaké účely pejska chcete, a od toho se následně odvíjí i cena.
Právě průkaz původu u britských koček určuje cenu. Bez průkazu původu seženete britskou kočku od 3 000 zhruba do 5 000 (cena je individuální, samozřejmě může částku 5 000 přesáhnout). S průkazem původu je již cena vyšší, pohybuje se zhruba od 5 000 do 10 000 (i zde může být částku vyšší, záleží na původu kočky). U určování ceny je také důležité, jestli kočka splňuje přípustné variety. Pokud ne, cena je nižší.
