BOROVÁ VODA SKLADOVÁNÍ je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Srovnání borová voda a Ophtal.
Borová voda
Borová voda je známým pomocníkem při lehčích zánětlivých procesech očí. Jedná se o oční vodu s 3% kyselinou boritou. Kape se do spojivkového vaku, dále lze použít k výplachu oka či obkladům víček. Má významné dezinfekční vlastnosti. Do uší se ve veterinární medicíně nepoužívá – na trhu je řada přímo veterinárních ceruminolytických čistících přípravků, které dezinfikují a rozpouští ušní maz. K sehnání je běžně v lékárnách bez předpisu. Zde je vidět cena borové vody.
Zdroj: článek Borová voda pro psa
Ophtal
Jedná se o oční roztok obsahující taktéž kyselinu boritou. V balení jsou dvě lahvičky a vyplachovací vanička pro oko. U psů lze využít při mírných zánětech či k odstranění výtoku. Má značné antiseptické vlastnosti. Používá se při pálení/ řezání očí, při lehčích zánětech spojivek či víček, k odstranění cizích těles ze spojivkového vaku, atd. Vždy dodržujte dobu použitelnosti. Více viz. příbalový leták, který je k dispozici pod článkem ke stažení.
O aktuální dostupnosti obou přípravků se informujte v lékárnách.
Zdroj: článek Borová voda pro psa
Oko kočky
Oko kočky je komorové stejně jako oči jiných obratlovců včetně člověka. Koťata se rodí slepá, jejich oči se začínají otevírat mezi 8.–14. dnem věku a během dalšího týdne jsou už plně funkční.
Předpokládá se, že kočky jsou mírně krátkozraké – nejostřeji vidí předměty vzdálené mezi 2 až 6 metry.
Rohovka kočičího oka klenutější, aby zachytila více paprsků, navíc má kočka za sítnicí ještě jednu cévnatou vrstvu, která se označuje tapetum lucidum a funguje jako zrcadlo, které odráží světlo zpět, takže projde světločivnými buňkami nejen přímo, ale ještě jednou odražené. Tuto vrstvu nemá žádný jiný živočich a navenek se projevuje mimo jiné tím, že když na kočku ve tmě posvítíte, zdá se, že jí svítí oči (vidíme odražené světlo).
Zornice se navíc může v šeru hodně otevřít (pokryje téměř celou duhovku) a pustit do oka maximum světla, za dne je potom malá a chrání citlivé oko před silnými slunečními paprsky. U malých koček (s výjimkou manula) je zornice typicky elipsovitá, uzavírají ji dva svaly ze stran, velké kočky mají zornici kruhovou stejně jako třeba člověk.
Kočky mají takzvané třetí víčko (mžurku), které je ve vnitřním koutku oka. Mžurka oko stále zvlhčuje, proto kočka téměř nemusí mrkat.
Na sítnici oka jsou dva druhy receptorů, obou je u koček přibližně stejný počet – tyčinky citlivé na slabé světlo a čípky fungující při silném světle a umožňující barevné vidění. Receptorů je nejvíce ve středu oka, u koček potom trochu více v širším vodorovném pásu. Proto jsou kočky citlivější na pohyb ze strany na stranu, což je důležité pro lov.
Léky, které jsou běžně dostupné v lékárně a lze je použít k léčbě očí u koček:
- Ophtal – dezinfikuje a lze ho použít při slabším zánětu spojivek a k vyplachování očí.
- Borová voda – dezinfikuje a lze ho použít při slabším zánětu spojivek a k vyplachování očí, má kratší trvanlivost (roztok kyseliny borité bez konzervantů), dostanete ji namíchanou v lahvičce v lékárně.
- Ophtalmo-Septonex – dezinfekční mast, ale občas dráždí.
- Ophtalmo-Azulen – mast s heřmánkem spíš ke zklidnění očí.
- Lacrysin a HypoTears – umělé slzy.
Zarudlé oko u kočky
Zarudlé oko je příznakem zánětu nebo infekce. Můžete se s ním setkat u nemocí třetího víčka, spojivek, nemocí víček, rohovky, bělimy, při zánětu vnitřních struktur očí, zeleného zákalu a podobně. Zarudnout může jak jedno oko, tak obě – záleží na příčině vyvolávající zarudnutí.
K zarudnutí dojde, když se cévky spojivky (růžová část víček), bělimy (bílý okraj oka) nebo rohovky buď zvětší, nebo rozrostou. Důležité je určit, jestli je toto rozšíření způsobeno povrchovým, nebo hlubokým zánětem. Povrchový zánět bývá způsoben podrážděním nebo infekcí. Vnitřní zánět je samozřejmě závažnější, protože postihuje oko „více do hloubky“ a bývá častěji spojen s nemocemi, které ohrožují vidění kočky.
Zdroj: článek Zánět oka u kočky
Vhodné krmivo
Cílem dietoterapie onkologického pacienta je redukce dodávání energie pro tumory sníženým obsahem sacharidů (snížení jejich přeměny na laktát), redukce množství energie, kterou pacient ztrácí metabolismem laktátu, poskytnutí adekvátního množství energie pro pacienta tak, aby se snížila ztráta tělesných rezerv, omezil se růst tumorů, zlepšila se celková kondice zvířete, prodloužila doba přežívání a zlepšily se funkce imunitního systému.
Jakákoliv klinická dieta, tedy i dieta pro pacienta s nádorovým onemocněním, by měla kromě specifického složení energetických živin, minerálních látek a vitamínů splňovat i další nutriční předpoklady, to je být energeticky koncentrovaná, vysoce stravitelná, chuťově a pachově atraktivní. V porovnání s krmivem pro zdravé zvíře by měla mít dieta při nádorovém onemocnění zvýšený obsah bílkovin, tuků (tuky jsou nejdůležitější energetickou živinou v této dietě), snížený obsah sacharidů, zvýšený obsah omega-3 mastných kyselin, zvýšený obsah argininu, glutaminu, leucinu, izoleucinu a valinu, zvýšený obsah makro- i mikroprvků, vitamínů A, C, E a β-karotenu.
Složení ideální „protinádorové“ diety není známo. Z různých výzkumů v oblasti klinické nutrice však bylo stanoveno doporučené zastoupení jednotlivých živin v krmné dávce pro pacienta s onkologickým onemocněním. Dieta by měla obsahovat 35–40 % bílkovin, méně než 25 % sacharidů, 27–35 % tuků, více než 2 % argininu a 2,5–7,5 % omega-3 mastných kyselin v sušině krmiva. 25–30 % celkové denní potřeby metabolizovatelné energie by mělo být získáno z bílkovin, 50–60 % z tuků a pouze 10–20 % ze sacharidů.
Potřeba energie pacienta s tumorem odpovídá 1,5–2násobku záchovné potřeby (v některých případech až 3násobku). Denní energetickou potřebu je nutné vždy přizpůsobit individuálně. Optimální přísun energie se řídí výživovým stavem zvířete a schopností přijímat krmivo. Denní energetickou potřebu vypočítáme ze vzorce: E (kcal) = 70 x W 0,75 x 1,5–2(3) (W = hmotnost zvířete).
K výživě onkologického pacienta můžeme použít buď průmyslově vyráběnou léčebnou dietu, nebo doma připravovanou krmnou dávku. K přípravě tradiční krmné dávky používáme jako zdroj proteinů drůbeží a hovězí maso, drůbeží a hovězí játra, vejce, rybí maso (losos, makrela). Zdrojem tuků jsou tuky obsažené v drůbežím, hovězím, rybím mase a vejcích, lněné semínko a lososový olej. Zdrojem sacharidů v tradiční krmné dávce jsou pšenice, kukuřice, řepa, špenát, mrkev, hrášek, brambory, brokolice, ovoce. Nevýhodou krmení tradiční krmnou dávkou je její náročnost při přípravě, skladování a zpracování jednotlivých komponent, vyšší energetická náročnost při přípravě či nutriční nevyrovnanost. Nestandardnost je způsobena různým
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Výživa kočky po nádorovém onemocnění