BOROVÁ VAZELÍNA

Borová voda

Borová voda je známým pomocníkem při lehčích zánětlivých procesech očí. Jedná se o oční vodu s 3% kyselinou boritou. Kape se do spojivkového vaku, dále lze použít k výplachu oka či obkladům víček. Má významné dezinfekční vlastnosti. Do uší se ve veterinární medicíně nepoužívá – na trhu je řada přímo veterinárních ceruminolytických čistících přípravků, které dezinfikují a rozpouští ušní maz. K sehnání je běžně v lékárnách bez předpisu. Zde je vidět cena borové vody.

Zdroj: článek Borová voda pro psa

Ophtal

Jedná se o oční roztok obsahující taktéž kyselinu boritou. V balení jsou dvě lahvičky a vyplachovací vanička pro oko. U psů lze využít při mírných zánětech či k odstranění výtoku. Má značné antiseptické vlastnosti. Používá se při pálení/ řezání očí, při lehčích zánětech spojivek či víček, k odstranění cizích těles ze spojivkového vaku, atd. Vždy dodržujte dobu použitelnosti. Více viz. příbalový leták, který je k dispozici pod článkem ke stažení.

O aktuální dostupnosti obou přípravků se informujte v lékárnách.

Zdroj: článek Borová voda pro psa

Oko kočky

Oko kočky je komorové stejně jako oči jiných obratlovců včetně člověka. Koťata se rodí slepá, jejich oči se začínají otevírat mezi 8.–14. dnem věku a během dalšího týdne jsou už plně funkční.

Předpokládá se, že kočky jsou mírně krátkozraké – nejostřeji vidí předměty vzdálené mezi 2 až 6 metry.

Rohovka kočičího oka klenutější, aby zachytila více paprsků, navíc má kočka za sítnicí ještě jednu cévnatou vrstvu, která se označuje tapetum lucidum a funguje jako zrcadlo, které odráží světlo zpět, takže projde světločivnými buňkami nejen přímo, ale ještě jednou odražené. Tuto vrstvu nemá žádný jiný živočich a navenek se projevuje mimo jiné tím, že když na kočku ve tmě posvítíte, zdá se, že jí svítí oči (vidíme odražené světlo).

Zornice se navíc může v šeru hodně otevřít (pokryje téměř celou duhovku) a pustit do oka maximum světla, za dne je potom malá a chrání citlivé oko před silnými slunečními paprsky. U malých koček (s výjimkou manula) je zornice typicky elipsovitá, uzavírají ji dva svaly ze stran, velké kočky mají zornici kruhovou stejně jako třeba člověk.

Kočky mají takzvané třetí víčko (mžurku), které je ve vnitřním koutku oka. Mžurka oko stále zvlhčuje, proto kočka téměř nemusí mrkat.

Na sítnici oka jsou dva druhy receptorů, obou je u koček přibližně stejný počet – tyčinky citlivé na slabé světlo a čípky fungující při silném světle a umožňující barevné vidění. Receptorů je nejvíce ve středu oka, u koček potom trochu více v širším vodorovném pásu. Proto jsou kočky citlivější na pohyb ze strany na stranu, což je důležité pro lov.

Léky, které jsou běžně dostupné v lékárně a lze je použít k léčbě očí u koček:

Ophtal – dezinfikuje a lze ho použít při slabším zánětu spojivek a k vyplachování očí.
Borová voda – dezinfikuje a lze ho použít při slabším zánětu spojivek a k vyplachování očí, má kratší trvanlivost (roztok kyseliny borité bez konzervantů), dostanete ji namíchanou v lahvičce v lékárně.
Ophtalmo-Septonex – dezinfekční mast, ale občas dráždí.
Ophtalmo-Azulen – mast s heřmánkem spíš ke zklidnění očí.
Lacrysin a HypoTears – umělé slzy.

Zarudlé oko u kočky

Zarudlé oko je příznakem zánětu nebo infekce. Můžete se s ním setkat u nemocí třetího víčka, spojivek, nemocí víček, rohovky, bělimy, při zánětu vnitřních struktur očí, zeleného zákalu a podobně. Zarudnout může jak jedno oko, tak obě – záleží na příčině vyvolávající zarudnutí.

K zarudnutí dojde, když se cévky spojivky (růžová část víček), bělimy (bílý okraj oka) nebo rohovky buď zvětší, nebo rozrostou. Důležité je určit, jestli je toto rozšíření způsobeno povrchovým, nebo hlubokým zánětem. Povrchový zánět bývá způsoben podrážděním nebo infekcí. Vnitřní zánět je samozřejmě závažnější, protože postihuje oko „více do hloubky“ a bývá častěji spojen s nemocemi, které ohrožují vidění kočky.

Zdroj: článek Zánět oka u kočky

Konkrétní obce v ČR, kde byl potvrzen výskyt vlka

Tahle sekce je zásadní – místo regionů máte konkrétní místa, kde byl vlk reálně zaznamenán.

Sever Čech (nejvyšší výskyt)

Hejnice
Nové Město pod Smrkem
Jiřetín pod Jedlovou
Rumburk
Varnsdorf

Broumovsko a Krkonoše

Broumov
Teplice nad Metují
Žacléř
Svoboda nad Úpou

Šumava

Kvilda
Modrava
Borová Lada
Prášily

Beskydy

Bílá
Staré Hamry
Jablunkov
Velké Karlovice
Karolinka

Zdroj: článek Mapa výskytu vlků v ČR: konkrétní obce a reálné zkušenosti z terénu

Konkrétní obce a mikro-lokality: kde má smysl vlka hledat

Teď se dostáváme k nejdůležitější části celého článku – konkrétní místa. Přesně tohle jsem dlouho hledal a nikde nenašel. Mapy vám řeknou region, ale realita se rozhoduje na úrovni konkrétního hřebene, lesní cesty nebo údolí.

Kde jste teď vy?

Sever Čech → nejvyšší šance
Šumava → stabilní výskyt
Morava → spíše migrace

Podle toho upravte očekávání.

Zásadní pravidlo:

Rozdíl 1–2 km v rámci jedné obce může znamenat rozdíl mezi nulou a jasnými stopami vlka.

Tohle jsem si ověřil opakovaně. Stejná obec, stejný den – jedno místo bez života, druhé plné stop.

Sever Čech – absolutní centrum výskytu

Pokud chcete začít, začněte tady. Sever Čech má dlouhodobě nejvyšší koncentraci vlků v ČR.

Frýdlantsko (Jizerské hory):

Hejnice – hřebeny nad obcí směrem ke Smrku
Raspenava – lesní cesty mezi Raspenavou a Oldřichovem
Nové Město pod Smrkem – přechody směrem k polské hranici

Klíčová mikro-lokalita: lesní cesty s minimálním provozem mezi hřebeny.

Moje zkušenost:

V Raspenavě jsem šel první den po turistické trase – nic. Druhý den jsem sešel z cesty asi o 1,5 km do méně používané části lesa. Během hodiny jsem našel tři sady stop.

Děčínsko (České Švýcarsko a okolí):

Jetřichovice – hlubší lesy mimo hlavní turistické okruhy
Srbská Kamenice – přechodové lesy mezi obcemi
Krásná Lípa – okrajové oblasti směrem k Německu

Důležitý detail: turistické oblasti nejsou problém. Problém je čas.

Vlci zde jsou, ale aktivní v noci.

Liberecko – okraje města:

lesy směrem do Jizerských hor
méně frekventované hřebeny

Tady jsem si uvědomil zásadní věc:

Vlk může být blíž civilizaci, než si myslíte – jen ho neuvidíte.

Krušné hory – rozdíl hřeben vs údolí

Krušné hory jsou perfektní ukázka toho, jak rozhoduje terén.

Kraslice – hřebeny nad obcí
Rotava – hlubší lesní pásy
Jindřichovice – přechodové oblasti

Největší chyba: chodit v údolí.

Moje zkušenost:

První výprava – údolí, lesní cesta, žádné stopy. Druhá výprava – hřeben, minimální pohyb lidí. Najednou starší i čerstvé stopy.

Rozdíl byl jen ve výšce.

Šumava – stabilita vs rozlehlost

Šumava je specifická – vlci zde mají stabilní teritoria, ale zároveň obrovský prostor.

Kvilda – lesy mimo hlavní turistické tahy
Modrava – hluboké části lesa bez pohybu lidí
Borová Lada – přechodové oblasti
Volary – širší okolí

Klíčový problém Šumavy:

Vlci zde mají tolik prostoru, že vás téměř vždy obejdou.

To znamená:

vyšší jistota výskytu
nižší šance setkání

Na fotografii vidíte typické prost

(...více se dočtete ve zdroji)