BOLEST BŘICHA VLEVO je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Jedná se o zkoušky základů ovladatelnosti psů, které zároveň vhodně doplňují a rozšiřují originálně a nezastupitelně škálu výcvikové činnosti v ČR s úzkou vazbou a propojením na chovatelskou činnost. Majitel psa, který se věnuje těmto zkouškám, sám v průběhu výcviku pozná, na co on i jeho pes mají vlohy, co je nejvíce baví, což může vyústit i v to, že se později dají na dráhu záchranářskou nebo pracovní a podobně. Chovatelským klubům, které si lámou hlavu nad tím, jak nejlépe povahově zařadit jedince do chovu, mohou zkoušky ZOP sloužit jako kritéria upotřebitelnosti psa.
Průběh zkoušky
Při hodnocení zkoušky ZOP lze celkem získat 100 bodů. Minimální počet bodů pro splnění zkoušky je 70. Rozhoduje celkový počet získaných bodů za všechny cviky v obou částech zkoušky dohromady. Známky: výborně – 90 až 100 bodů, velmi dobře – 80 až 89 bodů, dobře – 70 až 79 bodů, nesplnil – 0 až 69 bodů.
Kritéria pro zkoušku ZOP:
Stáří psa nejméně 10 měsíců.
Účast na zkoušce není podmíněná splněním jiného stupně zkoušky.
Povelová technika je pro všechny cviky uvedena v části „Připomínky a provádění a popis cviků“.
Obecně platí, že u cviků zkoušky ZOP může psovod užívat zvukové i posunkové povely, a to současně.
Přejímka psů bývá brzo ráno. Vyplatí se přijet co nejdříve, stihnete si pak možná ještě zatrénovat a seznámit psa s prostředím. Nejdříve se vyráží na stopy, takže počítejte s tím, že si nějaký čas počkáte. Když přijdete na místo zkoušky, nezapomeňte podat rozhodčímu hlášení. Po zkoušce se zase odhlásíte. Pak už jen počkáte na oficiální ukončení a obdržíte patřičné dokumenty.
Je nutné, abyste byli členy nějakého kynologického klubu, jinak nebudete na zkoušku vůbec vpuštěni. Může to být nějaká základní kynologická organizace nebo třeba klub chovatelů určitého plemene, nebo také klubu agilit či obedience, ale pouze pod podmínkou, že si objednáte i známku ČKS na patřičný rok.
Na zkoušku si vezměte tedy nějaký průkaz dokazující členství, známku ČKS, doklad o zaplacení členství na určitý rok. Dále pak očkovací průkaz s platným očkováním, průkaz původu (pokud jej máte, pokud ne, vystaví vám rozhodčí výkonnostní průkaz), zkontrolujte, zda má pes čitelné tetování nebo čip. Dále potřebujete ke zkouškám ZOP látkový nebo kožený obojek, aport (pokud jej zkouška obsahuje). Vhodná je rovněž miska s vodou a nějaké pamlsky (pozor, při výkonu zkoušky je u sebe nesmíte mít).
Zkouška ZOP se skládá ze základní části (přivolání, ovladatelnost na vodítku, ovladatelnost bez vodítka, sedni-lehni-vstaň, odložení), cviky skupinové a speciální (ovladatelnost na vodítku ve skupině, sedni-lehni-vstaň na vodítku ve skupině, odložení vleže ve skupině, přenesení psa psovodem a cizí osobou, chůze po nepříjemném materiálu).
Popis provádění cviků pro základní část:
Přivolání (varianta A) – povel „ke mně“ a upažení levé ruky s následným připažením „k noze“ a tlesknutím dlaní levé ruky na levé stehno. Psovod vyjde s neupoutaným psem. Na pokyn rozhodčího se pes na povel „volno“ musí vzdálit od psovoda nejméně 10 kroků, psovod se na pokyn rozhodčího zastaví a otočí se čelem ke psovi, na další pokyn rozhodčího přivolá psa povel
Zvukové povely jsou vyslovovány normálním tónem hlasu. Na psa není dovoleno křičet, pokud to nevyžaduje jeho vzdálenost od psovoda. Oslovit psa jménem před povelem je povoleno pouze u OB-Z. V ostatních třídách je oslovení psa jménem před povelem hodnoceno jako povel navíc a je penalizováno ztrátou bodů, vyjma těch cviků, kde je oslovení povoleno popsaným způsobem v popisu jednotlivých cviků.
Zvukové ani posunkové povely nejsou v tomto zkušebním řádu striktně dané, jsou pouze doporučené. Psovod je však limitován maximálním počtem povelů, které může použít během jednoho cviku. Posunkové povely jsou krátké pohyby rukou. Používání posunkových povelů je dovoleno pouze tehdy, pokud je to uvedeno v popisu cviku.
Používání posunkových a zvukových povelů současně u cviků, kde to není dovoleno, je považováno za povely navíc a znamená ztrátu bodů.
Základní pozice
Psovod stojí přirozeně rovně v klidném postoji. Pes sedí těsně při levé noze psovoda tak, aby jeho lopatka byla na úrovni kolen psovoda. Podélná osa těla psa je v rovnoběžném směru k postoji psovoda. Přední nohy psa by měly při pohledu z boku lícovat s lýtky psovoda. Ramena psa jsou na úrovni nohou psovoda. Křivé přisednutí je chybou. Cvik začíná stewardovým pokynem „začátek cviku“ psovodovi a končí, když steward řekne „cvik ukončen“ nebo „konec cvičení“.
Pokud je pes z důvodu zdravotního postižení psovoda vedený na pravé straně, tak i v základní pozici sedí při pravé noze psovoda. Pokud zkušební řád nestanoví jinak, cvičení začíná a končí v základní pozici.
Pozice „ke mně“
Pes si sedá rovně a těsně před psovoda, na pokyn stewarda dá psovod psovi povel k zaujetí základní pozice. Křivý posed nalevo nebo napravo je chybou.
Pozice „lehni“
Pes si musí lehnout okamžitě po vydání povelu psovodem. Pes se smí okamžitě převalit na stehno (kyčel), ale zaujatou polohu již nesmí měnit. Pes může otáčet hlavou, zajímat se o rušivé vlivy v okolí, ale neměl by například jíst trávu a podobně.
Převalování se ze stehna na stehno, nervozita, zvukové projevy a podobné chování jsou penalizovány ztrátou bodů. Je chybou, pokud se pes převalí a leží celým tělem na boku. Pes nesmí ležet na zádech nebo se převalovat.
Pozice „stůj“
Pes stojí všemi čtyřmi tlapkami na zemi a nepohybuje se. Pes musí polohu zaujmout rychle a nedělat zbytečné kroky navíc. Pes může otáčet hlavou a zajímat se o rušivé vlivy v okolí.
Pozice „sedni“
Pes sedí rovně, na obou zadních nohách. Není dovolené, aby si pes seděl na stehně. Pes může otáčet hlavou a zajímat se o rušivé vlivy v okolí. Přešlapování předníma nohama, převalování se z kýty na kýtu
Měli byste si v prvním případě ujasnit, kdo bude páneček, aby pes nebyl zmatený. Ve smečce musí být člověk, kterého bude pes uznávat jako nejsilnější autoritu. Uvědomte si, že i když je malý pejsek moc roztomilý, je to v podstatě domestikovaný vlk a má úplně jinou psychiku než člověk. Opravdu jste si jisti volbou tohoto psa? Nejde jen o chvilkové nadšení? Budete na něj mít dostatek času, místa a finančních prostředků? Jestli ano, nic vám nestojí v cestě. Rozvažte, jestli chcete fenku nebo psa. U fenky musíte počítat s tím, že dvakrát ročně hárá. Je vhodnější na výcvik, protože se lépe soustředí. Při dospívání se ale může měnit její povaha. Pes je dominantnější a samostatnější. Jeho povaha se příliš nezmění, ale můžou se vyskytnout problémy, když chce „šéfovat“ rodině. Každý pes je jiná osobnost. Jeden způsob výcviku nemusí vyhovovat jiným psům. Při výcviku zjistěte, které metody nejvíce psovi i vám vyhovují. Nedržte si striktně návodu. Žádný neexistuje.
Zhodnoťte, na kterou odměnu pes nejlépe reaguje. Na piškoty, granule, na hračky – hadr, míček, klacek. Na některých cvičištích jsou piškoty zakázány, protože se drolí a psi při výcviku hledají drobečky. Naučte se důrazné povely. Dva povely můžou mít pro psa jeden význam, například „vstááň“, a „zůstááň“ (řešení: vstááň, zůůstaň), nebo „vpravo“, „vlevo“ (řešení: left, right [rajt], nebo vprravo, vlevo. Psovi nesmí dva odlišné povely splynout.
Intonace hlasu: Pes nerozlišuje význam jednotlivých slov. Když mu budete sladkým, příjemným hlasem říkat, jaký je zlobivý, tak se bude tetelit štěstím. Naučte se říkat povely jasně, důrazně. Nekřičte. Rozlišujte pochvalu, kárání a povely. Štěněte se při zakázané činnosti nemusíte ani dotknout, ostrý, nepříjemný hlas ho dokáže dostatečně upozornit. Když udělá něco dobře, nešetřete pochvalou. Poklekněte k němu, poplácejte ho po hrudníku, spokojeným hlasem chvalte. S tím, jak se budou cviky upevňovat, mluvte na psa méně. Povel řekněte jednou, a když jej pes neudělá, zakročte. Například „sedni“: pes si nesedne, je zbytečné opakovat „sedni, sedni, sedni“, raději přitlačte na záď a pochvalte.
Tresty: Každý pes je jiný, co se týče odolnosti vůči trestům. Musíte vycítit, kde je ona hranice snesitelnosti. Na submisivního psa stačí někdy jenom zvýšit hlas a ostrým tónem dát najevo nesouhlas. Tělesný trest často není třeba. Na některé psy můžete křičet, jak chcete, ale až na pořádné škubnutí vodítka zareagují. Při nežádoucí činnosti je lepší tvrdší rychlý trest než malý trest, protože se situace bude stále opakovat. Například předcházení u chůze u nohy: pořádně se psem škubněte, lépe si to zapamatuje než neustálé tahání a napomínání.
Bolest vzniká podrážděním určitého zakončení v těle (receptoru pro bolest), po něm následuje vyslání nervového signálu do centra pro bolest v mozku, kde si jedinec bolest uvědomí. Pak mozek vyšle signál zpět do cílového orgánu (kost, sval, kůže a podobně), který patřičně zareaguje. Čím větší koncentrace bolestivých zakončení anebo čím větší intenzita podráždění, tím obvykle větší a déle trvající bolest. Podle trvání můžeme bolest dělit na akutní a chronickou (ta je zvláště nepříznivá). Nejbolestivější bývají obvykle ortopedické zákroky, výkony v oblasti hrudníku či na močovém aparátu, problémy v oblasti páteře (zlomeniny, výhřez meziobratlového disku). Potrápit ale dokáže i takový zánět mléčné žlázy u fen či některé rány od pokousání. Je jasné, že vnímání bolesti je značně individuální (každý má jiný práh pro vnímání bolesti) a rozdíly jsou i mezi jednotlivými plemeny (například rotvajler versus pudl).
Z výše uvedeného vyplývá, že je vhodné (a někdy i nutné) umět bolest rozpoznat a léčit. Jak lze tedy poznat, že mého psa něco bolí? Bohužel to na rozdíl od lidí vůbec není snadné. Existují určité klasifikační stupnice používané ve veterinární praxi (stupeň 1–5), ale ty pro majitele nejsou příliš použitelné. Případů, že by zvíře bolestí naříkalo, není mnoho (většinou jde o akutní bolest zlomeniny, poranění kloubních struktur, vyhřeznutí meziobratlového disku, uskřinutí střev). Spíše se bolest projevuje méně nápadně, například jako apatie, nechuť k příjmu potravy, neochota k pohybu, abnormální postoj, různě intenzivní kulhání, obrané reakce při pokusu o dotyk určitých oblastí těla, tlačení hlavy do kouta spolu s poklesem krku a podobně. Příznaky souvisí s tím, která část těla bolí, a většinou jde o chronickou bolest. Jako doprovodný příznak se někdy objevuje zvýšená teplota a zrychlené dýchání.
Bolest kromě varování nemá žádný užitek. Pokud je silná a déletrvající je pro organismus nepříznivá až škodlivá. Zvíře trpící bolestí má, zjednodušeně řečeno, zhoršený metabolismus, snížený příjem potravy, odmítá se pohybovat, hůře se vyprazdňuje atd. V důsledku toho může být snížena obranyschopnost, prodlužuje se doba hojení a rekonvalescence obecně, nemluvě o fyzickém a psychickém utrpení jak zvířete, tak jeho majitele.
Akutní bolest je typická rychlým nástupem, relativně kratší dobou trvání, často je její intenzita zejména v počátku vyšší. Vzniká nejčastěji po úrazech spojených s frakturami, vykloubením nebo zhmožděním, jako jsou úrazy po střetu s vozem nebo pády z výšky, dále při křečových stavech trávicího traktu, vyskytuje se i při výhřezu meziobratlových plotének. Potlačením bolesti výrazně zmírníme nepříznivé změny spojené s těmito stavy – jde zejména o nebezpečné zvýšení srdeční frekvence, zrychlené dýchání, změny krevního tlaku, hormonální změny vyvolané stresem.
Chronická bolest je charakterizována delší dobou trvání, zpravidla 4 týdny a více. Tento typ bolesti se nejčastěji vyskytuje při degenerativních onemocněních pohybového aparátu, jako jsou artrotické změny kloubů a spondylóza páteře, a také v pokročilých stadiích rakoviny. Chronická bolest představuje dlouhodobý stres, který výrazně snižuje hybnost zvířete, zhoršuje funkci postižených končetin a znemožňuje rehabilitaci. Kromě toho se při chronické bolesti snižuje celková odolnost organismu, zvyšuje se riziko infekcí, snižuje se příjem potravy a tím dochází k nedostatku živin.
Zvláštní kategorií je pooperační bolest. Lze ji přirovnat k akutní bolesti, ale při jejím nedostatečném potlačení je riziko komplikací ještě vyšší. Pociťovaná bolest může způsobit neklidné probouzení s možností sebepoškození. Stejně tak je zpomaleno hojení chirurgických ran, čímž se prodlužuje doba zotavení po operaci.
U každé bolesti je důležité rozeznat její příčinu a tuto příčinu je nutno léčit. U mnoha chorob je však bolest dominujícím příznakem, který má kromě výše zmíněných závažných důsledků na zdravotní stav zvířete i zásadní vliv na jeho psychiku. Neléčená bolest, zejména chronická, může způsobit vážné změny v osobnosti zvířete, které jsou později obtížně léčitelné. V neposlední řadě, u nevyléčitelných chorob, jako je například rakovina nebo těžké degenerativní změny kloubů a páteře, představuje potlačení bolesti prakticky jedinou alternativu, jak zmírnit utrpení zvířete a tím pro něj zajistit přijatelnou kvalitu života. Je věcí veterinárního lékaře, aby podle příčiny bolesti a celkového stavu pacienta zvolil vhodnou léčbu pro zmírnění bolesti.
