Bolavé ucho je pro psa velmi bolestivá záležitost. Bolest ucha může mít mnoho příčin.
Bolavé ucho u psa má mnoho příznaků, většinou má pes hlavu skloněnou k jedné straně, což signalizuje, o jaké ucho se jedná. Když psa trápí zánět zevního zvukovodu, třepe s hlavou a každou chvíli si packou otírá ucho, z něhož mu vytéká páchnoucí maz.
Zdroj: článek Bolavé ucho u psa
Píštěl je charakterizována jako abnormální průchod (kanálek) mezi dvěma otvory, dutými orgány, nebo jako dutina. Vyskytuje se v důsledku poranění, infekce nebo nemoci. Vertikální průchod mezi dutinou ústní a nosní dutinou se nazývá oronazální píštěl. Mezi příznaky oronazální píštěle patří chronický výtok z nosu (s nebo bez krvácení), a přetrvávající kýchání. Tento zdravotní problém postihuje častěji štíhlá psí plemena, zejména jezevčíky.
Tyto typy píštělí mohou být způsobeny v podstatě jakýmkoliv nemocným zubem v horní čelisti. Nejběžnější místo pro vznik oronazální píštěle je tam, kde kořen čtvrtého premoláru vstupuje do patra horní čelisti. Oronazální píštěl musí být chirurgicky léčena, aby se zabránilo průniku potravy a vody do nosní dutiny. Není-li problém vyřešen, dochází k podráždění nosu, rýmě, zánětům vedlejších nosních dutin, infekcím, případně k pneumonii.
Píštěl vycházející z dásně bývá často jeden z projevů paradentózy a ukazuje na špatný stav ústní dutiny. Toto onemocnění je velmi nepříjemné a ve většině případů vyžaduje delší léčbu. V podstatě je píštěl jakýmsi odvodňovacím kanálem, jehož prostřednictvím se tělo zbaví hnisu při aktivním zánětlivém procesu. Absence tohoto kanálu může někdy vést k celkové intoxikaci, takže veterinář musí opravdu pečlivě uvážit následující postup léčby.
Zánětlivé onemocnění dásní většinou majitel psa pozná podle zápachu z tlamy. Toto onemocnění však může mít mnohem vážnější následky. Pokud pomineme bolestivost a ztrátu zubů v pokročilých případech, je to zejména riziko vzniku abscesů (zubních váčků), které se mohou provalit píštělí do nosní dutiny, do okolí oka, ven na tvář. Nezanedbatelné je také riziko vzniku zánětu kosti horní i dolní čelisti, které toto onemocnění doprovází. Takovéto vážné hnisavé zánětlivé procesy ohrožují celkové zdraví zvířete, protože bakterie a jejich toxiny se uvolňují do těla a krví mohou být rozneseny do jiných orgánů. Pokud pak na daných místech dojde k zachycení těchto bakterií, mohou se vyvinout stejná zánětlivá ložiska jako v dutině ústní. Zejména jsou ohroženy ledviny, játra, srdce a u samců prostata.
Zubní píštěl se projevuje hnisavým výtokem v místě vzniku píštěle, kýváním zubů, bolestí dásní, zápachem z úst, svěděním dásní, horečkou.
Potvrzení přítomnosti píštěle (otvoru) by mělo zahrnovat standardní zubní vyšetření. Určení stupně poškození dásní a zubu však obecně umožňuje pouze rentgen.
Píštěl vzniká z neléčeného kazu zubu, při chronické parodontitidě, zánětu zubu, nevhodné léčbě zubních onemocnění, po úraze, při nádorovém onemocnění, poleptání a po extrakci zubu (která byla nevhodně provedena).
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Zubní píštěl u psa
Ještě dříve, než si štěně vůbec pořídíte, měli byste si rozmyslet, co od pejska očekáváte. Zdali s ním chcete závodit, nebo bude vaším pomocníkem na farmě při práci s ovcemi či skotem. Chovají se různé linie, které se specializují na daný druh práce. Také je dobré, když znáte rodiče štěněte, to, jakým stylem pracují, a jaký mají rodokmen. Protože právě rodokmen, ale i samotná práce rodičů vám hodně napoví, jak bude váš pejsek nejspíš pracovat.
Dalším důležitým bodem je dobře si vybrat chovatele. Dbejte na to, zda je chovatel zkušený, jaké má výsledky v odchovu, pracovní výsledky psů a podobně.
K výběru štěněte z vrhu se váže spousta mýtů a pověr, jako například pejsek bude dobře pást, pokud má černé patro tlamičky nebo pokud má černou tečku na bradě a podobně. Jsou to jen mýty. Stejně tak neplatí, že štěně, které po vás skáče a je aktivní, je lepší než to, které sedí v koutě a pozoruje vás. Naopak to může nasvědčovat tomu, že štěně sedící v koutě je klidnější a přemýšlivější než to skákající.
Můžete provést malý test, kdy si štěňata přilákáte k sobě a pak postupně každé lehounce klepnete prstem po čumáčku. Potom sledujete, jak se zachovají. Když se štěně nechá párkrát klepnout a neuteče, nebo si dokonce chce s prstem hrát, je to štěně hloupé a vzdorovité. Pokud štěně klepnete a ono uteče a už nepřijde, je to štěně ustrašené. Štěně, které klepnete po čumáčku, ono uteče, ale přesto se nechá přivolat zpět, je chytré a učenlivé.
Samozřejmě je třeba zkontrolovat chrup, uši, zda je štěně vitální, nemá „paspárky“ a podobně.
To je asi vše, podle čeho by se u tak malých drobečků dalo vybírat.
Nikdy při výběru štěněte 100% nepoznáte, jaký váš pejsek bude, až vyroste. Nezapomeňte, že ho bude hodně ovlivňovat vaše výchova.
Než si štěně přivezete domů, měli byste mu předem připravit bydlení. Kotec by měl být dost prostorný pro volný pohyb dospělého psa. Pozor, ne tak velký, aby tam mohl pes běhat a zbytečně se unavovat. Co se týče umístění kotce, měl by být v klidném místě, kde by psa nic nerušilo, a natočen tak, aby neměl výhled na jiná zvířata nebo silnici, kde jezdí auta a chodí lidé. Velikost boudy by měla odpovídat velikosti psa. Příliš velkou boudu si pes nedokáže při chladném počasí zahřát vlastními silami a v příliš malé boudě bude mít omezený pohyb (při otáčení). Jako výstelku použijte hobliny nebo slámu, ale můžete použít třeba i seno. Dají se použít i koberce či matrace, ty se ale špatně udržují čisté a psi je mohou trhat či jíst.
Zdroj: článek Výcvik štěňat border kolie
Charakteristický zástupce trpasličího pudla by neměl překročit 35 cm v kohoutku, řadí se tedy výškově mezi pudla toy a pudla středního (domácky dudlík nebo mini). Běžná váha se u trpasličího pudla pohybuje do 5 kg. Má protáhlou hlavu s mandlovýma očima a přiléhavýma ušima. Konstituce by měla být čtvercového formátu s hlubokým hrudníkem a vysoko posazeným ocasem. Vyskytuje se ve všech barvách jako jeho větší příbuzní pudli střední i královští, tedy v černé, bílé, hnědé, stříbrné, meruňkové a apricot. Má bohatou, pevnou a pružnou srst, obvykle kudrnatou, někdy šňůrovitou. Dnešní využití pudlů a pudlíků všech barev a velikostí je ryze společenské. Charakteristická je pro ně hustá, kadeřavá srst, která vyžaduje každodenní péči majitele. Toto plemeno není vhodné jako hlídač. Při nedostatku pohybu a aktivit může být problémový.
Stříbrná barva u tohoto plemene musí být stejnoměrná, čistá, tedy ani ne do černa, ani ne do bíla.
Teprve roku 1991 bylo toto plemeno uznáno mezinárodně. Ale jen od VDH, to znamená, že bylo víceméně trpěno, smělo se i vystavovat, i když jen na takzvaných klubových výstavách v kategorii nových barev. A to pouze pudli černobílí nebo černí s pálením. Ostatní barevné variace se nepřipouštěly. V roce 2003 byla poprvé k vidění v rámci světové výstavy variace černobílá, nesměla být ale vystavována. Také v Anglii nezmizeli všichni vícebarevní, několik málo chovatelů vedlo chov dále. Většinou je prodávali za nízkou cenu jako rodinného psa. Dne 17. 8. 2009 se sešli v Mnichově zástupci VDH (prezident VDP – Bertold Peterbus s viceprezidentkou Christou Klotz) a čtyř „pudlklubů“, aby se dohodli o budoucnosti vícebarevného pudla. Pevně se zasazovali o to, aby se směl i nadále používat název vícebarevný pudl a nadále se mohl pod tímto názvem i chovat. Návrh FCI byl Deutsche Wollhund. Pokud by tento návrh prošel, jednoznačně by pudl harlekýn vzhledem ke svému nízkému počtu směřoval k degeneraci druhu a zániku. Naštěstí nyní v mnoha zemích prožívají harlekýni renesanci a jsou běžně v nabídce na internetu.
Může být od světle plavé přes oranžovou (aprikot) až po červenoplavou. Oční víčka, nosní houba, pysky, dásně, patro, tělní otvory, šourek a polštářky tlapek jsou dobře pigmentované. U psů světle plavé barvy musí být pigmentace co nejtmavší.
Zdroj: článek Trpasličí pudl