Při selhání ledvin dochází k otravě organismu vlastními zplodinami, které se za normálních okolností vylučují močí z těla.
Příznaky a projevy
Ledviny se skládají z mnoha jednotlivých tělísek (funkčních jednotek) odpovědných za filtraci krve a regulaci hladiny důležitých látek. Ledvinná funkční jednotka se nazývá nefron. Nefron je složen z filtračního tělíska (glomerulu), což je klubíčko cévních kapilár v pouzdru (Bowmanovo), které chytá a svádí filtrát do odvodného (odpadního) kanálku. V kanálku dochází ke zpětnému vstřebávání důležitých přefiltrovaných látek, iontů a vody. Na základě výměny různě nabitých částic se zde pomáhá udržovat správná acidobazickárovnováha (pH krve). Kanálky se sbíhají do větších sběrných kanálků, které ústí do ledvinné pánvičky a močovodu.
Hlavní funkcí ledvin v organismu je očištění krve od odpadních látek, které se v ní hromadí. Selhání má vždy příznaky otravy (vlastními zplodinami). Výskyt onemocnění se zvyšuje s věkem, ale může se objevit i u mladého zvířete. Obecně se považuje za onemocnění progresivní, které vede v konečné fázi ke smrti zvířete.
Příčiny ledvinného selhání jsou různé. Mimo jiné záleží také na věku. U mladých zvířat se může jednat o vrozenou nedostatečnost, která selhání ledvin podmiňuje. Dědičné vady jsou typické pro některá psí plemena (například kokršpaněl, bulteriér, pudl, basenji, lhasa-apso, u koček především dlouhosrstá plemena). Mezi další příčiny patří infekce, otravy (léky, jedy, bakteriální toxiny) nebo ucpání močových cest kameny. Dalšími příčinami jsou chybné reakce imunitního systému a chronické zánětlivé procesy. Může se jednat o samostatnou diagnózu nebo o komplikaci jiné nemoci. Například těžká infekce nebo septický stav mohou vrcholit selháním ledvin. Často se tento problém objevuje u fen se zanedbaným zánětem dělohy. K akutnímu selhání ledvin může také dojít ve stáří v důsledku jejich přirozeného opotřebování. Příčiny chronického selhání ledvin jsou stejné jako u akutního, pouze poškození je menší, a tak ledviny fungují alespoň z části. Je důležité upozornit, že u chronického ledvinného selhání se příznaky objevují postupně, protože hladina zplodin narůstá pomalu.
Vzhledem k tomu, že ledviny mají nezastupitelnou úlohu při čištění krve, má jejich selhání vždy příznaky otravy. Zvíře s akutním selháním ledvin nežere, zvrací, nejeví zájem o okolí, má průjem, který je často i s krví, v tlamě se mohou objevit vředy. Charakteristické je to, že zvíře hodně pije, ale nemočí vůbec nebo velmi málo. Bez pomoci veterináře by během několika dnů upadlo do kómatu a uhynulo by.
U chronického selhání ledvin zvíře více pije a močí, hubne, přidává se i průjem a občasné zvracení. Srst je hrubá, matná a lámavá. Objevuje se páchnoucí zánět dásní, někdy i zmatené chování.
Močové kameny jsou bolestivý stav, který se nejčastěji vyskytuje u samců. Je způsoben blokádou v uretře, což je trubice, kterou moč vychází z močového měchýře. Jsou tvořeny agregáty močových krystalů obsažených v močovém měchýři. Tyto krystaly mohou i bez vytvoření kamene způsobit příznaky urinálního onemocnění a být i překážkou, která kočce brání v močení a ohrožuje její život. Krystaly vznikají, když je moč nasycena minerály. Nejčastěji se vyskytují močové kameny s oxylátem vápníku. Dále jsou to struvity, které jsou velmi časté a bývají tvořeny fosfátovými ionty, amoniem a hořčíkem.
Typickými příznaky jsou potíže při močení. Projevují se různě, někdy si jich majitel ani nevšimne, například kočka tráví více času na záchodku nebo močí mimo, nebo se velmi často a dlouho olizuje na genitáliích. Zvíře má sníženou chuť k jídlu, objevují se změny v chování, třeba také odpor k zaujetí typické pozice při močení, podle rozsahu blokády močí málo nebo vůbec ne, po vymočení zůstává dlouhou dobu ve stejné pozici nebo dává najevo bolest při močení. Moč je narůžovělá, což značí přítomnost krve v moči. Vzhledem k tomu, že má močový měchýř omezenou kapacitu, je nutná okamžitá veterinární pomoc, aby byla překážka z močové roury odstraněna.
Faktory, které napomáhají k tvorbě močových kamenů, jsou stupeň kyselosti moči, tedy pH moči, neboť struvity se tvoří v zásadité moči. Dále infekční cystitidy – moč je od přírody sterilní, pokud dojde k infekci bakteriemi, zvýší se pH moči, tím se zvýší riziko tvorby struvitů. A v neposlední řadě je to koncentrace minerálů v moči – krystal je složen z různých molekul, jejichž koncentrace v moči je přímo ovlivněna potravou. Pokud zvíře málo pije, jeho moč je koncentrovanější a minerály v ní obsažené mohou snadněji zkrystalizovat.
Struvity lze rozpustit podáváním zvláštní diety, která je bohatší na sodík, díky tomu zvíře více pije, a tím se jeho moč rozřeďuje. Dieta je sestavena tak, aby snižovala koncentraci minerálů (hořčík a fosfor) a močoviny v moči tak, aby okyselovala pH. Ostatní kameny jako oxaláty rozpustit nelze, veterinář je musí vyjmout při celkové anestézii.
Urolity se vyskytují v ledvinách, močovodech a močovém měchýři, odkud se mohou uvolnit a následně ucpat močovou trubici. Mohou způsobit ledvinovou koliku, krvácení do dolních močových cest, zánět močového měchýře a obstrukci (zneprůchodnění) močové trubice. Existuje více druhů konkrementů, jejich složení závisí na příčině vzniku.
Urolitiáza bývá poměrně častou diagnózou u psů, kteří mají problémy s močovým ústrojím. Její podstatou je přítomnost krystalků v moči, jejichž kumulací a slepováním dochází později k tvorbě močových kamenů. Velikost těchto krystalových částic je dána rychlostí jejich růstu a rychlostí toku moči. Později vzniklé močové kameny můžeme podle jejich složení rozdělit do skupin: struvity, uráty, kalcium oxaláty, cystinové kameny.
Hlavními komponenty struvitů jsou amoniový iont a trojmocný fosfát. Ve většině případů se u psů tvoří sekundárně v důsledku infekce močového traktu, příležitostně však i bez přítomnosti infekce. Strategie rozpouštění takových krystalů je založena na snížení koncentrace amoniaku, hořčíku a fosfátu v moči na velmi nízkou úroveň.
Uráty vznikají při metabolismu purinů a pyrimidinů vyskytujících se v nukleových kyselinách. Zdraví psi přeměňují většinu urátů v játrech na alantoin. Ta zvířata, u kterých k této přeměně nedochází, vylučují převážnou část metabolitů nukleových kyselin ve formě urátů, které jsou později základem urátových kamenů. Tento typ močových kamenů je častý u dalmatinů.
Kalcium oxaláty jsou nejčastějším typem močových kamenů u lidí. V posledním desetiletí se však setkáváme s nárůstem tohoto typu kamenů i u psů. Tvorba těchto kamenů je spojena hlavně se zpomaleným tokem moči v močových cestách nebo její úplnou stázou. Spolurozhodujícím činitelem je navíc větší množství iontů vápníku v moči.
Cystinové kameny se tvoří u psů s defektem zpětné absorpce aminokyselin v tubulech ledvin, známým jako cystinurie. Rozpustnost cystinu je závislá na pH moči. Lépe se rozpouští při pH nižším než 7, tudíž v moči kyselé.
Typizace jednotlivých druhů kamenů se provádí mikroskopickým vyšetřením močového sedimentu. Za určitých podmínek, mezi které patří záněty, nádory močových cest a obecně zpomalení nebo úplné zastavení toku moči močovými cestami, dochází ke kumulaci a slepování jednotlivých krystalů. Takto vzniklé jednotlivé kameny se nalepováním dalších krystalů nadále zvětšují a později se usazují na různých místech močového traktu a začínají vyvolávat klinické projevy. V této fázi si tohoto děje většinou všimne majitel a přichází se svým zvířátkem do veterinární ordinace.
