ZA JAK DLOUHO ZMIZÍ SPÁLENÍ je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Lov byl jedním z prvních způsobů obživy člověka již v době pravěku. V lidské povaze je, že si člověk snaží vše zjednodušit. Nejprve lidé lovili pomocí kyje, kopí a různých pastí, pak si lov zjednodušili pomocí luků a šípů, ty časem nahradily nejrůznější palné zbraně. Lidé se ale nespokojili s prvními typy palných zbraní, neustále je vylepšovali, aby více vyhovovaly jejich záměrům. Součástí vývoje palných zbraní se stalo i vylepšování podmínek jejich využití, kam spadá i vynález a vylepšování optických přístrojů určených nejen k pozorování ale i ke zlepšení přesnosti lovu.
Analogové noktovizory
Starší přístroje ještě s analogovým systémem nemají samozřejmě tak kvalitní vidění, jako ty novější nástroje. Při pohledu do této optiky má myslivec vidění zastřené zeleným závojem, problematické je také zvětšování (zvětšení u starých přístrojů je obvykle asi 2,5 x, což není moc).
Analogové noktovizory se používají asi nejčastěji, jejich vývoj byl postupný, technologie se neustále zlepšovaly, zvyšovala se u nich citlivost a ostrost. Tyto přístroje obvykle musí mít lovec na povolení od Policie ČR.
Častý typ obsahuje zesilovač zbytkového světla, kterého v lesích ale nebývá moc, a proto je třeba využívat i doplňkové zářiče infračerveného světla. Tyto zářiče se ale nehodí na každý lov, protože některá zvěř (například jelen sika) tyto zářiče vnímá a zmizí lovci z dohledu. Stejně tak infračervené záření vnímá i černá zvěř (na jejíž lov je noční vidění určeno), a následný výstřel si s tímto světlem spojí, a příště raději zmizí, když ho zahlédne. Za obrovskou nevýhodu těchto noktovizorových přístrojů považují myslivci jejich závislost na jasném počasí, pokud je počasí nepříznivé (mlha, kouř, déšť, sněžení) a zapne se zářič, tak v tu chvíli myslivec nevidí nic, jen bílou tmu. Zároveň i dosvit zářiče není příliš velký, dosáhne maximálně 80 metrů za ideálních podmínek. Tento typ přístroje nočního vidění může mít různou konstrukci, jednou z nich je předsádka, která se připevňuje na objektiv standardního puškohledu (zvětšování obrazu se provádí zvětšováním na puškohledu). Další typ je nástavec na okulár puškohledu (dojde k prodloužení pažby, což je velká nevýhoda). Myslivec musí mít také na paměti, že noktovizory smí zapnout jen po setmění, denní světlo by mohlo spálit optoelektroniku v přístroji.
Shrnutí analogového nočního vidění:
|
Výhody analogového nočního vidění
|
Nevýhody analogového nočního vidění
|
|
Výborný obraz
|
Nutné přihlášení u Policie ČR
|
|
Vysoká citlivost na zbytkové světlo
|
Vysoká pořizovací cena
|
|
Zachycení obrazu bez zpoždění
|
Citlivost na denní světlo
|
|
Nízká spotřeba energie = dlouhá provozní doba na baterii
|
|
|
Vysoká životnost
|
|
Nepotřebuje IR přísvit
|
|
Vyšší výkon
|
|
Větší odolnost vůči zpětnému |
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Noční vidění
Druhy britských koček
Černá britská krátkosrstá kočka
Tato černá britská krátkosrstá kočka má celé tělo pokryté černou krátkou srstí bez barevných variet. Při narození koťat může být srst lehce zrzavá, to ale časem zmizí. Tato kočka by se neměla příliš slunit, pak by její srst mohla získat hnědou barvu. Postava kočky je podsaditá, britské kočky váží od 4 kg do 9 kg. Hlava je kulatá a široká. Nos je krátký a černý. Uši jsou malé a mírně zakulacené. Oči jsou velké a kulaté. Barva očí je žlutá až měděná. Povaha této kočky je velmi milá a přítulná. Černá britská krátkosrstá kočka je klasika a žádné variety se u ní nepřipouštějí.
Bílá britská krátkosrstá kočka
Tento typ kočky má srst krátkou, hustou a čistě bílou bez odstínů žluté. Tělo je silné, robustní a tlapky mají růžovou barvu. Hlava je kulatá a široká. Nos je rovný a čenich má růžovou barvu. Oči jsou velké a kulaté. Obvyklá je u nich oranžová barva očí v různých odstínech. Přesto se u ní připouští varieta s modrýma očima či s nestejně zbarvenýma očima. Povaha této kočky je stejná jako u kočky černé britské krátkosrsté.
Krémová britská krátkosrstá kočka
Srst této kočky je krátká, hustá a zároveň velmi jemná. Zbarvení srsti je jednobarevné a krémové. Tělo působí robustně a podsaditě. Tlapky mají růžovou barvu. Hlava je velká a kulatá s růžovým čenichem. Na svět se dívá velkýma, kulatýma očima, které mohou být oranžové až zlaté. U tohoto typu kočky se nepřipouštějí žádné variety. I tato kočka je oblíbená pro svoji povahu, protože je přítulná a přátelská.
Modrá britská krátkosrstá kočka
Srst této kočky je krátká a hustá. Barva srsti je modrá v různých odstínech. Důležité je, aby odstín byl po celém těle totožný. Koťata mohou být tygrovaná, ale to obvykle brzy zmizí. Tělo je podsadité a tlapky jsou modré. Hlava je kulatá a stejně jako tlapky i čenich je modrý. Oči jsou velké a kulaté, jejich barva může být měděná nebo oranžová. Jedinou přípustnou varietou je již samostatné plemeno zvané chartreuxská kočka (podle místa vyšlechtění), která je o něco silnější a větší než britská kočka a barva srsti má šedivější nádech. Povaha kočky modré britské krátkosrsté je opět přítulná, tento typ ale bývá často rozmazlený.
Modrokrémová britská krátkosrstá kočka
Jedná se v podstatě o kombinaci dvou předcházejících typů. Srst této kočky je krátká a hustá bez tygrování. Obě barvy srsti nesmí tvořit žádné skvrny. Obvykle se jedná o světlé zbarvení. Zajímavé je, že světlejší chloupky jsou jemnější než ty modré. Těl
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Britská kočka
Průběh zkoušky
Při hodnocení zkoušky ZOP lze celkem získat 100 bodů. Minimální počet bodů pro splnění zkoušky je 70. Rozhoduje celkový počet získaných bodů za všechny cviky v obou částech zkoušky dohromady. Známky: výborně – 90 až 100 bodů, velmi dobře – 80 až 89 bodů, dobře – 70 až 79 bodů, nesplnil – 0 až 69 bodů.
Kritéria pro zkoušku ZOP:
- Stáří psa nejméně 10 měsíců.
- Účast na zkoušce není podmíněná splněním jiného stupně zkoušky.
- Povelová technika je pro všechny cviky uvedena v části „Připomínky a provádění a popis cviků“.
- Obecně platí, že u cviků zkoušky ZOP může psovod užívat zvukové i posunkové povely, a to současně.
Přejímka psů bývá brzo ráno. Vyplatí se přijet co nejdříve, stihnete si pak možná ještě zatrénovat a seznámit psa s prostředím. Nejdříve se vyráží na stopy, takže počítejte s tím, že si nějaký čas počkáte. Když přijdete na místo zkoušky, nezapomeňte podat rozhodčímu hlášení. Po zkoušce se zase odhlásíte. Pak už jen počkáte na oficiální ukončení a obdržíte patřičné dokumenty.
Je nutné, abyste byli členy nějakého kynologického klubu, jinak nebudete na zkoušku vůbec vpuštěni. Může to být nějaká základní kynologická organizace nebo třeba klub chovatelů určitého plemene, nebo také klubu agilit či obedience, ale pouze pod podmínkou, že si objednáte i známku ČKS na patřičný rok.
Na zkoušku si vezměte tedy nějaký průkaz dokazující členství, známku ČKS, doklad o zaplacení členství na určitý rok. Dále pak očkovací průkaz s platným očkováním, průkaz původu (pokud jej máte, pokud ne, vystaví vám rozhodčí výkonnostní průkaz), zkontrolujte, zda má pes čitelné tetování nebo čip. Dále potřebujete ke zkouškám ZOP látkový nebo kožený obojek, aport (pokud jej zkouška obsahuje). Vhodná je rovněž miska s vodou a nějaké pamlsky (pozor, při výkonu zkoušky je u sebe nesmíte mít).
Zkouška ZOP se skládá ze základní části (přivolání, ovladatelnost na vodítku, ovladatelnost bez vodítka, sedni-lehni-vstaň, odložení), cviky skupinové a speciální (ovladatelnost na vodítku ve skupině, sedni-lehni-vstaň na vodítku ve skupině, odložení vleže ve skupině, přenesení psa psovodem a cizí osobou, chůze po nepříjemném materiálu).
Popis provádění cviků pro základní část:
- Přivolání (varianta A) – povel „ke mně“ a upažení levé ruky s následným připažením „k noze“ a tlesknutím dlaní levé ruky na levé stehno. Psovod vyjde s neupoutaným psem. Na pokyn rozhodčího se pes na povel „volno“ musí vzdálit od psovoda nejméně 10 kroků, psovod se na pokyn rozhodčího zastaví a otočí se čelem ke psovi, na další pokyn rozhodčího přivolá psa povel
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Zkoušky ZOP