VYPADÁVÁNÍ ZUBŮ U MALTÉZÁČKA je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Onemocnění zubů a ústní dutiny je v současné době jedna z nejrozšířenějších poruch zdraví v populaci psů. S onemocněním dutiny ústní se můžeme setkat až u 85 % psů.
Jak poznat bolest zubů u psa
Jako parodontální označujeme tkáně obklopující zub a zajišťující jeho ukotvení v čelisti. Patří k nim dásně, spojovací epitel, zubní cement, závěsný vazivový aparát zubu. Onemocnění parodontálních tkání patří k nejčastějším onemocněním u malých zvířat vůbec. Statistiky uvádějí, že každý druhý pes je potenciálním stomatologickým pacientem. Onemocnění parodontálních tkání pak postihuje 100 % psů malých a trpasličích plemen, která mají k těmto onemocněním obecně větší předpoklady. Zánětlivá onemocnění parodontálních tkání způsobují výrazné lokální problémy, které se projevují jednak zápachem z dutiny ústní, postupnou destrukcí parodontálních tkání a uvolňováním zubů. U neřešených případů vede až k úplné ztrátě zubů. Mimo ztráty zubu může v důsledku onemocnění dojít k rozsáhlým lokálním infekcím v ústní dutině, tvorbě píštělí a frakturám (zlomeninám) čelistí.
Vedle těchto lokálních projevů má parodontitida významný dopad na organismus jako celek. Je nutno si uvědomit, že se jedná o infekční zánětlivý proces, na kterém se může podílet i více než 200 různých druhů mikroorganismů. Infikovaná plocha tkání může v pokročilých stadiích vývoje onemocnění přesáhnout 10 cm² (v závislosti na plemeni i více) a je přitom dobře ukryta před běžným vyšetřením. Zánětlivý proces dlouhodobě zatěžuje imunitní systém a může vyvolat jeho poruchy. Dále se následkem chronické parodontitidy prokazatelně rozvíjejí onemocnění srdce, ledvin a jater, především v důsledku dlouhodobé infekce u starších psů. Přitom původ těchto onemocnění nebývá v praxi primárně spojován s onemocněním dutiny ústní, chronickou parodontitidou.
Nejčastějším důvodem k návštěvě veterinární ordinace v souvislosti se zuby bývá zubní kámen. Jedná se o mineralizovaný plak (povlak zubu), který však není sám o sobě považován za onemocnění, ale spíše za kosmetickou vadu. Plak, bez ohledu na stupeň mineralizace, je však jednou z příčin rozvoje zánětu parodontálních tkání u psů. Podstatné pro rozvoj onemocnění jsou v tomto případě především bakterie obsažené v plaku a schopnost organismu si s těmito bakteriemi poradit. Odstranění plaku, tedy i zubního kamene, je součástí celkového ošetření, ale nikoli jeho jedinou podstatou.
Za aktivní péči lze označit dentální hygienu (čištění zubů) prováděnou aktivně majitelem psa. K tomuto účelu je vhodný měkký zubní kartáček, velikostí odpovídající psímu pacientovi, a speciální zubní pasta určená pro psy. Frekvence čištění zubů je velice individuální a závisí na rychlosti usazování plaku u konkrétního jedince. Obecně lze doporučit frekvenci čištění 2x týdně a častěji. Pro čištění zubů zvolíme vždy jedno konkrétní místo a jednu den
V naší poradně s názvem VYPADÁVÁNÍ SRSTI U PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Dřevojánková.
Dobrý den,
prosím pěkně o radu.
Máme doma tříletou čubičku trpasličího jezevčíka která začala ztrácet srst,zůstává ji jen
takový semiš.Byli jsme u dvou veterinářů,odebrali jí krev,seškrábali ji kůži na plíseň a
roztoče ale nic nenašli.Dokonce na radu veterináře jsme ji nechali vykastrovat ale vypadávání
srsti pokračuje.Začalo to kolem čela,uší,bříška,prdelky a ocásku.Teď to má od oušek přes krk,
hruď,bříško až k zadečku.Teď se jí objevily dvě místa na zádech kde prosvítá trochu kůže.
Krmíme jí suchým Pedigree i kapsičkami,vařené maso s rýží nebo vločkami.Má ráda ovoce i
zeleninu kterou konzumuje syrovou.Oproti jiným pejskům malých ras,málo pije.
Poraďte co máme udělat.
Děkujeme za radu Helena a Honza z Teplic
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Krátkosrstí jezevčíci ve středním věku často trpí onemocněním štítné žlázy zvané hypotyreóza. Většinou se pozná z vyšetření krve, proto si vzpomeňte, jestli bylo toto onemocnění vyloučeno při zmiňovaných odběrech krve. Dále to může být i alergie, třeba na některou ze složek její pestré stravy. V tom případě zkuste experimentovat se stravou a zařaďte na několik měsíců jen dietní granule bez dalších zpestření a pamlsků. Rovněž koupání a šamponování pejska může způsobit vysušení pokožky a vznik lysin. V takovém případě použijte po koupání hydratační krém a nebo zkuste kondicionér. Šamponování by nemělo být častěji než jednou za 10 dní.
Pokud starému psovi vypadl zub, může to být způsobeno tím, že zuby ztrácí minerály, což spolu s hromadícím se zubním kamenem vede k uvolňování zubů ze zubního lůžka. Také zubní kámen, parodontóza, uvolnění a vypadávánízubů je skupina problémů, která na sebe většinou těsně navazuje a vede k vypadávánízubů. Zubní kámen vzniká mineralizací zubní plaku, který slouží jako organický základ. K postupné mineralizaci dochází už 2 týdny po vzniku plaku, takže u starého psa je zubní kámen velmi častý. Zubní kámen se může tvořit supragingiválně, tedy na části zubu nad dásní, nebo u parodontických zubů (paradentoza) subgingiválně, tedy pod okrajem dásně v parodontálním chobotu. Barva kamene bývá různá od světle žluté, světle hnědé až po černohnědou.
Postupně přibývající množství zubního kamene tlačí na dáseň, která ustupuje, dráždí ji a vyvolává zánět. Hluboký zánět dásní přechází v parodontózu, dochází k uvolňování závěsného aparátu a postupnému uvolnění zubu. Pod zubním kamenem může docházet k tvorbě zubního kazu. Silný zánět dásní a zubní kaz jsou bolestivé stavy, které mohou způsobit poruchy příjmu potravy.
Usazený zubní kámen je také jednou z příčin zápachu z dutiny ústní a závažným zdrojem infekce pro celý organismus (především srdce, ledviny). Neustálým polykáním velkého množství baterií a pronikáním bakterií zanícenou dásní do krevního oběhu dochází k velkému zatížení organismu. Zubní kámen se ve větší míře usazuje u malých a středních plemen, u trpasličích plemen to bývá běžné již během prvního až druhého roku života.
Psi mají od přírody snížený práh bolestivosti zubů, takže i při velmi silném zubním kameni, zánětu dásní či parodontóze jsou schopni normálně přijímat potravu, aniž by si majitel něčeho všiml. Proto by kontrola zubů a dutiny ústní měla být prováděna pravidelně nejméně jednou ročně, což běžně veterináři dělají při prohlídce před vakcinací. U pacientů, kteří trpí problémy v dutině ústní, je vhodné na kontroly docházet častěji.
Pokud se u vašeho miláčka objeví zubní kámen, je potřeba jej odstranit. Vzniklý zubní kámen již nemá smysl ošetřovat čištěním zubním kartáčkem a enzymatickou pastou. Je nutné jej odstranit nejlépe zubním ultrazvukem v celkové sedaci pacienta. Dříve časté seškrabování zubního kamene při plném vědomí nedovolovalo důkladné vyčištění všech zubů, především z vnitřní strany zubu, kde se také kámen usazuje, docházelo ke stresování pacienta a vznikalo nebezpečí poškození dásně a zubní skloviny. I anestezie má svá rizika, která je však možné minimalizovat přípravou pacienta, volbou typu anestezie dle věku, celkového zdravotního stavu a plemene. Před každou anestezií je nutné dodržet minimálně 12hodinovou hladovku, pití vody ukončit 1 hodinu před zákrokem. Důvodem je možné vdechnutí případných zvratků (aspirace). Po zákroku dle typu anestezie a možností pracoviště se pacient probouzí dávkou antidota do plného vědomí, neboť zákrok není bolestivý, nebo se probouzí v hospitalizaci pod dohledem lékaře nebo je předán majiteli ještě spící k transportu domů.
Ve svém příspěvku ONEMOCNĚNÍ JATER U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana Kovářová.
Prosím o radu s přípravou stravy pro 13letého maltézáčka s onemocněním jater a srdce.Co je možné podávat kromě konzerv a granulí? Byl zvyklí na vařenou rýži s masem a teď odmítá jaterní konzervy i granule.Léčba - Zentonil Advanced l200, Furon40mg, Urosan250mg, Cardisure 2,5mg a Essentiale forte 600mg. Děkuji D.K.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Neléčený zubní kámen může způsobit poškození spodní části zubů a má za následek ztrátu zubů, známou jako parodontóza. Tím, jak dáseň v důsledku zánětu otéká, se prohlubuje kapsa zubu. Bakteriální vrstva se roztírá dolů do kapsy zubu a rozpouští na dně kapsy pojivovou tkáň. V důsledku toho se kapsa zubu prohlubuje a vrstva bakterií může prorůst až do kořene zubu. Vrstva bakteriálního plaku mineralizuje za vzniku zubního kamene, čímž se zánětlivý proces akceleruje.
Vlákna kořenové membrány se vinou zánětu začnou poškozovat a čelistní kost eroduje. Prohlubování kapsy zubu pokračuje stejně rychle jako nárůst plaku a rozpouštění kořenové membrány a čelistní kosti. Nakonec zub vypadne.
Parodontóza je posledním symptomem této nemoci. Znaky akutní parodontózy mohou zahrnovat viklání nebo vypadávánízubů, spontánní krvácení dásní, tvorbu hnisu, vřídků, píštělí a zápach z tlamy. Parodontóza může být definována jako chronické onemocnění, které nastupuje pozvolně a může být přítomno dlouhou dobu, aniž by vyvolalo jakékoli viditelné příznaky.
Ideální je, pokud jsou prostředky k čištění zubů aplikovány preventivně, dříve než se onemocnění parodontu vůbec rozvine. Nejlepší klinické výsledky jsou pak zaznamenávány u psů, u nichž byla kombinována vhodná potrava s pravidelnou ústní hygienou (čištěním zubů) a podáváním prostředků podporujících samočištění, tedy různých hraček či pamlsků.
Základem péče o dutinu ústní je pravidelné čištění zubů (minimálně 2x týdně) vhodnými prostředky. U veterinárních lékařů jsou k dostání speciálně ochucené zubní pasty s obsahem enzymů, které efektivně rozpouštějí zubní plak, případně speciální dentální sety, které obsahují i různé typy zubních kartáčků (například silikonové kartáčky na prst). K čištění zubů u zvířat používejte výhradně zubní pasty určené zvířatům. Zubní pasty určené k lidské spotřebě jsou pro zvířata absolutně nevhodné a nebezpečné. Ideální je navykat zvíře na čištění zubů již od raného věku. U predisponovaných plemen však samotné čištění zubů nestačí a je nutné použít i další účinné prostředky dentální hygieny (různé přípravky nebo granulované krmivo). Velmi dobrým pomocníkem v udržování zdravého chrupu a dásní jsou speciální dentální hračky vyrobené z netoxické pryže a obohacené mátovou silicí, které zároveň příjemně provoní dech zvířete.
Ve svém příspěvku MALTÉZÁČEK VYPADÁVÁNÍ ZUBŮ A CHOZENÍ PO SCHODECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Jasanská.
Naše Lillinka měla včera 4 měsíce. dnes jsem objevila, že jí chybí přední zub. Nevím, jestli to není brzo. Ještě jsem se chtěla zeptat na chození po schodech. Bydlíme v prvním patře v bytovce. Někdo tvrdí, že kvůli páteři nesmí. Tak nevím, jestli ji musím stále nosit. Byla bych ráda, kdyby jste mi poradil. Děkuji moc Jasanská Marcela
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sarka.
Mam take fenku malt.psika je normalni ze se jim meni zoubky u nekoho driv,u nekoho pozdeji 4 mesic je normalni.Chozeni do schodu je pro ne nebezpecne prave kvuli pateri.Mluvim ze sve skusenosti.Konecne po 3 mesicich jsem zjistila ze muj pejsek ma nemocnou pater a musi mit klidovy rezim.Trpela bolesti 3 mesice nez jsem konecne nasla veter.ktery to poznal.Holt neni veterinar jako veterinar . Jsem rada ze zacina byt v poradku,ale nechci to zakriknout.Doufam ze jse vam alespon trochu odpovedela.Jeste k zoubkum nekdy se stava ze u spicaku se objevi novy zoubek a jsou vedle sebe dva pokud nevypadne musi ho veterinar odstranit
/myslim tim mlicnak/
Pokud vám na první pohled učaroval maltézáčkův čistě bílý sametový závoj, připravte se na každodenní péči, kterou srst vašeho miláčka bude potřebovat. Nejde jen o vyčesávání. Srst maltézáčka dorůstá do patřičné délky asi jeden rok. Od 5 měsíců je dobré ji olejovat nebo krémovat, aby se nevysoušela a nekrepatěla. Tomu musí předcházet koupel, která se u maltézáčka tak jako tak stane pravidelnou záležitostí. Ale ani kvalitní kosmetika a skvělá péče nezaručí, že srst bude skvělá. Její kvalita je dána v první řadě geneticky.
Srst výstavních psů je nutné balíčkovat, aby se nepoškodila. U nevýstavních maltézáčků je lepší udržovat kratší sestřih, který je příjemnější i pro psa. Fenky maltézáčků se údajně nejdříve vystavují, až po „kariéře“ se ostříhají a slouží k chovu.
Maltézský psík není náchylný na žádné onemocnění a nevyskytují se u něj zpravidla ani žádné genetické vady. Přesto má své specifické problémy. Jednak je to nadměrné slzení, někdy je příčinou zánět spojivek. Příčinu a léčbu konzultujte s veterinářem. Je dobré oblast okolo slzných kanálků denně otírat. Dále může mít maltézáček problém se zubním kamenem, proto se doporučuje čistit psovi preventivně zuby.
Maltézáček má srst, která je velmi náročná na péči, avšak nelíná. Je nezbytné ji denně opatrně pročesávat a kartáčovat, na hřebenu se nám odumřelé chlupy zachytí, a také pravidelně mýt. V místech očních koutků často vyrůstají chloupky, které oko dráždí a vytvářejí nehezké stopy po slzách, proto je lepší tyto chloupky pravidelně odstraňovat. Maltézáček se hodí výhradně pro držení v bytě.
Ačkoliv to tak díky jeho šlechtěnému a noblesnímu vzhledu možná nevypadá, je maltézáček energický a živý psík, který si s obrovskou radostí užívá rozpustilé hry a časté procházky. Někteří maltézští psíci se účastní i agility a přináší jim to nemalé uspokojení. Tento pes je ale v tomto ohledu značně přizpůsobivý, vystačí si i s menší pohybovou aktivitou a minimem prostoru. Hodí se tak pro méně fyzicky zdatné chovatele, naopak není vhodný pro aktivní sportovce.
Maltézáček je učenlivý a svému pánovi hluboce oddaný pes. Při jeho výchově musí být brán ohled na jeho sklony k plachosti a jisté přecitlivělosti, výcvik musí být veden jemně a trpělivě, bez přílišné ráznosti. Toto plemeno není v žádném případě určeno pro chov venku, pes musí být umístěn v bytě či v domě. Vzhledem k povaze srsti je maltézský psík značně choulostivý na nepřízeň počasí. Nesmí prochladnout a nežádoucí je pro jeho osrstění i pouhé zmoknutí.
Srst maltézáčka vyžaduje pečlivou a intenzivní péči, a to zejména v případě výstavních jedinců, kteří musí mít srst v prvotřídní
Srst psa je jakýmsi zrcadlem, v němž se odráží zdraví psa. Pokud pes trpí silným vypadáváním srsti a jsou dokonce vidět holá místa (alopecie), která však nejsou vyvolána odíráním, škrábáním nebo olizováním, znamená to, že něco není v pořádku. To však platí i v případě, že je srst mastná nebo naopak nelesklá, vyskytují se ekzémy nebo se pes škrábe.
Změna barvy srsti může být znamením špatné výživy, narušením metabolismu, stresem, alergií nebo klimatickými změnami. Když dojde ke zbarvení srsti dočervena nebo došeda, může se například jednat o nedostatek mědi. Naopak nedostatek zinku způsobuje předčasné šednutí chlupů nebo kožní nemoc zvanou paraketóza (nadměrné rohovatění kůže).
Hlavním předpokladem zdravé a krásné srsti je starostlivá péče o psa. Všechny psy, dokonce i psy s krátkou srstí je nutno pravidelně kartáčovat. Při česání máme možnost všimnout si případných změn na kůži, parazitů nebo nádorů. Psi by se měli koupat minimálně, a když, tak pouze vlažnou čistou vodou a jemnými promašťujícími psími šampony a chránit přitom uši vatou.
Problémy se srstí mohou odkazovat také na nesprávnou výživu. Prodávaná krmiva jsou většinou vyvážená, avšak u domácí vařené stravy tomu tak být nemusí. V tomto případě je potřeba doplňovat tuto stravu minerálními a vitamínovými preparáty a občas vajíčkem. Spousta psů má nelesklou, matnou srst, když žerou příliš hodně masa. I tady je vhodné přejít na vyváženou stravu. Další možností je, že má pes alergii na určitý typ podávaného krmiva. Potom je nutné změnit druh krmení. U některých psů vysoké dávky bílkovin a nedostatek životně důležitých mastných kyselin způsobují lupy, svědění nebo ekzémy.
Za problémy se mohou skrývat i paraziti, například roztoči, nebo plísňové infekce, a to především při vypadávání srsti, výskytu lupů nebo u nelesklé srsti. Některým psům může vypadávání srsti způsobit alergie na blechy.
Vypadávání srsti může mít rovněž hormonální příčinu. V mnoha případech jde o hypofunkci štítné žlázy. Po kastraci dochází taktéž ke změně hormonů v těle. Vypadávání srsti většinou ale netrvá příliš dlouho a po nějaké době samo zmizí.
Další příčinou vypadávání srsti bývá stres. Neurotičtí nebo stresovaní psi mají tendenci se škrábat a kousat, jejich srst je řídká nebo jim vypadává na určitých místech.
U některých plemen bývá vypadávání srsti podmíněno geneticky, například u boxerů a dalmatinů.
V naší poradně s názvem VYPADÁVÁNÍ SRSTI U PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Krátkosrstí jezevčíci ve středním věku často trpí onemocněním štítné žlázy zvané hypotyreóza. Většinou se pozná z vyšetření krve, proto si vzpomeňte, jestli bylo toto onemocnění vyloučeno při zmiňovaných odběrech krve. Dále to může být i alergie, třeba na některou ze složek její pestré stravy. V tom případě zkuste experimentovat se stravou a zařaďte na několik měsíců jen dietní granule bez dalších zpestření a pamlsků. Rovněž koupání a šamponování pejska může způsobit vysušení pokožky a vznik lysin. V takovém případě použijte po koupání hydratační krém a nebo zkuste kondicionér. Šamponování by nemělo být častěji než jednou za 10 dní.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Helena Dřevojánková.
Děkuji Vám za tak rychlou odpověď,ve vyšetření krvi ji nic nenašli.Budeme zkoušet Vaše
rady a dám vědět jak jsme dopadli.Třeba pomůžeme tak ostatním majitelům pejsků při
rozhodování.
Ještě jednou děkuji,Dřevojánková.
Čištění kokosovým olejem představuje nejnovější recept na bělení zubů doma. Kokosový olej údajně obsahuje enzymy, které dokážou zastavit růst streptokoků a pomáhají i v boji proti kvasinkám. Redukovat populace streptokoků dokáže ale i obyčejné čištění zubů běžnou pastou, stejně tak obyčejné čištění působí na kvasinky. Nutno dodat, že ani jeden ze jmenovaných mikroorganismů nezpůsobuje zabarvení zubů. Samozřejmě za předpokladu, že zuby nejsou pokryty silnou vrstvou plaku (který zmíněné potvůrky obsahuje). Plak sám o sobě totiž zažloutlý je. Pokud se vrátíme ke kokosovému oleji – doporučuje se vyčistit psovi zuby kokosovým olejem dnes běžně dostupným v drogeriích nebo nanést silnější vrstvu na zuby na noc. Aplikace však není moc účinná, neobsahuje žádné abrazivní látky, naštěstí ani ty kyselé, takže ublížit nemůže. Jednoduše řečeno: nepomůže, ale ani neuškodí. Jediný efekt, který v této metodě je, je placebo efekt.
Nejrozšířenějším receptem na domácí bělení zubů je pravděpodobně použití jedlá sody s citronovou šťávou. Je velmi populární díky snadné dostupnosti, jednoduché přípravě i použití a údajně i díky výsledkům, které jsou znatelné již po několika použitích. V některých pramenech se lze dočíst o varování před častým používáním, jiné prameny uvádějí, že je metoda naprosto bezpečná. Návod na výrobu i použití je snadný. Z jedlé sody a citronové šťávy umíchejte směs konzistencí podobnou pastě a tou vyčistěte zuby. Některé návody také radí nechat směs několik minut působit na zubech a až poté zuby vyčistit, což je u psů velmi náročné. Princip působení je jasný. V tomto přírodním receptu se vlastně kombinují hned dva principy, sice působení silně abrazivní látky (jedlá soda), která pigment „odře“ ze zubu, a působení kyseliny (kyselina citronová obsažená v citronu), která pigment rozleptává. Směs sice dobře odstraňuje pigment, ale zároveň nenávratně a výrazně poškozuje sklovinu. Jedlá soda totiž „odře“ nejen pigment, ale i zub, který je pod nimi. A to jde díky působení kyseliny citronové poměrně snadno. Člověk tedy může po čase „oškrábat“ psovi podstatnou část skloviny ze zubu. Při čištění zubů jedlou sodou pigmenty skutečně mizí, bohužel se ve vzniklých rýhách opět rychle ukládá plak a proces se musí opakovat. Zuby jsou tak po několika použitích z důvodu ztráty části skloviny citlivé na termické podněty, po delším užívání se může zdát, že zuby žloutnou. To protože pod mizící sklovinou začíná prosvítat žlutavá zubovina (vrstva zubu pod sklovinou). Tento stav je pak už velmi vážný.
V naší poradně s názvem PARAZIT KOČKA VYPADÁVÁNÍ SRSTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Kralova.
A ještě jsem nenapsala že začala stracet srst i moje kastrovaná kočička tříletá..od půlky těla.A teď se mi drží doma jelikož asi ji je venku zima... Děkuju
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na parazity je nejlepší Bravecto pro kočky. Tento přípravek kočku zbaví všech parazirů a ochrání ji před novou nákazou i před klíšťaty. Bravecto pro kočku dostanete u veterináře a nebo v lékárně na předpis.
Píštěl je charakterizována jako abnormální průchod (kanálek) mezi dvěma otvory, dutými orgány, nebo jako dutina. Vyskytuje se v důsledku poranění, infekce nebo nemoci. Vertikální průchod mezi dutinou ústní a nosní dutinou se nazývá oronazální píštěl. Mezi příznaky oronazální píštěle patří chronický výtok z nosu (s nebo bez krvácení), a přetrvávající kýchání. Tento zdravotní problém postihuje častěji štíhlá psí plemena, zejména jezevčíky.
Tyto typy píštělí mohou být způsobeny v podstatě jakýmkoliv nemocným zubem v horní čelisti. Nejběžnější místo pro vznik oronazální píštěle je tam, kde kořen čtvrtého premoláru vstupuje do patra horní čelisti. Oronazální píštěl musí být chirurgicky léčena, aby se zabránilo průniku potravy a vody do nosní dutiny. Není-li problém vyřešen, dochází k podráždění nosu, rýmě, zánětům vedlejších nosních dutin, infekcím, případně k pneumonii.
Píštěl vycházející z dásně bývá často jeden z projevů paradentózy a ukazuje na špatný stav ústní dutiny. Toto onemocnění je velmi nepříjemné a ve většině případů vyžaduje delší léčbu. V podstatě je píštěl jakýmsi odvodňovacím kanálem, jehož prostřednictvím se tělo zbaví hnisu při aktivním zánětlivém procesu. Absence tohoto kanálu může někdy vést k celkové intoxikaci, takže veterinář musí opravdu pečlivě uvážit následující postup léčby.
Zánětlivé onemocnění dásní většinou majitel psa pozná podle zápachu z tlamy. Toto onemocnění však může mít mnohem vážnější následky. Pokud pomineme bolestivost a ztrátu zubů v pokročilých případech, je to zejména riziko vzniku abscesů (zubních váčků), které se mohou provalit píštělí do nosní dutiny, do okolí oka, ven na tvář. Nezanedbatelné je také riziko vzniku zánětu kosti horní i dolní čelisti, které toto onemocnění doprovází. Takovéto vážné hnisavé zánětlivé procesy ohrožují celkové zdraví zvířete, protože bakterie a jejich toxiny se uvolňují do těla a krví mohou být rozneseny do jiných orgánů. Pokud pak na daných místech dojde k zachycení těchto bakterií, mohou se vyvinout stejná zánětlivá ložiska jako v dutině ústní. Zejména jsou ohroženy ledviny, játra, srdce a u samců prostata.
Zubní píštěl se projevuje hnisavým výtokem v místě vzniku píštěle, kýváním zubů, bolestí dásní, zápachem z úst, svěděním dásní, horečkou.
Potvrzení přítomnosti píštěle (otvoru) by mělo zahrnovat standardní zubní vyšetření. Určení stupně poškození dásní a zubu však obecně umožňuje pouze rentgen.
Píštěl vzniká z neléčeného kazu zubu, při chronické parodontitidě, zánětu zubu, nevhodné léčbě zubních onemocnění, po úraze, při nádorovém onemocnění, poleptání a po extrakci zubu (která byla nevhodně provedena).
Choroba se projevuje převážně u starších psů, ale výjimkou nejsou ani psi mladšíh