VÝCVIK ZAKRSLÝCH KRÁLÍKŮ je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Štěně je důležité nepřetěžovat alespoň do čtyř měsíců věku. Svaly ještě nejsou pořádně vyvinuté a příliš pohybu by mohlo škodit. Proto bychom měli začít štěně vychovávat a socializovat přibližně od 4 měsíců věku.
Výcvik štěněte německého ovčáka
Výcvik u německého ovčáka musí začít již od útlého věku a musí být důsledný. Výcviku se musí věnovat opravdu dostatečné penzum času, aby byl účinný. Pracovat by se mělo s hlasem a jeho tónem. V době mezi sedmým a čtrnáctým týdnem života u štěněte probíhá velmi důležitá část vývoje, kdy je hodně citlivé na okolní prostředí. V této fázi by se štěně mělo naučit, aby nemělo strach z cizích lidí a zvířat, což se posléze projeví v jeho dospělých letech. Německý ovčák dokáže perfektně plnit pokyny svého pána a má vlohy se podřídit zcela i rozkazům a povelům, nicméně k těmto dovednostem se musí dovést postupem času a cestou učení. Chybné je použití násilí, protože pes se poté stane bázlivým a může být i nebezpečný pro svoje okolní prostředí. Cvičitel by měl pro psa z výcviku udělat spíše zábavu, pak bude určitě lépe reagovat na podněty. Cvičení by mělo probíhat v klidu a pohodě, nikam by se nemělo spěchat, ale každopádně se musíte vyvarovat nácvikových chyb. Výcvik základních povelů je založen na předchozí výchově psa. Jestliže by pes nebyl dobře vychovaný, nedá se od něj čekat ani potřebné plnění cviků. Celý výcvik je tedy postaven na výchově. Pro výcvik budete jednoznačně potřebovat trpělivost a pevné nervy. Hodit se bude i vodítko, náhubek či pamlsky. Cvičit německého ovčáka by měl vždycky pouze jeden člen domácnosti, protože každý by mohl mít na zvíře jiné nároky a pes by následně byl zmatený. Povely se musí dávat stále stejně, což znamená, že se nesmí měnit intonace hlasu či názvy povelů, aby si to pes mohl zapamatovat.
Před každým cvičením by se pes měl vydovádět a vyvenčit, aby následně nemyslel na něco jiného, než co je zapotřebí. Pro výcvik se hodí zvolit klidné místo, kde psa ani vás nebude nic vyrušovat. Pes by se v příliš rušném prostředí pořád díval jinam a všechno by ho přitahovalo více než samotný výcvik. Cvičit by se mělo nanejvýš pět minut v kuse a pak by měl pes dostat krátkou přestávku, během níž se odreaguje. Příliš zdlouhavé cvičení by nudilo psa i vás. Při vykonávání cviku by se pes měl slovně chválit a po správném dokončení by měl jako odměnu dostat pohlazení, hru nebo pamlsek. Odměna by měla přijít nejpozději pět vteřin po vykonání cviku. Velice důležitá je i důslednost, protože pokud byste netrvali na vykonání cviku, pes by si po čase mohl začít dělat, co by chtěl, a povely by mohl ignorovat.
Pes by měl zvládnout dva klíčové povely, aby se s jejich pomocí mohl naučit další. Těmi povely jsou: „sedni“ a „lehni“. Ideální je začít povelem sedni. Pes by se povely měl učit jedině na vodítku, jinak by mohl zbytečně pobíhat všude po&n
Ve svém příspěvku NEMOCI ZAKRSLÝCH KRALIKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Dobrý den máme zakrslého králička letos 4.rokem lvíček slečna.Zatím sní nebyl žádny zdravotní problém na očkováni chodíme.Včera si manželka u ni všimla když ležela v kleci mirně třepala hlavičkou trvalo asi 10minut když jsem během toho hladil nebránila se pak z ničeho nic přestalo a chovala se normálně.Chceme se ujistit zda nejde o nic vážneho pokud by se to často opakovalo vezmem ji na veterinu.Děkuju za odpověď Honza P. z Ostravy
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
dobry den,vcera byl zakrsly kralicek v poradku,dnes ma hlavicku k jedne strane-i při spani a cervenejsi spojivku u jednoho oka.je to priznak typicky pro nejake onemocneni?byla jsem pryc,tak nevim,jestli se jen skrabl nebo uhodil,nebo je nemocny.poradite?dekuji
Předpokladem úspěšného výcviku staforda je dodržení některých důležitých zásad. K výcviku staforda je třeba velké a nekonečné množství trpělivosti a lásky. I když se vám zdá, že pes zrovna nesplnil dokonale to, co jste od něj žádali, nesmíte ho kárat. Naopak, za sebemenší snahu jej musíte pochválit a odměnit pamlskem nebo hrou. Jen tak lze udržet jeho zájem o různé cviky a motivovat ho k jejich plnění.
Staford je povahově velmi odlišný od německého ovčáka (jako ideálního zástupce služebních plemen), a proto není schopen intenzivního výcviku, který se u ovčáků s úspěchem používá. Veškeré činnosti musí staford vykonávat z lásky ke svému pánu-psovodovi. Je-li k některým cvikům donucen násilím, buď je úplně odmítne dělat, nebo pracuje s neochotou a chybně. Staford, který nemá svého psovoda hluboce rád a poslouchá jen z donucení či strachu, je nevyzpytatelný a může být i velmi nebezpečný.
Staford se hůře učí a není schopen napoprvé splnit to, co od něj psovod při výcviku chce. Potřebuje více času a několikeré opakování každého cviku, aby pochopil, co má udělat. Na rozdíl od německých ovčáků si ale to, co se dobře naučil, pamatuje a je schopen cvik i po delší přestávce bezchybně zopakovat.
Staforda je třeba cvičit v kratších, zhruba patnáctiminutových sériích, a pak si s ním pohrát a dát mu volno. Série cviků je žádoucí opakovat s odstupem nejméně dvou hodin. Výcvik touto metodou je sice pomalý, ale pro staforda vhodný. Jsou-li série cviků delší nebo jdou-li příliš rychle za sebou, pes se unaví, práce ho přestane bavit, nevnímá psovoda a neučí se.
Stavbou těla je staford plemeno cvalové. Je to sprinter, který vkládá do své činnosti mnohdy zbytečně mnoho energie. Vyhovuje mu tedy více krátký a silový výkon než pomalejší a vytrvalecká práce. Jeho fyzický fond mu neumožňuje nasazení po takovou dobu jako klusáckým plemenům (například již zmíněným německým ovčákům). Nelze s ním dělat několikahodinové stopy nebo dlouhodobé pátrací akce, ale výborně se hodí pro ochranu majetku, auta, zadržení útočníka nebo vyhledávání drog či zbraní. Obranářské disciplíny ho vyloženě baví.
Cvičit staforda v poslušnosti či pachových pracích lze s úspěchem i doma, není na to třeba speciálních obranářských disciplín. Výhodnější však je, aby výcvik probíhal na kynologickém cvičišti. Pro výcvik staforda lze použít zkušenosti získané s boxery, rotvajlery a dobrmany, aplikované s ještě větší láskou, trpělivostí a pochopením. Cvičený staford je plně srovnatelný s klasickými služebními plemeny a v mnohém je i předčí. Staford je v práci spolehlivý a poctivý – snaží se daný povel splnit s umíněností sobě vlastní, často za každou cenu. Proto i psovod musí být ke svému psu poctivý a nedávat mu takové úkoly, které pes nemůže splnit, nebo matoucími a nejasnými povely navozovat nejasné situace. Příkazy a povely musí být vždy stejné, jasné a jednoznačné.
Výcvik je možné zhlédnout na internetu, tady je malý útržek videonávoduvýcviku.
Ve svém příspěvku NEMOCI ZAKRSLÝCH KRALIKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Dobrý den máme zakrslého králička letos 4.rokem lvíček slečna.Zatím sní nebyl žádny zdravotní problém na očkováni chodíme.Včera si manželka u ni všimla když ležela v kleci mirně třepala hlavičkou trvalo asi 10minut když jsem během toho hladil nebránila se pak z ničeho nic přestalo a chovala se normálně.Chceme se ujistit zda nejde o nic vážneho pokud by se to často opakovalo vezmem ji na veterinu.Děkuju za odpověď Honza P. z Ostravy
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lenka.
Dobrý den,
náš králíček Oskar měl také takové záškuby (jako epileptický záchvat), ale pak jsme si všimli, že má nějak ochrnutou přední pacičku. Může králíčka nějak částečně ranit mrtvice?
Jinak je v pořádku, dobře jí, jen když si lehne na bok, tak se nemůže postavit na nohy, protože se na tu pacičku nemůže vzepřít.
Máte někdo, prosím, podobnou zkušenost? Chystám se s ním k veterináři.
Děkuji L.K.
S výcvikem začínáme, jakmile má pes všechna povinná očkování za sebou (plus doba potřebná na vytvoření účinných protilátek) a může přijít do styku s jinými zvířaty. Tento čas je ideální na začátek opravdového výcviku. S výchovou psa začínáte už jen tím, že vedete psa na vodítku či štěněti zakazujete vstup na pohovku. Zpravidla platí, že čím dříve s výcvikem začnete, tím lépe. Ohledně vstupu na psí a další riziková místa se poraďte s veterinárním lékařem. Vakcinaci lze totiž v praxi nasadit různě.
Vzhledem k tomu, že je border kolie velmi živý a vášnivý pes nebo fenka, potřebuje i dostatek prostoru na vybití energie. Naprostá většina border kolií miluje aportování, a to i předměty z drsného materiálu, což jiní psi obvykle do tlamy nechtějí. Co se týče učení základních povelů, jeho průběh je naprosto stejný jako u jiných plemen psů.
Pozitivní přístup k výcviku je velmi kontroverzní a dokáže v mnohých chovatelích psů vyvolat horlivé emoce. Obvykle si – a to i přes racionální argumenty – stojí za svým zastánci pozitivního výcviku, nehledě na to, že se v praxi nebojí použít i metodu cukru a biče. Pozitivní výcvik zní dobře, ale v praxi nemusí fungovat. Pokud výcvik jde podle plánu, pozitivní přístup je fajn, ale co když pes totálně neuposlechne? Logicky musí následovat bič (trest).
Pozitivní metody obvykle obsahují i takzvaný klikr (clicker), kdy při zdárném dokončení povelu psa odměníte pamlskem a zároveň kliknete. Pes si následně dle podmíněného reflexu (I. P. Pavlova) spojí pamlsek s kliknutím. Poté stačí již pouze klikat a pes to de facto bere jako odměnu. Pes se musí cítit šťastný. Stejně tak byste na psa mohli klikat nebo ho podrbat za uchem a také to bude brát jako odměnu (podvědomě spojenou s pamlskem). Jakmile se výcviku psa věnujete déle, pes neplní povely, protože chce odměnu. V dobrém případě vaše pokyny plní, protože to bere jako automatické a „chce vám udělat radost“. V horším případě pes či fena plní pokyny, protože mají respekt, respektive strach z vaší autority. Hlavní nevýhodou pozitivní metody je fakt, že jakmile nefunguje cukr, není po ruce bič.
Metoda cukru a biče je přijatelnější. Rozhodně se pes nesmí mlátit rukou či jiným předmětem, nejenom že to není humánní, ale psovi můžeme nechtěně ublížit, pokřivit páteř a podobně. Hlavním racionálním opodstatněním metody cukru a biče je fakt, že matka svá štěňata také trestá, a to ne kousnutím, ale popotaháním za kůži a podobně. Užití elektronických obojků, ať si výrobci či prodejci říkají, co chtějí, může psovi přivodit fobii z konkrétního obojku, popřípadě jiné psychické poruchy. Nicméně border kolie, ale
Ve svém příspěvku NEMOCI ZAKRSLÝCH KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nana.
Dobrý večer mám zakrslého králíka a straci mi srst co to může znamenat je to sameček předchozí majitel mu dával konopí co mám dělat pořád tě mi prosím děkuji
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Také tento hravý, přítulný, komunikativní a inteligentní pes potřebuje dobrou a důslednou výchovu. I když je temperamentní, je velmi učenlivý a přizpůsobivý. Pokud je pro něj výcvik příjemný a zajímavý, stává se velice milým a poslušným psem. Jorkšírský teriér je typický bytový pes, ale aby zůstal zdravý a vitální, potřebuje ke svému životu hodně pohybu. Tento pes je vhodný i k výcviku poslušnosti a obratnosti.
Je velmi inteligentní a přizpůsobivý, rád se učí a hraje si. Z některých jedinců se však mohou stát bázliví pejsci, což svědčí o nedůsledné výchově. Přestože jorkšírský teriér kvůli své trpasličí velikosti vypadá miloučce, je nutné ho od začátku důsledně usměrňovat a nerozmazlovat jej. Výchova i tak maličkého a něžného psa, jako je jorkšírský teriér, je opravdu důležitá.
První povel, který bychom psa měli naučit, je přísné „nesmíš“. Tento povel musíme začít užívat od samého začátku a uplatňovat ho vždy, když se pes chová neposlušně. Pokud se pes chová dobře, odměníme ho pochvalou vyslovenou přátelským tónem. Psi jsou extrémně citliví na tón hlasu, který jejich pán během výcviku užívá, a povzbuzení je tedy velmi důležité.
Povelu „ke mně“ se musí naučit každý pes, který bude chodit venku bez vodítka. Může trvat delší dobu, než si osvojí rychlou a jistou reakci (měli bychom ho přitom rovněž zavolat jménem), částečně proto, že štěně bude od nás možná příliš daleko, a také zpočátku nebude schopno rozlišit povel od hry. Začněme tím, že malé štěně budeme volat příslušným povelem a jménem pravidelně při každé příležitosti, aby rozpoznalo zvuk svého jména. Přirozená zvědavost štěněte vám pomůže zajistit si jeho pozornost a brzy si na povel bude chodit pro potravu. Pro jasnější výcvik štěně připneme na svinovací vodítko. Zavoláme ho k sobě jako obvykle a neprodleně ho odměníme. Pokud štěně okamžitě neuposlechne, jemně ho táhneme k sobě a opakujeme „ke mně“. Nakonec všechno ještě jednou zopakujeme.
Výcvik je možné zhlédnout na internetu, tady je malý útržek videonávoduvýcviku.
Ve svém příspěvku ZAKRSLÝ KRÁLÍK - CHOV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Kozlová.
Dobrý den, chtěla bych vnučce koupit k Vánocům knihu o chovu zakrslýchkrálíků. Můžete mi poradit nějaký titul? V knihkupectví jsem neuspěla, zřejmě to není moc požadované. Děkuji Kozlová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Romana.
Dobry den,chtěla bych se prosím zeptat.Máme ročního zakrslýho králíčka,v kleci má záchůdek,na který byl zvyklý chodit.Je to asi 5 dní co začal spíš čůrat a bobkovat v kleci na podložce mimo záchod.Nezměnili jsme ani peletky do záchůdku ani podestýlku.Mejsme si jistí jestli je to puberta a pak se to vrátí zase do normálu a nebo je to nějaký joný problém.Děkuji za odpověď a kdyžtak radu co s tím.A přeji pěkný den Romana
Jako všechna zakrslá plemena, i zakrslý beran má velmi nízkou váhu. Pohybuje se kolem 1,5 kilogramu. Jeho vzhled je stejný jako u ostatních beranů, má tedy dlouhé, sklopené uši, které u hlavy tvoří podkovu. Barva srsti může být různá. Délka uší se pohybuje kolem 25 cm.
Chov
Chov zakrslých beránků není nijak náročný, jsou chováni hlavně pro zábavu.
Prodej
Králíci se dají koupit přímo od chovatelů, případně existují různé inzeráty. Cena králíků závisí na plemenu, pohybuje se v rámci několik stovek korun. Záleží také na tom, jestli se jedná o čistokrevné plemeno.
Ve svém příspěvku DORÁŽENÍ NA OSTATNÍ PSY I FENKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Dobrý den.
Máme 11timěsíční b.kolii pejska. Základní výcvik má. Přivolání perfektní. Ale problém začíná,když se objeví cizí pes. V této chvíli nereaguje na žádný povel a běží dorážet a štěkat.
Cizích lidí si nevšímá,ze všema dětmi(i cizími)kamarád. Asi ve 4,5měsíci byl pokousanej jednou starší fenkou. Může mít tato jeho zkušenost na náš problém vliv? Uvažoval jsem o výcvikovým obojku(el.),ale nevím jestli je to zrovna vhodné pro tohle plemeno. V minulosti jsem cvičil něm.ovčáky a tohle se mě nestávalo.
Děkuji Petr
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Agility (v anglickém překladu znamená hbitost) ve výcviku psů znamená sport se psy (něco jako parkur). Vzniklo okolo roku 1978 v Anglii a jedná se o sport, ve kterém jde o nejrychlejší překonání dráhy v určitý čas.
Začít trénovat se má s velkým psem nejdříve v roce a se psem menším ne dříve než v deseti měsících. Je to z toho důvodu, že pejsci nemají ještě zcela vyvinutý pohybový aparát a také se ještě nedokážou dostatečně soustředit. To všechno se musí teprve naučit. Když začnete pracovat na překážkách už se „skoro dospělým“ psem, který spoustu věcí zná, bude vaše práce pokračovat rychleji kupředu a oba z toho budete mít radost. A v neposlední řadě vám pejsek pak vydrží běhat do vyššího věku. Je spousta věcí, které by se měl pes do té doby naučit, aby pak byla práce na parkuru jednodušší.
Se štěňátkem můžete začít pracovat hned po pár dnech, kdy si ho přinesete domů. Malá štěňátka jsou velmi tvárná, a pokud budete postupovat správně, ani nemusí postřehnout, že se něco učí. Důležitá je pozitivní motivace a vaše důslednost. Jako vhodná motivace může být použito krmení – u žravých pejsků, nebo tahacích hraček – u těch „hravějších“. Míček není v tento moment moc vhodný, protože neutvrzuje kontakt mezi pejskem a psovodem a pejsek si s ním může hrát sám, nepotřebuje vás k tomu. Důležité je, abyste se svým štěňátkem navázali úzký kontakt. To znamená, že ho zpočátku musíte naučit, že na hraní jste tam vy. Klidně mu nechejte na kousání nějakou kostičku, aby se nenudilo, když nejste doma, ale hračky vytáhněte, až když budete doma. Skvělá věc jsou uzlíky. Štěňátkům se dobře drží, skvěle se o ně přetahuje a hlavně docela dost vydrží. Hru vždy začínejte i končete vy. Hru ukončete dřív, než to pejska přestane bavit, aby se příště víc těšil. Ze začátku si se štěňátkem hrajte v krátkých časových úsecích. Mimo tahání nezapomínejte taky na mazlení a škrábání. Venku se vám štěně bude držet poblíž nohou, tak toho využijte a kousek popoběhněte, a když vás následuje, hodně ho chvalte. Můžete ho opět i lákat na uzlík, který potom „uloví“, nebo na dobrůtku, kterou pak dostane. Až si na vás štěňátko zvykne a bude kolem vás pobíhat, sotva se na něj podíváte a vezmete hračku, můžete přistoupit k dalšímu stupni učení.
Nyní pár rad k učení s hračkou. Když už štěně ví, že uzlík nebo jiná věc je prima na tahání, a sotva ji uvidí, už se po ní sápe, je načase pokročit. Sedněte si na zem a zkuste pohodit uzlík kousek od sebe. Pozorujte, co pejsek dělá. Nijak nezasahujte, maximálně zkuste natáhnout ruku, když je u hračky. Pokud
Ve svém příspěvku VÝCVIK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Yvona.
Dobrý den. Všude se píše, že pejsek má chodit po levé noze. Mám postiženou levou ruku je tedy přípustné naučit pejska po pravé noze, abych mohla lépe ovládat pravou rukou vodítko. Předem děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Měli byste si v prvním případě ujasnit, kdo bude páneček, aby pes nebyl zmatený. Ve smečce musí být člověk, kterého bude pes uznávat jako nejsilnější autoritu. Uvědomte si, že i když je malý pejsek moc roztomilý, je to v podstatě domestikovaný vlk a má úplně jinou psychiku než člověk. Opravdu jste si jisti volbou tohoto psa? Nejde jen o chvilkové nadšení? Budete na něj mít dostatek času, místa a finančních prostředků? Jestli ano, nic vám nestojí v cestě. Rozvažte, jestli chcete fenku nebo psa. U fenky musíte počítat s tím, že dvakrát ročně hárá. Je vhodnější na výcvik, protože se lépe soustředí. Při dospívání se ale může měnit její povaha. Pes je dominantnější a samostatnější. Jeho povaha se příliš nezmění, ale můžou se vyskytnout problémy, když chce „šéfovat“ rodině. Každý pes je jiná osobnost. Jeden způsob výcviku nemusí vyhovovat jiným psům. Při výcviku zjistěte, které metody nejvíce psovi i vám vyhovují. Nedržte si striktně návodu. Žádný neexistuje.
Zhodnoťte, na kterou odměnu pes nejlépe reaguje. Na piškoty, granule, na hračky – hadr, míček, klacek. Na některých cvičištích jsou piškoty zakázány, protože se drolí a psi při výcviku hledají drobečky. Naučte se důrazné povely. Dva povely můžou mít pro psa jeden význam, například „vstááň“, a „zůstááň“ (řešení: vstááň, zůůstaň), nebo „vpravo“, „vlevo“ (řešení: left, right [rajt], nebo vprravo, vlevo. Psovi nesmí dva odlišné povely splynout.
Intonace hlasu: Pes nerozlišuje význam jednotlivých slov. Když mu budete sladkým, příjemným hlasem říkat, jaký je zlobivý, tak se bude tetelit štěstím. Naučte se říkat povely jasně, důrazně. Nekřičte. Rozlišujte pochvalu, kárání a povely. Štěněte se při zakázané činnosti nemusíte ani dotknout, ostrý, nepříjemný hlas ho dokáže dostatečně upozornit. Když udělá něco dobře, nešetřete pochvalou. Poklekněte k němu, poplácejte ho po hrudníku, spokojeným hlasem chvalte. S tím, jak se budou cviky upevňovat, mluvte na psa méně. Povel řekněte jednou, a když jej pes neudělá, zakročte. Například „sedni“: pes si nesedne, je zbytečné opakovat „sedni, sedni, sedni“, raději přitlačte na záď a pochvalte.
Tresty: Každý pes je jiný, co se týče odolnosti vůči trestům. Musíte vycítit, kde je ona hranice snesitelnosti. Na submisivního psa stačí někdy jenom zvýšit hlas a ostrým tónem dát najevo nesouhlas. Tělesný trest často není třeba. Na některé psy můžete křičet, jak chcete, ale až na pořádné škubnutí vodítka zareagují. Při nežádoucí činnosti je lepší tvrdší rychlý trest než malý trest, protože se situace bude stále opakovat. Například předcházení u chůze u nohy: pořádně se psem škubněte, lépe si to zapamatuje než neustálé tahání a napomínání.
Ve svém příspěvku VÝCVIK ČIVAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Žaneta.
Dobrý večer dostala jsem pejska civavu je mu 4-5 měsíců a chtěla jsem se zeptat kolik mnozstvi davky krmiva mu presne mam dávat vim akorat 3krát denně dekuji tamchimova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Láďa.
Nasypte pejskovi granulky do misky a nechte ať si vezme sám kolik potřebuje.
Než se stane z vašeho štěněte dospělý pes, musíte projít několika fázemi. Nezapomeňte, že nikdy nezískáte sladkého, ochotného, poslušného a vychovaného psa za jednu noc, pro to musíte něco udělat sami.
Zacházejte se štěňátkem jako s batoletem. Nechejte ho hrát si, jíst, spát.
Ve věku 8 týdnů by se štěně nemělo procházet déle než 10 minut na vodítku po vašem boku (5 minut tam a 5 minut zpět). Naučte jej, že vodítko znamená zábavu, hurá, jde se ven. Na vodítku s ním dojděte k místu, kde je možné jej vypustit, a dejte mu povel „volno“. Důvěřujte svému štěňátku a mějte jej co nejvíce na volno, ono se vám odmění tím, že nebude mít tendence okamžitě vzít kramle.
Dejte pozor, aby si štěňátko mladší 12 měsíců nehrálo divoce se staršími psy. Mohlo by to vést například k poškození kolenních vazů. Cvičit se snažte před každým krmením. S povely štěňátko seznamujeme postupně, nevyžadujeme všechny cviky najednou: přivolání – povel „ke mně“; povel „sedni“; chůzi na vodítku u nohy; postupný nácvik výstavního postoje pro zájemce o výstavy.
Buďte trpěliví, cvik opakujte pouze několikrát, ale vícekrát denně. Zpočátku by výcvik neměl trvat déle než 10 minut, po ukončení výcviku pejska odměňte pamlskem, pochvalu musí dostat po každém správně provedeném cviku.
Komunikace s pejskem musí být s velkými rozdíly intonace v hlase a nebojte se dělat „šaškárny“. Pokud pejsek udělá něco správně, vesele vyšším hlasem ho chvalte třeba „No ty jsi pašák! To je šikulka!“.
Štěně nikdy netrestejte! Pouze důrazně hlubším hlasem vyslovte „fuj“ a tuto hlasovou intonaci používejte výhradně při kárání. Pokud budete psa bít, nezíská k vám důvěru a projeví se to například při povelu „ke mně“, který nebude nikdy spolehlivý.
Měli byste mít dva typy zákazů: „fuj“, který je absolutní, a „ne“, případně „nesmíš“, kterým zakazujete něco, co pejsek normálně může, ale v daný okamžik je to nežádoucí chování. Například: Pejsek se chystá dát si nějakou dobrotu z chodníku, použijte příkaz „fuj“. Dáváte pejskovi misku se žrádlem a pejsek se po vás sápe, řekněte důrazně „ne“.
Výcvik je možné zhlédnout na internetu, tady je malý útržek videonávoduvýcviku.
Cane corso je ostražitý a schopný bleskurychle reagovat na vnější podněty. Je neustále bdělý, což je dáno i jeho vysoce vyvinutým teritoriálním instinktem. Citlivě se zajímá o to, co se děje s vámi (registruje pocity pána, změny jeho nálad) i kolem vás (registruje přítomnost cizích osob, zachytí signály hrozícího nebezpečí).
Cane corso se nikdy nedá vetřelcem zaskočit, i když přijde tiše a nečekaně. Jestliže vetřelec zůstane stát (sedne si, lehne) a rezignuje, pes nezaútočí, pouze varuje. Pes štěkotem přivolává vůdce smečky – pána, aby o osudu vetřelce rozhodl sám. Cane corso je vynikající hlídač a strážce díky tomu, že dostal do vínku hlubokou nedůvěru k cizím lidem. Výchovou jeho přirozenou nedůvěřivost k cizím lidem neotupíte. Navíc pes přesně vycítí váš vztah k jednotlivým lidem a podle toho se k nim bude i chovat.
Cane corso je na molossa poměrně smířlivý pes, než začne konat, přemýšlí a zvažuje. Vycítí, kdo to s ním myslí dobře a kdo ne, takže neútočí veterináře a figuranty. Cizí lidé s ním mohou v přítomnosti pána manipulovat, ale jen do jisté míry, takže se například na canisterapii nehodí.
Cane corso chrání své lidi a střeží své teritorium bez ohledu na vlastní bezpečnost či život. Je-li jeho člověk napaden, probudí se v něm pastevecký pes: brání do poslední kapky krve, bojuje na život a na smrt, pud sebezáchovy je obrovskou dávkou adrenalinu potlačen. Jediným zájmem psa je ubránit člověka a teritorium, to ostatní je pro něj vedlejší. Cane corso bojuje se stejným nasazením, s jakým bojuje středoasijec, kavkazan, anatol a další pastevci s vlky, se stejnou houževnatostí, s jakou bojuje staford či pitbul se psy. Reakce psa vždy odpovídá míře ohrožení, u psychicky zdravého psa se za žádných okolností neprojeví extrémní, tedy slepá agresivita. Cane corso není pes člověku nebezpečný. Je to typicky pracovní pes, který vždy pracoval pro člověka a s člověkem.
Cane corso je snadno vychovatelný a vycvičitelný pes. V přátelském prostředí to bude pes přátelský, nikoli však vtíravý, v cizím neutrálním prostředí bude klidný a zároveň pozorný, v cizím nepřátelském prostředí bude pozorný, ale zároveň klidný. V případě ohrožení pána pak bleskurychle přejde z klidového režimu do režimu bojového a zaútočí. Majitelé psů-obranářů nesmějí dopustit, aby se dostali do situace, kdy bude pes nucen zasáhnout.
U mnoha jedinců služebních plemen se musí vynaložit jisté úsilí, aby zaútočili na figuranta „ohrožujícího“ jej či psovoda. Odměna a trest jsou při výchově psa klíčové pomůcky, ale musí být vždy spravedlivé, přiměřené a vykonané hned.
Ve svém příspěvku VÝCVIK ŠTĚNĚTE ROTWAILERA 4MĚSÍCE 10 DNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miloslava Kolářová.
Sedni lehni , čekej, mu jde. když jdu ven k němu skáče po mě štípe, řeknu fuj to nesmíš, neposlechne tak dostane proutkem. Nesu mu jídlo řeknu sedni, sedne ale v vmžiku skočí po mě do výšky kde mám misku s granulema. Vím ,že má radost, ale skočí i do obličeje .. prosím o radu.Bez proutku to u nás jinak nejde. Máme barák tak volnost pohybu má.Děkuji Miluška Kolářová
Na procházky chodíme.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
K výcviku psa může dojít, až když je dostatečně vychován. Pod pojmem výchova je myšleno jeho navykání k čistotě, jeho socializace (správné reakce na nejrůznější podněty, správné chování k cizím lidem, psům a jiným domácím zvířatům). V rámci výchovy je důležité i zvládnout jeho ovladatelnost, aby nebyl na obtíž svému majiteli a jeho okolí. Výcvik psa může začít až v okamžiku, kdy na něj bude dostatečně psychicky i fyzicky vyspělý. Vždy je ale třeba u štěněte respektovat jeho potřebu odpočinku, hry a pohybu. Zhruba půl roku po narození štěněte se do jeho her začínají přidávat pravidla, což ho připravuje na výcvik. Při vycházkách se dá pes učit orientaci (například tím, že se mu páníček schová a čeká, až ho pes najde, za to ho pak odmění. Tím se pes učí spolupráci s pánem a zároveň je to jeho počátek „hlídání“ pána na lovu).
Každého psa je potřeba od počátku učit čistotě. Proto je třeba i v psinci mu vyčlenit jedno místo (obvykle vystlané pilinami, nebo pískem), kde může vykonat potřebu. Jiný způsob je, že je pes pravidelně vypouštěn z kotce k vykonání potřeby. Psa v bytě je třeba pravidelně venčit, ideálně se začíná hned po probuzení. Při každém venčení je zpočátku důležité psa chválit, tím se naučí, kde má vykonávat potřebu a že se má ozvat, jestliže potřebuje ven. Pes v bytě by neměl být nikdy trestán, jestliže vykonal potřebu v bytě, když nemohl jít ven. I pes žijící v bytě potřebuje mít zde místo sám pro sebe, kde bude odpočívat a nebude ho nikdo rušit. Může se jednat o nějaký koš, lehátko, ale klidně i transportní box. Pes by neměl také spát na holé zemi, protože u země je nejchladnější vzduch, který psi nemají příliš rádi. Výhodou transportního boxu je, že psovi vytváří vlastní klima, navíc si pes na box zvykne a nevadí mu pak žádný transport v něm. Samozřejmě se boxy doma nezamykají.
Pes je při výcviku cvičen hlavně k poslušnosti, ta je při lovu velmi důležitá, protože neposlušný a neovladatelný pes je při lovu velkou zátěží. O jakou poslušnost se jedná, záleží na loveckém plemeni, protože jiná poslušnost se vyžaduje od ohaře, jiná od honiče, teriéra i jezevčíka, protože všichni pracují odlišně. Honič, jezevčík, teriér jsou více nezávislí, protože pracují samostatně, neboť bývají při lovu často velmi vzdáleni od svého vůdce. Ohař naopak musí být pod kontrolou.
Výcvik v poslušnosti obvykle začíná zvykáním psa na jméno, začíná se hrou s přivoláním. Využívá se při tom pohlazení, laskání štěněte, a když přiběhne, je odměněn pamlskem. Postupně se tento podmíněný reflex posiluje ještě zapískáním. V kynologii se užívají určité si
Ve svém příspěvku VÝCVIK ČIVAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Procházková.
Dobrý den, jmenuji se Marcela Procházková a mám 1,5 letou čivavu, je to pejsek jménem Dobby. Je to hlídač a náš miláček, ale pravda taky je, že jsem štěňátko pořizovala dětem v době covidu a já jako zdravotní sestřička jsem byla bohužel více v práci než doma a tak uznávám, že má výchova našeho Dobbyho značně pokulhává.
Když ho necháme samotného doma, neštěká, většinu dne prospí a nikdy se mi nestalo, že bych přišla z práce a měla něco zdemolovaného. To se nikdy nestalo, proto, když přijdu z práce, moc chválím a vždy mu dám malý pamlsek, jak byl hodný.
Na procházce už je ta naše čivava pěkný lump. A mám pár dotazů. Někdo kolem něj při procházce projde a nic, a při někom se může zbláznit štěkáním. Koriguji to ta, že zatahám za vodítko a říkám nesmíš, ale pomáhá to jen občas. Co s tím? Venku mám psa na vodítku. Pouštím ho jen v přírodě, na louce, aby se vydováděl. Jinak je nedůvěřivý k lidem a obzvlášť k dětem. Pokud já dřív nezahlédnu v blízkosti někoho a nedám vodítko, on letí jak smyslu zbavený k někomu a mám strach, že ho až pokouše. Nebojí se vrčet a cenit zuby na velkého psa. Proto ho mám raději na vodítku, než aby někomu ublížil, ale nevím, zda dělám dobře. Od malička lidi, které zná, má rád doteď, na jiné štěká. Někdy se okamžitě zklidní, někdy ne...Co v takovém případě můžu víc dělat?
Hodně se ohání po malých dětech. Já si ho trochu usměrním, ale bojím se, až s ním půjde mé dítě na procházku, že to jednou nezvládne a stane se neštěstí.
Přitom k nám od začátku chodí návštěvy i malé děti...pokud na někoho víc štěká, doma si to snáz ohlídám a je většinou po chvilce klid. Venku to ale trvá dále. Poradíte mi, jak na jeho výchovu?
Jednou vyjel na malou holčičku, nekousl jí, ale měla na nožce od něj škrábanec. Bylo vidět, že křikem se u něj dá docílit, že je pak celý den jak oukropeček, patrně ví, že udělal něco špatně. Ale kdyby si to zapamatoval a víckrát to už neudělal. Ale já skrz malé děti musím být neustále ve střehu a občas útočí dál, aniž by mu něco dělali. Někdy mu stačí, že od někad děti vyběhnou, kolem něj jedou na kole a on se může zbláznit. Chápu, že se může leknout, ale jen mám strach, aby jednou nekousl. Jsou zkrátka děti a dospělí, kterých si nevšimne a pak je to někdy dost o nervy. Poraďte mi, prosím, co dělám špatně. Děkuji za Váš čas a za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Řada plemen domácích králíků je chována pro jeho maso, vlnu, nebo jeho kožešinu.
Králičí maso je pravděpodobně tím nejzdravějším masem, protože je lehce stravitelné a má dobré složení živin. Velkou výhodou tohoto masa je nízký obsah cholesterolu a vysoký obsah bílkovin. Králičí maso se řadí mezi bílá masa. Králičí maso nemá výraznou chuť, a proto je třeba ho výrazněji dochucovat kvalitním kořením. Nejkvalitnější maso je z králíků do jednoho roku, zároveň maso z těchto králíků je jemné a není tuhé. Kuchaři dokáží toto maso upravit řadou způsobů. Pokud maso pochází ze starších králíků, bývá tužší a obsahuje více tuků, proto je lepší takové maso dusit.
Chovatelé z králíka zpracovávají i vnitřnosti a jeho krev. Z vnitřností se využívají hlavně játra, srdce a ledviny. Z těchto orgánů se pak vytvářejí králičí paštiky a nádivky. Králičí krev se pak využívá k výrobě prejtu, střívka pak k výrobě klobás. Z těla králíka se také zpracovávalo sádlo. Králičí sádlo mívá bílou až žlutou barvu (barvu ovlivňuje krmení). Sádlo se využívalo třeba ke smažení.
Na internetu lze najít řadu receptů, jak králičí maso nejlépe připravit. Na internetových stránkách www.ceskenapady.cz lze najít několik bezkonkurenčních receptů na králíka a zároveň i krátké zhodnocení králičího masa (které látky obsahuje, jak je takové maso vhodné připravovat). Můžete na těchto stránkách najít recept na králíka od Kluků v akci, Pohlreichův recept na králíka, Babicův recept na králíka,a ale i klasické recepty na králíka na smetaně, králíka na česneku, pečeného králíka, králíka na divoko, nebo králíka netradičně.
Řada chovatelů chová králíka i pro jeho kožku. Kožku je třeba hned napnout na napínáky (dlouhé asi metr s rozpětím asi 30 cm). Kožky by měl chovatel zavěsit na stinné a vzdušné místo, kam se nedostanou žádné šelmy a v létě hmyz. Kožka by nikdy neměla být nikdy na přímém slunci. Kožky se vykupují podle jakosti a hmotnosti, pokud je kožka poškozená, tak se nevykupuje. Více ceněné jsou kožky zimní srsti, která je hustší. Kožky se využívají třeba k výrobě kožichů a klobouků.
Pro vlnu jsou přímo chovány angorští králíci. Jejich vlna je totiž měkká, hřejivá a dobře izoluje. Běžně se využívá k výrobě svetrů, ponožek a pokrývek. Tato vlna má totiž asi 20x větší hřejivost než jiné vlny. Vlna se získává stříháním (angorští králíci se stříhají každé tři měsíce, pokud by lhůta byla delší, tak se ztrácí kvalita vlny).
Chov králíků pro masnou produkci se hodí střední plemena (chov králíků na maso). Mají živou hmotnost 3,0-5,5 kg. V této skupině jsou plemena vhodná pro výkrm, takzvaná masná plemena králíků. Využívají se i k chovu brojlerových hybridů. Tito králíci se vyznačují výborný osvalením pánevních končetin a hřbetu. Další důležitou vlastností masných plemen je výborná plodnost, tedy optimální počet a váha narozených mláďat a ranost plemene (ranost umožňuje králíka brzy zařadit do rozmnožovacího procesu). Další oceňovanou vlastností je schopnost výborně zužitkovat krmivo a dosahovat maximálních přírůstků. Ve věku 3 měsíců má mít králík hmotnost 2,2-2,5 kg, ve 4 měsících 3,2 kg. Samice těchto plemen musí pravidelně zabřezávat a rodit v dostatečném množství zdravé potomstvo. Za velmi dobrou plodnost se považuje 8-10 mláďat. U samců je plodnost dána schopností produkovat dostatečné množství kvalitního spermatu a jejich ochota ke skoku.
Myxomatóza je onemocnění způsobené virem Myxoma, který je původem z Ameriky. Tamní králíci a tapeti jsou proti němu téměř imunní, ale pro evropské králíky je virus smrtelný do dvou týdnů od nákazy.
Do Evropy byl virus zavlečen v minulém století, kdy si ve Francii usmysleli, že s jeho pomocí budou regulovat stavy divokých králíků, kteří jim decimovali jejich úrodu. Virus se ale významně začal šířit prostřednictvím komárů a blech a nyní je přítomný po celé Euroasii. Tento nápad neměli jenom Francouzi, ale chytili se toho i Australané, takže díky tomu se myxomatóza nachází po celém světě.
Stav králíka s myxomatózou po nákaze:
2. až 4. den: Otok v místě infekce.
4. den: Horečka.
6. den: Otoky očních víček, obličeje, spodiny uší a ano-genitální oblasti.
6. den: Sekundární kožní léze, včetně červených teček na víčkách a vyvýšené boule na těle.
6. až 8. den: Čirý oční a nosní výtok, který se stává mukopurulentním a tvoří krusty.
7. až 8. den: Dýchací obtíže.
8. až 9. den: Podchlazení.
10. den: Úplné uzavření očních víček v důsledku otoku.
10. až 12. den: Smrt.
Mírnější forma onemocnění je pozorována u dříve očkovaných domácích králíků, kteří mají částečnou imunitu. Vakcinovaní králíci často vykazují lokalizované strupovité léze, často na hřbetu nosu a kolem očí, nebo mnohočetné kožní útvary na těle. Často jsou stále bystří a ostražití a přežívají s ošetřovatelskou péčí.
Od 70. let 20. století je v Evropě přítomna „amyxomatózní“ forma onemocnění, která postrádá kožní uzliny typické pro myxomatózu. Také je klinicky mírnější a obecně ji králíci přežívají. Převládají respirační příznaky, včetně jasného nebo purulentního výtoku z nosu. Obecně jsou stále přítomny otoky perinea (místo mezi pohlavním orgánem a řitním otvorem), otoky očních víček a hnisavý zánět spojivek. Tato forma byla pozorována u divokých králíků, ale významná je hlavně u králíků z farmových chovů.
V naší poradně s názvem HYPERMANGAN PRO ZVIRATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Palko.
Dobri den. mne bol zverolekar dat kralikom Afimektin, pretoze maju koznu chorobu a povedal, mi , aby som kupil, v lekarne Hypermangan, do vody. No neviem , ci, sa vobec takto pouziva Hypermangan. Dava sa do vody, ak ano tak kolko Pozdravujem .
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Obraťte se ještě jednou na svého zvěrolékaře a doptejte se ho na správný postup použití hypermanganu. Hypermangan se rozpouští ve vodě a lázeň se pak používá ke koupeli. U králíků to bude zřejmě jen k potírání a nebo k desinfekci králíkárny.
Jedním z oblíbených plemen zakrslých králíčků je bezesporu zakrslý beran. Zakrslý králíček beránek váží zhruba kolem 1,5 kg až 2 kg. Této váhy by měl dosáhnout zhruba na půl roce života. Přitom první měsíc váží zhruba 200 gramů. Pro tohoto králíčka je typické zavalité tělo, které je zároveň i krátké. Zakrslý beran nemá výrazný krk, naopak někdy může působit, že nemá krk žádný. Nohy zakrslého beránka jsou středně dlouhé, ale také velmi silné. Jeho hlava je široká a typické jsou pro něj dlouhé svěšené uši, na jejichž koncích jsou zvláštní hrbolky, které se nazývají korunky. Při pohledu zepředu mají uši tvar podkovy. Rozpětí uší je zhruba 25 cm. Barva srsti je různá, obvykle vychází z druhu plemene. Zakrslý beránek má několik plemen: divoce zbarvený, bílý červenooký, bílý modrooký, černý, madagaskarový – durynský, bílopesíkatý, divoce perlový strakáč, havanovitý, perlový modrý, perlový, rhönský, strakáč divoce zbarvený, strakáč madagaskarový – durynský, modrý. Jedná se tedy snad o všechny možné barevné kombinace pro zakrslé králíčky.
Zakrslý beránek patří mezi uznaná zakrslá plemena králíků za předpokladu, že se nejedná o zakrslého berana hřivnatého a nebo zakrslého berana teddyho, tito kříženci nejsou uznanými plemeny.
Chov zakrslého králíka beránka
Chov a péče o všechny zakrslé králíčky jsou rozepsány v jiném článku, a proto se zde nachází stručné shrnutí. Pro králíčka je důležité mít vlastní prostor. Nejlépe k tomu poslouží klec, která musí mít patřičné vybavení (miska na jídlo, miska nebo napáječka na vodu, jesličky na seno, záchod). Pokud má klec podlahu z drátků, je třeba na ni umístit nějakou pevnější podložku, aby si králíček neotlačil tlapky. Otlaky by mu mohly způsobit zdravotní problémy. Klec by měla mít kolem jednoho metru, to platí obzvlášť, když hodláte králíčka nechávat přes den, když nejste doma, zavřeného. Musí mít prostor, kde se může dostatečně „vyřádit“. Králičí záchod je nutné pravidelně čistit, pokud tak neučiníte, může ho králíček vyhrabávat, nebo ho přestane používat. Králíček se ve většině domácností může pohybovat volně po bytě. Byt by měl být tomu ale přizpůsoben. V dosahu králíčka by neměly být umístěné žádné knihy, časopisy, kabely, ani pokojové květiny. V podstatě nic, co by králíček mohl při volném pobíhání zničit, nebo co by mu mohlo nějak ublížit. Pokud budete králíčka vodit ven na procházku, je nutné ho na králičí „kšíry“ učit už od malička, u staršího králíčka to už téměř není možné. Králíček, který se navíc bude pohybovat venku, musí být očkován proti řadě chorob, které by si mohl zvenčí přinést. Pokud mu vytvoříte někde venku vhodnou ohrádku, tak je potřeba ji vhodně vybavit. Nesmí chybět hlavně voda a p
V naší poradně s názvem UŠI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza Nejedlíková.
mám v péči čerstvě králíka a zdá se mi, že si často tře uši, mohlo by se jednat o svrab? díky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
I králík může mít svrab. Žádným domácím prostředkem svrab nevyléčíte, jen s medikamenty na předpis, takže budete muset k veterináři. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět svrab v uších u králíků v pokročilém stadiu: https://www.google.cz/image…
Existují dva typy zakrslého králíčka hermelína. Typy se liší jen v barvě očí. Původní varianta tohoto králíčka byla s červenými očima, později byl vyšlechtěný zakrslý králík hermelín i s modrými očima.
Pro tohoto králíčka je typická také velmi malá hmotnost, která dosahuje zhruba 1 kilogramu až 1,25 kilogramu. Této váhy králíček dosáhne už zhruba na půl roce. Jeho uši jsou vzpřímené a dlouhé asi 5 cm. Jeho tělo působí zavalitě a má nevýrazný krk a velmi kraťoučký ocásek. Jeho končetiny jsou středně dlouhé a hlava je docela velká. Srst je vždy čistě bílá. U čistokrevného zakrslého králíčka hermelína, by neměl být náznak žádné jiné barvy. Králíček hermelín patří mezi uznané druhy zakrslýchkrálíků, a proto pokud je čistokrevný, tak se s ním můžete účastnit různých soutěží.
Chov zakrslého králíka hermelína
Chov tohoto králíka je v podstatě stejný jako u zakrslého králíka berana, a proto informace uvedené u něj, platí i u tohoto králíčka.
Věk zakrslého králíka hermelína
Informace o věku u zakrslého králíka hermelína jsou v podstatě stejné jako u zakrslého králíka berana, a proto platí i u tohoto králíčka.
Moravský modrý králík je nejstarším národním plemenem historicky vzniklým na území Moravy. Moravský modrý je tak zřejmě nejcennějším plemenem našeho původu. Většina králíků bez problémů dosahuje optimální hmotnosti, která by u špičkových zvířat měla být kolem 6 kg, což je průměrná jateční váha králíka. Větší zvířata (k 7 kg) však už působí hrubším a neharmonickým dojmem, ke šlechtění je však vhodné je využít. Tvar a typ jsou pozice vykazující v posledním desetiletí významné zlepšení. Šlechtitelskou prací byl zlepšen tvar zadní partie, u samic byl omezen výskyt výraznějších laloků. Většina králíků se prezentuje širokým, mohutným a dlouhým tělem, dostatečně výraznou hlavou a silnými ušními boltci s délkou kolem 14 až 15 cm. Poněkud slabším místem jsou hrudní končetiny, mohly by být silnější. Rezervy jsou i v kvalitě srsti, u části králíků je delší nebo naopak kratší, což působí velmi rušivě. Rovněž hustota srsti by měla být větší. Při křížení je vhodné si uvědomit, že i v charakteru, hustotě a pružnosti srsti jsou rozdíly mezi moravským modrým a vídeňským modrým.