Cane corso neboli italský corso pes je středně velký pes robustní, pevné postavy, avšak elegantní, štíhlý, s pevnou kostrou a dobře vyvinutými svaly. Jedná se o staré italské plemeno služebních psů ze skupiny molossu.
Chov od štěněte
Zdravé šťastné štěně je živé, hravé, s hlavou plnou báječných nápadů jak co ve svém okolí udělat, předělat a podobně. Vysvětlujte a odměňujte, mazlete se a hrajte si s ním, věnujte mu veškerý svůj čas a bláznivé štěně rychle pochopí, co se smí a co nikoli.
Cane corso je snadno vychovatelný a vycvičitelný pes. Kdo pochopí povahu tohoto plemene, dokáže reakce svého psa předvídat, pes ho nemůže svým jednáním překvapit a už vůbec ne zaskočit.
V přátelském prostředí bude pes přátelský, nikoli však vtíravý, v cizím neutrálním prostředí bude klidný a zároveň pozorný, v cizím nepřátelském prostředí bude pozorný, ale zároveň klidný. V případě ohrožení pána pak bleskurychle přejde z klidového režimu do režimu bojového, tedy zaútočí.
Majitelé psů-obranářů nesmějí dopustit, aby se dostali do situace, kdy bude pes nucen zasáhnout.
Také dobráka od kosti lze zkazit, zlomit jeho psychiku. Proto nesmíme ke štěněti cane corso přistupovat jako k potenciálnímu zabijákovi, jímž žádný pes coby vysoce domestikované zvíře už stovky let není. Dokonce u mnoha jedinců služebních plemen se musí vynaložit jisté úsilí, aby zaútočili na figuranta ohrožujícího je či psovoda.
Cane corso zaútočí na cizího člověka jen v případě, kdy ohrožuje je (pud sebezáchovy) nebo jejich člověka (instinkt obrany), výcviku na obranu netřeba. S láskou vychovaný pes nikdy nenapadne svého pána a jeho děti. Dá se tvrdit, že více než 80 procent jedinců molossoidních plemen nekousne pána naplno ani v případě, kdy se jím cítí být ohroženi na životě. Na mysli máme pouze psychicky zdravé jedince.
Při přebírání štěněte se chovatele zeptáme, čím krmil, abychom z hodiny na hodinu štěně nepřevedli na diametrálně odlišný druh potravy. Krmil-li granulemi, ty samé granule štěněti koupíme. Jakmile psovi něco libě voní, vylučuje velké množství slin, které potravu nejenom změkčí, ale i částečně chemicky zpracují. S chutí pozřenou potravu proto pes lépe tráví. Pes po potravě, kterou pozře jen proto, že má obrovský hlad, neprosperuje. Nevyváženou potravou lze i ze zdravého štěněte z kvalitního chovu udělat psychicky labilního a přihlouplého tvora. Zejména v prvním roce věku psa je vyvážená potrava v patřičném množství důležitá: nervové buňky se u podvyživeného psa plně nevyvinou a špatně fungují. Když štěně krmíte, musíte je naučit, aby si nechalo odebrat potravu a strpělo dotyk během krmení. Není nic horšího než obrovský lakotný pes, který si hlídá potravu, kosti a hračky.
Naučte štěně včas povelu „Dej!“ nebo „Pusť!“. Dá-li vám svou oblíbenou hračku, pochvalte je a dejte mu pamlsek. Pak si s ním pohrajte. Vrčí-li, ihned je potrestejte plácnutím nebo zatřepáním a hračku mu
Čivava dlouhosrstá je stavbou těla velmi podobná čivavě krátkosrsté. Jak už ale její název napovídá, liší se délkou srsti. Srst této čivavy je také jemná a hedvábná, může být rovná i mírně vlnitá, obvykle s nepříliš hustou podsadou. Na uších, zadní straně končetin a ocase často tvoří třásně.
Díky delší srsti vyžaduje tato čivava více péče. Pokud si někdo na péči netroufá, může svěřit péči o pejska odborníkovi v salonech pro psy. Také je dobré srst psa pravidelně vyčesávat.
V naší poradně s názvem MUZE MIT CIVAVA 8 KILO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marketa.
Muze mit civava 8 kilogramu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Obezita je samozřejmě i u psů a tak jako člověk může vážit trojnásobek normální váhy, tak i čivava může být obézní a vážit 8 kilo. Taková obezita ale úplně zdeformuje přirozené linie a ze psa se stane hrouda tuku. Jak taková obézní čivava vypadá, se můžete podívat tady: https://www.google.cz/image…
Ještě dříve, než si štěně vůbec pořídíte, měli byste si rozmyslet, co od pejska očekáváte. Zdali s ním chcete závodit, nebo bude vaším pomocníkem na farmě při práci s ovcemi či skotem. Chovají se různé linie, které se specializují na daný druh práce. Také je dobré, když znáte rodiče štěněte, to, jakým stylem pracují, a jaký mají rodokmen. Protože právě rodokmen, ale i samotná práce rodičů vám hodně napoví, jak bude váš pejsek nejspíš pracovat.
Dalším důležitým bodem je dobře si vybrat chovatele. Dbejte na to, zda je chovatel zkušený, jaké má výsledky v odchovu, pracovní výsledky psů a podobně.
K výběru štěněte z vrhu se váže spousta mýtů a pověr, jako například pejsek bude dobře pást, pokud má černé patro tlamičky nebo pokud má černou tečku na bradě a podobně. Jsou to jen mýty. Stejně tak neplatí, že štěně, které po vás skáče a je aktivní, je lepší než to, které sedí v koutě a pozoruje vás. Naopak to může nasvědčovat tomu, že štěně sedící v koutě je klidnější a přemýšlivější než to skákající.
Můžete provést malý test, kdy si štěňata přilákáte k sobě a pak postupně každé lehounce klepnete prstem po čumáčku. Potom sledujete, jak se zachovají. Když se štěně nechá párkrát klepnout a neuteče, nebo si dokonce chce s prstem hrát, je to štěně hloupé a vzdorovité. Pokud štěně klepnete a ono uteče a už nepřijde, je to štěně ustrašené. Štěně, které klepnete po čumáčku, ono uteče, ale přesto se nechá přivolat zpět, je chytré a učenlivé.
Samozřejmě je třeba zkontrolovat chrup, uši, zda je štěně vitální, nemá „paspárky“ a podobně.
To je asi vše, podle čeho by se u tak malých drobečků dalo vybírat.
Nikdy při výběru štěněte 100% nepoznáte, jaký váš pejsek bude, až vyroste. Nezapomeňte, že ho bude hodně ovlivňovat vaše výchova.
Než si štěně přivezete domů, měli byste mu předem připravit bydlení. Kotec by měl být dost prostorný pro volný pohyb dospělého psa. Pozor, ne tak velký, aby tam mohl pes běhat a zbytečně se unavovat. Co se týče umístění kotce, měl by být v klidném místě, kde by psa nic nerušilo, a natočen tak, aby neměl výhled na jiná zvířata nebo silnici, kde jezdí auta a chodí lidé. Velikost boudy by měla odpovídat velikosti psa. Příliš velkou boudu si pes nedokáže při chladném počasí zahřát vlastními silami a v příliš malé boudě bude mít omezený pohyb (při otáčení). Jako výstelku použijte hobliny nebo slámu, ale můžete použít třeba i seno. Dají se použít i koberce či matrace, ty se ale špatně udržují čisté a psi je mohou trhat či jíst.
V naší poradně s názvem ČIVAVA GRANULE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Knápková.
Dobrý den, mám osmiletou dlouhosrstou čivavu,váží 3,60kg, a prosím o radu, muže čivava jíst granulky extrudované výroby? Děkuji předem za odpověd s pozdravem Knápková-Šumperk
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Čivava může jíst extrudované granule. Volte malinké granulky, za studena lisované s obsahem čerstvého sušeného masa a moučky z vedlejších živočišných produktů. Nutriční hodnoty by měly být okolo 30 % bílkovin, 15 % tuků a 50 % sacharidů, zbytek vláknina. Poměr tuku k bílkovinám by měl být okolo 50 %.
Pokud použijete extrudované granule vyrobené tradičním způsobem, kdy krmivo při výrobě projde teplotou 200 °C, se mnoho látek stane výživově neúčinnými. V takovém případě je pak vhodné čivavu přikrmovat pamlsky ze sušeného masa a kůží.
Až čivava zestárne nebo se stane obézní, tak pak volte granule s nižším množstvím sacharidů a vyšším množstvím nerozpustné vlákniny. Nejlepší zdroj nerozpustné vlákniny je kukuřice a hnědá rýže, stejně jako sója, řepné řízky, arašídové slupky, pektin a také celulóza.
Výběr plemene v současnosti mnohem častěji podléhá módním trendům než uvážlivému pořizování. Není smutnější pohled než na obézní border kólii v garsonce bez možnosti vyběhat se či provozovat nějaký psí sport. Před pořízením si upřímně řekněte, kolik času na pejska máte, jaké jsou finanční možnosti (i uživit maltezáčka bude snazší než bernardýna), zda nemáte alergii na psí srst či nepreferujete psy, kteří nelínají (pozor u většiny těchto plemen se srst musí upravovat), atd. V žebříčku našich preferencí se spolu s mnoha dalšími drží v současnosti tato plemena:
Německý ovčák
Jedná se o pracovně poměrně univerzální a inteligentní velké psí plemeno. Německý ovčák je skvělý hlídač a pes oddaný své rodině. Na výchovu a výcvik je nutné ale myslet již od štěněte a v klidu – pomocí hlasu, pozitivní motivace a pamlsků dosáhnete dobrých výsledků. Agresí a bitím docílíte opaku – vychováte bázlivého až nebezpečného psa pro sebe i okolí.
Široká psí skupina zahrnující dvě stálice - Labradora a Zlatého retrívra. Nicméně na oblíbenosti poslední dobou nabývají i Flat coated retrívr či Nova scotia duck tolling retrívr. Vášniví milovníci pohybu, vody, her jsou přátelskými a akčními parťáky do života. Plemena jsou poměrně snadno vycvičitelná a milují děti. Nicméně i tady je výchova důležitá, ať se nestanou velkými nekontrolovatelnými psy, kteří snadno (v dobrém úmyslu nadšení a vítání) porazí na zem právě příchozí návštěvu.
Veselý a akční pejsek díky velikosti vhodný do bytu. Nenechte se ale zmást roztomilým kukučem, je to přeci jen teriér, ač malý – tzn. tvrdohlavý a sebevědomý. Lze jej snadno rozmazlit, proto si hranice stanovte už od štěňátka. Všichni zástupci tohoto plemene mají přátelskou a hravou povahu.
Jedná se o lovecké plemeno zvyklé rozhodovat se na vlastní pěst, takže důsledná výchova je u něj zvlášť důležitá. Kromě loveckého využití pro práci v noře je stále častěji pořizován jako společník, pročež i tuto úlohu u aktivnějších lidí zvládá skvěle. Vyskytuje se ve třech formách srsti: dlouhosrsté, hladkosrsté a drsnosrsté.
Miniaturní psí plemeno velmi vhodné do bytu, které se spokojí s kratším venčením v parku, ale zvládne i delší procházku. Malý, křehký pejsek bude lepším společníkem pro starší lidi, než pro malé děti, u kterých je nutné mít oči na stopkách. I u tohoto plemena je důsledná výchova důležitá, čivava dokáže být i vrčící a kousavá.
V naší poradně s názvem ODČERVENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Šebesta.
dobrý den,
chci se jen zeptat,zda tablety pro odčervení CANIVERM dávat psovi před jídlem nebo po jídle ,případně během jídla.
Děkuji za odpověď
Milan Šebesta
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Přípravky je vhodné podat současně s pamlskem nebo krmivem, protože jídlo zlepšuje dostupnost léku v organismu. Před aplikací by měla být zjištěna přesná hmotnost psa nebo kočky. Štěňata a koťata by měla být odčervována pastou nebo tabletami Caniverm mite tak, aby nebylo třeba tablety dělit a mládě dostalo odpovídající dávku v celku. V případě nízké dávky léku nemusí být účinek dostatečný, štěně nebo kotě se tak parazitů nezbaví a ti naopak získají vůči přípravku tohoto složení odolnost. Při použití pasty je třeba nastavit správnou dávku na jedno štěně nebo kotě a před každou další aplikací nastavení aplikátoru zkontrolovat. Po aplikaci je třeba zkontrolovat, zda štěně nebo kotě pastu nebo tabletu spolklo. Oba přípravky, pastu i tablety, lze vmíchat do krmiva, ne však do mléka.
Ohaři jsou pravděpodobně vývojovým pokračováním vysokonohých honičů. Někteří, a to se soudí právě o výmarském ohaři, jsou dokonce výsledkem záměrného křížení některých z nich, konkrétně svatohubertského psa, francouzských honičů, menších, červeně zbarvených barvářů z německého území, předchůdců hanoverského a bavorského barváře, za přispění krve pointra. Jedním z honičů velmi blízkých svatohubertskému psu byli „šedí psi sv. Ludvíka“, kteří později splynuli s ostatními honiči. Šedě zbarvené psy velmi podobné výmarskému ohaři lze nalézt i na obraze vlámského malíře van Dycka z roku 1631. Karel August cestoval roku 1792 společně se S. Goethem do Francie, kde se obeznámil s francouzskými metodami lovu. Prý po svém návratu dovezl do Výmaru šedé francouzské psy – „šedé psy sv. Ludvíka“, kteří se pak stali známými pod názvem „psi Karla Augusta“. Příbuzenskou plemenitbou a řízenou selekcí pak byl upevněn typ těchto psů v ustálené plemeno držící si tuto jedinečnou barvu.
První výmarští ohaři se na výstavách objevili okolo roku 1880. V Berlíně jich bylo v roce 1880 vystaveno 14. Právě tehdy mohly být rozlišeny tři různé kmeny: 1. sanderlebenští ohaři z chovu úředního rady Pitschkeho ze Sanderelebenu; 2. weisenfelští ohaři z chovu O. Bacha; 3. durynští ohaři z výmarské oblasti. Weisenfelští psi byli o něco jemnější a elegantnější než starý typ, který byl prezentován durynskými psy. Sanderlebenští psi stáli mezi starým a moderním typem. Roku 1894 volal Hegewald po založení speciálního spolku, nejprve však neměl žádný úspěch. Teprve v roce 1879, kdy stanovila delegovaná komise znaky pro některá plemena německých psů, platil výmarský ohař ještě za modrou varietu německého krátkosrstého ohaře a byl také jako takový zanesen do chovné knihy. Dne 20. 6. 1897 se dospělo k tomu, že v Erfurtu byl v závěru jedné výstavy založen Spolek pro chov výmarského ohaře. Zároveň však byly založeny i konkurenční spolky a vedly se prudké spory o jediné správné barvě výmarského ohaře. Po první světové válce shromáždil major Herber ještě zbytky plemene a začal s budováním nového chovu.
Vedle krátkosrstých ohařů existovali snad vždy také dlouhosrstí šedí ohaři. Dlouhosrstá štěňata se opět objevovala ve verzích krátkosrstých rodičů. Protože se krátkosrstí ohaři chovali vůči dlouhosrstým vždy dominantně, mohl být dlouhosrstý faktor předáván po generace krátkosrstými psy dále, a když to pak náhoda chtěla, u dvou psů, kteří měli dlouhosrstý faktor ve svém dědičném znaku a byli spolu spářeni, se pak mohla objevit dlouhosrstá štěňata. Zpočátku neplatili tito dlouhosrstí psi za čistokrevné a spolek je odmítal zapsat do chovné knihy. Proto cho
Ve svém příspěvku BORDER KOLIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anette.
Mohu se zeptat na border kolii.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bohumíra Kejhová.
Dobrý den,
BCC štěně 4 měsíce 14 kg začalo kulhat na pravou nohu. Je velmi temperantní, celý den na zahradě, pelíšek má domaale spí raději venku. Genet. bezproblémová. Krmivo Josera pro štěně + Canine caviar.
Děkuji za radu, (bojí se veter. kvůli očkováni, pozná cestu a zvrací, před 3 týdny byl pochválen “zdravej jak řípa”.
Existuje i dlouhosrstá a středně dlouhosrstá varianta výmarského ohaře – byly uznány FCI roku 1935. Z počátku nebyly tyto dlouhosrsté varianty uznávány, ačkoli se ve vrzích krátkosrstých „výmaranů“ rodila i štěňata dlouhosrstá. Díky Rakušanům Hegendorfovi a O. Stockmeyerovi se staly dlouhosrsté variety uznávané a posléze i oblíbené. Psi s dlouhou srstí jsou na údržbu pochopitelně náročnější.
Jedná se o vyrovnaného psa, který byl už od svého prvopočátku používán k lovu, často u něj tedy pozorujeme projevy loveckých instinktů. I přesto je dlouhosrstý výmarský ohař přátelský a snadno se přizpůsobí. Pokud ho nevychováte pevnou rukou vy, sám zjistí, jak na vás, a druhou šanci již nedostanete. Nechybí mu temperament a občas se chová trochu dominantně, svou rodinu však i bez výcviku automaticky a odvážně chrání. S dětmi si rozumí, přesto by si na ně měl zvykat už od štěněcího věku, stejně jako na ostatní psy a drobná zvířata.
Výmarský ohař je střední až velký pes atraktivního vzhledu, psi mají širší lebku než feny. Má dlouhou mordu, z pohledu z boku se zdá až hranatá. U štěňat nás zaujmou blankytně modré oči, které se však v dospělosti mění na jantarové, tmavé až světlé, s inteligentním výrazem. Uši ohaře jsou široké, vysoce nasazené, zaoblené mírně do špičky. Hrudník je silný, ale ne příliš široký. Dlouhosrstí psi se mohou chlubit měkkou dlouhou krycí srstí, která může být jak hladká, tak i mírně zvlněná. Přibližná délka srsti je 3–5 cm, v dolní části těla na krku, břiše a předhrudí může být i delší. Osrstění má stříbrnou až šedavou barvu, včetně přechodů mezi nimi. Hlava bývá světlejší, bílé znaky jsou přípustné jen v malé míře na hrudi a prstech. Setkáváme se také s takzvaným úhořím pruhem – výrazným tmavým zabarvením. V kohoutku psi měří 59–70 cm a váží cca 35 kg, feny 57–63 cm a 30 kg.
Dlouhosrstý výmarský ohař pochopitelně vyžaduje více péče než krátkosrstý. Jelikož patří mezi lovecká plemena, potřebuje dostatek pohybu venku a činnost, která ho zabaví. Díky delší srsti není tak náchylný na studené počasí, rád plave. Vyniká hbitostí, poslušností a vynikajícím čichem, je vhodný k loveckému výcviku, původně byl honicím psem a v 19. století se používal dokonce jako stavěč. Dlouhosrstý výmarský ohař je trochu pomalejší než jiní němečtí stavěči. Je to výborný lovecký pes, domácí mazlíček i výstavní plemeno.
Prvního dlouhosrstého výmarského ohaře k nám do Čech přivezl roku 1966 MUDr. Fiala a položil tak základy českých chovatelských stanic. Toto plemeno se už minimálně sto let chová pouze z čistokrevného základu, patří mezi nejstarší německé ohaře.
Ve svém příspěvku MINI ČIVAVA VÝCHOVA ŠTĚŇÁTKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kalivodova.
Máme 5měsicni štěňátko čivavy kluka,a začal zlobit s čuranim na koberec.Ze začátku chodil na plenu na kterou pouze kadi,a čura kde se mu zamane.Je mu 5měsicu,muze mi někdo prosim poradit jak na něj,a zvažují kastraci pomůže to aby necurak kde se mu zamane?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lucie.
Dobrý den, kastrace je určitě možnost, která by určitě mohla zařídit vyřešení vašeho problému, protože chlapci mají od určitého věku tendenci značkovat své území.
Takže kastraci určitě zvažte.
Pokud se podíváme na standard čivavy, tak zjistíme, že žádné rozdělení do kategorií jako je čivava mini ve skutečnosti neexistuje. Tento trend nového pojmenování se začal objevovat až v souvislosti s množiteli, kteří se snaží štěňata prodat za každou cenu a zjistili, že slovo "mini" je pro kupující velice lákavé.
Tato čivava se od předcházejících typů liší svou velikostí. Ač se to zdá nemožné, je totiž ještě menší variantou už takhle malé čivavy. Váha této čivavy se pohybuje od 0,5 – 1, 5 kg, výška je kolem 15 cm v kohoutku. Srst této čivavy je delší. U tohoto pejska je opravdu potřeba dbát zvýšené opatrnosti při kontaktu s jinými psy a dětmi, které by ji mohli i neúmyslně ublížit.
Čivava krátkosrstá mini je kombinací čivavy krátkosrsté a mini čivavy. Taková čivava je malá a její srst je opravdu krátká. Váží tedy do 1, 5 kg a její srst není příliš náročná na péči.
U těchto záměrně malých pejsků je potřeba apelovat na zdravý rozum budoucích majitelů. Ze zdravotního hlediska není žádný extrém vítaný a tedy i extrémně malá velikost pejska s sebou nese řadu zdravotních problémů. Rozhodně se vyplatí nekupovat psa za nízkou cenu množitelů, ale vybrat si zdravé, vitální štěně s normální hmotností od chovatele s průkazem původu a možností vidět, v čem pejsek dosud vyrůstal. Primární je přeci zdraví!
Ve svém příspěvku VÝCVIK ČIVAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Procházková.
Dobrý den, jmenuji se Marcela Procházková a mám 1,5 letou čivavu, je to pejsek jménem Dobby. Je to hlídač a náš miláček, ale pravda taky je, že jsem štěňátko pořizovala dětem v době covidu a já jako zdravotní sestřička jsem byla bohužel více v práci než doma a tak uznávám, že má výchova našeho Dobbyho značně pokulhává.
Když ho necháme samotného doma, neštěká, většinu dne prospí a nikdy se mi nestalo, že bych přišla z práce a měla něco zdemolovaného. To se nikdy nestalo, proto, když přijdu z práce, moc chválím a vždy mu dám malý pamlsek, jak byl hodný.
Na procházce už je ta naše čivava pěkný lump. A mám pár dotazů. Někdo kolem něj při procházce projde a nic, a při někom se může zbláznit štěkáním. Koriguji to ta, že zatahám za vodítko a říkám nesmíš, ale pomáhá to jen občas. Co s tím? Venku mám psa na vodítku. Pouštím ho jen v přírodě, na louce, aby se vydováděl. Jinak je nedůvěřivý k lidem a obzvlášť k dětem. Pokud já dřív nezahlédnu v blízkosti někoho a nedám vodítko, on letí jak smyslu zbavený k někomu a mám strach, že ho až pokouše. Nebojí se vrčet a cenit zuby na velkého psa. Proto ho mám raději na vodítku, než aby někomu ublížil, ale nevím, zda dělám dobře. Od malička lidi, které zná, má rád doteď, na jiné štěká. Někdy se okamžitě zklidní, někdy ne...Co v takovém případě můžu víc dělat?
Hodně se ohání po malých dětech. Já si ho trochu usměrním, ale bojím se, až s ním půjde mé dítě na procházku, že to jednou nezvládne a stane se neštěstí.
Přitom k nám od začátku chodí návštěvy i malé děti...pokud na někoho víc štěká, doma si to snáz ohlídám a je většinou po chvilce klid. Venku to ale trvá dále. Poradíte mi, jak na jeho výchovu?
Jednou vyjel na malou holčičku, nekousl jí, ale měla na nožce od něj škrábanec. Bylo vidět, že křikem se u něj dá docílit, že je pak celý den jak oukropeček, patrně ví, že udělal něco špatně. Ale kdyby si to zapamatoval a víckrát to už neudělal. Ale já skrz malé děti musím být neustále ve střehu a občas útočí dál, aniž by mu něco dělali. Někdy mu stačí, že od někad děti vyběhnou, kolem něj jedou na kole a on se může zbláznit. Chápu, že se může leknout, ale jen mám strach, aby jednou nekousl. Jsou zkrátka děti a dospělí, kterých si nevšimne a pak je to někdy dost o nervy. Poraďte mi, prosím, co dělám špatně. Děkuji za Váš čas a za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
To, jaké vlastnosti bude mít dospělý francouzský buldoček, záleží už na jeho výchově v raném věku. Socializační období trvá zhruba do věku patnácti týdnů, a v tomto čase se štěně učí reagovat na různé životní situace. Je proto vhodné předkládat štěněti maximum podnětů a vést ho k tomu, aby na neobvyklé zážitky reagovalo klidně: vyzkoušet jízdu výtahem, autem či jinými dopravními prostředky, vyjít si na procházku do odlišného prostředí, než je štěně zvyklé, zvykat ho na provoz na silnicích, seznamovat psa se zvířaty, s dětmi i dospělými, navštívit veterináře, vyzkoušet vodítko a obojek.
Chovatel musí mít na paměti, že sám musí i na nečekané situace reagovat klidně, aby psa nestresoval vlastními netypickými reakcemi – a nikdy nezvedat psa do náruče. Důslednost je nejdůležitější moment při výchově francouzského buldočka. V zásadě platí, že cokoliv je jednou povoleno, mělo by být povoleno vždy a naopak, a že cokoliv zakáže jeden člen domácnosti, musí zakazovat i ostatní. Toto plemeno dokáže dobře vycítit jakékoliv zaváhání a umí jej využít ve svůj prospěch.
Pes se nejlépe naučí poslouchat povely za odměnu – pochvalu, pohlazení i pamlsek. Od chvíle, kdy se štěně ocitne v nové domácnosti, je třeba využívat každého kladného momentu v chování psa a spolu s příslušným povelem jej pochválit. Francouzský buldoček se rád zavděčí a bude proto opakovat všechno, za co byl pochválen.
Francouzští buldočci milují pozornost a každé odloučení pokládají za trest. Štěně tak v době, kdy rodina není doma, může ničit věci, a to jednak proto, aby se zabavilo, jednak proto, aby si vynutilo pozornost.
S tresty za podobně nevhodné chování je to složitější. Konkrétně za ničení věcí je lépe přivyknout jej na pokojovou boudu, avšak nikdy ne za trest. Pes by měl boudu chápat jako místo, kde je sám chráněný a kde by ho nikdo, tedy ani děti, neměl rušit. Štěně trestáme vždy těsně před tím, než má k nevhodnému chování dojít, například než se rozběhne za kočkou, a to tak, aby vůbec nepoznalo pocit uspokojení z dobře prohnané kočky. Pokud trest následuje až po činu, bude pes příště dávat přednost kladům požitku před zápory trestu.
Způsob trestání musí být umírněný. Není vhodné štěně uchopit za kůži na krku a zatřást s ním, protože to je způsob, kterým psi usmrcovali kořist. Trestat lze slovně, například výkřikem „Fuj!“, nejlépe tak, aby se leklo.
Výcvik k čistotnosti spočívá v prevenci, štěně musí od prvního dne u chovatele chodit často ven. Za každé vyprázdnění mimo domácnost následuje pochvala a opakování nějakého slova, které bude v budoucnu využíváno jako
Ve svém příspěvku ČIVAVA "MINI" se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Yesman.
Čivava Mini NEEXISTUJE...ještě jednou NEEXISTUJE!!!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karolína Ouzká.
Přesně mini čivava neexistuje jako nějaký poddruh plemene čivava, protože ty jsou jen dva dlouhosrstá a krátkosrstá. Mini čivava je přešlechtěná čivava z množírny je náchylná k mnoha nemocím a trpí již od narození. Neni to standart plemene.
Pokud někdo sídlí v bytě a chtěl by si pořídit pejska, tak čivava může být dokonalou volbou, protože si obvykle dokáže vytvořit k rodině velmi silné pouto. Zároveň je vnímána jako bystrý, inteligentní, roztomilý, hravý a přítulný pejsek, který ale v sobě nezapře lovecké sklony. Pro povahu čivavy je velmi důležité, aby absolvovala výcvik, který by z ní udělal poslušného pejska. Jinak může být velmi neposlušná a někdy i agresivní. Čivava i přes svou velikost může ošklivě ublížit, pokud se totiž cítí ohrožená a v nebezpečí útoku ze strany lidí, ale i jiných zvířat, může útočníka pokousat. Čivava se příliš nehodí do domácnosti s malými dětmi - jelikož ty s ní často zacházejí jako s hračkou. Čivava je jinak velmi hravý, odvážný a temperamentní pes.
Čivava nesmí jíst hrozny. Hrozny a rozinky jsou pro psy vysoce toxické a pohotovostní veterinární kliniky ročně ošetří stovky případů. Při požití mohou hrozny u psů poškodit ledviny, což vede k akutnímu selhání ledvin.
Přesná sloučenina zodpovědná za toxicitu hroznů a rozinek u psů zůstává neznámá. Někteří výzkumníci se však domnívají, že na vině je mykotoxin (toxin produkovaný houbou). Další teorie poukazuje na pesticid na bázi fluoridu známý jako kryolit, což je jistě pravděpodobné, vezmeme-li v úvahu, že ne všichni psi onemocní po požití hroznů. Hrozny jsou na 5. místě na seznamu ovoce a zeleniny nejvíce kontaminovaných pesticidy v roce 2015, což tuto teorii dále posílilo. Bez ohledu na to, která sloučenina způsobuje její toxicitu, držte hrozny a rozinky daleko od své čivavy, protože to je další věc, kterou nesmějí jíst čivavy.
Mezi příznaky otravy hroznem nebo rozinkami patří zvracení, průjem, dehydratace, vředy v ústech, nadměrná žízeň, letargie, bolesti břicha, potíže s močením, zápach z úst a třes. V těžkých případech mohou nastat záchvaty, kóma a smrt. Příznaky jsou obvykle viditelné během 1-3 hodin po expozici, přičemž akutní selhání ledvin se rozvíjí několik dní po expozici.
Hrozny jsou pro čivavy smrtelné v dávce 30 gramů na kilogram tělesné hmotnosti. Pokud vaše čivava váží například 2 kg, může být požití 60 gramů hroznů smrtelné. Pokud vaše čivava váží tři kila, pak 90 gramů může být smrtelných.
Rozinky jsou pro čivavy smrtelné v dávce 12 až 30 gramů na kilogram tělesné hmotnosti. Pokud vaše čivava váží například 2 kg, může být požití 24 až 60 gramů hroznů smrtelné. Pokud vaše čivava váží tři kila, pak 36 až 90 gramů může být smrtelných. Abychom tato čísla uvedli do perspektivy, porce jednoho hrnku hroznů je asi 92 gramů, což je více než dost na to, aby to způsobilo fatální reakce u malé čivavy.
Ve svém příspěvku PES ČÍVÁVÁ POPIS A POTRAVINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonin Vaněk.
Mám stěně čívavu 7měsícu nevim jaké potraviny jsou pro něj nejlepší již jsem vyskoušel nekolik chřupek i kapsiček ale vetšínou mu nic nechutna
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.
Dobrý den, mám doma také čivavu, fenečku, v březnu jí budou 3 roky. Ta moje čivava je dost vybíravá, nejraději má jídlo vařené, hustou polévku, např. masíčko (kuřecí, hovězí, vepřové.) se zeleninou, vajíčko - stačí 1/2 na den , rýži, nudle, oves.vločky, brambůrek. Ale i tak mám doma granulky, pro malé plemena, některé jsou přímo pro čivavy. Nad kapsíčkama, paštičkama, atd. ohrnovala nos, čichla a odešla, radějí hladověla. Jinak když si najdete web.stránky , která je věnovaná čivavám, tam je o tomto plemenu úplně všechno, také jsem zpočátku nevěděla co s tím malým štěnětem, byl to dárek, pro mě ten nejkrásnější.
Americký pitbulteriér je mírumilovný k lidem a zcela oddaný své rodině. Dokáže ji bránit i za cenu ztráty života. Také velmi těžce nese, když rodinu někdo opustí. Má vyrovnanou povahu, je kamarádský a hodí se i k dětem. Je to opravdu společenský pes, který má rád každou návštěvu, třebaže je vůči cizím lidem trochu rezervovaný. Je výjimečně odolný vůči fyzické a psychické zátěži, dokáže vytrvale a tvrdě pracovat a potřebuje být stále něčím zaměstnán. Při styku s jinými psy dává najevo svou nadřazenost, kterou má geneticky zakódovanou. Při správné výchově s ním však nejsou problémy a svou trochu pošramocenou pověst si určitě nezaslouží. Ve špatných rukou může být ovšem „pitbul nebezpečný, a to především proto, že se vždy chce svému pánovi zavděčit, což je snadno zneužitelné.
Po celá staletí chovateli podporovaná vlastnost pitbulů z něj tedy dnes činí problémového psa ve vztahu k jiným psům. Oproti tomu pitbulteriéry, kteří se v ringu pod tlakem zranění a bolesti obrátili proti člověku, „pitmani“ bez milosti utratili. Díky této tvrdé selekci je dnešní americký pitbulteriér pes pevné, vyrovnané, spolehlivé a bezmezně statečné povahy s vřelým vztahem k člověku.
Povaha pitbula je k lidem přátelská, svému pánovi a jeho rodině je bezmezně oddaný, je povahově velmi vyrovnaný a inteligentní. Je společenský, radostně vítá všechny návštěvy, a i když je k cizím lidem rezervovaný, není agresivní. Toto však platí pouze pro psy z dobrého chovu. Bohužel mnoho pitbulů u nás chovaných, jsou psi ze špatných spojení nebo kříženci. Extrémní vlastnosti, jako je game, se velice rychle ztrácí při nesprávné volbě chovného páru, a současně se bohužel ztrácí také další vlastnosti, jako je loajalita vůči lidem a vyrovnaná povaha. Proto je nutné krýt feny liniově odpovídajícími psy. Pro správnou volbu chovného páru je tedy nutné znát rodokmen obou rodičů a vědět, co s čím můžeme kombinovat.
Někteří „chovatelé“ kryjí cokoliv čímkoliv pouze za účelem zisku a výsledkem jsou psi, kteří mají s pitbulem společný pouze vzhled. Často u nich chybí typické vlastnosti plemene a objevuje se dokonce agresivita vůči lidem. Jsou to zkrátka bastardi vypadající jako pitbulové. Bohužel tito jedinci dělají pak ostudu celému plemenu a problémy jeho chovatelům.
Pitbul rozhodně není pes pro každého. Jeho fyzický fond a zděděné vlastnosti ho sice předurčují být dobrým společníkem do rodiny a ochráncem majetku, jeho výchova však vyžaduje mnohem více trpělivosti a důslednosti než výchova jiných plemen. Americký pitbulteriér si musí být neustále jist svým postavením, umístěním a žebříčku hierarchie v rodině. Vždy je také připraven vzít „vedení“ do svých rukou, k&nbs
Čivava není na chov příliš náročná. Je potřeba mít čas se jí věnovat. Občas jí pročesat srst, uslzená očička otírat papírovým kapesníčkem, aby se pod očima nevytvářely skvrnky a stříhat drápky tak jednou měsíčně. Občas i čivava potřebuje koupel, ale častá koupel není vhodná.
Čivava díky své velikosti je vhodná i do malého bytu. Je třeba si uvědomit, že jestli hledáme psa, který by nás měl doprovázet na túrách, tak čivava k tomu není vhodná, neboť se rychle unaví. Její velikost jí může způsobovat řadu úrazů. Problém ji mohou činit vysoké schody, ale i třeba společnost vyšších psů, které by jim v rámci her mohly vážně ublížit.
Je důležité myslet na to, aby čivavy byly v chladných obdobích chráněny před zimou.
Ve svém příspěvku ZTRÁTA SRSTI ŠTĚNĚ POMERAIN PROSÍM O RADU :( !! se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Denisa.
Dobrý den mám velikou prosbu před týdnem jsme koupili stěně Pomerain je mu jeden měsíc a cca dva dny mu mizí srst v okolí cumaku a brady :( majitelka uváděla ze pes je zdravý bez problému a jeho vrstevníci ani matka žádný problém nemají a viděli jsme je také .. v příloze zasilam fotku naše veterinarka dnes dala dvě injekce na alergii ze to muže bejt z jídla ale máme strach ze to bude závažnější prosím o radu ! Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Andy.
Já Vás nechci strašit,ale připomíná to hodně plísňové onemocnění....dle fotky. Bylo by dobré udělat urychleně testy a ještě rychleji začít léčit.Doufejme,že máte na léčbu dost peněz...Zároveň ale doufám,že to plíseň nebude!Kolik že je tomu štěňátku prosím?
Výcvik čivavy je založen na pozitivní motivaci. Čivava výcvik zvládá velmi dobře, protože je učenlivá a chce potěšit svého majitele. Základní povely jako „sedni“, „lehni“, „ke mně“ nebo „zůstaň“ se učí podobně jako u jiných plemen – krátké tréninky, pochvala a odměny.
Zkušenosti trenérů ukazují, že čivava se rychle unaví psychicky, ne fyzicky. Ideální jsou krátké, několikaminutové lekce. Výchova čivavy by měla být konzistentní – majitelé často dělají chybu, že jí dovolí věci, které by velkému psovi neprošly (skákání, vynucování pozornosti). Čivava pak „přebere velení“ a výcvik je obtížnější.
Ve svém příspěvku JAK SE CHOVAT K BORDER KOLII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Žaneta.
Dobry den mam stene Border kolii je mu 10tydnu v pondeli 3.4 mu bude 11tydnu a chtela bych se zeptat jak ucit stene sedni lehni knoze vim ze kdyz udela neco dobre tak ho pochvalim a dam mu zato i pamlsek kfyz udela neco spatne tak se mu snazim vysvetlit ze nesmi a beru nanej novyny a zasustim snima pred nim neumim zvireti dat naprdel novinama ani to delat nechci ale potrebovala bych poradit mam i dceru rok a pul starou tak se snazim ji zapojit do vseho i kdyz je pes hravi a rad si hraje a kouse a olizuji se z dcerou na vzajem poradili by ste mi neco jak na psa a by se pomalu ucil co smi mesmi atd dekju žaneta :-)
Při trpělivém vedení lze s cane corso činit zázraky. Štěně žijící v domě musí mít možnost vybíhat ven, aby se naučilo zachovávat čistotu a mohlo si hrát na čerstvém vzduchu a na sluníčku, což jsou důležité předpoklady pro zdravý život. S malinkým štěňátkem vybíháme, a to v pravidelných intervalech, zejména pak po krmení a před spaním. Stavíme je na stejné místo a k činu je vybízíme stále stejným povelem. Když se dílo podaří, štěňátko pochválíme. Za loužičky štěně nemůže, neboť svěrač močového měchýře mu začne sloužit až mezi třetím a čtvrtým měsícem. Spící štěně musí odpočívat v naprostém klidu. Děti je třeba naučit, že štěně nesmí během spánku rušit a že pelíšek je pouze štěňátka. Pelíšek se musí stát bezpečným útočištěm a oázou klidu, takže povel „Pelíšek!“ nesmí být něčím, čím psa trestáme. Štěně učíme, aby s důvěrou a potěšením snášelo doteky naší ruky tak, že je posadíme, klekneme si k němu a s láskyplným pobrukováním je hladíme po nožkách, hrudi, bocích, zádech a hlavě. Ruka se musí stát prostředkem komunikace se psem. Ruka hodného, šikovného a chytrého pejska pohladí, podrbe a podá mu misku s potravou, pamlsek či hračku, ruka zlobivého pejska vycuká za vodítko nebo vykráká (s citem) za faldíček za krkem či šustivě třepne novinami. Se štěnětem si hrajeme, protože hra rozvíjí jeho intelekt. Pes vyrostlý v kotci je ve srovnání s domácím psem tupý a hloupý, protože jeho mozek nedostával dostatek podnětů k přemýšlení. Máte-li chytrého psa, který si ví v každé situaci rady, pak je to především vaše zásluha.
Cane corso je velmi inteligentní a pro milovaného pána učiní cokoli. Dobře socializovaný cane corso má široké srdce, ale protože je moloss, pohlídejte si fenku, až bude mít štěňata. Mateřský instinkt fence velí chránit mladé, takže jakmile usoudí, že jim hrozí sebemenší nebezpečí, začne je bránit. Cane corso je tak fixovaný na pána a na své teritorium, že nemá sklon k toulání, ani při venčení na volno se od svého člověka příliš nevzdaluje. Cane corso je „kolektivní typ“, své lidské bytosti stále přepočítává, kontroluje a je šťastný, když jsou všichni hezky pospolu.
Srst cane corso nepotřebuje žádnou speciální péči. Dobré je pravidelně kontrolovat uši, ve kterých se může objevit zánět. Cane corso potřebuje pevnou a důslednou výchovu, nesmí se s ním však jednat tvrdě. Přirozeně poslouchá autoritu rodiny a jeho výchova tak není příliš náročná, je však dobré nezanedbat základní výcvik. Už jako štěně je nutné jej řádně připravit na různé situace a kontakt s jinými zvířaty, psy a cizími dětmi.
Dobrý pozor byste si měli dávat na uši, jelikož toto plemeno má sklony k zánětu zvukovodů. Dobré je proto odmalička psa naučit na to, že ho občas prohlédnete – při takové prohlídce si k uším přičichněte, protože pokud z nich vychází zápach, signalizuje to zánět, také je prohmatejte, zda psa vaše doteky nebolí.
Do drápků se nemusí nijak zasahovat, pokud si je pes brousí o chodník nebo beton, pokud ne, tak bude potřeba je nechat občas zastřihnout, buď doma, nebo u veterináře na každoroční prohlídce.
Toto plemeno vyžaduje pravidelný pohyb, ideální jsou procházky přírodou, příliš se nehodí pro běžné psí sporty, jako je například agility. Nehodí se pro celoroční držení venku. Potřebuje kontakt se svou rodinou.
Pro správný vývoj potřebuje kvalitní krmivo, pro prevenci kloubních potíží je vhodné přidávat mu kloubní výživu.
Od ostatních starobylých molossů se cane corso výrazně odlišuje svou poslušností pánovi. Cane corso vlastní hlavou pochopí, že jeho člověk stojí na vyšším stupni hierarchického žebříčku než on, takže není zapotřebí mu to sáhodlouze vysvětlovat. Skutečnost, že šéfem je páníček (panička), pes trvale respektuje. Cane corso není psem jednoho pána, silná citová vazba ho váže ke všem členům jeho lidské smečky a nerozlišuje – všechny poslouchá stejně.