VLÁKNO je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Škrabadlo je důležitou součástí výbavy každé kočky žijící v bytě. Čím vyšší škrabadlo, tím líp. Nejen že si zde kočka obrušuje své drápky, ale uplatní tu i své horolezecké nadání a bude příst blahem z rozhledu, který se jí naskytne. Kočky totiž milují vyvýšená místa všeho druhu. Pokud má škrabadlo i plošinku pro odpočinek, tím líp.
Sisal koberec
Sisalové koberce se řadí do kategorie koberců vyrobených z přírodních vláken. Přestože rostlina má svůj původ v Americe, více než polovina produkce sisalu nyní pochází z východní Afriky. Africké vlákno je delší, jemnější a bělejší, je možné jej lépe barvit jasnějšími barvami. Africké sisalové vlákno je svojí kvalitou považováno za nejlepší na světě. Prémiová vlákna pocházejí například z Keni a Tanzanie. Dalšími dodavateli vláken jsou Brazílie, Mexiko, ale i Čína.
Vlákna se dále zpracovávají, barví a tkají například v Belgii (prémiové koberce z afrického sisalu) nebo v Číně (levnější koberce, kratší vlákna, vytváří „chlupatý“ vzhled).
Vzhledem k tomu, že jsou přírodní vlákna sisalu silně hygroskopická (přijímají vlhkost), je nutné umisťovat sisalové koberce v interiéru a pouze do suchého prostředí. To znamená, že například pro koupelny, WC, kuchyně, sklepy, venkovní terasy a podobně není použití těchto koberců vhodné. Pokud by byly koberce vystaveny vlhkosti, mohlo by docházet ke změnám vlákna, jeho zvýšenému opotřebení a také k možnosti růstu plísní. Naopak vhodné umístění těchto koberců je ve všech ostatních prostorách, jako jsou obývací pokoje, vstupní haly, ložnice, pracovny, domácí kanceláře, obchodní kanceláře, místnosti pro fitness, kryté terasy a podobně. Struktura přírodních vláken také působí při naší chůzi jako masážní podložka na chodidla.
Při umístění je třeba dát pozor i na možné změny zbarvení koberce při jeho vystavení intenzivnímu slunečnímu svitu. Pravidelné několikahodinové vystavení koberce slunečnímu svitu může způsobit ztmavnutí nebarvených vláken a naopak zesvětlení barvených vláken. Proto je dobré koberec v takových prostorách buď chránit před přímým slunečním svitem, nebo jej v pravidelných intervalech otáčet tak, aby byla změna barvy rovnoměrná po celé ploše koberce. Většina sisalových koberců má podklad z vrstvy latexu, která brání sklouznutí koberce. Nicméně pokud byste chtěli použít další ochrannou vrstvu mezi koberec a podlahu nebo zvýšit odpružení, je možné pod koberec umístit další podložku.
Životnost sisalového koberce je dána zejména provozem v místnosti, pravidelnou péčí, nadměrným vystavováním vlhkosti, znečištěním vlákna koberce potravinami, vodou, mastnotami a podobně. Podle toho se životnost koberce může pohybovat kolem 5 až 15 let.
Sisalové koberce jsou díky svým vlastnostem velmi vhodné pro domácí kočky, jelikož obstojí náporu ostrých drápků koček.
Sisal je textilní vlákno, které se získává z listů agáve sisalové. Rostlině se daří jen v tropickém a subtropickém pásmu. Agáve má při sklizni obvykle 50–65 listů, každý váží 0, 5–1,5 kg a obsahuje 4–7 % spřadatelných vláken. Hektarový výnos z pěstování agáve dosahoval na začátku 21. století cca 1 tuny vláken. Sisalová vlákna se mechanicky oddělují od dužiny listů agáve na takzvanou decorticatoru, napouštějí asi 10 % minerálního oleje a nechávají 2 až 4 dny uležet. Příprava k předení spočívá v protahování a družení pramenů vláken na 4–5 pasážích protahovacích strojů (s hřebenovým průtahovým ústrojím). Dopřádání se provádí na křídlovém stroji. Za jemné příze se označují výrobky pod 25 ktex, nejjemnější se vypřádají asi do 7 ktex, zákrut příze bývá 40–100/m.
Většina sisalových přízí se zpracovává splétáním na šňůry a lana. Například Brazílie vyváží jednoduché příze 1430 tex s pevností v tahu nejméně 25 kg a trojmo tkané příze 5000 tex, které snášejí zatížení 170 kg. Brazilská sisalová lana o průměru 38 mm snášejí zatížení 9, 5 tun. Asi 10 % přízí se tká s použitím na koberce, bytové textilie a případně na lešticí kotouče. Tkaniny se také bělí a barví (barvení je obtížnější než například u bavlny). Spotřeba sisalových vláken dosáhla vrcholu na začátku 21. století, od té doby neustále klesá. V 1. dekádě se odhadoval podíl textilií na celkové spotřebě sisalu asi na 70 % (60 % šňůry a lana, 8 % koberce a 5 % technické textilie), zbytek se použil na výrobu papíru.
Pouštní (případně polopouštní) terárium je suché, s pískem, kameny, suchými větvemi, bez rostlin nebo s rostlinami sukulentního typu. Do tohoto terária můžete umístit stepní želvu, gekony, agamu i některé hady.
Tropické terárium musí udržovat vlhkost. Jako podklad se používá rašelina, lignocel, kokosové vlákno, kůra. Osázejte ho živými rostlinami, broméliemi, tilandsiemi, kapradinami, mechem a jinými. Tropické terárium je vhodné pro řadu ještěrů, hadů, bezobratlých živočichů a žabek.
Paludárium je třetí typ terária. Je to kombinace tropického terária a akvária. Ve vodní části můžete chovat vodní želvy a některé nenáročné akvarijní ryby. V pozemní části žabky, různé druhy hadů a ještěrů vyhledávající vodní tůňky.
Všechny tři druhy terárií musíte přizpůsobit chovanému živočichovi. Především zajistit dostatečné osvětlení, vyhřívání, cirkulaci vzduchu, dostatek úkrytů, potravu a pitnou vodu.
Osvětlení do terária kupujte v prodejnách s odbornou obsluhou. Ve všech typech terárií by měly být 2 druhy osvětlení. Denní bílé světlo s UVB zářením (pokud se nerozhodnete chovat nočního tvora) a výhřevná žárovka jako zdroj tepla. Čím hlubší (vyšší) terárium bude, tím důležitější je i síla světla, které by mělo dostatečně osvětlovat i rostliny ve spodní části terária. Na žárovku byste měli zakoupit speciální kryt, aby nedošlo k popálení zvířete při náhodném dotyku.
U vytápění terária platí, že by se teplota uvnitř měla pohybovat od 28 °C s lokálním vytápěním (pod žárovkou až 40 °C). V chovatelských potřebách lze zakoupit například i topné kameny, které se hodí pro pouštní nebo polopouštní ještěry (agamy vousaté, krajty královské). Co se osvětlení a vytápění týče, čas nám mohou ušetřit automatické spínací hodiny. Zvířeti prospěje přesný denní a noční režim. Ke spínacím hodinám je možnost připojit i automatické rosení.
Větrání je také velmi důležité. Profesionální terária jsou vyráběna tak, aby splňovala podmínky pro cirkulaci vzduchu. Nevětratelné terárium se může stát zdrojem plísní. Bez účinné cirkulace by mohlo dojít až k úhynu zvířete. Není proto vhodné použít místo terária akvárium, pouze v případě odborných a finančně nákladných úprav.
Voda musí být součástí každého terária. Misku zajistěte vždy tak, aby nemohlo dojít k jejímu převrácení. V paludáriích s větší vodní plochou vodu filtrujte nebo často a pravidelně měňte. Pouštní terária denně lehce roste (agama vousatá nepije stojatou vodu, ale pouze rosu).
Rostliny, kterými osazujete terárium, nesmí být jedovaté. Mezi teraristy jsou oblíbené tyto nejedovaté rostliny, které se hodí spíše do sušších terárií (šplhavec, tlusti
Tento druh pocházející z tropů afrického kontinentu je u nás znám pod názvem oblovka velká. Na naše poměry dorůstá opravdu gigantických rozměrů a v současné době se stále více začíná rozšiřovat i její chov jakožto domácích mazlíčků.
Jde o největší druh šneka na světě, ulita může dorůstat až 30 cm, ale obvyklá velikost je 15–20 cm. Klasická achatina má žlutooranžovou ulitu s tmavými hnědými pruhy. Apex ulity bývá často načervenalý až červený (ale není u všech jedinců). Columella a patrová část obústí jsou vždy červené či červenohnědé. Výrazným rozpoznávacím znakem jsou dva vystouplé pruhy na konci nohy, které tvoří jakési „véčko“. Podobně tvarovanou zadní část nohy má jako jediná z rodu Achatina. Tyto znaky se pak vyskytují pouze u podrodu Archachatina. Tento druh se v zajetí špatně rozmnožuje a oproti ostatním druhům má vyšší nároky na teplo a vlhko. V případě, že nemá dostatek tepla a vlhkosti, rozmnožovat se nebude.
Pokožka útrobního vaku má schopnost vylučovat sloučeniny vápníku, které na povrchu vytvářejí ulitu. Ulita je tvořena několika závity, které se obtáčejí okolo středového „sloupku“ zvaného columella. Vrchol (apex) ulity je u achatin špičatý (u podrodu Archachatina je tupý) a spolu s columellou a obústím (vnitřní část vchodu do ulity) tak tvoří rozeznávací znaky při určování konkrétního druhu achatiny.
Díky cívkovému svalu dokáže šnek zatahovat a vytahovat nohu ven z ulity. Na noze jsou žlázy, ve kterých se tvoří sliz, který jednak pomáhá v pohybu a jednak chrání tělo šneka. Dýchání šneků zajišťují plíce, kyslík je pak hemolymfou rozváděn do celého těla šneka. V ústním otvoru mají achatiny radulu, na které je velké množství malinkých zubů, díky nimž šneci přijímají potravu. Tu „nekoušou“, ale pomocí raduly ji „strouhají“.
Pro ubytování oblovek je nejvhodnější skleněné nebo plastové terárium, jako podklad lze použít vlhký lignocel (kokosové vlákno) nebo rašelinu, přičemž výška substrátu by měla být cca 10 cm. Substrát by nikdy neměl vyschnout – udržujte jej neustále vlhký, ale ne přemokřený.
Vlhkost vzduchu by se měla pohybovat okolo 80 %, čehož lze dosáhnout pravidelným rosením. Stejně důležitá jako vlhkost je teplota. Některé druhy mohou prospívat i při pokojové teplotě, ale teplota okolí 28 °C je ideální. Afričtí šneci se nezimují, jsou aktivní po celý rok, proto i přes zimu topte na stejnou teplotu jako v létě. Do ubikace je vhodné umístit misku s vodou. Šneci jsou sice schopni vystačit si na pití s kapičkami vody na stěnách terária, ale někteří chodí pít i z misky. Navíc většina šneků se ráda koupe. Miska je ideální plochá, jen s nízkou hladinou, u hlubších misek pak vložte do