Dilema, jestli si pořídit kočku nebo psa, řeší spousta rodin. Pokud by se členové rodiny rozhodli pořídit si kočku, nabízí se jim řada plemen. Jedním z nejoblíbenějších plemen je britská kočka, kterou si lidé vybírají pro její přítulnost a krásnou hebkou srst.
Druhy britských koček
Černá britská krátkosrstá kočka
Tato černá britská krátkosrstá kočka má celé tělo pokryté černou krátkou srstí bez barevných variet. Při narození koťat může být srst lehce zrzavá, to ale časem zmizí. Tato kočka by se neměla příliš slunit, pak by její srst mohla získat hnědou barvu. Postava kočky je podsaditá, britské kočky váží od 4 kg do 9 kg. Hlava je kulatá a široká. Nos je krátký a černý. Uši jsou malé a mírně zakulacené. Oči jsou velké a kulaté. Barva očí je žlutá až měděná. Povaha této kočky je velmi milá a přítulná. Černá britská krátkosrstá kočka je klasika a žádné variety se u ní nepřipouštějí.
Bílá britská krátkosrstá kočka
Tento typ kočky má srst krátkou, hustou a čistě bílou bez odstínů žluté. Tělo je silné, robustní a tlapky mají růžovou barvu. Hlava je kulatá a široká. Nos je rovný a čenich má růžovou barvu. Oči jsou velké a kulaté. Obvyklá je u nich oranžová barva očí v různých odstínech. Přesto se u ní připouští varieta s modrýma očima či s nestejně zbarvenýma očima. Povaha této kočky je stejná jako u kočky černé britské krátkosrsté.
Krémová britská krátkosrstá kočka
Srst této kočky je krátká, hustá a zároveň velmi jemná. Zbarvení srsti je jednobarevné a krémové. Tělo působí robustně a podsaditě. Tlapky mají růžovou barvu. Hlava je velká a kulatá s růžovým čenichem. Na svět se dívá velkýma, kulatýma očima, které mohou být oranžové až zlaté. U tohoto typu kočky se nepřipouštějí žádné variety. I tato kočka je oblíbená pro svoji povahu, protože je přítulná a přátelská.
Modrá britská krátkosrstá kočka
Srst této kočky je krátká a hustá. Barva srsti je modrá v různých odstínech. Důležité je, aby odstín byl po celém těle totožný. Koťata mohou být tygrovaná, ale to obvykle brzy zmizí. Tělo je podsadité a tlapky jsou modré. Hlava je kulatá a stejně jako tlapky i čenich je modrý. Oči jsou velké a kulaté, jejich barva může být měděná nebo oranžová. Jedinou přípustnou varietou je již samostatné plemeno zvané chartreuxská kočka (podle místa vyšlechtění), která je o něco silnější a větší než britská kočka a barva srsti má šedivější nádech. Povaha kočky modré britské krátkosrsté je opět přítulná, tento typ ale bývá často rozmazlený.
Modrokrémová britská krátkosrstá kočka
Jedná se v podstatě o kombinaci dvou předcházejících typů. Srst této kočky je krátká a hustá bez tygrování. Obě barvy srsti nesmí tvořit žádné skvrny. Obvykle se jedná o světlé zbarvení. Zajímavé je, že světlejší chloupky jsou jemnější než ty modré. Těl
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Britská kočka
Jak poznat zánět dělohy u feny
Nejčastěji se zánět dělohy (pyometra) vyskytuje u nekastrovaných fen, kde vzniká na podkladě nenormálního rozvoje děložní výstelky po proběhnuté říji. Onemocnění začíná jako cystická glandulární hyperplazie endometria, v děloze se hromadí sekret – rozvíjí se mukometra nebo hydrometra. Dojde-li v tomto okamžiku k průniku bakterií z pochvy do dělohy (nejčastěji se jedná o E. coli), sekret děložních žláz se stane živnou půdou pro tyto bakterie a výsledkem je právě hnisavý zánět dělohy. U feny je to život ohrožující stav, protože toxiny produkované bakteriemi pronikají do celého těla, při nadměrné náplni dělohy může dojít též k jejímu prasknutí a vzniku hnisavé peritonitidy a celkové sepse.
Mezi projevy pyometry u feny patří především apatie, nechutenství, nadměrná žízeň a močení, neochota k pohybu, u otevřené pyometry pak hnisavý žlutý výtok z vulvy. Vzhledem k návaznosti pyometry na cyklus říjí lze konstatovat, že se objevuje po proběhlém hárání. Onemocnění je poměrně časté zvláště u starších fen.
Zdroj: článek Zánět dělohy u psa
Vzhled
Sibiřská kočka je středně velké až velké velikosti a robustní postavy, srst má polodlouhou. Srst těchto koček je hlavně v zimních měsících velmi bohatá obzvlášť v některých oblastech, jako mezi tlapkami, na ocase, na zadních končetinách i na hrudi. Celkově tyto kočky působí mohutněji, jejich hlava je masivní a zaoblená (ne ale kulatá!). Podle mezinárodní klasifikace by sibiřská kočka neměla mít příliš krátký nos, stejnou chybou je i příliš protáhlá tlamička a úzká mozkovna. Oči by u sibiřské kočky měly být velké a oválné, posazené trochu šikmo a umístěné daleko od sebe. Uši jsou středně velké, široce posazené a dostatečně osrstěné uvnitř ušního boltce, kde nechybí ani štětičky. Nos by u tohoto plemene měl být středně dlouhý a široký.
Typické jsou pro ně i silné kosti, široký hrudník a svalnaté tělo.
Tělesný vývoj tohoto plemene je ukončený zhruba až ve třech letech jejich života. Na tomto vrcholu jejich formy váží obvykle sibiřská kočka zhruba 3,5 - 5,5 kg. Samci bývají větší a mohutnější než samice. Jejich váha může dokonce dosáhnout i 8 kilogramů.
Sibiřská kočka může mít řadu barevných variant, může se jednat o zbarvení želvovinové, plnokrevné, s tabby kresbou i s bílými skvrnami. Dokonce existuje zvláštní typ označený Neva Masquarade (= něvská maškaráda) se siamským faktorem (barva je potlačená do koncových částí těla jako jsou uši, ocas, nohy, obličejová část hlavy) a s modrou barvou očí.
Zdroj: článek Sibiřská kočka