Psí uši přímo přitahují bakterie a nečistoty. Nejvíce náchylní jsou hlavně psi s převislými boltci (kokršpanělé, pudlové nebo baseti). U těchto plemen je vhodné čistit uši až dvakrát týdně. Důležitý je však způsob, jakým to provádíte. Na mechanické čištění nebo vatové tampony zapomeňte a raději volte šetrný přípravek, který je k tomu určen. U pejsků s převislými boltci jsou uši často nepříjemně cítit, proto je důležité pravidelné ošetření čisticími kapkami, aby nedošlo k vzniku zánětu. Kapky brání uchycení zárodků ve zvukovodu, tlumí přirozeným způsobem zánět a ucho zklidňují. Pokud však vypukne zánět, měla by se léčba primárně konzultovat s veterinářem! Zvířeti nikdy bez konzultace s veterinářem sami neordinujte lidské léky, kapky či mastičky! Čistění uší by mělo probíhat podle množství mazu v uších, zpravidla však jedenkrát za čtrnáct dnů.
Psí uchouchopte mezi prsty a natáhněte ho nahoru tak, aby se ušní kanál napřímil. Do otvoru zvukovodu opatrně vsuňte nástavec od speciálního ušního spreje nebo kapek a lahvičku stiskněte (dodržujte dávkování, které uvádí výrobce), aby se ušní kanál naplnil tekutinou. Pokud vás trápí obavy, že poraníte bubínek, je to zbytečné. Psi mají ušní kanálek zalomený a dostat se k bubínku je při běžném čištění téměř nemožné. Ucho byste měli stále držet, aby tekutina natekla dovnitř.
Velmi důležitou součástí samotného čištění je správná masáž, která slouží k mechanickému odstranění nečistot. Po stříknutí tekutiny ucho promněte v místě, kde vyrůstá z hlavy. Při masáži musíte vnitřní strany ušního kanálu třít o sebe, aby se špína uvolnila. Měli byste slyšet mlaskavý zvuk (jestliže ucho nemlaská, je buď málo naplněné čisticím přípravkem, nebo ho masírujete špatně). Mechanické rozrušení usazeného kalu je opravdu důležité, pouhé vykapání boltce, byť z vnitřní strany, řádné vyčištění nezaručí! Jakmile zvíře propustíte, obvykle se otřepe, čímž se uvolní kapky i s rozpuštěnou špínou (ideální je, když uši čistíte na zahradě). Zapomeňte na dočišťování uší vatou, uvolněná vlákna by mohla ucho podráždit! Ucho můžete na závěr lehce otřít papírovým kapesníkem.
Zvířeti se čištění uší většinou moc nelíbí, proto z toho nedělejte žádnou velkou vědu a pracujte pokud možno rychle (natáhnout ucho, aplikovat přípravek, promasírovat a propustit). Nakonec nezapomeňte svého psa odměnit nějakým pamlskem, aby pro něj pravidelná péče o uši byla aspoň trochu příjemná.
Ve svém příspěvku HEMATOM V UCHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Mám zkušenost s tímto problémem, pražská veterina postupovala stejným způsobem - vždy krev vysáli a druhý den to bylo zase. Přitom mé fence je už 14 let a nechci jí dát narkózu, protože je to v tom věku riziko. Navíc z toho už byla hysterická, protože zákrok je bolestivý. Byla jsem v létě na Šumavě a navštívila místního doktora. Ten řekl, ať to nechám 3 - 4 týdny bez zákroku, potom že se to buď vstřebá, nebo to pak jednorázově vyčistí. Po třech týdnech byl hematom pryč bez jakéhokoliv zásahu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Renča.
Naše třináctiletá fena měla též hematom ucha. Jednou jsme jí ho vypustili, druhý den se ucho opět naplnilo krví. Nakoupili jsme různé mastičky podobného složení na vstřebávaní hematomů. Nakonec jsme zůstali u heparoidu, protože nebyl navoněný a pěkně ucho zjemnil. Mazali jsme několikrát denně téměř měsíc a výsledek se dostavil. Hematom je pryč. Dalo to práci, ale než nechat psovi rozřezat ucho s nejistým výsledkem při rizikové narkóze, je lepší zvolit tuto šetrnější metodu.
Doporučuji.
Zánět zvukovodu se vyskytuje především u psů s převislýma ušima. Obecně mají záněty různé příčiny – bakteriální, parazitární nebo plísňové. Někdy může být spouštěčem zánětu také cizí těleso (travní osiny). U některých plemen je třeba pravidelně vytrhávat chloupky rostoucí ve zvukovodu, a to především u pudlů, kníračů, bišonků, maltézáčků, jorkšírů a dalších plemen s jemnou srstí. Pokud se chlupy ponechají ve zvukovodu, vytvářejí často společně s ušním mazem ušní zátku, která brání větrání zvukovodu, a to vede ke vzniku zánětu.
Klasickými příznaky zánětu zvukovodu jsou časté třepání hlavou a drbání ucha. V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, vytéká z něj páchnoucí tekutina, jeho povrch je zarudlý či zdrsnělý, nebo si zvíře nezvykle často drbe ucho, třepe hlavou, tře uši o koberec, určitě s návštěvou veterináře neotálejte!
Pokud ucho jen svědí, ale nic z něj neteče, vykapejte ho čisticími kapkami. Jestliže zpozorujete, že se zvířeti ulevilo, opakujte čištění každý den až do odeznění příznaků. Zvířeti nikdy nečistěte uši vodou, borovou vodou ani jakýmkoliv olejem.
Pokud zpozorujete páchnoucí sekret, musíte navštívit veterináře, který ucho zvířete vyšetří a nasadí odpovídající léčbu (speciální kapky). Vždy pečlivě dodržujte léčebný postup, který naordinoval veterinář. Domácím mazlíčkům je kapání zanícených uší velmi nepříjemné, proto proti němu mnohdy velmi zarputile protestují. Ovšem vy to nevzdávejte a vytrvejte, do nedoléčeného ucha by se infekce velmi rychle vrátila. Často se veterináři setkávají s případy, kdy majitelé vodí svá zvířata do ordinace z důvodu, že předchozí kapky „nezabraly“, takže se nasadí jiné. Za měsíc se opakuje stejný scénář. Výsledkem pak může být chronický zánět zvukovodu. Přitom by mnohdy stačilo, kdyby se při prvním zánětu dodržel léčebný postup a nepřerušil se v průběhu, když došlo k prvnímu zlepšení.
V případě, že zvířeti nejste sami schopni uši vykapat, nezbývá vám nic jiného než se domluvit s veterinářem a chodit na tento úkon do ordinace.
Dráždit a zraňovat ucho psa mohou i osiny trav, které se dostanou do zvukovodu. V takovém případě často dochází k zanícení a zvířeti se spustí z ucha hnisavý výtok. Vždy je v těchto případech nutné odborné odstranění cizího tělesa a vyčištění zvukovodu. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může v nejhorším případě dojít až k perforaci (proděravění) bubínku.
Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné. Ucho vyčistěte následujícím způsobem: pořiďte si roztok na rozpouštění mazu v uších, ten aplikujte do zvukovodu (klidně ve větším množství) a chrupavčitou trubici zvukovodu masírujte tak, abyste slyšeli šplouchání. Pak už jen vytírejte papírovým kapesníkem namotaným na prstu to, co zvíře vyklepe do ústí zvukovodu. Před čištěním druhého ucha vždy očistěte kónus kapek (hrozí riziko zavlečení infekce z nemocného ucha do zdravého). Pokud si nevíte rady, nechte si od veterináře předvést, jak ucho správně vyčistit (případně jak aplikovat speciální kapky při léčbě).
Ve svém příspěvku POTRAVINOVÁ ALERGIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena Pardubska.
Prosim o radu jaká antihistaminika použit u 9 letého bišona opakovaně trpi na záněty ucha a často se drbe má hypoalergenni stravu ale občas sni něco co nemá už si nenechá na ucho šáhnout nemůžu použit kapky ani výplachy prosim o radu má potravinovou alergii už 8 let děkuju Pardubska
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Denisus.
Mezi charakteristické příznaky patří třepání hlavou, naklánění hlavy na stranu, škrábání se na uších, bolest při doteku, výtok z ucha, který může zapáchat, nebo otok ušního boltce.
Zevním zvukovodem máme na mysli kanálek, který vede od ušního boltce dovnitř k bubínku. Obecně mají záněty různé příčiny – bakteriální, parazitární nebo plísňové. Někdy může být spouštěčem zánětu také cizí těleso (například travní osiny). U koček se zánět zvukovodu nevyskytuje tak často a téměř vždy je způsoben parazity.
Klasickými příznaky zánětu zvukovodu je časté třepání hlavou a drbání ucha. V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, vytéká z něj páchnoucí tekutina, jeho povrch je zarudlý či zdrsnělý, nebo si zvíře nezvykle často drbe ucho, třepe hlavou, tře uši o koberec a podobně, určitě navštivte veterinárního lékaře.
Nadměrné čištění je také jednou z častých příčin zánětu zvukovodu. Proto by se do něj nemělo zasahovat v případě, že v něm nevidíme špínu, nadměrné množství ušního mazu, cizí těleso anebo když se kočky neprojevují již zmíněným chováním. Pozornost by se měla věnovat i okolí ouška po letní anebo podzimní procházce v přírodě, kdy se do srsti mohou dostat semena trav. Prostředí, ve kterém se zvíře pohybuje, je totiž také spoluurčující.
Méně viditelnými původci ušních zánětů jsou parazité, bakterie a kvasinky. Mimořádně se jim daří ve vlhkém a oslabeném prostředí. Dalšími faktory je zarůstání zvukovodu chlupy, mechanické poškození (například vatovými tampony), špatná výživa či souběžné kožní onemocnění. Pokud už zánět vypukne, měla by se léčba primárně konzultovat s veterinářem!
Pokud ucho jen svědí, ale nic z něj neteče, vykapejte ho čisticími kapkami. Jestliže zpozorujete, že se zvířeti ulevilo, opakujte čištění každý den až do odeznění příznaků.
Zvířeti nikdy nečistěte uši vodou, bórovou vodou ani jakýmkoliv olejem.
Pokud zpozorujete páchnoucí sekret, musíte navštívit veterinárního lékaře, který ucho zvířete vyšetří a nasadí odpovídající léčbu (speciální kapky). Ušní kapky s účinnou trojkombinací látek hydrokortizon-aceponátu, gentamycinu a mikonazolu. Kapky lze jednoduše používat pomocí patentovaného sprejového aplikátoru. Dávkování může proběhnout v jakékoliv poloze a denní dávku stačí podávat pouze jedenkrát denně jediným stisknutím speciálního aplikátoru. Je to pro majitele i kočku velice přátelský způsob léčby. Stačí jedna dávka do naka
Onemocnění uší je častým problémem v letním období, a to zejména u psů, kteří mají uši sklopené a dlouhé, takže špatně větrají a jsou příznivým místem k množení bakterií. Častými problémy jsou jednak záněty zvukovodu, jednak kvasinkové infekce, ale i osiny zapadlé do zvukovodu.
Dalším možným onemocněním je například zánět středního ucha. Naklánění hlavy na jednu stranu bývá vyvoláno jednostranným podrážděním ucha, ale může také znamenat, že je zasaženo střední ucho. Zánět středního ucha vyžaduje vždy řádné léčení s použitím antibiotik a protizánětlivých léků. Zánět středního ucha tak patří výhradně do rukou veterinárního lékaře.
Z parazitů je nejčastější ušní svrab. Tento problém se projevuje nejčastěji výskytem černého mazu, který vypadá uchu jako kávová sedlina. Navštivte co nejdříve veterináře.
Problémy s ušními boltci doprovázejí také různá kožní onemocnění. První příznaky kožního svrabu se obvykle objevují na okrajích ušních boltců jako drobné stroupky. Poštípání hmyzem i alergie se projevují zarudnutím a otokem ušních boltců.
Péče o uši, pokud je všechno v pořádku, spočívá výhradně v pravidelných kontrolách. Jestliže je ucho hladké, růžové, bez zápachu a výtoku, nebolestivé, pak je zdravé. Čisté a zdravé ucho nečistěte, mohli byste klidný zvukovod mechanicky podráždit a vyvolat problémy. Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné.
V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, jeho povrch je zarudlý nebo zdrsnělý, pozorujete výtok nebo si pes nezvykle často ucho drbe, třepe hlavou, tře uši o koberec, určitě s návštěvou veterináře neotálejte. Včas zahájená léčba či odhalená osina ušetří vašemu mazlíčkovi mnoho trápení. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může dojít až k perforaci (proděravění) bubínku. Osina ponechaná ve zvukovodu několik dní zcela jistě způsobí zánět zvukovodu, který může její odhalení zcela znemožnit a celá léčba se tak zkomplikuje. Také samoléčba zánětů zvukovodu může při nesprávné volbě léčiva způsobit rezistenci a přechod problému do chronického stadia, které může ve vážných případech končit i operací zvukovodu.
Pro prevenci onemocnění uší postačí ušní kapky, které šetrně rozpouštějí ušní maz. Toto ošetření by se mělo provádět dvakrát do měsíce.
Když ucho oteče a vytvoří se krevní výron, je to pravděpodobně zaviněno přetržením cévy v ušním boltci. Hematom ušního boltce postihuje hlavně plemena, která mají převislé uši. Jeho příčinou jsou nejrůznější rány a různá kousnutí, škrábnutí či cizopasníci, kteří způsobí poranění ušní tepny. Řešením je pevně obvázat ucho a léčit zánět. Často bývá potřeba chirurgický zákrok.
Otitida je zánět ucha. Je způsobena například infekcí v uchu nebo přítomností cizího tělesa. Hnisavá otitida se projevuje hnisem ve vnějším zvukovodu. Jde o velmi bolestivý druh otitidy. Pokud má pes v uchu cizí těleso, nesnažte se jej vyndat sami, ale jen s pomocí odborníka. Veterinář ucho vyšetří a cizí těleso vyndá pomocí pinzety. Pokud má pes problémy s držením rovnováhy, případně padá na ten bok, kde má postižené ucho, cizí předmět pravděpodobně protrhl bubínek a tím přivodil tyto komplikace. V horších případech může jít o bakteriální infekci. Pes naklání ucho ve směru bolesti a při vyšetření zvukovodu můžeme objevit hnisající tekutinu. Chirurgický zákrok je někdy nutný v případě hlubokého zavedení cizího tělesa. Také pokud se otitida zanedbá a rozšíří se do středního či vnitřního ucha, je chirurgický zákrok na místě.
Předcházet zanesení ušního boltce lze tím, že jej oholíme anebo do něj kápneme trochu dětského oleje. Psovi také můžeme uši čistit vatovou tyčinkou navlhčenou v teplém olivovém oleji, veterinář může předepsat kapky či mastičku do ucha (pro prevenci či v začátku nemoci).
Všechny příznaky, které by mohly hlásit onemocnění uší, musí pečlivě vyšetřit veterinář.
Zevním zvukovodem máme na mysli kanálek, který vede od ušního boltce dovnitř k bubínku. Obecně mají záněty různé příčiny – bakteriální, parazitární nebo plísňové. Někdy může být spouštěčem zánětu také cizí těleso (například travní osiny). U některých plemen je třeba pravidelně vytrhávat chloupky rostoucí ve zvukovodu. Pokud se chlupy ponechají ve zvukovodu, vytvářejí často společně s ušním mazem ušní zátku, která brání větrání zvukovodu, což vede ke vzniku zánětu. U koček se zánět zvukovodu nevyskytuje tak často a téměř vždy je způsoben parazity (ušní svrab).
Klasickými příznaky zánětu zvukovodu je časté třepání hlavou a drbání ucha. V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, vytéká z něj páchnoucí tekutina, jeho povrch je zarudlý či zdrsnělý, nebo si zvíře nezvykle často drbe ucho, třepe hlavou, tře uši o koberec a podobně, určitě s návštěvou veterináře neotálejte! Pokud se škrábe kočka a v jejím uchu objevíte špínu připomínající kávovou sedlinu, můžete si být téměř jistí, že se jedná o ušní svrab, který také vyžaduje odbornou pomoc.
Pokud ucho jen svědí, ale nic z něj neteče, vykapejte ho čisticími kapkami. Jestliže zpozorujete, že se zvířeti ulevilo, opakujte čištění každý den až do odeznění příznaků.
Zvířeti nikdy nečistěte uši vodou, borovou vodou ani jakýmkoliv olejem. Pokud zpozorujete páchnoucí sekret, musíte navštívit veterináře, který ucho zvířete vyšetří a nasadí odpovídající léčbu (speciální kapky).
Vždy pečlivě dodržujte léčebný postup, který naordinoval veterinář. Domácím mazlíčkům je kapání zanícených uší velmi nepříjemné, proto proti němu mnohdy zarputile protestují. Ovšem vy to nevzdávejte a vytrvejte, do nedoléčeného ucha by se infekce velmi rychle vrátila. Často se veterináři setkávají s případy, kdy majitelé vodí svá zvířata do ordinace z důvodu, že předchozí kapky „nezabraly“, takže se nasadí jiné. Za měsíc se však opakuje stejný scénář. Výsledkem pak může být chronický zánět zvukovodu. Přitom by mnohdy stačilo, kdyby se při prvním zánětu dodržel léčebný postup a nepřerušil se v průběhu, když došlo k prvnímu zlepšení.
Pokud nejste sami schopni zvířeti uši vykapat, nezbývá vám nic jiného než se domluvit s veterinářem a chodit na tento úkon do ordinace.
Vyhledat odbornou pomoc je zapotřebí i v případě, že se do zvukovodu dostanou osiny trav, ucho dráždí a zraňují. Často totiž dochází k zanícení a zvířeti se spustí hnisavý výtok z ucha. Vždy je pak nutné odborné odstranění cizího tělesa a vyčištění zvukovodu. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může v nejhorším případě dojít až k perforaci (proděravění) bubínku.
Krváceniny a hematomy jsou vyvolány únikem krve z cévního systému. Krváceniny jsou viditelné na různých orgánech, serózních membránách, kůži, podkoží i ve svalovině. Krváceniny lze podle velikosti rozdělit na drobné tečkovité krváceniny, nazývané petechie (1 až 2 mm), na větší krváceniny, takzvané ekchymózy (2 až 3 mm), které mohou doprovázet některá závažná onemocnění, až po velké krevní výlevy způsobené rupturami velkých cév.
Hematom je krevní výron viditelný na povrchu těla, projevující se ohraničenou barevnou změnou, která je způsobena sraženou krví. Krevní barvivo se postupně odbourává, podle toho se také mění barva hematomu z původní tmavě červené, fialové přes zelenou do žluté. Hematomy jsou způsobeny tupým nárazem, tlakem nebo doprovázejí jiné zranění. Hematom není příčina, ale vždy důsledek.
U psů se nejčastěji objevují hematomy (othematom) v uchu, oku, ale i na jiných částech těla psa.
Hematomy v oku vznikají prasknutím žilky nebo jsou způsobeny nějakým úrazem. Může jít o udeření se do oka, vniknutí nějakého předmětu. Otok bývá teplejší, mírně bolestivý, někdy s výraznou známkou přítomnosti tekutiny (fluktuací). V každém případě psa zneklidňuje jak zatížením oka, tak tlakem obsahu a znemožňuje vidění.
Hematom v uchu, odborně zvaný othematom, psa na životě neohrožuje. Bývá však obtížný, zdlouhavý, recidivující (obnovující nebo vracející se) a při podcenění nebo nevhodném postupu může zanechat trvalé následky v podobě deformace ušního boltce. Ušní boltec psa je orgán velmi dobře prokrvený a cévy v něm procházejí především na vnitřní ploše, velmi mělce pod kůží, kde jsou dobře viditelné a také snadno zranitelné. Poškozením cévní stěny dochází ke krvácení mezi vnitřní kožní list a ušní chrupavku. Náhle vzniklé zduření, zpočátku velikosti hrášku nebo fazole, se rychle zvětšuje, až otok může vyplnit celou vnitřní plochu ucha. Otok bývá teplejší, mírně bolestivý, na pohmat měkký, někdy s výraznou známkou přítomnosti tekutiny (fluktuací). V každém případě psa zneklidňuje jak zatížením ušního boltce, tak tlakem obsahu. Postižené ucho visí dolů, pes kňučí, je neklidný, potřásá hlavou, snaží se ucho opatrně škrábat nebo je otírá o předměty. Zpravidla nosí hlavu šikmo. Příčiny vzniku krevního výronu mohou být rozličné, zpravidla se však soustřeďují ve dvou okruzích: úrazech a onemocněních vnějšího zvukovodu. Poškození ušního boltce si může pes způsobit sám, například nára
Čištění uší není tak náročné, především co se týče četnosti. Každé zdravé kočce stačí ouška vyčistit jednou za půl roku. Důležitá je spíše pravidelná veterinární kontrola. Veterinář totiž může objevit zánět ucha, který majitel jen stěží odhalí. Zánět se projevuje větším množstvím hnisu a mazu. Časem se také shromažďuje v uchu přebytečný ušní maz. Ten se musí odstranit velice citlivě tamponem vaty či vatovou tyčinkou. Doporučuje se ji namočit do dětského oleje či horké, převařené vody. Na každé ouško použijte nový tampon. Čistěte jen tam, kam vidíte, nikdy necpěte tyčinku hluboko do ucha. To může být pro kočku nejen bolestivé, ale taky nebezpečné. Pokud ve zvukovodu objevíte tmavě hnědé až černé částečky, jedná se o ušní svrab. Při důkladném čištění zjistíte, že tuto „špínu“ nelze vyčistit. Navštivte veterináře, léčba trvá dva týdny a vyžaduje pravidelnost. Svrabem trpí téměř každá kočka, která se volně pohybuje venku. Svrab se snadno přenáší na další kočky a může zapříčit zánět ucha.
Dalším problémem, se kterým se můžete setkat, je natržené ucho, nejčastěji ucho kocoura po boji. Pokud se jedná o malé natržení, časem se zhojí. Do ouška se však může dostat zánět, který je potřeba řešit veterinárně.
Příznakem špinavého ucha je nadbytek mazu nebo hnisu, natrhnuté a zanícené ucho, neodstranitelné černé nebo černohnědé částečky, a také to, že se kočka často škrábe za uchem nebo v uchu.
Jednou z příčin zánětu zvukovodu však může být i nadměrné čištění. Proto do ucha ani nezasahujte, když v něm nevidíte špínu, nadměrné množství ušního mazu, cizí těleso anebo když zvíře netrpí již zmíněnými příznaky. Pozornost však okolí ouška věnujte po letní anebo podzimní procházce v přírodě, kdy se do srsti mohou dostat semena trav. Prostředí, ve kterém se zvíře pohybuje, je totiž také spoluurčující.
Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné. Ucho vyčistěte následujícím způsobem: pořiďte si roztok na rozpouštění mazu v uších, ten aplikujte do zvukovodu klidně ve větším množství a chrupavčitou trubici zvukovodu masírujte, až je slyšet šplouchání. Pak už jen vytírejte papírovým kapesníkem namotaným na prstu, co zvíře vyklepe do ústí zvukovodu. Před čištěním druhého ucha vždy očistěte kónus kapek (hrozí riziko zavlečení infekce z nemocného ucha do zdravého). Pokud si nevíte rady, nechte si od veterináře předvést, jak ucho správně vyčistit (případně jak aplikovat speciální kapky při léčbě).
Bolavé ucho u psa má mnoho příznaků, většinou má pes hlavu skloněnou k jedné straně, což signalizuje, o jaké ucho se jedná. Když psa trápí zánět zevního zvukovodu, třepe s hlavou a každou chvíli si packou otírá ucho, z něhož mu vytéká páchnoucí maz.
Othematom u psa je stav, kdy dojde k prasknutí drobné cévy v ušním boltci a k vylití krve mezi ušní chrupavku a kůži ušního boltce. Pro psa je to velice nepříjemný a také bolestivý stav. Bývá to však obtížný, zdlouhavý a recidivující (obnovující nebo vracející se) problém, který při podcenění nebo nevhodném postupu může zanechat trvalé následky v podobě deformace ušního boltce.
Othematom vzniká při třepání hlavou nebo nadměrným škrábáním ucha v důsledku zánětu zvukovodu, případně přítomnosti cizího tělesa ve zvukovodu. Další z příčin může být mechanické poškození ucha například při napadení jiným psem.
Prevencí vzniku othematomu je opatrnost a předcházení nebo alespoň včasné rozpoznání vzniku zánětu vnějšího zvukovodu. Součástí ušních kapek bývají i znecitlivující látky, které svědivost podstatně sníží.
První pomocí při vzniku othematomu je přiložení chladivého obkladu a fixace boltce pevně přiloženým obvazem. Nejjednodušším řešením je přitažení boltce pevně k lebce, obvaz však musí být řešen tak, aby neškrtil a nebránil v dýchání.
Při pozorování tohoto stavu vyhledejte veterinárního lékaře, který psa zkontroluje a zahájí léčbu, která je konzervativní nebo chirurgická.
Při konzervativní léčbě dojde k odsání tekutiny tenkou jehlou s aplikací kortikosteroidů. Při chirurgické léčbě se problém řeší drobnou drenáží, a pokud je již othematom organizovaný, využije se technika incize othematomu s prošitím ušního boltce. Kůže boltce se v místě othematomu nařízne, obsah se vypustí a vypláchne, ranka se nechá otevřená pro zajištění drenáže othematomu. Poté se ucho prošije velkým množstvím jednotlivých uzlíčkových stehů, které zajistí opětovný srůst kůže s chrupavkou. Je možné také ucho vypodložit speciální vycpávkou, která ucho drží ve správné pozici a má zabránit jeho zkrabacení a zkroucení, což je bohužel u hematomů častou komplikací.
Léčba zánětu vnějšího zvukovodu může být u lehčích případů krátká a nekomplikovaná. U pacientů s atopií nebo jiným alergickým onemocněním a u pacientů s vážnými predisponujícími faktory může být léčba zdlouhavá a náročná, mnohdy je nutná doživotní péče o uši ve větším rozsahu. Volba léčby závisí na stupni onemocnění, na celkovém stavu zvířete, na jiných onemocněních a na predisponujících a udržujících faktorech zánětu. Základ léčby spočívá především v pravidelném čištění zvukovodu výplachy, které ucho dezinfikují, zbaví mazu a vysuší jej. Výplachy by vždy měly předcházet léčbě antibiotickými kapkami tak, aby kapky mohly působit přímo na postiženou kůži (to znamená bez nánosů zánětlivého mazu). V začátku léčby používáme většinou výplach uší čisticím roztokem obden. Výplach čisticím roztokem vám ukáže veterinární lékař při ošetření vašeho pejska.
Do ucha se nalije vetší množství roztoku a ucho se masíruje tak, aby bylo slyšet „mlaskání“, pak je dobré nechat psa ucho vytřepat. Poté se k odsátí přebytečného roztoku s rozpuštěným mazem použije buničitá vata. Nikdy nezasouvejte do zvukovodu žádné nástroje ani ušní vatové tyčinky, můžete psovi vážně ublížit! Výplachy zvukovodu čisticím roztokem se posléze používají v různém intervalu dlouhodobě až doživotně jako preventivní opatření. Zejména je třeba provádět je po koupání.
U vážnějších případů zánětu vnějšího zvukovodu je nutné přistoupit k hlubokému výplachu zvukovodu v sedaci. Pes se pro tento zákrok musí zklidnit sedativy, popřípadě anestetiky tak, aby toleroval výplach uší. Při tomto zákroku se velkým množstvím tekutiny vyplachují z uší bakterie, kvasinky, maz i zánětlivé látky. Někdy je zapotřebí tento zákrok opakovat. U velmi klidných jedinců lze provést výplach bez sedace. K lokální léčbě vnějšího zvukovodu se u vážných případů mohou přidat léčiva působící systémově – antibiotika nebo léky proti kvasinkám v tabletkách. U chronických zánětů zvukovodu, při kterých často dochází k vážnému zúžení zvukovodu tak, že jej nelze ani vyšetřit, ani léčit roztoky, poněvadž do zúženého zvukovodu těžko pronikají, bývá již jediným možným řešení operativní odstranění chrupavky a kůže vnějšího zvukovodu. K úspěšné léčbě je třeba úzká spolupráce majitele s veterinárním lékařem, pravidelné výplachy uší a kontrola u veterináře otoskopem. Při objevení se sebemenších příznaků zánětu zvukovodu je třeba ihned navštívit veterinárního lékaře, aby léčba mohla být co nejefektivnější.
Onemocnění uší, které se projevuje „špínou“ v uších, je jednou z častých příčin, proč je majitel kočky nucen navštívit svého veterinárního lékaře.
Většinou se jedná o zánět zevního zvukovodu (otitis externa), ale postižen může být i samotný boltec. Postižení boltce je častěji vidět jako následek automutilace (sebepoškozování) při zánětu samotného zvukovodu. U koček mezi hlavní příčiny tohoto problému patří ušní svrab, jehož původcem je parazit Otodectes cynotis. Nemocná zvířata mají „špinavé ucho“, jakoby vyplněné tmavým mazem podobným kávové sedlině.
Méně časté jsou záněty bakteriálního původu. U některých zvířat je zánět ucha sekundárním projevem jiného onemocnění, jako je například alergie na krmivo, atopie nebo některá autoimunitní onemocnění. Zánět může být rovněž reakcí na přítomnost cizího tělesa v zevním zvukovodu – nejčastěji jde o zbytky travních osin. U koček se také setkáváme zánětem vyvolaným přítomností polypu, který jako překážka irituje okolní tkáně. Některé záněty jsou naopak způsobeny majiteli, například při neopatrném čištění uší vatovými tampony. U některých zvířat jsou záněty zvukovodu častější než u jiných. V kanálu zvukovodu se může hromadit vlhkost, která podporuje růst kvasinek, následně přemnožené kvasinky vyvolají zánět. Opakované záněty mohou způsobit zúžení zvukovodu a opět vytvořit vhodné podmínky pro vznik dalšího zánětu. Jakmile máte podezření, že vaše zvíře trpí zánětem ucha, je dobré vyhledat veterinárního lékaře.
Jak se to pozná
Prvním příznakem počínajícího ušního problému bývá časté poklepávání hlavou a kočka se škrábe za ušima, případně se tře o různé předměty. Někdy může být zvíře citlivé na dotek v oblasti ucha, někdy i hlavy celkově. Některá zvířata mohou být až agresivní. Pokud máte v domácnosti větší počet zvířat, můžete pozorovat, že ostatní zvířata budou očichávat nebo olizovat ucho nemocného zvířete. V případě, že si k boltci čichnete, ucítíte pravděpodobně pronikavý zápach. Často lze pozorovat přítomnost velkého množství mazu.
Léčba
Léčba je vždy individuální dle příčiny onemocnění. Základem léčby je ale vždy prevence, a proto je třeba se o uši vašeho mazlíčka pečlivě starat. Aby si zvíře na čištění uší zvyklo, je třeba ho k tomu vést už od mladého věku. Uši by se v žádném případě neměly čistit na sucho, ale je potřeba použít speciální kapky do uší pro kočky (nejčastěji s obsahem chlorhexidin). Do ucha nakapeme několik kapek přípravku a promneme chrupavku ucha u jeho báze. Poté jen vytřeme maz, který zůstal na boltci. Na čištění uší určitě nepoužíváme vatové tampóny jako u lidí, pouze si dáme vatu na prst a čistíme ucho jen tam, kam dosáhneme. V opačném případě zatlačujeme maz hlouběji k bubínku a podporujeme tím vznik zánětu. Pravidelnou péčí o uši je možné rychleji odhalit počínající problém, proto je dobré nepodceňovat její význam.
V České republice nemá lov s honiči velkou tradici. Tato plemena se podle způsobu práce dělí na velké, střední a malé, podle původu na anglický nebo francouzský typ. Další skupinou patřící k honičům jsou brakýři. Brakýři pocházejí z oblastí Německa, Rakouska, Balkánu, bývají středně velcí s plochou mozkovnou. Tento typ psů loví samostatně nebo ve dvojicích a je při lovu velmi ostrý a hlasitý. Honiči původem z Británie mají ucho zavěšené na širokém úponu a mozkovnu plochou, honiči pocházející z Francie mají mozkovnu vyklenutou s výrazným týlním hrbolem a velmi nízko zavěšené ucho s velmi úzkým úponem. Všechna tato plemena se dříve používala hlavně ke štvanicím, což byla zábava vysoké společnosti. Pro tyto psy je typické, že spolu dobře spolupracují. K honičům se řadí také několik severský plemen, pro něž je typické husté osrstění a krátké postavené ucho (slech). Tito psi jsou otužilí a mají výbornou orientaci.
Cena za ošetření je individuální a odvíjí se od zvolené terapie. Cena za klinické vyšetření nemocného zvířete se pohybuje od 390 Kč.
Konzervativní ošetření othematomu spočívá v odsátí tekutiny tenkou jehlou, případně v kombinaci s lokální aplikací kortikosteroidů. Pokud konzervativní terapie selže, to znamená, že ani po třech odsátích nedojde k vyřešení othematomu, je nutné přistoupit k terapii chirurgické, a to i v případě, že je othematom příliš velký a bolestivý.
Chirurgicky se malé othematomy dají řešit prostou drenáží, v případě větších othematomů, nebo pokud je othematom již organizovaný, se využívá technika incize othematomu s prošitím ušního boltce. Kůže boltce se v místě othematomu nařízne, obsah se vypustí a vypláchne, ranka se nechá otevřená pro zajištění drenáže othematomu. Poté se ucho prošije velkým množstvím jednotlivých uzlíčkových stehů, které zajistí opětovný srůst kůže s chrupavkou. Je možné také ucho vypodložit speciální vycpávkou, která ucho drží ve správné pozici a má zabránit jeho zkrabacení a zkroucení, což je bohužel u hematomů častou komplikací. Stehy se vyjímají za 14 dní po operaci. Po celou dobu musí mít pes nasazen ochranný límec, aby se zabránilo autotraumatizaci, a také je vhodné, aby byl medikován antibiotiky kvůli snížení rizika bakteriální infekce.
Psí vyrážku způsobují nejčastěji roztoče (Demodex, Sarcoptes, Otodectes), kopřivka, virózy, bakterie a plísně.
Otodectes – roztoč ušní
Je jediný druh roztočů, který je viditelný pouhým okem. Můžete jej spatřit, i když jen zřídka, jak se pohybuje na ušním mazu ve zvukovodu.
Roztoč žije na povrchu kůže v zevním zvukovodu a živí se tkáňovým mokem. Způsobuje zánět zevního zvukovodu doprovázený výrazným svěděním. Napadený zvukovod bývá zaplněn tmavě hnědým mazem, ucho je bolestivé a svědí.
Zánět se může rozšířit i na krk a dále na záda a ocas. Tento parazit se může přenášet i na člověka. Následkem kontaktu s nemocným zvířetem se může přechodně vyvinout zánět kůže ve formě pupínků, které spontánně vymizí po vyléčení zvířete.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou k dostání v podobě spreje, obojku, šamponu nebo ve formě spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Demodex – trudník
Většina psů je nositelem těchto parazitů, které nepůsobí obyčejně žádné problémy, ale dráždí mladé psy, jejichž přirozený obranný systém není ještě plně rozvinut. Vyvolávají tak vznik lupínků a zánět kůže na hlavě a na plecích štěňat. Tyto části těla pak trpí zánětem zvaným mladická pyometra.
Příznakem výskytu trudníku je typický zápach po myších, vypadávání srsti a odlupování mastné kůže.
Onemocnění zpravidla probíhá ve formě šupinaté nebo pupenečkovité. Při šupinaté formě jsou charakteristickým příznakem drobné, různě velké okrsky s prořídlou srstí na kůži hlavy (okolí očí, na čele, na pyscích, na nose), případně i dalších místech těla. Řídnutí srsti se může stupňovat, až se vytvoří lysá místa s šedavě zbarvenou až zarudlou kůží. V případě pupenečkovité formy je možné v místě vylysání pozorovat dobře hmatné uzlíky, které mnohdy hnisají, zduří a praskají. Pak lze nalézt na postižených místech strupy zaschlé krve a hnisu. Lokalizovaná forma se vyskytuje hlavně u štěňat na hřbetě nosu, na čele a kolem očí. Postižená ložiska jsou holá, zarudlá a vyskytuje se zde zvýšená tvorba šupin. Generalizovaná (celková) forma onemocnění se může vyskytovat v jakémkoli věku a kdekoliv na těle. Nedoléčená generalizovaná demodikóza často přechází v úporný zánět meziprstí.
Mezi příznaky bolesti ucha patří třepání hlavou, naklonění hlavy na stranu, zápach z ucha, zarudlý ušní boltec a škrábání se na uších. Některé příznaky jsou podobné i pro jiná onemocnění, proto bychom měli zareagovat a psa prohlédnout.