SVALOVÁ HOREČKA PŘÍZNAKY je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Svalová horečka neboli myositida je zánět svalu. Myositida u psů může být vážným a bolestivým stavem a může být časným indikátorem toho, že zvíře je nemocné jiným způsobem.
Co je myositida?
Doslova myositis znamená svalový (myo-) zánět (-sitis). Tento typ svalového onemocnění (myopatie) představuje skupinu různých onemocnění, které mají všechny společné rysy zánětlivých buněk ve svalu.
Myositida u psů může postihnout:
Jen jeden sval.
Skupiny svalů, např. svaly používané při žvýkání nacházející se na temeni a straně hlavy (žvýkací svalová myositida) nebo svaly pohybující oční bulvou (mimooční svalová myositida) nebo všechny svaly v těle (polymyozitida, dermatomyozitida a nekrotizující myopatie)
V naší poradně s názvem STRUPY NA KŮŽI U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Karabčík.
Zdravím je zimní počasí a kočka se neustále drbe prohlédl jsem jí a nahmatal malé stroupky po celé délce hřbetu od hlavy až k ocasu jinde ne jsem z vesnice a kočka chodí denně ven chytá myši a samozřejmě přijde do styku i s jinýma kočkama . Divné je že nejde ani do svých oblíbených pelíšků.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Veterinář.
Kočičí miliární dermatitida, často nazývaná kočičí stupy, je běžné kožní onemocnění, které postihuje kočky všech věkových kategorií a plemen. Tento stav je charakterizován malými, vyvýšenými a krustovitými lézemi, které se obvykle nacházejí na hlavě, krku a zádech kočky. Tyto hrbolky na krku a zádech kočky mohou extrémně svědit, což způsobuje, že se kočka škrábe a kouše si postižená místa, což vede k dalšímu podráždění a potenciální sekundární infekci kůže. Miliární dermatitida u koček může být způsobena různými faktory, ale dva nejčastější jsou přecitlivělost na bleší kousnutí a alergie, a to i alergie na ostatní kočky. Zde můžete vidět, jak vypadá miliární dermatitida u koček: https://www.google.cz/image…
Léčba kočičí miliární dermatitidy začíná identifikací a řešením základní příčiny, jako jsou blechy, alergie nebo infekce. Váš veterinář může předepsat topické krémy nebo masti, perorální léky nebo doporučit hypoalergenní dietu, která pomůže zvládnout příznaky.
Při správné a trvalé léčbě může mnoho koček zaznamenat výrazné zlepšení svého stavu a vést pohodlný život.
Chcete-li pomoci vaší kočce s miliární dermatitidou, existují různé možnosti léčby.
Zde je to, co můžete udělat:
1. K hubení blech používejte přípravky proti blechám: Pokud jsou problémem blechy, je nezbytné zavést účinná opatření proti blechám.
2. Poraďte se se svým veterinárním lékařem o změně stravy: Pokud máte podezření na alergie na kočičí krmivo, může být doporučena hypoalergenní nebo nová proteinová dieta.
3. Aplikujte předepsanou kontaktní léčbu: Léčivé šampony, spreje nebo krémy mohou pomoci zmírnit svědění a zklidnit kočičí kůži.
4. Podávejte předepsané léky: Antihistaminika nebo kortikosteroidy mohou být použity ke snížení zánětu a zmírnění alergických reakcí u koček.
5. Léčba sekundárních infekcí: Antibiotika nebo antifungální léky mohou být předepsány, pokud se v důsledku poškrábání vyvinuly bakteriální nebo plísňové infekce.
Závěrem lze říci, že miliární dermatitida je běžné kožní onemocnění u koček, které může být způsobeno bleší alergickou dermatitidou, alergeny z prostředí, potravinovými alergiemi a folikulitidou. Ačkoli jsou příznaky u různých případů často podobné, je důležité rozpoznat příčinu miliární dermatitidy vaší kočky, abyste jim mohli poskytnout tu nejlepší možnou léčbu a péči. Promluvte si se svým veterinářem o potenciálních spouštěcích mechanismech miliární dermatitidy vaší kočky a o tom, co můžete udělat pro zmírnění jejích příznaků.
Příznaky způsobené myositidou u psů se mohou značně lišit v závislosti na postižených svalech.
Myositida žvýkacích svalů zpočátku způsobuje otoky svalů na temeni hlavy a po týdnu nebo dvou později progresivní ochabování svalů (ztráta svalů). Pes má většinou potíže s pohybem čelistí, což způsobuje bolest a problémy při nabírání potravy nebo pití.
Nakonec myositida žvýkacích svalů způsobí, že se svaly zafixují, takže pes nemůže otevřít tlamu. Oči se mohou také zdát vpadlé, protože svaly za okem se zmenšují. Myositida ve svalech kolem oka zpočátku způsobuje protruzi oční bulvy. Kolem oka se může objevit otok, případně spojený s odchylkou oční bulvy a zhoršeným viděním.
Pes s generalizovanou myozitidou (polymyozitidou) má ztuhlou chůzi, bolesti svalů, slabost a nemůže normálně cvičit. V časných stádiích onemocnění dochází k celkovému svalovému otoku a později dochází k ochabování svalů. Mezi další příznaky spojené s polymyositidou patří regurgitace jídla a vody, potíže s polykáním a někdy problémy s dýcháním. Některá plemena psů (Rough coated collie, shetlandští ovčáčtí psi, australští honáčtí psi) mají onemocnění nazývané dermatomyozitida, při kterém se vyvinou kožní léze spojené se svalovou atrofií, bolestí nebo abnormální chůzí.
Léčba myositidy u psů je obvykle zaměřena na snahu působit proti „nadměrné excitaci“ imunitního systému podáváním léků na potlačení imunitního systému (imunosupresiva). Hlavní léčbou jsou obvykle vysoké dávky steroidů (prednisolon). V kombinaci se steroidy lze také použít jiná imunosupresiva (jako je azathioprin, cytarabin, mykofenolát, cyklosporin a cyklofosfamid). Krátkodobým cílem léčby je vrátit zvíře do normálního stavu pomocí vysokých dávek léků. Když je nemoc pod kontrolou, množství léků se pomalu snižuje (doufejme, že bez relapsu zvířete). Dlouhodobým cílem je odebrat zvířeti jakékoli léky, ale obvykle to není možné a k udržení příznaků je zapotřebí stále nízké dávky léků po zbytek života.
Všechny léky mohou mít vedlejší účinky a imunosupresiva jsou zvláště silné léky. Hlavním rizikem užívání těchto léků je přílišné vypnutí imunitního systému, což způsobí, že pes nebo kočka budou náchylnější k infekci.
Ve vzácných případech, kdy se zjistí, že základní příčinou myositidy je rakovina nebo infekce, by měla být léčba zaměřena proti tomu. Bohužel prognóza je, že tyto případy jsou spíše smrtelné.
Vyhlídky pro psy s myositidou jsou obvykle dobré – i když zlepšení nemusí být vidět po dobu několika týdnů. Kortikosteroidy mohou způsobit úbytek svalů a to může vyvolat dojem, že se zvíře zhoršuje, i když je nemoc dobře kontrolována. Váš veterinář bude muset vašeho psa během léčby pečlivě sledovat, aby se ujistil, že se zlepšuje, a také aby zkontroloval, že léky nezpůsobují žádné závažné nežádoucí vedlejší účinky.
Pokud lze identifikovat a úspěšně léčit základní příčinu myositidy, může být možné zcela vysadit léky, aniž by došlo k relapsu onemocnění.
Máte-li obavy o zdraví svého mazlíčka, měli byste kontaktovat svého veterinárního lékaře.
Reakce těla na infekční agens (parazit nebo virus) ve svalu (infekční myositida).
Abnormální imunitní reakce těla namířená proti svalu (imunitně zprostředkovaná myositida). Při myositidě žvýkacích svalů tělo produkuje protilátky, které se zaměřují na části svalů, které se nacházejí pouze mezi žvýkacími svaly. Nikdo neví, proč se imunitní systém najednou u některých zvířat „přebudí“ a napadne svaly tímto způsobem.
Myositida u psů může být také spojena s rakovinou. Nejprve se může vyvinout zánět a časem se změnit v rakovinu (předrakovinná změna), nebo rakovina jinde v těle může vyvolat imunitní reakci ve svalu (parakancerózní účinek).
Myositida u psů může být potvrzena odběrem vzorku svalové tkáně k vyšetření. To ukáže zánětlivé buňky ve svalu. Myositida žvýkacího svalu může být diagnostikována jednoduchým krevním testem, který měří hladinu protilátek namířených proti žvýkacímu svalu (test titru 2M protilátek). K odstranění potenciální infekce (krevní testy) nebo k vyloučení přítomnosti rakoviny v těle mohou být nutné další testy (neurologické – rentgen hrudníku a břicha a ultrazvuk).
Pro chovatele může být v praxi velmi těžké poznat rozdíl mezi tím, zda se pes klepe, či u něj nastal svalový třes či svalové chvění. Pokud se pes třese, nemusí být na vině pouze svalová tkáň.
Kromě vrozených onemocnění a jiných příčin svalového třesu může být důvodem i okamžitý pocit psa, například vzrušení, napětí, strach a podobně. Na druhou stranu to může být dlouhodobý svalový třes u starých psů, který bývá neléčitelný. Teoreticky může existovat léčba, obvykle se k ní však nepřistupuje, neboť záleží na individuálním případu a na míře postižení psa. V případě malých a krátkosrstých psů, kteří nejsou fyziologicky přizpůsobeni k nízkým teplotám, může za svalový třes logicky pocit zimy.
Náhlý a stupňující, vytrvalý a na první pohled bezpříčinný svalový třes může být způsoben otravou psa. Ačkoliv si je v dnešní době každý člověk vědom, popřípadě alespoň tuší, že psi nemohou lidskou kořeněnou stravu, někomu nedomluvíte. Je zde i několik potravin, u kterých byste nečekali, že v konečném důsledku mohou psa zabít, přičemž pro člověka mohou být i prospěšná. Pes sice například s potěšením pozře čokoládu, ale ve větším množství pro něj může být fatální.
Otřesy jsou nedobrovolné, rytmické a opakující se pohyby svalů, které se střídají mezi kontrakcí a relaxací, obvykle zahrnují pohyby tam a zpět (záškuby) jedné nebo více částí těla. Otřesy mohou být rychlé, nebo to naopak mohou být pomalé vibrace, a mohou objevit v kterékoli části těla. Syndrom třesu postihuje většinou mladé psy, případně psy ve středním věku.
Záchvat nebo křeč je náhlá nadměrná činnost nervů v mozku, která vede k nekontrolovatelným stahům svalů a k abnormálnímu chování. Může trvat několik minut i několik vteřin. Takovéto záchvaty jsou příznakem nervové poruchy, nejsou samy o sobě nemocí. Původ záchvatů bývá často velmi obtížné diagnostikovat, to ale neznamená, že se pro vašeho pejska nedá nic dělat. Během záchvatu se soustřeďte na pozorování veškerých průvodních příznaků a zároveň zabraňte poranění psa. Nikdy se nesnažte otevřít mu tlamu a manipulovat s jeho jazykem – můžete být pokousáni! Snažte se navodit ticho, náhlé hlasité ostré zvuky mohou záchvat prodlužovat nebo zhoršovat. Po záchvatu poskytněte psovi dostatek času na vzpamatování se. Mluvte na něj, uklidněte ho. Co nejdříve po záchvatu dohodněte návštěvu veterináře. Pokud záchvat trvá déle než 10 minut, měl by ho veterinář vidět okamžitě.
V některých případech je třes projevem hyperaktivity, je dlouhotrvající a častý. V těchto případech je vhodné zamyslet se nad cviky, které psa uklidní. Například jako odměnu psovi neházet míček nebo se s ním nepřetahovat, ale spíše ho odměnit pamlskem,
Projevem horečky může být pouze apatie, ospalost a nechutenství psa, další klinické příznaky závisí na vyvolávající příčině. Pouze přesné změření rektální teploty, nejlépe digitálním teploměrem, který zaručí bezpečnost a rychlost měření, případně ušním teploměrem, je pro určení závažnosti problému a jeho řešení signifikantní. Nemáte-li teploměr k dispozici, lze se orientovat i pomocí palpace kůže v oblasti třísel a podpaží, čenichu, pomoci může i měření dechové a tepové frekvence, která bývá zvýšená, sliznice jsou překrvené, prosáklé, teplé, lze pozorovat i svalový třes, zvýšené slinění.
Horečku můžete u psa pozorovat například u úpalu a úžehu. Příčinou těchto problémů je pobyt v horkém nebo vlhkém prostředí, nejčastěji v zavřeném autě, v létě je může způsobit i nadměrný pohyb psa za vysokých teplot. Především krátkolebá plemena a jedinci s nadváhou by se měli vyvarovat pobytu na slunci mezi 10. a 17. hodinou. K rozlišení mezi úpalem, úžehem a horečkou postačí obvykle údaje poskytnuté majitelem, psi ve většině případů neprojevují žádné další příznaky klinického onemocnění. U některých plemen se vyskytuje hypertermie způsobená pohybem, doposud však nebyla zjištěna pravá příčina.
Lékařský termín horečka neznámého původu (FUO) se používá k označení horečky, jejíž příčina není ani po poměrně obsáhlé diagnostice prokázána.
Pyrexie, tedy pravá horečka, se musí odlišit od hypertermie, která doprovází úpal, úžeh nebo zvýšenou tělesnou zátěž, případně onemocnění způsobující nedostatečný výdej vyprodukovaného tepla. Náchylní k hypertermii jsou především psi obézní, přičemž nepříjemnou komplikací je onemocnění srdce. Příznaky nedostatečné funkce srdce se mohou projevit právě ve vyšších teplotách a vysoké vlhkosti vzduchu.