Průjem u štěňat je velmi častý jev. Řídkou stolici způsobují různé příčiny. Léčba by měla být u štěněte vždy konzultována s veterinárním lékařem.
Smecta na průjem
U štěňat je vhodné se před použitím Smecty poradit s veterinárním lékařem.
Jedná se o lék na více typů průjmu. Smecta je přírodní čištěný jíl s vysokou vazebnou kapacitou, váže se s hlenem sliznice zažívacího traktu a zvyšuje tak jeho kvalitu a množství. Touto cestou chrání sliznici proti infekci a škodlivým látkám a umožňuje rychlejší uzdravení. Navíc váže toxické látky produkované infekčním původcem průjmu, nebarví stolici, není RTG-kontrastní, nezrychluje ani nezpomaluje průchod trávicím traktem. Vzhledem k minimálním nežádoucím účinkům (pouze přecitlivělost na účinnou látku nebo zácpa) a nevstřebávání se do organismu je Smecta vysoce bezpečná i při používání ve veterinární praxi. Smecta patří mezi adsorbenty. To zjednodušeně řečeno znamená, že tento preparát vytváří suspenzi částeček navazujících na svůj povrch některé bakteriální toxiny, ale i jiné škodlivé látky, obaluje povrch sliznic, ale i obsah střeva povlakem – filmem částic. Protože se Smecta ze střeva nevstřebává, odchází škodlivé látky společně se Smectou stolicí.
V případě, že příznaky u štěněte neustoupí během 2 dnů léčby, případně dojde ke zhoršení stavu nebo se ve stolici objeví krev, je nezbytné vyhledat lékaře.
Léčba Smectou nevylučuje v případě potřeby rehydrataci (doplnění tekutin). Míru rehydratace a způsob podání je nutno přizpůsobit věku a stavu zvířete a závažnosti průjmu.
Ve svém příspěvku ZELENÁ A RIEDKA STOLICA U PSOV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý deň chcela by som sa spýtať máme 2 ročného psíka trápi ho riedka stolica až zelená čo by sme mohli preňho urobiť. Mal aj hrčku na uchu tu si rozskrabal teraz tam má jazvu prosím vás poraďte čo sním ďakujem pekne za odpoveď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ve svém příspěvku ČIVAVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila Bílá.
Mám roční fenku čivavy. Není papírová ale je zdravá a krásná jen má
3,60 kg a je dlouhá asi 30cm. Chovatelka mi ujistila že je to čivava po obou rodičích ale mě se zdá velká. Máte prosím někdo podobný problém? Na veterině mi dr řekla že je trochu přerostlá ale krásná,, tak prosím o názor více majitelů.
Díky Bílá
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petra.
Aj ja mam civavy, ktore maju cez 3kg.
Starsia si dlho drzala hmotnost 2,7kg, no uz je starsia a ma cca. 3,5kg. Je vsak ciperna, cula, rada beha a nevyzera vobec prerastene.
Druha, jej dcera, bude mat len 2roky a ma uz teraz 3,2kg. No je to velmi temperanentne, chvilami az sialene psica. Na pohlad je chuducka. Je vsak dlha, preto sa ta hmotnost na nej niekde straca..
No je mi jedno, ze oficialne maju mat civavy do 3kg. Milujem ich obidve, od mala su naucene bez voditka, pocuvaju na slovo, su velmi priatelske, nie su ustekane, jedna z nich je rodena aporterka a stale by sa len hrala.. a to vsetko bez bitiek a drezur...
A to je to najdolezitejsie, ze psov by mali mat ludia, co psom skutocne rozumeju a potom vsetko funguje ako ma..
Řídká stolice neboli akutní průjem u štěněte je poměrně častá záležitost, se kterou se majitelé psů setkávají. Akutní průjem má zpravidla rychlý nástup a rychle také odezní (během několika dnů, netrvá déle než 3 týdny). Nejčastější příčinou je špatná strava, což je podobné jako u nás lidí. Podobně se také projevuje, tedy řídkou stolicí, někdy s příměsí krve, a také nepříjemným zápachem.
Průjmy mohou být způsobené rovněž vnitřními parazity, proto je velmi důležité pravidelné odčervování. Cizopasníci samozřejmě mohou způsobit i další, ještě nebezpečnější onemocnění.
Nejen změna jídelníčku psa, ale také cokoliv nevhodného, co pes sežere, může vyvolat průjem. Mnoho humánních léčiv, pamlsků (nejen čokolády) a jiných pro lidi i zdraví prospěšných potravin je pro psy mnohdy až smrtelně nebezpečných. Snad každý chovatel psa ví o čokoládě, pes a natož štěně ji žrát opravdu nesmí.
Nejčastější a zároveň i nejbanálnější příčinou vzniku průjmů u štěňat je přechod na jiný druh stravy. Dalšími příčinami jsou stres a dlouhodobý pocit strachu, požití cizího předmětu či toxické látky, napadení psa endoparazity a virová infekce.
U mladých psů je stejně jako u dětí nástup doprovodných symptomů mnohem rychlejší než u dospělých jedinců. Případná fatální dehydratace nastupuje u štěněte také mnohonásobně rychleji.
Pokud je za průjem u štěněte zodpovědný stres, neměly by se u něj vyskytnou žádné další fyziologické potíže. Tento stav zpravidla ustane do pár dní. Jak známo, stres může vyvolat průjem i u lidí. Přivezete si domů štěně a ono je ve stresu. Do této doby totiž bylo zvyklé na svou matku, chovatelku feny, na své sourozence, de facto pouze na jedno konkrétní prostředí. Nyní se pro ně vše změnilo. První noc je pro štěňata velmi krušná a psychicky náročná, je vhodné od chovatelky přibalit látku s pachem sourozenců a matky. Ze dne na den se štěněti změní celý svět, berte na to ohled. Na druhou stranu, pokud se rozhodnete, že pes bude spát venku v kotci anebo nesmí do postele či na gauč, je důležité tato pravidla dodržovat již od prvního dne a nepodléhat roztomilosti a kňučení.
Projevy průjmu v takových případech nebývají extrémní, pokud se vám však něco nezdá, je možné navštívit veterinárního lékaře, nejen pro jistotu, že je na vině stres, veterinář může štěněti mimo jiné předepsat podpůrné látky proti průjmu.
Léčba psího průjmu je možná i podomácku, ale opravdu pouze v takových případech, kdy se jedná o čistý průjem, tedy takový, který se neprojevuje například krvácením nebo neobvyklým hlenem. Pokud průjem netrvá dlouho a pes je jinak v dobré kondici a aktivní, nemělo by jít o významný problém. Průjem u psa mů
Základním předpokladem úspěšného páření je fyzická blízkost dvou dospělých pavouků stejného druhu, určitá dávka vzájemných sympatií, vhodné prostředí a klid. Velice časté jsou pře, zda dávat samce do terária k samici či naopak, ale logická úvaha, která tento postup podporuje, je následující: ve volné přírodě samci po dosažení pohlavní dospělosti opouštějí svá obydlí a vydávají se pátrat po samicích, které zatím sedí doma a čekají, až si pro ně někdo přijde.
Samotné páření může mít velice rozdílný průběh. U některých druhů je to od začátku boj o život, kdy jen tak mezi řečí samec samici oplodní. Jindy je to pohodová akce bez jakýchkoliv známek násilí. Jsou případy, kdy k onomu okamžiku dojde doslova po pětiminutové známosti, ale fáze námluv může trvat i půl roku.
Po umístění do terária samec většinou chvíli zůstává v klidu a vyčkává, co se bude dít. Pokud je klid, začíná opatrně prozkoumávat okolí a zjišťovat, kam se to vlastně dostal a kdo je pánem domu. Pokud mu jeho citlivé chloupky a instinkt řeknou, že tam bydlí dospělá samice stejného druhu, většinou začne třást končetinami, případně makadly jemně klepat do podkladu a tím samici oznamovat svou přítomnost. Běžné jsou i drnčivé zvuky vydávané pomocí stridulačních plošek. Až si samec dodá dost odvahy a přesvědčí se, že ona samice je opravdu dospělá a svolná k páření, troufne si k ní velice opatrně přiblížit, případně ji jakoby jemně hladí po těle a uklidňuje ji.
Samotné páření probíhá tak, že samec samici pomocí tibiálních háků, které zachytí za její chelicery, nadzvedne natolik, že se svými bulby dostane k jejím spermatékám a oplodní ji. Poté se většinou snaží svou pozici bez výraznějších projevů opustit a zachránit si tak život.
V průběhu páření jsou sklípkani velice ostražití a na sebemenší vyrušení mohou reagovat podrážděně, což může vést k napadení kterékoliv zúčastněné strany, včetně chovatele.
Pavoučí vývoj začíná v kokonu, do něhož samice naklade vajíčka (přáním každého chovatele samozřejmě je, aby byla vajíčka oplodněná). Pro samotnou snůšku není nutné páření, někdy se stává, že dobře živená samice vytvoří kokon, aniž by o samce jen chloupkem na noze zavadila. Po uplynutí inkubační doby samice kokon roztrhne a vypustí na svět mláďata ve stáří prvního svleku (1. instar). Po dalších pár dnech se maličký pavouček svléká znovu a už konečně připomíná pavouka.
Koloběh potrava, svlékání, chvilkový růst, potrava bude vašeho chovance doprovázet až do smrti. Fáze pavoučího dospívání může být různě dlouhá. Obecně to je od několika měsíců po několik dlouhých let. Intervaly mezi jednotlivými svlékáními jsou ovlivněny množstvím krmení, věkem pavouka, ročním obdobím, teplotou,