U koček se můžeme setkat s 3 typy sarkomů: virového původu, postinjekčního původu a nevirového neinjekčního původu.
Sarkom virového původu – je způsoben virem FeLV, je velice vzácný, prevalenci má cca 2 %. Objevuje se u mladých jedinců. Chirurgické odstranění nemá velký význam.
Postinjekční sarkom – nejčastěji se vyskytuje jako reakce na vakcinaci proti vzteklině, také se může jednat o reakci na aluminiové adjuvans ve vakcíně, kortikoidové či penicilinové injekce. Tumory se mohou začít objevovat za 2–10 měsíců po vakcinaci. Postinjekční sarkomy se dělí na 3 typy, přičemž typ 1 je nejméně agresivní a typ 3 je nejvíce agresivní. Diagnostika spočívá v provedení cytologie či biopsie a histologickém potvrzení. Nejefektivnější léčbou postinjekčního sarkomu je jeho chirurgické odstranění, a to minimálně 3 cm do hloubky a 3 cm do šířky. U nekompletně odstraněných nebo neresekovatelných útvarů lze využít radioterapii či chemoterapii. Z chemoterapeutik je možné využít doxorubicin, cyklofosfamid, mitoxantrone nebo piroxicam. Novinkou v léčbě postinjekčního sarkomu je imunoterapie. Na trhu je k dostání přípravek s názvem Oncept IL-2, který obsahuje kočičí interleukin-2 canarypoxviru. Tento interleukin stimuluje některé buňky imunitního systému k tomu, aby napadaly rakovinné buňky. Největší efekt v léčbě byl zaznamenán v kombinaci s chirurgickým odstraněním nádoru. Přípravek lze použít u nádorů, které dosahují maximálně 2–5 cm a nešíří se do dalších částí těla. S imunoterapií se začíná nejlépe měsíc od odstranění nádoru. Léčebná kúra se sestává z 6 dávek po 1 ml, první 4 dávky se aplikují po týdnu, poslední 2 dávky pak co 2 týdny. Každá dávka se rozdělí do 5 injekcí podávaných pod kůži kolem místa chirurgicky odstraněného nádoru.
Prevence postinjekčních sarkomů u koček spočívá ve vakcinaci v místech, kde je možnost snadné resekce případného tumoru, cytologie či biopsie postvakcinačního útvaru, který perzistuje déle než 4 měsíce, jeho velikost je větší než 2 cm a výrazně se zvětšuje měsíc po vakcinaci.
Principy biologického chování sarkomů měkkých tkání platí i u postvakcinačních sarkomů. Metastatický potenciál těchto novotvarů je malý (obvykle 10 až 15 %). Velmi ojediněle a v dlouhém časovém horizontu po diagnóze sarkomu se můžeme setkat s metastazujícím procesem v mízní uzlině nebo v plicích. Avšak přes 80 % nádorů recidivuje po kompletním chirurgickém odstranění. Je to dáno mikroskopickým pronikáním neoplastické tkáně daleko od palpovatelné masy tumoru.
Prognóza závisí na několika faktorech. Relativně dobrou prognózu mají malé novotvary odebrané s velkým okolím, ve kterém nebyla histologicky prokázána neoplastická infiltrace. Další souběžná terapie (chemoterapie, radioterapie) významně prodlužuje dobu remise. Špatnou prognózu mají rozsáhlé, chirurgicky kompletně neresekovatelné procesy nebo neoplazie objevující se znovu po odstranění, dále přítomnost metastáz a histologicky prokázaná nekompletní excise (přítomnost infiltrace v okraji chirurgicky odstraněné tkáně).
V diskuzi ONEMOCNĚNÍ UŠNÍCH BOLTCŮ U KOČEK FOTOGALERIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Korecká Jaroslava.
Dobrý den,
máme kočku, stáří 5 let, která je venkovní, je plachá a chodí jen na jídlo. Jinak se chytit nedá, hned uteče. Asi před rokem začala mít strupy na ušním boltci a nyní už je to ve stádiu, kdy je celý boltec pokryt mokvající, krvácející boulí. Kočka se drbe a stále hází hlavou.Ráda bych ji pomohla, ale nevím jak.
Existují nějaké tablety nebo něco, co bych ji přidala do jídla?
děkuji za každou pomocnou radu J. K.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarmila Hlavata.
Dibrý den,mám ten stejný problém jak psala paní,prosím o radu,děkuji.
Jak již název vypovídá, původ těchto koček je ve Velké Británii. Jedná se o plemeno kočky, které vzniklo kolem roku 1900. Britská kočka vznikla křížením perských koček a domácích krátkosrstých koček, které měly mohutnou stavbu těla. Nejstarší varianta britských koček je modrá. Postupně se začaly objevovat i další barevné varianty a v dnešní době existují britské kočky v nejrůznějších barevných variantách.
V naší poradně s názvem BOULE V SRSTI KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Novotna.
Dobrý den kočka mi přestala jíst úplně a teče sní takový narůžovělý hlen s vagíny nebo odekud všechno je špinavé a má další boule na břiše zhubla o dost nádory už dříve měla a pan veterinář říkal že se zase objeví je jí 12 let není ani kastrovaná má šanci ještě na život nebo je lepší uspání ? Aby se netrápila a už měla od toho všeho klid předem dekuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pokud opravdu nechcete, aby se vaše kočka trápila,
tak nejlepší volbou bude, když ji necháte prohlédnout veterinářem. Jedině v ordinaci veterináře totiž můžete dostat věrohodnou odpověď na vaší otázku.
V naší poradně s názvem VYRÁŽKA U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubica.
moj pul rocni kocour ma zlute vyrazky.. podle veterinarky du to parazity z travy.. Okupala dom ho samponem proti parazitom a doktorka doufa ze je to zabije.. A co ked nezabije.. Co mam robit?????? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jde o eozinofilní granulom, což je dobře ohraničená, vyvýšená, pevná, žluto-růžová, lineární léze obvykle lokalizovaná na zadním stehně. Obecně je asymptomatická, ale může občas ulcerovat a vykazovat ložiska nekrózy a svědění. Může být také umístěna na bradě, tlapkách nebo ústní dutině. Eozinofilní granulom je spojován s alergií na bleší kousnutí, přecitlivělostí na potraviny, atopickou dermatitidou, kousnutím komáry, přecitlivělostí na hmyz, genetickou predispozicí a bakteriálními a virovými infekcemi (kaliciviry).
Léčba:
1. Odstranění parazitických nebo plísňových příčin svědění. Ektoparazity jsou v současnosti nejlépe eliminovány širokospektrými paraziticidy, které jsou schopné zabíjet blechy i roztoče (včetně Notoedres cati, Otodectes cynotis a Cheyletiella spp.), jako jsou selamektin, imidacloprid/moxidektin nebo fluralaner. Současně, v případě, že jsou léze kompatibilní s dermatofytózou, by měla být zahájena mykotická kultivace s chloupky
odebranými jak z centra, tak z periferie lézí.
2. Identifikace a léčba sekundárních bakteriálních a/nebo kvasinkových infekcí, jsou-li přítomny. Bakteriální infekce kůže není u koček tak častá jako u psů. V případech výskytu povrchové pyodermie způsobené koky lze podat empirickou léčbu amoxicilinem/klavulanátem 12,5–25 mg/kg každých 12 hodin nebo cefalexinem 15–30 mg/kg každých 12 hodin nebo klindamycinem 5–10 mg/kg každých 12 hodin po dobu dvou až čtyř týdnů nebo do jednoho týdne po úplném zhojení lézí. V případech přemnožení bakterií nebo přítomnosti kvasinky Malassezia spp. kvasinky se provádí lokální dezinfekční ošetření pomocí chlorhexidinové pěny, gelu nebo spreje. V případech těžké generalizované kvasinkové infekce lze také podat systémový itrakonazol (5 mg/kg každých 24 hodin po dobu dvou týdnů).
3. Rozlišení mezi nežádoucí reakcí na potravu a alergií na životní prostředí, pokud po dokončení kroků 1 a 2 kočka stále vykazuje nadměrné olizování nebo škrábání a/nebo jsou dále přítomny známky alergické dermatitidy, tak kočka pravděpodobně trpí hypersenzitivitou, která není způsobena blechami, ani v důsledku potravinových nebo environmentálních alergenů. Aby se odlišila nežádoucí reakce na potraviny od alergie na životní prostředí, měla by být zahájena osmitýdenní dietní eliminační dieta. To jest výlučně domácí vařená strava nebo hydrolyzované krmivo ve formě granulí. Je třeba dbát na to, aby kočka nekonzumovala zbytky stravy od jiných zvířat. Možná bude nutné kočce zabránit opouštět dům. Pokud ani tak kočka nebude stále vyléčena, ale po osmi týdnech se alespoň trochu zlepšila, pokračujte v dietním krmivu po dobu dalších dvou až šesti týdnů, abyste zjistila, zda dojde k ústupu.
Nejčastější příznaky u začervených koček jsou zaostávání v růstu, nechutenství, zvracení, průjem, hubnutí, vypouklé břicho, chudokrevnost nebo nekvalitní srst se ztrátou lesku.
V naší poradně s názvem HOTSPOT U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den, ráda bych se zeptala jestli se toto onemocnění může vyskytnout i u koček? Konkrétně se jedná o Britského kocoura (kastráta), který je pouze v bytě.
Děkuji za odpověď. Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Hot spot se může vyskytnout u koček stejně jako u psů. Nejčastěji to bývá v oblasti uší a kořene ocasu. Dá se to dobře léčit doma. Stačí misto vystříhat, aby do rány nepadaly okolní chlupy a zabránit zvířeti škrábání a olizování toho místa. Nanáší se desinfekční roztok Betadine a maže se to antibiotiky Framykoin popřípadě Belogent.
Právě průkaz původu u britských koček určuje cenu. Bez průkazu původu seženete britskou kočku od 3 000 zhruba do 5 000 (cena je individuální, samozřejmě může částku 5 000 přesáhnout). S průkazem původu je již cena vyšší, pohybuje se zhruba od 5 000 do 10 000 (i zde může být částku vyšší, záleží na původu kočky). U určování ceny je také důležité, jestli kočka splňuje přípustné variety. Pokud ne, cena je nižší.
V diskuzi POLYPY V UCHU U KOČEK A NASLEDKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Filipová.
Dobrý den,
můj kocourek má polypy v uších od narození.Operaci jsme zamítli-případné řezání horního patra,a možnost znovu vzrůstu polypu,to prostě nemá cenu trápit zvíře a sahat si hluboko do kapsy.Teď je to pár dnů,co má přivřené oči,a je mu vidět spodní bělmo...,a tak mně napadá,je možné,že polypy zasáhly do očního nervu a tlačí,a může i oslepnout?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MVDr. Hrachová.
Dobrý den,
přivřené oči či přetažené oční víčko mohou být nespecifickým přznakem řady onemocnění. S případnými polypy může i nemusí vůbec souviset. Kočičku nechejte vyšetřit veterinárním lékařem, bez důkladného vyšetření nelze takto online dělat jakékoli závěry.
MVDr. Hrachová
Odčervovací pasta pro kočky se používá především u štěňat a koťat, neboť je u ní velmi snadná aplikace. Většinou působí pouze proti škrkavkám, nikoliv proti tasemnicím, což je dostačující u mláďat, nikoliv však u dospělců. Působí pouze jednorázově, proto se musí odčervování v pravidelných intervalech opakovat.
Caniverm perorální pasta je antiparazitární přípravek proti nejčastějším helmintům psů a koček – škrkavkám, tenkohlavcům, měchovcům, tasemnicím a měchožilům. Jde o ochucenou pastu určenou pro přímou aplikaci do dutiny ústní nebo v krmivu. Mláďata i dospělá zvířata Caniverm pastu velmi dobře tolerují. Aplikace přípravku je možná u březích a kojících zvířat, u štěňat a koťat ve věku od 3 týdnů.
Složení v 1 ml: Fenbendazolum 75 mg, Pyranteli embonas 72 mg, Praziquantelum 25 mg
V diskuzi NEMOC KOČEK RAKOVINA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Náš kocourek má 6let.Teď se mu objevily nádory pod kůží.Je jich mnoho.Veterinář provedl histologii -nález rakovina.Padá na zadní část těla,zadeček tahá za sebou ale bolestí namá.V celku je čiperný pije a jí-je nám ho moc líto.Poradí někdo?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
U psů se můžeme setkat s několika typy sarkomů: osteosarkom, fibrosarkom, chondrosarkom, hemangiosarkom, sarkom synoviálních buněk či postinjekční sarkom.
Osteosarkom – je nejčastější nádor u psů, vyskytuje se u 75 % psů s kostními nádory. Jedná se o zhoubný typ nádoru s tendencí k metastázám do měkkých tkání, především do plic. Psi jsou postiženi nejvíce od sedmi let věku. Řešením zhoubných kostních nádorů je obvykle amputace končetiny, případně chemoterapie (cisplatina, doxorubicin). Průměrná doba přežití u psů s osteosarkomem po amputaci končetiny je 4–5 měsíců, při současné chemoterapii až jeden rok.
Fibrosarkom – tvoří méně než 5 % kostních nádorů u psů. Metastazuje pomalu nebo vůbec a kompletní excize u málo invazivních nádorů může být léčebná.
Chondrosarkom – tvoří 5–10 % kostních nádorů, metastazuje pomalu a po amputaci má velmi dobrou prognózu.
Hemangiosarkom – tvoří méně než 5 % z diagnostikovaných nádorů kostí. Jedná se často o mnohočetný nádor zasahující i slezinu a srdce. Doba přežití po zjištění diagnózy není často více než 5 měsíců a vzhledem k postižení více orgánů je i po amputaci prognóza spíše špatná.
Sarkom synoviálních buněk – z kloubních nádorů je nejčastější právě tento, jedná se o pomalu rostoucí nádor prorůstající do měkkých tkání, který metastazuje do plic, mízních uzlin a kostí. Na kloubu se jeví jako tuhý nebo fluktuující útvar v kloubu. I po provedení amputace je prognóza nepříznivá.
Postinjekční sarkom – se nejčastěji vyskytuje jako reakce na vakcinaci proti vzteklině, také se může jednat o reakci na aluminiové adjuvans ve vakcíně, kortikoidové či penicilinové injekce. Tumory se mohou začít objevovat za 2–10 měsíců po vakcinaci. Postinjekční sarkomy se dělí na 3 typy, přičemž typ 1 je nejméně agresivní a typ 3 je nejvíce agresivní. Diagnostika spočívá v provedení cytologie či biopsie a histologickém potvrzení. Nejefektivnější léčbou postinjekčního sarkomu je jeho chirurgické odstranění minimálně 3 cm do hloubky a 3 cm do šířky. U nekompletně odstraněných nebo neresekovatelných útvarů je možnost využití radioterapie, chemoterapie a imunoterapie.
Všechna výše uvedená onemocnění mohou být provázena nechutenstvím, hubnutím, otokem končetiny, bolestivostí při palpaci (prohmatání), atrofií (úbytkem) svalů, kulháním a neurologickými deficity. Při postižení páteře mohou způsobit ochrnutí. Výrazným faktorem provázejícím toto onemocnění je bolest, kterou může způsobovat vlastní nádor, který svým invazivním prorůstáním do kostí způsobuje kompresi (utlačování) měkkých tkání, cév a nervů nebo i patologické fraktury. Dochází zároveň k celkovému oslabení organismu.
Možnosti léčby sarkomů u psů jsou omezené v závislosti na lokalizaci, stupni rozvoje růstu nádoru, možných metastázách a celkovém stavu a věku pacienta. V zásadě se nádory kostí řeší dvěma způsoby, chemoterapií nebo amputací postižené části těla. Před zahájením léčby musí být zhodnoceny všechny aspekty, aby léčba byla úspěšná.
Prognóza závisí na několika faktorech. Relativně dobrou prognózu mají malé novotvary, odebrané s velkým okolím (ve kterém nebyla histologicky prokázána neoplastická infiltrace). Nezapomeňme, že další souběžná terapie (chemoterapie, radioterapie) významně prodlužuje dobu remise. Špatnou prognózu mají rozsáhlé, chirurgicky kompletně neresekovatelné procesy nebo neoplazie objevující se znovu po odstranění, přítomnost metastáz a histologicky prokázaná nekompletní excise (přítomnost infiltrace v okraji chirurgicky odstraněné tkáně).
Prevence postinjekčních sarkomů u psů spočívá ve vakcinaci v místech, kde je možnost snadné resekce případného tumoru, cytologie či biopsie postvakcinačního útvaru, který perzistuje déle než 4 měsíce, jeho velikost je větší než 2 cm, výrazně se zvětšuje měsíc po vakcinaci.
V naší poradně s názvem KOČIČÍ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nora Lesňáková.
Kočka naší babky má na hlavě a pod krkem něco jako bradavičky na stopce, časem vyschnou a babka jí je vydrolí. Babce je 92 a k veterináři chodit nechce. Nevíte někdo, co by to mohlo být? Je mi jasné, že nakonec půjdeme s kočkou na veterinu my, ale aby s tím babka souhlasila, potřebovala bych alespoň přibližně vědět, o jak závažný problém se jedná. Díky! Nora
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
U koček se často v těchto místech objevují kožní nádory. Některé jsou zhoubné a nebezpečné, ale řada jich je nezhoubných a zvíře většinou nijak neohrožují. Pro rozpoznání, o který typ kožního výrůstku jde, bude potřeba zvíře vyšetřit. Veterinář to zvládne za pár minut a podle výsledku pak doporučí, jak s tím dál.
Prognóza léčby svrabu je velice příznivá, i pokročilá stadia nemoci lze úspěšně léčit. K léčbě dříve užívané koupele antiparazitárními prostředky se již nepoužívají pro obtížnou aplikaci a toxicitu preparátů. Léčba je tak možná opakovanými injekcemi nebo léky podávanými ve formě spot on (ampulka léku, který se vetře do kůže na kohoutku). Pro léčbu koček nelze používat preparáty, kterými se léčí lidé. Tyto léky jsou pro kočky toxické! Ani jiné preparáty zevně aplikované na postižená místa nelze používat, protože kočky je olížou, očistí se a tím je preparát neúčinný, naopak může způsobit kočce vážné zdravotní problémy.
Přenos parazita se děje jednak přímým stykem koček, jednak sdílením společných pelechů. Od koček se mohou nakazit i králíci, méně často psi. Psi bývají postiženi obvykle zákožkou Sarcoptes scabiei, ta u koček parazituje spíše vzácně. U myší, potkanů a křečků parazituje Notoedres muris, u člověka Sarcoptes scabiei, var. hominis. Není však vyloučeno nakažení člověka i svrabovkou kočičí (Notoedres cati). K přenosu parazita dochází v teple a při velmi blízkém kontaktu nemocné kočky s člověkem (v posteli).
Neoplazie rohovky jsou vzácná onemocnění s dobrou prognózou po ošetření. Častěji se vyskytují nádory, které se na rohovku rozšíří z ostatních struktur oka. U psů a koček se vyskytují melanomy, skvamocelulární karcinomy nebo histiocytomy. Pokud jsou nádory na povrchu, je možné je odstranit chirurgickou cestou, jestliže prorůstají do vnitřních struktur oka, je indikována enukleace (odstranění očního bulbu).
U člověka se svrab (jakéhokoliv původu) projevuje jako drobné pupínky červené barvy, které jsou lokalizovány kolem pupku, na hýždích a v jiných místech s jemnou kůží. Onemocnění člověka kočičí svrabovkou má pouze přechodný charakter a po vyléčení kočky nebo zabránění těsnému kontaktu s nemocnými jedinci dochází k samouzdravení. V žádném případě se člověk nenakazí při dodržování obecných hygienických zásad, nedojde k tomu ani pohlazením nemocné kočky nebo při aplikaci léků kočce či běžné manipulaci s pelechy nemocných koček.
U koček chovaných pouze v bytě se s tímto onemocněním vůbec nesetkáváme. Problémem je u koček, které se volně pohybují venku. Přicházejí totiž do styku s dalšími nemocnými a neléčenými kočkami a dochází k novému nakažení. Proto je nutno v kočičích koloniích a útulcích vyhledat nemocné jedince, kteří jsou zdrojem parazitů a současně léčit celé osazenstvo. Nesmírně nutná je asanace kočičích pelechů a shromaždišť koček. Ta urychlí eliminaci onemocnění.
Onemocnění je rozšířené nejen po celé Evropě, ale i jinde a veškeré druhy svrabu jsou počítány k zoonózám. V praxi se setkáváme s tím, že některé kočky jsou snad proti svrabu přirozeně odolné, a přestože žijí v promořeném prostředí, neonemocní. Je to ale spíše výjimka a nelze na ni spoléhat.
V Africe, Austrálii, Asii, Americe a jižní Evropě se u psů a koček lze setkat s tímto žaludečním onemocněním. Původcem je Gnathostoma spinigerum, která má dva mezihostitele – prvním jsou korýši a druhým bývají ryby, v nichž se vyvíjí infekční stádium. Po nakažení larva migruje různými tkáněmi, ale zakotvuje ve sliznici žaludku, kde dochází ke vzniku vředů, nekrotickým změnám a následně až k perforaci.
Při cestách do takto postižených zemí proto nekrmte syrovými rybami, naopak je důkladně tepelně opracujte. Pozor i u lidí, neboť onemocnění je zoonózou!
K přenosu parazita dochází v teple a při velmi blízkém kontaktu nemocné kočky s člověkem. U člověka se svrab projevuje jako drobné pupínky červené barvy, které jsou lokalizovány kolem pupku, na hýždích a v jiných místech s jemnou kůží. Onemocnění člověka kočičí strupovkou má pouze přechodný charakter a po vyléčení kočky nebo zabránění těsnému kontaktu s nemocnými jedinci dochází k samouzdravení. V žádném případě se člověk nenakazí při dodržování obecných hygienických zásad ani pohlazením nemocné kočky, ani při aplikaci léků kočce nebo běžné manipulaci s pelechy nemocných koček.
Spot-on pipety jsou ampule s účinnou tekutinou uvnitř, která se aplikuje přímo na kůži mezi lopatky kočky. Tyto preparáty působí delší dobu, obvykle 1 měsíc. Jejich hlavní výhodou je, že působí nejen na vnitřní parazity, ale také na mnoho vnějších parazitů. Nezapomeňte, že při podávání těchto preparátů je třeba se řídit radami veterinárního lékaře, případně dbát pokynů výrobce. Musíte respektovat zejména hmotnostní kategorii zvířete, protože většina preparátů se podává právě na základě hmotnosti kočky. Pokud byste podali menší dávku, riskujete vytvoření rezistence, a tedy nižší účinnost preparátu.
I u koní se vyskytují sarkomy, nejčastěji postinjekční sarkom, ale častěji se vyskytují sarkoidy.
Postinjekční sarkom – se nejčastěji vyskytuje jako reakce na vakcinaci proti vzteklině, také se může jednat o reakci na aluminiové adjuvans ve vakcíně, kortikoidové či penicilinové injekce. Tumory se mohou začít objevovat za 2–10 měsíců po vakcinaci. Postinjekční sarkomy se dělí na 3 typy, přičemž typ 1 je nejméně agresivní a typ 3 je nejvíce agresivní. Diagnostika spočívá v provedení cytologie či biopsie a histologickém potvrzení. Nejefektivnější léčba postinjekčního sarkomu je jeho chirurgické odstranění minimálně 3 cm do hloubky a 3 cm do šířky. U nekompletně odstraněných nebo neresekovatelných útvarů je možnost využití radioterapie, chemoterapie a imunoterapie.
Sarkoidy – patří u koní k nejčastěji se vyskytujícím tumorům kůže. Sarkoidy můžeme považovat klinicky i patologicky za formu kožní rakoviny, jejichž chování je nepředvídatelné a jejich terapie problematická. Sarkoidy převážně vypadají jako bradavice. Výskyt sarkoidů není na pohlaví ani věku závislý, větší tendenci k onemocnění mají plemena s tenčí kůží (quarter horse, arabský plnokrevník), nebyla jasně prokázána dědičná závislost. Formy sarkoidů mají vysokou tendenci k recidivám a při jejich poškození (traumatem, hmyzem, iatrogenně při biopsii) se snadno přemění v agresivnější typ sarkoidu. Některé typy (okultní) zůstávají nezměněny dlouhou dobu, jiné typy (fibroblastický) mohou agresivně růst během dnů až týdnů. Zajímavostí je, že někdy dojde ke spontánnímu odeznění onemocnění, kůň se stane rezistentní k recidivě (tento fakt bude jistě předmětem dalšího bádání). Vždy je lepší řešit sarkoid, který je malý a lehce dostupný, většina sarkoidů se časem nestane menšími, právě naopak. Sarkoidy nemetastazují do vnitřních orgánů, tudíž koně přímo na životě neohrožují, ale svou lokalizací a velikostí (v místě podbřišníku, pod sedlem) mohou vadit mechanicky a snížit tak využitelnost koně. U koní rozlišujeme 6 typů sarkoidů: okultní (cirkulární okrsek bez srsti), verukózní (bradavička se zesílenou kůží), modulární (ohraničená podkožní léze), fibroblastický (živé maso), smíšený (verukózní s okultní lézí a fibroblastickou a nodulární lézí), malevolentní (velice agresivní na kostech).
Sarkoidy představují pro veterinární lékaře terapeutickou výzvu. Je nutné správně určit typ sarkoidu a podle toho zvolit nejvhodnější terapii. Je potřeba pečlivě zvážit nutnost odběru bioptátu k histopatologickému vyšetření, neboť biopsie může vyvolat nekontrolovatelné rozšíření sarkoidu. Ve většině případů biopsii neprovádíme a zahajujeme terapii co nejdříve. Volba terapeutických metod závisí na typu sarkoidu, velikosti, počtu, anatomické lokalizaci, době trvání a předchozí léčbě. Dříve léčené sarkoidy jsou s každou další terapií zvládnutelné obtížněji. Mnoho léčebných metod je finančně náročných a často je zapotřebí opakovaná léčba.
Prevence postinjekčních sarkomů u koní spočívá ve vakcinaci v místech, kde je možnost snadné resekce případného tumoru, cytologie či biopsie postvakcinačního útvaru, který perzistuje déle než 4 měsíce, jeho velikost je větší než 2 cm a výrazně se zvětšuje měsíc po vakcinaci.
Principy biologického chování sarkomů měkkých tkání platí i u postvakcinačních sarkomů. Metastatický potenciál těchto novotvarů je malý (obvykle 10 až 15 %). Velmi ojediněle a v dlouhém časovém horizontu po diagnóze sarkomu se můžeme setkat s metastazujícím procesem v mízní uzlině nebo v plicích. Avšak přes 80 % nádorů recidivuje po kompletním chirurgickém odstranění. Je to dáno mikroskopickým pronikáním neoplastické tkáně daleko od palpovatelné masy tumoru.
Prognóza závisí na několika faktorech. Relativně dobrou prognózu mají malé novotvary odebrané s velkým okolím, ve kterém nebyla histologicky prokázána neoplastická infiltrace. Dobu remise významně prodlužuje souběžná terapie (chemoterapie, radioterapie). Špatnou prognózu mají rozsáhlé, chirurgicky kompletně neresekovatelné procesy nebo znovu po odstranění objevivší se neoplazie, přítomnost metastáz a histologicky prokázaná nekompletní excise (přítomnost infiltrace v okraji chirurgicky odstraněné tkáně).
Dravčík kočičí (cheyletielóza) je roztoč, který parazituje na povrchu kůže koček (dravčíci u koček, kočičí paraziti v srsti), kde se živí tkáňovým mokem. U dospělých koček způsobuje tento parazit v srsti většinou mírné ložiskové změny nebo se neprojeví vůbec a kočka je pouze přenašečem. U koťat je však průběh onemocnění mnohem výraznější.
Dravčíci svou přítomností způsobují exfoliativní dermatitidu, což se projeví zarudnutím kůže a tvorbou šupin, které nacházíme v srsti kočky. Šedožlutí dospělci dravčíků jsou velcí až 0,8 mm a připomínají lupy – říká se jim také „pochodující lupy“. Onemocnění provází svědivost různého stupně. Nejčastější lokalizací je krk a záda.
Onemocnění potvrdí veterinární lékař mikroskopickým vyšetřením vzorků, které získá ze srsti. Odběr vzorku pomocí lepicí pásky, která se poté prohlédne pod mikroskopem, je pro kočku nebolestivý. Vždy se ale nemusí podařit takto parazita zachytit, protože kočky jsou velmi pečlivé při starosti o srst a spoustu parazitů slížou, a navíc u dospělých koček je počet parazitů nízký. Srst kočky se tedy musí vyšetřit pečlivě. Další metodou odběru vzorku je kožní seškrab a vyšetření vytrhnutých chlupů, na kterých se vyskytují vajíčka dravčíků.
Jak zlikvidovat dravčíka
Léčba dravčíkovitosti spočívá v podání akaricidních přípravků ve formě spot-onu, spreje nebo koupele. Pokud chováte více koček, je třeba ošetřit všechny, protože dravčíkovitost je velmi nakažlivé onemocnění. Riziko přenosu je velké hlavně tam, kde je velká koncentrace zvířat a kde jsou ve vzájemném kontaktu (burzy, výstavy, chovné stanice, útulky).
Drontal působí proti všem stadiím uvedených parazitů vyvíjejících se ve střevech koček. Bez konzultace s veterinárním lékařem je možno použít přípravek u zdravých zvířat.
