PSÍ CHOVÁNÍ OLIZOVÁNÍ je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Jorkšírský teriér je velmi živé, temperamentní, zvědavé, bystré, ostražité, samostatné a tvrdohlavé plemeno. Je ale rovněž velmi statečné a nebojácné. Jorkšírský teriér je velice společenský, miluje všechny členy rodiny a výborně vychází i s jinými domácími zvířaty. Pozor, je to pes, kterého je možné velmi snadno rozmazlit, proto je nutné ho od začátku usměrňovat.
Řeč psů
Řeč těla psů je naprosto jednoznačný komunikační kanál. Každý velmi rychle pozná, kdy je pes veselý a kdy naopak smutný. Poměrně jednoduchým způsobem lze rozpoznat také agresivitu psa anebo nadšení, když například pes tuší, že co nevidět se svým pánem vyrazí na vycházku. Psi pomocí očí, máchání ocasu, natáčení hlavy nebo vyskakování či vystrčení zadku nahoru předávají tolik informací, že je nestíháme dešifrovat.
Důležitý je například dlouhý oční kontakt. Existuje totiž souvislost mezi očním kontaktem a zvýšenou hladinou oxytocinu, hormonu, který pomáhá vyjádřit upevnění vztahu a jeho rozvíjení.
Když pes něco přinese, tak to většinou vnímáme jako pokyn ke hře, abychom mu házeli míček nebo se s ním o něco přetahovali. Dalším důvodem ale může být i to, že nám psi vlastně přinášejí dárky. To je pozůstatek ještě z dob, kdy takřka všichni psi byli lovci a honili se jen za kořistí. A od těch dob si myslí, že bychom mohli mít radost z toho, co nám přinesou, bez ohledu na to, zda to bude míček, nebo použitá ponožka, či ulovená myš.
Přikrčení a zdvižená jedna tlapka, kdy pes vypadá jakoby ve střehu, znamená přípravu k rychlému skoku nebo vyběhnutí za cílem. Většinou je to výraz těla, který předchází lovu nějaké kořisti.
Když se pes přikrčí až schoulí a odvrátí pohled a snaží se udělat menším a ještě menším, má zkrátka strach, bojí se. Pokud je toto chování přetrvávající a bez zjevné příčiny strachu, je více než pravděpodobné, že se jedná o týraného psa.
Má pes uši pověšené, nebo vztyčené? Pes umí ušima sdělit, co chce. Je-li ve střehu nebo chce pohrozit, uši se mu zvedají a míří k objektu zájmu. Uši dozadu signalizují přátelství a submisivitu. Uši „připlácnuté“ k hlavě znamenají strach.
Ze psí tlamy sice nevycházejí slova, ovšem dokáže toho říct mnoho. Uvolněný pejsek má tlamu zavřenou nebo jen mírně pootevřenou. Typický je také dobrácky vyplazený jazyk, kterým dává najevo naprostou pohodu. Zavřenou tlamu mají i pejsci, kteří se bojí, to ovšem poznáte jen v kombinaci s ostatními neverbálními znaky. Agresivitu dávají psi najevo staženými pysky a dostatečně viditelnými předními zuby, které hrozivě cení. Pes v ofenzivě také často a hrozivě „krčí čumáček“. Pokud je tlama otevřená, znamená to, že se chladí a reguluje teplotu v těle. Zajímavé je, že pokud je pes nervózní, přehnaně zívá.
Když pes vrtí ocasem, neznamená to pouze, že má radost. Pohyby ocasem vyjadřují mnoho signálů, které nám chce předat. Opět tu platí, že pes, kterého nic netrápí a je v pohodě, má ocas v přirozené poloze. Opravdu spokojený pes pohupuje ocáskem ze strany na stranu výrazněji. Strach dávají psi najevo tím, že mají ocas stažený nízko
Ve svém příspěvku UŠNÍ SVRAB U ŠTĚNĚTE Z CHOVNÉ STANICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobry den,u 3.mes.stenete dg.usni svrab.Od matky odstaven v 6.ty.v 9.ty dan k prodeji.Ma svrab od ostatnich psu?Muze majitelka vedet,ze ma nemocne psyi?Kvs tvrdi,ze provadi u ni kontroly a ze jsou psi v poradku.Ale psi ziji venku,tak asi nevidi,ze se v noci skrabou.Veterinar asi nekontroluje usi,chci si stezovat na jeji chovnou stanici.Jakou mam sanci,at se vysetri ostatni psi u ni.Mnozstvi mopsu asi 10v kotci,po odebrani od matky,at se uci stene zrat,zilo s jinou desitkou psu.Nic jsem nenadelala,kdyz jsem se na KVS Pelhrimov,ptala na takovy zpusob chovu.Ze je tam vse v poradku a ted svrab.Myslim,ze to byva v takovych podminkach.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Veš psí u psa parazituje jako opravdová veš, která saje krev, zato všenka, která má kousací ústní ústrojí, se živí se kůží a chlupy. Jsou to dva různé druhy parazitů s odlišnou životní strategií a u postiženého psa jejich přítomnost způsobuje trochu odlišné klinické příznaky.
Veš psí (Linognathus setosus) je 1–2 mm velký zploštělý bezkřídlý hmyz. Má nápadně malou protáhlou špičatou hlavu, nemá žádné oči a k pohybu v srsti jí slouží šest silných nohou opatřených drápkem. Živí se krví hostitele. Parazituje na psovi i na lišce. Preferovaným místem výskytu je hlava a krk, zvláště převislé uši některých plemen, dále kůže pod zplstnatělou srstí, hromadí se také okolo očí či pod obojkem. Jsou to pomalu se pohybující zvířata, při rozhrnutí srsti jsou zakousnuté vši snadno vidět. Svého hostitele dobrovolně nikdy neopouštějí. Dospělá samička klade jedno vajíčko denně. Hnidu lepí ke kořínkům chlupů. Trvá 10– 15 dní, než se z vajíčka vylíhne nymfa podobná dospělci, jen menší. Nymfa dospívá asi za dva týdny a cyklus se opakuje. Mimo hostitele přežije veš jen 1–2 dny. K přenosu dochází přímým kontaktem mezi psy, štěňata se nakazí od matky, psi získají vši také ležením ve společných peleších či sdílením hřebenů a dek. Na vypadaných chlupech mohou být živé hnidy, na kterých vši přežívají poněkud déle.
Bodání vší způsobuje na psí kůži vznik svědivých pupínků. Malé množství vší a tím pádem i štípanců může uniknout pozornosti, ale při větším počtu si pes štípance rozškrábe do krve, do poškozené kůže se dostane infekce, srst je olámaná, matná, suchá, pocuchaná. Vlhká srst napadených psů je cítit po myšině. Zanícená svědivá kůže na uších může připomínat svrab. Vši mohou navíc sát tolik krve, že u svého hostitele, typicky u štěněte, způsobí chudokrevnost s bledými sliznicemi, nebo dokonce celkovou slabost a oslabení imunity.
Všenka psí
Všenka psí (Trichodectes canis) je 1–2 mm velký bezkřídlý hmyz s krátkou širokou hlavičkou. Všenka je zbarvená do žluta. Stejně jako veš se pohybuje pomocí šesti končetin s drápky. Na rozdíl od vši velmi čile. Neustálým lezením v srsti způsobuje velké svědění. Všenka psí nesaje krev, ale okusuje pokožku a živí se kůží, srstí a organickými nečistotami. Pes domácí je hlavním hostitelem této všenky, ale stejně tak může parazitovat i na vlku, kojotech, šakalech a liškách. Na zamořeném psovi se nachází především na hlavě, krku a na zádech a ocasu. Shromažďuje se kolem tělních otvorů či ran. Drží se u kořínků chlupů, rychle běhá a nemusí být snadné ji spatřit. Životní cyklus je podobný jako u
Ve svém příspěvku KOCKA-STRUP se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobry den mam 10-i mesicni kocku ktere se z niceho nic behem odpoledne udelala na zadech lysina cca 2x1 cm (vypadalo to jako by ji nekdo v tom miste oholil ziletkou). Pak ji to zacalo mokvat a udelal se strup. Obvazali jsme ji to aby si to nemohla skrabat. Co to muze byt? Kocka se mnou chodi na zahradu ale je na voditku a do styku s jinymi zviraty neprijde. Dekuji za vasi odpoved. Hana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michaela Hrachová.
Dobrý den,
podle akutního průběhu a obrázku soudím na tzv. Hot-spot neboli pyotraumatickou dermatitidu, přesnou diagnózu je ale možné potvrdit pouze naživo.
Primární příčinou Hot-spotů je např. škrábnutí, bodnutí hmyzem, přisáté klíště, atd., kočička či pes si ale následně místo lížou či škrábou, čímž vznikne mokvavé, velmi bolestivé ložisko bez chlupů.
Terapie zahrnuje vystříhat chlupy v okolí postiženého místa, důkladně jej vydezinfikovat - vhodná je např. betadina a následně kombinovat lokálně antibiotika proti infekci s kortikoidy, které sníží svědění a bolestivost. Pokud je ložisko větší, bývají nutná i celková antibiotika.Samozřejmostí je zamezit dalšímu škrábání a olizování např. ochranným límcem.
Postižené místo je pro kočičku opravdu velmi bolestivé a může se rychle šířit, proto bude včasná návštěva ordinace nutná.
Hezký večer,
MVDr. Hrachová
Psi rádi olizují nejrůznější věci, ale olizování jejich intimních partií může být trapné, zvláště pokud máte kolem sebe speciální hosty. Bohužel, nikdo neřekl psům, že mají intimní partie, a tak olizovat tuto oblast jejich těla je jen olizování další části jejich anatomie. Psi si budou olizovat svůj penis a feny si budou olizovat vulvu a obě pohlaví si budou olizovat řitní otvor. Skutečnost, že to dělají na veřejnosti, může jejich majitelům způsobit nepříjemné pocity, ale psi si olizují své intimní partie z mnoha různých důvodů. Olizování intimních partií může být pro potěšení nebo pro zmírnění nějakého nepohodlí. Pokud je fena v říji, může to být součástí jejího sexuálního chování. Pak může být olizování také jen touhou psa udržovat čistotu.
Psi a feny jsou odlišně vybaveni, aby plnili své role při plození svého druhu. Psí samci mají svůj penis chráněný pochvou zvanou předkožka. Jedná se o kožní záhyb, který pokrývá penis a když je pes vzrušený, může penis vyčnívat z předkožkové pochvy. Když si pes olizuje penis, je to přirozená součást chování psího samce.
Psí samice (feny) si někdy dost silně olizují vulvu, protože mají z této činnosti potěšení. Olizování vulvy ze sexuálního hlediska může být známkou toho, že se vaše fenka dostává do říje. Vulva oteče a během období horka se objeví výtok a dokonce i krev. Fena přichází do říje přibližně každých šest měsíců, pokud nebyla kastrována. Kastrovaná fena nepřichází do říje a nikdy nebude moci mít štěňata.
Existují další důvody, proč si samci i samice olizují intimní partie, a pokud si všimnete nadměrného olizování, může to být známkou problému. Mohou být nutné testy krve nebo moči k diagnostice problému a bakterií, které způsobují podráždění. Je možné, že olizování vašeho psa může být jen úklidem po procházce na zahradě nebo po močení venku. Pokud olizování přetrvává, hledejte výtok nebo známky neustálého močení. Váš pes může mít infekci močových cest. Návštěva veterináře by byla vhodná pro další vyšetření a veterinář může provést některé testy krve nebo moči. Kvasinkové infekce, pustuly a červené hrbolky v oblasti genitálií budou indikovat infekci a způsobí, že váš pes bude chtít lízat, aby zmírnil podráždění. Genitálie psa je velmi citlivá oblast a váš pes zde pocítí bodavé teplo vyrážky více než v jiné části svého těla. V případě potřeby udržujte tuto oblast čistou vlhkým hadříkem, ale neaplikujte vazelínu nebo jiné produkty bez rady vašeho veterináře.
Ve svém příspěvku NEUSTALE OLIZOVANI VULVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Libuse.
Dobry den,mame 10 letou vykastrovanou fenku malteze.Asi pred 8 dny si zacala neustale olizovat prirozeni.Vody vic nepije nez obvykle,hraje si.Curat chodi normalne jako vzdy.Ji take,akorat se porad olizuje.Veterinar ji zkontroloval moc i stery a nic nenasel.Tak nevim,co by mohlo byt pricinou.Moc dekuji jestli mate nejake jine zkusenosti a poradite.S pozdravem Liba
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pokud si pes kouče packy, tak se chce zbavit svědění, které způsobuje například alergie, parazitární onemocnění nebo třeba zánět nehtového lůžka. Velmi často se však jedná o obsedantně-kompulzivní chování. Chronické olizování a kousání tlapek je projevem pruritu anebo plísňového onemocnění.
Psi si ohryzávají a olizují tlapky také proto, že tato činnost vyvolává zvýšenou produkci endorfinů, které vyvolávají pocit slasti. Nicméně z olizování tlapek se může stát nezdravý začarovaný kruh. Váš mazlíček si začne tlapky ohryzávat proto, že ho svědí, jenže tím si způsobí podráždění kůže, což ho nutí k ještě intenzivnějšímu olizování, což vyvolá ještě větší podráždění... Vlhké meziprstí pak podporuje růst kvasinek, které po čase způsobí klinické příznaky. Jde o červenohnědý maz a zarudlé, případně rozmokvané meziprstí. Je nutné podotknout, že kvasinky se likvidují zdlouhavě a dost obtížně. Existuje řada veterinárních přípravků, které obsahují složku proti kvasinkám, jedná se většinou o přípravky do uší. Proto neváhejte navštívit veterináře, který naordinuje odpovídající léčbu.
Léčba
Jestliže si všimnete, že si pes delší dobu olizuje tlapky, v první řadě je prohlídněte, abyste zjistili, zda v nich nemá zapíchnuté bodláky, trny nebo jiné cizí předměty. Následně navštivte veterináře, který by měl vyloučit parazitární onemocnění. Provede vyšetření kožního seškrabu a případně přeléčí infekci, kterou si pes do kůže lízáním navíc zanesl. Psa budete muset vykoupat v dezinfekčním veterinárním šamponu (například Lactaderm, Vétoquinol), veterinář vám pravděpodobně doporučí také nějaký přípravek s dezinfekčním a protisvědivým účinkem, případně nasadí antibiotika.
Další možnou příčinou může být hormonální onemocnění (například snížená funkce štítné žlázy) nebo alergické onemocnění. Psovi můžete nechat udělat testy na alergeny. Alergenem může být nějaká součást stravy nebo také pyl. Někdy se stává, že stále olizování tlapek vzniká kvůli narušené psychice psa. Příčinou může být nuda nebo stres způsobený novým členem domácnosti a podobně. V tomto případě je nutné vyhledat pomoc odborníka – ideálně psího psychologa.
Intenzivní lokální léčba spočívá v potírání lézí nepálivou dezinfekcí (Betadine) a zabránění dalšímu sebepoškozování (automutilaci) ochranným límcem. Ochrana před dalším škrábáním je jedním z klíčových kroků pro úspěšné zvládnutí svědivých dermatóz.
V naší poradně s názvem HOTSPOT U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den, ráda bych se zeptala jestli se toto onemocnění může vyskytnout i u koček? Konkrétně se jedná o Britského kocoura (kastráta), který je pouze v bytě.
Děkuji za odpověď. Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Hot spot se může vyskytnout u koček stejně jako u psů. Nejčastěji to bývá v oblasti uší a kořene ocasu. Dá se to dobře léčit doma. Stačí misto vystříhat, aby do rány nepadaly okolní chlupy a zabránit zvířeti škrábání a olizování toho místa. Nanáší se desinfekční roztok Betadine a maže se to antibiotiky Framykoin popřípadě Belogent.
Mezi nejčastější příznaky patří únava a divná nálada. Jestliže se váš veselý pejsek, který si jindy jen hrál, změní v utrápený uzlíček nervů, na hru nebo nějaké pomazlení nemá chuť a jeho největší zábavou se stalo vyhledávání klidných koutů, něco je špatně. Zvýšená potřeba spánku během zimních měsíců je normální, protože stejně jako lidé mají psi hormon melatonin, který se vylučuje za tmy, způsobuje ospalost a utlumuje i dobrou náladu. Melatonin zajišťuje, že večer usneme a ráno se probudíme. V zimních měsících se ho však kvůli delším nocím vylučuje víc a u někoho to může vést až k depresím. Ani psi nejsou výjimkou a deprese se u nich projevuje velmi podobně jako u lidí. Takže pokud váš pes může délkou spánku konkurovat i Šípkové Růžence, zpozorněte. Zvláště obezřetní byste měli být ve chvíli, kdy se nechce z pelíšku zvednout, ani když před něj postavíte misku s jídlem.
Když jsou psi smutní, ztrácejí zájem o jídlo a často hubnou. Ale může to fungovat i obráceně. Někteří psi naopak touží po jídlu jako po určitém druhu útěchy. Jestliže psovi vyhovíte, a budete mu dávat víc pamlsků a větší porce krmiva, povede to logicky k tloustnutí. Příčinu problému to však nevyřeší.
Že psi hodně spí, to není nic neobvyklého. Ale normálně spí hlavně v době, kdy jste v práci a oni jsou sami doma. Pokud ovšem spánek pokračuje i v době, kdy přijdete domů, a pes sotva reaguje na vaši přítomnost, je něco špatně.
Také pokud pes náhle ztratí zájem o společné hry, procházky a další věci, které by ho za normálních okolností bavily, zpozorněte. Psi, kteří trpí depresí, jsou náhle méně aktivní, jsou jakoby zpomalení.
Rovněž nadměrné olizování tlapek může být znakem psychických problémů. Depresivní psi si totiž často olizují nebo okusují tlapky, aby se uklidnili.
I psy, kteří se náhle skrývají nebo chtějí být sami, většinou něco trápí. Pokud není příčinou nemoc, jedná se pravděpodobně o psychický problém. Švýcarští veterináři například tvrdí, že pokud je pes smutný, případně trpí nenadálými výbuchy agrese, nemusí to nutně být jen jeho přirozená povaha. Možná jen trpí depresí a tohle je výsledek.
V naší poradně s názvem VYRÁŽKA U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubica.
moj pul rocni kocour ma zlute vyrazky.. podle veterinarky du to parazity z travy.. Okupala dom ho samponem proti parazitom a doktorka doufa ze je to zabije.. A co ked nezabije.. Co mam robit??????
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jde o eozinofilní granulom, což je dobře ohraničená, vyvýšená, pevná, žluto-růžová, lineární léze obvykle lokalizovaná na zadním stehně. Obecně je asymptomatická, ale může občas ulcerovat a vykazovat ložiska nekrózy a svědění. Může být také umístěna na bradě, tlapkách nebo ústní dutině. Eozinofilní granulom je spojován s alergií na bleší kousnutí, přecitlivělostí na potraviny, atopickou dermatitidou, kousnutím komáry, přecitlivělostí na hmyz, genetickou predispozicí a bakteriálními a virovými infekcemi (kaliciviry).
Léčba:
1. Odstranění parazitických nebo plísňových příčin svědění. Ektoparazity jsou v současnosti nejlépe eliminovány širokospektrými paraziticidy, které jsou schopné zabíjet blechy i roztoče (včetně Notoedres cati, Otodectes cynotis a Cheyletiella spp.), jako jsou selamektin, imidacloprid/moxidektin nebo fluralaner. Současně, v případě, že jsou léze kompatibilní s dermatofytózou, by měla být zahájena mykotická kultivace s chloupky
odebranými jak z centra, tak z periferie lézí.
2. Identifikace a léčba sekundárních bakteriálních a/nebo kvasinkových infekcí, jsou-li přítomny. Bakteriální infekce kůže není u koček tak častá jako u psů. V případech výskytu povrchové pyodermie způsobené koky lze podat empirickou léčbu amoxicilinem/klavulanátem 12,5–25 mg/kg každých 12 hodin nebo cefalexinem 15–30 mg/kg každých 12 hodin nebo klindamycinem 5–10 mg/kg každých 12 hodin po dobu dvou až čtyř týdnů nebo do jednoho týdne po úplném zhojení lézí. V případech přemnožení bakterií nebo přítomnosti kvasinky Malassezia spp. kvasinky se provádí lokální dezinfekční ošetření pomocí chlorhexidinové pěny, gelu nebo spreje. V případech těžké generalizované kvasinkové infekce lze také podat systémový itrakonazol (5 mg/kg každých 24 hodin po dobu dvou týdnů).
3. Rozlišení mezi nežádoucí reakcí na potravu a alergií na životní prostředí, pokud po dokončení kroků 1 a 2 kočka stále vykazuje nadměrné olizování nebo škrábání a/nebo jsou dále přítomny známky alergické dermatitidy, tak kočka pravděpodobně trpí hypersenzitivitou, která není způsobena blechami, ani v důsledku potravinových nebo environmentálních alergenů. Aby se odlišila nežádoucí reakce na potraviny od alergie na životní prostředí, měla by být zahájena osmitýdenní dietní eliminační dieta. To jest výlučně domácí vařená strava nebo hydrolyzované krmivo ve formě granulí. Je třeba dbát na to, aby kočka nekonzumovala zbytky stravy od jiných zvířat. Možná bude nutné kočce zabránit opouštět dům. Pokud ani tak kočka nebude stále vyléčena, ale po osmi týdnech se alespoň trochu zlepšila, pokračujte v dietním krmivu po dobu dalších dvou až šesti týdnů, abyste zjistila, zda dojde k ústupu.
Teddy je jemné a klidné zvířátko mazlivé povahy, a tak se hodí k dětem i ke starým lidem, aby jim pomáhal zahánět samotu. Samotný králíček díky své povaze k dítěti přilne a bude ho brát za svého kamaráda. A nezáleží na tom, zda to bude sameček či samička. Teddy je společenský a za péči a pozornost se odměňuje náklonností. Kvůli samotě někteří chovatelé doporučují pořídit si dva králíčky, kteří se spolu zabaví. Nejvhodnější jsou dvě sestry z jednoho vrhu nebo vykastrovaný sameček se samičkou. Tyto kombinace jsou zárukou, že se nebudou rodit mláďata, ale hlavně nebude nutné řešit spory a souboje.
V prvních dnech po přinesení králíka pečlivě sledujte, když ho necháte volně běhat. Pokud ho přistihnete při činu (čurá, dělá bobky), máte dvě možnosti:
vzít ho a odnést na toaletu;
dát mu na srozuměnou nesouhlasným tónem hlasu, že takto tedy ne, a bobky odnést do toalety a připadnou loužičku vysát papírovým kapesníkem. A až jej přistihnete na toaletě, mějte po ruce dobrotu, kterou ho odměníte, abyste ho pozitivně motivovali.
Postup č. 1je trochu problematický, protože králíci většinou nesnáší zvedání a přenášení (evokuje jim to pocit, kdy je v přírodě chytí dravec, oni letí vzduchem, nemohou utéct a je s nimi konec). Pokud tedy budete králíka na záchůdek přenášet, může se dost dobře stát, že se mu to nebude líbit, vaši ruku si spojí s nedobrovolným pobytem ve vzduchu a bude před vámi prchat, i když ho budete chtít jenom pohladit. Doporučujeme tedy používat spíše metodu č. 2.
Nečekejte zázraky během několika hodin nebo dnů. Některým králíkům trvá déle, než se na záchůdek naučí chodit. Základem je naučit králíka do toalety čurat. Bobky se časem přidají.
Králíkovi dejte do klece podestýlku okamžitě pouze do toalety a do zbytku klece kobereček. Pokud bude mít králík podestýlku jak v kleci, tak v místě vylučování, nebude mezi tím rozlišovat, a to ani za předpokladu, že bude podestýlka v kleci jiná, a na toaletu se nenaučí.
Mláďata v záchůdku často leží a odpočívají. Nebojte, s věkem je to přejde.
Někteří králíčci neradí chodí na rohový záchůdek. Tento problém lze vyřešit pořízením komfortnější obdélníkové toalety pro kočky. Umístěte králíkovi do pokoje alespoň jednu externí toaletu, kterou bude moct používat při pobytu mimo klec. V přírodě králíci nekonají potřebu do své nory a je možné, že váš králíček bude taky tak čistotný, že upřednostní vyprazdňování mimo klec. Někteří králíci chodí neradi na toaletu, pokud jsou jako podestýlka používány dřevité pelety. Je možné, že jim vadí rachot při doskoku do záchůdku nebo je tvrdé p
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Toto je psí seborrhea. Léčba seborrhey u psů je jen omezená a je zaměřena na základní příčinu problému. Nelze-li u psa zjistit žádnou základní příčinu, pak je onemocnění diagnostikováno jako primární nebo idiopatická seborrhea. Bohužel neexistuje žádná specifická léčba pro primární seborrheu. Možné je jen napomoci lepším průběhům různými přípravky, které pomáhají řídit mazotok. Mezi ně patří:
- doplňky s Omega-3-mastnými kyselinami
- Antiseborrheické šampony
- Hydratační krémy
- Retinoidy
- Ústně podávaný cyklosporin
- Antibiotika - k léčbě sekundárních bakteriálních infekcí například při rozškrábání
Ve střední Evropě žije okolo 80 druhů blech, v našich podmínkách se setkáváme asi s deseti druhy.
Blecha u koček: V posledních desetiletích, kdy se rozrostl počet chovatelů psů a koček, je nejrozšířenější blecha kočičí. Zvlášť dobře se jí daří tam, kde jsou zvířata chována v ústředně vytápěných bytech vybavených střiženými koberci. Kočičím blechám se dobře daří i ve starých bytech. Vyskytují se nejen na kočkách, ale i na psech, zejména na městských zvířatech. Na člověku sají také ochotně, stejně tak jako na celé řadě hostitelů.
Likvidace: V případě výskytu je nutné zamořené prostory ošetřit insekticidem na lezoucí hmyz, zásah je nutné opakovat po čtyřech až šesti týdnech, aby byly zlikvidovány i blechy, které se vylíhnou z nakladených vajíček. U koček rozhodně nepoužívejte přípravky s obsahem permetrinu, ten patří mezi pyretroidy a je toxický nejen pro kočky, ale i pro rybičky! Také se vyhněte přípravkům s účinnou látkou amitraz – u psů jej použít můžete, ale kočku byste jím zabili!
Pro kočky můžete použít účinné látky fipronil a imidacloprid. Většina přípravků proti blechám je ve formě spot-onů, šamponů nebo obojků (mohou se objevit alergické reakce na kůži v místě aplikace nebo v místě kontaktu obojku s kůží). V případě pozření přípravku se mohou objevit nežádoucí účinky, jako je zvracení, nadměrné slinění a svalový třes. Pokud uvedené příznaky zaregistrujete a víte, že jste prováděli antiparazitní kúru, raději navštivte veterinárního lékaře.
Blecha psí: Blechy psí se vyskytují v domácnosti řidčeji. Ovšem i tento druh je schopen sát na člověku krev. Častěji se vyskytuje na psech chovaných mimo obydlí.
Likvidace: Kromě psí srsti nezapomeňte na ošetření pejskova pelíšku a dalších míst, kde by se mohlo blechám líbit. Ošetření prostředí, ve kterém pejsek žije, je jedna z fází, kterou nelze podcenit a bez níž k dokonalému odblešení nedojde. K tomuto jsou určeny antiparazitní spreje, kterých je na trhu také velké množství. Nakonec si rozmyslete, zda by nebylo vhodné pejskovi pořídit také obojek proti blechám. Existují i žvýkací tablety pro psy a kočky s účinnou látkou spinosadum. Tato účinná látka je na trhu kratší dobu, takže blechy si ještě nestihly vytvořit rezistenci. Přípravky s touto látkou jsou však k dostání pouze u veterinárních lékařů, a to ještě ne v každé ambulanci.
Blecha lidská: Blecha lidská se vyskytuje v našich podmínkách nejméně. V případě blechy lidské bývá obyčejně zablešena jen ložnice. Blecha lidská vzdor svému názvu žije nejen na člověku, ale cizopasí i na některých domácích zvířatech, jako jsou psi, kočky ne
Ve svém příspěvku BLECHY- NEZABRAL BIOKILL NA PROSTŘEDÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kalná Irena.
kamarád má 5dospělých českých fousků.Vloni na podzim proběhla invaze blech,spotřeboval se 5l kanystr Biokillu na prostředí a postřik na psy. Před 3týdny se začalo opět s postřiky,nezabírá.Psi mají boláky kolem ocasů,na kloubech zadních nohou,neustále se okusují.Postřik byl proveden několikrát,boudy,RD a dílna,kde se psi zdržují. Volala jsem do Biovety,prý BioKill zabírá pouze na dospělé blechy. Prosím o radu,zda existuje účinný prostředek,jako byl Fenoform,Neocidol....který působí i na larvy,kukly blech.Který z postřiků,obojků by byl vhodný...a cenově dostupný /majitel je důchodce/
Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva.
Taky jsme vyzkoušeli Bio Kill, ale snad nejlepší je Frontline Pet Care. Je to difuzér proti hmyzu a roztočům pro domácnost. Koupíte v lékárnách i u veterináře. Stojí kolem 300,-Kč.
Týden po chirurgickém zákroku už bývá dutina ústní zhojena dostatečně a může se přistoupit k dlouhodobým preventivním opatřením (čištění zubů kartáčkem s pastou, krmení granulemi, výplachy dezinfekčními roztoky, podávání různých žvýkacích pamlsků).
Čištění zubů se provádí kartáčkem a zubní pastou. Nejvhodnější je kartáček psí, který má štětiny vhodné tvrdosti a speciální tvar. Alternativně lze použít měkký dětský zubní kartáček. Použitelná je i dětská zubní pasta, ale lepší je speciální psí, protože je pro žaludek nedráždivá, nepění a navíc obsahuje enzymy rozkládající zubní plak a hlavně je ochucená, takže si psi na čištění snadno zvykají, protože jsou během čištění touto pastou vlastně odměňováni. U psů, kteří čištění odmítají, je vhodné začít s trpělivým nácvikem s ochucenou pastou. Navykání na čištění vyžaduje u některých zvířat velkou dávku trpělivosti, buďte na to připraveni. Pasta se nanese na prst a nechá se psovi zpočátku jen olíznout, nebo se mu nanese na pysky, případně na zuby, ale jen do chvíle, než pes začne jevit nelibost. V tu chvíli činnost přerušte a odmítavé chování ignorujte. Po chvíli se k čištění vraťte a psa při vhodném chování neustále chvalte a odměňujte pastou nebo pamlskem, při nevhodném ignorujte a činnost přerušte. Takto se vám postupně během několika dní může podařit propracovat se psovi do tlamy jen prstem s pastou, poté postupně zopakujte celý postup s kartáčkem na prst. Začínejte vždy ze strany a postupujte směrem dovnitř, psi nejlépe tolerují manipulaci v dutině ústní ze strany, nejhůře zepředu. Většinu psů lze při trpělivém postupu čištění naučit. Čištění se provádí krouživým pohybem směrem z dásně na zub. Nejlepší je každodenní čištění. U agresivních jedinců, u kterých hrozí, že svého majitele pokoušou, se zřejmě jedná o poruchu chování, agresivitu vůči majiteli, a proto se raději poraďte s odborníkem o jejím řešení.
Krmení granulemi je dalším velice vhodným preventivním opatřením. Je prokázáno, že se psům, kteří jsou krmeni měkkou stravou, zubní kámen tvoří mnohem více než těm krmeným granulemi. Po očištění zubů ultrazvukem a zahojení dásní již nebývá kousání pro psy bolestivé, je proto vhodné (pokud již nejsou granulemi krmeni) na ně přejít. To by se mělo činit postupně během několika dní, aby se tak předešlo zažívacím obtížím spojeným se změnou stravy. Existují granule přímo určené pro psy s nadměrnou tvorbou zubního kamene.
Výplachy dezinfekčními roztoky jsou pomocným opatřením, které má za úkol snížit množství bakterií v tlamě, redukovat tak množství zubního plaku a tím snížit tvorbu zubního kamene a také omezit zánět dásní a ozu
V naší poradně s názvem ŘÍDKÁ STOLICE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Kraus.
Dobrý den potřebujeme poradit. Máme německého ovčáka stáří 4.11.2014 má průjem, který se občas změní v trochu tužší. Již se nedokážeme s tím poradit. Dáváme stravu jen granule. Děkuji za radu.
S pozdravem Petr Kraus
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zkuste psí probiotika. Probiotika upraví střevní flóru a zajistí správné fungování střev. Stolice pak zhutní a pes bude mít zase správný přísun živin ze střev. Psí probiotika se prodávají ve formě pasty a její dávkování je závislé na hmotnosti psa. Dají se koupit v lékárně a nebo u veterináře.
Jedná se o nejčastější zákonem povolený lov jelenů. Takovýmto způsobem je možné lovit společně i samostatně. Jelen je vždy loven kulovnicí. Jak by měl probíhat společný lov jelena je dáno zákonem.
Osamělý lov
Čekaná
Pod pojmem čekaná je myšlen způsob lovu, při němž si myslivec vyhlédne vhodné místo, a na něm čeká, až se zvěř objeví. V místech, kam zvěř chodí nejčastěji, si myslivci staví kazatelny a posedy, z nichž mohou zvěř pohodlně pozorovat, mají lepší rozhled po okolních houštinách, zároveň je pak střelba bezpečnější a jistější. Je také menší pravděpodobnost, že zvěř myslivce navětří, když bude na posedu, než kdyby se skrýval někde na zemi v houští.
Obvykle se volí místo u houštin, odkud zvěř vytahuje nebo kam zatahuje, blízko u ochozů, kudy zvěř přichází, na okrajích luk, polí, kam zvěř vychází za potravou, blízko kališť i říjišť.
K úspěšné čekané je zapotřebí mít dobrý úkryt, příznivý vítr (musí foukat od zvěře k lovci, v opačném případě by zvěř lovce ucítila a nepřišla by na dostřel). Důležité je také správné chování lovce, který musí být co nejvíce potichu (oblečení musí být z nešustivého materiálu, neměl by mluvit, pokud má s sebou psa, ten nesmí štěkat), nesmí si nijak svítit (i světlo z mobilu by ho mohlo prozradit). Stejně tak může lovce prozradit i kouř, kuřáci si tedy v době čekané musí cigaretu odpustit.
Na čekanou chodí myslivci nejčastěji ráno a večer. Je důležité přijít o něco dříve, než se k místu přiblíží zvěř. A už při příchodu je třeba být co nejtišší a nebudit nijak pozornost.
Tímto způsobem lovu se loví nejen jeleni, ale veškerá spárkatá zvěř. Má totiž řadu výhod, v honitbě působí nejméně rušivě a zároveň poskytuje lovci dostatek času, aby si zvěř před výstřelem pořádně prohlédl a zhodnotil ji z hlediska chovnosti a odstřelu. Pokud je v místě navíc vybudovaná kazatelna, jedná se o velmi pohodlný způsob lovu.
Šoulačka
I tento způsob lovu je v honitbách velmi častý. Jde o to, že myslivec se pohybuje honitbou (= šoulá se), snaží se zvěř vyhledat, přiblížit se k ní a pak ji ulovit. K vyhledávání zvěře mu při tomto způsobu lovu mohou hodně pomoci jeho znalosti o chování zvěře, jejich zvycích, stopách, ložích, důležité je, aby také lovec poznal trus zvířete, které loví, aby nakonec nepronásledoval jinou zvěř. Stejně jako při čekané, i při šoulačce se musí lovec snažit pohybovat co nejvíce potichu. Při cestě lesem se lovec snaží co nejvíce se skrývat, a přitom pozorně sledovat své okolí a zároveň naslouchat zvukům lesa, protože i hlasy ptáků mu mohou napovědět, kde se zvěř ukrývá. I zde musí neustále kontrolovat směr vět
Psi se olizují nejen tehdy, když mají chuť na něco dobrého, ale i když se v určité situaci cítí nejistí, například při seznamování s cizím psem, nebo když nevědí, jestli nebudou potrestáni od svého pána, protože něco provedli. Toto gesto má vyjadřovat něco jako „chci, abys věděl, že jsem v pohodě“. Někteří nejistí psi, kteří pociťují velkou úzkost, k tomu připojují ještě další gesta – koukají do strany a jakoby zvedají oči, takže jim je vidět bělmo. Je to podobné, jako když si nervózní člověk kouše nehty. Olizování čumáku může znamenat také velké soustřední při výcviku. Proto je vhodné přijít na první lekce na „cvičáku“ v době, když je pes pořádně proběhnutý, aby byl mezi cizími psy klidnější. Submisivní psi či štěňata dávají najevo svůj respekt a úctu vůči výše postaveným nebo dospělým psům tím, že jim olizují čenich nebo pysky. A další klasickou situací, při které se psi často oblizují, je žebrání u stolu. Dávají tím najevo, že mají chuť na vaše jídlo.
Pokud si pes pořád olizuje čumák, nejspíš trpí dalšími problémy. Může jimi být zvracení, průjem, nechuť k jídlu, netečnost, únava a další. Nepřehlížejte tyto symptomy a poraďte se s veterinářem. Ani změny na psím čenichu byste neměli přehlížet. Může se jednat o odlupování, šupinky, ale i ztrátu pigmentace. Pokud jste zaznamenali, že má váš pes dlouhodobě popraskaný čenich, tvoří se mu stroupky, nebo dokonce otevřené ranky, neváhejte navštívit veterináře. Tento projev může být manifestací vnitřního skrytého onemocnění.
Majitelé krátkolebých plemen, převážně francouzských buldočků a mopsů, mají se suchými čumáčky svých mazlíčků bohaté zkušenosti. Tato plemena totiž trpí na suchý čumák mnohem více než jiní psi. Je to dáno specifickou anatomií jejich obličeje, který jim mnohdy přináší vážné zdravotní potíže. Přibližně každý druhý páníček těchto chlupáčů řeší přesušený citlivý čumáček, který už na první pohled vypadá nezdravě a bolestivě v souvislosti s neustálým lízáním.
Ve svém příspěvku HNISAVÉ LOŽISKO A BOLEST ZAD U KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Dobrý den,
Už to jsou tři dny, co jezdím s domácí kočkou na veterinu, protože nejedla, byla celkově dost skleslá. Veterinář ji prohlédl, a v tlamičce si všiml hnisavého ložiska. Nasadil jí proto antb, další injekci dostala na bolest, další pak s glukózou. Prohmatával jí břicho, které se mi zdá dost vytažené (ale je to cca týden co nejedla,) nic k němu ale nepověděl. Všiml si, že jí bolí záda, tak včera dostala ještě injekci B12. Teplota po celou dobu 39 - 39,2°C.
Po víkendu se už přijde pomazlit, pořád se jí ale nelíbí chování a co se jídla týče, za den sní celkem asi 4 malé sousta. Pije, na záchod chodí... Nevím zda je postup léčby v pořádku, jen po třech dnech nepřišlo skoro žádné zlepšení.. Nevím, zda se neobávat že se jedná o něco horšího.
Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jindra.
Vezměte kočičku na kontrolu k veterináři. Po třech dnech sice nebude ještě bakteriální infekce zažehnána, ale nic nezkazíte, když necháte zkontrolovat průběh léčby. Lékař se také může více soustředit na vyšetření dutiny břišní například rentgenem nebo magnetickou rezonancí.
Demodikóza je kožní onemocnění způsobené přemnožením parazita, konkrétně trudníka. Trudník psí je roztoč žijící v chlupových váčcích a mazových žlázách. Při onemocnění způsobuje zánět chlupových váčků, jehož důsledkem je vypadávání chlupů a tvorba zarudlých míst až puchýřků. V malém množství žije v kůži většiny savců a teprve při oslabení imunity dochází k jeho množení, a tedy i k typickým projevům demodikózy.
Trudníci mají doutníkovitý tvar těla velikosti 0,3–0,5 mm. K jejich přenosu z matky na štěně dochází v prvních dnech života štěněte, zejména při sání mléka. Demodex není jiným způsobem přenosný na zvíře ani člověka. Není tedy možné chytit jej při venčení v parku s ostatními psy a podobně.
Nejvíce postiženou skupinou psů jsou krátkosrstá plemena.
Demodikóza se projevuje již výše zmíněným vypadáváním srsti. Jedná se o okrouhlá ložiska s prořídlou srstí a šedou barvou kůže. Uhynulí a oslabení trudníci jsou zanášeni krví do míšních uzlin, které pak bývají zvětšené. Mohou se také objevovat drobné puchýřky. Je důležité dát pozor na to, aby si pes puchýřky neškrábal a nezanesl tak do nich infekci. Při infekci přichází na řadu antibiotika, která oslabují imunitu, a tím pádem posilují výskyt demodexe. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu. Podle rozšíření a věku psa rozlišujeme několik forem demodikózy.
Formy demodikózy
Lokální – objevuje se jen na několika místech jako okrouhlá ložiska. Nejčastěji bývá na hlavě, okolo očí a na čumáku.
Generalizovaná – jde o větší výskyt ložisek. Objevuje se i na bocích psa, lopatkách a nohách. Nedoléčená generalizovaná forma často přechází v pododemodikózu.
Pododemodikóza – vyskytuje se v meziprstí. Tato forma je bolestivá a psa může výrazně omezit v pohybu. Jedná se o nejhorší formu.
Juvenilní – touto formou trpí nejčastěji štěňata ve věku od 3. do 10. měsíců, může se však vyskytnout až do 2 let věku. Velmi často se vyléčí sama a není potřeba žádného zásahu. Převážně se jedná o lokalizovanou formu, kdy jen malé procento přechází ve formu generalizovanou.
Adultní – u dospělých psů. Může být jak lokální, tak generalizovaná.
Oslabení imunity může být dáno geneticky, v důsledku závažného onemocnění nebo po dlouhodobém podávání imunosupresivních látek (například kortikosteroidů, protinádorové terapie). U štěňat nastává imunitní problém často po očkování. Před zahájením léčby (zejména u generalizované formy) je vhodné nejprve vyloučit zdravotní problém, popřípadě ho začít léčit. Po celou dobu léčby se doporučuje podávat látky na posílení imunity, například betaglukan, pupalkový
Ve svém příspěvku NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Dobrý den,
poslední dobou bojovnice vůbec nejí a drží se jen u hladiny.Nevíte čím to může být?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.
Takové chování bety bojovnice může způsobovat mnoho faktorů. Od špatné vody, přes nemoc, až po stres. Základem zdravé bety je vodní filtr a teplota vody 28 až 30°C. Betu zkontrolujte, jestli nemá chomáčky kolem úst a u řitního otvoru. Zároveň je třeba zkontrolovat ploutve, jestli netrpí bakteriologickým rozpadem ploutví. Každá nemoc vyžaduje jinou léčbu, některé postupy zahrnují vykoupání rybičky ve slané vodě, popřípadě ve vodě se Savem. Jiné zase použití antibiotik. Blíže vám poradí v akvaristice podle toho, co na betě zjistíte.
Jedná se o parazita způsobujícího u psů kožní onemocnění zvané červená prašivina neboli demodikóza. Trudníci jsou dlouzí okolo 0,2 až 0,3 mm. Mají doutníkovitý tvar a čtyři páry končetin. Usídlují se v mazových váčcích chlupů, kde se poměrně rychle množí, takže jich v jednom váčku mohou být během chvíle desítky. Jejich výskyt způsobuje primárně vypadávání srsti a dále se objevují různé infekce. Postižená místa hnisají a vznikají záněty.
Demodex cannis (trudník psí) napadá především mladé psy zhruba do jednoho roku a štěňata. Vždy dochází k přenosu pouze při styku zdravého psa s napadeným, například z matky na krmené štěně. Demodikózou ovšem mohou onemocnět i starší psi, a to zejména psi oslabení, nemocní, napadení střevními parazity. Má se za to, že trudník psí napadá častěji krátkosrstá plemena psů.
Průběh napadení trudníkem může být různý, od šupinaté formy, kdy je léčba při včasném zjištění jednodušší, až po rozsáhlejší formu, kdy se vytvářejí na těle psa strupy, které obsahují mimo jiné velké množství parazitů, a kdy je léčba již obtížnější. Demodikóza se projevuje vypadáváním srsti. Jedná se o okrouhlá ložiska s prořídlou srstí a šedou barvou kůže. Uhynulí a oslabení trudníci jsou zanášeni krví do mízních uzlin, které pak bývají zvětšené. Mohou se také objevovat drobné puchýřky. Je důležité dbát na to, aby si pes puchýřky neškrábal a nezanesl tak do nich infekci. Při infekci přichází na řadu antibiotika, která oslabují imunitu, a tím pádem posilují výskyt demodexe. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu.
Trudníci mohou pronikat i do vnitřních orgánů psa a v tomto případě po zaléčení nemoc většinou propuká znovu. Trudník psí přežívá i několik dnů mimo hostitele, je tedy nutné asanovat i prostředí, ve kterém pes žije.
Názory na léčbu demodikózy se různí. Je však nutné vyvarovat se léčení steroidy, které snižují obranyschopnost postiženého jedince. Mezi nejšetrnější způsoby léčby patří například obojky a pipety obsahující amitraz (Preventix, Pro Meris Duo, Advocate – tento jediný amitraz neobsahuje). Nejedná se o žádnou razantní léčbu a psa tím nijak nevystavujeme stresu. Účinnost těchto přípravků bývá však podstatně nižší než u razantnějších léčebných postupů. Dalším velmi rozšířeným způsobem léčby jsou koupele (Ectodex, Tactic). Koupele jsou velmi nepříjemnou procedurou jak pro psa, tak chovatele, kvůli jejich charakteristickému zápachu a četnosti použití. Je nutné je provádět v otevřené, větratelné místnosti. Pro psa i majitele jsou mnohdy stresující a bohužel dlouhodobou záležitostí.
Trudník je přenosný i na člověka. Byly identifikovány dva druhy vyskytující se u člověka, a to Demodex folliculorum (trudn
Ve svém příspěvku V AUTE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav.
Prosím o radu . Mam 3 mesačnu border koliu a pri preprave autom sa v aute stále vykadí čo s s tým,ako to napraviť ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Míša.
To dělá proto, že má strach. Je potřeba být neustále u ní a chlácholit ji a v případě přípravy na vyprázdnění ji napomenout a přijatelně tomu zabránit. Bude potreba několikeré opakování, než si pejsek zvykne a změní své chování. Trpělivost se zde určitě vyplatí, neboť se vám vrátí v příštích letech spokojené jízdy se psem.
Všenka psí je drobný, 1,4 až 1,5 mm dlouhý žlutavý hmyz s širokou, skoro čtyřhrannou hlavou, podle které ji na první pohled rozeznáme od vši. Samička je o poznání větší než sameček, jinak se obě pohlaví liší jen málo. Samičky přilepují na srst jednotlivá vajíčka, z nichž se již po pěti dnech, nejvýše po týdnu, líhnou larvy, které se dokonale podobají dospělcům. Všenky jsou cizopasníci žijící na kůži a v srsti zvířat. Larvy i dospělé všenky se živí šupinkami kůže a mazem. Ve větším množství dráždí pokožku a způsobují svědění. Srst se láme a vypadá neupraveně. Dospělá všenka saje krev psa jen příležitostně, jinak se živí kožním mazem a vrchními vrstvami zrohovatělé pokožky.
Rozmnožováni je tak rychlé, že všenky zanedlouho svým množstvím způsobují svému hostiteli značné potíže. Ve stadiu, kdy nemohou sát krev, škodí okusováním pokožky a hlavně stálým znepokojováním zvířete. Vyvolávají škrábání a kousání postiženého zvířete, což může vést k poranění kůže a následné infekci. Všenky se hubí stejně jako vši a blechy.
Největším problémem však je to, že všenka psí může být mezihostitelem psí tasemnice (Dipylidium caninum) – pes, který se všenek snaží zbavit tím, že je vybírá zuby, se tímto nepříjemným vnitřním parazitem nakazí.
U psů chovaných v dobrých podmínkách a v čistotě se všenka psí objevuje jen vzácně, zanedbaná zvířata, držená jen u boudy, však jsou napadena často. Pokud pes získá stykem s potulnými kolegy tuto nadílku do kožichu, lze se jí poměrně snadno zbavit vykoupáním psa v insekticidním přípravku a pečlivým vyčištěním jeho obydlí. Zákrok je potřeba opakovat asi po týdnu, aby se zničily i všenky z hnid, které zásah přežily.
Všenky nejsou přenosné na člověka.
Léčba všenek spočívá v aplikaci přípravku Frontline, který zbaví vašeho psa i těchto parazitů. Rychle působící sprej či spot-on spolehlivě likvidují napadení všenkami během 48 hodin.
Ve svém příspěvku KOČIČÍ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nora Lesňáková.
Kočka naší babky má na hlavě a pod krkem něco jako bradavičky na stopce, časem vyschnou a babka jí je vydrolí. Babce je 92 a k veterináři chodit nechce. Nevíte někdo, co by to mohlo být? Je mi jasné, že nakonec půjdeme s kočkou na veterinu my, ale aby s tím babka souhlasila, potřebovala bych alespoň přibližně vědět, o jak závažný problém se jedná. Díky! Nora
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.
Dobrý den máme doma kocoura je to britka krizena s mainskou myvali vždy jsem byla pyšná na to jak je krásná ale její srst začala plstnatet. Po vyholeni jsem našla na kůži nějaký exem připomíná mi to lupenku. Chování kocoura se nijak nezmenilo ani se nedrbe jen už není krásný a už vubec ne příjemný na dotek. Nevite co by to mohlo být?
Důvodem, proč si pes olizuje tlapky, může být i skutečnost, že interpretace symptomů, kdy nelze určit jasnou příčinu problému (například akutní zánět, alergie, roztoči a podobně), se nejčastěji odvozuje od chování psa. To se však může významně lišit a vést tak šetření různými směry. Jedním takovým příkladem mohou být právě tlapky či jiná část těla, kterou si pes často olizuje či okusuje. Nemyslí se případ, kdy si například pes chce odstranit něco přilepeného v kožichu či stékající vodu po srsti, ale situaci, kdy si dané místo olizuje s takovým nasazením, že si až způsobí poranění, či dokonce trvalé změny, nebo v lepším případě dané místo „pouze“ změní barvu (nejčastěji na růžovohnědou). Může se i stát, že toto záludné chování zůstane majitelem nepovšimnuto, neboť se stane běžnou součástí chování psa, například když odpočívá nebo v průběhu noci.
Pokud si pes kouše přední tlapky, nejčastěji problém pochází od krku. Jde-li o zadní tlapky či bederní oblast, kam se psi často snaží dosáhnout, tak se snaží ulevit si od napětí či nepříjemného pocitu většinou v dané oblasti. Není to ale vždy pravidlem. Dráha může vést i ze vzdálených oblastí na těle. Je tedy nutná péče o měkké tkáně a uvolnění symptomů způsobujících potíže. Bohužel velmi často daný problém nebývá řešen, a pokud ano, pak majitelé řeší pouze dopad (zkouší nejrůznější šampony, mastičky lokálně na dané místo a podobně), nikoliv samotnou příčinu, to znamená uvolnění měkkých tkání, ať již na krku, kolem ramen, či v bederní a pánevní oblasti, případně „porovnání“ kostí. Samozřejmě otázka olizování tlapek může být součástí jiného pohybového problému, který je třeba identifikovat a řešit pomocí vhodné péče o pohybový aparát psa. Rozhodně se však nejedná o něco, co byste měli nechat bez povšimnutí.
Kastrace psů se podobně jako u fen provádí z chovatelských a zdravotních důvodů.
Chovatelské důvody spočívají hlavně v zamezení nežádoucího chování psa, jako je neklid, neposlušnost a toulání v období hárání fen v okolí. Je pravdou, že jsou psi po kastraci klidnější a vyrovnanější, nicméně případná agresivita nebo toulání z jiných důvodů, než jsou háravé feny, se kastrací nevyřeší.
Hodně záleží na tom, v jakém věku se kastrace provádí. Kastrace štěněte ve věku 6 až 12 týdnů před dosažením pohlavní dospělosti způsobí to, že psi nestačí nabýt pohlavní výraz ani povahové vlastnosti jako dominance a agresivita, a tak zůstávají celý život hravým štěnětem. Jsou potom vhodní jako mazlíčci do domácnosti, ale nehodí se pro další výcvik, jako je obrana, hlídání a podobně. U nás se kastrace většinou provádí až po dosažení pohlavní a tělesné dospělosti, což je u malých plemen asi 12 měsíců a u velkých plemen asi 18 měsíců. Pokud se rozhodneme pro kastraci psa z hlediska nápravy nežádoucího chování, tak čím později se provede, tím menší je šance na úspěch. U psa se již toto chování upevní, stane se z něj zlozvyk a kastrace problém nevyřeší.
Zdravotní důvody pro kastraci psů se vyskytují u několika onemocnění. Patří sem hlavně nádory varlat, kryptorchismus a zvětšení prostaty (benigní hyperplazie prostaty).
Nádory varlat jsou u psů poměrně časté a kastrace představuje jediné řešení.
Kryptorchismus je stav, kdy jedno nebo obě varlata nejsou sestouplá v šourku, ale nacházejí se v tříselném kanálu nebo dutině břišní. Zde je pro ně vyšší teplota než v šourku, což znamená o 30 % vyšší riziko nádorového bujení. Jejich odstranění pomocí kastrace je tedy opět nejvhodnějším řešením.
Zvětšení prostaty (benigní hyperplazie prostaty) se vyskytuje téměř u všech starších psů, a pokud nezpůsobuje problémy, není třeba ji řešit. Někdy je však prostata zvětšená natolik, že způsobuje problémy při močení – bolestivé močení, krev v moči a podobně, nebo může dojít k zánětu prostaty – prostatitidě, což jsou stavy, kdy je zapotřebí přistoupit k léčbě a kastrace je metodou volby.
Při kastraci psa se odstraní samčí pohlavní žlázy – varlata. Kromě tvorby spermií jsou varlata zodpovědná za tvorbu testosteronu, a tedy i za samčí sexuální chování. Před zákrokem je nutná 24hodinová hladovka. Vodu odejmeme 1 až 2 hodiny před zákrokem. Pes je následně uveden do anestezie – buď intravenózní (do žíly), nebo inhalační (napojení na inhalační přístroj). Typ anestezie závisí na zdravotním stavu zvířete a na požadavcích majitele psa. Inhalační narkóza je šetrnější, bezpečnější, ale i