Jedná se o granulované krmivo pro psy a kočky. Jde o holistické (neobsahuje nekvalitní obiloviny – kukuřici, sóju) a pouze přirozeně konzervované krmivo té nejvyšší kvality. Všechny použité suroviny jsou přírodní. Krmiva neobsahují žádné umělé konzervanty, barviva nebo ochucovadla.
Annamaet granule pro psy
Annamaet krmivo pro psy se vyrábí ve dvou variantách, a to Original a Grain free.
Original
Na výrobu těchto krmiv je využívána holistická receptura, jsou přirozeně konzervována, vyrobena bez kukuřice a pšenice. Všechny použité suroviny jsou přírodní a krmiva Annamaet neobsahují žádné umělé konzervanty, barviva nebo ochucovadla. Každá receptura je založena na velmi kvalitních živočišných bílkovinách s vysokou stravitelností. V řadě Original výrobce nabízí 5 různých druhů, které se mezi sebou liší především obsahem bílkovin a tuků, tj. svou energetickou hodnotou. Všechna krmiva Annamaet splňují požadavky na výživu psů ve všech životních stadiích, jsou tedy vhodná jak pro štěňata, tak pro dospělé psy. Při výběru vhodné receptury se rozhodujte podle aktuálních energetických potřeb svého psa nebo dle jeho chuťových preferencí.
Annamaet Adult 23%
Annamaet Adult je receptura vytvořená pro starší psy nebo psy s pomalejším metabolismem. Velmi oblíbená je také ve větších chovech psů. Jako doplněk omega-3 mastných kyselin obsahuje tento produkt i řasy.
Doporučená denní dávka záleží na hmotnosti psa. Pro psa ve velikosti do 6 kg je vhodná denní dávka 74–124 g; pro psa od 7 do 13 kg se doporučuje denní dávka 124–173 g. Doporučené dávkování je uvedeno vždy na obalu výrobku.
Krmivo je možné objednat v některých internetových obchodech za celkem příznivou cenu ve srovnání s kvalitou výrobku.
Annamaet Option 24%
Annamaet Option představuje alternativní variantu k drůbežím recepturám, je vyrobená z divokých tichomořských lososů a zvěřiny. Jde o velmi oblíbenou recepturu, vhodnou například při řadě potravinových alergií. Jako doplněk omega-3 mastných kyselin obsahuje tento produkt i řasy. Krmivo je vhodné pro psy ve všech životních stadiích – štěňata, březí i kojící feny a dospělé psy.
Složení: moučka z lososa, hnědá rýže, proso, moučka ze zvěřiny, ovesné vločky, ječmen (ječné kroupy),
V naší poradně s názvem OSLABENÉ LEDVINY U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Psovi s oslabenými ledvinami budou nejvíce vadit pokrmy z masa. Jenže dostat do psa bílkoviny bez masa je problém, protože třeba fazole a soju možná nesežere. Tak potom zbývá nejméně problematické maso z ryby. Použít můžete cokoliv, co nemá kosti, filé, tresku, tuňáka a smíchat mu to s kuskusem nebo kroupami.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ilona.
Mám dotaz na ty rybí kosti. Proč bez kostí? Dávám psům celé ryby rovnou po vylovení. Děkuji Ilona
Ve Francii byla birma uznána v roce 1925 jako samostatné plemeno se statutem CAC. Jakým způsobem se kočky do Francie dostaly, či zda byly vyšlechtěny až na jejím území, je stále nevyřešeno. První pár dovezený do Francie pocházel údajně z jihovýchodní Asie a nezachovali se po něm žádní potomci. Jiné domněnky uvádějí jako předka současných koček birma křížence siamské a dvoubarevné dlouhosrsté kočky. Toto plemeno bylo vyšlechtěno v klášteře tibetském, mniši darovali pár francouzskému diplomatu Augustu Paviemu a anglickému majoru Gordonu Rusellovi za to, že jim pomohli při útěku z Tibetu. Kocour cestu do Evropy nepřežil, březí kočička ale dala základ chovu tohoto plemene na starém kontinentu.
Birma patří mezi polodlouhosrsté kočky. Je to středně velká kočka s dlouhým hedvábným kožichem, ten však nedosahuje ani délky, ani hustoty perských koček. Má delší tělo a užší obličej než typická perská kočka. Váha dospělé kočky se pohybuje mezi 2,5 až 4,5 kg, kocour je robustnější, dosahuje váhy až 5 kg. Birmy dospívají zhruba ve věku 18 měsíců, plné dospělosti však dosahují až ve věku 4 let. Od počátku se dlouhá desetiletí chovaly birmy pouze v klasických plných barvách odznaků. Novinkou a oblíbenou zajímavým oživením ve standardu se stala kresba tebby. Zhruba v osmdesátých letech se o toto zpestření zasadila především chovatelská stanice Las Perlas Sin, která přinesla gen pro aguti (díky němuž kresba vzniká) do pestré palety zabarvení birem a je považována za matku kresby v barvených varietách těchto koček. Birmy se dožívají až 15 let věku.
O birmách se říká, že vyvolávají závislost. Jsou to kočky velmi vnímavé, inteligentní, milé, učenlivé, přizpůsobivé, společenské, mají klidnou a mírnou povahu. Postrádá agresivitu vůči lidem, ostatním kočkám či psům. Náklonnost dává najevo vrněním, předením, láskyplným otíráním a tichým mňoukáním. Hlučnější bývá jen v období říje, tehdy se projevem trochu podobá siamkám. Birma nebývá ráda o samotě. Dovede velmi přilnout ke svému páníčkovi a dávat mu najevo svou lásku a náklonnost. Velmi vnímá i výkyvy nálad osoby, která je jí blízká, a celkovou rodinnou atmosféru. Spřátelí se snadno s ostatními jedinci stejného druhu. Jedna birma je sice krásná a milá společnice, ale pozorovat dvě nebo tři při hře je ještě daleko působivější. Klidná povaha birmy je zárukou, že bude dobře vycházet s dětmi. K typickým vlastnostem tohoto plemene patří i výrazná zvědavost a přizpůsobivost. Birmy pozorují svého člověka a snaží se napodobovat jeho běžné činnosti, například otevírání dveří a podobně. Naučí se ty nejúžasnější kousky a pak je využívají k prosazení své vůle i&
Ve svém příspěvku CO NESMÍ PES KTERÝ MÁ NEMOCNÉ JÁTRA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika.
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jaké granule jsou ideální na podporu jater do dnešní doby jsem krmila psa granulemi značky Orijen, které psovi velmi chutnají nikde jsem se nedočetla jestli vadí psům větší podíl masa, který granule mají. Mám psa 7 let malý knírač a má lehce zvýšené jaterní testy co by jste mi doporučili děkuji Moravcová.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Henrieta.
Dobry den,jdu poprosit o radu. Mam stareho pejska,ma
onemocneni jater i srdicka. Na jatra by mela pravidelne jest a nemit hlad,ale pak pribira a to je zase zatez na srdce. Ona je navic hrozne zrava a kdyz ji dam urcenou vahu granuli,je stale hladova. Vedel by mi nekdo poradit?
Léčba průjmu a kručení v břiše u psa je založena na doplňování živin a tekutin do těla, aby nedošlo k dehydrataci.
Pokud se jedná o akutní průjem způsobený infekcí, není třeba jej nějak léčit. Střevo má velkou schopnost se léčit samo, někdy lékaři hovoří o střevu jako o orgánu imunitní soustavy. Průjem je v podstatě očistou již vzniklého problému. Pokud není průjmové onemocnění vyvoláno jiným onemocněním, postačí pouze doplňování tekutin. Pitný režim může být doplňován i minerální vodou bez bublinek, aby nezatěžoval podrážděný žaludek. Je potřeba na nějakou dobu vynechat úplně vše, co obsahuje mléko. Po mírném zklidnění žaludku lze po menších dávkách konzumovat dietní konzervu nebo dietní granule. Doma můžete sami připravit dietní jídlo, například uvařené kuřecí prso s rýží a trochou mrkve. Dietní strava by měla být postavená na nízkém obsahu tuku a zvýšeném obsahu iontů.
Jiná situace je však u štěňat, starších a nemocných psů. Zde je vždy dobré stav a léčbu nejdříve konzultovat s ošetřujícím veterinářem. Pokud domácí léčba průjmu nevede ke zlepšení stavu, je třeba vyhledat pomoc veterináře. Veterináře byste měli navštívit ihned, pokud stolice obsahuje krev nebo hlen, psa bolí břicho, opakovaně zvrací, má horečku, je zesláblý a dehydratovaný, nebo pokud pozorujete jiné závažné změny zdravotního stavu. Větší obezřetnost doporučujeme zejména u malých štěňat, kde i krátkodobý průjem může rychle vyvolat dehydrataci.
V naší poradně s názvem BOULE POD KŮŽÍ NA BRISE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Ahoj, náš pes - Irský setr má na břiše pod kůží nějakou měkkou bulku. Je pohyblivá velikosti cca 2x6cm. Je u čtvrté bradavky, může to být něco třeba na mléčné žláze? Podle našeho veterináře prý je to možné, ale nechci nic zanedbat. Podotýkám že se jedná o psa nikoli o fenku. ale vím že nádor prsu můžou mít i mužů, má už 12 let nechceme ho zbytečně operovat, ale taky máme strach abychom něco nezanedbali. prosím máte s tím někdo zkušenost? děkuji Tomáš Struhala
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Odhalit přesnou příčinu bulky pomůže vyšetření ultrazvukem, CT vyšetření a nebo biopsie, při které se injekcí odebere malá část z bulky a odešle se k laboratornímu vyšetření. Vezměte psa k veterináři a požádejte ho o provedení biopsie.
Při výběru vhodné značky bychom se neměli spoléhat jen na reklamu nebo na osvědčené rady pejskařů, které potkáme v parku (i když někdy je dobrá rada nad zlato), ani na to, že určité granule pejskovi chutnají. Psům totiž mnohdy víc chutnají granule nekvalitní, které jsou dochucené solí a chemickými příchutěmi. Hlavním kritériem při rozhodování by mělo být jednoznačně složení krmiva! Pokud složení zhodnotíme jako kvalitní, vzorek několika značek pak můžeme předložit psovi, aby si sám vybral, které mu budou víc chutnat.
Při výběru bychom neměli hledět pouze na cenu, ale zejména na kvalitu. Mějme na paměti, že zdravý a dobře živený pes navštěvuje veterinárního lékaře pouze při prevenci. Proto není vhodné na výživě šetřit. U běžně aktivních dospělých psů je prvotním úkolem zajištění optimální tělesné hmoty, podpora zdravého zažívání a úprava kondice kůže a srsti.
Klíčem k výběru správného krmiva je vědět, jak číst údaje a etikety na obalu. Nejdůležitějším údajem je takzvané složení krmiva, které je povinné a kontrolovatelné. Bývá označováno jako „nejpravdivější údaj na pytli granulí“, protože výrobce musí v sestupné řadě podle hmotnosti deklarovat suroviny, které byly zpracovány při výrobě krmiva. Mnoho lidí se při výběru granulí řídí cenou, ale cena nemusí být vždy úměrná kvalitě. Nejdražší krmivo tak nemusí být to nejlepší. Spíše než cenou se tedy řiďte složením! Jistotou ale zůstává, že krmiva zakoupená v supermarketech či hypermarketech nebo takzvané ekonomické řady nemají s kvalitním krmením nic společného. Nekvalitní složení (hodně obilovin a soli, málo masa, chemická konzervace a podobně) je totiž jedním z hlavních znaků těchto granulí. V reklamách jsou mnohá krmiva prezentována jako vyvážená strava, ale prostudujeme-li si jejich složení, tak rychle pochopíme, jak na tom jsou doopravdy.
Při výběru krmiva bychom kromě kvality a ceny měli brát v potaz i dávkování krmiva. Dávkování totiž může výrazně ovlivnit výslednou cenu krmné dávky na den. U krmiv vyšší kvality obvykle stačí menší dávka krmiva, protože je výživnější. V konečném důsledku pak dražší granule mohou vyjít na stejnou částku, nebo dokonce levněji než granule levnější, ale s vyšším dávkováním. Nižší objemová dávka granulí spojená s krmením dvakrát denně také představuje nižší potenciální riziko torze žaludku (přetočení žaludku).
Suroviny, které byly použity pro výrobu krmiva, by měly být přesně pojmenované. Například „rýže“ místo „obiloviny“, „kuřecí tuk“ místo „živočišný tuk“, „kuřecí moučka“ místo „masová moučka“. Jinak nemůžete vědět jistě, co vlastně granule obsahují. Obecné názvy jednotlivých surovin místo konkrétního pojmenování vypovídají o nízké kvalitě produktu.
Ve svém příspěvku BOULE POD KŮŽÍ NA BRISE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Mikulec.
boulička na břiše psa- může to být také lipom- tzn. nezhoubný tukový nádorek, pokud je bulka pohyblivá pod kůží. Mám vlastní zkušenost, mám již 3.labradora a všichni to měli. Pokud se odoperuje, většinou narůstá pomalu znovu. Ale mám vyzkoušenou vynikající mast přímo na lipomy. Je to krušinová mast- můžete vyrobit snadno doma. Natírali jsme psovi velký lipom na zádech a po měsíci už úplně zmizel. Už je to rok a zatím nikde. chtělo by to ale trochu vyholit srst, aby se mastička dostala přímo na kůži a mazat 3x denně. Bylinky na mast koupíte buď v .bylinkářství nebo na internetu. Skládají se z: krušina, měsíček,třezalka a k tomu potřebujete dobré domácí sádlo. Návod k vaření vám zdarma pošlu na mail.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavlína Janečková.
Dobrý den pane Mikulec,
mohu Vás poprosit o zaslání návodu na výrobu masti. Mockrát děkuji.
S pozdrevam
Janečková
Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.
Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.
Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.
Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.
Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.
Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy. Potom ho flanelovou utěrkou utřete, aby&nbs
Ve svém příspěvku NEMOCI STARÝCH PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena Nováková.
Dobrý den, před cca měsícem veterinářka zjistila u Labradora13 let srdeční poruchu...nevím přesně jakou. Léčila mu infekci na noze a na mé sdělení, že poslední dobou má dávivý kašel ho poslechla a řekla, že v budoucnu budeme řešit srdce. Zatím mu léčila tu nohu. Pes nám 8.2. zemřel, zřejmě na zástavu srdce, a mně by zajímalo, proč mu tedy nenasadila hned léky i na srdce a zda se jeho konec mohl prodloužit. Dále se trápím myšlenkou, zda při umírání moc netrpěl...našli jsme ho už doma mrtvého, měl bílou pěnu u tlamy. A zda se dá při poslechu zjistit i vodu na plicich...to mně trápí že všeho nejvíc...zda se nakonec neudusil, protože to je asi ta nejhorší smrt. Nebyl nikde oteklý, ani packy...ale proč měl ten dávivý kašel ??? Děkuji moc za odpovědi, M. Nováková, Chomutov.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iveta.
Dobrý den, máme stejný problém,12 let bišonek, 3-ti antibiotika s žádné zlepšení dávivého kašle. Zjištěná arytmie srdce, zatím prý bez medikace. Už nevíme co s ním.
Poradíte? Děkuji
Hydrolyzovaný kolagen je želatinový hydrolyzát, který je lehce stravitelný a pro organismus využitelný až z 95 %. Zvyšuje pevnost chrupavek, vazů a šlach, podporuje jejich správný vývoj. Urychluje hojení po úrazech. V neposlední řadě také zpevňuje kůži, drápy a zkvalitňuje srst a osvalení psa.
Energetická hodnota kolagenu ve 100 g sušiny v prášku je: 1 700 kJ, 400 kcal, 100 g bílkovin, 0 g sacharidů, 0 g tuků.
Kolagenové choroby, tedy onemocnění charakteristická patologickými či degradačními formami kolagenu, postihují například srdce, cévy, svaly a kůži. Samotný kolagen hraje důležitou roli i při stárnutí organismu. Tablety často obsahují hydrolyzát kolagenu, který vyživuje vazivové tkáně a klouby. Tento hydrolyzát kolagenu, respektive kolagenní peptidy urychlují omlazování a regeneraci pojivových tkání živočicha.
Dávkuje se obvykle 1 lžička pro středně velkého psa, štěňatům pak můžete dávku zvýšit. Jako prevence postačuje podávat obden. Doporučuje se udělat 2x do roka 2–3měsíční kúru. Pracovním psům a psům v zátěži lze podávat dlouhodobě. Překročení doporučené dávky nezpůsobuje zdravotní riziko.
Pro akutní potíže s klouby nebo pro výživu štěňat velkých a obřích plemen a pracovních psů doporučujeme přípravky, které obsahují kolagenní peptidy a mají laboratorně prokázaný účinek na regeneraci kloubní chrupavky.
Kolagenní hydrolyzát je distribuován ve dvou formách. První je takzvaná chelatonová v podobě prášku nebo kapsle. Účinná látka je zde vázána na tělu vlastní aminokyselinu nebo protein. Vstřebatelnost kolagenu tím vzrůstá na 40 %. Ještě účinnější je však forma koloidního (nepravého) roztoku, kde jsou volné částice velmi stabilně rozptýlené ve vodě a jejich vstřebatelnost je až 98 %.
Koloidní roztok kolagenního hydrolyzátu je nejmodernější a v současné době nejúčinnější forma kolagenu určená pro perorální podání v humánní i veterinární medicíně. Účinky kolagenního hydrolyzátu ve smyslu prevence i léčby degenerativních změn kloubní chrupavky byly prokázány v mnoha laboratorních experimentech i klinických studiích humánní i veterinární medicíny.
Již od pradávna, v lidové medicíně, se člověk snažil doplnit nedostatek kolagenu například pojídáním kuřecích chrupavek, rosolů, kůží. Minimální efekt příjmu surového kolagenu je důsledkem jeho velmi nízké stravitelnosti a vstřebatelnosti trávicím traktem. Hlavním důvodem tohoto stavu je velikost molekuly a obsah chemických vazeb velmi odolných vůči trávicím enzymům.
Novodobé farmaceutické firmy se tak snažily vytvořit produkt, který by organismu přinášel kolagen co nejrychleji a v co nejvstřebatelnější i chuťově přijatelné formě. Na svět přišel želatinový prášek a kaps
Hydrolyzovaný kolagen je želatinový hydrolyzát, který je lehce stravitelný a pro organismus využitelný až z 95 %. Zvyšuje pevnost chrupavek, vazů a šlach, podporuje jejich správný vývoj. Urychluje hojení po úrazech. V neposlední řadě také zpevňuje kůži, drápy a zkvalitňuje srst a osvalení psa.
Energetická hodnota kolagenu ve 100 g sušiny v prášku je: 1 700 kJ, 400 kcal, 100 g bílkovin, 0 g sacharidů, 0 g tuků.
Kolagenové choroby, tedy choroby charakteristické patologickými či degradačními formami kolagenu, postihují například srdce, cévy, svaly a kůži. Samotný kolagen hraje důležitou roli i při stárnutí organismu. Tablety často obsahují hydrolyzát kolagenu, který vyživuje vazivové tkáně a klouby. Tento hydrolyzát, respektive kolagenní peptidy urychlují omlazování a regeneraci pojivových tkání živočicha.
Dávkuje se 1 lžička pro středně velkého psa, štěňatům můžete dávku zvýšit. Jako prevence stačí podávat obden. Doporučujeme udělat 2x do roka 2–3měsíční kúru. Pracovním psům a psům v zátěži je možno podávat dlouhodobě. Překročení doporučené dávky nezpůsobuje zdravotní riziko.
Pro akutní potíže s klouby nebo pro výživu štěňat velkých a obřích plemen a pracovních psů doporučujeme přípravky, které obsahují kolagenní peptidy a mají laboratorně prokázaný účinek na regeneraci kloubní chrupavky.
Kolagenní hydrolyzát se distribuuje ve dvou formách. První je takzvaná chelatonová, opět prášek nebo kapsle. Účinná látka je zde vázána na tělu vlastní aminokyselinu nebo protein. Vstřebatelnost kolagenu tím vzrůstá na 40 %. Ještě účinnější je však forma koloidního (nepravého) roztoku, kde jsou volné částice velmi stabilně rozptýlené ve vodě a jejich vstřebatelnost je až 98%.
Koloidní roztok kolagenního hydrolyzátu je nejmodernější a v současné době nejúčinnější formou kolagenu určenou pro perorální podání v humánní i veterinární medicíně. Účinky kolagenního hydrolyzátu ve smyslu prevence i léčby degenerativních změn kloubní chrupavky byly prokázány v mnoha laboratorních experimentech i klinických studiích v humánní i veterinární medicíně.
Metacam je veterinární léčivý přípravek, který obsahuje léčivou látku meloxikam. Metacan je analgetikum, které se dodává na trh v 1mg žvýkací tabletě nebo 2,5mg žvýkací tabletě. Tablety jsou medově aromatizované, světle žluté, oválné žvýkací tablety s půlicí rýhou, se zapuštěným kódem M01 (1 mg) a M02 (2,5 mg) na jedné straně tablety.
U psů se přípravek Metacam používá ke zmírnění pooperační bolesti a zánětu po ortopedickém zákroku (například po operaci zlomeniny) nebo po chirurgickém zákroku na měkkých tkáních. U psů se používá také ke zmírnění zánětu a bolesti při akutních i chronických muskuloskeletálních poruchách. Tyto tablety zmírňují zánět a snižují bolesti při akutních a chronických poruchách muskuloskeletálního systému. Jsou účinné v případech bolestivosti spojené se zánětlivým stavem při chirurgických zákrocích, jako je cystotomie, biopsie u kostních nádorů, operace mléčné žlázy nebo zranění (například stržení drápů). Při podávání je třeba sledovat u psa tyto nežádoucí příznaky: zvracení, nadměrné pití a výskyt krve ve výkalech. Další vhodné použití těchto léčiv je u ortopedických zákroků včetně amputací, oftalmologických zákroků, u nichž je požadován protizánětlivý efekt, a dentálních zákroků.
Mohou se vyskytnout i nežádoucí reakce na nesteroidní protizánětlivé léky, jako jsou ztráta chuti k příjmu potravy, zvracení, diarea, skrytá krev v trusu, skleslost a poruchy ledvin. Tyto vedlejší účinky se objevují obvykle v průběhu prvního týdne léčby, jsou ve většině případů přechodné, vymizí po ukončení léčby a jen ve velmi vzácných případech mohou být vážné nebo i fatální.
Tento preparát by neměl být podáván březím a laktujícím fenám, psům trpícím gastrointestinálními poruchami, jako jsou podráždění a hemoragie, psům s narušenými funkcemi jater, srdce nebo ledvin a onemocněním s krvácením. Dále by neměly být podávány štěňatům mladším 6 týdnů nebo o hmotnosti nižší než 4 kg.
Klinická reakce by se měla dostavit v průběhu 3–4 dní. Nedojde-li ke klinickému zlepšení, je třeba nejpozději za 10 dní léčbu přerušit.
Dojde-li k nežádoucím reakcím, je nutno léčbu přerušit a poradit se s veterinárním lékařem. Nepoužívejte u dehydratovaných, hypovolemických nebo hypotenzních zvířat, protože je zde potenciální riziko renální toxicity.
Ve svém příspěvku BOULE POD KŮŽÍ NA BRISE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
děkuji za odpovědi, protože už měl podobnou bulku 2x a po operaci se do dvou let objeví znova, možná máte pravdu p. Mikulec, prosím můžete mi poslat ten návod na výrobu té mastičky? ingredience koupím v bilínkářství V Ostravě je dobrý obchod mají tam vše.
Děkuji ještě jednou Struhala Tomáš a Wonder :-)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr Mikulec.
Zakoupíte krušinu olšovou-kůra/ latin.frangula alnus/,třezalku a měsíček , 1/2 kostky vepřového sádla cca 125g. Na pánvi rozpustíme sádlo na mírném ohni, aby se nepřepálilo, do něho nasypeme 34 g krušiny a toto pomalu vaříme na mírném ohni 1 hod.tak, aby sádlo s bylinou jen mírně probublávalo, pomalu jemně mícháme, když by se vám zdálo, že je sádla málo můžete malinko přidat, tak aby se krušina v sádle vařila a ne smažila.!! 1 minutu před koncem vaření přisypete 17g třezalky a 17 g měsíčku, a mícháte a vaříte 1 min. Pak odstavte a pánev přikryjte poklicí a nechejte stát přes noc/ asi 12hod./ Druhý den opět zahřejete tak, aby toto vše bylo tekuté a přecedíte přes nějaké plátno nebo hustý cedník do uzaviratelné nádobky- nejlépe skleněné/ např. od přesnídávky nebo od krému,od džemu./ Po vychládnutí a ztuhnutí je mast hotová.Skladujte v chladnu ale nemrazit, nejlépe dole v lednici. Vtírejte 3x denně do kůže.,/ přímo na bulku/ nejlépe jemně oholené, aby se mast dobře vstřebala. Vtírejte tak dlouho až uvidíte znatelné zmenšování bulky, až do úplného vymizení - u nás to trvalo asi 1 měsíc a už je to rok a nic dalšího se neobjevilo. Držíme vám palce!!! Mikulcovi z Opavy.
Entlebušský salašnický pes je středně velké pastevecké plemeno psa, nejmenší ze čtyř plemen švýcarského salašnického typu. Pochází z Entlebuchu, což je údolí v oblasti kantonů Lucern a Bern ve Švýcarsku. Je přeborníkem v množství vynikajících psích vlastností. Je to přátelský společník a ochranář svého pána, jeho rodiny i dětí. Kromě dobrého vztahu ke společenství domácích lidí si entlebušský salašnický pes zachoval také neagresivní vztah k ostatním psům a zvířatům vyskytujícím se v jeho domácnosti. Jedinou podmínkou je zde správná socializace ve štěněčím věku. Výcvik tohoto psa není náročný.
Péče o srst je v zásadě naprosto nenáročná, běžná péče zcela postačí. Toto plemeno má sice podsadu, která psům umožňuje bezproblémový a dlouhodobý pobyt venku, do kotce toto plemeno přesto nepatří. Entlebušský salašnický pes je vyrovnané a klidné povahy pouze v případě, že je s ním zacházeno jako s členem rodiny, což představuje blízký kontakt s člověkem a také možnost spaní blízko svého pána a jeho rodiny, nikoliv zcela odděleně. Nedostatečný kontakt s člověkem a neúplná socializace může tyto psy povahově navždy poškodit a změnit.
Štěňata krmit vždy do 5 měsíců granulemi (puppy large), pak postupně přecházet na krmení syrovým hrubě mletým masem (hovězí a telecí), rybami, zvěřinou, drůbežím, přidávat jednou rýži, jednou těstoviny, ovesné vločky (spařené), a doplňovat kloubní výživu. Dle zátěže přidávat psům ještě multivitamín, 1–2x týdně vynechat maso a podávat zakysané mléčné výrobky a vejce. K napájení psů používat čistou vodu nebo zelený čaj s Glukopurem, a to hlavně v zimním období. Dále 2x týdně psům dávat syrové hovězí kosti.
Ve výchově musíte být důslední, trpěliví, ale přátelští a počítat s tím, že akita inu je skutečně trochu tvrdohlavý pes.
Je to sice plemeno vhodné i na výcvik, ale vyžaduje individuální přístup a nehodí se pro každého. Prodleva mezi příkazem a jeho vykonáním je mnohdy delší než u normálních plemen. Přesto se rádi učí a to, co se naučí, nikdy nezapomenou.
U psů (samců) se často objevuje dominantní chování především k jiným psům. Toto nechtěné chování se zřejmě zachovalo z dob, kdy se akity zneužívaly pro psí zápasy. Agresivnímu chování vůči psům lze zabránit dobrou socializací již ve štěněčím věku. Čím více se pes bude seznamovat s ostatními, tím lépe se podaří tomuto negativnímu jednání předejít.
Další zlozvyk je tvrdohlavost. S akitou, která si něco usmyslí, nic nehne. Vše lze vyřešit důslednou výchovou, ne však fyzickým trestáním, protože tím se ve psech tvrdošíjnost utvrzuje. Proto je tak podstatné tvrzení, že akita není pes pro každého.
Psi se olizují nejen tehdy, když mají chuť na něco dobrého, ale i když se v určité situaci cítí nejistí, například při seznamování s cizím psem, nebo když nevědí, jestli nebudou potrestáni od svého pána, protože něco provedli. Toto gesto má vyjadřovat něco jako „chci, abys věděl, že jsem v pohodě“. Někteří nejistí psi, kteří pociťují velkou úzkost, k tomu připojují ještě další gesta – koukají do strany a jakoby zvedají oči, takže jim je vidět bělmo. Je to podobné, jako když si nervózní člověk kouše nehty. Olizování čumáku může znamenat také velké soustřední při výcviku. Proto je vhodné přijít na první lekce na „cvičáku“ v době, když je pes pořádně proběhnutý, aby byl mezi cizími psy klidnější. Submisivní psi či štěňata dávají najevo svůj respekt a úctu vůči výše postaveným nebo dospělým psům tím, že jim olizují čenich nebo pysky. A další klasickou situací, při které se psi často oblizují, je žebrání u stolu. Dávají tím najevo, že mají chuť na vaše jídlo.
Pokud si pes pořád olizuje čumák, nejspíš trpí dalšími problémy. Může jimi být zvracení, průjem, nechuť k jídlu, netečnost, únava a další. Nepřehlížejte tyto symptomy a poraďte se s veterinářem. Ani změny na psím čenichu byste neměli přehlížet. Může se jednat o odlupování, šupinky, ale i ztrátu pigmentace. Pokud jste zaznamenali, že má váš pes dlouhodobě popraskaný čenich, tvoří se mu stroupky, nebo dokonce otevřené ranky, neváhejte navštívit veterináře. Tento projev může být manifestací vnitřního skrytého onemocnění.
Majitelé krátkolebých plemen, převážně francouzských buldočků a mopsů, mají se suchými čumáčky svých mazlíčků bohaté zkušenosti. Tato plemena totiž trpí na suchý čumák mnohem více než jiní psi. Je to dáno specifickou anatomií jejich obličeje, který jim mnohdy přináší vážné zdravotní potíže. Přibližně každý druhý páníček těchto chlupáčů řeší přesušený citlivý čumáček, který už na první pohled vypadá nezdravě a bolestivě v souvislosti s neustálým lízáním.
Při očkování se do těla vpravují buď přímo živé, ale oslabené choroboplodné zárodky, nebo jejich mrtvá těla či jejich části. Cíl je ve všech případech stejný – imunitní systém organismu si očkovací látky musí „všimnout“ a musí mít pocit, že je to hrozba, nemoc. Průběh imunitní reakce a následná tvorba protilátek jsou úplně stejné po očkování jako při opravdovém onemocnění.
Alergickou reakci může způsobit jakékoliv očkování. Alergenem může být tělo mrtvých bakterií v inaktivované vakcíně, ale častěji se jedná o alergii na nějakou pomocnou složku vakcíny, jako třeba na želatinu, která se v některých vakcínách používá jako stabilizátor, nebo na určité konzervační látky či na bílkoviny pocházející z buněčných kultur používaných k výrobě vakcíny, jako je fetální telecí sérum. To je důvod, proč určitým psům může vadit konkrétní značka vakcíny a na „stejnou“ vakcínu jiného výrobce reakci nemají.
Ve svém příspěvku BOULE POD KŮŽÍ NA BRISE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radim Lůbal.
Dobrý den, buďte tak hodný a pošlete mi návod na přípravu mastičky na lipom. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr Mikulec.
Zakoupíte krušinu olšovou-kůra/ latin.frangula alnus/,třezalku a měsíček , 1/2 kostky vepřového sádla cca 125g. Na pánvi rozpustíme sádlo na mírném ohni, aby se nepřepálilo, do něho nasypeme 34 g krušiny a toto pomalu vaříme na mírném ohni 1 hod.tak, aby sádlo s bylinou jen mírně probublávalo, pomalu jemně mícháme, když by se vám zdálo, že je sádla málo můžete malinko přidat, tak aby se krušina v sádle vařila a ne smažila.!! 1 minutu před koncem vaření přisypete 17g třezalky a 17 g měsíčku, a mícháte a vaříte 1 min. Pak odstavte a pánev přikryjte poklicí a nechejte stát přes noc/ asi 12hod./ Druhý den opět zahřejete tak, aby toto vše bylo tekuté a přecedíte přes nějaké plátno nebo hustý cedník do uzaviratelné nádobky- nejlépe skleněné/ např. od přesnídávky nebo od krému,od džemu./ Po vychládnutí a ztuhnutí je mast hotová.Skladujte v chladnu ale nemrazit, nejlépe dole v lednici. Vtírejte 3x denně do kůže.,/ přímo na bulku/ nejlépe jemně oholené, aby se mast dobře vstřebala. Vtírejte tak dlouho až uvidíte znatelné zmenšování bulky, až do úplného vymizení - u nás to trvalo asi 1 měsíc a už je to rok a nic dalšího se neobjevilo.
Americký pitbulteriér je mírumilovný k lidem a zcela oddaný své rodině. Dokáže ji bránit i za cenu ztráty života. Také velmi těžce nese, když rodinu někdo opustí. Má vyrovnanou povahu, je kamarádský a hodí se i k dětem. Je to opravdu společenský pes, který má rád každou návštěvu, třebaže je vůči cizím lidem trochu rezervovaný. Je výjimečně odolný vůči fyzické a psychické zátěži, dokáže vytrvale a tvrdě pracovat a potřebuje být stále něčím zaměstnán. Při styku s jinými psy dává najevo svou nadřazenost, kterou má geneticky zakódovanou. Při správné výchově s ním však nejsou problémy a svou trochu pošramocenou pověst si určitě nezaslouží. Ve špatných rukou může být ovšem „pitbul nebezpečný, a to především proto, že se vždy chce svému pánovi zavděčit, což je snadno zneužitelné.
Po celá staletí chovateli podporovaná vlastnost pitbulů z něj tedy dnes činí problémového psa ve vztahu k jiným psům. Oproti tomu pitbulteriéry, kteří se v ringu pod tlakem zranění a bolesti obrátili proti člověku, „pitmani“ bez milosti utratili. Díky této tvrdé selekci je dnešní americký pitbulteriér pes pevné, vyrovnané, spolehlivé a bezmezně statečné povahy s vřelým vztahem k člověku.
Povaha pitbula je k lidem přátelská, svému pánovi a jeho rodině je bezmezně oddaný, je povahově velmi vyrovnaný a inteligentní. Je společenský, radostně vítá všechny návštěvy, a i když je k cizím lidem rezervovaný, není agresivní. Toto však platí pouze pro psy z dobrého chovu. Bohužel mnoho pitbulů u nás chovaných, jsou psi ze špatných spojení nebo kříženci. Extrémní vlastnosti, jako je game, se velice rychle ztrácí při nesprávné volbě chovného páru, a současně se bohužel ztrácí také další vlastnosti, jako je loajalita vůči lidem a vyrovnaná povaha. Proto je nutné krýt feny liniově odpovídajícími psy. Pro správnou volbu chovného páru je tedy nutné znát rodokmen obou rodičů a vědět, co s čím můžeme kombinovat.
Někteří „chovatelé“ kryjí cokoliv čímkoliv pouze za účelem zisku a výsledkem jsou psi, kteří mají s pitbulem společný pouze vzhled. Často u nich chybí typické vlastnosti plemene a objevuje se dokonce agresivita vůči lidem. Jsou to zkrátka bastardi vypadající jako pitbulové. Bohužel tito jedinci dělají pak ostudu celému plemenu a problémy jeho chovatelům.
Pitbul rozhodně není pes pro každého. Jeho fyzický fond a zděděné vlastnosti ho sice předurčují být dobrým společníkem do rodiny a ochráncem majetku, jeho výchova však vyžaduje mnohem více trpělivosti a důslednosti než výchova jiných plemen. Americký pitbulteriér si musí být neustále jist svým postavením, umístěním a žebříčku hierarchie v rodině. Vždy je také připraven vzít „vedení“ do svých rukou, k&nbs
Zdravé šťastné štěně je živé, hravé, s hlavou plnou báječných nápadů jak co ve svém okolí udělat, předělat a podobně. Vysvětlujte a odměňujte, mazlete se a hrajte si s ním, věnujte mu veškerý svůj čas a bláznivé štěně rychle pochopí, co se smí a co nikoli.
Cane corso je snadno vychovatelný a vycvičitelný pes. Kdo pochopí povahu tohoto plemene, dokáže reakce svého psa předvídat, pes ho nemůže svým jednáním překvapit a už vůbec ne zaskočit.
V přátelském prostředí bude pes přátelský, nikoli však vtíravý, v cizím neutrálním prostředí bude klidný a zároveň pozorný, v cizím nepřátelském prostředí bude pozorný, ale zároveň klidný. V případě ohrožení pána pak bleskurychle přejde z klidového režimu do režimu bojového, tedy zaútočí.
Majitelé psů-obranářů nesmějí dopustit, aby se dostali do situace, kdy bude pes nucen zasáhnout.
Také dobráka od kosti lze zkazit, zlomit jeho psychiku. Proto nesmíme ke štěněti cane corso přistupovat jako k potenciálnímu zabijákovi, jímž žádný pes coby vysoce domestikované zvíře už stovky let není. Dokonce u mnoha jedinců služebních plemen se musí vynaložit jisté úsilí, aby zaútočili na figuranta ohrožujícího je či psovoda.
Cane corso zaútočí na cizího člověka jen v případě, kdy ohrožuje je (pud sebezáchovy) nebo jejich člověka (instinkt obrany), výcviku na obranu netřeba. S láskou vychovaný pes nikdy nenapadne svého pána a jeho děti. Dá se tvrdit, že více než 80 procent jedinců molossoidních plemen nekousne pána naplno ani v případě, kdy se jím cítí být ohroženi na životě. Na mysli máme pouze psychicky zdravé jedince.
Při přebírání štěněte se chovatele zeptáme, čím krmil, abychom z hodiny na hodinu štěně nepřevedli na diametrálně odlišný druh potravy. Krmil-li granulemi, ty samé granule štěněti koupíme. Jakmile psovi něco libě voní, vylučuje velké množství slin, které potravu nejenom změkčí, ale i částečně chemicky zpracují. S chutí pozřenou potravu proto pes lépe tráví. Pes po potravě, kterou pozře jen proto, že má obrovský hlad, neprosperuje. Nevyváženou potravou lze i ze zdravého štěněte z kvalitního chovu udělat psychicky labilního a přihlouplého tvora. Zejména v prvním roce věku psa je vyvážená potrava v patřičném množství důležitá: nervové buňky se u podvyživeného psa plně nevyvinou a špatně fungují. Když štěně krmíte, musíte je naučit, aby si nechalo odebrat potravu a strpělo dotyk během krmení. Není nic horšího než obrovský lakotný pes, který si hlídá potravu, kosti a hračky.
Naučte štěně včas povelu „Dej!“ nebo „Pusť!“. Dá-li vám svou oblíbenou hračku, pochvalte je a dejte mu pamlsek. Pak si s ním pohrajte. Vrčí-li, ihned je potrestejte plácnutím nebo zatřepáním a hračku mu
Také toto plemeno není příliš vhodné pro lidi, kteří nemají žádné zkušenosti se psy. Nevychovaný a dominantní pes může být velmi nebezpečný a mívá sklon k agresivitě, někdy může reagovat i na malé podněty útokem. Pokud je vydrážděn, zaútočí velmi tvrdě. Při správné výchově je svému pánovi oddaným společníkem, a pokud je k němu důsledná, respektuje i celou jeho rodinu. K cizím lidem je poněkud nedůvěřivý, ke známým návštěvám se chová přátelsky. Problémy mohou nastat při setkání s jinými psy, vůči nimž se tento pes chová dominantně a bojovně. Americký stafordšírský teriér se k dětem chová většinou mile a kamarádsky, při styku s malými dětmi je však nutný dohled. Při správné výchově se může mnohému naučit a stává se psem přítulným a poslušným.
Toto plemeno je vhodné chovat v bytě, kde je mu umožněn neustálý kontakt s jeho pánem. Pokud je celoročně umístěn venku v kotci, potřebuje zateplenou, nejlépe mírně vyhřívanou boudu, protože poměrně špatně snáší umístění v chladných prostorách. Americký stafordšírský teriér není klasickým služebním plemenem. Vyhovují mu krátké, silové výkony.
Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, je to pes vhodný k dětem i do bytu. Je to totiž typický ochranitel a obranář. Přestože je příslovečně odvážný, pokud je správně vychován, není nikdy agresivní. Pokud však byl vychován nedůsledně, může být agresivní vůči jiným psům a nedůvěřivý k cizím lidem. Přeci jen jsou v jeho krvi geny zápasníků. Někdy je poněkud tvrdohlavý, a proto vyžaduje opravdu disciplínu. Je velmi pohyblivý a čilý a neobyčejně zvídavý ke svému okolí. Je to dobrý krysař, ale i osobní strážce. Ve vypjatých situacích se umí rychle a správně rozhodnout, jinak je ale klidný a mírný.
Americký stafordšírský teriér má stejné předky s americkým pitbulteriérem, jsou jimi angličtí bulteriéři, v podstatě jde o dvě linie jednoho plemene. Spolu s anglickými přistěhovalci přišla do Ameriky i jejich vášeň psích zápasů a bulteriéři. Nový osadníci používali bulteriéra kromě zápasů i na lov škodné, jako jsou kojoti a červení rysy. Přibližně do roku 1935 se jednalo o čistě pracovního tvrdého psa, u kterého nebyl rozhodující exteriér, ale pracovní vlastnosti, povaha a „game“ (bojovnost). Čím dál častěji se však kladl větší důraz na exteriér. Chovatelé se rozdělili na dva tábory. Jedni upřednostňovali dále pracovní kvality a „game“ a chovali svého pitbula s proměnlivým exteriérem a vysokou bojechtivostí, ti druzí začali klást důraz na líbivý vzhled a jednotnost bez pracovních kvalit. Z těchto psů vznikl americký stafordšírský teriér.