Prednison, ač je humánním lékem, se používá i ve veterinární praxi. Steroidy by se však měly brát, až když je to nezbytně nutné. Mějte na paměti, že tento lék zatěžuje při dlouhodobém užívání játra. Prednison je silné imonosupresivum, které reguluje v organismu obranné pochody. Prednison je v ČR ve veterinární praxi užívaný a někdy je jeho užívání opravdu nezbytné.
V příběhu PREDNISON PRO PSA PŘI OCHRNUTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucie Dudyova.
Dobrý den,opravdu může pomoct prednison,když nám pes ochrnul na zadní packy?Podle veterináře je to buď skriply nerv v páteři nebo vyhřezla plotýnka.Uz je to paty den,co nechodí a ty nohy tahá za sebou jak kus hadru.Prasky bere zatím druhý den,ale když ji vidím,tak se mi nechce věřit,že to rozchodi.Dekuji za odpoved
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lucie.
Prednison jsme ji dávali 14dni,výsledek žádný. Nakonec se zjistilo,že je to rakovina..bohužel..☹️ 13.12. jsme ji museli nechat uspat.Bylo ji 10,5..Často na ni myslím,byla s námi od stenete.Clovek se s tím ale musí srovnat,tak to prostě chodí..
U dlouhodobého podávání je nutné hlídat játra, žaludek. Preventivně podávat například ostropestřec. Obecně se uvádí, že při užívání kortikoidů se nedoporučuje slunění.
V příběhu PREDNISON PRO PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ada.
Mne tak macka prestala chodit nazadne nohy.. Vraj od chrbtice.. Poslali ma na MR kde som nechala 560 eur a nic nezistili. Vsetko ok. Bud rakovina alebo nezistitelna choroba.. Navrh bol dat prednison a vraj to zviera dokaze postavit na nohy
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lucie.
Dávkování u psa je dáno tabulkově a vychází z váhy psa. 20kg pes by měl teoreticky užívat 1 desetimiligramovou tabletu denně při akutním podání, nicméně při dlouhodobém nebo trvalém užívání je potřeba nedržet se tabulek, ale postupně najít tu nejmenší dávku, která ještě účinkuje. U drtivé většiny psů to bývá daleko nižší dávka, může to být třeba čtvrtka 10mg tablety denně, nebo i obden (zvlášť u „pouhé“ alergie). A pokud má pes vážné nežádoucí účinky, je potřeba hledat alternativu – snížit dávku, vyměnit Prednison za jiný kortikoid, případně hledat jiné způsoby léčby. Ne „cpát“ do psa podle tabulek celou tabletu denně bez ohledu na to, co to s ním dělá. Léčba kortikoidy však patří do rukou zkušeného veterináře.
V příběhu PREDNISON PRO PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Adriana.
Mica papa pije povahu ma uplne ako zdrava macka iba je ochrnuta. Robili snap testy na rakovinu vysli negativne. Treba vraj podrobnejaie testy v labaku, ale ked sa potvrdi rakovina, je neliecitelna. Ked sa nepotvrdi, je to zapal nejaky kde predison moze zabrat. Ked nezabere, je to jasne.. Ako sa choval vas psik prosim vas ked bol ochrnuty? Mal bolesti? Moja nema.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lucie.
Doktor mi i říkal,že to může být od nějakého úrazu.Kdyz zvíře špatně doskočí nebo někde spadne.Udela se ten otok,který způsobí to ochrnutí a ten prednison na to zabere.Otok se vstřebá a zvíře zase začne chodit.Problem je ale v tom,že postupně ochabuje svalstvo...nemohlo se něco takového stát vaší kočce?
Bez kortikoidů se nedá dělat akutní medicína, u šokových případů či u popálenin doslova zachraňují životy. Vždyť co by bez kortikoidů dělala zvířata s vyhřezlými plotýnkami či jinak poškozenou míchou? Přípravek Solu-Medrol se jim před operací opravdu nedává zbytečně. A co by si bez kortikoidů počali ovčáci se syndromem cauda equina? Kortikoidy nejen psům, ale i ostatním zvířatům prodlužují život, a to výrazně, nástup nevratného ochrnutí se dá odložit o dlouhé měsíce. Bez kortikoidů se rovněž neobejdou zvířata s akutní alergickou reakcí.
V příběhu PREDNISON PRO PSA PŘI OCHRNUTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucie Dudyova.
Dobrý den,opravdu může pomoct prednison,když nám pes ochrnul na zadní packy?Podle veterináře je to buď skriply nerv v páteři nebo vyhřezla plotýnka.Uz je to paty den,co nechodí a ty nohy tahá za sebou jak kus hadru.Prasky bere zatím druhý den,ale když ji vidím,tak se mi nechce věřit,že to rozchodi.Dekuji za odpoved
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ada.
V pondelok jej ho zacnem davat a uvidim. Ma len 2,5 r a mam ju od 1.tyzdna, nasla som ju.. A je slepa od malinka cize starostlivost ako o dieta. Ked uz prednison nepomoze, povedali, ze uz nepomoze nic , ze stav sa bude len zhorsovat. Tak uvidime. Bud alebo
S lokálními kortikoidy není takový problém jako s celkově podávanými (tabletami či nitrožilní aplikací). Problém bývá s vysazováním léku, kortikoidy si tvoří tělo v nadlevinách, a jakmile začnou být podávány „zvenku“ (tablety, nitrožilní aplikace), tělo vlastní výrobu kortikoidů utlumí a chvíli pak trvá, než ji po vysazení zase nastartuje. Proto když se podávají kortikoidy dlouhodobě, musí se vysazovat postupně, ne ukončit léčbu ráz na ráz ze dne na den.
Kortikoidy jsou takzvané stresové hormony, jako léčiva mají celkem široké spektrum použití, ale v zásadě se podávají především při alergiích a autoimunitních chorobách, tlumí imunitu a imunitní reakce. A to je obvykle důvod jejich podávání – u alergií je potřeba tlumit reakci organismu na alergen, u autoimunitních onemocnění se pak potlačují projevy. Takže v podstatě příčinu problémů přímo neřeší, jen korigují reakci těla.
S kortikoidy je to složitější, umějí být dobrým sluhou, ale zlým pánem. Nicméně u krátkodobého lokálního podávání ve formě masti se jejich nežádoucích účinků nemusíte bát, ale také není vhodné kortikoidovou mast používat jako lék první volby.
Injekce jsou podávány v akutních případech nebo dle indikace lékaře, a to individuálně. Krátkodobě často zabrání rozšíření problému a velmi rychle zabírají. Pokud používáte kortikoidovou mast, tak ji na svého psího miláčka aplikujte v rukavicích.
V příběhu PES SE ŠKRÁBE A KOUŠE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Zdravym.lecim svoji fenku uz cca 4 roky.nikdo si nevi rady vse jsme zkouseli az muselo dojit na prednison tablety:fenka neustale drbani,okusovani rlapek,a neznami zapach i po vykoupani fenka na zadech se orosi pachnouci mastnou tekutinou.Kabirka vse v poradku jen vyssi obsahhistaminu myslim.co mame delat?obcas nepomaha prednison tak veterinarka ji pichne injekci.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Léčbu bychom měli výhradně přenechat veterinárnímu lékaři, který psa řádně vyšetří a zjistí diagnózu a stanoví léčbu.
K trvalému odstranění pruritu je potřeba zjistit přesnou vyvolávající příčinu a tu léčit. V mezičase je žádoucí aspoň dočasně potlačit svědivost kůže, čehož může být dosaženo antihistaminiky (léky potlačující alergickou reakci). U psů jsou daleko méně účinná než u lidí a prokazatelně pomáhají jen ve 25–30 % případů. V porovnání s kortikoidy je ale jejich užití velmi bezpečné.
Při chronickém pruritu je vhodné přidávání mastných kyselin do krmiva, neboť upravují imunitní odpověď zvířete, například kyselina eikosapentenová obsažená v rybím oleji napomáhá změnit chemické složení látek vznikajících při alergické reakci a tím snižuje zánětlivou reakci. Stejně jako antihistaminika ani mastné kyseliny nepomáhají všem psům, ale jsou bezpečné. Pes, který nereaguje na antihistaminovou léčbu, může ukázat dobrou odpověď na kombinaci antihistaminik a mastných kyselin.
Vhodné jsou zklidňující šampony. Ty bývají vyrobeny na různé bázi. Některé obsahují lokální anestetika nebo kortikoidy, které jsou bezpečné k užití. Jsou většinou hydratující, a proto je možné používat je často.
Pokud selžou jiné léčebné postupy, přicházejí na řadu kortikoidy, jako například prednison. Jejich použití, obzvlášť dlouhodobé, má bohužel celou řadu vedlejších účinků, kupříkladu rapidně zvýšená žízeň i chuť k jídlu, což má za následek zvýšení hmotnosti. Dále potlačení imunitní reakce – větší riziko infekcí, podráždění žaludku, poškození jater a nadledvinek.
Řešení těchto problémů je možné po konzultaci a doporučení veterinárního lékaře. Měli bychom podávat veškeré léky doporučené veterinářem přesně podle instrukcí. Používat pravidelně prostředky proti blechám. Udržovat srst psa čistou a vykartáčovanou, bez chuchvalců.
Při léčbě kortikoidy se nejedná o prodloužení utrpení, ale o prodloužení kvalitního života. A to i o roky. Ano, nežádoucí účinky samozřejmě jsou, ty má každý lék, ale při správné indikaci a správném dávkování jsou daleko méně závažné než projevy choroby, kterou jimi léčíte.
Čímž se nedá jednoznačně říci, že každé nasazení kortikoidů je správné a skutečně léčí. Mnohdy jsou nasazeny skutečně „z jednoduchosti“. Ale v mnoha jiných případech je to jediná a nejlepší léčba, která umožní psovi anebo jinému zvířeti dlouhý a plnohodnotný život bez větších obtíží. Dlouhodobé užívání kortikoidů má však logicky své následky. Samotné vysazení kortikoidů pravděpodobně nepovede ke kýženému výsledku, neboť funkce nadledvin již bude pravděpodobně nevratně poškozena – nebudou tvořit kortikoidy v míře potřebné pro organismus. Nedostatek kortikoidů navíc spustí nejen alergické projevy.
Užívání kortikoidů je bohužel pro některé psy nezbytností. Mnohonásobně navýšené množství těchto látek v těle má ale vedlejší (nežádoucí) účinky:
vznik Cushingova syndromu;
po vynechání léčby nebo při rychlém snižování dávek může dojít k adrenokortikální insuficienci (takzvaná Addisonova choroba, je způsobena chyběním všech steroidů kůry nadledvin);
častou osteoporózu;
aseptickou nekrózu kyčelního kloubu;
poruchy zubní skloviny;
poruchu hospodaření se solí a vodou (následkem je přírůstek na váze, typicky nejvíce viditelný na trupu a obličeji);
zvýšenou chuť k jídlu (přispívá k přírůstku na váze);
dráždění žaludeční sliznice (pacient automaticky dostává přípravek na snížení kyselosti žaludku a ochranu sliznice);
ochablost svalů;
zvýšení hladiny krevního cukru (může dojít k rozvoji dočasné cukrovky);
snížení pevnosti kůže (může dojít až k tvorbě takzvaných pajizévek – strie);
zvýšení krevního tlaku;
zvýšenou ztrátu draslíku močí s jeho chyběním v organismu (draslík je pacientům dodáván ve formě tablet);
sníženou odolnost proti infekci;
rozvoj nespecifických infekcí (oportunními patogeny);
glukokortikoidy mohou maskovat lokální i celkové projevy zánětu (horečka);
podrážděnost, nespavost.
Seznam nežádoucích účinků je dlouhý. Některým komplikacím lze předcházet, jiným se ubráníme jen stěží. Kortikoidy jsou ale pro většinu chovatelů nezbytnou součástí života.
Pokud informace majitele jednoznačně nevylučují onemocnění vnitřních orgánů, vyšetří lékař pacienta kompletně. Například onemocnění jater, ledvin nebo slinivky břišní se řadí mezi choroby, které se mohou manifestovat kožními příznaky i svědivostí. U těchto pacientů se provádějí také odběry vzorků krve a moči, které jinak nejsou standardně u pacientů se svědivostí prováděny.
Nemá-li pes další potíže, věnuje se pozornost místům svědivosti. K průkazu drobných vnějších parazitů se používá i lupa, lepicí páskou lze získat jedince k mikroskopickému vyšetření. Z poškozené kůže se odebírají otiskové preparáty, seškraby a stěry k cytologickému, parazitologickému, bakteriologickému vyšetření a vyšetření na přítomnost plísní. Cílem je zjistit příčinu svědivosti nebo určit, zda jsou změny až druhotnou komplikací.
Pokud jsou výsledky vyšetření negativní, zaměří se další diagnostika na průkaz alergie nebo atopie. Lze provést kožní alergický test, majiteli se také vždy navrhuje test pomocí hypoalergenní diety. Krmení tímto typem diety by mělo trvat optimálně po dobu 6–12 týdnů a je jedinou spolehlivou diagnostickou metodou vylučující nebo potvrzující potravní alergii.
Podávejte veškeré léky doporučené veterinářem přesně podle instrukcí. Používejte pravidelně prostředky proti blechám. Udržujte srst psa čistou a vykartáčovanou, bez chuchvalců.
K trvalému odstranění pruritu je potřeba zjistit přesnou vyvolávající příčinu a tu léčit. V mezičase je žádoucí alespoň dočasně potlačit svědivost kůže například antihistaminiky.
Antihistaminika (léky potlačující alergickou reakci) jsou u psů daleko méně účinná než u lidí a prokazatelně pomáhají jen ve 25–30 % případů. V porovnání s kortikoidy je ale jejich užití velmi bezpečné.
Při chronickém pruritu je vhodné přidávat do krmiva mastné kyseliny. Ty totiž upravují imunitní odpověď organismu, například kyselina eikosapentenová obsažená v rybím oleji napomáhá změnit chemické složení látek vznikajících při alergické reakci, čímž snižuje zánětlivou reakci. Stejně jako antihistaminika ani mastné kyseliny nepomáhají všem psům, ale jsou bezpečné. Pes, který nereaguje na antihistaminovou léčbu, může ukázat dobrou odpověď na kombinaci antihistaminik a mastných kyselin.
Dále se doporučuje používat zklidňující šampony. Bývají vyrobeny na různé bázi – některé obsahují lokální anestetika nebo kortikoidy, které jsou bezpečné k užití. Jsou většinou hydratující, a proto je možné používat je často.
Pokud selžou jiné léčebné postupy, přichází na řadu kortikoidy, jako například prednison. Jejich použití, obzvlášť dlouhodobé, má bohužel celou řadu vedlejších účinků. Například rapidně zvýšená žízeň i chuť k jídlu, což má za následek zvýšení hmotnosti. Dále potlačení imunitní reakce a s tím spojené větší riziko infekcí, podráždění žaludku, poškození jater a nadledvinek.
Pokud pes tráví většinu času škrábáním a kousáním se do krve, jedná se o pruritus (extrémní svědivost pokožky). Svědění je vyvoláno chemickou reakcí probíhající v kůži. Ta stimuluje nervy, které informují mozek a ten pak cítí svědění. Následné škrábání podporuje vyvolávající zánětlivou příčinu v kůži a tím se stav zhoršuje. Cokoliv, co vyvolává zánět kůže, způsobuje zároveň i pruritus.
Pokud svědění trvá déle než jeden den a vede ke vzniku lézí s vypadávající srstí, k zarudnutí kůže a očividné bolestivosti a nepohodlí, měli byste navštívit veterináře.
Může se jednat o:
atopii – reakci na vzdušné alergeny, jako jsou pyly, domácí prach a roztoči; psi s atopií si nejčastěji koušou tlapky, škrábou uši a čumák a okolí očí; stav se většinou zhoršuje během léta;
potravní alergii – alergii na jednu nebo více složek potravy; projevuje se svědivostí stejných částí těla jako u atopie;
alergii na hmyz – lépe řečeno na kousnutí hmyzem; jde o poměrně málo častou alergii, která se projevuje na místech nejčastěji postižených pokousáním (hřbet nosu, uši);
kontaktní (dotykovou) alergii – jde o velice vzácnou formu alergie u psů, dochází k ní při styku kůže s nevhodným materiálem.
Paraziti:
svrab – jde o silně intenzivní postižení kůže způsobené zákožkou svrabovou; je to infekční postižení přenosné mezi zvířaty; nejčastější léze bývají na uších, loktech, kotnících;
demodikóza – patří také mezi svrabová onemocnění, je vyvolávaná parazitem Demodex canis; primárně svědivá není, až po následné infekci kůže se projevuje svědivost; chyrakteristickým projevem bývá vypadávání srsti v malých místech, která se postupně rozšiřují;
blechy – způsobují svědění i u psů bez alergie, ale míra svědění je zde daleko menší.
Ke stanovení diagnózy je třeba: podrobná celková anamnéza, detailní klinické vyšetření, kožní seškraby při podezření na svrab, kultivace chlupů při podezření na plísně.
Léčba
K trvalému odstranění pruritu je potřeba zjistit přesnou vyvolávající příčinu a tu léčit. V mezičase je žádoucí aspoň dočasně potlačit svědivost kůže, čehož může být dosaženo:
antihistaminiky (léky potlačující alergickou reakci) – u psů jsou méně účinná než u lidí a prokazatelně pomáhají jen ve 25–30 % případů, v porovnání s kortikoidy je ale jejich užití velmi bezpečné;
přidáváním mastných kyselin do krmiva – vhodné jsou zvláště při chronickém pruritu, upravují imunitní odpověď, například kyselina eikosapentenová obsažená v rybím oleji napomáhá změnit chemické složení látek vznikajících při alergické reakci, čímž snižuje zánětlivou reakci; stejně jako antihistaminika ani mastné kyseliny nepomáhají všem psům, ale jsou bezpečná; pes, který nereaguje na antihistaminovou léčbu, může ukázat dobrou odpověď na kombinaci antihistaminik a mastných kyselin;
zklidňujícími šampony – ty jsou vyrobeny na různé bázi, některé obsahují lokální anestetika nebo kortikoidy, které jsou bezpečné k užití; jsou většinou hydratující, a proto je možné používat je často;
kortikoidy – pokud selžou jiné léčebné postupy, přichází na řadu kortikoidy, jako například prednison; jejich použití, obzvlášť dlouhodobé, má bohužel celou řadu vedlejších účinků, například rapidně zvýšenou žízeň i chuť k jídlu (což má za následek zvýšení hmotnosti), dále potlačení imunitní reakce (větší riziko infekcí, podráždění žaludku, poškození jater a nadledvinek).
Atopická dermatitida je chronická svědivost a morfologie kožních změn typicky umístěná v oblasti natahovačů a ohybačů končetin. Reakce na kožní test u tohoto onemocnění je okamžitá. U psa lze při této dermatitidě pozorovat změny buněčně zprostředkované imunity. Navíc jsou u něj zvýšeny sérové koncentrace pro alergii specifických IgE a některých typů IgG (imunoglobulinů). U přecitlivělosti na bleší pokousání není imunologické zázemí tak detailně známé.
Atopie je druhá nejčastější alergická kožní choroba u psů. Výskyt tohoto onemocnění ve psí populaci není přesně znám, ale odhaduje se v rozmezí 3–15 %. Atopické onemocnění se může objevit u jakéhokoli plemene i jakéhokoli jedince.
Detailní anamnéza je jediným a nejdůležitějším faktorem v diagnostice a léčbě atopie. Poskytuje zásadní informace o tom, zda jsou symptomy pacienta alergického původu, a pokud ano, co může být vyvolávajícím alergenem. Trvání problému, věk při nástupu problému, průběh onemocnění, jeho sezónnost, informace o sourozencích, vzhled a šíření příznaků a reakce pacienta na provedenou léčbu jsou důležité body, které veterinář zjišťuje při rozhovoru s majitelem zvířete. Dotazy by se měly zaměřit také na přítomnost jiných zvířat, dietetický režim, venkovní i domácí životní prostředí, místo ke spánku, prevenci zevních parazitů a rovněž na předešlé léčby a jejich účinnost.
U 70 % psů jsou první příznaky pozorovány před dosažením tří let věku. Přecitlivělost na bleší pokousání je nejčastějším alergickým onemocněním u psů. Přestože nástup onemocnění může být pozorován v jakémkoliv věku, nejčastěji se první příznaky objevují mezi 1. a 3. rokem. Bylo prokázáno, že u jedinců trvale zablešených již od raného věku je reakce na bleší pokousání pozdější a že v některých případech jsou projevy alergie méně závažné.
Psům s pruritem alergického původu je vždy přisuzována atopická dermatitis, jestliže dochází k rozlízání končetin a oděrkám na nose a hlavě. Pokud není pozorován vznik prvotních kožních příznaků, může to být způsobeno tím, že jsou kožní změny sekundárně vzniklé rozškrábáním v důsledku svědivosti. Vznik povrchového hnisavého zánětu kůže a kvasinkových infekcí je prokazatelně vyšší u psů s rychlou reakcí na kožní test než u psů s klinickými příznaky a negativním kožním testem. Až 80 % atopiků trpí zánětem zevního zvukovodu a u 45 % psů je to prvotní problém, kvůli kterému jsou přivedeni k ošetření.
Za základní příznaky se v současnosti považují svědivost zahrnující tvářovou oblast a končetiny, podráždění kůže v oblasti ohybačů, chronická či chronicky se opakující dermatitida, individuální či rodinná anamnéza atopie, plemenná predispozice. Symptomy se objevují mezi 1. až 3. rokem věku, obvykle jde o povrchový hnisavý zánět kůže, oboustranný zánět spojivek a zevního zvukovodu a kožní infekci Malassezia pachydermatis. Klinické projevy přecitlivělosti na bleší pokousání jsou pozorovány hlavně jako pupínkovité změny spolu s šupinatostrupovitým zánětem kůže v oblasti bederně křížové, břišní a na zadních končetinách. U středního až těžkého průběhu mohou strupy dominovat klinickému obrazu. Sekundární hnisavý zánět kůže není častý.
Klinická léčba atopické dermatitidy by v základu měla vycházet z předpokladu, že pacient nebude nadále vystaven působení alergenu. Ve skutečnosti jsou taková opatření obvykle zklamáním, protože zabírají mnoho času, jsou drahá a efekt je omezený. Nejčastěji je zjištěna citlivost na více alergenů. Kromě odstranění alergenu se používá léková terapie s cílem odstranit svědivost a zánět. Obvykle se doporučují účinní látky prednison, prednisolon, dále antihistaminika a esenciální mastné kyseliny. Efektivní je též imunitní léčba na bázi hyposenzifikace podle intradermálních či sérologických testů a jejich kombinace. U přecitlivělosti na bleší pokousání se léčba soustředí na odstranění blech a jejich zárodečných stadií. Současně je nutno provést obdobná opatření u ostatních zvířat žijících ve stejné domácnosti a řešit problém kontaktu se zvířaty žijícími v okolí. Vhodná terapie řeší likvidaci dospělých parazitů adulticidy v kombinaci s růstovými inhibitory hmyzu. Obvykle je též nutno použít léčiva na bázi prednisonu.