PRASKNUTÍ UŠNÍHO BUBÍNKU je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Kočky jsou náchylné k onemocněním uší, proto je důležitá prevence, která spočívá v pravidelné péči o uši koček.
Zánět ucha u kočky
Mezi charakteristické příznaky patří třepání hlavou, naklánění hlavy na stranu, škrábání se na uších, bolest při doteku, výtok z ucha, který může zapáchat, nebo otok ušního boltce.
Zevním zvukovodem máme na mysli kanálek, který vede od ušního boltce dovnitř k bubínku. Obecně mají záněty různé příčiny – bakteriální, parazitární nebo plísňové. Někdy může být spouštěčem zánětu také cizí těleso (například travní osiny). U koček se zánět zvukovodu nevyskytuje tak často a téměř vždy je způsoben parazity.
Klasickými příznaky zánětu zvukovodu je časté třepání hlavou a drbání ucha. V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, vytéká z něj páchnoucí tekutina, jeho povrch je zarudlý či zdrsnělý, nebo si zvíře nezvykle často drbe ucho, třepe hlavou, tře uši o koberec a podobně, určitě navštivte veterinárního lékaře.
Nadměrné čištění je také jednou z častých příčin zánětu zvukovodu. Proto by se do něj nemělo zasahovat v případě, že v něm nevidíme špínu, nadměrné množství ušního mazu, cizí těleso anebo když se kočky neprojevují již zmíněným chováním. Pozornost by se měla věnovat i okolí ouška po letní anebo podzimní procházce v přírodě, kdy se do srsti mohou dostat semena trav. Prostředí, ve kterém se zvíře pohybuje, je totiž také spoluurčující.
Méně viditelnými původci ušních zánětů jsou parazité, bakterie a kvasinky. Mimořádně se jim daří ve vlhkém a oslabeném prostředí. Dalšími faktory je zarůstání zvukovodu chlupy, mechanické poškození (například vatovými tampony), špatná výživa či souběžné kožní onemocnění. Pokud už zánět vypukne, měla by se léčba primárně konzultovat s veterinářem!
Pokud ucho jen svědí, ale nic z něj neteče, vykapejte ho čisticími kapkami. Jestliže zpozorujete, že se zvířeti ulevilo, opakujte čištění každý den až do odeznění příznaků.
Zvířeti nikdy nečistěte uši vodou, bórovou vodou ani jakýmkoliv olejem.
Pokud zpozorujete páchnoucí sekret, musíte navštívit veterinárního lékaře, který ucho zvířete vyšetří a nasadí odpovídající léčbu (speciální kapky). Ušní kapky s účinnou trojkombinací látek hydrokortizon-aceponátu, gentamycinu a mikonazolu. Kapky lze jednoduše používat pomocí patentovaného sprejového aplikátoru. Dávkování může proběhnout v jakékoliv poloze a denní dávku stačí podávat pouze jedenkrát denně jediným stisknutím speciálního aplikátoru. Je to pro majitele i kočku velice přátelský způsob léčby. Stačí jedna dávka do nakaženého ucha denně a za 5 dní začne být kočka bez známek bolesti. Kapky jsou k dostání na předpis u veterinárního lékaře.
Vždy pečlivě dodržujte léčebný postup, který naordinoval veterinární lékař. Domácím mazlíčkům je kapání zanícených uší velmi nepříjemné, proto proti němu mnohdy velmi zarputil
V naší poradně s názvem ZVĚTŠENÁ SLEZINA U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Viktor.
Dobrý den, mám dotaz.
Přišli jsme o fenku Yorkšírka 12 let. Byli jsem na chatě fenka s námi byla na procházce, pohybovala se na zahradě a byla čilá. V odpoledních hodinách
se hodně vykakala přímo na zahradě, což nikdy neudělala a začala si v pelíšku pokládat hlavu a pokud seděla, tak se kymácela a zavírala oči.
Vyrazili jsme na veterinu. Po cestě se pokakala, pozvracela pomočila. Ze zadečku jí začala vytékat narůžovělá tekutina. V ordinaci jí naměřili nízkou tělní teplotu a z výsledku sono nám oznámili, že se jedná o prasklý nádor a že má břicho plné tekutiny.
Nechali jsem ji uspat, paní doktorka nám řekla, že by to bylo jen na pár měsíců a že srdíčko by patrně operaci nezvládlo.
Můj dotaz zní: Fenka byla velmi dobře opečovávaná a zhruba 10 měsíců po rtg sono břicha a srdce. Vyhodnoceno jako zdravé. Je možné, že nádor vyroste tak rychle, nebo kde mohla být chyba ? Fenka normálně přijímala potravu a chodila na procházky, byla čilá. Jenom víc odcházela lehat do pelíšku.
Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejspíše šlo o hemangiosarkom, což je vysoce maligní (rychlá) rakovina cév, která nejčastěji postihuje slezinu nebo srdce starších psů. Hemangiosarkom může mít v rané fázi jen malé nebo žádné příznaky. Mikroskopické metastatické onemocnění často není v době diagnózy viditelné ani na rentgenových snímcích hrudníku a ani na ultrazvuku břicha. Psi s hemangiosarkomem sleziny nebo srdce mají velké riziko prasknutí nádoru a krvácení uvnitř těla, což vede k náhlému kolapsu. Na tuto rakovinu u psů bohužel neexistuje žádný lék a méně než 10 procent psů přežije jeden rok po diagnóze. Operace samotná bez chemoterapie je považována pouze za oddálení smrti s průměrnou dobou přežití dva měsíce, protože rakovina se agresivně vrací a způsobuje krvácení do dalších orgánů v břiše a nebo se šíří do plic. Pokud je po operaci léčena chemoterapií, lze střední dobu přežití prodloužit na čtyři až šest měsíců a léčba může psům pomoci udržet si během této doby dobrou kvalitu života. Prognóza u psů s hemangiosarkomem srdce i sleziny je podobná. Léčba však může zahrnovat kombinaci radioterapie a chemoterapie, protože chirurgický zákrok je v této lokalizaci zřídkakdy možný. Rozhodnutí vašeho veterináře fenku uspat bylo nejlepší pro ni i pro vaši peněženku.
Otipax se používá k místní symptomatické léčbě bolestivých onemocnění středního ucha s neporušeným bubínkem, jako je zánět středního ucha virového nebo bakteriálního původu, a to hlavně v počátečním stadiu, nebo zánět ušníhobubínku – barotraumatická otitis (zánět ucha způsobený přetlakem).
Zánět vnějšího zvukovodu (otitis externa) je časté onemocnění psů. Velmi často se vyskytuje u jedinců, kteří jsou pro toto onemocnění predisponováni (tvar ušních boltců, vrozené zúžení zvukovodu, chlupy ve zvukovodu, nebo predispozice pro jiné onemocnění – alergie na krmivo, atopie, jiná kožní onemocnění), a u nich potom velice často dochází k recidivám onemocnění anebo onemocnění přechází do chronického zánětu vnějšího zvukovodu. Nebezpečím neléčeného zánětu vnějšího zvukovodu je rozvoj chronického zánětu zvukovodu a šíření infekce přes porušený bubínek do středního ucha, které má za následek vážné neurologické obtíže (naklánění hlavy na stranu, chůze do kruhu, poruchy rovnováhy...). Na vzniku zánětu zvukovodu se podílí kromě již zmíněných predispozic jako původce cizí těleso (nejčastěji osina), ušní svrab (Otodectes cynotis), ucpání zvukovodu polypem nebo nádorem, zapaření zvukovodu po koupání, infekce bakteriemi nebo kvasinkami a v neposlední řadě se jako příčina může uplatnit trauma po neodborném zásahu do zvukovodu.
Příznaky zánětu zvukovodu jsou především bolestivost v oblasti uší, třepání hlavou, škrábání si uší, zarudnutí boltce a tvorba sekretu ve vnějším zvukovodu. Často je zánět doprovázen nepříjemným zápachem. Výjimkou není agresivní chování, pokud se psovi majitel bolestivého ucha dotkne. U koček je převažujícím příznakem zejména ušního svrabu přítomnost tmavě hnědého sekretu v uších a svědivost. Další příznaky možných souvisejících onemocnění jsou svědivost po celém těle, zejména na hlavě, na packách (olizování pacek), v okolí konečníku, na kůži se vyskytují místa s ulámanými chlupy, místa bez chlupů, šupinatění kůže, puchýřky naplněné hnisem na kůži, zarudnutí kůže, to znamená příznaky zánětu kůže. Jestliže se u vašeho psa objeví některé z těchto příznaků anebo nějaké jiné příznaky, oznamte to veterinárnímu lékaři. Pokud se dostavíte se psem k veterinárnímu lékaři kvůli příznakům, které jsou výše popsány jako typické pro zánět vnějšího zvukovodu, veterinární lékař psovi uši vyšetří speciálním přístrojem – otoskopem, kterým zjistí, zda se v uchu nenachází cizí těleso, posoudí stav kůže ve vnějším zvukovodu, množství a charakter mazu, stav bubínku (pokud je viditelný), případně jiné změny – výrůstky (polypy) nebo nádory. Toto vyšetření je vhodné doplnit o mikroskopické vyšetření ušního sekretu, které napoví, zda se ve zvukovodu na zánětu podílí převážně parazité, bakterie, nebo kvasinky, což je důležité pro volbu léčebných kapek.
Abnormální útvary ve zvukovodu je vhodné po odstranění (pokud je to možné) poslat na histologické vyšetření. To určí, o jaký proces se jedná, zda je útvar původu nádorového (zhoubného, či nezhoubného), anebo zánětlivého.
Ve svém příspěvku HEMATOM V UCHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Janku.
Zdravím, naš pes má hematom v uchu. Veterinář mu to při slabé narkoze, vždy rozřízne a vyčistí, ale za dva dny je ucho opět hodně nateklé, takže jsme u veterináře 2krát do týdne už to trvá třetí týden. Domluvili jsme se že vždy když mu ucho trochu nateče, mohu mu tekutinu sama vymačkat. Tak 3krát až 4krát denně, mu ucho vymačkávám. Chci se zeptat, zahojí se ucho někdy? Je možné mu podat nějaké léky, nebo mast, aby hematom zmizel? Děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michaela Hrachová.
Dobrý den,
je třeba zaměřit se na příčinu - velmi často to bývá např. neřešený zánět v uchu, kdy pejsek z důvodu svědění stále třepe hlavou a cévky v uchu praskají.
Pokud je ale již původní příčina vyřešena a problém stále trvá, bude zřejmě zapotřebí razantnější chirurgické ošetření v celkové narkóze, které spočívá v naříznutí a důkladném prošití ušního boltce s drenáží pro odtok tekutiny.
Po tomto zákroku je důležité, aby měl pes ochranný límec min. 14 dní a za účelem snížení bakteriální infekce byl pod antibiotickou clonou.
Nežádoucí reakcí bývá někdy zkrabacení boltce, což je ale pouze kosmetický problém. V případě tohoto typu zákroku recidivy časté nebývají.
Věřím v brzké vyřešení problému.
Hezký den,
MVDr. Čupová
Zevním zvukovodem máme na mysli kanálek, který vede od ušního boltce dovnitř k bubínku. Obecně mají záněty různé příčiny – bakteriální, parazitární nebo plísňové. Někdy může být spouštěčem zánětu také cizí těleso (například travní osiny). U některých plemen je třeba pravidelně vytrhávat chloupky rostoucí ve zvukovodu. Pokud se chlupy ponechají ve zvukovodu, vytvářejí často společně s ušním mazem ušní zátku, která brání větrání zvukovodu, což vede ke vzniku zánětu. U koček se zánět zvukovodu nevyskytuje tak často a téměř vždy je způsoben parazity (ušní svrab).
Klasickými příznaky zánětu zvukovodu je časté třepání hlavou a drbání ucha. V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, vytéká z něj páchnoucí tekutina, jeho povrch je zarudlý či zdrsnělý, nebo si zvíře nezvykle často drbe ucho, třepe hlavou, tře uši o koberec a podobně, určitě s návštěvou veterináře neotálejte! Pokud se škrábe kočka a v jejím uchu objevíte špínu připomínající kávovou sedlinu, můžete si být téměř jistí, že se jedná o ušní svrab, který také vyžaduje odbornou pomoc.
Pokud ucho jen svědí, ale nic z něj neteče, vykapejte ho čisticími kapkami. Jestliže zpozorujete, že se zvířeti ulevilo, opakujte čištění každý den až do odeznění příznaků.
Zvířeti nikdy nečistěte uši vodou, borovou vodou ani jakýmkoliv olejem. Pokud zpozorujete páchnoucí sekret, musíte navštívit veterináře, který ucho zvířete vyšetří a nasadí odpovídající léčbu (speciální kapky).
Vždy pečlivě dodržujte léčebný postup, který naordinoval veterinář. Domácím mazlíčkům je kapání zanícených uší velmi nepříjemné, proto proti němu mnohdy zarputile protestují. Ovšem vy to nevzdávejte a vytrvejte, do nedoléčeného ucha by se infekce velmi rychle vrátila. Často se veterináři setkávají s případy, kdy majitelé vodí svá zvířata do ordinace z důvodu, že předchozí kapky „nezabraly“, takže se nasadí jiné. Za měsíc se však opakuje stejný scénář. Výsledkem pak může být chronický zánět zvukovodu. Přitom by mnohdy stačilo, kdyby se při prvním zánětu dodržel léčebný postup a nepřerušil se v průběhu, když došlo k prvnímu zlepšení.
Pokud nejste sami schopni zvířeti uši vykapat, nezbývá vám nic jiného než se domluvit s veterinářem a chodit na tento úkon do ordinace.
Vyhledat odbornou pomoc je zapotřebí i v případě, že se do zvukovodu dostanou osiny trav, ucho dráždí a zraňují. Často totiž dochází k zanícení a zvířeti se spustí hnisavý výtok z ucha. Vždy je pak nutné odborné odstranění cizího tělesa a vyčištění zvukovodu. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může v nejhorším případě dojít až k perforaci (proděravění) bubínku.
Othematom u psa je stav, kdy dojde k prasknutí drobné cévy v ušním boltci a k vylití krve mezi ušní chrupavku a kůži ušního boltce. Pro psa je to velice nepříjemný a také bolestivý stav. Bývá to však obtížný, zdlouhavý a recidivující (obnovující nebo vracející se) problém, který při podcenění nebo nevhodném postupu může zanechat trvalé následky v podobě deformace ušního boltce.
Othematom vzniká při třepání hlavou nebo nadměrným škrábáním ucha v důsledku zánětu zvukovodu, případně přítomnosti cizího tělesa ve zvukovodu. Další z příčin může být mechanické poškození ucha například při napadení jiným psem.
Prevencí vzniku othematomu je opatrnost a předcházení nebo alespoň včasné rozpoznání vzniku zánětu vnějšího zvukovodu. Součástí ušních kapek bývají i znecitlivující látky, které svědivost podstatně sníží.
První pomocí při vzniku othematomu je přiložení chladivého obkladu a fixace boltce pevně přiloženým obvazem. Nejjednodušším řešením je přitažení boltce pevně k lebce, obvaz však musí být řešen tak, aby neškrtil a nebránil v dýchání.
Při pozorování tohoto stavu vyhledejte veterinárního lékaře, který psa zkontroluje a zahájí léčbu, která je konzervativní nebo chirurgická.
Při konzervativní léčbě dojde k odsání tekutiny tenkou jehlou s aplikací kortikosteroidů. Při chirurgické léčbě se problém řeší drobnou drenáží, a pokud je již othematom organizovaný, využije se technika incize othematomu s prošitím ušního boltce. Kůže boltce se v místě othematomu nařízne, obsah se vypustí a vypláchne, ranka se nechá otevřená pro zajištění drenáže othematomu. Poté se ucho prošije velkým množstvím jednotlivých uzlíčkových stehů, které zajistí opětovný srůst kůže s chrupavkou. Je možné také ucho vypodložit speciální vycpávkou, která ucho drží ve správné pozici a má zabránit jeho zkrabacení a zkroucení, což je bohužel u hematomů častou komplikací.
Strupovka ušní, latinským jménem Otodectes cynotis, patří mezi nejčastější parazity psů a koček. Vyskytuje se po celém světě a napadá především kočky, psy, lišky a fretky. Onemocnění, které způsobuje, se nazývá ušní svrab nebo ušní prašivina a je velice snadno přenosné. Strupovka ušní je roztoč, stejně jako například klíště. Žije především v zevním zvukovodu výše zmiňovaných zvířat, ale může se vyskytovat i kdekoli jinde na jejich těle. Několik dní je parazit schopen přežívat i mimo svého hostitele. Vývojový cyklus trvá zhruba 3 týdny a zahrnuje vajíčko, larvu, 2 stadia nymf a dospělce. Vajíčko může měřit až 0,2 mm, dospělí samečci 0,4 mm a dospělé samičky až 0,5 mm.
Jak se to pozná
Přítomnost parazitů v uchu může působit dráždivě a být příčinou silného svědění uší. Pokud se kočka škrábe za ušima anebo na jiném místě na těle až do krve, tak se může jednat právě o tohoto parazita. U koček se nachází ve zvukovodu velké množství ušního mazu, který má v typické formě podobu „kávové sedliny“, je suchý a drobí se. Parazit je příčinou zánětu zevního zvukovodu. Ve zmnoženém ušním mazu se také snadněji pomnožují bakterie a kvasinky. Zánětlivý proces se může rozšířit i na ucho střední. Silné třepání hlavou nebo škrábání může následně způsobit prasknutí cévy v ušním boltci, vylití krve mezi chrupavku a kůži na vnitřní straně boltce a vznik hematomu (othematom). Na vnitřní straně boltce je v tomto případě hmatatelná velká měkká boule. A doporučovaným řešením takové komplikace je operace v celkové anestezii. Pokud se tedy vaše kočka intenzivně škrábe za ušima, nepodceňujte tuto situaci a zajděte k veterináři. Parazit se přenáší nejčastěji přímým kontaktem mezi zvířaty, která žijí spolu. Obecně se původce ušního svrabu vyskytuje častěji právě tam, kde je větší koncentrace zvířat. Jsou to například útulky nebo chovné stanice. Pokud má psí nebo kočičí máma ušní svrab, téměř zaručeně se nakazí i mláďata. Proto se doporučuje vždy, než si kotě nebo štěně donesete domů, prohlídka u veterinárního lékaře.
Léčba
Nejprve je nutné parazity usmrtit. K tomuto účelu jsou na trhu přípravky ve formě spot-on (neboli pipety, které se aplikují zvířeti na kůži v oblasti krku nebo zad, tedy na místo, ze kterého si léčivou látku zvíře neolíže). Často je nutné aplikaci zopakovat, protože potřebujeme usmrtit i parazity, kteří se z vajíček teprve vylíhnou. Na trhu je k dispozici například účinná látka selamectin v přípravku Stronghold nebo kombinace účinných látek imidacloprid a moxidectin v přípravku Advocate. Také veterinář vám může předepsat vhodné kapky do uší pro kočky.
Psí uši přímo přitahují bakterie a nečistoty. Nejvíce náchylní jsou hlavně psi s převislými boltci (kokršpanělé, pudlové nebo baseti). U těchto plemen je vhodné čistit uši až dvakrát týdně. Důležitý je však způsob, jakým to provádíte. Na mechanické čištění nebo vatové tampony zapomeňte a raději volte šetrný přípravek, který je k tomu určen. U pejsků s převislými boltci jsou uši často nepříjemně cítit, proto je důležité pravidelné ošetření čisticími kapkami, aby nedošlo k vzniku zánětu. Kapky brání uchycení zárodků ve zvukovodu, tlumí přirozeným způsobem zánět a ucho zklidňují. Pokud však vypukne zánět, měla by se léčba primárně konzultovat s veterinářem! Zvířeti nikdy bez konzultace s veterinářem sami neordinujte lidské léky, kapky či mastičky! Čistění uší by mělo probíhat podle množství mazu v uších, zpravidla však jedenkrát za čtrnáct dnů.
Psí ucho uchopte mezi prsty a natáhněte ho nahoru tak, aby se ušní kanál napřímil. Do otvoru zvukovodu opatrně vsuňte nástavec od speciálního ušního spreje nebo kapek a lahvičku stiskněte (dodržujte dávkování, které uvádí výrobce), aby se ušní kanál naplnil tekutinou. Pokud vás trápí obavy, že poraníte bubínek, je to zbytečné. Psi mají ušní kanálek zalomený a dostat se k bubínku je při běžném čištění téměř nemožné. Ucho byste měli stále držet, aby tekutina natekla dovnitř.
Velmi důležitou součástí samotného čištění je správná masáž, která slouží k mechanickému odstranění nečistot. Po stříknutí tekutiny ucho promněte v místě, kde vyrůstá z hlavy. Při masáži musíte vnitřní strany ušního kanálu třít o sebe, aby se špína uvolnila. Měli byste slyšet mlaskavý zvuk (jestliže ucho nemlaská, je buď málo naplněné čisticím přípravkem, nebo ho masírujete špatně). Mechanické rozrušení usazeného kalu je opravdu důležité, pouhé vykapání boltce, byť z vnitřní strany, řádné vyčištění nezaručí! Jakmile zvíře propustíte, obvykle se otřepe, čímž se uvolní kapky i s rozpuštěnou špínou (ideální je, když uši čistíte na zahradě). Zapomeňte na dočišťování uší vatou, uvolněná vlákna by mohla ucho podráždit! Ucho můžete na závěr lehce otřít papírovým kapesníkem.
Zvířeti se čištění uší většinou moc nelíbí, proto z toho nedělejte žádnou velkou vědu a pracujte pokud možno rychle (natáhnout ucho, aplikovat přípravek, promasírovat a propustit). Nakonec nezapomeňte svého psa odměnit nějakým pamlskem, aby pro něj pravidelná péče o uši byla aspoň trochu příjemná.
Ušní svrab, lidově také prašivina, je onemocnění zevního zvukovodu zvířat, které způsobují parazitičtí roztoči z čeledi Prosoptidae. Původcem ušního svrabu koček je strupovka ušní (Otodectes cynotis), která napadá i ostatní šelmy. Nemoc se projevuje intenzivním svěděním a v pokročilých stadiích se může objevit i páchnoucí výtok z uší a hnisavý zánět zvukovodu, který může vést až k proděravění bubínku a rozšíření infekce do středního i vnitřního ucha. U koček se vyskytuje mírnější forma nemoci, případně onemocnění probíhá bez příznaků.
Strupovka ušní dosahuje velikosti asi 0,5 mm a je možné ji spatřit i pouhým okem. Samička klade vajíčka na kůži hostitele a vývojový cyklus (doba, za kterou samička z nakladeného vajíčka začne klást vlastní) trvá asi tři týdny. Paraziti se živí odloupanými buňkami pokožky, nesají krev. Dospělí roztoči jsou pohybliví a mohou krátkou dobu přežít i bez hostitele.
Z domácích zvířat je nejčastěji ušní svrab diagnostikován právě u koček. Klinicky se projevuje zejména u zanedbaných koťat nebo starších jedinců a je příčinou 60–70 % zánětů zvukovodu. Zdá se, že svědění, které provází infekci otodektovým svrabem, je způsobeno alergickou reakcí na přítomnost roztočů spíše než parazitem samotným. U některých zvířat mohou příznaky vyvolat už dva roztoči, u jiných se objeví až při těžkém napadení nebo vůbec. Svědění se u zvířat projevuje intenzivním škrábáním, které může vést až k poraněním, a třepáním hlavou.
Přítomnost parazitů rovněž stimuluje tvorbu ušního mazu, který je nápadně tmavý a připomíná kávovou sedlinu. Strupy a maz obsahují živé roztoče a jsou proto infekční pro ostatní vnímavá zvířata. Na člověka toto onemocnění není přenosné. Neléčený svrab může vést k těžkým hnisavým zánětům zvukovodu, které mohou postihnout i bubínek nebo se šířit dále do středního ucha. Objeví-li se u kočky svědění nebo výtok ze zvukovodu, je nutné navštívit veterináře. Výše popisované příznaky mohou být způsobeny i jinými druhy roztočů, kvasinkami nebo plísněmi. Pokud je diagnostikován ušní svrab, veterinární lékař vybere pro vaši kočku adekvátní terapii, kterou může být například aplikace příslušného spot-on přípravku. V případě závažného zánětu ve zvukovodu je třeba doplnit terapii vhodnými antibiotickými kapkami do uší. Vždy je však nutné přeléčit všechna zvířata v domě.
Strupovka ušní je ušní svrab, lidově také prašivina, jedná se o onemocnění zevního zvukovodu koček, které způsobují parazitičtí roztoči z čeledi Prosoptidae. Původcem ušního svrabu koček je strupovka ušní (Otodectes cynotis), která napadá i fretky, lišky a ostatní šelmy.
Nemoc se projevuje intenzivním svěděním a v pokročilých stadiích se může objevit i páchnoucí výtok z uší a hnisavý zánět zvukovodu, který může vést až k proděravění bubínku a rozšíření infekce do středního i vnitřního ucha. U mnoha zvířat, zvláště u koček a lišek, se vyskytuje mírnější forma nemoci, případně onemocnění probíhá bez příznaků.
Strupovka ušní dosahuje velikosti asi 0,5 mm a je možné ji spatřit i pouhým okem. Samička klade vajíčka na kůži hostitele a vývojový cyklus (doba, za kterou samička z nakladeného vajíčka začne klást vlastní) trvá asi tři týdny. Paraziti se živí odloupanými buňkami pokožky, nesají krev. Dospělí roztoči jsou pohybliví a mohou krátkou dobu přežít i bez hostitele.
Svědění, které u některých zvířat provází infekci otodektovým svrabem, je způsobeno alergickou reakcí na přítomnost roztočů spíše než parazitem samotným. U některých zvířat mohou příznaky vyvolat už dva roztoči, u jiných se objeví až při těžkém napadení nebo vůbec. Svědění se u zvířat projevuje intenzivním škrábáním, které může vést až k poraněním, a třepání hlavou.
Přítomnost parazitů také stimuluje tvorbu ušního mazu, který je nápadně tmavý a připomíná kávovou sedlinu.
Toto onemocnění se musí léčit, proto byste měli navštívit veterinárního lékaře.
Svrab (postaru prašivina) je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobeného drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Svrab se řadí mezi kožní nemoci u psů. Ačkoliv má jen zřídka fatální následky, včasné rozpoznání tohoto problému vede ke zkrácení jinak dlouhodobé léčby.
Zákožka svrabová se u psů projevuje velkou svědivostí, a tedy častým drbáním, což je stejný příznak jako v případě alergií. Nejčastěji se projevuje tím, že pes se škrábe a kouše. V případě zákožky svrabové, která způsobuje svrab, se psi musí škrábat především v teplém prostředí. Svědění je tak velké, že se pes musí škrábat jak ve dne, tak i v noci. Parazit je pro lidské oko neviditelný. Zákožka svrabová totiž žije v hlubokých vrstvách pokožkové škáry a nevyskytuje se rovnoměrně po celé ploše kůže. Může se tedy stát, že ani po rozboru kůže u veterináře se nemusí přítomnost parazita u psa objevit.
Zákožka svrabová se do pokožky psa dostane v místech, kde je kůže jemná, jde tedy především o vnitřní stranu stehen, okolí očí či oblast kolem kořenů ušních boltců nebo přímo v uších. Na těchto místech se pes škrábe a kouše, čímž rozšíří nákazu na další části těla. Kromě svědění možná časem zpozorujete, že srst vašemu psovi na určitých místech vypadá nebo že váš pes ztrácí na hmotnosti.
Svrab se léčí buď lokálně, kdy se postižené místo musí nejprve důkladně omýt šamponem, poté se aplikuje léčebný přípravek, který vám určí veterinář. Tuto proceduru musí pes podstoupit jednou týdně několik týdnů po sobě. Více se však doporučuje užití celkové terapie, kdy se zvířeti aplikuje preparát dozadu za krk. Látky, které působí účinně proti různým parazitům, se dostanou do krve a účinkují zhruba měsíc. Aby se svrab vyléčil úplně, dávají se většinou dvě dávky přípravku.
Pokud se vám podaří svrab úspěšně zlikvidovat, nemusíte mít dále obavy o vlastní zdraví. Svrab se totiž přenáší i na lidi, ale může se rozmnožovat pouze na těle psa.
Ušní svrab je onemocnění zevního zvukovodu zvířat, které způsobují parazitičtí roztoči z čeledi Prosoptidae. Původcem ušního svrabu psů je strupovka ušní (Otodectes cynotis). Nemoc se projevuje intenzivním svěděním a v pokročilých stadiích se může objevit i páchnoucí výtok z uší a hnisavý zánět zvukovodu, který může vést až k proděravění bubínku a rozšíření infekce do středního i vnitřního ucha. U psů je ušní svrab příčinou asi 5 % všech zánětů zvukovodu, na rozdíl od koček se ale u psů objevují příznaky dříve. Zdá se, že svědění, které u některých zvířat provází infekci otodektovým svrabem, je způsobeno spíše alergickou reak
Strupovky ušní (Otodectes cynotis) patří mezi nejčastější parazity psů a koček. Vyskytují se po celém světě a napadají především kočky, psy, lišky a fretky. Onemocnění, které způsobují, se nazývá ušní svrab nebo ušní prašivina, a je velice snadno přenosné.
Strupovky ušní jsou roztoči, kteří žijí především v zevním zvukovodu výše zmiňovaných zvířat, ale mohou být nalezeni kdekoli na jejich těle. Několik dní je parazit schopen přežívat i mimo svého hostitele. Jejich vývojový cyklus trvá zhruba 3 týdny a zahrnuje vajíčko, larvu, dvě stadia nymf a dospělce. Vajíčko může měřit až 0,2 mm, dospělí samečci dosahují délky 0,4 mm a dospělé samičky až 0,5 mm.
Samotná přítomnost parazitů v uchu může působit dráždivě a být příčinou silného svědění uší. Ve zvukovodu je patrné velké množství ušního mazu, který má v typické formě podobu kávové sedliny, je suchý a drobí se. Parazit může být i příčinou zánětu zevního zvukovodu. Ve zmnoženém ušním mazu se také snadněji množí bakterie a kvasinky. Zánětlivý proces se může rozšířit i na střední ucho. Silné třepání hlavou nebo škrábání ucha může vyústit v prasknutí cévy v ušním boltci, vylití krve mezi chrupavku a kůži na vnitřní straně boltce a ke vzniku hematomu. Na vnitřní straně boltce se v tomto případě nachází velká měkká boule. Doporučovaným řešením takové komplikace je operace v celkové anestezii.
Onemocnění je velmi snadno přenosné. Parazité mohou vyvolat dermatitidu i u člověka, ale ta spontánně vymizí s likvidací parazitů na napadeném zvířeti. Rozdíl mezi svrabem a strupovkou je především v tom, že u ušního svrabu se tvoří kávová sedlina v uchu.
Diagnostikovat strupovku ušní lze otoskopicky (přítomnost typického mazu a parazitů ve zvukovodu), případně mikroskopicky.
Léčba se provádí antiparazitiky ve spot-on formě (kapička aplikovaná na hřbet) nebo také lokálně ušními kapkami s antiparazitární složkou. Zároveň je vhodné provádět také toaletu zevního zvukovodu (vyplachování speciálními čisticími roztoky). Prognóza je při správné léčbě velmi dobrá.
Aneuryzmata se nejčastěji vyskytují buď na největší tepně v těle, která přímo vystupuje ze srdce a jmenuje se aorta, nebo na mozkových tepnách.
Obě lokalizace, ať aorta, nebo mozkové tepny, jsou nebezpečné, už jen z důvodu vysokého tlaku proudící krve. Pokud dojde k prasknutí (ruptuře) aneuryzmatu, které není včas správně poznáno a léčeno, může dojít k rychlé smrti v důsledku vykrvácení.
Aneuryzma mozkových tepen – v případě mozkových tepen nemají aneuryzmata tak velké rozměry, jsou menší a často vícečetná. Jejich velkost je kolem 5–20 mm a najdeme jich obvykle větší počet. Vznikají na podkladě vrozené slabosti cévní stěny, ale pozor, nejsou vrozená! Vrozená je jen dispozice k jejich vzniku. Většinou se projeví, až když dojde k jejich prasknutí (ruptuře), a to náhle vzniklou a velmi prudkou bolestí hlavy nebo krátkodobou ztrátou vědomí. Úmrtnost při první ruptuře aneuryzmatu mozkové tepny je přibližně 50% a jedinci, kteří přežijí, jsou v nejbližších dnech ohroženi vznikem stažení mozkových cév a následným mozkovým infarktem. Mezi rizikové faktory patří genetické předpoklady, v jejichž důsledku vznikají různé vady cévní stěny, jako například ztenčení nebo nedostatečná pružnost. Je dobré vědět, zda rodiče psa netrpěli onemocněním cév. Dalšími rizikovými faktory je jednoznačně vznik aterosklerózy.
Intracerebrální krvácení neboli krvácení do mozkové tkáně bývá masivní a rozsáhlé, většinou zapříčiněné rupturou cévy při vysokém krevním tlaku nebo po těžkých zlomeninách lebečních kostí spojených s natržením mozkové tkáně. Pokud je krvácení masivní, tříštivé, je spojeno s poškozením tkáně, s poruchami vědomí, zvracením a bolestmi hlavy, otokem mozku a nitrolebním vysokým tlakem. Menší krvácení většinou nemají na tkáň destruktivní charakter, vědomí nebývá porušeno a dominují příznaky podle ložiska, tedy obrny končetin, obličejových svalů nebo obrny okohybných svalů. Ložisko má nepravidelný tvar, okolní tkáň je stlačovaná a prokrvácená, doprovodnými nálezy jsou zvýšený nitrolební tlak a otok mozku. Úmrtnost se pohybuje mezi 30–40 %, dříve umíralo 80–90 % pacientů. K poklesu došlo především díky zobrazovacím metodám, které ložisko lokalizují a umožní tak rychlejší a přesnější zásah. Přežití ovšem i tak závisí na mnoha faktorech, jako je velikost ložiska, rozsah krvácení, věk pacienta a stav jeho vědomí. Pokud je krvácení opravdu velké, může se provalit i do mozkových komor, poté je mozkomíšní mok zbarven krví.