POMOŘANSKÝ ŠPIC

Německý špic pomeranian

Pod názvem Pomeranian se ukrývá trpasličí špic, proto jsou veškeré údaje uvedené v části: německý špic trpasličí.

Zdroj: Německý špic

Příběh

V příběhu TRPASLÍCI ŠPIC - POMERANIAN ? ZMENA SRSTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Romana.

Prosím o radu.
Môj psík má 3a pól mesiaca. Kupovali sme ho ako Pomika no viac sa mi podoba na trpaslicieho špica. Bol take malé klbko kupovali sme ho ako 6 týždňového. Srsti mal kopec, no po 2 a pól mesiaci mu začala postupne rednúce srsť, vytvorili sa mu 3 lysiny. Hrudník mu cely zišiel no už mu síce rastu nové chlpy, ale stále sa obávam či je to normálne. Či až takto môže meniť rapídne srsť a či je to prirodzene. Dočítala som sa že tento proces môže trvať aj rok kým sa mu uprace srsť. Neviem či tomu mám veriť
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Psickarka1992.

Dobrý deň, chcela by som sa opýtať či ste kupovali psa v Bratislave lebo som mám pom-špicika ktorý vašemu sa veľmi podoba a mohol by to byt další súrodenec ktorého som vypátrala

Zdroj: Příběh Vypadávání srsti u psů

Německý špic střední

Vzhled:

Střední špic bývá vysoký kolem 34 cm (+/- 4 cm). Středně velký špic dosahuje váhy kolem 10,5 – 11,5 kg.

Povaha:

Stejně jako ostatní špici i tento je přátelský a hravý, přestože původně býval určen hlavně k práci na statcích (na rozdíl od trpasličí varianty, od které to nikdo nemohl očekávat). Při nedůsledné výchově z něj může být vůči cizím lidem nedůtklivý a bojechtivý jedinec.

Strava:

Strava tohoto psa se nijak neliší od jeho špicích „kolegů“.

Línání:

Ani tomuto špici se línání nevyhne, zvládá ho ale stejně bezproblémově jako ostatní špici jen s občasnou péčí o srst.

Foto:

Zde jsou fotografie, na kterých je vidět německý špic střední: německý špic střední foto.

Zdroj: Německý špic

Německý špic vlčí

Vzhled:

Pro vlčího špice je typická velikost kolem 49 cm (+/- 6 cm). Tento typ je nejtěžší, jeho váha se pohybuje mezi 25 – 30 kg. Jeho zbarvení je vlkošedé = vlčí.

Povaha:

Vlčí špic zvaný jako keeshond je typickým představitelem špiců, je hravý, přátelský a velmi inteligentní. Nade vše miluje svou rodinu, vůči cizincům může působit nedůvěřivě.

Strava:

Strava keeshonda musí odpovídat jeho stáří i rozměrům. Pokud majitel neví, jaké krmivo pro něj zvolit je dobré se obrátit na odborníky, které s tím mají své zkušenosti.

Línání:

I vlčí špic se minimálně jednou za rok nevyhne línání, naštěstí i jako ostatní špicí varianty ani on nevyžaduje extrémní péči o srst. Stačí ho v případě nutnosti vyčesat hlavně v místech se zvýšenou hustotou srsti.

Foto:

Zde jsou fotografie, na kterých je vidět německý špic vlčí: německý špic vlčí foto.

Zdroj: Německý špic

Německý špic velký

Vzhled:

Velký špic dosahuje obvykle rozměrů kolem 46 cm (+/- 4 cm). Jeho váha se pohybuje v rozmezí 17,5 – 18,5 kg. Svými mírami se hodí více k rodinnému domu než do bytu, také potřebuje více pohybu než menší typy. Nejčastější zbarvení je bílé, hnědé a černé.

Povaha:

Povaha špiců je popsána výše. U německého špice velkého je jen menší sklon k popudlivosti. I tak je to ale veselý a hravý pes.

Strava:

Množství a kvalita potravy tohoto psa musí být přizpůsobena jeho věku a tělesné konstrukci.

Línání:

Výhodou tohoto psa je, že není nutná příliš velká péče o jeho srst, výjimkou je doba línání, kdy je vhodné denně pročesávat srst alespoň v místech, kde je hustší + podsada.

Foto:

Zde jsou fotografie, na kterých je vidět německý špic velký: německý špic velký foto.

Zdroj: Německý špic

Povaha

Pomeraniani jsou typičtí svým přátelským, hravým a temperamentním chováním. Milují být v přítomnosti svých majitelů a též se ví, že své páníčky velmi brání. Jsou ostražití a na jakoukoli změnu ve svém prostředí reagují štěkáním, mohou tudíž štěkat velmi často. Čas o samotě většinou snášejí dobře v prostředí, kde jsou hračky.

Psí plemeno pomeranian se řadí ke skupině německých špiců. V mnoha zemích je pomeranian známý jako trpasličí špic. Jeho postava je kompaktní a robustní, s velmi osrstěným ocasem, jenž je vysoko posazený a plochý. Pomeraniany charakterizuje mimo jiné jakýsi límec u krku tvořený krycí srstí a také jemné chloupky na zadních končetinách. Krycí srst je dlouhá, rovná a tvrdá, s texturou. Podsada je oproti tomu měkká, hustá a krátká. Pomeranian může mít různou barvu srsti: bílou, černou, hnědou, červenou, krémovou, černou s pálením, hnědou s pálením, žíhanou a další. Mezi nejčastější barvy patří oranžová, černá a krémová. V poslední době si lidé velmi oblíbili zbarvení merle, které v sobě kombinuje modrou a převážně bílou barvu srsti.

Pomeranian je malé psí plemeno, jehož zástupci dosahují výšky v kohoutku 13 až 28 cm a hmotnosti 1,9 až 3,5 kg.

Ačkoli mají pomeraniani dvojitou tlustou srst, péče o ni není nikterak náročná. Chovatelé doporučují srst jednou denně vyčesat pro udržení její kvality, jelikož ji pomeranian pravidelně ztrácí. Zkracovat by se pak měla každý měsíc až dva. Rovněž je třeba věnovat pozornost stavu uší, očí a zubů.

Co se týče věku, pomeraniani se obecně dožívají 12 až 16 let.

Chovatelé nesouhlasí s tím, že FCI standard z roku 1998 přiřadil pomeraniana k německému špicovi, a tvrdí, že po sto letech vývoje se už jedná o samostatné plemeno. Taktéž se snaží vyhnout křížení pomeraniana s německým trpasličím špicem, a to už jen proto, aby se zachoval mírně odlišný vzhled.

Slovo pomeranian bylo odvozeno od slova pomořanský. Z Pomořan pocházel původně až třicetikilový pastevecký špic. Toto plemeno uznal až v roce 1870 anglický Kennel Club a v roce 1888 byl první špic dovezen do USA.

Za více než sto let se původní pomořanský špic úplně změnil: změnila se jeho srst, postavení nohou, chůze. Dnes se jedná o úplně jiného psa.

Zdroj: Pomeranian

Německý špic malý

Vzhled:

Malý špic obvykle dosahuje velikosti kolem 26 cm (+/- 2 cm). Váha tohto psa se pohybuje kolem 1,8 – 2,5 kg. Nejčastějším zbarvením bývá: bílé, hnědé, černé, oranžové, vlčí.

Povaha:

Špicí povaha je vypsána již v kapitole výše. Jen je třeba zmínit, že i u špiců platí, že čím je pes menší, tím víc je uštěkanější. Navíc při setkání s většími psy se jim snaží zcela vyrovnat, svůj výškový „handicap“ pak dorovnává odvahou, která může páníčkovi způsobit potíže.

Strava:

Stejně jako u jiných psích plemen je i u německých špiců důležitá vyvážená strava, která má zajistit jejich správný vývoj a zdraví. Majitel by pro svého psího miláčka měl zajistit co nejkvalitnější krmivo. Množství (a typ) krmiva by měl odpovídat nejen velikosti psa, ale i jeho stáří. Majitel špice by měl volit krmivo, které bude prospěšné pro psí srst.

Línání:

Stejně jako jiní psi i špic líná, obvykle ho to postihuje jednou – dvakrát do roka. V tomto období je potřeba psa vyčesávat častěji, obzvlášť v místech, kde je srst hustší.

Foto:

Zde jsou fotografie, na kterých je vidět německý špic malý: německý špic malý foto.

Zdroj: Německý špic

Německý špic trpasličí

Vzhled:

nejmenším špicím plemenem je trpasličí špic, který bývá vysoký kolem 20 cm (+/- 2 cm). Jeho váha je menší než 2 kg. Jeho rozměry ho předurčují k životu uvnitř bytů a domů, rozhodně se nehodí jako hlídač k domu. Nejčastější zbarvení je bílé, hnědé, černé, oranžové, vlčí.

Povaha:

Kvůli jeho vzhledu ho lidé využívají více jako svého „mazlíka“ než jako hlídače. Proti mazlení špic nic nemá, pokud mu během dne jeho majitel poskytne dost her a různých podnětů. Problém může nastat jen, když jeho majitel ho správně nevychová, pak může být protivnější, uštěkaný a vůči větším psům klidně i bojechtivý.

Strava:

Pes takto malých rozměrů nepotřebuje dostávat denně velké množství jídla, vhodnější je dbát na kvalitu jeho pokrmů. Zároveň by majitel měl vybírat konzervy i granule vhodné pro takto malá plemena.

Línání:

Stejně i jako ostatní špice i trpasličí variantu postihuje jednou – dvakrát do roka období línání. V tu dobu je vhodné se jeho srsti více věnovat a vyčesávat ji.

Foto:

Zde jsou fotografie, na kterých je vidět německý špic trpasličí: německý špic trpasličí foto.

Zdroj: Německý špic

Německý špic

Jak ukazují archeologické nálezy z oblastí Švýcarska a Německa patří toto psí plemeno k těm nejstarším, protože nálezy zbytků koster špicovitých psů se datují do doby před pěti tisíci lety. Důkazem jsou i hliněné a keramické nádoby ze starých časů, kde bývají tito psi často vyobrazení. Původně se toto plemeno označovalo jako psi rašelinní a bylo rozšířeno po celé Evropě. Koncem devatenáctého století se špici stali v Německu registrovaným plemenem, a proto se dnes běžně označují jako Němečtí špici. Lidé si je oblíbili kvůli jejich vlastnostem jako je odolnost a statečnost. Špici byli vhodní k hlídání domů, i nákladních povozů a vinic, chytali myši ve stájích, stejně tak byli schopnými pasteveckými psy. V Čechách se chov špiců rozšířil v 60. letech, v této době byl nejrozšířenějším typem bílý špic střední velikosti, až později sem byli dovezeni i špici jiných barev a velikostí i německý špic malý. K největšímu oživení tohoto chovu došlo po roce 1989, kdy se na naše území dostalo několik kvalitních jedinců, kteří zvedli úroveň tohoto plemene.

Zdroj: Německý špic

Povaha

Toto plemeno bylo vždy vhodné k nejrůznějším vycvičením, protože má tvárnou povahu a je schopné se přizpůsobit svému okolí a hlavně rodině, v níž žije. Ke své rodině mají špici velmi milý vztah a nedají na ně dopustit, v rodině nemají problém ani s dětmi. Jejich výhodou je, že se dají lehce zvládnout, a tak o ně mohou pečovat i děti. K dětem mají blízko i proto, že jsou velmi hraví, rádi dovádí a vždy jsou připraveni ke hře. Jedná se o veselé plemeno, které je současně i inteligentní a rychle (a rádi) se učí. I proto se špici využívají často v různých cirkusech a jiných vystoupeních, dokážou se totiž naučit nejrůznější kousky, od panáčkování po různorodé skoky. Špici ale zvládají i regulérní výcvik. O špicech se navíc říká, že cvičí ne proto, aby potěšili páníčka jako jiná plemena, ale proto, aby potěšili sebe. Cvičení je baví, obzvlášť když za něj mohou dostat pamlsky. Od štěněte mají špici instinkt k hlídání. Všímají si všeho, co se kolem nich děje a neváhají na to svého majitele upozornit hlasitým štěkotem. I proto může lidem připadat, že špic je uštěkanější než jiná plemena, ale není to pravda. Tento názor vychází z toho, že člověk se obvykle se špicem setkává ve chvílích, kdy se dostává do jeho okolí, a špic má prostě jen tendenci návštěvníka pořádně ohlásit svému majiteli. Při výchově špiců je třeba dbát na důslednost, špic si totiž velmi dlouho pamatuje to, co se naučil, tím pádem se špatně chování hůře přenaučí, někdy je to dokonce téměř nemožné. Špic také patří k velmi samostatným plemenům, je to dáno tím, že už jeho předci byli samostatní a nepotřebovali ke své práci přítomnost člověka (ovčáčtí, lovečtí). Jejich samostatnost může být ale pro člověka i výhodou, nemusí se totiž příliš namáhat, aby psa nějak zabavil, ten si dokáže najít zábavu sám. Neznamená to ale, že by špicovi vadilo válení se, naopak odpočívá rád, obzvlášť když u toho může být se svou rodinou.

Špicové hrozně rádi běhají, jejich tělo je ke krátkým sprintům jako stvořené, naopak se nehodí na vytrvalostní běhy. Jejich majitel by je rozhodně neměl brát na společnou vyjížďku na kole. Špic není také vhodný k aportování a nehodí se ani k obraně. Naopak vhodní jsou třeba na agility (psí parkour).

Zdroj: Německý špic

Vzhled všech typů německých špiců

Špic má středně silnou postavu kvadratického rámce těla. Pro špice je typický jejich tvar hlavy, který je velmi podobný liščí hlavě. Špic má navíc malé, stojící uši, které jsou blízko u sebe, jeho oči jsou bystré.

Jeho srst je dlouhá a bohatá. Chlupatější je u krku a na ocase. Jeho srst na těle odstává, a tak psovi přidává na „objemu“. U německého špice je přípustné 13 barevných variet, od sněhobílé, černé přes čokoládově hnědou, zářivě oranžovou, vlkošedou, krémovou, krémovou s černým nádech, orange-sable, černou s tříslovými znaky, strakatou. U velkých špiců ve většině případů je zbarvení jen bílé, hnědé, nebo černé. Vlčí špicové jsou vlkošedí.

Jednotlivé variety špiců se liší i velikostí. Obrovskou výhodou špiců je, že jsou nenároční na chov. Hodí se jak do bytu, tak i k domu. Špici se často dožívají velmi vysokého věku, i ve vyšším věku jsou navíc schopni aktivního psího života.

Řada lidí se obává, že bude muset u špice příliš pečovat o jejich srst. Ve skutečnosti to ale skoro vůbec potřeba, protože struktura jejich srsti neinklinuje k plstnatění a navíc má samočistící schopnost. Špice stačí kartáčovat tak jednou týdně a zlehka. Podsada se u špiců kartáčuje tak jednou za měsíc. Výjimkou je ale období línání, kdy je kartáčování nutné častěji. Důležité je se pak zaměřit nejen na podsadu, ale i místa pod krkem a za ušima. K línání dochází nejčastěji na jaře a trvá pár týdnů, v tu dobu je potřeba vyčesávat hlavně zimní podsadu, která vypadává. Špicí srst je dlouhá s hustou podsadou, což je v zimě výhodné pro špice, kteří žijí u domu (vhodné je to pro vlčího, velkého a středního špice, malý a trpasličí špic by měl být spíše v bytě, protože na venkovní pobyt je moc malý).

Zdroj: Německý špic

Specializace

Psí plemeno pomeranian se řadí ke skupině německých špiců. V mnoha zemích je známé jako trpasličí špic. Jeho celková postava je kompaktní a robustní, s velmi osrstěným ocasem, který je vysoko posazený a plochý. Pomeraniani jsou dobře známí krycí srstí tvořící jakýsi límec u krku a také jemnými chloupky na zadních končetinách. Krycí srst je dlouhá, rovná a tvrdá, s texturou. Podsada je oproti tomu měkká, hustá a krátká. Barva srsti může být dnes nejrůznější: bílá, černá, hnědá, červená, krémová, černá s pálením, hnědá s pálením, žíhaná a další. Mezi nejčastější ovšem patří oranžová, černá nebo krémová. V poslední době je velmi oblíbené zbarvení merle, které je kombinací modré a převážně bílé barvy srsti.

Pomeraniani jsou zařazeni podle standardu FCI do skupiny 5 – špicové a primitivní plemena, sekce 4 – evropští špicové, bez pracovní zkoušky.

Pomeraniani jsou náchylní k časté ztrátě zubů, takže se nedoporučuje krmit je suchým krmivem. Často mohou trpět mírnou až těžkou hluchotou, zvýšením nitroočním tlakem, ametropií. V případech, že se jedná o psa se zbarvením srsti merle, jehož rodiče byli oba se zbarvením srsti merle, mohou psi navíc trpět abnormalitou skeletu, problémy se srdcem a reprodukčním systémem.

Plemeno pomeranian bývá často zaměňováno s plemenem německého špice. Německý trpasličí špic má hlavu klínovitou, menší, s většíma špičatýma ušima blíže k sobě, uši jsou posazené navrchu hlavy, čenich je dlouhý, špičatý, nohy tenké, méně osrstěné než zbytek těla, kostra není tak kompaktní jako u pomeraniana. Němečtí trpasličí špicové dvakrát ročně silně línají, kdežto plemeno pomeranian, které má bohatou srst, při pravidelném pročesávání a přistřihování většinou líná minimálně a srst zůstává v kartáči, takže chlupy takzvaně nesněží po podlaze. Ocas klasického německého špice je zahnutý a posazený na bok. V Česku se tato dvě plemena moc nerozeznávají, zatímco v ostatních zemích Evropy, dále pak v USA a Thajsku jsou tato plemena již dávno rozdělena a každé má svůj vlastní plemenný standard.

Zdroj: Výcvik špice pomeranian