Téma

PARMIČKA ČTYŘPRUHÁ ROZMNOŽOVÁNÍ


PARMIČKA ČTYŘPRUHÁ ROZMNOŽOVÁNÍ je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Lépe bychom měli užívat množného čísla, tj. parmičky. Tento název totiž zahrnuje velké množství druhů asijských a afrických rybek lišících se velkostí, tvarem i barvou. Již dlouhé roky patří v akvaristice ke stálicím a k nejoblíbenějším druhům vůbec. Asijské druhy jsou celkově populárnější. Jsou to povětšinou rybky mírumilovné, snadno dostupné, hodí se pro každého začínajícího akvaristu, neboť jsou vesměs velmi nenáročné.


Parmička čtyřpruhá

Pochází ze stejné domoviny jako parmička siamská tj. Jihovýchodní Asie (Sumatra, Borneo, také Thajsko). Její tělo je ale vysoké, oválného tvaru typického pro kaprovité ryby. Dorůstá délky 6-7 cm a výšky až 3 cm. Tyto parmičky mají žlutavé zbarvení se čtyřmi typickými svislými černými pruhy. Barevnější jsou samci, kteří mají výrazně červené prsní ploutve. Červený nádech pak mají i jejich ploutve hřbetní a ocasní. Tato rybka není určena úplným začátečníkům. Vyžaduje stále čistou vodu, dostatečný prostor na plavání - akvárium min. 60 l, dobře osázené pevnějšími a tužšími rostlinami. Charakteristickou vlastností parmiček čtyřpruhých je jejich způsob odpočinku. Pokud je naleznete v akváriu otočené hlavou dolu, neznamená to, že jsou nemocné. Ale jen to, že se jim právě „nechce“ plavat. Je nutné chovat je v hejnu nejlépe 10 rybek. Pokud pro ně budete kupovat do akvária nějaké společníky, měly by to být stejně aktivní a rychlé rybky. Rozhodně se nehodí do společnosti pomalejších dlouhoploutvých ryb (skaláry, terčovci, závojnatky...). S radostí by jim totiž okusovaly ploutve.

Šlechtěním parmiček čtyřpruhých postupně vznikaly od 50. let minulého století různé barevné formy. Počátkem 80. let byla vyšlechtěna forma zelená, které se také říká „mechová“. U tohoto druhu se pruhy jakoby slévají a celé tělo tak dostává právě ten typický tmavý nachovězelený odstín. Tyto parmičky (ostatně i všechny další vyšlechtěné druhy) jsou teplomilnější a celkově choulostivější.

Zdroj: článek Parmička

Parmička siamská (= parmička černopruhá)

Tento druh pochází z Jihovýchodní Asie (Borneo, Sumatra). Poznáte ji podle černého pruhu, který se táhne od oka k ocasu. Bříško má bílé, hřbet mřížkovaný a ploutve bezbarvé, průhledné. Dožívá se až 10 let. Vzhledem k tomu, že dorůstá délky až 15 cm, potřebuje akvárium minimálně 100 litrů. Ideální teplota vody se pohybuje mezi 22-24 stupňů Celsia. Vzhledem k tomu, že je i „skokan“, musí být akvárium zakryté. Alespoň v části nádrže vyžaduje husté osázení rostlinami a dostatek dekorací. Parmička siamská je společenský tvor. Je nutné ji chovat ve skupině min. 4 jedinců, jinak strádá a hyne. Mladé parmičky se živí výhradně řasami, převážně zelenými. Jsou proto výbornou alternativou pro odstraňování řas přírodní cestou bez chemických přípravků. Později již dávejte normální potravu (sušené krmivo). Pokud se potřebujete zbavit černé štětičkové řasy, přestaňte na nějakou dobu parmičku siamskou krmit. Jako jedna z mála rybek začne totiž tuto řasu požírat.

Zdroj: článek Parmička

Parmička červenoploutvá (= parmička thajská)

Známá je také pod českým názvem Labeo červenoploutvé. Její původní domovinou je Thajsko, Čína a Kambodža – hlavně povodí řeky Mekong. Jedná se o teritoriální rybku, která vyžaduje svůj prostor a samotu. To platí hlavně vůči jedincům vlastního druhu. Tyto parmičky bývají mezi sebou agresivní a ve vzájemných soubojích si mohou vážně poškodit ploutve. Pokud ale máte akvárium velikosti minimálně 120 l, hustě osázené a s dostatkem úkrytů a jeskyněk, kam se může schovat a vytvořit své teritorium, můžete mít v jednom akváriu i více kusů. V takovémto akváriu se také dobře snese s ostatními rybkami jiného druhu. Dožívá se 10 – 12 let a také tato parmička je neúnavným konzumentem zelených řas.

Zdroj: článek Parmička

Parmička červenoocasá

Českými synonymy jsou Labeo červenoocasé nebo Labeo dvoubarevné. Pochází z potoků Thajska, v zajetí dorůstá až 12 cm a dožívá se cca 7 let. Celé její tělo je černé s výjimkou zadní ploutve, která má jasnou červenou barvu. Před nosními otvory má umístěn pár malých vousků, které slouží jako chuťový orgán. Bedlivě si střeží své teritorium a je poměrně nesnášenlivá vůči ostatním jedincům svého druhu. Dalším rybkám ve společném akváriu proto musíte zajistit dostatek úkrytů, aby se před ní mohly případně schovat. Ideální je nádrž hustě zarostlá rostlinami, s kameny a kořeny, které právě tyto úkryty poskytují a jednotlivé rybky si tak mohou vytvářet svá teritoria. V poslední době je parmička červenoocasá na našem trhu vzácná a zřídka kdy na ni narazíme.

Zdroj: článek Parmička

Parmička krásnoploutvá

Je to jedna z nejoblíbenějších akvarijních rybek. Má charakteristické podlouhlé tělo s plochým bříškem. Od očí k ocasu se jí po něm táhne hnědočerný pruh, který má ve vrchní části zlatavý proužek. Svým vzhledem se velmi podobá parmičce siamské, za kterou je v akvaristikách často zaměňována. Liší se od ní ale vzhledem – má barevné ploutve (ostatně odtud i její název), na kterých je tmavý pás s bílým okrajem – a za druhé parmička krásnoploutvá není tak důkladný „požírač“ černé štětičkové řasy. Dorůstá délky až 15 cm, dožívá se i 10 let a patří k druhům, které je dobré chovat ve více jedincích (ať už ve dvou nebo menším hejnu čtyř a více kusů). Ideálním prostředím pro chov je akvárium o objemu alespoň 100 l s povrchem z jemného štěrku, s mnoha úkryty, hustě zarostlé především rostlinami se širokými listy, na kterých ji často vidíme odpočívat.

Zdroj: článek Parmička

Parmička duhová (= parmička hořavková)

Je drobnější rybka dorůstající velikosti 5 cm a pocházející z ostrova Srí Lanka. Je to mírumilovná, klidná, někdy až plachá rybička, kterou je dobré chovat alespoň v páru. V akváriu vám pěkně vynikne i menší skupinka cca 6 parmiček, ve které by měli být zastoupeni alespoň 3 samečci. Ty se pak vzájemně prohánějí se svým jasně červeným zbarvením těla i ploutví, které je pro ně typické především v době tření, kdy nabývá na ještě větší intenzitě. Kombinovat je s jinými druhy rybek lze, ale pozor na příliš zarybněnou nádrž. Parmičkám duhovým postačí akvárium o velikosti 60 l. Musí být ale dobře osázené, doplněné i plovoucími rostlinami a s místy nepříliš prosvětlenými, která jim navozují pocit bezpečí.

Zdroj: článek Parmička

Parmička čtyřpruhá

Tato ryba má latinský název Capoeta tetrazona, její velikost je 6 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 20 až 26 °C. Jde o všežravce (vločkové, mražené nebo živé krmivo).

Jedná se o velmi čilou rybku, kterou je nezbytné chovat v hejnu o větším počtu kusů. S oblibou zaujímá v klidu polohu hlavou dolů. Nesnáší starou, pravidelně částečně nevyměňovanou vodu, kde pak trpí a často bez příznaků hyne. Rybky jsou citlivé na zvýšené hodnoty dusitanů, nehodí se tedy do čerstvě založených nádrží.

Samečky rozpoznáme podle více červeně na tlamce a ploutvích.

Zdroj: článek Sladkovodní akvarijní ryby

Rozmnožování

Pokud budete chtít parmičky sami rozmnožovat, připravte se na to, že jsou druhem, který své jikry požírá. Proto si připravte zvláštní nádrž pro vytírání. Umístěte do ní rostliny nebo kameny, kam se může samička následně schovat. Některé druhy kladou své jikry právě na listy rostlin. V této nádrži zvyšte teplotu na 24 – 25 stupňů Celsia (resp. o 2-3 stupně oproti běžné teplotě). Rybky se vytřou obvykle druhý nebo třetí den. Ihned po vytření pár vylovte, abyste o jikry nepřišli. Potěr se líhne následně za 24 – 36 hodin a v prvních dnech nesnáší náhlou změnu vody. Poměrně rychle roste a po 14 dnech ho můžeme odlovit do rozplavávací nádrže.

Zdroj: článek Parmička

Parmičky

Parmičky jsou čilé hejnové ryby, které dorůstají velikosti 5-15 cm. Nejlépe je chovat je s jinými druhy parmiček nebo teter, které mají stejné nároky a velikost. Vyžadují větší akvária s dostatkem volného místa na plavání. Na složení vody nemají žádné zvláštní požadavky, teplota jim vyhovuje kolem 22 stupňů. Jsou to většinou všežravci, kteří vyžadují občas i rostlinnou stravu. Velmi se proto hodí na „pojídání“ řas a přispívají tak k očistě vašeho akvária.

Zdroj: článek Parmička

Živočichové spásající ruduchy

Velkým pomocníkem je „řasožravá“ ryba parmička černopruhá (Crossocheilus siamensis). V mládí se živí převážně zelenými řasami (ale jako jedna z opravdu mála živočichů konzumuje i černou řasu), v dospělosti se z ní stává všežravec (byť stále konzumující i řasu).

Dalším pomocníkem je sladkovodní kreveta japonská (Caridina japonica). I když je všežravá, konzumuje i řasy (včetně těch černých).

Zdroj: článek Černá štětičková řasa

Jak na rozmnožování

Před třením postaví samec pěnové hnízdo a láká pod něj samičku. Pro kvalitnější pěnové hnízdo je vhodné, aby v akváriu byly umístěny plovoucí rostliny a bylo v něm nejlépe žádné nebo jen velmi jemné vzduchování. Pod tímto hnízdem se pak odehrává vlastní tření rybek. Pěnové hnízdo tvoří vzduchové bublinky, které samec nabírá a v ústech obaluje sekretem. Sekret je podobného složení jako sliz, který pokrývá tělo rybky.

Páření probíhá tak, že sameček připluje k samičce, obejme ji jako prstýnek a společně se otočí bříšky k hladině. Samička vypustí jikry a sameček je oplodní, jikry vypuštěné samičkou jsou těžší než voda a klesají ke dnu. Sameček samičku pustí a jikry posbírá, obalí bublinkou a vloží do pěnového hnízda. Poté se vrací a celý akt se opakuje tak dlouho, dokud má samička jikry. Následně samiček samičku odežene a hnízdo hlídá. Během zrání jiker samec hnízdo hlídá, opravuje bublinkami a odstraňuje neoplozené jikry.

Podle vzrůstu, stáří a zdatnosti samičky bývá až 800 jiker. Obvykle jich však je značně méně (200–300 ks jiker). Okamžitě po výtěru je třeba samičku odlovit, aby ji samec při hlídání hnízda nezabil.

Plůdek se líhne po 26 až 28 hodinách při teplotě 28 °C. Až do rozplavání hlídá vylíhlá embrya samec. Odchov plůdku je snadný. Nejvhodnější je krmení živou potravou naupliemi (larvami) buchanek, případně žábronožky solné. K vybarvení dochází okolo 3. až 4. měsíce, podle míry a kvality krmiva. Plně vyspělé a schopné rozmnožování jsou okolo 5. až 6. měsíce.

Zdroj: článek Beta bojovnice

Rozmnožování psounů

Rozmnožování psounů běloocasých není snadnou záležitostí a vyžaduje od chovatele dostatek zkušeností. Často se daří odchovávat jen málo mláďat a cena zvířat je tak poměrně vysoká – pohybuje se okolo 6000 korun. Samice rodí zhruba po měsíci březosti obvykle čtyři slepá, hluchá a neosrstěná mláďátka, která po šesti týdnech opouštějí noru. Dospělí jedinci měří až 35 cm a jejich hmotnost se pohybuje mezi 0,9 až 1,6 kg. Dožívají se osmi let, avšak při dobré životosprávě žijí déle. Některé údaje uvádějí i dvanáct let. Hřbet je červenohnědý, pískový, břicho hnědobílé, jsou štíhlí, mají sporadicky osrstěný a výrazně krátký ocas s bílou špičkou.

Zdroj: článek Psouni

Rozmnožování

Pro králíka je také typická jeho časná pohlavní dospělost, protože pohlavně dospělým se králík stává už zhruba ve 3 měsíci života. V tuto dobu se ale stále ještě nedoporučuje březost samic, protože by je to mohlo ohrozit. Obvykle je vhodnější s rozmnožováním králíků počkat až na 6 měsíc jejich života. Zajímavé je, že samice králíka ovuluje v okamžiku páření (není to tedy jako u lidí), naopak ovulace se díky tomu může vyvolat několikrát do roka vždy, když dochází k rozmnožování. Samice je březí zhruba 30 dní. Tento cyklus může být kratší, ale i delší, odvíjí se od něj počet a velikost mláďat. V době březosti by neměla být samice králíka vystavována žádnému stresu, který by u ní mohl vést k předčasnému porodu. Samice mláďata porodí do hnízda, které si připravuje sama.

Zdroj: článek Králík domácí

Rozmnožování

Co se týká rozmnožování, je důležitá pohlavní zralost, která nastává zhruba v období 4-6 měsíce věku, ale to neznamená, že je toto období ideální pro páření. Hlavně pro samičku je lepší s tím ještě nějakou dobu počkat. Co se týká říje samice, tak ta nastává při a po páření se samcem. Březost u ní trvá asi měsíc. Obvykle také platí, čím delší je doba do porodu (třeba o dva dny), tak je větší pravděpodobnost, že mláďat bude méně. Samec dospívá pohlavně už ve třech měsících.

Zdroj: článek Fyziologie zakrslých králíčků

SYFILIS

I králíci mohou trpět pohlavními nemocemi.

Projevy

U králíka se objeví v okolí pohlavních orgánů drobné uzlíky. Tyto uzlíky se mohou vyskytnout ale i u nosu a uší, kde začne vypadávat srst. Sliznice u pohlavních orgánů je u králíků pak oteklá.

Příčiny

Králík se syfilisem může nakazit jen přímo od nemocného jedince obvykle během rozmnožování. Syfilis se ale může také šířit třeba prostřednictvím pokousáním a olizováním.

Léčba

Léčba této nemoci je samozřejmě možná. Výhodou je, že se toto onemocnění dá lehce rozeznat od jiných chorob. Lékař obvykle léčí prostřednictvím antibiotik.

Prevence

Prevencí je v tomto případě ujištění se, že při pouštění není ani jeden z králíků infikovaný.

Nakažlivost

Ano

Zdroj: článek Králík domácí a jeho nemoci

Želva zelenavá

Želva zelenavá je o něco menší než želva nádherná, dorůstá 20 cm, pokud se ale želva vyskytuje ve volné přírodě, může být i větší. Samice jsou větší než samci. Samice váží kolem 2 kg, samec kolem půl kila. Kaparax želvy zelenavé má žluto-hnědé, nebo hnědo-černé zabarvení. Barva kaparaxu se mění při dlouhodobém pobytu venku.

Tyto želvy se dožívají až 100 let, v domácím chovu se ale věk může i o 30 let zkrátit.

Latinský název

Testudo hermanni

Nároky na chov

Želva zelenavá je velmi oblíbený druh pro chov, je pro ni typické, že budí dojem, že si vše vychutnává, jídlo, slunění atd. Želva zelenavá se živí rostlinami, nejvíce jí chutná pampeliška, jetel, jitrocel, šťovík. V zimním období je zase vhodné zařadit do stravy čínské zelí.

Kromě správné stravy je důležitý i přísun ultrafialového záření, nejvhodnější je pro ni venkovní chov, kde je přístup ke slunečnímu záření, který želvě poskytne dostatek vitamínu D, který je pro ni velmi důležitý. Pokud želvu zasvěcujeme, je potřeba, aby měla přísun světla aspoň 3 x denně na 1 hodinu. Jakmile se želva dostatečně zahřeje, vydá se za potravou. V teráriu by měla být teplota 25 – 35 °C. Želva má sice ráda teplo, ale neměla by se přehřívat.

V teráriu by kromě tepla měla být i správná vlhkost. V jednom místě terária by mělo být vyšší množství vlhkého substrátu, protože želva se do něj velmi ráda zahrabe. Stejně jako tam má být tento vlhký kout, měl by tam být i kout suchý, který může být tvořený pískem, kamínky, vysušeným substrátem.

I zde platí, že zimování je vhodné jen u zdravých jedinců. Zimování může nahradit klidové období, které by trvalo asi 4 týdny. Ale ani toto období není nutné navozovat. Zimování je ale nutné pro rozmnožování želv. Jejich sexuální aktivita je nejvyšší v době po zimním spánku.

Nejčastější onemocnění

Onemocnění u želvy zelenavé jsou velmi podobná jako u želvy nádherné. I u želvy zelenavé se dají obvykle na jejím chování vypozorovat změny, které ukazují, že želva není v pořádku. Může se jednat o pokles aktivity, apatii, polehávání pod lampou, nepřibírání na váze, měknutí krunýře a jiné.

I želva zelenavá může trpět zápalem plic, který je často způsoben špatným zazimováním, nebo průvanem. Častá je i rýma, kterou můžou způsobit roztoči v substrátu, nebo prašnost. I želva může trpět alergií. Řídká rýma často odezní sama, pokud se udržuje správná teplota prostředí. Pokud by ale trvala déle než dva týdny, nebo byla hustá, budou potřeba antibiotické kapky. U suchozemských želv se může stát, že jejich krunýř je propadlý, měkký a v karapaxu dochází k praskání, to je způsobeno nedostatečnou vlhkostí. Suchozemskou želvu mohou ohrožov

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Želva

Autoři uvedeného obsahu

 Ing. Romana Šebková

 Mgr. Michal Vinš

 Mgr. Jitka Konášová


parmička čtyřpruhá
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
parmička duhová
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>