Ruducha neboli černá řasa je učiněným postrachem akvaristů. Řasa totiž obrůstá prakticky vše – od substrátu přes techniku až po listy rostlin – a zbavit se jí není vůbec snadné. Naštěstí ji požírají někteří vodní tvorové, ale nic není zaručené. I když je ruduch na několik set druhů, v akváriích bývají k vidění nejčastěji dva.
Jak se zbavit těchto řas v akváriu
K odstranění obou druhů řas je zapotřebí přizpůsobit osvětlení, dodávat do akvária adekvátní množství CO2, nastavit optimální proudění vody a dostatečné filtrování kvalitním filtrem.
Ruduchy nemají rády čistotu. Jinými slovy, černá řasa neprosperuje v dobře udržovaných nádržích se systematickou údržbou. Nezbytná je pravidelná výměna části vody, odkalování dna a péče o filtrační systém. Čerpat je možné i ze zkušeností jiných akvaristů, kteří často uvádějí, že ruducha v jejich nádrži omezila své bujení po důsledné očistě celé nádrže včetně pročištění techniky.
Jedním z mála prostředků jak předejít řasám je přístroj Twinstar Nano. S tímto chytrým přístrojem se můžete vyhnout mnoha typům řas. Samozřejmě Twinstar není kouzelný přístroj typu, že jej vložíte do akvária a ihned máte magicky problém s řasami vyřešen. Lze samozřejmě použít i do zaběhlých akvárií, ale nejúčinnější je, pokud jej máme od založení akvária. Zejména ze začátku se po 2–3 týdnech začnou v akváriu tvořit řasy (přirozený cyklus) a s Twinstarem tento problém nezaznamenáte. Na řasy funguje, a jestli máte správnou intenzitu světla a sílu filtrace, tak se akváriu řasy vyhnou.
Společnost Twinstar si svou technologii nechala v Severní Americe a Evropě patentovat. Původem je to společnost z Japonska, tedy z Mekky akvaristiky. Přístroj se skládá z kontroléru, krabičky uchycené na vnější straně akvária (ale lze vložit i do skřínky pod akváriem), a disku, který je umístěn v akváriu (jako difuzor nebo vzduchovací kamínek). Z kontroléru vede kabel do disku a ten se v intervalech (podle toho, jak na něm nastavíme velikost akvária) spouští. Z disku poté stoupá mlha, která je způsobená elektrolýzou vody, bojující proti řasám, a po zhruba 10 sekundách se vypne. Takto se spustí několikrát za hodinu.
Dalším způsobem, jak odstranit řasu, je použít přípravek Tekutý uhlík (Flourish Excel), který řasu jednoduše zničí.
V akváriích s menším osvětlením pomohou parmičky siamské, které jsou známé jako konzumenti této řasy.
Vždy je potřeba se zaměřit na odstranění příčiny vzniku, protože pokud nebude odstraněna, tak se řasa bude stále objevovat.
Jsou to duté kulovité útvary vyplněné keratinem. Jediným maligním útvarem této skupiny je matrikální karcinom, ten je ovšem velmi vzácný. Zbytek cystických novotvarů má příznivou prognózu, chirurgické odstranění bývá dostatečné. Komplikace může nastat v podobě zánětu po prasknutí stěny cysty.
Nejčastějším cystickým tumorem je keratoakantom, který se vyskytuje u psů ve věku okolo 5 let. Nachází se především na zádech, hrudníku, krku a končetinách. Predisponováni jsou norští elkhoundi, u čistokrevných plemen se s ním setkáváme častěji než u kříženců.
Specifickou je dermoidní cysta u mladých Rhodéských ridgebacků, která roste okolo přechodu normální srsti v srst opačného směru. Jde o vývojovou anomálii, proto je nevhodné používat tyto psy v chovu.
Virové onemocnění, jehož původcem jsou papovaviry. „Bradavice“ se jako drobné světlé výrůstky vyskytují zejména na hlavě - okolo tlamy a očí. Častěji postihují zvířata mladší dva roky, u starších se mohou vyskytovat podobné útvary, jsou ale jiným typem tumorů. Prognóza onemocnění je zpravidla dobrá, útvary zhruba po dvou měsících růstu spontánně vymizí.
Jedná se o poměrně častý maligní tumor starších zvířat s výskytem na uších, pyscích, šourku, ale i na hřbetě a končetinách. U velkých plemen psů je jeho lokalizace častější okolo drápového lůžka, kde roste agresivně, a proto se zde často přistupuje k amputaci prstu. Na kůži světlých zvířat a na místech málo osrstěných je vyvolávajícím faktorem sluneční záření. Spinocelulární karcinom pomalu metastazuje do regionálních mízních uzlin. Terapie je chirurgická, případně doplněná radioterapií. Prognóza závisí na lokalizaci nádoru, výskytu metastáz a odvíjí se také od výsledků histologického vyšetření.
Jeví se jako šupinatější, vyvýšené útvary lokalizované u psů nejčastěji na vnitřní straně stehen. Nejsou pravými nádory, vznikají nadprodukcí keratinu. Vzhledem k možnému riziku vývoje ve spinocelulární karcinom je na místě okamžitá chirurgická excize.
Bazaliomy jsou nejčastější kožní tumory koček, u psů bývají také četné. Nacházíme je u starších zvířat především na hlavě, krku a hrudníku. Nádor má nízký stupeň malignity, nemetastazuje. Prognóza je po chirurgickém odstranění příznivá.
Nádory kožních žláz
Poměrně časté nádory mazových žláz se jako ohraničené útvary nacházejí na víčkách, hřbetě a končetinách. Vyskytují s
Černá štětičková řasa a černá vousatá řasa jsou jedny z nejhůře odstranitelných řas. Na rozdíl od řas zelených mají odlišné nároky na podmínky k růstu, takže pokud se úspěšně zbavíte řas zelených, ještě nemáte zdaleka vyhráno nad ruduchami. Tyto řasy mají rády organické zbytky, ať již plovoucí ve vodě nebo na neočištěných kamenech, či dřevěných kořenech. Většinou pomůže minimalizovat pohyb organických nečistot ve vodě zlepšením mechanické filtrace (nikoliv zvýšením proudění vody) a snížením cirkulace vody v akváriu. V praxi se dá říci, že se tyto dva požadavky částečně vylučují, ale chce to najít nějaký kompromis.
Může pomoci i změna původního vyústění filtru, které způsobovalo cirkulaci vody v akváriu, za ostřikovací rampu vyrobenou ze zbytku novodurové trubky a přidat do filtru filtrační vatu na zachycení jemnějších částí nečistot z vody. Málokdy se stává, že se ruducha vyskytne v nádrži s velikým biologickým filtrem s malým průtokem. Oproti tomu s ní často bojují lidé s vnitřními nebo vnějšími filtry s velikým průtokem vody. Průtok filtrem by tedy neměl být veliký – pro rostlinná akvária by to měl být nanejvýš 1krát objem akvária za hodinu a méně.
Dále růst ruduchy podporuje železo, pokud tedy bojujete s ruduchou a zároveň hodně přihnojujete hnojivy s obsahem železa nebo pouze železem, může to být jeden z faktorů podporující růst této řasy.
Velkým pomocníkem je „řasožravá“ ryba parmička černopruhá (Crossocheilus siamensis). V mládí se živí převážně zelenými řasami (ale jako jedna z opravdu mála živočichů konzumuje i černou řasu), v dospělosti se z ní stává všežravec (byť stále konzumující i řasu).
Dalším pomocníkem je sladkovodní kreveta japonská (Caridina japonica). I když je všežravá, konzumuje i řasy (včetně těch černých).
(latinsky keratitis) se klasifikuje dle hloubky postižení, dle etiologie či topografie. Povrchový zánět rohovky (latinsky keratitis superficialis), respektive povrchové eroze jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok z mediálního očního koutku. Proces je bolestivý, pozorujeme fotofobii. Terapie je závislá na intenzitě a délce trvání onemocnění. Používáme lokální anestetika kombinovaná s antibiotiky.
Povrchový zánět rohovky s pigmentací
(latinsky keratitissuperficialis pigmentosa) se vyskytuje s predispozicí u pekinézů, lhasa-apso, ši-tzu, mopsů a bostonských teriérů. Nejčastější příčinou je chronická iritace očního bulbu při víčkové štěrbině u brachycefalických plemen. Mezi vyvolávající faktory patří districhiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), nosní záhyby, velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztížené mrkání. To způsobuje nedostatečnou distribuci slzného filmu na povrchu rohovky. Pigment je ukládán do epitelu na centrální části rohovky. Vaskularizace je pouze v případě dlouhotrvající iritace. Terapeuticky je nezbytné odstranění etiologického činitele. V indikovaných případech, pokud uložený pigment vede k poruchám vidění, se může provést superficiální keratotomie. Ta vyžaduje opatrnost zejména u brachycefalických plemen. U nich je chronicky iritovaná rohovka slabší než v místě neiritovaném. Protože tím však neodstraníme vyvolávající příčinu, je nutno počítat s recidivami. Nejlepším krokem k omezení depozice pigmentu v rohovce je odstranění chronické iritace, případně využití antiflogistického účinku kortikosteroidů.
(latinsky keratitis superficialis chronica), známý též jako Oberreiterův syndrom německých ovčáků neboli Pannus, se nejčastěji vyskytuj mezi 1. až 6. rokem života. Onemocnění bylo popsáno i u belgických ovčáků, pudlů, jezevčíků, border kolií, greyhoundů, sibiřských husky a dalmatinů. Je to progresivní zánětlivé oboustranné onemocnění rohovky s nepříliš jasnou etiologií. Přisuzována je velká důležitost autoimunitním pochodům a ultrafialovému záření, protože byla prokázána korelace mezi nadmořskou výškou, teplejším ročním obdobím a výskytem onemocnění. Majitel si onemocnění všimne většinou v pokročilém stadiu, kdy jsou epitel a přední vrstva stromatu rohovky již silně pigmentovány a vaskularizovány. Vaskularizace a pigmentace postupně zachvacují celou rohovku. Jaká je prognóza? V případě postižení mladších zvířat (mezi 1. až 2. rokem života) lze očekávat výskyt závažnějších lézí. Pannus je charakterizován výskytem většího mno
U koček se můžeme setkat s 3 typy sarkomů: virového původu, postinjekčního původu a nevirového neinjekčního původu.
Sarkom virového původu – je způsoben virem FeLV, je velice vzácný, prevalenci má cca 2 %. Objevuje se u mladých jedinců. Chirurgické odstranění nemá velký význam.
Postinjekční sarkom – nejčastěji se vyskytuje jako reakce na vakcinaci proti vzteklině, také se může jednat o reakci na aluminiové adjuvans ve vakcíně, kortikoidové či penicilinové injekce. Tumory se mohou začít objevovat za 2–10 měsíců po vakcinaci. Postinjekční sarkomy se dělí na 3 typy, přičemž typ 1 je nejméně agresivní a typ 3 je nejvíce agresivní. Diagnostika spočívá v provedení cytologie či biopsie a histologickém potvrzení. Nejefektivnější léčbou postinjekčního sarkomu je jeho chirurgické odstranění, a to minimálně 3 cm do hloubky a 3 cm do šířky. U nekompletně odstraněných nebo neresekovatelných útvarů lze využít radioterapii či chemoterapii. Z chemoterapeutik je možné využít doxorubicin, cyklofosfamid, mitoxantrone nebo piroxicam. Novinkou v léčbě postinjekčního sarkomu je imunoterapie. Na trhu je k dostání přípravek s názvem Oncept IL-2, který obsahuje kočičí interleukin-2 canarypoxviru. Tento interleukin stimuluje některé buňky imunitního systému k tomu, aby napadaly rakovinné buňky. Největší efekt v léčbě byl zaznamenán v kombinaci s chirurgickým odstraněním nádoru. Přípravek lze použít u nádorů, které dosahují maximálně 2–5 cm a nešíří se do dalších částí těla. S imunoterapií se začíná nejlépe měsíc od odstranění nádoru. Léčebná kúra se sestává z 6 dávek po 1 ml, první 4 dávky se aplikují po týdnu, poslední 2 dávky pak co 2 týdny. Každá dávka se rozdělí do 5 injekcí podávaných pod kůži kolem místa chirurgicky odstraněného nádoru.
Prevence postinjekčních sarkomů u koček spočívá ve vakcinaci v místech, kde je možnost snadné resekce případného tumoru, cytologie či biopsie postvakcinačního útvaru, který perzistuje déle než 4 měsíce, jeho velikost je větší než 2 cm a výrazně se zvětšuje měsíc po vakcinaci.
Principy biologického chování sarkomů měkkých tkání platí i u postvakcinačních sarkomů. Metastatický potenciál těchto novotvarů je malý (obvykle 10 až 15 %). Velmi ojediněle a v dlouhém časovém horizontu po diagnóze sarkomu se můžeme setkat s metastazujícím procesem v mízní uzlině nebo v plicích. Avšak přes 80 % nádorů recidivuje po kompletním chirurgickém odstranění. Je to dáno mikroskopickým pronikáním neoplastické tkáně daleko od palpovatelné masy tumoru.
Zánět análních váčků může začínat jejich přeplněním, často způsobeným ucpáním vývodných otvorů, které se nacházejí po stranách análního otvoru na přechodu kůže ve sliznici konečníku. Na nedostatečné vyprazdňování análních váčků, ke kterému běžně dochází při kálení, může mít vliv jejich umístění, hustota sekretu či případná infekce. Není prokázán vliv krmení utužujícího stolici na lepší vyprazdňování žlázek a zkrmování například kostí za tímto účelem může spíše psovi způsobit jiné zažívací potíže. Léčba při již vzniklých problémech spočívá v odstranění sekretu, výplachu análních váčků, při závažnějších hnisavých stavech i v chirurgickém ošetření (otevření a drenáž již vzniklého abscesu). V některých případech je nutné použít antibiotika (lokální nebo celková). Pokud se tyto problémy často opakují, je možno uvažovat i o chirurgickém odstranění análních váčků.
Příznaky
Infekce análních váčků se projevuje „sáňkováním“ psa, začervenáním a otokem v oblasti konečníku, v pokročilejším stadiu prasknutím a vytvořením píštěle a výtok z konečníku s hnisem. Tento stav bývá spojen s celkovými příznaky, jako je zvýšená teplota, ztráta chuti k jídlu a neochota k pohybu – zde je okamžitá návštěva veterináře nutností. Stává se totiž, že uvedené sáňkování, jehož prvotní příčinou jsou přeplněné anální váčky, způsobí mechanické poškození kůže s následnou bakteriální, kvasinkovou či smíšenou infekcí a vzniká zánět kůže v okolí konečníku se silnou svědivostí a zčervenáním – a pak je návštěva veterinárního lékaře opět nezbytná. Prevencí těchto problémů je neponechávat tyto stavy dlouho bez povšimnutí, případně při rutinních návštěvách u veterinárního lékaře požádat o kontrolu análních váčků.
Léčba
Léčba při vzniklých problémech spočívá v odstranění sekretu, výplachu análních váčků, při závažnějších hnisavých stavech i v chirurgickém ošetření, jako je otevření a drenáž již vzniklého abscesu. V některých případech je nutné použít antibiotika, a to buď lokálně, nebo celkově. Pokud se tyto problémy často opakují, lze uvažovat i o chirurgickém odstranění análních váčků.