ODSTRANĚNÍ FIBROMŮ je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Fibrom je benigní, nezhoubný kožní útvar pocházející z vazivové tkáně. Fibromy se u psa mohou vyskytovat na různých místech, většinou však v přední části těla. Někdy se mohou objevit i v tlamě. Jejich odstranění není složité. Kožní nádory obecně jsou nejčastějšími nádory, které se u zvířat objevují.
Léčba a prognóza
Rizika u fibromu spočívají především v tom, že pokud se tento kožní nádor neřeší včas, může narůst do velkých rozměrů, kdy již bude jasně viditelný a navíc bude psovi komplikovat život. Co se týče léčby fibromu, existuje několik možností. Vždy je dobré vyhledat veterinárního lékaře a nechat psa vyšetřit. Na základě vyšetření pak lékař doporučí vhodnou léčbu.
Fibrom lze například odstranit pomocí laseru. Laserový paprsek dokáže odloupnout kůži ve velmi jemných vrstvách, tudíž zbaví psa fibromu velmi šetrně. Vytvoří se malý strup a ten po několika dnech odpadne. Někdy se může stát, že fibrom po čase zmizí sám bez léčby, to se ovšem stává zřídka. Laserová léčba je jednou z nejvíce používaných, neboť je šetrná a bezbolestná. Možné je také chirurgické odstranění.
Bezpříznakové fibromy se většinou neřeší. Je-li to nutné (fibromy s příznaky, nejistota stran diagnózy, obavy z toho, že se jedná o zhoubný nádor), fibrom se odstraňuje. To vede k vyléčení a navíc je k dispozici kompletní tkáň fibromu k histologickému vyšetření.
Příčina vzniku fibromů mnohdy není jasná, někdy mohou vzniknout na základě dlouhodobého mechanického dráždění tkání. Některé typy fibromů pak vznikají na podkladě dědičných onemocnění, jde například o mnohočetné neurofibromy při neurofibromatóze. Zvláštní formou jsou keloidní fibromy vznikající z keloidních jizev.
Fibromy mají podobu měkkých, či naopak tvrdých kulovitých ložisek. Kožní a podkožní fibromy vypadají jako boule pod kůží, které jsou kryté normálním kožním povrchem, fibrom se může vyskytnout prakticky kdekoliv na těle včetně dutiny ústní. Fibrom může obsahovat některé další tkáně a podle toho rozlišujeme různé podtypy fibromů: angiofibrom (obsahuje shluky krevních cév), lipofibrom (obsahuje části tukové tkáně), neurofibrom (obsahuje části nervových obalů) a mnohé další.
Fibromy nejsou zhoubné a nevytvářejí metastázy, problémy způsobují buď svým kosmetickým efektem, nebo útlakem okolních anatomických struktur, a to při velkém růstu. Fibromy vaječníků například mohou způsobit rotaci vaječníku kolem své osy a jeho následné uskřinutí. Zhoubné varianty fibromů jsou vzácné a označujeme je jako fibrosarkomy (patří do skupiny sarkomů).
Příčiny vzniku fibromu mohou být různé. Může se jednat o dědičné předpoklady, ale může se vyskytnout i u psa, který nemá genetickou predispozici. Spouštěčem pak může být například nedostatek selenu či zinku. Je nutné mít v těle také dostatek vitaminu A, vitaminu C a E. Fibrom je podle lékařů také odrazem toho, že někde v organismu panuje nerovnováha, něčeho je míň či víc.
Fibrom se projevuje jako výrůstek, který je nezhoubný. Může mít kulatý nebo válcovitý tvar a mívá obvykle červenohnědou barvu.
Kožní fibromy většinou pozná veterinární lékař na první pohled, fibromy uložené více v hloubce mohou být potvrzeny ultrazvukem. Definitivní diagnóza je možná po odeslání vzorku na histologické vyšetření, nebo přímo histologickým vyšetřením kompletně odstraněného fibromu.
Jsou to duté kulovité útvary vyplněné keratinem. Jediným maligním útvarem této skupiny je matrikální karcinom, ten je ovšem velmi vzácný. Zbytek cystických novotvarů má příznivou prognózu, chirurgické odstranění bývá dostatečné. Komplikace může nastat v podobě zánětu po prasknutí stěny cysty.
Nejčastějším cystickým tumorem je keratoakantom, který se vyskytuje u psů ve věku okolo 5 let. Nachází se především na zádech, hrudníku, krku a končetinách. Predisponováni jsou norští elkhoundi, u čistokrevných plemen se s ním setkáváme častěji než u kříženců.
Specifickou je dermoidní cysta u mladých Rhodéských ridgebacků, která roste okolo přechodu normální srsti v srst opačného směru. Jde o vývojovou anomálii, proto je nevhodné používat tyto psy v chovu.
Virové onemocnění, jehož původcem jsou papovaviry. „Bradavice“ se jako drobné světlé výrůstky vyskytují zejména na hlavě - okolo tlamy a očí. Častěji postihují zvířata mladší dva roky, u starších se mohou vyskytovat podobné útvary, jsou ale jiným typem tumorů. Prognóza onemocnění je zpravidla dobrá, útvary zhruba po dvou měsících růstu spontánně vymizí.
Jedná se o poměrně častý maligní tumor starších zvířat s výskytem na uších, pyscích, šourku, ale i na hřbetě a končetinách. U velkých plemen psů je jeho lokalizace častější okolo drápového lůžka, kde roste agresivně, a proto se zde často přistupuje k amputaci prstu. Na kůži světlých zvířat a na místech málo osrstěných je vyvolávajícím faktorem sluneční záření. Spinocelulární karcinom pomalu metastazuje do regionálních mízních uzlin. Terapie je chirurgická, případně doplněná radioterapií. Prognóza závisí na lokalizaci nádoru, výskytu metastáz a odvíjí se také od výsledků histologického vyšetření.
Jeví se jako šupinatější, vyvýšené útvary lokalizované u psů nejčastěji na vnitřní straně stehen. Nejsou pravými nádory, vznikají nadprodukcí keratinu. Vzhledem k možnému riziku vývoje ve spinocelulární karcinom je na místě okamžitá chirurgická excize.
Bazaliomy jsou nejčastější kožní tumory koček, u psů bývají také četné. Nacházíme je u starších zvířat především na hlavě, krku a hrudníku. Nádor má nízký stupeň malignity, nemetastazuje. Prognóza je po chirurgickém odstranění příznivá.
Nádory kožních žláz
Poměrně časté nádory mazových žláz se jako ohraničené útvary nacházejí na víčkách, hřbetě a končetinách. Vyskytují s
(latinsky keratitis) se klasifikuje dle hloubky postižení, dle etiologie či topografie. Povrchový zánět rohovky (latinsky keratitis superficialis), respektive povrchové eroze jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok z mediálního očního koutku. Proces je bolestivý, pozorujeme fotofobii. Terapie je závislá na intenzitě a délce trvání onemocnění. Používáme lokální anestetika kombinovaná s antibiotiky.
Povrchový zánět rohovky s pigmentací
(latinsky keratitissuperficialis pigmentosa) se vyskytuje s predispozicí u pekinézů, lhasa-apso, ši-tzu, mopsů a bostonských teriérů. Nejčastější příčinou je chronická iritace očního bulbu při víčkové štěrbině u brachycefalických plemen. Mezi vyvolávající faktory patří districhiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), nosní záhyby, velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztížené mrkání. To způsobuje nedostatečnou distribuci slzného filmu na povrchu rohovky. Pigment je ukládán do epitelu na centrální části rohovky. Vaskularizace je pouze v případě dlouhotrvající iritace. Terapeuticky je nezbytné odstranění etiologického činitele. V indikovaných případech, pokud uložený pigment vede k poruchám vidění, se může provést superficiální keratotomie. Ta vyžaduje opatrnost zejména u brachycefalických plemen. U nich je chronicky iritovaná rohovka slabší než v místě neiritovaném. Protože tím však neodstraníme vyvolávající příčinu, je nutno počítat s recidivami. Nejlepším krokem k omezení depozice pigmentu v rohovce je odstranění chronické iritace, případně využití antiflogistického účinku kortikosteroidů.
(latinsky keratitis superficialis chronica), známý též jako Oberreiterův syndrom německých ovčáků neboli Pannus, se nejčastěji vyskytuj mezi 1. až 6. rokem života. Onemocnění bylo popsáno i u belgických ovčáků, pudlů, jezevčíků, border kolií, greyhoundů, sibiřských husky a dalmatinů. Je to progresivní zánětlivé oboustranné onemocnění rohovky s nepříliš jasnou etiologií. Přisuzována je velká důležitost autoimunitním pochodům a ultrafialovému záření, protože byla prokázána korelace mezi nadmořskou výškou, teplejším ročním obdobím a výskytem onemocnění. Majitel si onemocnění všimne většinou v pokročilém stadiu, kdy jsou epitel a přední vrstva stromatu rohovky již silně pigmentovány a vaskularizovány. Vaskularizace a pigmentace postupně zachvacují celou rohovku. Jaká je prognóza? V případě postižení mladších zvířat (mezi 1. až 2. rokem života) lze očekávat výskyt závažnějších lézí. Pannus je charakterizován výskytem většího mno
U koček se můžeme setkat s 3 typy sarkomů: virového původu, postinjekčního původu a nevirového neinjekčního původu.
Sarkom virového původu – je způsoben virem FeLV, je velice vzácný, prevalenci má cca 2 %. Objevuje se u mladých jedinců. Chirurgické odstranění nemá velký význam.
Postinjekční sarkom – nejčastěji se vyskytuje jako reakce na vakcinaci proti vzteklině, také se může jednat o reakci na aluminiové adjuvans ve vakcíně, kortikoidové či penicilinové injekce. Tumory se mohou začít objevovat za 2–10 měsíců po vakcinaci. Postinjekční sarkomy se dělí na 3 typy, přičemž typ 1 je nejméně agresivní a typ 3 je nejvíce agresivní. Diagnostika spočívá v provedení cytologie či biopsie a histologickém potvrzení. Nejefektivnější léčbou postinjekčního sarkomu je jeho chirurgické odstranění, a to minimálně 3 cm do hloubky a 3 cm do šířky. U nekompletně odstraněných nebo neresekovatelných útvarů lze využít radioterapii či chemoterapii. Z chemoterapeutik je možné využít doxorubicin, cyklofosfamid, mitoxantrone nebo piroxicam. Novinkou v léčbě postinjekčního sarkomu je imunoterapie. Na trhu je k dostání přípravek s názvem Oncept IL-2, který obsahuje kočičí interleukin-2 canarypoxviru. Tento interleukin stimuluje některé buňky imunitního systému k tomu, aby napadaly rakovinné buňky. Největší efekt v léčbě byl zaznamenán v kombinaci s chirurgickým odstraněním nádoru. Přípravek lze použít u nádorů, které dosahují maximálně 2–5 cm a nešíří se do dalších částí těla. S imunoterapií se začíná nejlépe měsíc od odstranění nádoru. Léčebná kúra se sestává z 6 dávek po 1 ml, první 4 dávky se aplikují po týdnu, poslední 2 dávky pak co 2 týdny. Každá dávka se rozdělí do 5 injekcí podávaných pod kůži kolem místa chirurgicky odstraněného nádoru.
Prevence postinjekčních sarkomů u koček spočívá ve vakcinaci v místech, kde je možnost snadné resekce případného tumoru, cytologie či biopsie postvakcinačního útvaru, který perzistuje déle než 4 měsíce, jeho velikost je větší než 2 cm a výrazně se zvětšuje měsíc po vakcinaci.
Principy biologického chování sarkomů měkkých tkání platí i u postvakcinačních sarkomů. Metastatický potenciál těchto novotvarů je malý (obvykle 10 až 15 %). Velmi ojediněle a v dlouhém časovém horizontu po diagnóze sarkomu se můžeme setkat s metastazujícím procesem v mízní uzlině nebo v plicích. Avšak přes 80 % nádorů recidivuje po kompletním chirurgickém odstranění. Je to dáno mikroskopickým pronikáním neoplastické tkáně daleko od palpovatelné masy tumoru.