OCOT NA ZUBNY KAMEN je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Onemocnění zubů a ústní dutiny bývají opravdu nepříjemná a bolestivá, ztěžují psovi příjem potravy a mají vliv i na jeho celkový zdravotní stav. Ústní dutina psů je plná bakterií, a čím více bakterií se ukládá, tím větší jsou rizika! Bakterie uvolněné z ložisek v tlamě jsou krví zanášeny do celého těla, nejčastěji do srdce, plic a ledvin, kde se rozvíjí zánět. Přímým následkem „zkažených zubů“ tak bývají endokarditidy (záněty endokardu srdce), chronické bronchitidy a nefritidy (záněty ledvin), ale někdy i ortopedické problémy a poruchy imunity.
Vypadávání zubů u starých psů
Pokud starému psovi vypadl zub, může to být způsobeno tím, že zuby ztrácí minerály, což spolu s hromadícím se zubním kamenem vede k uvolňování zubů ze zubního lůžka. Také zubní kámen, parodontóza, uvolnění a vypadávání zubů je skupina problémů, která na sebe většinou těsně navazuje a vede k vypadávání zubů. Zubní kámen vzniká mineralizací zubní plaku, který slouží jako organický základ. K postupné mineralizaci dochází už 2 týdny po vzniku plaku, takže u starého psa je zubní kámen velmi častý. Zubní kámen se může tvořit supragingiválně, tedy na části zubu nad dásní, nebo u parodontických zubů (paradentoza) subgingiválně, tedy pod okrajem dásně v parodontálním chobotu. Barva kamene bývá různá od světle žluté, světle hnědé až po černohnědou.
Postupně přibývající množství zubního kamene tlačí na dáseň, která ustupuje, dráždí ji a vyvolává zánět. Hluboký zánět dásní přechází v parodontózu, dochází k uvolňování závěsného aparátu a postupnému uvolnění zubu. Pod zubním kamenem může docházet k tvorbě zubního kazu. Silný zánět dásní a zubní kaz jsou bolestivé stavy, které mohou způsobit poruchy příjmu potravy.
Usazený zubní kámen je také jednou z příčin zápachu z dutiny ústní a závažným zdrojem infekce pro celý organismus (především srdce, ledviny). Neustálým polykáním velkého množství baterií a pronikáním bakterií zanícenou dásní do krevního oběhu dochází k velkému zatížení organismu. Zubní kámen se ve větší míře usazuje u malých a středních plemen, u trpasličích plemen to bývá běžné již během prvního až druhého roku života.
Psi mají od přírody snížený práh bolestivosti zubů, takže i při velmi silném zubním kameni, zánětu dásní či parodontóze jsou schopni normálně přijímat potravu, aniž by si majitel něčeho všiml. Proto by kontrola zubů a dutiny ústní měla být prováděna pravidelně nejméně jednou ročně, což běžně veterináři dělají při prohlídce před vakcinací. U pacientů, kteří trpí problémy v dutině ústní, je vhodné na kontroly docházet častěji.
Pokud se u vašeho miláčka objeví zubní kámen, je potřeba jej odstranit. Vzniklý zubní kámen již nemá smysl ošetřovat čištěním zubním kartáčkem a enzymatickou pastou. Je nutné jej odstranit nejlépe zubním ultrazvukem v celkové sedaci pacienta. Dříve časté seškrabování zubního kamene při plném vědomí nedovolovalo důkladné vyčištění všech zubů, především z vnitřní strany zubu, kde se také kámen usazuje, docházelo ke stresování pacienta a vznikalo nebezpečí poškození dásně a zubní skloviny. I anestezie má svá rizika, která je však možné minimalizovat přípravou pacienta, volbou typu anestezie dle věku, celkového zdravotního stavu a plemene. Před každou anestezií je nutné dodržet minimálně 12hodinovou hladovku, pití vody ukončit 1 hodinu před zákrokem. Důvodem je možné vdechnutí případných zvratků (aspirace). Po zákroku dle typu anestezie a možností pracoviště se pacient probouzí dávkou antidota do plného vědomí, neboť zákrok není bolestivý, nebo se probouzí v hospitalizaci pod dohledem lékaře nebo je předán majiteli ještě spící k transportu domů.
Zubní kámen je velmi častou příčinou mnoha problémů zubů a dutiny ústní. Vyskytuje se asi u 1/3 vyšetřovaných psů. U některých plemen se vyskytuje už v mladém věku.
Zubní kámen se tvoří vysrážením minerálních látek obsažených ve slinách a jejich usazením na zubech. Při tvorbě kamene se uplatňují také odloupané epitelie ze sliznice dutiny ústní, zbytky potravy, bakterie a podobně. Usazování kamene začíná na zubním krčku a postupně se šíří na celý zub. Kámen brání samočištění mezizubních prostorů, potrava tam usazená se rozkládá a celý proces se zhoršuje. K tvorbě zubního kamene přispívá také jednostranné krmení pouze měkkou potravou (chybí mechanické obrušování).
Příznaky jsou žlutohnědý, žlutozelený až tmavohnědý drsný povlak na různě velké ploše zubů, záněty dásní a sliznice dutiny ústní, odporný zápach z tlamy, slinotok. V pokročilém stadiu vypadávání zubů, tvorba zubních kazů, nechutenství; bolestivé přijímání potravy a hubnutí.
Prognóza je nejistá, neboť ani po odstranění zubního kamene (mechanicky nebo ultrazvukem) nelze vyloučit všechny příčiny vzniku a zabránit tak tvorbě nového kamene.
Píštěl je charakterizována jako abnormální průchod (kanálek) mezi dvěma otvory, dutými orgány, nebo jako dutina. Vyskytuje se v důsledku poranění, infekce nebo nemoci. Vertikální průchod mezi dutinou ústní a nosní dutinou se nazývá oronazální píštěl. Mezi příznaky oronazální píštěle patří chronický výtok z nosu (s nebo bez krvácení), a přetrvávající kýchání. Tento zdravotní problém postihuje častěji štíhlá psí plemena, zejména jezevčíky.
Tyto typy píštělí mohou být způsobeny v podstatě jakýmkoliv nemocným zubem v horní čelisti. Nejběžnější místo pro vznik oronazální píštěle je tam, kde kořen čtvrtého premoláru vstupuje do patra horní čelisti. Oronazální píštěl musí být chirurgicky léčena, aby se zabránilo průniku potravy a vody do nosní dutiny. Není-li problém vyřešen, dochází k podráždění nosu, rýmě, zánětům vedlejších nosních dutin, infekcím, případně k pneumonii.
Píštěl vycházející z dásně bývá často jeden z projevů paradentózy a ukazuje na špatný stav ústní dutiny. Toto onemocnění je velmi nepříjemné a ve většině případů vyžaduje delší léčbu. V podstatě je píštěl jakýmsi odvodňovacím kanálem, jehož prostřednictvím se tělo zbaví hnisu při aktivním zánětlivém procesu. Absence tohoto kanálu může někdy vést k celkové intoxikaci, takže veterinář musí opravdu pečlivě uvážit následující postup léčby.
Zánětlivé onemocnění dásní většinou majitel psa pozná podle zápachu z tlamy. Toto onemocnění však může mít mnohem vážnější následky. Pokud pomineme bolestivost a ztrátu zubů v pokročilých případech, je to zejména riziko vzniku abscesů (zubních váčků), které se mohou provalit píštělí do nosní dutiny, do okolí oka, ven na tvář. Nezanedbatelné je také riziko vzniku zánětu kosti horní i dolní čelisti, které toto onemocnění doprovází. Takovéto vážné hnisavé zánětlivé procesy ohrožují celkové zdraví zvířete, protože bakterie a jejich toxiny se uvolňují do těla a krví mohou být rozneseny do jiných orgánů. Pokud pak na daných místech dojde k zachycení těchto bakterií, mohou se vyvinout stejná zánětlivá ložiska jako v dutině ústní. Zejména jsou ohroženy ledviny, játra, srdce a u samců prostata.
Zubní píštěl se projevuje hnisavým výtokem v místě vzniku píštěle, kýváním zubů, bolestí dásní, zápachem z úst, svěděním dásní, horečkou.
Potvrzení přítomnosti píštěle (otvoru) by mělo zahrnovat standardní zubní vyšetření. Určení stupně poškození dásní a zubu však obecně umožňuje pouze rentgen.
Píštěl vzniká z neléčeného kazu zubu, při chronické parodontitidě, zánětu zubu, nevhodné léčbě zubních onemocnění, po úraze, při nádorovém onemocnění, poleptání a po extrakci zubu (která byla nevhodně provedena).
Choroba se projevuje převážně u starších psů, ale výjimkou nejsou ani psi mladšíh
Efektivní odstranění zubního kamene nelze provést v domácích podmínkách, proto je vždy provádí veterinární lékař. Odstranění kamene se provádí buď mechanicky ostrým srpkem, nebo za použití ultrazvuku, vždy však v sedaci zvířete nebo krátkodobé narkóze.
Během této procedury se odstraní zubní kámen, vypláchnou se žlábky mezi zubem a dásní, vyleští se sklovina zubu a provede se kompletní revize dutiny ústní. Teprve nyní je možno se pokusit o prevenci dalšího usazování zubního kamene.
Mnoho majitelů požaduje ošetření zubů bez narkózy či sedace zvířete. V případě, kdy je zvíře plně při vědomí a aktivní, však nelze v žádném případě chrup dokonale očistit, a to zejména z vnitřní strany zubů či v oblasti pod dásní. Taková polovičatá práce je pak spíše zbytečná, protože plak i kámen se pak rychle tvoří znovu. Je zbytečné se narkózy nebo sedace obávat, protože samotný zubní kámen, zánět parodontu či riziko systémové infekce je pro vašeho psa daleko větším nebezpečím. Veterinární lékaři vždy přihlížejí k aktuálnímu zdravotnímu stavu ošetřovaného zvířete i k jeho věku a snaží se volit ty nejšetrnější prostředky, které mají k dispozici.
V případě, že stav zubů a dásní psa je natolik vážný, je potřeba zuby extrahovat.
Jako parodontální označujeme tkáně obklopující zub a zajišťující jeho ukotvení v čelisti. Patří k nim dásně, spojovací epitel, zubní cement, závěsný vazivový aparát zubu. Onemocnění parodontálních tkání patří k nejčastějším onemocněním u malých zvířat vůbec. Statistiky uvádějí, že každý druhý pes je potenciálním stomatologickým pacientem. Onemocnění parodontálních tkání pak postihuje 100 % psů malých a trpasličích plemen, která mají k těmto onemocněním obecně větší předpoklady. Zánětlivá onemocnění parodontálních tkání způsobují výrazné lokální problémy, které se projevují jednak zápachem z dutiny ústní, postupnou destrukcí parodontálních tkání a uvolňováním zubů. U neřešených případů vede až k úplné ztrátě zubů. Mimo ztráty zubu může v důsledku onemocnění dojít k rozsáhlým lokálním infekcím v ústní dutině, tvorbě píštělí a frakturám (zlomeninám) čelistí.
Vedle těchto lokálních projevů má parodontitida významný dopad na organismus jako celek. Je nutno si uvědomit, že se jedná o infekční zánětlivý proces, na kterém se může podílet i více než 200 různých druhů mikroorganismů. Infikovaná plocha tkání může v pokročilých stadiích vývoje onemocnění přesáhnout 10 cm² (v závislosti na plemeni i více) a je přitom dobře ukryta před běžným vyšetřením. Zánětlivý proces dlouhodobě zatěžuje imunitní systém a může vyvolat jeho poruchy. Dále se následkem chronické parodontitidy prokazatelně rozvíjejí onemocnění srdce, ledvin a jater, především v důsledku dlouhodobé infekce u starších psů. Přitom původ těchto onemocnění nebývá v praxi primárně spojován s onemocněním dutiny ústní, chronickou parodontitidou.
Nejčastějším důvodem k návštěvě veterinární ordinace v souvislosti se zuby bývá zubní kámen. Jedná se o mineralizovaný plak (povlak zubu), který však není sám o sobě považován za onemocnění, ale spíše za kosmetickou vadu. Plak, bez ohledu na stupeň mineralizace, je však jednou z příčin rozvoje zánětu parodontálních tkání u psů. Podstatné pro rozvoj onemocnění jsou v tomto případě především bakterie obsažené v plaku a schopnost organismu si s těmito bakteriemi poradit. Odstranění plaku, tedy i zubního kamene, je součástí celkového ošetření, ale nikoli jeho jedinou podstatou.
Za aktivní péči lze označit dentální hygienu (čištění zubů) prováděnou aktivně majitelem psa. K tomuto účelu je vhodný měkký zubní kartáček, velikostí odpovídající psímu pacientovi, a speciální zubní pasta určená pro psy. Frekvence čištění zubů je velice individuální a závisí na rychlosti usazování plaku u konkrétního jedince. Obecně lze doporučit frekvenci čištění 2x týdně a častěji. Pro čištění zubů zvolíme vždy jedno konkrétní místo a jednu den
Na sklovině zubů se tvoří tenká vrstva složená z chemických látek obsažených ve slinách, z bakterií, které se přirozeně nacházejí v ústní dutině, ze zbytků potravy a ze slin. Této tenké měkké vrstvě říkáme zubní plak. Není-li plak pravidelně odstraňován, dochází postupem času k jeho mineralizaci (ztvrdnutí) a na zubu vzniká tlustý pevný nános, takzvaný zubní kámen.
Jedná se o stromového pavouka, který většinu času pobývá na stěnách terária, případně skryt ve svém pavučinovém doupěti. Terárium tedy musíte značně přizpůsobit požadavkům pavouka.
Snažte se vytvořit pavoukovi prostředí co možná nejpodobnější jeho přirozenému biotopu. Terárium doplňte kousky kůry či nějakou rostlinou. Veškeré věci umístěné do terária volte tak, aby se o ně pavouk neporanil. Taky je třeba se vyvarovat toho, že by se chovanec v záchvatu budovatelských tendencí podryl pod půlkilový kámen. Téměř nutností je miska s čistou vodou. Minimální velikost terária by měla být 30 x 30 x 20 cm (v x š x h). Vzdušná vlhkost se má udržovat kolem 70–80 %, teplotu přes den kolem 27 °C a noční kolem 20 °C. K vytápění terária postačuje vyhřívací kámen, denně by se mělo terárium rosit.
Do terária tomuto druhu musíme dát nějaké větve a více rostlin, aby po nich mohl lézt. Používáme pouze čisté přírodní materiály, jako hlínu, rašelinu, kůru, kokosovou drť. Je třeba zvážit některé průmyslově zpracované výrobky, neboť mohou obsahovat jedovaté impregnační látky a pojiva. Nedoporučuje se používat čistý písek nebo štěrk. Tyto materiály jsou totiž ve spojení se zbytky potravy a exkrementy ideální živnou půdou pro baktérie a roztoče.
Vybrané rostliny by měly být odolné, nesmějí být nijak ostré nebo mít trny, které by mohly vašemu chovanci jakkoliv ublížit.
Přestože je jorkšír velmi malý, netrpí nijak zvlášť nemocemi. Nejdůležitější je vždy prevence, a to především co se týče infekčních onemocnění. Pravidelné očkování a odčervování by mělo být samozřejmostí. Problémem někdy bývají přetrvávající mléčné zuby, a to jak řezáky, tak i špičáky. Toto musíme hlídat a v případě potřeby dát odstranit odborným lékařem, jelikož perzistující zuby mohou negativně ovlivnit skus. Velmi často se objevuje zubní kámen, kterému lze předejít pravidelným čištěním zubů. Používáme pastu určenou pro pejsky, nikdy ne lidskou.
Nejčastější nemoci: tracheální kolaps, stomatitida a zubní kámen, hydrocefalus, luxace kolenní čéšky, aseptická nekróza hlavice femuru, kožní problémy, onemocnění dásní a chyby průdušnice.
Mezi možné infekční choroby patří psinka, infekční zánět jater, leptospiróza, parvoviróza. Mezi běžné nemoci se řadí průjem, zácpa, zánět uší, otrava, škrkavky, tasemnice.
Dospělé psy odčervujeme pravidelně každých 3–6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu je potřeba odčervení zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře. Pokud chceme mít jistotu a neodčervovat naslepo, je možné nechat zhotovit laboratorní vyšetření trusu a odčervit pouze v případě, pokud je v něm pozitivní nález. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba. Za směrodatné lze však považovat pouze negativní výsledky několika po sobě jdoucích laboratorních vyšetření trusu, protože u jednotlivého trusu hrozí, že byl odebraný v době, kdy se vajíčka právě neuvolňovala.
K nepříjemným průvodcům psa nepatří jen vnitřní, ale také vnější parazité. Nejen že psa zneklidňují pobíháním v srsti, svěděním a odsáváním krve, ale často jsou blechy a všenky mezihostiteli tasemnice, kterou pak přenesou na psa. Klíšťata přenášejí zase viry a bakterie, jimiž mohou psa nakazit. Proto je zapotřebí, abyste psí kožich pravidelně a pečlivě kontrolovali a při prvních známkách ektoparazitů provedli nejen odhmyzení zvířete, ale ve většině případů i důkladnou očistu prostředí, ve kterém se pes zdržuje, jinak se některých parazitů nezbavíte. Vhodné prostředky léčby, ochrany i očisty prostředí vám poradí váš veterinář. Doporučí vám rovněž i preventivní přípravky, kterými můžete zabránit nebo silně omezit napadení zvířete vnějšími parazity. Mezi vnější parazity patří blecha, veš, všenka, sviluška podzimní, zákožka psí, dravčík psí, trudník psí, klíště, kloš.
Základní vakcinační schéma štěňat a dospělých psů:
Podíváme-li se do dutiny ústní psovi, který má periodontální chorobu, můžeme pozorovat zarudlé dásně. Často se jedná jen o 1–2 mm široký zarudlý pruh lemující řadu zubů v těsném sousedství jejich korunek. Zkušenému pozorovateli neujde, že některé zuby (obvykle přední řezáky) mají obnažené krčky v důsledku ústupu dásně. Takové řezáky se jeví jako neúměrně dlouhé. Ústup dásně u stoliček je často maskován masivním nárůstem zubního kamene, který bývá výraznější od špičáků dozadu.
Právě zubní kámen je nejviditelnějším příznakem periodontální choroby a fakticky je i její příčinou. Zubní kámen je až pozdním výsledkem součinnosti bakterií, které v dutině ústní normálně žijí, a biochemických látek obsažených ve slinách. Následkem této součinnosti nejprve vzniká zubní povlak, označovaný též jako plak. Není-li plak denně čištěn (především mechanicky), narůstají postupně jeho vrstvy.
Posléze dochází k iritaci dásní, jejich bakteriálnímu zánětu a postupu plaku do prostoru mezi krčkem zubu a dásní překrývající krček.
Další fází je rozšíření zánětu dásně z jejího okraje do hlubších vrstev, takže dochází k rozvolnění vazby mezi dásní a zubem a ke vzniku zánětlivých váčků. Takové zuby nejsou pevně usazené v dásni, později ani v kosti a evidentně se při doteku viklají. Samozřejmě mohou i spontánně vypadnout.
Je-li popisovaná choroba výrazná u špičáků horní čelisti, může dojít až k vytvoření hnisavé píštěle spojující zubní lůžko špičáku s dutinou nosní. Takový stav je signalizován nosním výtokem, který může být vodnatý, hnisavý i krvavý, a případně kýcháním.
Parodontitida se léčí konzervativně či chirurgicky. Cílem je zastavit postupující onemocnění, předejít dalšímu postižení tkání v okolí nemocně dásně a také zabránit postižení dosud zdravých míst. Základem je zbavit se zubního plaku – mechanicky či chemicky.
Konzervativně se zubní kámen ošetřuje ultrazvukem v celkové anestézii. Zjišťuje se rozsah onemocnění parodontu sondáží kapes a RTG vyšetřením. Následně se hrubě odstraní plak a zubní kámen, čímž se podnítí proces hojení. Závěrem se vyleští povrch zubů s použitím lokálních či celkových antimikrobiálních látek dle konkrétního stavu psa. Samotné použití antibiotik bez očištění parodontu je v zásadě bezcenné, neboť antibiotika velmi málo pronikají vrstvou zubního plaku.
Chirurgické zákroky se využívají častěji v případech, kdy byla předchozí konzervativní léčba neúspěšná. Využívá subgingivální kyretáže (odstranění nemocného epitelu kapsy dásně) a gingivektomie (odstranění nadbytečné tkáně dásně).