NEONKY MODRÉ je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Neonky jsou tím pravým pro akvaristy, kteří milují nápadné druhy rybek. Pohybují se ve středních a spodních částech nádrže a díky jejich neonovým pruhům je lze jen velmi těžko přehlédnout.
Neonky
Neonky patří k velké čeledi Charaicidae, podčeledi Tetragonopterinae, která je systematicky zařazena do nadřádu Characoidea řádu Characiformes (tetrovité). Většina těchto druhů se vyznačuje relativně podlouhlým tělem. Nápadné jsou u těchto rybek takzvané tukové ploutve v zadní části hřbetu nebo u kořene ocasní ploutve, i když ne u všech druhů teter se tyto ploutve vyskytují. Jejich funkce je doposud záhadou. Jedná se o klidné hejnové rybky, které jsou všežravé, ale v žádném případě nepoškozují rostliny. Ve srovnání s jinými čeleděmi (například živorodky, cichlidy) je pro tyto druhy typická produkce jen velmi malého množství tělesných odpadů. Proto se obzvláště tyto rybky doporučují do společenských nádrží a lze je po právu nazvat klenoty. Neonky jsou podobně jako stejně velké hejnové rybky mírumilovné a nemají žádné velké nároky na prostor v nádrži. K ostatním rybkám se chovají mírumilovně a celkově vzato se chovají velmi řádně.
Doporučuje se chovat neonky ve skupině o minimálním počtu 10–12 kusů, protože chování těchto rybek v nádrži souvisí i s jejich počtem. Pokud jich chováme menší množství, pak se neonky zdržují především v dolní části akvária. Větší skupiny pak ale vytváří takzvané školy, které se čile pohybují ve střední části, někdy si dokonce vyberou i určité místo, na kterém si od toho věčného plavání na chvíli odpočinou.
Neonky vyžadují čistou vodu s velkým obsahem kyslíku. Vedle filtrace je proto důležitá i její výměna, kterou provádíme v týdenních intervalech. Množství vyměněné vody odpovídá asi 20 % ocelkového objemu nádrže. Rozdíl teploty vyměňované vody by neměl být větší než 2 °C. Výsledky této pozorné péče se pak objevují jak v dobré zdravotní kondici a vybarvení jednotlivých exemplářů, tak skýtají dobré záruky pro další úspěšný odchov těchto rybek.
Při zařizování nádrže bychom měli dbát na to, aby se nám podařilo vytvořit prostředí, které co nejvíce odpovídá původnímu místu výskytu těchto krásných rybek. Vhodnější než místo na plném slunci je místo s nepřímým osvětlením. Pro chov neonek se dnes převážně upřednostňují nádrže lepené pomocí černého silikonu, který má oproti průhledným materiálům tu výhodu, že jím neprorůstají řasy. Ideální akvárium by mělo mít minimálně obsah kolem 80–120 l. Vhodné je nepříliš intenzivní osvětlení a osázení malými druhy rostlin. Rostliny vytváří nejen důležitou část biotopu nádrže, ale podílí se také na celkovém dojmu atmosféry a krásy tohoto podvodního světa.
Ve svém příspěvku PŮDNÍ FILTRACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Carlos.
Článek jsem si se zájmem přečetl a docela se mi líbí. Jen co se týká půdní fitrace mám opačné zkušenosti a názor (konkrétně ve spojení s ponorným elektromotorkem). Osobně jí s oblibou používám právě v nejvíce zarostlém akváriu. Spíše než o odvádění živin, bych mluvil spíše o vyšší cirkulaci tepla a živin. Určitě je ovšem rozdíl mezi nároky některých rostlin a nechci nic paušalizovat. Stolitrovku mám spoustu let ve stavu, že jsem nemusel klidně půl roku řešit odkalování a čištění řas (neonky a ancitrus neudělaly takový binec). Jednou se mi při předělávání dna stalo že jsem v kalu narazil na klubko živých nitěnek i když jsem s nimi krmil naposledy rok zpět.... Jediné významné riziko u půdního fitru oproti jiným, vidím při třeba jednodenním výpadku proudu. Bakterie na dně které mají odbourávat odpad, bez množství kyslíku na kterém je jejich kolonie závislá umírají a rovnováha je nadlouho ztracená.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Neonka diamantová je nově objevený druh neonky, zatím tedy bez přesného latinského i českého názvu.
Jde o čilou mírumilovnou hejnovitou rybku. Miluje hustě osázená akvária, která nesmí být příliš osvětlena. Teplota vody by měla být v rozmezí od 23 do 28 stupňů.
Na bocích má po celé délce těla pruh, který od hlavy začíná jako zelenomodrý a za okem přechází v bílou. V zadní části těla je pod tímto pruhem jasně červené zbarvení. U samic je tělo oblejší. Rozdíl není tak zřetelný jako u neonky obecné, její pruh je modrý jen asi 1–2 mm za oko, dále pokračuje jako bílý, ale samice je robustnější a samec naopak štíhlejší.
Doporučuje se chovat ve skupině o minimálním počtu 10 a více rybek, neboť chování těchto rybek v nádrži souvisí s jejich počtem. Pokud je chováno menší množství, pak se neonky zdržují především v dolní části akvária. Větší skupiny vytvářejí takzvané školky.
Běžný je chov v nádrži střední velikosti o minimální délce 80 cm a objemu 80–120 l. Postačí osázení běžnými rostlinami. Porost by měl být hustý, ale s volným prostorem. Celkem by tedy mělo být osázeno 60–70 % celkové plochy. Dno by měl tvořit materiál zrnitosti 3–5 mm a tmavé barvy, neboť poskytne neonkám pocit většího bezpečí, a navíc tak lépe vynikne jejich barevnost. I dekorační kameny a kořeny by měly mít tmavou barvu.
Potravou neonek jsou nitěnky, pakomáří larvy (patentky), perloočky, velmi vhodné jsou živé nebo mražené buchanky, suché vločkové krmivo a hlávkový salát. Krmit je lépe málo, ale raději častěji.
Neonku diamantovou lze zakoupit ve zverimexech nebo u akvaristů, kde se její cena pohybuje kolem 20 korun za kus.
Ve svém příspěvku NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucie.
Dobrý den, můžete my někdo prosím poradit, co nejrychleji, co se stalo s mým Betakem a co udělat s akvarkem, vybavením a ostatními rybami? Před cca třemi týdny jsem koupila vše včetně rybiček od paní, která rušila chov po půl roce. Zprovoznili jsme vše dle rád a návodu na webu. Jednalo se o ancitruse, jednoho samce Bety a tři samice Bety. Druhý den jsme nakoupili 6 neonek a dvě živé rostliny. Vše bylo ok, předevčírem zmizel betak, ráno přišel na jídlo a pak jsem ho neviděla. Včera ráno byl mrtví. Má děravé ploutve a na těle ohromné bílé fleky. Ostatní ryby zatím dobré. O jakou nemoc se může jednat? Jak mám ošetřit Akvarko, jaké léky mám koupit a co s tím, abych je zachránila? Jsem naprostý začátečník, budu ráda za Vaše rady. Děkuji. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel G..
Jestliže se jednalo o rybky "Bety" - jinak také zvané beta bojovnice, mohlo dojít k tomu, že se prostě mezi sebou usmrtily. Tyto pestré rybky pocházejí původem z Malajsie a používaly se zde k sázkovým zápasům - něco jako kohoutí zápasy......Tento druh ryb není vhodný do společných hejn - tedy do společnosti ostatních rybek, jako jsou neonky a podobně, neboť ostatní ryby napadá a v podstatě usmrcuje. Rvou se i mezi sebou - v profesionálních chovech se dokonce chovají sice v jedné nádrži ale oddělené - rozdělené do samostatných oddělení.
Bílé skvrny by mohly znamenat nějaké plísňové onemocnění, ale vzhledem k rychlému konci - úmrtí ryby, soudím, že bílé fleky vznikly ožíráním již mrtvého těla ostatními betami.
Není rybička jako rybička - je třeba si také o jednotlivých druzích něco dohledat.....
Hodně štěstí ..... G.
Neonka modrá (Paracheirodon simulans) je hejnová rybka, která se cítí dobře ve větším počtu. Mělo by být tedy chováno nejméně 10 kusů, ale čím víc, tím líp. V menším počtu mohou být tyto rybky plaché a stresované.
Neonka modrá obývá ve volné přírodě Jižní Ameriku, konkrétně povodí řek Rio Negro a Orinoco.
Modrá neonka má na rozdíl od obecné a červené neonky modrý pruh až do konce ocasu. Obvykle má i červený pruh (stejně jako neonka obecná), ale jsou k sehnání i neonky, které jej mají potlačený.
Je menší než ostatní druhy neonek a lépe udržuje hejno. Většinu času plave v hejnu ve volném prostoru v nádrži. Modrá neonka se dá chovat i v menších akváriích okolo 40 litrů. Lépe však vynikne ve větších hejnech a větších nádržích. Důležitá je hlavně délka, která by měla být nad 50 cm. Teplota vody by se měla pohybovat v rozmezí 23–27 °C.
Zářivý pruh je u samičky prohnutější, u samečka má přímější tvar. Samečci jsou také štíhlejší, samičky mají více zakulacená bříška. Pohlavní rozdíly jsou zřetelné již ve stáří dvou až tří měsíců.
Potrava by měla být přizpůsobena jejich menší velikosti. Vhodné je mražené krmivo – cyclop, dafnie, artemie, veškeré drobné sušené krmivo (například vločky), ale nejlepší krmivo je živé. Krmit je vhodnější málo, ale raději častěji.
Neonku modrou lze zakoupit ve zverimexech nebo přímo u akvaristů, kde se její cena pohybuje kolem 15 korun za kus.
Ve svém příspěvku PROSIM O RADU CI SA NIECO TAKE DA LIECIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel David.
Můžeš ještě koupit malé rybky, třeba neonky a dát je k betě. Ryba betta bojovnice nesnese žádnou jinou rybu a se svým protivníkem se vypořádá tak, že ho sežere. Nebo je zde stále ta možnost reklamace u prodávajícího.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martin.
Skusil som k nemu kupit prisavnikov malych dvoj a spraval sa k nim pasivne dokonca sa s nimi schovaval v jednej rastline este ma napadla taka moznost ci nahodov nemoze byt stary a preto prestal prijimat potravu.
Neonka červená (Paracheirodon axelrodi) je velice rozšířená mírumilovná hejnovitá rybka, jedna z nejoblíbenějších ryb mezi akvaristy. Na boku má svítivě modrý pruh, spodní část těla je červená (od hlavy až po ocas), ve svítivých modrých pruzích na obou bocích jsou droboučké zářivé částečky, které odrážejí světlo podobně jako reflexní páska na bundě. Ve své domovině totiž tyto neonky obývají tmavé pralesní potoky a reflexní pruhy jim pomáhají, aby neztratily kontakt s hejnem.
Pozor na množství dusitanů ve vodě. Neonka červená miluje hustě osázená akvária, která nesmí být příliš osvětlena. Začínající akvaristé ji mohou zaměnit s tetrou neonovou (neonka obecná).
Doporučuje se chovat ve skupině o minimálním počtu 10 a více rybek, neboť chování těchto rybek v nádrži souvisí s jejich počtem. Pokud se jich chová menší množství, pak se neonky zdržují především v dolní části akvária. Větší skupiny vytvářejí takzvané školky, přičemž plavou po celém akváriu. Teplota vody by měla být v rozmezí 24–27 °C.
Běžný je chov v nádrži střední velikosti o minimální délce 80 cm a objemu 80–120 l. Nikoliv stísněné prostředí. Vhodné je osázení běžnými rostlinami. Porost by měl být hustý s volným prostorem. Je tedy dobré osadit 60–70 % celkové plochy. Dno by měl tvořit materiál o zrnitosti 3–5 mm a tmavé barvy, neboť poskytne neonkám pocit většího bezpečí, nadto lépe vynikne také jejich barevnost. I dekorační kameny a kořeny by měly mít tmavou barvu.
Zářivý pruh je u samičky prohnutější, u samečka má přímější tvar. Samečci jsou štíhlejší, samičky mají více zakulacená bříška. Pohlavní rozdíly jsou zřetelné již ve stáří dvou až tří měsíců.
Potravou neonek jsou nitěnky, pakomáří larvy – patentky, perloočky, velmi vhodné jsou živé nebo mražené buchanky, suché vločkové krmivo a hlávkový salát. Krmte málo, ale častěji.
Neonku červenou lze zakoupit ve zverimexech nebo u akvaristů; cena se pohybuje okolo 12 korun za kus.
Tato černá britská krátkosrstá kočka má celé tělo pokryté černou krátkou srstí bez barevných variet. Při narození koťat může být srst lehce zrzavá, to ale časem zmizí. Tato kočka by se neměla příliš slunit, pak by její srst mohla získat hnědou barvu. Postava kočky je podsaditá, britské kočky váží od 4 kg do 9 kg. Hlava je kulatá a široká. Nos je krátký a černý. Uši jsou malé a mírně zakulacené. Oči jsou velké a kulaté. Barva očí je žlutá až měděná. Povaha této kočky je velmi milá a přítulná. Černá britská krátkosrstá kočka je klasika a žádné variety se u ní nepřipouštějí.
Tento typ kočky má srst krátkou, hustou a čistě bílou bez odstínů žluté. Tělo je silné, robustní a tlapky mají růžovou barvu. Hlava je kulatá a široká. Nos je rovný a čenich má růžovou barvu. Oči jsou velké a kulaté. Obvyklá je u nich oranžová barva očí v různých odstínech. Přesto se u ní připouští varieta s modrýma očima či s nestejně zbarvenýma očima. Povaha této kočky je stejná jako u kočky černé britské krátkosrsté.
Srst této kočky je krátká, hustá a zároveň velmi jemná. Zbarvení srsti je jednobarevné a krémové. Tělo působí robustně a podsaditě. Tlapky mají růžovou barvu. Hlava je velká a kulatá s růžovým čenichem. Na svět se dívá velkýma, kulatýma očima, které mohou být oranžové až zlaté. U tohoto typu kočky se nepřipouštějí žádné variety. I tato kočka je oblíbená pro svoji povahu, protože je přítulná a přátelská.
Srst této kočky je krátká a hustá. Barva srsti je modrá v různých odstínech. Důležité je, aby odstín byl po celém těle totožný. Koťata mohou být tygrovaná, ale to obvykle brzy zmizí. Tělo je podsadité a tlapky jsou modré. Hlava je kulatá a stejně jako tlapky i čenich je modrý. Oči jsou velké a kulaté, jejich barva může být měděná nebo oranžová. Jedinou přípustnou varietou je již samostatné plemeno zvané chartreuxská kočka (podle místa vyšlechtění), která je o něco silnější a větší než britská kočka a barva srsti má šedivější nádech. Povaha kočky modré britské krátkosrsté je opět přítulná, tento typ ale bývá často rozmazlený.
Jedná se v podstatě o kombinaci dvou předcházejících typů. Srst této kočky je krátká a hustá bez tygrování. Obě barvy srsti nesmí tvořit žádné skvrny. Obvykle se jedná o světlé zbarvení. Zajímavé je, že světlejší chloupky jsou jemnější než ty modré. Těl
V naší poradně s názvem RYBA BETA BOJOVNICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milda.
Žádný. Beta všechny sežere.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Renesme Reny.
Není to pravda. V dostatečně velkém akváriu mohou být u bety rybičky jako neonky či jiné podobné nepestré ryby bez ploutví. Beta žárlí na ploutve ryb a proto útočí.
Neonka zlatá (Paracheirodon innesi sp. Gold) se rovněž doporučuje chovat ve skupině o minimálním počtu 10 a více rybek, protože jak již bylo zmíněno výše, chování těchto rybek v nádrži souvisí s jejich počtem. Pokud je chováno menší množství, pak se neonky zdržují především v dolní části akvária. Větší skupiny plavou po celém akváriu. Teplota vody by měla být v rozmezí 24–27 °C.
Přes střed těla se táhne výrazný červený pruh, horní část těla je zlatá, spodní stříbrná. Neonka zlatá je velmi choulostivá na vodní parametry, není to rybka určená pro chov začátečníkům. Miluje měkkou, mírně kyselou vodu, nejlépe filtrovanou přes rašelinu. Pozor na množství dusitanů ve vodě. Vhodná jsou pro ni hustě osázená akvária, která nesmí být příliš osvětlena. V žádném případě nesmí být vypuštěna do čerstvě založených nádrží.
Zářivý pruh je u samičky prohnutější, u samečka má přímější tvar. Samečci jsou štíhlejší, samičky mají více zakulacená bříška. Pohlavní rozdíly jsou zřetelné již ve stáří dvou až tří měsíců.
Běžný chov je možný v nádrži střední velikosti o minimální délce 60 cm, a objemu 54 až 63 l. Nikoliv stísněné prostředí. Celkem by mělo být osázeno 60–70 % celkové plochy, a to běžnými rostlinami. Dno by měl tvořit materiál zrnitosti 3–5 mm a tmavé barvy, neboť poskytne neonkám pocit většího bezpečí a vynikne tak lépe jejich barevnost. I dekorační kameny a kořeny by měly mít tmavou barvu.
Potravou neonek jsou nitěnky, pakomáří larvy, perloočky, velmi vhodné jsou živé nebo mražené buchanky, suché vločkové krmivo a hlávkový salát. Krmit je lépe málo, ale raději častěji.
Neonku zlatou lze zakoupit ve zverimexech nebo u akvaristů, její cena se pohybuje kolem 16 korun za kus.
Ve svém příspěvku OTEKLÉ OKO U BULDOČKA PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pegina.
pegy byla 9.7 na operaci slinivky 16.7. jsme zjistili že má na levém oku červené bělmo dostala kapky GENTAMICIN 5 x denně kapat 18.7 oko začlo modrat dostala další kapky 1 denně TIMOLOL stále kapeme bělmo stále červené a oko modré a oteklé potřebuji radu třeba se stím někdo setkal děkuji moc
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Neoféma modrohlavá (Neophema splendida) je krásně pestře zbarvený papoušek, který je u českých chovatelů poměrně rozšířený. Podobné zbarvení má málokterý papoušek. Hlava a konce křídel jsou světle modré, hruď krásně červená, břicho žluté a záda zelená. Oko je tmavě hnědé, zobák tmavě šedý, běhák šedorůžový. V přírodě můžeme volně tohoto ptáka nalézt na jihu Austrálie, kde žije v suchých oblastech. Objevíme jej od západního Nového Jižního Walesu až po jihovýchod Západní Austrálie. Obývá akáciové křoviny, skupiny keřů a stromů rostoucích podél kamenitých horských hřebenů, otevřenou krajinu porostlou tuhou a ostrou trávou nebo lebedou rostoucí ve zvláštních trsech. Vyhýbá se pobřežním oblastem a místům, kde jsou bažinaté kraje.
Velikost tohoto druhu je asi 19 cm včetně ocasu a hmotnost do 40 g. Neofémy se dožívají průměrně 12 let. Samec má červenou hruď a na rozdíl od samičky výraznější barvy. Pokud ptáci ještě nejsou přepeření a chceme rozeznat pohlaví, tak se podíváme ptákům pod křídlo. Samičky zde mívají bílý pásek. Samečkové pásek nemají.
Lze chovat v celoroční voliéře, ale v zimě musí mít neofémy možnost skrýt se do zázemí chráněného před větrem. Jde o vynikající letce, takže je zapotřebí prostorné chovné zařízení o délce alespoň dva metry. Papoušek by měl mít šanci se alespoň jednou denně prolétnout mimo klec.
Pro tento druh je ideální voliéra o rozměrech 2 x 2 x 1 m (d x v x š). Pokud chcete nechat tyto papoušky zahnízdit, je třeba, aby byli minimálně rok staří. Ideální rozměry pro budku jsou 25 x 25 cm a na výšku 35 cm. Vletový otvor postačí 7centimertový. Samička snáší v průměru 5 vajec. Inkubace trvá 20 dní. Mláďata vylétají z budky asi ve stáří jednoho měsíce. Když mláďata vylétnou z budky, podobají se matce. Velmi dobře se rozmnožují, obvykle zahnízdí i dvakrát, výjimečně třikrát za sezónu. Třetí hnízdění by se jim ale nemělo umožňovat, ptáci by se jím zbytečně vyčerpávali a hrozil by jim až úhyn.
V dnešní době je již vyšlechtěno mnoho barevných mutací. Mutace jsou různé, některé jsou třeba jen tmavší, jiné zase světlejší, ale některé jsou od přírodní formy úplně odlišné, například mutace modré, běloprsé, straky, modré skořice a mnoho dalších.
Mladí ptáci s přírodním zbarvením se prodávají za cenu okolo 450 korun. Barevné mutace mohou být několikanásobně dražší.
Rozela žlutolící (Platycercus icterotis) je nejmenší druh rozely, který je rovněž označován jako západní rozela, protože se vyskytuje v nejzápadnějším cípu Austrálie. Celkově je červená a červeně oranžová, lícní skvrny a příuší jsou žluté. Hřbet má černý se zeleným lemováním konce pírek. Ohbí křídla a křídelní krovky jsou modré, letky sytě modré s černým lemováním. Ocas je na středu zelený, krajní ocasní pera přecházejí do modré. Kostřec je zelený, oko černé, zobák světle šedý a běhák tmavě šedý. Rozela žlutolící dorůstá délky 26 cm a hmotnosti do 75 g.
Ve volné přírodě žije výhradně v jihozápadním cípu Austrálie, daleko od přirozených biotopů jiných druhů rozel. Je poměrně hojná, ptáci žijí v menších hejnech v otevřených lesích, travnatých krajinách u vodních toků a často v hospodářských oblastech. Bývá poměrně často odchytávána a dovážena do východních států Austrálie.
Rozdíl v pohlaví není u rozely žlutolící příliš obtížné určit. Sameček má sytější zbarvení než samička, která je také často menšího vzrůstu. Nápadné jsou jasně žluté lícní skvrny u samečků, které mají samičky ve světlejším zbarvení.
Ačkoli žije tento nejmenší druh rozel v přírodě v malých skupinkách, ve voliéře jejich vzájemné soužití často nefunguje. Vhodné je chovat pohromadě jen jeden pár, zvláště v hnízdním období.
Pro pár těchto papoušků je dostačující výlet o šířce nejméně 80 centimetrů a délce minimálně 2 metry. Pokud chováte ochočeného ptáka v pokojové kleci, musí mít denně možnost protáhnout si křídla mimo své obydlí.
Pohlavně dospívá již v prvním roce života. Ptáci se velmi rádi přehrabují v zemi, proto by mělo být dno voliér pokud možno přírodní. Ačkoli v přírodě žijí v menších hejnech, v zajetí se doporučuje chovat jednotlivé chovné páry odděleně, aby se zamezilo vzájemnému napadání ptáků. V době toku a během hnízdění jsou totiž agresivní.
Tito australští ptáci jsou otužilí a mohou bez problémů přezimovat venku. Musí však mít k dispozici vnitřní úkryt před mrazem.
Rozely žlutolící krmte směsí pro střední papoušky. Tu můžete doplňovat malými dávkami plevelů a ovoce. V hnízdním období chutná mláďatům také drobný a jemný hmyz.
Odchov těchto rozel má největší šanci na úspěch, pokud jejich pár (minimálně jeden a půl roku starý) umístíte do samostatné voliéry. Samička může být při volbě budky vybíravá, a proto budky rozvěste ve voliéře na různá místa. Vhodná budka má průměr dna asi 25 centimetrů. Na něj navršte silnou vrstvu ztrouchnivělého dřeva nebo rašelinu. Snůška obyčejně obsahuje 4 až 5 bílých vajec, na kterých samička sedí asi po dobu 18 až 20 dnů. Mladé rozely žlutolící rády dostávají jem
Tato ryba má latinský název Paracheirodon innem, její velikost je 4 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 20 až 26 °C. Jedná se o všežravce (vločkové, mražené nebo živé krmivo).
Jedna z nejoblíbenějších akvarijních rybek, velmi odolná, nenáročná, vyžadující společnost více jedinců svého druhu. Chovat by se měla v počtu minimálně 8 až 10 kusů.
Samičky jsou zavalitější a mají podélný zářivě modrý pruh zalomený, zatímco u samečků je rovný. Neonky nejlépe vyniknou v prostředí s tmavším dnem, nepříliš silným osvětlením a v nádrži přistíněné plovoucími rostlinami.
Tato ryba má latinský název Paracheirodon axelrodi, její velikost je 4,5 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 22 až 27 °C. Jedná se o všežravce (vločkové, mražené nebo živé krmivo).
Jedna z nejkrásnějších akvarijních ryb. Mírumilovná, v akváriu se zdržuje převážně v hejnu. Modrozelený třpytivě zářivý pruh, táhnoucí se po celém těle, je širší než u neonky obecné, zespodu je lemován širokým, nádherně červeným pruhem v délce od skřelí až k ocasu. Samička je jen neznatelně plnější v bříšku než sameček.
V nádrži, kde je chováme, by mělo být světlo tlumené plovoucími rostlinami. Chov je bezproblémový za předpokladu pravidelné výměny části vody a při udržování nízké hladiny dusitanů a dusičnanů. Z toho důvodu se příliš nehodí do nově založených akvárií.
Tato ryba má latinský název Pterophyllum scalare, její velikost je 12 cm, výška až 20 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 22 až 28 °C. Jedná se o všežravce (převážně živé, mražené krmivo, umělé krmivo jako doplněk).
Skaláry patří mezi nejznámější a nejpopulárnější akvarijní ryby. Zbarvení původních přírodních forem skalár je stříbřité, s 5 až 7 tmavými příčnými pruhy, z nichž jsou tři sytě černé. Během let bylo vyšlechtěno velké množství rozličných barevných forem – kouřové, černé, mramorové, zlaté, albinotické, závojové a mnoho dalších.
Skaláry vyžadují bezpodmínečně dostatek různorodé živé či alespoň mražené potravy. Chováme je ve velkých nádržích, vysokých minimálně 50 cm. Jsou to majestátné, dlouhověké a klidné ryby. Pouze v období tření, kdy tvoří revíry, jsou agresivnější. Mohou být lekavé a citlivé na hluk. Jsou dosti vnímavé vůči chemikáliím a léčivům. V případě potřeby je můžeme léčit zvýšením teploty až na 32 °C, případně přidáním roztoku soli. Můžeme je chovat i ve společné nádrži, přičemž chov spolu s drobnějšími druhy rybek (tetry, neonky) je možný za předpokladu, že je spolu chováme odmalička. Pokud ovšem do nádrže s dospělými skalárami přidáme nové a malé rybky, mohou se následně stát terčem útoků skalár, které je považují za potravu.
Pohlaví je nesnadno zjistitelné, spolehlivým znakem je pouze v období tření rozdílný tvar vystouplého třecího kladélka (močopohlavní bradavky), které je u samců zašpičatělé, zatímco u samic válcovité. Dospělí velcí samci mívají často vyklenuté čelo s menším tukovým hrbolem.
Neonka obecná (Paracheirodon innesi) je asi nejpopulárnější akvarijní rybka, často známá také pod názvem tetra neonová. Pochází z vod Amazonie. V Amazonii žije ve vodě čisté, měkké a slabě kyselé. Teplota tamní vody se pohybuje cca od 22 do 25 °C.
Neonka je mírumilovná rybka, která má ráda středně zarostlé akvárium s tmavším dnem a dobře prokysličenou vodou. Má ráda kořeny a kameny utvořené do různých skrýší. Celková tvrdost vody nesmí přesáhnout 8°N. Vhodná teplota vody je 20–24 °C. Rybky využívají hlavně spodní sloupec vody. Když je neonek více, vytvářejí takzvané školky. Neustále hledají potravu a mají rády stinná místa.
Samička je větší (4 cm), robustnější a má zakřivený modrý pruh, sameček je menší (3,5 cm), hubenější a má rovný pruh. Pohlavní rozdíly jsou zřetelné ve stáří dvou až tří měsíců. Sameček je štíhlý a má nepatrně vpadlé bříško. Samička je silnější, je v bříšku plnější a zakulacenější. Zářivý modrozelený pruh těla je u samičky lomený. U samečka má zářivý pruh spíše přímější tvar.
V době tření samci bojují o samičky a jsou více vybarvení. Rybky se v přírodě vytírají v období dešťů. K vytírání potřebují čistou a kvalitní vodu. Samička má asi 20–50 jiker, které uzrávají přibližně po 8–10 dnech. Kvalita jiker není vždy stejná.
Potravou neonek jsou nitěnky, pakomáří larvy, takzvané patentky, perloočky, velmi vhodné jsou živé nebo mražené buchanky, suché vločkové krmivo a hlávkový salát. Krmit je lépe málo, ale raději častěji.
Neonku obecnou lze zakoupit ve zverimexech nebo přímo u akvaristů, kde se její cena pohybuje kolem 12 korun za kus.
Neonka zelená (Hemigrammus hyanuary) nepatří k rodu neonek (Paracheirodon), i když se tak jmenuje. Stříbřitě zbarvená ryba je na hřbetě tmavší, středem těla se táhne zlatolesklý pás. Má ráda přítmí, pravidelnou výměnu vody a slabé osvětlení.
Při jakýchkoli zásazích uvnitř nádrže se nápadně projevuje její plachost. Při lovu síťkou prudce proplouvá akváriem a bezhlavě naráží na skleněné stěny, popřípadě se zarývá do písčitého dna. Pozor na množství dusitanů ve vodě.
Miluje hustě osázená akvária, která nesmí být příliš osvětlena. Celkem by mělo být osázeno 60–70 % celkové plochy, a to běžnými rostlinami. Dno by měl tvořit materiál zrnitosti 3–5 mm a tmavé barvy, protože poskytne neonkám pocit většího bezpečí a vynikne také lépe jejich barevnost. I dekorační kameny a kořeny by měly mít tmavou barvu.
Nejlépe se cítí v hejnu okolo 8 a více kusů. Běžný chov je možný v nádrži střední velikosti o minimální délce 60 cm a objemu 54 až 63 l. Nesmí jít o stísněné prostředí. Teplota vody by měla být v rozmezí 22–26 °C.
Samice jsou statnější než samci.
Potravou neonek jsou nitěnky, pakomáří larvy, perloočky, velmi vhodné jsou živé nebo mražené buchanky, suché vločkové krmivo a hlávkový salát. Je určitě lepší krmit málo, ale častěji.
Neonku zelenou lze zakoupit ve zverimexech nebo u akvaristů, její cena se pohybuje kolem 13 korun za kus.
Neonka černá (Hyphessobrycon herbertaxelrodi) nepatří k rodu neonek (Paracheirodon), i když se tak jmenuje. Je to nenáročná společenská rybka. Nejčastěji se pohybuje přímo pod hladinou, kde se ráda honí s proudem od filtru. Tyto rybky se dobře snášejí s tetrami císařskými a dalšími tetrovitými rybkami. Vyhovuje jim dobře zarostlá nádrž s plovoucími rostlinami k rozptýlení ostrého světla, tmavší dno, trvalé proudění vody, prostor pro plavání. Pokud jsou tyto rybky chovány v měkké a kyselé vodě, mají výraznější zbarvení (vodu lze filtrovat přes rašelinu).
Neonka černá je čilá rybka horních a středních vrstev vody a měla by být chována v hejnu o 10 a více kusech. Je mírumilovná a společenská.
Nádrž se doporučuje minimálně v délce 60 cm, objem 60 litrů. Lepší je však větší nádrž, protože tato rybka nesnáší stísněné prostředí. Teplota vody by měla být v rozmezí 22–26 °C.
Sameček je vždy štíhlejší. Samička je silnější a výrazně plnější v bříšku.
Potravou jsou nitěnky, pakomáří larvy, perloočky, velmi vhodné jsou živé nebo mražené buchanky, suché vločkové krmivo a hlávkový salát. Krmte raději málo, ale častěji.
Neonku černou lze zakoupit ve zverimexech nebo u akvaristů, cena se pohybuje kolem 20 korun za kus.
Mainská mývalí kočka se řadí ke středním až velkým polodlouhosrstým plemenům. Tělo by mělo být svalnaté a dlouhé s širokou hrudí. Krk je středně dlouhý, u kocourů silnější než u koček. Tlapky jsou velké a kulaté s huňatými chomáčky mezi prsty. Ocas by měl být stejně dlouhý jako tělo a pokrytý dlouhou splývavou srstí. Hlava je v porovnání s tělem malá. Oči mají být velké, kulaté a posazené šikmo, jejich barva bývá zelená, zlatá či měděná. Bílé kočky mohou mít oči modré nebo nestejně barevné. Mainka má velké, vysoko postavené uši, jež jsou u kořene široké a na koncích zašpičatělé. Srst mainské mývalí kočky je hedvábná a příjemná na dotek. Na přední straně těla je srst o něco kratší než na zadní. Co se týče barvy, povolené je modré, zlaté, červené, bílé, krémové, černé, stříbrné, želvovinové a modře želvovinové zabarvení nebo tečkovaná, mramorová či tygrovaná kresba. Maine Coon cat mívá často bílý límec, rty nebo bradu.
V období formování plemene byla hlavním úkolem australského ovčáka manipulace s až několika tisícihlavými stády ovcí a dobytka na sezónní pastvy či za účelem prodeje až na vzdálenosti v rámci stovek mil. Jednalo se v podstatě o nepřetržitou práci kolem dobytka od jara do zimy (do prvního sněhu).
Přesný původ plemene je celkem nejasný, existují minimálně dvě teorie, jak australský ovčák vznikl. Jedna tvrdí, že jeho předchůdci byli ovčáčtí psi Basků, kteří migrovali z Evropy do Austrálie a potom do Ameriky, kam si s sebou přivezli jak speciální plemeno ovcí Merino, tak své „malé modré psy“, potomky pyrenejských a katalánských ovčáků, přikřížené s německou kolií a dalšími evropskými ovčáckými plemeny. Jiná teorie uvádí, že australský ovčák vznikl křížením britských a španělských ovčáckých psů, kteří se do Ameriky dostali s evropskými emigranty. Jisté ale je, že navzdory svému jménu vzniklo toto plemeno, tak jak ho známe dnes, v Americe. Největšího rozmachu a popularity dosáhl australský ovčák ve 20. století, a to díky své účasti na výstavách dobytka a koní, kde překvapoval diváky svými dovednostmi.
Mezi hlavní vlastnosti, pro něž byl nedocenitelným pomocníkem, patřila především jeho univerzálnost: skvělý cit pro manipulaci se stádem jak drsného dobytka, tak ovcí (velice často „mix“ jehňat, bahnic i beranů). Kromě pasení byl díky svému přirozeně ochranitelskému pudu skvělým hlídačem stáda i svého domova a jednalo se o jedince přirozeně teritoriálního. Vynikal svou rychlostí, hbitostí, vytrvalostí, odolností, odvahou a schopností samostatného rozhodování i práce v drsných podmínkách v podstatě ve dne v noci. Zároveň však byl popisován jako výjimečný společník pro svého pána či jeho rodinu. Pro všechny tyto vlastnosti zaznamenal v USA jako farmářský pes vysoký nárůst popularity.
Australský ovčák je pes s nadprůměrnou inteligencí, je dokonce tak inteligentní, že zaujímá jedno z prvních míst v žebříčcích IQ mezi všemi psy. Má ve svých genech silně zakořeněný pastevecký a ochranitelský pud. Je to pes velmi oddaný svému pánu a rodině, při jejich obraně je schopen nasadit život. Je spolehlivý, ostražitý, vytrvalý, rychle a rád se učí, vůči cizím lidem a zvířatům není nepřátelský, přestože dokáže být ostrý a autoritativní. Je výborným rodinným společníkem, ale je také hodně závislý na své rodině a miluje kontakt s člověkem, proto není vhodné chovat ho venku v kotci. Má rád hodně prostoru a miluje plavání. Možná ze všeho nejraději má ale rád běhání vedle koně. Australský ovčák je velký pracant, a proto musí být neustále něčím zaměstnán, aby se nenudil a nenacházel si zábavu sám. Pro své výjimečné vlastnosti je používán při agility, v&nb