NÁHLÁ VYSOKÁ HOREČKA je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Lov byl jedním z prvních způsobů obživy člověka již v době pravěku. V lidské povaze je, že si člověk snaží vše zjednodušit. Nejprve lidé lovili pomocí kyje, kopí a různých pastí, pak si lov zjednodušili pomocí luků a šípů, ty časem nahradily nejrůznější palné zbraně. Lidé se ale nespokojili s prvními typy palných zbraní, neustále je vylepšovali, aby více vyhovovaly jejich záměrům. Součástí vývoje palných zbraní se stalo i vylepšování podmínek jejich využití, kam spadá i vynález a vylepšování optických přístrojů určených nejen k pozorování ale i ke zlepšení přesnosti lovu.
Analogové noktovizory
Starší přístroje ještě s analogovým systémem nemají samozřejmě tak kvalitní vidění, jako ty novější nástroje. Při pohledu do této optiky má myslivec vidění zastřené zeleným závojem, problematické je také zvětšování (zvětšení u starých přístrojů je obvykle asi 2,5 x, což není moc).
Analogové noktovizory se používají asi nejčastěji, jejich vývoj byl postupný, technologie se neustále zlepšovaly, zvyšovala se u nich citlivost a ostrost. Tyto přístroje obvykle musí mít lovec na povolení od Policie ČR.
Častý typ obsahuje zesilovač zbytkového světla, kterého v lesích ale nebývá moc, a proto je třeba využívat i doplňkové zářiče infračerveného světla. Tyto zářiče se ale nehodí na každý lov, protože některá zvěř (například jelen sika) tyto zářiče vnímá a zmizí lovci z dohledu. Stejně tak infračervené záření vnímá i černá zvěř (na jejíž lov je noční vidění určeno), a následný výstřel si s tímto světlem spojí, a příště raději zmizí, když ho zahlédne. Za obrovskou nevýhodu těchto noktovizorových přístrojů považují myslivci jejich závislost na jasném počasí, pokud je počasí nepříznivé (mlha, kouř, déšť, sněžení) a zapne se zářič, tak v tu chvíli myslivec nevidí nic, jen bílou tmu. Zároveň i dosvit zářiče není příliš velký, dosáhne maximálně 80 metrů za ideálních podmínek. Tento typ přístroje nočního vidění může mít různou konstrukci, jednou z nich je předsádka, která se připevňuje na objektiv standardního puškohledu (zvětšování obrazu se provádí zvětšováním na puškohledu). Další typ je nástavec na okulár puškohledu (dojde k prodloužení pažby, což je velká nevýhoda). Myslivec musí mít také na paměti, že noktovizory smí zapnout jen po setmění, denní světlo by mohlo spálit optoelektroniku v přístroji.
Shrnutí analogového nočního vidění:
Výhody analogového nočního vidění
Nevýhody analogového nočního vidění
Výborný obraz
Nutné přihlášení u Policie ČR
Vysoká citlivost na zbytkové světlo
Vysoká pořizovací cena
Zachycení obrazu bez zpoždění
Citlivost na denní světlo
Nízká spotřeba energie = dlouhá provozní doba na baterii
V naší poradně s názvem IVERMEKTIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Také mne zajímá,kde koupím ivermektin?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ivermektin NELZE legálně koupit ani vyzvednout v lékárně na recept. Proč? Ivermektin je antiparazitikum - jed jenž zabíjí cizí organismy v/na tělech savců. Ivermektin je v postcovidové době zprofanován, jako léčivo s možným terapeutickým účinkem na zmírnění průběhu onemocnění COVID-19. Proto je po něm zvýšená poptávka. Nelze doporučit jakýkoliv způsob koupě, ať už od fyzické osoby nebo v zahraničním obchodě. U obojího je vysoká pravděpodobnost, že místo ivermektinu dostanete kdo ví co.
V případě, že potřebujete lék na parazity, tak použijte Vermox - lék na lékařský předpis, který může vystavit praktický lékař, treba po telefonu.
V případě léku na COVID-19 je nutné toto přání konzultovat s ošetřujícím lékařem v nemocnici, Lékař může ivermektin ve specifických případech pacientovi podat.
Slezina je orgán, který se nachází v břiše psa a funguje jako filtr krve. Hraje také důležitou roli v lymfatickém a imunitním systému psa.
Je-li slezina narušena, je možné ji chirurgicky odstranit, neboť její funkci převezmou jiné orgány a pes tak může nadále žít.
Mezi nejčastější poruchy sleziny patří ruptura, nádor, překrvení, infekční příčiny, rozpad červených krvinek, leukémie.
Ruptura
Ruptura sleziny může nastat u psů v důsledku nemoci nebo úrazu. Ruptura sleziny může způsobit vnitřní krvácení a může být život ohrožující. Psi, kteří mají prasklou slezinu, musí podstoupit řadu testů, aby veterinář stanovil diagnózu a vypracoval plán léčby. V případě nutnosti může pes podstoupit splenektomii (odstranění) sleziny.
Prasklá slezina u psů se projevuje letargií, náhlým kolapsem, slabostí, nadýmáním, bledou sliznicí (dásně a podšívka ze rtů) a potížemi s dýcháním. U některých psů se mohou objevit příznaky spojené s chronickým krvácením ze sleziny, jako je ztráta hmotnosti, přerušovaná slabost, letargie a anorexie.
Pes si může prasknutí sleziny způsobit například při dopravní nehodě. Při jakémkoli podezření na rupturu je potřeba vyhledat veterináře, který provede průzkumnou operaci. Ta spočívá v podání infuzního roztoku, krevní transfúze, kyslíku, břišního zábalu, léků proti bolesti, anestezii. V některých případech je možné slezinu zašít nebo provést splenektomii.
Nádor
Nádory sleziny jsou poměrně běžné a mohou být zhoubné nebo nezhoubné. Některé nádory nevyvolávají žádné potíže. Pokud však začne tumor náhle krvácet, může pes do půlhodiny uhynout. Slabé krvácení vyvolává pouze lehkou slabost.
Příznakem je zvětšené břicho, náhlá slabost, bledost dásní.
Při včasném zjištění lze slezinu operativně odstranit. Její funkci převezmou jiné orgány a pes funguje jako před zákrokem.
Překrvení
K prostému a nevýznamnému překrvení sleziny dochází při fyzické námaze u netrénovaných psů (i některé z nás po běhu začne píchat v levém boku). Po ukončení námahy se stav rychle upraví. Mnohem závažnější jsou stavy, kdy se krev ve slezině hromadí proto, že z ní nemůže odtékat. Za normálních okolností odtéká krev ze sleziny do portální žíly a odtud do jater. U cirhózy jater a zúžení nebo uzávěru portální žíly (například nádorem nebo krevní sraženinou) dochází k hromadění krve v portálním oběhu, a tedy i ve slezině.
Infekční příčiny
Typicky zvětšená slezina se vyskytuje u infekční mononukleózy a pak také u malárie, kdy jsou červené krvinky poškozovány parazitem ze skupiny plazmodií. Jinak ovšem může její zvětšení doprovázet prakticky všechny septické stavy, při kterých dochází k šíření mi
Zánět střev je velmi frekventované onemocnění psů.
Častou příčinou jsou dietní chyby (příliš teplé nebo studené krmivo, znečištěné krmivo, náhlá změna krmení, zaplísněné, nakvašené nebo jiným způsobem znehodnocené krmivo). Poměrně často vyvolávají zánět střev cizí tělesa pozřená psem (kamínky, pecky, kousky rozkousaných hadrů, dřeva, umělých hmot a podobně). Uplatňují se i parazitární infekce, choroby vnitřních orgánů (játra, ledviny) i druhotné vlivy infekčních onemocnění.
Hlavním klinickým příznakem zánětu střev je průjem. Výkaly jsou řídké, zapáchající, někdy potažené hlenem, případně s krví. Okolí konečníku je potřísněno trusem. Břicho je bolestivé, napnuté, pes je neklidný, při vážnějším průběhu až apatický, vyhublý a dehydratovaný. Objevuje se i teplota, plynatost a uchem slyšitelná činnost střev.
Prognóza je poměrně příznivá při včasně zahájené léčbě. U chronických nebo celkovou infekcí komplikovaných případů i nejistá a méně často příznivá.
Je-li slezina narušena, je možné ji chirurgicky odstranit, neboť její funkci převezmou jiné orgány a pes tak může nadále žít.
Jednou z příčin odstranění sleziny je hemangiosarkom. Jde o vysoce maligní tumor vznikající z endotelu cév. S výjimkou některých kožních hemangiosarkomů je to nádor velmi agresivní s brzkou tvorbou metastáz. Hemangiosarkom sleziny se vyskytuje nejčastěji u psů ve středním a starším věku (8–13 let), predisponovanými plemeny jsou německý ovčák, retrívr, knírač, pudl, bez ohledu na pohlaví. Vzhledem k tomu, že se cévy vyskytují ve všech orgánech a metastatické buňky se šíří krví, je nález hemangiosarkomu možný kdekoliv. Další možnou cestou vzniku metastáz je transplantace po prasknutí nádoru a vylití krve společně s nádorovými buňkami do břišní dutiny. V době diagnostiky má metastázy 50 % pacientů, nejčastěji v plicích, játrech, mozku, kůži, kostech nebo nadledvinkách, 25 % pacientů s primárním nádorem sleziny má zasaženo také srdce. U koček je tento typ nádoru velmi vzácný, vyskytuje se hlavně na kůži a ve střevech.
V anamnéze lze vysledovat přechodnou slabost, únavu (anémie), abdominální distenzi (růst nádoru, peritoneální efuze), spontánní krvácení z nosu (anémie, trombocytopenie, diseminovaná intravaskulární koagulace – DIC), nechutenství (tlak nádoru na gastrointestinální trakt), zvracení, neochotu k pohybu, ataxii pánevních končetin. Polovina pacientů mívá kolaps, někteří pacienti mohou akutně uhynout (hypovolemie při ruptuře primárního nádoru nebo metastázy). Základem terapie je splenektomie. Ta musí probíhat za přísného dodržování zásad onkologické chirurgie, aby nedošlo ke kontaminaci ostatních orgánů krví nebo buňkami sleziny. V případě akutní ruptury hemangiosarkomu je nutná urgentní stabilizace (terapie hypovolemického šoku, zastavení krvácení). Společně s řešením primárního tumoru je nutné sledovat případné komplikace a souběžně je řešit.
Dalším problémem je torze sleziny, která je definovaná jako její otočení okolo cévní stopky. Setkáváme se s ní nejčastěji u velkých plemen psů s hlubokým hrudníkem, jako je německá doga. Choroba může probíhat akutně nebo chronicky. Metodou léčby je vždy splenektomie, u pacientů v šoku musí být provedena ihned po stabilizaci pacienta. Prognóza po úspěšné operaci je obecně dobrá, může však být zhoršena komplikacemi choroby (sepse, DIC, peritonitis a podobně). Choroba může probíhat akutně nebo chronicky, od jednoho dne do tří týdnů. V anamnéze se nejčastěji setkáváme s apatií, anorexií, bolestivostí nebo zvětšením břišní dutiny, tmavou močí, zvracením a průjmem. Mezi klinickými příznaky převládají bolestivost břišní dutiny, palpačně masa v oblasti mezogastria, někdy dopro