Močové kameny u psa představují onemocnění specifické tvorbou a výskytem kamenů v moči. Jedná se o rozšířený patologický stav močového aparátu u psů i koček. Onemocnění je charakteristické výskytem makroskopických minerálních útvarů, močových kamenů, kdekoliv v průběhu močového traktu zvířete.
Před samotnou operací je potřeba vysvětlení nutnosti zákroku u psa a následná dietní omezení. Kameny se tvoří převážně v močovém měchýři, mnohem vzácněji v ledvinách. Z močového měchýře mohou být drobnější kamínky protlačeny močovou trubicí ven, mohou ovšem také ucpat dolní močové cesty a způsobit velice bolestivé a nebezpečné akutní stavy.
Průběh
Operace močového měchýře je pro zvíře i majitele zátěží, a proto je nutno na operaci zvíře připravit a stabilizovat. Po chirurgickém zákroku následuje infuzní terapie a další léčba, pooperačně jsou medikována antibiotika a léky proti bolesti, většinou spojená s krátkodobou hospitalizací. Při následné kontrole cca za dva dny po operaci je pes v dobré kondici a nemá s močením žádné problémy.
Ovšem kamínky někdy není možné vypláchnout z trubice ven. Zde může být dána indikace k takzvané uretrostomii, při které vytvoříme chirurgicky trvalý „náhradní“ vývod z močové trubice. Chirurgií ovšem terapie nekončí. Bez řešení infekce, která tvorbu samotných kamenů vyvolala, a bez striktní speciální diety nelze očekávat úspěšnou léčbu.
Odstraněné močové kameny je vhodné podrobit analýze ve specializované laboratoři. U těch typů konkrementů, jejichž složení to umožňuje, se předepíše speciální dieta, která slouží jako prevence vzniku dalších urolitů.
Cena
Chirurgické odstranění močových kamenů (cystotomie) se pohybuje v rozmezí od 2 800 do 4 000 Kč.
V ceně operačních zákroků je zahrnuta cena za kanylaci, infuzní terapii, anestezii při použití intravenózních anestetik a cena za léky v den operace.
Veškeré ceny jsou smluvní, mohou se u jednotlivých pacientů lišit v závislosti na technické a časové náročnosti operačních zákroků.
Zdroj: článek Močové kameny u psa
Příznaky dušnosti
Dušnost koní je jednou z nejrozšířenějších civilizačních chorob koní a je velkým trápením mnoha koní a jejich majitelů.
Dušnost je stav ztíženého dýchání, který má příčinu většinou ne v infekci, ale ve špatném vzduchu, který kůň dýchá. Zvířeti totiž neprospívá stájové klima, prach, čpavek, alergeny ze sena a další vlivy, se kterými se ve volné přírodě nebo na pastvině jen tak nesetká. Jakmile koně zavřeme do stáje, neprospíváme tím jeho dýchání. U některých koní, kteří jsou na špatné klima náchylnější, se pak může rozvinout dušnost. Koním, kteří jsou tomuto prostředí vystavováni dlouhodobě, se mohou zanítit drobné dýchací cesty, jsou prokrvenější a tvoří se v nich hlen. Dýchací cesty se zužují otokem, koně to dráždí ke kašli, obtížněji dýchá, z nosu může vytékat hlen. Vzácný není ani vznik alergií v důsledku opakovaných zánětů. Při vdechnutí alergenu dochází ke stahům svaloviny dýchacích cest – nejčastějšími alergeny bývají spory plísní ze sena a slámy, jízdárenský povrch nebo vzácně pyly. Následně vzniká obstrukce dýchacích cest (RAO neboli COPD), velmi podobná lidskému astmatu. Plicní sklípky se poškozují, mohou se potrhat a vznikají nevratné změny. Příčinou dušnosti může být i nedoléčená nebo špatně léčená infekce dýchacích cest.
Dyspnoe můžeme rozdělit podle toho, ve které fázi dýchacího cyklu se vyskytuje, a to na inspirační (při nádechu), exspirační (při výdechu) nebo smíšenou. Zde se potom ještě příznaky rozdělují na mírné, středně těžké a těžké.
Inspirační dušnost – mírný stupeň se projeví prodlouženou dobou vdechu (délka vdechu = délce výdechu), kdežto u zdravého koně je v klidu výdech delší než nádech; dále se může projevit prohloubeným dýcháním a mírným zvýšením dechové frekvence. Středně těžká dyspnoe se pozná podle vpadávání mezižeberních prostor, otevírání nozder při nádechu, a to i v klidu. Těžká dyspnoe se projevuje velkým úsilím koně při nádechu – třese se po celém těle, stojí odplecený (hrudní končetiny široko od sebe) s nataženou hlavou a krkem, lapá po dechu, má snahu dýchat ústy, při nádechu se mu vtahuje řiť, sliznice jsou cyanotické (nedostatečné okysličení krve).
Exspirační dušnost – mírný stupeň se projeví prodloužením výdechu, výdech může mít dvě fáze, kůň si trochu pomáhá břišními svaly. Střední stupeň se projeví očividným zapojením břišního lisu (břišních svalů) do výdechu, objevuje se dýchavičná stružka (prohlubeň za posledním žebrem). Těžká exspirační dyspnoe je charakteristická pumpováním břicha při výdechu, kůň z plic vytlačuje vzduch „celým tělem“, vtahuje se mu řiť.
Smíšená dušnost – kombinují se příznaky inspirační i exspirační dušnosti.
Zdroj: článek Dušnost u koní
Příčiny dušnosti
Inspirační dušností trpí koně, kteří mají z nějakého důvodu zúžené dýchací cesty, takže jejich nádech je namáhavý. Celkem často se ale snížená průchodnost zhorší i u vydechování vzduchu, takže se v takových případech setkáme s dyspnoí smíšenou. Mezi nejčastější příčiny dušnosti u koní patří problémy spjaté s nosním i laryngeálním stridorem. Záněty dýchacích cest jakéhokoli původu (podráždění, infekce viry, baktériemi, plísněmi, alergie, akutní i chronické). Při nich se v dýchacích cestách hromadí hlen, dochází k otoku sliznice dýchacích cest, průdušky a průdušinky se reflexně stahují (bronchokonstrikce). Velice nebezpečná je alergie podobná lidskému astmatu, kdy dochází k prudkému zúžení bronchiolů (bronchokonstrikce), například při „záchvatu“ u známého COPD, reakce na včelí štípnutí a podobně. Nelze zapomenout ani na plicní červivost (Dictyocaulus arnfieldi), přestože jsou tyto případy u nás vzácné. Další příčinou mohou být některé otravy, například organofosfáty, různé alergie a stavy, kdy dochází k otokům v oblasti hlavy (hroší hlava), hltanu, hrtanu a krku, protože oteklá tkáň tlačí na dýchací cesty a zužuje je; podobně mohou působit různé nádory okolních tkání. Některé příčiny lze vyléčit úplně, jiné lze zmírnit, v určitých případech však zvířeti již nelze pomoct. Důležité je proto co nejrychlejší vyšetření veterinářem a zahájení včasné a správné léčby.
Exspirační dušnost samotná je projevem nedostatečné elasticity plicní tkáně. Setkáváme se s ní například u zvířat postižených chronickou formou COPD či jiného, obvykle chronického onemocnění plic. Dále u koňů starších, kdy již plíce nejsou dostatečně elastické, a v neposlední řadě u zvířat, která prodělala onemocnění dýchacích cest a nedostatečně se z něho vyléčila. S takovým stavem již nelze často nic dělat, protože plicní tkáň bývá nevratně změněná. Vhodně stanovenou léčbou a neúnavnou péčí však obvykle můžeme zabránit zhoršování problému a koně udržovat v přijatelném stavu. I to však s konečnou platností řekne až veterinář.
Zdroj: článek Dušnost u koní