MAINSKÁ MÝVALÍ KOČKA CHOV

Chovatelské stanice

Chovatelských stanic mainských mývalích koček existuje několik, lze je najít například na internetu prostřednictvím vyhledávače. Chovatelské stanice nabízejí koťata k odběru s průkazem původu nebo bez průkazu původu.

Zdroj: Mainská mývalí kočka

Poradna

V naší poradně s názvem CHOV KRÁLÍKA DOMÁCÍHO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jolana.

Prosím o radu. Okotily se dvě samice. Chtěla bych vědět, zda se můžou při rozdělování pohlaví v 8 týdnech samičky i samečci dát dohromady z obou vrhů. Děkuji za odpověd.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Ano. To se běžně dělá, že se smísí králíci z různých vrhů.

Zdroj: Příběh Chov králíka domácího

Kočka s průkazem původu nebo bez něj

Před výběrem kotěte se pečlivě seznamte se standardem plemene, abyste věděli, jak má správná mainka vypadat a jak se má chovat.

Chovem se zabývá velké množství chovatelských stanic, takže je potřeba pečlivě vybírat. Napovědět vám mohou webové stránky, rovněž se zajímejte o reference u ostatních chovatelů tohoto plemene.

Vždy chtějte vidět rodiče koťat, u kterých si kromě chování všímejte také stavu srsti a toho, zda působí celkově zdravým dojmem.

Orientační cena mainské mývalí kočky určené na chov s průkazem původu se pohybuje v rozmezí 7–30 tisíc Kč. Navzdory relativně vyšší pořizovací ceně je o mainské mývalí kočky v České republice mimořádný zájem a počet chovatelů tudíž rok od roku roste. Není se čemu divit, svým robustním tělem budí pozornost. Díky atraktivnímu vzhledu, který se snoubí s milou povahou, se tato kočka pro mnohé chovatele stává osudovým plemenem, jemuž zůstanou věrni po celý svůj život.

Lze koupit i kočky bez průkazu původu, jejich cena se pohybuje kolem 4 tisíc Kč.

Zdroj: Mainská mývalí kočka

Příběh

V příběhu KOČIČÍ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nora Lesňáková.

Kočka naší babky má na hlavě a pod krkem něco jako bradavičky na stopce, časem vyschnou a babka jí je vydrolí. Babce je 92 a k veterináři chodit nechce. Nevíte někdo, co by to mohlo být? Je mi jasné, že nakonec půjdeme s kočkou na veterinu my, ale aby s tím babka souhlasila, potřebovala bych alespoň přibližně vědět, o jak závažný problém se jedná. Díky! Nora

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.

Dobrý den máme doma kocoura je to britka krizena s mainskou myvali vždy jsem byla pyšná na to jak je krásná ale její srst začala plstnatet. Po vyholeni jsem našla na kůži nějaký exem připomíná mi to lupenku. Chování kocoura se nijak nezmenilo ani se nedrbe jen už není krásný a už vubec ne příjemný na dotek. Nevite co by to mohlo být?
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Zdroj: Příběh Kočičí svrab

Standard plemene

Mainská mývalí kočka se řadí ke středním až velkým polodlouhosrstým plemenům. Tělo by mělo být svalnaté a dlouhé s širokou hrudí. Krk je středně dlouhý, u kocourů silnější než u koček. Tlapky jsou velké a kulaté s huňatými chomáčky mezi prsty. Ocas by měl být stejně dlouhý jako tělo a pokrytý dlouhou splývavou srstí. Hlava je v porovnání s tělem malá. Oči mají být velké, kulaté a posazené šikmo, jejich barva bývá zelená, zlatá či měděná. Bílé kočky mohou mít oči modré nebo nestejně barevné. Mainka má velké, vysoko postavené uši, jež jsou u kořene široké a na koncích zašpičatělé. Srst mainské mývalí kočky je hedvábná a příjemná na dotek. Na přední straně těla je srst o něco kratší než na zadní. Co se týče barvy, povolené je modré, zlaté, červené, bílé, krémové, černé, stříbrné, želvovinové a modře želvovinové zabarvení nebo tečkovaná, mramorová či tygrovaná kresba. Maine Coon cat mívá často bílý límec, rty nebo bradu.

Zdroj: Mainská mývalí kočka

Příběh

V příběhu BETA BOJOVNICE RYBA CHOV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Beda.

mozno pridat k bete ancitruse?

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: Příběh Beta bojovnice ryba chov

Chov

Mainské mývalí kočky mají velice příjemnou a přátelskou povahu. Jsou to hraví a rozkošní domácí mazlíčci. S lidmi si dokážou vytvořit velmi pevný vztah. Mají rády děti. Mainky bývají většinou hodně mazlivé, jejich přítulnost je pro ně typická. Samozřejmě že každá kočka je svou povahou jedinečná, a tak se i mezi mainkami najdou takové, které se místo chování v náručí majitele raději uvelebí v jeho těsné blízkosti. Velmi dobře se snášejí s ostatními kočkami, dokonce i se psy. Rády se zapojují do všech činností svého páníčka, avšak nejsou vlezlé.

V chování mainské mývalí kočky najdeme řadu odlišností. Jednou z nich je způsob, jakým pijí vodu. Často můžeme pozorovat, že do vody nejprve několikrát udeří tlapkou, než se z ní napijí. Někteří jedinci pijí vodu pomocí tlapky, z níž si udělají „naběračku“. Dalším specifikem této kočky je spaní na nepohodlných a neobvyklých místech. Toto chování zdědila po svých předcích, kteří se tak adaptovali na drsné podmínky prostředí, v němž žili. Ve spánku bývá často schoulená do neobvyklých pozic. Dále je pozoruhodné její tiché mňoukání, které někomu může připomínat holubičí vrkání.

Zdroj: Mainská mývalí kočka

Poradna

V naší poradně s názvem ZAKRSLÝ KRÁLÍK - CHOV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Srovnalíková.

Dobrý den,
koupili jsme si zakrslýho králíčka, bude mít 9 týdnů. Chci se zeptat, kdy s ním máme jít poprvé na veterinu.
Děkuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Na veterinu byste měli jít hned, protože králíci mohou mít mnoho nemocí, které nemusíte na první pohled poznat. Také existují různé vakcíny, které vás ušetří neštěstí z předčasného úmrtí králíčka.

Zdroj: Příběh Zakrslý králík - chov

Povaha

Zřejmě díky impozantnímu vzhledu a klidné a milé povaze představují mainské mývalí kočky v současnosti jedno z nejoblíbenějších plemen. Nejsou pasivní, ale ani přehnaně aktivní. Jsou zvědavé, ale ne vlezlé.

Mainky jsou velmi tolerantní a nedělá jim problém snášet děti, návštěvy a ostatní zvířata. Jedná se o společenské a přítulné plemeno: jsou mazlivé, milují drbání, rády leží ve vaší těsné blízkosti a vydrží se s vámi dívat třeba na celý film; nutně nevyžadují delší nošení nebo ležení v klíně.

Mainky jdou v bytě tam, kam jde jejich majitel. Zároveň však nevyžadují přímý kontakt, jsou spíše zvědavé a zajímá je vše, co se v domácnosti děje. Členy rodiny neobtěžují ani hlasitými projevy, jejich mňoukání je velmi tiché.

Mainka sice není nijak zvlášť závislá na svém páníčkovi, přesto je jí lépe ve společnosti další kočky, případně psa. I když velkou část dne prospí, potřebuje společníka ke hrám. Mainky jsou velmi hravé a často si hrají až do pozdního věku. Rovněž jsou velmi inteligentní a lecčemu se naučí (i otvírat dveře). Dokonce rády aportují a některé také milují vodu.

Zdroj: Mainská mývalí kočka

Příběh

V příběhu KOČKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Štefan Sakač.

Co dělat naše kočka pořídila jedno kotě tři dny nic ,ale ještě má určitě aspoň podle mě tři mám o ní strach co dělat já vím k doktorovi,ale je pořád zalezlá a nechce vylézt potřebují Vaší radu Mockrát Děkuji!!!

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: Příběh Kočka

Popis

Jedná se původně o plemeno americké, což už ostatně napovídá samotný název kočky. Toto plemeno se v průběhu let rozšířilo i do ostatních koutů světa a získává si stále větší oblibu. Mainské mývalí kočky byly poprvé spatřeny ve státě Maine a od toho je částečně odvozeno jméno plemene. Druhé přídavné jméno, a sice mývalí, získala kočka díky svému chocholatému ocasu, jenž nápadně připomíná ocas medvídka mývala. Dlouhý a chundelatý ocas je pro tyto kočky typický.

Jedna legenda vypráví o Marii Antoinettě, která právě tyto kočky nesmírně milovala. Aby kočky unikly před Velkou francouzskou revolucí, poslala je do Ameriky. A zde z nich postupně vzniklo současné plemeno. V některých amerických chovech byly mainské mývalí kočky uznány už v roce 1967. Od 80. let jsou akceptovány i v Evropě.

Mainská mývalí kočka (anglicky Maine Coon cat) má několik charakteristických znaků: velký huňatý ocas připomínající ocas mývala (anglicky coon, racoon), dlouhé obdélníkové tělo, širokou hruď a na uších štětičky jako rys. Její tělo musí být hlavně harmonicky vyvážené. Když je kočka dlouhá a má krátké nohy, je to špatně.

Mainka se může vyskytovat ve všech přirozených barvách (stejně jako kočka domácí), s kresbou i bez kresby. Exotické barevné odstíny (lila, skořicová, čokoládová, plavá, barmská či s odznaky) nepřipadají v úvahu, takto vybarvené kočky nejsou zapsány do chovu.

Naopak barva očí může být různá, a dokonce se může s věkem měnit. Koťata se rodí s modrýma očima a teprve za pár týdnů získávají oči svoji stálejší barvu, například oranžovou. Ta se časem (kolem prvního nebo druhého roku) může ještě změnit v zelenou.

Mainka má polodlouhou srst, což může řadu lidí odradit. Avšak péče o její hedvábnou a měkkou srst není nikterak náročná. Záleží na kvalitě srsti konkrétního zvířete. Pokud má kočka opravdu kvalitní srst, stačí ji jednou za měsíc pořádně vykartáčovat.

Srst mainské mývalí kočky se ovšem může poměrně hodně mastit v souvislosti s hormonálními změnami. Přehnané maštění srsti u ocasu se někdy může objevit u kocourů, ale to lze jednoduše vyřešit dětským pudrem.

• Zde můžete vidět, jak vypadá mainská mývalí kočka.

Mainská mývalí kočka dospívá poměrně pozdě, asi až ve třech letech. Mainky jsou velmi klidné a ve srovnání se štíhlými aktivními krátkosrstými kočkami (bengálka nebo habeška) to nejsou žádní běžci. Řadí se však mezi zdatné skokany: z místa vyskočí skoro do dvoumetrové výšky.

Mainská mývalí kočka je mimořádně krásná kočka. Je obzvláště velká a robustní, má statné a svalnaté tělo se silnou kostrou. Kocour může vážit až 10 kg a měřit až 1 m. Hmotnost kastrátů může být dokonce až 12 kg. Kočičky bývají menší než kocouři a jejich průměrná váha se pohybuje kolem 6–7 kg. Do plné velikosti dorůstají poměrně dlouho, až mezi třetím a čtvrtým rokem života. Středně dlouhé končetiny jsou zakončeny velkými kulatými tlapami. Mezi polštářky jim vyrůstají husté chomáčky chlupů. Hlava je dlouhá se zřetelně vystupujícím čenichem. Kožich s polodlouhou srstí je hustší kolem krku (vytváří tak typický límcový efekt), na nohou, na břiše a na ocase. Ocas je na kočičkách dominantní, je stejně dlouhý jako jejich tělo. Přestože má mainská mývalí kočka polodlouhý kožich, nevyžaduje tolik kartáčování. Její srst totiž není náchylná k plstnatění. Jedná se o hustý kožich, který kočku chrání během dlouhých zimních měsíců. U tohoto plemene se akceptuje skoro každá barva a vzor srsti. Oči mohou být oříškové, zelené, měděné, modré, dokonce může mít každé jinou barvu. Zvláštností těchto koček je jejich mňoukání. Vzhledem k velikosti mainek bychom předpokládali pořádný „hlas“, jejich mňoukání však připomíná spíše holubičí vrkání.

Hlava by měla být středně dlouhá i široká se čtvercovým nosem a silnou bradou, lícní kosti vysoce nasazené.

Uši by měly být velké, vysoké a vzpřímené, osazené chomáčky chlupů, které vyrůstají z vnitřní strany. Jsou posazené daleko od sebe, mají širokou základnu, na koncích jsou špičaté a zakončené štětinkami.

Jak již bylo řečeno, pro mainské mývalí kočky je typická hustá, mírně mastná srst (aby odpuzovala vodu). Žádoucí je límec kolem krku a chocholatý ocas.

Tělo je velké, silné a svalnaté s dlouhýma velkýma nohama a velkými oblými tlapkami.

Zdroj: Mainská mývalí kočka

Poradna

V naší poradně s názvem ŠTĚNATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katka.

Dobry den ,chtěla bych se zeptat,chceme si brát pejska ,ale te jsme se dozveděli,že některá štěňátka uhynula na herpes virus,zajimalo bymne ,zda je tento virus i u zbylých štěnat co přežily,nebo co to pro ně dál znamená?? Děkuji za odpověd Katka

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Herpes se přenáší dotykem a u štěňátek, která jsou po narození v těsném kontaktu je velmi pravděpodobné, že jsou nakažena všechna. Jestli chcete mít bezproblémový chov, tak se raději obraťte na jinou chovnou stanici.

Zdroj: Příběh Štěnata

Nároky na chov

Britská kočka je v podstatě nenáročný mazlíček. Její krátká srst nevyžaduje žádnou přehnanou péči, stačí ji vyčesávat v době línání. Občas je potřeba vyčistit uši a zastřihnout drápky. Je třeba si dávat pozor jen na stravu, protože tyto kočky mají tendence tloustnout. Strava by měla být kvalitní a suchá. Krmit by se měly jednou nebo dvakrát denně. Kočka je samostatná, a přestože se jedná o celkem velké kočičí plemeno, je vhodná pro svou povahu i do malého bytu.

Zdroj: Britská kočka

Poradna

V naší poradně s názvem POTŘEBUJE TO? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kristýna lovlová.

Chtěla bych se zeptat je fakt potřeba aby měla betta (samec) topení a vzduchování?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Nepotřebuje. Když ji chcete mít jen jako dekoraci a nevadí vám, že za chvíli chcípne, tak nepotřebuje. Když ale budete brát chov vážně a bude vám záležet na jejím zdraví, tak pak se bez toho neobejdete.

Zdroj: Příběh Potřebuje to?

Nemoci

Hned na úvod je třeba podotknout, že by čistokrevná koťata s průkazem původu z chovatelských stanic měla být odchovávána na zdravých rodičích a vyšetřena. V dnešní době je však chovatelů koček tolik a je tak velká poptávka po tomto oblíbeném plemeni, že mnozí genetické testování neprovádějí.

Mezi nejčastější genetické nemoci patří:

• Polycystické onemocnění ledvin: Dědičné onemocnění, které se často vyskytuje u oblíbených plemen koček, nejčastěji u koček exotických a perských. Onemocnění se projevuje až po určité době, kdy jsou ledviny vyplněny cystami, jež brání jejich správné funkci. Jedná se o nevyléčitelné chronické onemocnění, které lze diagnostikovat pomocí USG (sonografické vyšetření) ve věku kolem 8–12 měsíců, kdy jsou cysty již detekovatelné, nebo pomocí genetických testů, jež potvrzují gen PKD1 zejména u koček perských, exotických a jejich kříženců. Pro ostatní plemena nemá tento test vypovídací hodnotu. Onemocnění se dědí, v populaci se vyskytují nosiči alely autozomálně dominantní, kteří nevykazují onemocnění, ale přenášejí ho. Jestliže se zkříží takovíto dva jedinci, jejich potomci budou 1 : 1 nosiči a nemocní. Choroba se projevuje selháním ledvin, anorexií, apatií, nechutenstvím, hubnutím, uremickým zápachem, zhoršenou kvalitou srsti, nadměrným pitím a močením. Nejčastěji se projevuje kolem sedmého roku života.
• Deficit pyruvátkinázy: Onemocnění způsobené deficitem enzymu pyruvátkinázy, jež je autozomálně recesivně dědičné, což znamená, že příznaky nemoci mají pouze jedinci, kteří zdědí po obou svých rodičích zmutovaný gen (to odpovídá cca 25 % vrhu). Jedná se o hemolytické onemocnění, jež se vyznačuje sníženou životností erytrocytů (červených krvinek). Projevuje se únavou, anémií, hubnutím a zvětšováním břicha. Screeningový test na deficit pyruvátkinázy se doporučuje provádět především u chovných koček plemen se zvýšeným výskytem takto zmutovaného genu (sem patří i kočka mývalí).
• Hypertrofická kardiomyopatie (HCM – hypertrophic cardiomyopathy): Onemocnění, jež postihuje jak zvířata, tak lidi. Projevuje se v různém věku jako důsledek srdečního přetížení způsobeného hypertrofovaným (zvětšeným) srdcem. Jedná se o zvětšení srdečního svalu, nejčastěji levé komory. Plemenné predispozice k dané chorobě mají mainské mývalí kočky, britské kočky, norské lesní kočky, ragdollové a další. Odhaduje se, že v populaci koček je až 20 % nemocných. Nemoc postihuje nejčastěji kocoury ve věku okolo 6 let, výjimkou ale nejsou ani koťata stará 6 měsíců. K projevům se řadí šelesty na srdci, zadýchávání, kašel a cyanóza sliznic. HCM vzniká také jako následek jiných onemocnění, například vysokého krevního tlaku nebo zvýšené činnosti štítné žlázy, a projevuje se obvykle u starších pacientů. Onemocnění lze potvrdit pouze echokardiografickým vyšetřením u veterináře kardiologa, u mírných forem HCM nejsou klinické příznaky zjevné a ani kardiologické vyšetření nemusí mít vypovídací hodnotu. Genetický screeningový test je určen hlavně pro mainské mývalí kočky, vyšetřovat by se měly chovné kočky a jejich koťata.

Běžné nemoci, jež se u kočky vyskytují v průběhu jejího života, by se měly vždy konzultovat s veterinárním lékařem.

Zdroj: Mainská mývalí kočka

Chov

Srst skotské klapouché kočky je třeba jednou týdně pročesat. Dále se musí pravidelně kontrolovat a čistit uši, abyste předešli napadení roztoči. Mezi příznaky napadení patří tmavohnědý maz a časté drbání. Trpí-li kočka zmíněnými problémy, měli byste vyhledat veterináře, který se o ni postará. Ve vrhu bývají přibližně tři až čtyři koťata. Uši koťat vypadají stejně jako uši normálních koček, klopit se začínají zhruba ve 4 týdnech věku kotěte.

Zdroj: Skotská klapouchá kočka

Příběh

V příběhu ZAKRSLÝ KRÁLÍK - CHOV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Kozlová.

Dobrý den, chtěla bych vnučce koupit k Vánocům knihu o chovu zakrslých králíků. Můžete mi poradit nějaký titul? V knihkupectví jsem neuspěla, zřejmě to není moc požadované. Děkuji Kozlová

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Romana.

Dobry den,chtěla bych se prosím zeptat.Máme ročního zakrslýho králíčka,v kleci má záchůdek,na který byl zvyklý chodit.Je to asi 5 dní co začal spíš čůrat a bobkovat v kleci na podložce mimo záchod.Nezměnili jsme ani peletky do záchůdku ani podestýlku.Mejsme si jistí jestli je to puberta a pak se to vrátí zase do normálu a nebo je to nějaký joný problém.Děkuji za odpověď a kdyžtak radu co s tím.A přeji pěkný den Romana

Zdroj: Příběh Zakrslý králík - chov

Chov

Bengálská kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Doporučuje se však v každém případě pořídit škrabací kůl či jiné podobné hračky. V opačném případě se můžete dočkat nemilého překvapení na domácím nábytku.

Vyžívá se i ve vodních hrátkách, takže jakákoliv napuštěná voda neunikne její pozornosti. Po svých divokých předcích si zachovala silně vyvinutý lovecký instinkt, a tak před ní nejsou příliš v bezpečí menší zvířata. Pozor i na rybičky v akváriu – při pohledu na ně se totiž setkávají obě vášně, lov i voda.

Také se nedoporučuje její chov společně s chovem opeřenců nebo hlodavců. Naopak její soužití s ostatními kočkami nebo i psy bývá bezproblémové. Se zvířaty vychází naprosto v pohodě, jen se nedoporučuje například křeček či papoušek, jak již bylo řečeno výše.

V neposlední řadě zvažte, jak moc se kočce můžete věnovat. Jde za vámi, když ona sama chce, má svou vlastní osobnost. Kočka sice není pes, ale přesto potřebuje společnost. Vyhlídka na celodenní samotu je tedy přímo nežádoucí. V takovém případě je lepší uvažovat o pořízení koček dvou, které se zabaví spolu.

Bengálská kočka vyžaduje relativně málo péče o srst. Přílišné česání a kartáčování může srst dokonce poškodit. Běžnou péčí je zastřihávání drápků, a to speciálními kleštičkami. Je dobré učit střihání drápků koťátka už od mala, předejdete tím problémům boje s dospělým jedincem. Další péčí je čistění uší a očí, a to vatovým tampónem a speciálním gelem k tomuto určeným.

Zdroj: Bengálská kočka

Surikata cena a prodej

V naší republice se dají surikaty koupit buď ze zoologických zahrad, nebo od soukromých chovatelů. Pokud vytvoříte surikatě vhodné podmínky, může se v zajetí dožít až 13 let. Cena se pohybuje okolo 10 000 Kč za jedno zvíře. Vzhledem k tomu, že je nutné chovat celou skupinu, je pro domácí chov, především z finančního hlediska, vhodnější chov psouna.

Zdroj: Surikata

Kočka s průkazem původu / bez průkazu původu

Průkaz původu dokazuje, že kočka, kterou jste si zakoupili, má známé předky, slouží jako důkaz toho, že jste si koupili plemeno, které jste chtěli. Pokud si pořídíte britskou kočku bez průkazu původu, nemůžete mít jistotu, že se jedná opravdu o to správné plemeno. Kočka s průkazem původu je samozřejmě dražší, ale za to znáte rodiče, víte, že se zúčastnili minimálně jedné výstavy, kde byly známkovány, věk koťat je hlídán a stejně tak počet vrhů u koček.

Zdroj: Britská kočka

Ustájení

Králík k životu potřebuje dostatek světla, čistého vzduchu a čisté prostředí, v němž se pohybuje. Pokud králíkovi chybí dostatek světla, může se to projevit na jeho zdravotním stavu, stejně tak je to i s čistým vzduchem. Špína, vlhko i prach škodí také králíkově zdraví a navíc také zhoršují i jeho psychický stav.

Zdroj: Chov králíka domácího

Povaha

Skotská klapouchá kočka má skvělou povahu: je něžná, mírná, zároveň aktivní. Je přátelská, ráda se mazlí a vyhledává lidskou společnost. Člověka doprovází při všech domácích činnostech. Někdy může být majetnická a upozorňovat na sebe, nebývá však příliš dotěrná nebo nepříjemná, vše dělá s mírou tak, aby dala najevo, po čem touží. Vychází dobře i s dalšími zvířaty, je nekonfliktní, učenlivá a hravá. Hodí se i k dětem. Tato kočka je velmi odolná vůči nemocem. Její divoký původ pak připomíná zachovaná schopnost lovce a predátora, proto se nedoporučuje ji pouštět volně ven.

K zvláštnostem se řadí i její jemňounký hlásek, který však skotská klapouchá kočka příliš nevyužívá. Taktéž je natolik mírumilovná, že téměř vůbec nepoužívá drápky. Rovněž je neobvyklé, že spí často na zádech.

Skotská klapouchá kočka se snadno přizpůsobí jakékoliv situaci doma. Cítí se dobře jak v místnosti plné hlučných dětí a psů, tak v pokoji pouze s jednou osobou. Na výstavách nebo na neznámých místech zpravidla nepanikaří. Rychle si zvykne na další zvířata.

Skotská klapouchá kočka se může cítit osaměle, když dlouhou dobu nevidí svého páníčka. V takovém případě ji může rozptýlit pes nebo jiná kočka.

Zdroj: Skotská klapouchá kočka

Krunýřovec běloskvrnný (Ancistrus leucostictus)

Je jedním z druhů, který není v našich akváriích tak rozšířen. Od krunýřovce obecného se liší vzhledem - po těle má světlé bílé tečky. Tento druh je aktivní i přes den a zdá se být o něco málo agresivnější. Ostatní podmínky k životu vyžaduje stejné jako běžný krunýřovec. Ať už je to vybavení akvária, krmení, chov atd.

Zdroj: Krunýřovec

Cena britských koček

Právě průkaz původu u britských koček určuje cenu. Bez průkazu původu seženete britskou kočku od 3 000 zhruba do 5 000 (cena je individuální, samozřejmě může částku 5 000 přesáhnout). S průkazem původu je již cena vyšší, pohybuje se zhruba od 5 000 do 10 000 (i zde může být částku vyšší, záleží na původu kočky). U určování ceny je také důležité, jestli kočka splňuje přípustné variety. Pokud ne, cena je nižší.

Zdroj: Britská kočka