Sarkom je nádor měkkých tkání (svalů a podkoží) a kostí, vyznačující se sice nízkou mírou metastazování, ovšem o to vyšší lokální agresivitou a velmi intenzivním růstem. I po radikální chirurgické léčbě se často vrací a navzdory pokrokům v medicíně je střední doba přežití něco málo přes jeden rok.
Sarkom u koček
U koček se můžeme setkat s 3 typy sarkomů: virového původu, postinjekčního původu a nevirového neinjekčního původu.
Sarkom virového původu – je způsoben virem FeLV, je velice vzácný, prevalenci má cca 2 %. Objevuje se u mladých jedinců. Chirurgické odstranění nemá velký význam.
Postinjekční sarkom – nejčastěji se vyskytuje jako reakce na vakcinaci proti vzteklině, také se může jednat o reakci na aluminiové adjuvans ve vakcíně, kortikoidové či penicilinové injekce. Tumory se mohou začít objevovat za 2–10 měsíců po vakcinaci. Postinjekční sarkomy se dělí na 3 typy, přičemž typ 1 je nejméně agresivní a typ 3 je nejvíce agresivní. Diagnostika spočívá v provedení cytologie či biopsie a histologickém potvrzení. Nejefektivnější léčbou postinjekčního sarkomu je jeho chirurgické odstranění, a to minimálně 3 cm do hloubky a 3 cm do šířky. U nekompletně odstraněných nebo neresekovatelných útvarů lze využít radioterapii či chemoterapii. Z chemoterapeutik je možné využít doxorubicin, cyklofosfamid, mitoxantrone nebo piroxicam. Novinkou v léčbě postinjekčního sarkomu je imunoterapie. Na trhu je k dostání přípravek s názvem Oncept IL-2, který obsahuje kočičí interleukin-2 canarypoxviru. Tento interleukin stimuluje některé buňky imunitního systému k tomu, aby napadaly rakovinné buňky. Největší efekt v léčbě byl zaznamenán v kombinaci s chirurgickým odstraněním nádoru. Přípravek lze použít u nádorů, které dosahují maximálně 2–5 cm a nešíří se do dalších částí těla. S imunoterapií se začíná nejlépe měsíc od odstranění nádoru. Léčebná kúra se sestává z 6 dávek po 1 ml, první 4 dávky se aplikují po týdnu, poslední 2 dávky pak co 2 týdny. Každá dávka se rozdělí do 5 injekcí podávaných pod kůži kolem místa chirurgicky odstraněného nádoru.
Prevence postinjekčních sarkomů u koček spočívá ve vakcinaci v místech, kde je možnost snadné resekce případného tumoru, cytologie či biopsie postvakcinačního útvaru, který perzistuje déle než 4 měsíce, jeho velikost je větší než 2 cm a výrazně se zvětšuje měsíc po vakcinaci.
Principy biologického chování sarkomů měkkých tkání platí i u postvakcinačních sarkomů. Metastatický potenciál těchto novotvarů je malý (obvykle 10 až 15 %). Velmi ojediněle a v dlouhém časovém horizontu po diagnóze sarkomu se můžeme setkat s metastazujícím procesem v mízní uzlině nebo v plicích. Avšak přes 80 % nádorů recidivuje po kompletním chirurgickém odstranění. Je to dáno mikroskopickým pronikáním neoplastické tkáně daleko od palpovatelné masy tumoru.
V naší poradně s názvem UŠNÍ SVRAB U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Hahnová.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda je možné volně v Lékárně zakoupit lék na toto onemocnění, a případně jak se lék jmenuje.Domnívám se, že můj pejsek toto má v jednom uchu.Vypadá to jako kávová sedlina. Drape si v uchu a občas třepe hlavou.Vzhledem k mému věku a k sutuaci která je, tak bych nechtěla s pejskem cestovat vlakem k našemu veterináři. Děkuji, přeji hezký den.
Hahnová Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kávová sedlina v uchu u psa je typický příznak svrabu. Léčba svrabu spočívá v aplikaci jedu, který svrab usmrtí a pejska tohoto problému zbaví do několika dní. Bohužel léčba je k dostání jen na předpis, protože se jedná o jed. Je rozumné, že nechcete v této době pandemie koronavirem cestovat vlakem, a proto byste měla kontaktovat svého veterináře telefonem a dohodnout s ním možnosti předání léku. Určitě najdete řešení, jak nejlépe k vám potřebnou léčbu dostat.
I u koní se vyskytují sarkomy, nejčastěji postinjekční sarkom, ale častěji se vyskytují sarkoidy.
Postinjekční sarkom – se nejčastěji vyskytuje jako reakce na vakcinaci proti vzteklině, také se může jednat o reakci na aluminiové adjuvans ve vakcíně, kortikoidové či penicilinové injekce. Tumory se mohou začít objevovat za 2–10 měsíců po vakcinaci. Postinjekční sarkomy se dělí na 3 typy, přičemž typ 1 je nejméně agresivní a typ 3 je nejvíce agresivní. Diagnostika spočívá v provedení cytologie či biopsie a histologickém potvrzení. Nejefektivnější léčba postinjekčního sarkomu je jeho chirurgické odstranění minimálně 3 cm do hloubky a 3 cm do šířky. U nekompletně odstraněných nebo neresekovatelných útvarů je možnost využití radioterapie, chemoterapie a imunoterapie.
Sarkoidy – patří u koní k nejčastěji se vyskytujícím tumorům kůže. Sarkoidy můžeme považovat klinicky i patologicky za formu kožní rakoviny, jejichž chování je nepředvídatelné a jejich terapie problematická. Sarkoidy převážně vypadají jako bradavice. Výskyt sarkoidů není na pohlaví ani věku závislý, větší tendenci k onemocnění mají plemena s tenčí kůží (quarter horse, arabský plnokrevník), nebyla jasně prokázána dědičná závislost. Formy sarkoidů mají vysokou tendenci k recidivám a při jejich poškození (traumatem, hmyzem, iatrogenně při biopsii) se snadno přemění v agresivnější typ sarkoidu. Některé typy (okultní) zůstávají nezměněny dlouhou dobu, jiné typy (fibroblastický) mohou agresivně růst během dnů až týdnů. Zajímavostí je, že někdy dojde ke spontánnímu odeznění onemocnění, kůň se stane rezistentní k recidivě (tento fakt bude jistě předmětem dalšího bádání). Vždy je lepší řešit sarkoid, který je malý a lehce dostupný, většina sarkoidů se časem nestane menšími, právě naopak. Sarkoidy nemetastazují do vnitřních orgánů, tudíž koně přímo na životě neohrožují, ale svou lokalizací a velikostí (v místě podbřišníku, pod sedlem) mohou vadit mechanicky a snížit tak využitelnost koně. U koní rozlišujeme 6 typů sarkoidů: okultní (cirkulární okrsek bez srsti), verukózní (bradavička se zesílenou kůží), modulární (ohraničená podkožní léze), fibroblastický (živé maso), smíšený (verukózní s okultní lézí a fibroblastickou a nodulární lézí), malevolentní (velice agresivní na kostech).
Sarkoidy představují pro veterinární lékaře terapeutickou výzvu. Je nutné správně určit typ sarkoidu a podle toho zvolit nejvhodnější terapii. Je potřeba pečlivě zvážit nutnost odběru bioptátu k histopatologickému vyšetření, neboť biopsie může vyvolat nekontrolovatelné rozšíření sarkoidu. Ve většině případů biopsii neprovádíme a zahajujeme terapii co nejdříve. Volba t
V naší poradně s názvem ÚČINNOST A JAK JE FIN. NÁROČNÁ LÉČBA CHEMOTERAPII U KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Dobrý den, bylo zjištěno nádorové onemocnění v játrách mého 10letého Briťáčka, chtěla bych se zeptat,jak je účinná-úspěšná a zároveň finančně náročná případná léčba chemotetapii. Děkuji za Vaši odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Všechny odpovědi, které chcete znát jsou velmi individuální a záleží na rozsahu nádorového onemocnění. Co se týče finanční náročnosti, tak počítejte s tím, že jedna aplikace chemoterapie stojí 1200 až 1700 Kč. Aplikace se provádí vpichem do žíly a provádí se v týdenních až třítýdenních intervalech několik měsíců. Cena tak může vyšplhat i přes 30 tisíc. Pokud máte kocourka pojištěného, tak tuto léčbu zaplatí pojišťovna. Doporučuji vyhledat veterinární kliniku, která má ve svém portfoliu onkologii a tam je požádat o konzultaci a dohled nad léčbou. Samotné aplikace cehmoterapie pak může provést váš lokální veterinář, abyste nemusela jezdit každý týden na injekci Bůh ví kam.
U psů se můžeme setkat s několika typy sarkomů: osteosarkom, fibrosarkom, chondrosarkom, hemangiosarkom, sarkom synoviálních buněk či postinjekční sarkom.
Osteosarkom – je nejčastější nádor u psů, vyskytuje se u 75 % psů s kostními nádory. Jedná se o zhoubný typ nádoru s tendencí k metastázám do měkkých tkání, především do plic. Psi jsou postiženi nejvíce od sedmi let věku. Řešením zhoubných kostních nádorů je obvykle amputace končetiny, případně chemoterapie (cisplatina, doxorubicin). Průměrná doba přežití u psů s osteosarkomem po amputaci končetiny je 4–5 měsíců, při současné chemoterapii až jeden rok.
Fibrosarkom – tvoří méně než 5 % kostních nádorů u psů. Metastazuje pomalu nebo vůbec a kompletní excize u málo invazivních nádorů může být léčebná.
Chondrosarkom – tvoří 5–10 % kostních nádorů, metastazuje pomalu a po amputaci má velmi dobrou prognózu.
Hemangiosarkom – tvoří méně než 5 % z diagnostikovaných nádorů kostí. Jedná se často o mnohočetný nádor zasahující i slezinu a srdce. Doba přežití po zjištění diagnózy není často více než 5 měsíců a vzhledem k postižení více orgánů je i po amputaci prognóza spíše špatná.
Sarkom synoviálních buněk – z kloubních nádorů je nejčastější právě tento, jedná se o pomalu rostoucí nádor prorůstající do měkkých tkání, který metastazuje do plic, mízních uzlin a kostí. Na kloubu se jeví jako tuhý nebo fluktuující útvar v kloubu. I po provedení amputace je prognóza nepříznivá.
Postinjekční sarkom – se nejčastěji vyskytuje jako reakce na vakcinaci proti vzteklině, také se může jednat o reakci na aluminiové adjuvans ve vakcíně, kortikoidové či penicilinové injekce. Tumory se mohou začít objevovat za 2–10 měsíců po vakcinaci. Postinjekční sarkomy se dělí na 3 typy, přičemž typ 1 je nejméně agresivní a typ 3 je nejvíce agresivní. Diagnostika spočívá v provedení cytologie či biopsie a histologickém potvrzení. Nejefektivnější léčbou postinjekčního sarkomu je jeho chirurgické odstranění minimálně 3 cm do hloubky a 3 cm do šířky. U nekompletně odstraněných nebo neresekovatelných útvarů je možnost využití radioterapie, chemoterapie a imunoterapie.
Všechna výše uvedená onemocnění mohou být provázena nechutenstvím, hubnutím, otokem končetiny, bolestivostí při palpaci (prohmatání), atrofií (úbytkem) svalů, kulháním a neurologickými deficity. Při postižení páteře mohou způsobit ochrnutí. Výrazným faktorem provázejícím toto onemocnění je bolest, kterou může způsobovat vlastní nádor, který svým invazivním prorůstáním do kostí způsobuje kompresi (utlačování) měkkých tkání, cév a nervů nebo i patologick
Ve svém příspěvku NEMOCI STARÝCH PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš Müller.
Můj Francouzský buldoček se léčí na sníženou funkci štítné žlázy a na epilepsii.Léčba má vedlejší účinky.Pes nemá dobrou stabilitu,hodně jí a pije i močí.S tím jsem počítal.Ale když usíná,co 20 vteřin zvedne hlavu,jakoby ho v krku něco tlačilo.Léčbu štítné žlázy má teprve týden,tak se domnívám,že léčba nějak zřejmě ovlivňuje štítnou žlázu v krku.Jakoby ho tam tlačila.Dech má občas i sípavý a chrápe víc než kdysi.Díky.Chystám se opět k veterináři.Máte nějaký názor na to zvedání hlavy při usínání ?Může to být od slabě fungující štítné žlázy ?Díky za názory.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Řešením nežádoucích reakcí na očkování není neočkovat. Nemoci, které jsou zvládnutelné vakcinací, způsobují neléčitelná, rychle probíhající onemocnění s hromadnými úhyny. Příkladem takových chorob je mor králíků nebo pseudomor drůbeže či holubů. U koček má podobný efekt panleukopenie, trefně označovaná jako mor koček. U psa je například očkování proti vzteklině základním očkováním, které bylo zavedeno především pro ochranu lidí, protože kdysi to byl pes, ne liška, kdo byl hlavním hostitelem vztekliny a přenašečem této smrtelné nemoci na člověka. Psi se také očkují proti psince a parvoviróze, což je rovněž obávaný zabiják. Správně zvolené očkovací schéma a očkovací látky pro konkrétní zvíře vždy přináší víc výhod než rizik spojených s vakcinací.
Kvůli minimalizaci nežádoucích reakcí by mělo být každé zvíře očkováno hlavně proti nemocem, které mu reálně hrozí, což záleží na jeho životním stylu i způsobu chovu. Zvíře musí být při očkování zdravé, mimo stres a zátěž a také schopné očkování. Relativní překážkou je trvalé oslabení imunitního systému, v tom případě jsou kontraindikované živé očkovací látky a použijí se inaktivované vakcíny. Úplnou překážkou je jen autoimunitní choroba, protože očkování může minimálně teoreticky příznaky autoimunitní nemoci zhoršit nebo způsobit opětovné vzplanutí.
U koček se riziko rozvoje postvakcinačního sarkomu dá omezit na minimum použitím vakcín bez obsahu dráždivých nosičů či aspoň aplikací na taková místa na těle, kde se případné nádorové bujení dá jednoduše a zcela odstranit chirurgicky.
V naší poradně s názvem VYRÁŽKA U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubica.
moj pul rocni kocour ma zlute vyrazky.. podle veterinarky du to parazity z travy.. Okupala dom ho samponem proti parazitom a doktorka doufa ze je to zabije.. A co ked nezabije.. Co mam robit??????
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jde o eozinofilní granulom, což je dobře ohraničená, vyvýšená, pevná, žluto-růžová, lineární léze obvykle lokalizovaná na zadním stehně. Obecně je asymptomatická, ale může občas ulcerovat a vykazovat ložiska nekrózy a svědění. Může být také umístěna na bradě, tlapkách nebo ústní dutině. Eozinofilní granulom je spojován s alergií na bleší kousnutí, přecitlivělostí na potraviny, atopickou dermatitidou, kousnutím komáry, přecitlivělostí na hmyz, genetickou predispozicí a bakteriálními a virovými infekcemi (kaliciviry).
Léčba:
1. Odstranění parazitických nebo plísňových příčin svědění. Ektoparazity jsou v současnosti nejlépe eliminovány širokospektrými paraziticidy, které jsou schopné zabíjet blechy i roztoče (včetně Notoedres cati, Otodectes cynotis a Cheyletiella spp.), jako jsou selamektin, imidacloprid/moxidektin nebo fluralaner. Současně, v případě, že jsou léze kompatibilní s dermatofytózou, by měla být zahájena mykotická kultivace s chloupky
odebranými jak z centra, tak z periferie lézí.
2. Identifikace a léčba sekundárních bakteriálních a/nebo kvasinkových infekcí, jsou-li přítomny. Bakteriální infekce kůže není u koček tak častá jako u psů. V případech výskytu povrchové pyodermie způsobené koky lze podat empirickou léčbu amoxicilinem/klavulanátem 12,5–25 mg/kg každých 12 hodin nebo cefalexinem 15–30 mg/kg každých 12 hodin nebo klindamycinem 5–10 mg/kg každých 12 hodin po dobu dvou až čtyř týdnů nebo do jednoho týdne po úplném zhojení lézí. V případech přemnožení bakterií nebo přítomnosti kvasinky Malassezia spp. kvasinky se provádí lokální dezinfekční ošetření pomocí chlorhexidinové pěny, gelu nebo spreje. V případech těžké generalizované kvasinkové infekce lze také podat systémový itrakonazol (5 mg/kg každých 24 hodin po dobu dvou týdnů).
3. Rozlišení mezi nežádoucí reakcí na potravu a alergií na životní prostředí, pokud po dokončení kroků 1 a 2 kočka stále vykazuje nadměrné olizování nebo škrábání a/nebo jsou dále přítomny známky alergické dermatitidy, tak kočka pravděpodobně trpí hypersenzitivitou, která není způsobena blechami, ani v důsledku potravinových nebo environmentálních alergenů. Aby se odlišila nežádoucí reakce na potraviny od alergie na životní prostředí, měla by být zahájena osmitýdenní dietní eliminační dieta. To jest výlučně domácí vařená strava nebo hydrolyzované krmivo ve formě granulí. Je třeba dbát na to, aby kočka nekonzumovala zbytky stravy od jiných zvířat. Možná bude nutné kočce zabránit opouštět dům. Pokud ani tak kočka nebude stále vyléčena, ale po osmi týdnech se alespoň trochu zlepšila, pokračujte v dietním krmivu po dobu dalších dvou až šesti týdnů, abyste zjistila, zda dojde k ústupu.
Příčina vzniku fibromů mnohdy není jasná, někdy mohou vzniknout na základě dlouhodobého mechanického dráždění tkání. Některé typy fibromů pak vznikají na podkladě dědičných onemocnění, jde například o mnohočetné neurofibromy při neurofibromatóze. Zvláštní formou jsou keloidní fibromy vznikající z keloidních jizev.
Fibromy mají podobu měkkých, či naopak tvrdých kulovitých ložisek. Kožní a podkožní fibromy vypadají jako boule pod kůží, které jsou kryté normálním kožním povrchem, fibrom se může vyskytnout prakticky kdekoliv na těle včetně dutiny ústní. Fibrom může obsahovat některé další tkáně a podle toho rozlišujeme různé podtypy fibromů: angiofibrom (obsahuje shluky krevních cév), lipofibrom (obsahuje části tukové tkáně), neurofibrom (obsahuje části nervových obalů) a mnohé další.
Fibromy nejsou zhoubné a nevytvářejí metastázy, problémy způsobují buď svým kosmetickým efektem, nebo útlakem okolních anatomických struktur, a to při velkém růstu. Fibromy vaječníků například mohou způsobit rotaci vaječníku kolem své osy a jeho následné uskřinutí. Zhoubné varianty fibromů jsou vzácné a označujeme je jako fibrosarkomy (patří do skupiny sarkomů).
V naší poradně s názvem STRUPY NA KŮŽI U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Karabčík.
Zdravím je zimní počasí a kočka se neustále drbe prohlédl jsem jí a nahmatal malé stroupky po celé délce hřbetu od hlavy až k ocasu jinde ne jsem z vesnice a kočka chodí denně ven chytá myši a samozřejmě přijde do styku i s jinýma kočkama . Divné je že nejde ani do svých oblíbených pelíšků.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Veterinář.
Kočičí miliární dermatitida, často nazývaná kočičí stupy, je běžné kožní onemocnění, které postihuje kočky všech věkových kategorií a plemen. Tento stav je charakterizován malými, vyvýšenými a krustovitými lézemi, které se obvykle nacházejí na hlavě, krku a zádech kočky. Tyto hrbolky na krku a zádech kočky mohou extrémně svědit, což způsobuje, že se kočka škrábe a kouše si postižená místa, což vede k dalšímu podráždění a potenciální sekundární infekci kůže. Miliární dermatitida u koček může být způsobena různými faktory, ale dva nejčastější jsou přecitlivělost na bleší kousnutí a alergie, a to i alergie na ostatní kočky. Zde můžete vidět, jak vypadá miliární dermatitida u koček: https://www.google.cz/image…
Léčba kočičí miliární dermatitidy začíná identifikací a řešením základní příčiny, jako jsou blechy, alergie nebo infekce. Váš veterinář může předepsat topické krémy nebo masti, perorální léky nebo doporučit hypoalergenní dietu, která pomůže zvládnout příznaky.
Při správné a trvalé léčbě může mnoho koček zaznamenat výrazné zlepšení svého stavu a vést pohodlný život.
Chcete-li pomoci vaší kočce s miliární dermatitidou, existují různé možnosti léčby.
Zde je to, co můžete udělat:
1. K hubení blech používejte přípravky proti blechám: Pokud jsou problémem blechy, je nezbytné zavést účinná opatření proti blechám.
2. Poraďte se se svým veterinárním lékařem o změně stravy: Pokud máte podezření na alergie na kočičí krmivo, může být doporučena hypoalergenní nebo nová proteinová dieta.
3. Aplikujte předepsanou kontaktní léčbu: Léčivé šampony, spreje nebo krémy mohou pomoci zmírnit svědění a zklidnit kočičí kůži.
4. Podávejte předepsané léky: Antihistaminika nebo kortikosteroidy mohou být použity ke snížení zánětu a zmírnění alergických reakcí u koček.
5. Léčba sekundárních infekcí: Antibiotika nebo antifungální léky mohou být předepsány, pokud se v důsledku poškrábání vyvinuly bakteriální nebo plísňové infekce.
Závěrem lze říci, že miliární dermatitida je běžné kožní onemocnění u koček, které může být způsobeno bleší alergickou dermatitidou, alergeny z prostředí, potravinovými alergiemi a folikulitidou. Ačkoli jsou příznaky u různých případů často podobné, je důležité rozpoznat příčinu miliární dermatitidy vaší kočky, abyste jim mohli poskytnout tu nejlepší možnou léčbu a péči. Promluvte si se svým veterinářem o potenciálních spouštěcích mechanismech miliární dermatitidy vaší kočky a o tom, co můžete udělat pro zmírnění jejích příznaků.