Jorkšírský teriér je jedním z nejoblíbenějších malých plemen na světě. Přestože působí jemně a elegantně, jde o energického, chytrého a sebevědomého psa s pevnou povahou. Jeho délka života je mimořádná a jorkšírský teriér věk dožití velmi často překvapí i zkušené chovatele. V tomto rozsáhlém článku se podíváme na chov, povahu, stravu, onemocnění, stříhání i varianty plemene, jako je biewer jorkšírský teriér. Nechybí ani zkušenosti chovatelů, praktické rady a podrobné informace pro každého, kdo uvažuje o pořízení jorkšíra.
Průměrně 13–16 let, mnozí i více.
Ano, pokud se děti naučí se psem zacházet jemně.
Každých 6–10 týdnů podle typu střihu.
Rozdíl je hlavně v barvě. Povaha i péče jsou stejné.
Lehce stravitelnou, kvalitní a bez levných obilovin.
Zdroj: článek Jorkšírský teriér
Ve svém příspěvku VÝRUSTKY NA HLAVĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Chytil.
naší fence jorkšír, vyrostli na hlavě výrůstky na hlavě.
Prosím o radu jak postupovat.
Děkuji
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Výrustky na hlavě
Ohaři jsou pravděpodobně vývojovým pokračováním vysokonohých honičů. Někteří, a to se soudí právě o výmarském ohaři, jsou dokonce výsledkem záměrného křížení některých z nich, konkrétně svatohubertského psa, francouzských honičů, menších, červeně zbarvených barvářů z německého území, předchůdců hanoverského a bavorského barváře, za přispění krve pointra. Jedním z honičů velmi blízkých svatohubertskému psu byli „šedí psi sv. Ludvíka“, kteří později splynuli s ostatními honiči. Šedě zbarvené psy velmi podobné výmarskému ohaři lze nalézt i na obraze vlámského malíře van Dycka z roku 1631. Karel August cestoval roku 1792 společně se S. Goethem do Francie, kde se obeznámil s francouzskými metodami lovu. Prý po svém návratu dovezl do Výmaru šedé francouzské psy – „šedé psy sv. Ludvíka“, kteří se pak stali známými pod názvem „psi Karla Augusta“. Příbuzenskou plemenitbou a řízenou selekcí pak byl upevněn typ těchto psů v ustálené plemeno držící si tuto jedinečnou barvu.
První výmarští ohaři se na výstavách objevili okolo roku 1880. V Berlíně jich bylo v roce 1880 vystaveno 14. Právě tehdy mohly být rozlišeny tři různé kmeny: 1. sanderlebenští ohaři z chovu úředního rady Pitschkeho ze Sanderelebenu; 2. weisenfelští ohaři z chovu O. Bacha; 3. durynští ohaři z výmarské oblasti. Weisenfelští psi byli o něco jemnější a elegantnější než starý typ, který byl prezentován durynskými psy. Sanderlebenští psi stáli mezi starým a moderním typem. Roku 1894 volal Hegewald po založení speciálního spolku, nejprve však neměl žádný úspěch. Teprve v roce 1879, kdy stanovila delegovaná komise znaky pro některá plemena německých psů, platil výmarský ohař ještě za modrou varietu německého krátkosrstého ohaře a byl také jako takový zanesen do chovné knihy. Dne 20. 6. 1897 se dospělo k tomu, že v Erfurtu byl v závěru jedné výstavy založen Spolek pro chov výmarského ohaře. Zároveň však byly založeny i konkurenční spolky a vedly se prudké spory o jediné správné barvě výmarského ohaře. Po první světové válce shromáždil major Herber ještě zbytky plemene a začal s budováním nového chovu.
Vedle krátkosrstých ohařů existovali snad vždy také dlouhosrstí šedí ohaři. Dlouhosrstá štěňata se opět objevovala ve verzích krátkosrstých rodičů. Protože se krátkosrstí ohaři chovali vůči dlouhosrstým vždy dominantně, mohl být dlouhosrstý faktor předáván po generace krátkosrstými psy dále, a když to pak náhoda chtěla, u dvou psů, kteří měli dlouhosrstý faktor ve svém dědičném znaku a byli spolu spářeni, se pak mohla objevit dlouhosrstá štěňata. Zpočátku neplatili tito dlouhosrstí psi za čistokrevné a spolek je odmítal zapsat do chovné knihy. Proto cho
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Výmarský ohař
Ve svém příspěvku ZÚŽENÁ PRŮDUŠNICE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Dobrý den,
mám na Vás dotaz ohledně zúžené průdušnice u mého pejska Jorkšír. Mému pejskovi je 14 let. Na operaci jí dát nechci, potřebovala by nějaký lék, pokud existuje.
Je už po několika operacích a má slabé srdíčko.
Děkuji moc za zprávu,
Němcová Ivana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Dolanská.
Stejný pejsek, stejný problém. Dáváme 1/2 Revatio, v případě záchvatu 1/4 kodeinu.
Zdroj: příběh Zúžená průdušnice u psa
Jedna z nejčastějších otázek majitelů je: kdy začít stříhat jorkšíra nebo jorksir stene kdy poprvé stříhat. Štěně jorkšíra mívá měkkou, štěněčí srst, která se kolem 6.–10. měsíce mění na srst dospělou.
Obecně se doporučuje:
Někteří se také ptají na biewer kdy poprvé stříhat nebo kdy ostříhat štěně biewer. Biewer jorkšír teriér má podobnou strukturu srsti jako klasický jorkšír, proto se doporučení neliší.
Pro inspiraci můžete zhlédnout videa se štěňaty jorkšírů zde: video – roztomilí jorkšíři.
Zdroj: článek Jorkšírský teriér - střihy
Ve svém příspěvku JORKŠÍR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel SOFIE.
Mam5mesicnio pejska joksira stale by chtel zrat mam strach aby neprerostl. Davam mu jen granule, stridam druhy 3xdene a na svacintu trochu ovoce nebo zeleniny. Vse ma rad.Chtela bych vedet jak casto ho mam krmit a kolik. Nyni vazi 2,10kg dekuji za vase zkusenosti
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Jorkšír
U biewer jorkšír teriér stříhání bývá srst jemnější a více se cuchá. Doporučuje se delší srst udržovat v kondici pomocí speciálních olejíčků, aby se netřepila a zůstala lesklá.
Zdroj: článek Jorkšírský teriér
Ve svém příspěvku POMOC STAREMU PSU ZE ZUBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Minová.
Dobrý den
Pejsek je kříženec jorkšír-knirač je mu 17 let boli ho spodni čelist ze špatmých zubů asi ale ty mu nejspiš již žádný lékař nevytrhá prosim poradte někdo jak bych mu mohla pomoci i přesto že je starý děkuji Eva M
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jakubec.
Prosím máte někdo skušenost s vytrháním všech zubu u Yokšír staří 12 let
Zdroj: příběh Pomoc staremu psu ze zuby
Cane corso byl vyšlechtěn ze starořímského psa molosského typu Canis Pugnax, který byl používán jako válečný a arénový pes. Po pádu Říma a s postupem doby se upustilo od jeho původního účelu a začal se čím dál tím více používat jako lovecký a hlídací pes. Jeho obliba velmi vzrůstala a toto plemeno se rozšířilo po celé Itálii. Když se však změnil systém zemědělství a hospodaření nebyli již tito psi tolik potřeba a plemeno téměř vymizelo. Malé populace cane corso se zachovaly na jihu Itálie v oblastech Puglia, Lucania a Sannio, kde si jich roku 1973 povšiml prof. Francesco Ballotta a dr. Antonio Morsiani. Roku 1978 začal program na obnovu tohoto impozantního plemene, podařilo se shromáždit 19 kusů toho plemene, ze kterých se podařilo cane corso vzkřísit. Roku 1983 byl sestaven první standard plemene a roku 1987 bylo již registrováno 100 jedinců. V roce 2007 bylo plemeno uznáno FCI. K nám se první jedinci dostali na přelomu let 1996/1997 a v roce 2000 vznikl český klub chovatelů.
Cane corso je pes velmi odvážný a tvrdě bránící svého pána a jeho rodinu. Nikdy však nezaútočí jako první. Je výborným hlídacím psem, který k tomuto k účelu nepotřebuje speciální výcvik. V případě ohrožení pána, jeho rodiny nebo majetku umí razantně a tvrdě zakročit. K rodině se chová láskyplně, je velmi věrný a rád se mazlí. K dětem má vřelý vztah. S jinými zvířaty v domácnosti vychází dobře, pokud byl s nimi jako štěně seznámen. K návštěvám se zpočátku chová odtažitě a je ostražitý, ale když pochopí, že jeho pánovi z jejich strany nehrozí žádné nebezpečí, je velmi přátelský.
Využitím je to hlídací pes, ochranář, policejní pes, stopař.
Cane corso dorůstá do výšky 58–64 cm (feny), psi pak 62–68 cm, váha se pohybuje u fen v rozmezí 38–45 kg a u psů 42–50 kg. V průměru se toto plemeno dožívá 11 let. Má širokou lebku typického molossoidního typu. Tlama je kratší, čtvercového charakteru, s širokými čelistmi, horní pysk překrývá spodní. Nos je černý s otevřenými nozdrami. Oči jsou středně velké a oválné, zbarvení záleží na barvě srsti, ale mělo by být co nejtmavší. Uši trojúhelníkovitého tvaru jsou nasazeny poměrně vysoko a visí podél hlavy. Krk je svalnatý a silný, trup robustní, ale ne podsaditý. Hřbet je rovný a dobře osvalený. Hrudník má hluboký a dosahuje až k loktům. Ocas je vysoko nasazený a u kořene silný. Končetiny jsou svalnaté a silné, přední tlapy jsou kočičí, zadní mají spíše oválný a kompaktnější tvar. Srst tohoto plemene je hustá a krátká, lesklá. Zbarvení je černé, olověně šedé, břidlicové, světle šedé, plavé, jelení červené, žluté či žíhané. U žlutých, červených nebo žíhaných je černá nebo šedá maska, která je pouze na tlamě.
Zdroj: článek Cane Corso
Ve svém příspěvku KOLIK CO DNES STOJÍ U VETERINÁŘE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavlína.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, máme kočičku Amálku a kočička má problémy s trávením, dost často nám zvrací granule. A proto se Vás chci zeptat,kolik by nás stálo vyšetření žaludku a střev(gastroskopie)u kočičky. Děkuji Macháčková.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra S.
Dobrý den,
měla jsem podobný problém s kocourem, zvracel dost často. Veterinář mu odebral krev a když zjistil, že ledviny a játra má v pořádku, zkusil mu dát léky na zánět žaludku a pokud by nepomohly, udělalo by se větší vyšetření. Test z krve, dvě injekce a prášky na 1 měsíc cca 1490,- kč. Stal se zázrak, od té doby nezvrací.
Ovšem bylo mi řečeno, abych mu nedávala granule.
VS
Zdroj: příběh Kolik co dnes stojí u veterináře
Veš je cizopasník dlouhý 1–2 mm, který je dokonale přizpůsobený k cizopasnému způsobu života. Vším chybí křídla stejně jako blechám.
Veš je zploštělá shora dolů a má krátké silné končetiny, které nejsou přizpůsobeny ke skákání, takže je veš poměrně málo pohyblivá a lze ji snadno odhalit. Barva vši je šedavá až bělavá.
Dospělci i larvy vší se živí krví hostitele. Pohlavní dospělosti dosahují za 3 týdny. Dospělec se dožije 3 až 5 týdnů. Samice naklade až 150 vajíček. Vši žijí pouze v srsti, kam kladou i svá vajíčka. Ta se po 8 až 10 dnech změní v larvy, které se v dospělce vyvinou za 3 až 5 týdnů. Vši jsou dosti málo pohyblivé. Když se rozhrne srst zavšiveného psa, přisátá veš se nesnaží ukrýt. Blecha obvykle odskočí.
Nabodávání kůže vyvolává u psa úporné svědění, které má tytéž následky jako svědivost při zablešení. Pes se škrábe a kouše, čímž si na pokožce způsobuje drobná i větší zranění. Ta se druhotně mohou infikovat a vzniká ekzém.
Celý vývoj vši se na rozdíl od blechy odehrává na těle hostitele. Oplozené samice kladou vajíčka do srsti psa. Zvláštním tmelem je přilepují k jednotlivým chlupům. Vajíčka nalepená na chlupech se nazývají hnidy. Podle nálezu hnid lze také spolehlivě rozpoznat, že je pes zavšiven.
Ke svému vývoji potřebují vajíčka vší stálou teplotu těla hostitele. Při ní se larvy líhnou asi za 30 dní. Protože jsou tato vývojová stadia tvarem těla velice podobná dospělým vším, nazývají se někdy také nymfy. Klidové stadium neboli kukla ve vývoji vši chybí. Larvy či nymfy ale prodělávají další vývoj, vytvářejí se u nich pohlavní orgány a mění se v dospělé vši. Déletrvající zamoření se pozná podle zbarvení hnid. Ty jsou zpočátku bílé, na povrchu lesklé. Když je víčkem, které je na jednom konci, opustí larva nebo nymfa, změní se jejich barva. Nález hnid obojího zbarvení znamená, že pes je již dlouho hostitelem vší.
Pouze při silném napadení psa, kdy na jednom hostiteli může být i několik tisíc cizopasníků, se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi.
Vši se většinou přenášejí ze psa na psa přímým stykem. Nepřímý přenos je vzácný. Protože neskáčou, může k přenosu dojít jen při bezprostředním setkání dvou psů. Na člověka veš psí nepřechází. Zavšivení je dokladem špatné péče o psa. Vši milují klid, proto se jim daří zejména v srsti, která není ošetřována vůbec anebo jen nedostatečně. K slabšímu napadení může ovšem dojít i u řádně česaného a kartáčovaného psa, pokud se setkal
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Jak vypadá veš a jak blecha
V naší poradně s názvem KRMENÍ ČIVAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie knápková.
Dobrý den,moc prosím o radu, máme 10letou čivavu,dlouhosrstou,váží 3kg,dáváme ji granulky Fortify sensitive-jehněčí s rýží a vaničku značky Rinti. Nechtěla samostatně granulky,tak jsem ji ráno dala 50g vaničky a 10g granulí, přidávala jsem ji deně 2kolečka nějaké zeleniny,přes den ještě čisté sušené maso velikosti mini párku. Překrmila jsem ji bylo mi od veterináře řečeno,protože máme ji 2roky a místo 3kg váží 4,5kg.Mám posbu,kolik mám dávat granulí a kolik vaničky za den,aby nepřibírala? Fenka je kastrovaná,málo pohybu,není zvyklá běhat od předešlých majitelůPředem děkuji moc za radu,mějte se hezky Knápková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Aby vaše čivava nepřibírala, tak snižte hlavní krmnou dávku granulek a vaničky na polovinu a udržte současné dokrmování během dne sušeným masem a zeleninou, kterou jedinou můžete navýšit podle zájmu čivavy.
Čivavě dopřejte také zábavné domácí cvičení, při kterém se zaměřte na krátké aktivity s nízkou náročností, jako je aportování v interiéru, překážkové dráhy s použitím předmětů z domácnosti, hry na schovávanou pro mentální stimulaci a puzzle hračky. Můžete také využít schody pro krátké bleskové aktivity, zapojit se do přetahování nebo se učit nové triky. Ujistěte se, že aktivity jsou šetrné k jejím jemným kostem a poskytují rovnováhu mezi fyzickou a mentální stimulací.
Zdroj: příběh Krmení čivavy