Psi z rodu border kolie jsou nesmírně inteligentní, učenliví a pracovití. Je to také značně odvážné plemeno, ovšem se sklonem velice silně citově přilnout ke svému pánovi. Je-li tomu border kolie zvykána odmalička, snadno se sžije s dalšími domácími zvířaty. Rovněž její vztah k dětem je dobrý, ovšem pod podmínkou, že border kolii dokážete zajistit dostatek pohybu a činnosti. Je to otužilý pes, kterého je možné celoročně chovat venku v kotci.
Jak správně na borderkolli
Na výchově pejska začněte pracovat okamžitě, jakmile si ho přivedete domů. Klidně už v 8 týdnech. Práce se štěnětem je mnohem snadnější než s dospívajícím puberťákem, u kterého se na výchovu zapomnělo. Výcvik štěněte však nemusí být vůbec snadný, pokud je neposlušné.
Cvičit pejska neznamená s ním hned trávit 2 hodiny na cvičáku, tak dlouho pozornost neudrží ani dospělý pes. Cvičit můžete 5 minut při každém venčení.
Na každé venčení byste měli mít s sebou následující vybavení (jak na manipulaci s pejskem, tak na jeho výcvik):
obojek a vodítko – obojek bude nosit pejsek po celý život, měl by si na něho zvyknout co nejdřív; snadno ho za něho chytnete nebo připnete k vodítku;
hračku – osvědčený je uzlík na přetahování, upoutáte jím pejskovu pozornost a zabavíte ho;
pamlsky – díky pamlskům pejsci většinou udělají vše, na dobrotu se naláká každý pejsek.
Pejska oslovujeme jménem, voláme na něj a neustále mu jej opakujeme. Zároveň však učíme štěně základům slušného chování a socializaci, to znamená, že mrňouska bereme všude s sebou. Vozíme ho autem, bereme do města mezi lidi (obzvlášť je dobré mezi malé děti, aby si jej chovaly a hrály si s ním). Vyroste vám tak sebevědomý a nebojácný pes. Po jméně můžeme začít učit štěně přivolání, zalehnutí či sednutí, které se učí formou hry, a můžeme použít i pamlsky jako odměny. Je dobré štěněti na obojek připevnit tenkou šňůrku několik metrů dlouhou, která nám bude sloužit jako prodloužená ruka.
Mezi nejčastější chyby při výcviku patří:
Neznalost práce s pejskem – bývá asi nejčastější příčinou všech neposlušných psů. Člověk si pořídí psa a vůbec netuší, jak s pejskem pracovat. Mezitím štěněcí období je to nejdůležitější. Nejdříve si tedy něco nastudujte z knížek, nebo se jděte podívat na cvičák.
Trestání pejska – musíte štěně nejdřív naučit všechny povely, a netrestat ho za to, že neposlouchá, když jste ho to nenaučili, když neví, co se po něm chce.
Negativní přístup – navazuje na předchozí bod. Lidé si myslí, že když budou na pejska křičet, že poslechne. Opak je pravdou. Pejsek se bude bát a povel nesplní.
Nedůslednost – často se volá na psy „ke mně, k noze, čekej“ a další povely zakřičené téměř společně. Jak má pejsek vědět, jaký povel splnit? Nakonec pejsek nesplní ani jeden, dostane vynadáno a páníčkovi je to jedno.
Ignorace – s trendem mít pejska je trend nechat ho dělat cokoli. Při útoku na jiného psa je to majiteli jedno, při nežádoucím skákání na lidi je to majiteli také jedno a pes nedostane žádný signál, že
Ve svém příspěvku JAKÉ POTRAVINY PEJSKOVI NA SELHÁVÁNÍ LEDVIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Pašková.
Dobrý den,13letému pejskovi zjistili chronické selhání ledvin.Kreatinin 700,urea 230.Dávali jsme mu doma kapačky,dost se zlepšil,ale pořád nevím co k jídlu.Dietní konzervy nechce a granule taky né.Chtěla bych se zeptat,jestli bych mu mohla vařit maso a hlavně jaké.Nebo uvařit třeba lososa.Nechce ani rýži.Veterinářka říkala,že to jídlo do něj musíme dostat třeba násilím.Je mi ho líto,ale koupili jsme velkou stříkačku do pusy atak mu to dáváme.Dala bych mu třeba ten tvaroh,nevím ale jestli odtučněný nebo normální.
Jsem zoufalá,chodí ven na 10 minut na procházku 4x denně,vrtí ocáskem,venku mu tak zle není,ale pak doma pořád spí,je na něm vidět,že je unavený.
Poraďte mi prosím ještě nějaké potraviny co bych mu měla dát aby měly co nejméně fosforu.
Děkuji Jiřina Pašková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Dobrý den, také mám pejska s chronickým ledvinovym selhavanim. Určitě byste měla omezit bílkoviny. Měl by jíst jen konzervy a granule renal diet které nechce, ale musí. Maso mu nedávám vůbec, mohl by občas nizkobílkovinový jogurt. Určitě vám váš veterinář doporučil Pronefru a Ipakitine, jako doplněk Amin Avast. Je to fakt problém, rozjedla jsem svého bišonka tak, že jsem do masa přimíchávala ze začátku piškoty. Teď už to jí normálně. Přeji hodně štěstí a trpělidost. Nejsem doktor, je to jen naše zkušenost....
Agility (v anglickém překladu znamená hbitost) ve výcviku psů znamená sport se psy (něco jako parkur). Vzniklo okolo roku 1978 v Anglii a jedná se o sport, ve kterém jde o nejrychlejší překonání dráhy v určitý čas.
Začít trénovat se má s velkým psem nejdříve v roce a se psem menším ne dříve než v deseti měsících. Je to z toho důvodu, že pejsci nemají ještě zcela vyvinutý pohybový aparát a také se ještě nedokážou dostatečně soustředit. To všechno se musí teprve naučit. Když začnete pracovat na překážkách už se „skoro dospělým“ psem, který spoustu věcí zná, bude vaše práce pokračovat rychleji kupředu a oba z toho budete mít radost. A v neposlední řadě vám pejsek pak vydrží běhat do vyššího věku. Je spousta věcí, které by se měl pes do té doby naučit, aby pak byla práce na parkuru jednodušší.
Se štěňátkem můžete začít pracovat hned po pár dnech, kdy si ho přinesete domů. Malá štěňátka jsou velmi tvárná, a pokud budete postupovat správně, ani nemusí postřehnout, že se něco učí. Důležitá je pozitivní motivace a vaše důslednost. Jako vhodná motivace může být použito krmení – u žravých pejsků, nebo tahacích hraček – u těch „hravějších“. Míček není v tento moment moc vhodný, protože neutvrzuje kontakt mezi pejskem a psovodem a pejsek si s ním může hrát sám, nepotřebuje vás k tomu. Důležité je, abyste se svým štěňátkem navázali úzký kontakt. To znamená, že ho zpočátku musíte naučit, že na hraní jste tam vy. Klidně mu nechejte na kousání nějakou kostičku, aby se nenudilo, když nejste doma, ale hračky vytáhněte, až když budete doma. Skvělá věc jsou uzlíky. Štěňátkům se dobře drží, skvěle se o ně přetahuje a hlavně docela dost vydrží. Hru vždy začínejte i končete vy. Hru ukončete dřív, než to pejska přestane bavit, aby se příště víc těšil. Ze začátku si se štěňátkem hrajte v krátkých časových úsecích. Mimo tahání nezapomínejte taky na mazlení a škrábání. Venku se vám štěně bude držet poblíž nohou, tak toho využijte a kousek popoběhněte, a když vás následuje, hodně ho chvalte. Můžete ho opět i lákat na uzlík, který potom „uloví“, nebo na dobrůtku, kterou pak dostane. Až si na vás štěňátko zvykne a bude kolem vás pobíhat, sotva se na něj podíváte a vezmete hračku, můžete přistoupit k dalšímu stupni učení.
Nyní pár rad k učení s hračkou. Když už štěně ví, že uzlík nebo jiná věc je prima na tahání, a sotva ji uvidí, už se po ní sápe, je načase pokročit. Sedněte si na zem a zkuste pohodit uzlík kousek od sebe. Pozorujte, co pejsek dělá. Nijak nezasahujte, maximálně zkuste natáhnout ruku, když je u hračky. Pokud
Ve svém příspěvku BOLEST PÁTEŘE U PSA,MÍCHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Dobrý den máme zlatého retrívra bude mu deset let, před týdnem nám začal pomalu chodit a při pohybu naříkat(knučet). pak nechtěl vstát vubec, potom zase jen na přední nohy pak zase jen na zadní a tak se to střídalo. mezi tím jsme navštívili veterináře udělal mu rtg páteře zadní části těla dal injekce a prášky na bolest. Stím že má artrosu. ted už nám leží 14 dní sem tam se občas snaží zvedat nohy, Za tu dobu jsme byli u lékaře opět a dělal mu rtg přední poloviny těla a řekl že to je od krční páteře , že mu tam dva obratle nějak tlačí na míchu a zřejmě došlo k otoku. Opět mu již třikrát dával injekce že to zmírní otok a že bi se měl celkově zlepšit. Doposud je stav stejný jednou muže hýbat předeníma nohama a pak zas jen zadníma. Hlavou hýbá normálně tělo také udrží v leže. Nevíme zda je takoví stav normální lékař nás ujištuje že to chce čas jediné co se změnilo je že už nknučí při pohybu ,. Nerozumím tomu . Jen nechceme a bi se náš pejsek trápil,,Je to stres pro něj i pro nás doma. Zkoušíme ho povzbuzovat k pohybu on bi psichycky chtěl ale fizicky mu to nejde. Tak nevíme zda je tento stav normálí a lékař volí správně, chtěl bich vás poprosit o váš názor. Za případou odpověd velice děkuji Sentivan
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel ---.
Co nejdřív vyhedejte jiného veterináře. A spíš -vererinární kliniku.
Popiště jinému lékaři vše co se Vám dějě, veme mu veškerou dokumentaci od vašeho původního veterináře. S tav co popisujte není vůvec dobrý, a to že by se mělo vašemu psovi po všech lécich ulevit, a nestalo se , tak to znamená že by jsme měli navšívit jiného veterináře, nejlíp někakou veterinární kliniku, tam bývá víc veterinářů na jednou, a více halv , více vyřeší.
Teddy je jemné a klidné zvířátko mazlivé povahy, a tak se hodí k dětem i ke starým lidem, aby jim pomáhal zahánět samotu. Samotný králíček díky své povaze k dítěti přilne a bude ho brát za svého kamaráda. A nezáleží na tom, zda to bude sameček či samička. Teddy je společenský a za péči a pozornost se odměňuje náklonností. Kvůli samotě někteří chovatelé doporučují pořídit si dva králíčky, kteří se spolu zabaví. Nejvhodnější jsou dvě sestry z jednoho vrhu nebo vykastrovaný sameček se samičkou. Tyto kombinace jsou zárukou, že se nebudou rodit mláďata, ale hlavně nebude nutné řešit spory a souboje.
V prvních dnech po přinesení králíka pečlivě sledujte, když ho necháte volně běhat. Pokud ho přistihnete při činu (čurá, dělá bobky), máte dvě možnosti:
vzít ho a odnést na toaletu;
dát mu na srozuměnou nesouhlasným tónem hlasu, že takto tedy ne, a bobky odnést do toalety a připadnou loužičku vysát papírovým kapesníkem. A až jej přistihnete na toaletě, mějte po ruce dobrotu, kterou ho odměníte, abyste ho pozitivně motivovali.
Postup č. 1je trochu problematický, protože králíci většinou nesnáší zvedání a přenášení (evokuje jim to pocit, kdy je v přírodě chytí dravec, oni letí vzduchem, nemohou utéct a je s nimi konec). Pokud tedy budete králíka na záchůdek přenášet, může se dost dobře stát, že se mu to nebude líbit, vaši ruku si spojí s nedobrovolným pobytem ve vzduchu a bude před vámi prchat, i když ho budete chtít jenom pohladit. Doporučujeme tedy používat spíše metodu č. 2.
Nečekejte zázraky během několika hodin nebo dnů. Některým králíkům trvá déle, než se na záchůdek naučí chodit. Základem je naučit králíka do toalety čurat. Bobky se časem přidají.
Králíkovi dejte do klece podestýlku okamžitě pouze do toalety a do zbytku klece kobereček. Pokud bude mít králík podestýlku jak v kleci, tak v místě vylučování, nebude mezi tím rozlišovat, a to ani za předpokladu, že bude podestýlka v kleci jiná, a na toaletu se nenaučí.
Mláďata v záchůdku často leží a odpočívají. Nebojte, s věkem je to přejde.
Někteří králíčci neradí chodí na rohový záchůdek. Tento problém lze vyřešit pořízením komfortnější obdélníkové toalety pro kočky. Umístěte králíkovi do pokoje alespoň jednu externí toaletu, kterou bude moct používat při pobytu mimo klec. V přírodě králíci nekonají potřebu do své nory a je možné, že váš králíček bude taky tak čistotný, že upřednostní vyprazdňování mimo klec. Někteří králíci chodí neradi na toaletu, pokud jsou jako podestýlka používány dřevité pelety. Je možné, že jim vadí rachot při doskoku do záchůdku nebo je tvrdé p
Ve svém příspěvku KDYZ MA KOCKA KOZNI PROBLEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina Fialová.
Dobry den, mela bych dotaz. Uz delší dobu lecime, vždy v rozmezi po trech az peti mesicich našeho kocourka. Vždy se mu lokalne za krkem vytvori strup, občas si to rozskrabe ze to vypada dost skarede. Dvakrát se lecil na dermafytozu sirupem který predepsal veterinar. Blechy ani jiné parazity nemá, jinak je bytovy, ven nechodi.Po tom co se mu to objevuje pravidelne a vždy jen lokalne jsme nechali udelat testy kde dermafytozku vyvratili. Muze to byt prosim potravinova alergie ci stres? Zda se nam v pohode. Hraje si a vse v normalu. Jen to rozskrabavani se uhlidat neda, vi ze to nesmí,ale jakmile dojdeme z práce, uz ma něco rozdrbane.Je na hypoalergenich granulích, taky schvalenych veterinářem...snazime se mu nic jiného nedavat podle instrukci, ale když se mu jedna ranka zahojí, hned vedle ci v nejblizsim okoli se objevi nova. Ted to vypadalo ze mu po poslední rance snad ani v tom lozisku nevyrostou znova chlupy. Ty nastesti rostou,ale vedle ma zase rozskrabany další, po naší prohlídce. Uz jsme celkem trosku bezradní, co kocourkovi davat aby jsme ho vylecili, ci něco cim mu zklidnit alespoň to drbani a popřípadě co na tu dezinfekci když uz si to tak rozdrbe? Dekuji moc za odpověď.
Malé štěně lze koupat již ve velmi raném věku (2–3 měsíce). Koupání takto malého pejska má však několik zásad. Štěně nesmí prochladnout, to znamená, že po koupání je nutné pejska řádně vysušit ručníkem, popřípadě vyfoukat fénem a umístit do vytopené místnosti bez průvanu. Není dobré, pokud je venku chladno, jít v krátké době po vykoupání venčit. Dále není dobré koupat po vakcinaci, a to nejméně 10 dní.
Co se týká samotného koupání, pejskovi důkladně namočte srst teplou vodou a naneste potřebné množství šampónu, srst řádně promyjte a poté důkladně vypláchněte proudem vody. Tento postup je vhodné opakovat ještě jednou. Nakonec použijte vhodný kondicionér. Při koupání dávejte pozor, aby se šampón a voda nedostaly do očí a uší. Do oušek je možné dát vatové tampónky. Obzvláště velký pozor dejte, pokud pejska koupete v antiparazitárním šampónu, nebo v šampónech zvýrazňujících barvu. Četnost koupání záleží na několika faktorech. Za prvé na plemeni pejska – si, u nichž se požaduje tvrdá srst, je lépe koupat méně často. Za druhé záleží na používané kosmetice – pokud budete koupat v kvalitním šampónu, může být koupání častější. Za třetí, pokud je srst pejska ošetřena olejovými přípravky, je nutné častější koupaní – mastná srst působí jako magnet na prach. V tomto případě se doporučuje koupat každý týden. Obecně lze říct, že pokud použijete pro pejska vhodnou a kvalitní kosmetiku, můžete koupat, jak často uznáte za vhodné.
Štěňata koupejte v šampónu pro štěňata nebo v jemném proteinovém šampónu. Pro plemena s dlouhou srstí se doporučuje používat olejové či proteinové šampóny a kondicionéry. Pro plemena s tvrdou srstí jsou speciální šampóny, které srst nezměkčují, a je vhodná kombinace s příslušným kondicionérem. Lze zde používat i takzvaný suchý šampón.
Ve svém příspěvku JAK SE CHOVAT K BORDER KOLII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Žaneta.
Dobry den mam stene Border kolii je mu 10tydnu v pondeli 3.4 mu bude 11tydnu a chtela bych se zeptat jak ucit stene sedni lehni knoze vim ze kdyz udela neco dobre tak ho pochvalim a dam mu zato i pamlsek kfyz udela neco spatne tak se mu snazim vysvetlit ze nesmi a beru nanej novyny a zasustim snima pred nim neumim zvireti dat naprdel novinama ani to delat nechci ale potrebovala bych poradit mam i dceru rok a pul starou tak se snazim ji zapojit do vseho i kdyz je pes hravi a rad si hraje a kouse a olizuji se z dcerou na vzajem poradili by ste mi neco jak na psa a by se pomalu ucil co smi mesmi atd dekju žaneta :-)
Zdravé šťastné štěně je živé, hravé, s hlavou plnou báječných nápadů jak co ve svém okolí udělat, předělat a podobně. Vysvětlujte a odměňujte, mazlete se a hrajte si s ním, věnujte mu veškerý svůj čas a bláznivé štěně rychle pochopí, co se smí a co nikoli.
Cane corso je snadno vychovatelný a vycvičitelný pes. Kdo pochopí povahu tohoto plemene, dokáže reakce svého psa předvídat, pes ho nemůže svým jednáním překvapit a už vůbec ne zaskočit.
V přátelském prostředí bude pes přátelský, nikoli však vtíravý, v cizím neutrálním prostředí bude klidný a zároveň pozorný, v cizím nepřátelském prostředí bude pozorný, ale zároveň klidný. V případě ohrožení pána pak bleskurychle přejde z klidového režimu do režimu bojového, tedy zaútočí.
Majitelé psů-obranářů nesmějí dopustit, aby se dostali do situace, kdy bude pes nucen zasáhnout.
Také dobráka od kosti lze zkazit, zlomit jeho psychiku. Proto nesmíme ke štěněti cane corso přistupovat jako k potenciálnímu zabijákovi, jímž žádný pes coby vysoce domestikované zvíře už stovky let není. Dokonce u mnoha jedinců služebních plemen se musí vynaložit jisté úsilí, aby zaútočili na figuranta ohrožujícího je či psovoda.
Cane corso zaútočí na cizího člověka jen v případě, kdy ohrožuje je (pud sebezáchovy) nebo jejich člověka (instinkt obrany), výcviku na obranu netřeba. S láskou vychovaný pes nikdy nenapadne svého pána a jeho děti. Dá se tvrdit, že více než 80 procent jedinců molossoidních plemen nekousne pána naplno ani v případě, kdy se jím cítí být ohroženi na životě. Na mysli máme pouze psychicky zdravé jedince.
Při přebírání štěněte se chovatele zeptáme, čím krmil, abychom z hodiny na hodinu štěně nepřevedli na diametrálně odlišný druh potravy. Krmil-li granulemi, ty samé granule štěněti koupíme. Jakmile psovi něco libě voní, vylučuje velké množství slin, které potravu nejenom změkčí, ale i částečně chemicky zpracují. S chutí pozřenou potravu proto pes lépe tráví. Pes po potravě, kterou pozře jen proto, že má obrovský hlad, neprosperuje. Nevyváženou potravou lze i ze zdravého štěněte z kvalitního chovu udělat psychicky labilního a přihlouplého tvora. Zejména v prvním roce věku psa je vyvážená potrava v patřičném množství důležitá: nervové buňky se u podvyživeného psa plně nevyvinou a špatně fungují. Když štěně krmíte, musíte je naučit, aby si nechalo odebrat potravu a strpělo dotyk během krmení. Není nic horšího než obrovský lakotný pes, který si hlídá potravu, kosti a hračky.
Naučte štěně včas povelu „Dej!“ nebo „Pusť!“. Dá-li vám svou oblíbenou hračku, pochvalte je a dejte mu pamlsek. Pak si s ním pohrajte. Vrčí-li, ihned je potrestejte plácnutím nebo zatřepáním a hračku mu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katerina Jurakova.
Zdravim.Mam 11 letou fenku kr.NO a uz delsi dobu ma na usich a ocasu neco jako plisen.v poslednich dnech si vykosava ocas a spicku ocasu ma skoro polovicni.nemam tolik penez na dlouhodobou lecbu a vzhledem k veku pejska je otazka casu nez by onemocnel znovu.chci se zeptat jestli by se ocasek mohl amputovat jestli by mu to pomohlo.a kolik stoji amputace ocasku?nebo je lepsi pejska nechat utratit?
Bělení zubů psa je vhodný doplněk po odstranění zubního kamene a také jej lze využít jako součást přípravy na výstavu. Zákrok je prováděn stejně jako odstraňování zubního kamene v anestezii. Zuby tak získají řádově světlejší odstín a jsou tím odstraněny mikroskopické nerovnosti, které tvoří základ pro ulpívání zubního plaku, o několik měsíců se tak oddálí nezbytnost dalšího čištění zubů. Bělení a leštění má také částečný vliv na snížení zápachu z tlamy. Bělení jedlou sodou je naprosto bezpečné, nijak nepoškozuje zuby.
Pravidelné čištění zubů účinně snižuje riziko zánětlivých onemocnění dásní. Nedílnou součástí péče je i používání speciálního krmiva pro žvýkání, které částečně také odstraňuje usazený zubní kámen a pomáhá bělit zuby.
Používáte-li speciální produkty určené k péči o zuby, čištění zubů je velice snadné. Zvířátka mají k dispozici speciálně upravené zubní kartáčky, které se dostanou i na těžko přístupná místa, a čištění je velmi rychlé. Důležitou součástí je také použití speciální zubní pasty, která je obohacena o antibakteriální přísady a obsahuje příchuť hovězího masa, takže zvířátku čištění nevadí, naopak mu pasta přijde chuťově atraktivní.
Čestnost bělení závisí na potřebě. Jde o zákrok pohybující se spíše v kosmetické rovině, takže žádná zdravotní doporučení nelze stanovit. Univerzální rada zní: bělte, když máte pocit, že jsou zuby (opět) zažloutlé. Při domácím bělení stačí jednou za měsíc nebo několik měsíců jedna udržovací bělicí procedura, čímž lze docílit dlouhodobě stabilního výsledku.
Ordinační bělení trvá asi 60 minut, přičemž se bělicí gel nanáší hned několikrát za sebou. Existuje mnoho variant ordinačního bělení chrupu. To, kterou daná klinika upřednostní, závisí pouze na zkušenostech a preferencích. Některé procedury používají na zesílení efektu speciální lampy. Jde ale o invazivní řešení, které je pro citlivé zuby zcela nemyslitelné. Domácí bělení má trochu jiný průběh. Do přesně padnoucích nosičů, které vám zhotoví váš veterinář, nanesete množství bělicího gelu a necháte působit. Tento proces pak opakujete do té doby, dokud nedosáhnete požadovaného odstínu bílé. V průměru jde asi o dva až tři týdny. U obou variant je pak nutné počínat si velmi opatrně, aby nedošlo k poleptání měkkých tkání bělicím gelem. Domácí bělení je z tohoto pohledu výrazně bezpečnější a šetrnější.
Na zuby se za účelem odstranění nežádoucích nečistot a skvrn nanášejí také různé gely. V určitých případech se může aplikovat laserová operace za účelem vybělení zubů.
Je třeba ale poznamenat, že operace ani nanášení gelu rozhodně není pro každého. Jak gel, tak i laser se mohou používat pouze na úplně zdravé zuby. Velké riziko tkví hlavně v přílišném obnažení zubních krčků. Ty jsou poté mnohem náchylnější k infekcím a zuby se stávají citlivějšími. Zdraví zubů spočívá hlavně v tom, že v ústní dutině nedochází k žádnému krvácení a že není zasažena ve větší míře parodontózou.
Ve svém příspěvku NEMOCI STARÝCH PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kopecká Naďa.
Zdravím,máme pejska asi 13 let starého(je to nalezenec asi ve dvou letech)Letos se u něho objevil epulis na vrchní dásni.Byl mu chirurgicky operován,do měsíce to měl znovu.Prý na to není žádný lék,ale začali jsme mu aplikovat MSM.Psík má pořád chuť k jídlu,běhá,chodí na procházky i když ne tak dlouhé.Pan doktor mu píše léky proti bolesti.
Ale proč píši,je vhodné jej nechat uspat,má bolesti které my nevidíme nebo ještě počkat až bude viditelně apatický?
Děkuji za odpověď Kopecká N.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dobrman.
náš dobrman ma od 1 roku(je mu 9) epulis,plnou pusu v nicem mu to nevadi jednou za čas kousek krvaci to je tak +6-4 dny mel jsem ho dat proto uspat?
HRUZA co se lidi ptaji tak asi to zviere nemaji rady
Vzhledem k potřebě border kolie neustále se pohybovat doporučuje se krmit kvalitním kompletním krmivem pro fyzicky zatížené psy. Některé border kolie mívají problémy s příjmem krmiva, jinak řečeno s vybíravostí, tam se doporučuje hledat, časem se snad povede najít krmivo, které bude i váš pes přijímat s chutí a bez přemlouvání.
Období růstu štěněte je velmi důležité, a pokud něco pokazíme, je těžké pak tyto chyby napravovat a někdy to již ani není možné. Stěžejní je uspokojit všechny nároky rostoucího organismu! Další a neméně důležitou věcí je vytvořit u pejska správný návyk příjmu krmiva a předejít tak různým zlozvykům s tím souvisejícím.
Správné sestavení jídelníčku pro psa je velmi složité. Proto raději přenechejme tento nelehký úkol na veterinářích a dalších odbornících. Pokud vybereme dobře, tak pejsek dostane v komerčně vyrobeném krmení (granule, konzervy) vše, co potřebuje, a to ve správném poměru. Není dobré na krmení pro štěně šetřit. To, co ušetříme nyní, utratíme později například při léčení pohybových problémů pejska. Krmení by vždy mělo být určeno pro štěňata. Zvlášť se vyrábí štěněcí granule pro malá, střední a velká nebo gigantická plemena. Známé kvalitní značky již dnes dokonce nabízejí i speciální krmení pro štěňata konkrétních plemen!
Dříve bylo velkým trendem přidávat do krmení různé vitamínové a minerální doplňky. V dnešní době je to rozhodně přežitek, který u mnoha chovatelů bohužel přetrvává. Často pak dáváme pejskům kloubní preparáty, rybí tuk nebo vápník a podobně. A to vše zbytečně, a dokonce i na úkor našich psích mazlíčků! Každé vyvážené kvalitní krmení má vše, co pejsek potřebuje. Rozhodně není nutné pejskovi nic přidávat. Můžeme si to vysvětlit například na vápníku. Pro správné vstřebávání vápníku je podstatný jeho poměr s fosforem. Tento poměr je v krmivu nastaven přesně tak, jak to rostoucí zvíře potřebuje. Pokud pejskovi přidáme například tvaroh nebo minerální doplněk, dosáhneme tak jedině toho, že vápníku bude oproti fosforu nadbytek a jejich vstřebávání bude narušeno. Pokud naopak přidáme pejskovi maso, dosáhneme nadbytku fosforu a opět narušíme ideální poměr těchto dvou důležitých prvků. Pokud si to vše představíme komplexně, tak cokoliv, co pes dostane mimo komerční diety, mu naruší vyvážený a důkladně propočítaný poměr živin. Jen veterinář proto může doporučit určitý doplněk ke krmivu, pokud zvířeti prokazatelně něco chybí. Pokud neuváženě naordinujeme nějaký přípravek sami, natropíme více škody než užitku.
Důležitou roli hraje i správná technika krmení. Každý pes by měl mít vždy dostatek čerstvé pitné vody. Štěňata se začínají přikrmovat ve věku 3–4 týdnů. Pejska si přivezeme ve stáří asi 8 týdnů. V této době
Ve svém příspěvku POMOC STAREMU PSU ZE ZUBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Minová.
Dobrý den
Pejsek je kříženec jorkšír-knirač je mu 17 let boli ho spodni čelist ze špatmých zubů asi ale ty mu nejspiš již žádný lékař nevytrhá prosim poradte někdo jak bych mu mohla pomoci i přesto že je starý děkuji Eva M
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jakubec.
Prosím máte někdo skušenost s vytrháním všech zubu u Yokšír staří 12 let
Přístřeší s námi pes nebo kočka obývají v každé druhé domácnosti a počet psů chovaných na jednoho obyvatele ČR je dokonce jeden z nejvyšších v Evropě, takže o oblíbenosti chlupatých přátel nemůže být pochyb. Na druhou stranu, každý by si měl uvědomit, zda bude mít na tak velký závazek, jakým pořízení psa je, čas a prostor. Nad módním diktátem a nenaplněnými mezilidskými vztahy by měl vždy zvítězit zdravý rozum a reálné možnosti každého z nás.
Odvrácená strana lásky ke psům spočívá v pokrytectví týkající se jejich pořizování. Lidé si často pořizují psy z hrůzných podmínek množíren, kde feny mnohdy ani nevidí denní světlo a štěňata odstavují velmi brzy po narození. Vše se skrývá pod nenápadnými inzeráty s levnějším prodejem štěňat bez průkazu původu. Podezřelá cena, předání mimo domov chovatele (např. na nádraží), nízký věk štěněte, chybějící očkovací průkaz a záznamy v něm a mnoho dalších faktorů jsou znaky množitelů, kteří se zajímají pouze o svůj byznys, nikoli o zdraví a psychickou pohodu vašeho budoucího zvířecího společníka. Věřte, že takovýmto nákupem tento černý kšeft akorát podpoříte a sami se pravděpodobně uvedete do problémů, kdy budete řešit zdravotní stav pořízeného pejska. Finance následně vydané na veterině poté velmi pravděpodobně přesáhnou cenu zdravého pejska z kvalitní chovné stanice.
Je jasné, že pokud člověk štěně v takovýchto podmínkách vidí, je mu jej líto. Jeho koupením pomůžete sice jednomu konkrétnímu pejskovi, ale akorát ještě více motivujete množitele k další produkci štěňat. Tímto směrem cesta z bludného kruhu nevede. Pokud objevíte podezřelý chov, pro blaho pejsků uděláte nejlépe, když informujete Státní veterinární správu, která může patřičně zasáhnout.
V případě nedostatku financí by tedy bylo mnohem rozumnější a nepoměrně lidštější vzít si pejska z útulku. Nezapomeňte ale, že i kvalitní krmivo a veterinární péče něco stojí. V případě, že trváte na čistokrevném plemeni, investice do zdravého a krásného pejska s PP z chovné stanice se Vám v budoucnu mnohonásobně vyplatí.
Ve svém příspěvku CHRONICKÝ ZÁNĚT LEDVIN U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
Máme pejska Papillona, starého 6 let. Více než před 2 roky mu lékař diagnostikoval vrozený chronický zánět ledvin. Chodíme pravidelně asi po 3 měsících na infuze. Vždy mu to pomohlo. Nyní měl infuzi o vánocích, ale moc mu to nepomohlo. Je stále unavený, spí hodně a zhubnul, nechce moc jíst. Lékař mi kdysi řekl, že jeho stav je nevratný, že může žít měsíc či déle Nechci ho trápit, ale ani utratit dřív než je nutné.
Neporadíte, kdy a podle čeho se rozhodnout?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Monika.
Těžko říct. Ale můj pes má nemocné ledviny a spolu s tím srdce, je mu teda 14. Zkusila jsem bachovy květové esence, míchá je Markéta Tomanová na míru - pes začal jíst, chodit. Ledviny nahřívám pohankovými polštářky, aby se trochu rozběhly.... Poté se mu zavodněné břicho zmenšilo na polovinu. To mi poradil p. Toman, který dělá akupunkturu psů, bohužel pouze v Praze.
Takže pokud můžete, stavte se buď za Tomanem nebo zavolejte jeho ženě:
775 353733
Ona má i web stránky. Než uděláte cokoli, zavolala bych prostě jim, a určitě se vám bude rozhodovat lépe :)
Bude-li mít tento pes vhodnou stravu, může se vyhnout řadě zdravotních komplikací.
Vzhledem k malé váze nehrozí pomeranianovi například dysplazie kloubů, jež tolik trápí velká plemena s vyšší hmotnostní (či dokonce s nadváhou nebo obezitou). Celkově se jedná o zdravého psa, u kterého představuje největší zdravotní komplikaci vykloubení čéšky. Dalším problémem může být také tracheální kolaps a zřídka se můžeme setkat s kožními problémy.
Pomeranianové jsou náchylní ke ztrátě zubů, tudíž se nedoporučuje krmit je suchým krmivem. Často mohou trpět i mírnou až těžkou hluchotou, zvýšeným nitroočním tlakem a ametropií (porucha vidění způsobená nepoměrem mezi předozadní délkou očního bulbu a lomivou silou optického aparátu). Pakliže máme psa se zbarvením srsti merle, jehož rodiče (oba) měli srst téže barvy, může se u něj navíc objevit abnormalita skeletu, problémy se srdcem a reprodukčním systémem.
Luxace čéšky je stav, kdy se čéška vysmekne ze svého žlábku. Většinou se jedná o zděděnou poruchu, ale může být způsobena i zraněním. Existují různé stupně luxace: od mírné, která psa téměř neomezuje, až po těžkou, jež vyžaduje operaci. Diagnózou luxace čéšky se nenechte odradit, poněvadž většina pomeranianů s touto poruchou vede normální život (a pokud ne, problém vyřeší operativní zákrok). U lehkých případů se tlapa postižené nohy stáčí směrem dovnitř a hlezno směřuje ven. Když se koleno vysmekne, pes natáhne zadní nohu podél svého těla, tlapka bude mířit směrem k čumáku a pejsek bude trpět velkou bolestí. Co v takovém případě dělat? Svého pomeraniana vezměte k veterináři a požádejte ho, aby vám ukázal, jak vrátit koleno zpět na své místo.
Pomeranianové mohou trpět i hypotyreózou (snížená funkce štítné žlázy). Štítná žláza má mnoho různých funkcí, k nejznámějším patří regulace metabolismu. Hypotyreóza nastává ve chvíli, kdy není produkován dostatek tyroxinu. Její příznaky jsou: nárůst váhy (obezita), nadměrné vypadávání srsti, suchá srst, vysoký krevní cholesterol, anémie, špatné snášení chladu, pomalý tep.
Kolaps trachey (průdušnice) se projevuje tak, že pomeranian vydává kejhavý zvuk nebo zní, jako by vykašlával chuchvalec chlupů. Poruchu lze diagnostikovat pomocí rentgenu, poté se obvykle předepisují léky na tlumení kašle. Může se jednat o problém ohrožující život, proto uvedené příznaky nikdy neignorujte.
Hypoglykémie je náhlý pokles hladiny cukru (glukózy) v krvi. Většinou se vyskytuje u velmi mladých štěňat, ale může se objevit i u starších stresovaných pomeranianů. Mezi příznaky patří nenadálý kolaps, slabost, třesení, někdy křeče. Pokud se tyto problémy objeví u vašeho pomeraniana, okamžitě vyhledejte zvěrolékaře.
Ve svém příspěvku JAK SE CHOVAT K BORDER KOLII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ondřej Veselý.
Dobrý den, mám Borderáka skoro dva roky starého a s výcvikem bych Vám mohl poradit. Noviny dejte navždy stranou a už se k šustění nevracejte, pejsek totiž nepochopí čeho tím u něho chcete docílit. Nejlepší pochvalou je správná intonace a voňavoučký pamlsek. Pokud pes splní povel, který po něm chcete tak ho hlasitě slovně odměňte a dejte mu pamlsek. Když naopak neposlechne nijak ho nechvalte a chtějte po něm povel ještě několikrát.(můžete přidat škaredý pohled nebo lehce změnit intonaci aby věděl, že udělal něco co není správné.
Povel sedni: Zkuste při učení tohohle povelu pejskovi netlačit na zadek, ale jenom zvednout ruku s pamlskem do takové pozice aby se pejsek posadil a to stejné s povelem lehni netlačit na lopatky ani nepodrážet nohy ale položit ruku na lopatky a dát pamlsek na zem kousek od pejska...Donutí ho to si lehnout.....Trénujte maximálně hodinu denně, nejlépe 3 krát denně po 20-ti minutách. Pokud pejsek bude unavený a už nebude chtít cvičit, nepřestávejte hned. Udělejte ještě 10 povelů a pak trénink ukončete. Jinak si pejsek bude určovat konec treninku a to přece nechceme....
A pokud si bude hrát s vaší malou dcerkou, vždy je při hře sledujte. Mohlo by se stát, že by ho nechtěně píchla do oka nebo na něho spadla a on by po ní mohl vyjet a nebo se jí bát a odmítal by s ní hru :D
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Fidrychová.
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jaké krmení ( zn. granulí, maso), bych mohla dávat pejskovi, nechci něco nezanedbat, pes bude mít tři měsíce, děkuji
Čištění kokosovým olejem představuje nejnovější recept na bělení zubů doma. Kokosový olej údajně obsahuje enzymy, které dokážou zastavit růst streptokoků a pomáhají i v boji proti kvasinkám. Redukovat populace streptokoků dokáže ale i obyčejné čištění zubů běžnou pastou, stejně tak obyčejné čištění působí na kvasinky. Nutno dodat, že ani jeden ze jmenovaných mikroorganismů nezpůsobuje zabarvení zubů. Samozřejmě za předpokladu, že zuby nejsou pokryty silnou vrstvou plaku (který zmíněné potvůrky obsahuje). Plak sám o sobě totiž zažloutlý je. Pokud se vrátíme ke kokosovému oleji – doporučuje se vyčistit psovi zuby kokosovým olejem dnes běžně dostupným v drogeriích nebo nanést silnější vrstvu na zuby na noc. Aplikace však není moc účinná, neobsahuje žádné abrazivní látky, naštěstí ani ty kyselé, takže ublížit nemůže. Jednoduše řečeno: nepomůže, ale ani neuškodí. Jediný efekt, který v této metodě je, je placebo efekt.
Nejrozšířenějším receptem na domácí bělení zubů je pravděpodobně použití jedlá sody s citronovou šťávou. Je velmi populární díky snadné dostupnosti, jednoduché přípravě i použití a údajně i díky výsledkům, které jsou znatelné již po několika použitích. V některých pramenech se lze dočíst o varování před častým používáním, jiné prameny uvádějí, že je metoda naprosto bezpečná. Návod na výrobu i použití je snadný. Z jedlé sody a citronové šťávy umíchejte směs konzistencí podobnou pastě a tou vyčistěte zuby. Některé návody také radí nechat směs několik minut působit na zubech a až poté zuby vyčistit, což je u psů velmi náročné. Princip působení je jasný. V tomto přírodním receptu se vlastně kombinují hned dva principy, sice působení silně abrazivní látky (jedlá soda), která pigment „odře“ ze zubu, a působení kyseliny (kyselina citronová obsažená v citronu), která pigment rozleptává. Směs sice dobře odstraňuje pigment, ale zároveň nenávratně a výrazně poškozuje sklovinu. Jedlá soda totiž „odře“ nejen pigment, ale i zub, který je pod nimi. A to jde díky působení kyseliny citronové poměrně snadno. Člověk tedy může po čase „oškrábat“ psovi podstatnou část skloviny ze zubu. Při čištění zubů jedlou sodou pigmenty skutečně mizí, bohužel se ve vzniklých rýhách opět rychle ukládá plak a proces se musí opakovat. Zuby jsou tak po několika použitích z důvodu ztráty části skloviny citlivé na termické podněty, po delším užívání se může zdát, že zuby žloutnou. To protože pod mizící sklovinou začíná prosvítat žlutavá zubovina (vrstva zubu pod sklovinou). Tento stav je pak už velmi vážný.
Ve svém příspěvku HEMATOM V UCHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Janku.
Zdravím, naš pes má hematom v uchu. Veterinář mu to při slabé narkoze, vždy rozřízne a vyčistí, ale za dva dny je ucho opět hodně nateklé, takže jsme u veterináře 2krát do týdne už to trvá třetí týden. Domluvili jsme se že vždy když mu ucho trochu nateče, mohu mu tekutinu sama vymačkat. Tak 3krát až 4krát denně, mu ucho vymačkávám. Chci se zeptat, zahojí se ucho někdy? Je možné mu podat nějaké léky, nebo mast, aby hematom zmizel? Děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michaela Hrachová.
Dobrý den,
je třeba zaměřit se na příčinu - velmi často to bývá např. neřešený zánět v uchu, kdy pejsek z důvodu svědění stále třepe hlavou a cévky v uchu praskají.
Pokud je ale již původní příčina vyřešena a problém stále trvá, bude zřejmě zapotřebí razantnější chirurgické ošetření v celkové narkóze, které spočívá v naříznutí a důkladném prošití ušního boltce s drenáží pro odtok tekutiny.
Po tomto zákroku je důležité, aby měl pes ochranný límec min. 14 dní a za účelem snížení bakteriální infekce byl pod antibiotickou clonou.
Nežádoucí reakcí bývá někdy zkrabacení boltce, což je ale pouze kosmetický problém. V případě tohoto typu zákroku recidivy časté nebývají.
Věřím v brzké vyřešení problému.
Hezký den,
MVDr. Čupová
Bolest vzniká podrážděním určitého zakončení v těle (receptoru pro bolest), po něm následuje vyslání nervového signálu do centra pro bolest v mozku, kde si jedinec bolest uvědomí. Pak mozek vyšle signál zpět do cílového orgánu (kost, sval, kůže a podobně), který patřičně zareaguje. Čím větší koncentrace bolestivých zakončení anebo čím větší intenzita podráždění, tím obvykle větší a déle trvající bolest. Podle trvání můžeme bolest dělit na akutní a chronickou (ta je zvláště nepříznivá). Nejbolestivější bývají obvykle ortopedické zákroky, výkony v oblasti hrudníku či na močovém aparátu, problémy v oblasti páteře (zlomeniny, výhřez meziobratlového disku). Potrápit ale dokáže i takový zánět mléčné žlázy u fen či některé rány od pokousání. Je jasné, že vnímání bolesti je značně individuální (každý má jiný práh pro vnímání bolesti) a rozdíly jsou i mezi jednotlivými plemeny (například rotvajler versus pudl).
Z výše uvedeného vyplývá, že je vhodné (a někdy i nutné) umět bolest rozpoznat a léčit. Jak lze tedy poznat, že mého psa něco bolí? Bohužel to na rozdíl od lidí vůbec není snadné. Existují určité klasifikační stupnice používané ve veterinární praxi (stupeň 1–5), ale ty pro majitele nejsou příliš použitelné. Případů, že by zvíře bolestí naříkalo, není mnoho (většinou jde o akutní bolest zlomeniny, poranění kloubních struktur, vyhřeznutí meziobratlového disku, uskřinutí střev). Spíše se bolest projevuje méně nápadně, například jako apatie, nechuť k příjmu potravy, neochota k pohybu, abnormální postoj, různě intenzivní kulhání, obrané reakce při pokusu o dotyk určitých oblastí těla, tlačení hlavy do kouta spolu s poklesem krku a podobně. Příznaky souvisí s tím, která část těla bolí, a většinou jde o chronickou bolest. Jako doprovodný příznak se někdy objevuje zvýšená teplota a zrychlené dýchání.
Ve svém příspěvku KOČIČÍ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslava kubíková.
Pěkný den.Mám u baráku toulavého kocoura.Je divoký, žije v přírodě,ale na zimu ho krmím aby přežil.Sama mám dvě vymazlené,vykastrované,odčervené kočky.Poslední dobou jsem si všimla že má tulák svrab v uších,než jsem stačila zareagovat,tak mu z uší již tekl hnis a krev.Došla jsem na veterinu,zakoupila antb.a podávala tulákovi v masové kapsičce.Vyléčil se. Nyní ale je v nějakém špatném stavu,zalezl do kůlny kde jsem mu udělala pelíšek.Nejí,nepije.Bohužel na sebe nenechá sáhnout,jediný pokrok je,že ho krmím z ruky a vodu mu dávám pod čumák,tak se napije. Už i on asi volá o pomoc. Potřebuji mu podat lék na svrab v uších a pak dále budu pokračovat na svrab kůže.Ale jak to mám udělat,když syčí.Lze koupit lék v tabletě který mu dám do masové kapsičky?To jediné funguje. Nějaké kapky do uší, to nezvládnu, může mě kousnout. Chytit se nenechá. Nechci aby mi nakazil mé zdravé kočky a čubinku. Ale zemřít,nevidět a neslyšet, to nedokáži.Chci ho vyléčit a pak ať si jde svoji cestou.Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Slovem boo se označuje sestřih, kdy se pes ostříhá nakrátko po celém těle. Je ale střih a střih. Každému psovi sluší něco jiného a každý má pro výstavní střih jiné předpoklady. Svou roli hraje typ srsti, hustota podsady, dokonce i barva (pokud je pes výrazně sable). Výstavní střih se totiž tvoří tak, že se na pejskovi ostříhá pouze to, co ruší jeho přirozenou anatomii, nestříhá se tedy úplně nakrátko. Zastřihují se konečky srsti, aby byl pes upravený a kožíšek měl přitom co nejdelší.
Pomeranian by měl mít dvojitou strukturu srsti, to jest krycí srst a podsadu. Krycí srst je rovná, dlouhá a tvrdá, podsada je vatovitá, jemnější, schovaná pod krycí srstí. Díky krycí srsti se k podsadě nedostává vlhkost, špína ani prach. Anglický termín zní „double coated dog‟.
Obecně existují dlouhosrstá plemena, která byla pro úpravu střihem přímo vyšlechtěna (například pudl), dále plemena, jimž střih a holení nevadí (mají vlasovou strukturu srsti, například jorkšír), a konečně plemena, pro které je stříhání nakrátko a holení nevhodné. Do poslední skupiny patří hrubosrstá plemena psů a psi se strukturou srsti, jež je podobná právě srsti pomeraniana. U hrubosrstých a double coated psů dochází při nevhodné úpravě k trvalému poškození struktury srsti: srst se zjemní a ztratí své charakteristické vlastnosti.
Srst s podsadou má několik důležitých vlastností. Příroda ji vymyslela zejména proto, aby pejskovi pomáhala. Člověk pak šlechtěním psí plemena měnil, vylepšoval, zvětšoval objem srsti či srst prodlužoval, avšak princip (její účel) zůstal stejný. To se týká nejen pomeraniana, ale i ostatních psů s podobným kožíškem, tedy plemen čau-čau, husky, samojed. Z menších plemen můžeme v této souvislosti zmínit německého špice středního nebo vlčího špice.
Pokud se „double coated‟ pejsek zašpiní, většina nepořádku a špíny se dotkne jen krycí srsti, jinak nezanechá trvalé stopy. Tento druh srsti se označuje jako samočisticí srst. Rovněž vlhkost neproniká do tvrdé krycí srsti tak rychle, jak by pronikala do vatovité podsady. Srst ostříhaná nakrátko se tudíž hůře udržuje čistá a suchá.
Vlhkost lze považovat za nepřítele malého chlupatého pejska. Jestliže totiž zůstane několik hodin vlhký, může snadno prochladnout i v relativně teplém prostředí, nebo se naopak může zapařit, když leží v pelíšku a spí. V důsledku toho může mít vleklé kožní potíže. Prochladnutí ohrožuje miniaturního pejska dokonce na životě.
Krycí srst však nechrání psa pouze před vlhkem, krycí srst pomáhá pejskovi udržet optimální tělesnou teplotu. Proto neostříhaní pomeranianové či špicové nepotřebují v zimě oblečky. Chrání je jejich kožíšky.
Ale pozor! Podsada ve funkční dvojité srsti je tak dokonalá, že dokáže i pravý opak: v parných letních dnech pejska chladí a zajišťuje, aby teplota kůže odpovídala teplotě tělesné. Představte si tedy, že pejskovi není díky mohutné srsti horko. Je-li okolní vzduch teplejší než psí tělo, podsada a krycí srst toto teplo k pejskovi jednoduše nepustí.
Stříhání pomeranianů nakrátko není vzhledem k výše uvedeným informacím pro toto plemeno vhodné.
Ve svém příspěvku VÝCVIK ČIVAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Procházková.
Dobrý den, jmenuji se Marcela Procházková a mám 1,5 letou čivavu, je to pejsek jménem Dobby. Je to hlídač a náš miláček, ale pravda taky je, že jsem štěňátko pořizovala dětem v době covidu a já jako zdravotní sestřička jsem byla bohužel více v práci než doma a tak uznávám, že má výchova našeho Dobbyho značně pokulhává. Když ho necháme samotného doma, neštěká, většinu dne prospí a nikdy se mi nestalo, že bych přišla z práce a měla něco zdemolovaného. To se nikdy nestalo, proto, když přijdu z práce, moc chválím a vždy mu dám malý pamlsek, jak byl hodný.
Na procházce už je ta naše čivava pěkný lump. A mám pár dotazů. Někdo kolem něj při procházce projde a nic, a při někom se může zbláznit štěkáním. Koriguji to ta, že zatahám za vodítko a říkám nesmíš, ale pomáhá to jen občas. Co s tím? Venku mám psa na vodítku. Pouštím ho jen v přírodě, na louce, aby se vydováděl. Jinak je nedůvěřivý k lidem a obzvlášť k dětem. Pokud já dřív nezahlédnu v blízkosti někoho a nedám vodítko, on letí jak smyslu zbavený k někomu a mám strach, že ho až pokouše. Nebojí se vrčet a cenit zuby na velkého psa. Proto ho mám raději na vodítku, než aby někomu ublížil, ale nevím, zda dělám dobře. Od malička lidi, které zná, má rád doteď, na jiné štěká. Někdy se okamžitě zklidní, někdy ne...Co v takovém případě můžu víc dělat?
Hodně se ohání po malých dětech. Já si ho trochu usměrním, ale bojím se, až s ním půjde mé dítě na procházku, že to jednou nezvládne a stane se neštěstí.
Přitom k nám od začátku chodí návštěvy i malé děti...pokud na někoho víc štěká, doma si to snáz ohlídám a je většinou po chvilce klid. Venku to ale trvá dále. Poradíte mi, jak na jeho výchovu?
Jednou vyjel na malou holčičku, nekousl jí, ale měla na nožce od něj škrábanec. Bylo vidět, že křikem se u něj dá docílit, že je pak celý den jak oukropeček, patrně ví, že udělal něco špatně. Ale kdyby si to zapamatoval a víckrát to už neudělal. Ale já skrz malé děti musím být neustále ve střehu a občas útočí dál, aniž by mu něco dělali. Někdy mu stačí, že od někad děti vyběhnou, kolem něj jedou na kole a on se může zbláznit. Chápu, že se může leknout, ale jen mám strach, aby jednou nekousl. Jsou zkrátka děti a dospělí, kterých si nevšimne a pak je to někdy dost o nervy. Poraďte mi, prosím, co dělám špatně. Děkuji za Váš čas a za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.