Fibrom je benigní, nezhoubný kožní útvar pocházející z vazivové tkáně. Fibromy se u psa mohou vyskytovat na různých místech, většinou však v přední části těla. Někdy se mohou objevit i v tlamě. Jejich odstranění není složité. Kožní nádory obecně jsou nejčastějšími nádory, které se u zvířat objevují.
Léčba a prognóza
Rizika u fibromu spočívají především v tom, že pokud se tento kožní nádor neřeší včas, může narůst do velkých rozměrů, kdy již bude jasně viditelný a navíc bude psovi komplikovat život. Co se týče léčby fibromu, existuje několik možností. Vždy je dobré vyhledat veterinárního lékaře a nechat psa vyšetřit. Na základě vyšetření pak lékař doporučí vhodnou léčbu.
Fibrom lze například odstranit pomocí laseru. Laserový paprsek dokáže odloupnout kůži ve velmi jemných vrstvách, tudíž zbaví psa fibromu velmi šetrně. Vytvoří se malý strup a ten po několika dnech odpadne. Někdy se může stát, že fibrom po čase zmizí sám bez léčby, to se ovšem stává zřídka. Laserová léčba je jednou z nejvíce používaných, neboť je šetrná a bezbolestná. Možné je také chirurgické odstranění.
Bezpříznakové fibromy se většinou neřeší. Je-li to nutné (fibromy s příznaky, nejistota stran diagnózy, obavy z toho, že se jedná o zhoubný nádor), fibrom se odstraňuje. To vede k vyléčení a navíc je k dispozici kompletní tkáň fibromu k histologickému vyšetření.
Zdroj: článek Fibrom u psa
Příznaky
Příčiny vzniku fibromu mohou být různé. Může se jednat o dědičné předpoklady, ale může se vyskytnout i u psa, který nemá genetickou predispozici. Spouštěčem pak může být například nedostatek selenu či zinku. Je nutné mít v těle také dostatek vitaminu A, vitaminu C a E. Fibrom je podle lékařů také odrazem toho, že někde v organismu panuje nerovnováha, něčeho je míň či víc.
Fibrom se projevuje jako výrůstek, který je nezhoubný. Může mít kulatý nebo válcovitý tvar a mívá obvykle červenohnědou barvu.
Kožní fibromy většinou pozná veterinární lékař na první pohled, fibromy uložené více v hloubce mohou být potvrzeny ultrazvukem. Definitivní diagnóza je možná po odeslání vzorku na histologické vyšetření, nebo přímo histologickým vyšetřením kompletně odstraněného fibromu.
Zdroj: článek Fibrom u psa
Název varianty výskytu
Příčina vzniku fibromů mnohdy není jasná, někdy mohou vzniknout na základě dlouhodobého mechanického dráždění tkání. Některé typy fibromů pak vznikají na podkladě dědičných onemocnění, jde například o mnohočetné neurofibromy při neurofibromatóze. Zvláštní formou jsou keloidní fibromy vznikající z keloidních jizev.
Fibromy mají podobu měkkých, či naopak tvrdých kulovitých ložisek. Kožní a podkožní fibromy vypadají jako boule pod kůží, které jsou kryté normálním kožním povrchem, fibrom se může vyskytnout prakticky kdekoliv na těle včetně dutiny ústní. Fibrom může obsahovat některé další tkáně a podle toho rozlišujeme různé podtypy fibromů: angiofibrom (obsahuje shluky krevních cév), lipofibrom (obsahuje části tukové tkáně), neurofibrom (obsahuje části nervových obalů) a mnohé další.
Fibromy nejsou zhoubné a nevytvářejí metastázy, problémy způsobují buď svým kosmetickým efektem, nebo útlakem okolních anatomických struktur, a to při velkém růstu. Fibromy vaječníků například mohou způsobit rotaci vaječníku kolem své osy a jeho následné uskřinutí. Zhoubné varianty fibromů jsou vzácné a označujeme je jako fibrosarkomy (patří do skupiny sarkomů).
Zdroj: článek Fibrom u psa
Výchova
Než králíčka poprvé vypustíte doma z klece, je dobré odstranit vše, co by pro něj mohlo být pokušením. Dobré je tedy odstranit, nebo zamaskovat kabely (dají se třeba schovat do různých lišt), protože překusování kabelů se králíček odnaučí jen těžko. Možná to nějakou dobu neudělá, ale počítejte s tím, že když ho tím budete „pokoušet“, tak o ten kabel nakonec přijdete.
Králíčci se hrozně rádi mazlí a mají rádi měkké věci jako jsou deky, peřiny, postele nebo gauče. Problém je, že si je často značkují nejen bobky, ale i močí, což nikdo z nás jistě neocení. Pokud máte také látkový gauč, tak se občas stává, že králíčci látku trhají, někdy si tím vynucují pozornost. Tohle se králíček ale při důsledné výchově dokáže odnaučit. Problémem také bývají vysoké koberce, z nichž králíčci rádi vytrhávají nitě, nejhorší je, že někdy je i jedí, což jim může způsobit velké zdravotní komplikace. Králíčci si také velmi rozumí s naším oblečením, pokud někde v dosahu králíčka necháte válet jakékoliv oblečení, je dost pravděpodobné, že vám ho „vylepší“ nějakými dírkami. Čůrání do postele, nebo na gauč, může způsobovat snaha králíčka ukázat nám, že on je v domě pánem, případně ale tak může dávat najevo, že se mu něco nelíbí.
Stejně jak odstranit kabely je vhodné odstranit z králíčkova dosahu i všechny pokojové rostliny, velká část z nich totiž bývá jedovatá a králíček má tendenci okusovat vše, co potká, takže by mu to mohlo vážně ublížit. Pokud by se králíček zrovna do takové rostliny nepustil, je dost pravděpodobné, že bude hrabat v květináči, opět je to jeho přirozenost, se kterou nic nenaděláte. Kromě pokojových rostlin mohou být pro králíčka nebezpečná také další zvířata, která máte v bytě, nebo se kterými se může setkat venku při venčení. Ne každý pes a kočka si totiž s králíčkem rozumí a řada psů má silný lovecký instinkt, obzvlášť když před nimi králíček začne prchat. Kromě zvířat a rostlin jsou pro králíčka nebezpeční také lidé. Řada dětí (obzvlášť ty malé, kterým nevysvětlíte, že králíček není hračka) má ve zvyku králíčka tahat a sahat na něj, když on o to nemá zájem. Králíček pak bývá agresivní, zároveň je to také malé zvířátko, které děti mohou nevhodně zmáčknout, nebo uchopit a tragicky mu ublížit. Ale i dospělý se často dopouštějí chyby ve vztahu ke králíčkům. Někteří majitelé chtějí svým králíčkům dopřát čerstvý vzduch a vystaví je někde na přímém slunci, aniž by si uvědomili, že se králíček nemá kde před sluníčkem schovat (to se často stává, pokud králíčkovi vytvoříte ohrádku třeba na zahrádce), zároveň také musí mít možnost příjmu tekutin. I králíčkovi může hrozit úpal, který ale pro něj může být smrtelný. Snad každému majiteli králíčka se někdy stalo, že na králíčka omylem šlápl. Králíčci mají totiž tendenci se motat pod nohama, obzvlášť když jim majitel nese nějakou mňamku. Pokud to není nic vážného, stačí se králíčkovi vlídným hlasem omluvit (cítí tón hlasu a pochopí, že to nebyl žádný útok ani trest).
Zdroj: článek Zakrslý králík - chov