Trofejové kusy jelena siky je vhodné lovit v měsíci říjnu. Pro úspěšný lov jelena siky je vhodnější ranní sezení, které se klidně ale protáhne až do pozdních odpoledních hodin. Lovec by se měl vyzbrojit trpělivostí, protože zvěř se v období říje může objevit kdykoliv. Výhodou pro lovce může být zvědavost jelena siky, která ho může donutit k zastavení se, a tím poskytne lovci čas k výstřelu.
I k lovu jelena siky se často využívá vábení. U vábení nestačí lovci umět dokonale napodobit hlas jelena v říji, potřebuje znát i správná místa spádů a stávanišť zvěře, stejně tak musí znát způsoby chování zvěře. Při lovu nesmí lovec zapomenout na to, že si ke svému lovu musí najít vhodné místo ke svému krytí, neustále musí hlídat směr větru.
Aby se lovec naučil správně napodobit hlas jelena, musí dlouhodobě odposlouchávat hlasy v honitbách s jelení zvěří, zároveň musí mít hudební sluch, kdy dokáže dokonale napodobit všechny varianty jeleního troubení.
Ulovit jelena siku bývá velmi obtížné, protože jelen sika patří k velmi obezřetným a opatrným zvířatům. Ulovit jelena siku zvládne často jen „profík“, protože jelen velmi dobře vidí a vždy si hlídá své okolí, takže zaznamená jakýkoliv šum v okolí, zároveň pokud jelen táhne na louku, nebo paseku, tak kontroluje nejen tento prostor, ale i prostor ve výškách. Při této kontrole dokáže díky svému dobrému zraku zahlédnout i malý pohyb v otevřené kazatelně. Pokud se jelen sika rozhodne, že přece jen na louku vstoupí, rychle mine zarostlá místa na krajích louky, kde by se mohl ukrývat lovec. Bezpečněji se cítí uprostřed louky.
Jelen sika i jeho laň mají velmi dobrou paměť, takže pokud jsou na některých místech víckrát ohroženi lovci, tak na takové místo už nevstoupí.
Na závěr je třeba zmínit, že pro jelena siku je typické, že při zásahu obvykle neklesne na místě, naopak je schopen ujít i třeba 150 metrů (pokud střelec mířil hůře – netrefil komoru – může být i vzdálenost mnohem větší).
A právě při takovýchto setkání může u laiků dojít k záměně srny a srnce s laní a jelenem. K záměně dochází také i u mláďat, kdy se řeší, jestli mládě srny, je srnče nebo kolouch. Správná odpověď je pak srnče. Matkou koloucha je laň. Sice oba druhy patří do řádu jelenovitých, a tak mají společné znaky, ale jsou věci, v nichž se také liší.
Srna a laň mají podobnou postavu, která je štíhlá s dlouhými nohama a krátkým ocasem. Rozdíl je ale ve váze a velikosti. Zatímco váha jelena a tedy i laně se pohybuje kolem 150 - 200 kg, tak u srny a srnce se váha pohybuje jen kolem 15 – 35 kg. Srna je také výrazně menší než laň.
Srna a laň mají také společné to, že ani srna ani laň nemá parohy (kostěné útvary na hlavě, kterou jsou většinou rozvětvené) na rozdíl od jejich samců, tedy od srnce a jelena. Parohy srnce se ale nerozkládají do stran, naopak vedou přímo nad hlavou zvířete a nejsou ani tak vysoké (zhruba 30 m). U jelena naopak parohy rostou do šířky a mohou mít mnohem více větví. U samců je také rozdíl v hřívě, kterou mají pod krkem. Jelen ji má více chlupatou, na rozdíl od srnce, u něhož se jeho „hříva“ v podstatě nijak neliší od zbytku srsti.
Rozdíl je také ve tvaru hlavy, kdy srnec má hlavu menší a také má menší čenich. Jelen má naopak lebku velkou a protáhlou. Rozdíl je také v dokončení výměny chrupu. U srny je chrup vyměněn do 15. měsíce života, u laně je to až ve 30. měsíci života.
Rozdíl mezi nimi je také v ocasech a v barvách pozadí. Zatímco srnec a srna mají ocas krátký a bílý, a okolí ocasu (obřitek známý také jako „zrcátko“) je také bílé, u srn dokonce zde může být srst i načechraná, tak laň má barvu srsti na obřitku více nažloutlou a toto zrcátko je také větší než u srny.
Kromě vzhledu se liší ale i ve stravě, laň se stravuje především trávou, kterou pase na loukách, srna naopak dává přednost listům keřů a stromů. Od toho se odvíjí i fakt, kde tato zvěř původně žila. Laně a jeleni se původně nacházeli více v bezlesích oblastech, zatímco srny a srnci žili více v lesích.
Ve svém příspěvku INJEKCE PROTI POČETÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Šandorová.
Děkuji za odpověď,jen bych se ještě chtěla zeptat co to znamená,co nejdříve ultrazvuk?Za jak dlouho bude vidět,jestli je březí,pokud došlo k pokrytí dnes.Děkuji za odpověď,Šandorová,Olomouc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan.
Ultrazvuk dokáže zobrazit plody v děloze feny po uplynutí třetího týdne od nakrytí.
Jedná se o nejčastější zákonem povolený lov jelenů. Takovýmto způsobem je možné lovit společně i samostatně. Jelen je vždy loven kulovnicí. Jak by měl probíhat společný lov jelena je dáno zákonem.
Osamělý lov
Čekaná
Pod pojmem čekaná je myšlen způsob lovu, při němž si myslivec vyhlédne vhodné místo, a na něm čeká, až se zvěř objeví. V místech, kam zvěř chodí nejčastěji, si myslivci staví kazatelny a posedy, z nichž mohou zvěř pohodlně pozorovat, mají lepší rozhled po okolních houštinách, zároveň je pak střelba bezpečnější a jistější. Je také menší pravděpodobnost, že zvěř myslivce navětří, když bude na posedu, než kdyby se skrýval někde na zemi v houští.
Obvykle se volí místo u houštin, odkud zvěř vytahuje nebo kam zatahuje, blízko u ochozů, kudy zvěř přichází, na okrajích luk, polí, kam zvěř vychází za potravou, blízko kališť i říjišť.
K úspěšné čekané je zapotřebí mít dobrý úkryt, příznivý vítr (musí foukat od zvěře k lovci, v opačném případě by zvěř lovce ucítila a nepřišla by na dostřel). Důležité je také správné chování lovce, který musí být co nejvíce potichu (oblečení musí být z nešustivého materiálu, neměl by mluvit, pokud má s sebou psa, ten nesmí štěkat), nesmí si nijak svítit (i světlo z mobilu by ho mohlo prozradit). Stejně tak může lovce prozradit i kouř, kuřáci si tedy v době čekané musí cigaretu odpustit.
Na čekanou chodí myslivci nejčastěji ráno a večer. Je důležité přijít o něco dříve, než se k místu přiblíží zvěř. A už při příchodu je třeba být co nejtišší a nebudit nijak pozornost.
Tímto způsobem lovu se loví nejen jeleni, ale veškerá spárkatá zvěř. Má totiž řadu výhod, v honitbě působí nejméně rušivě a zároveň poskytuje lovci dostatek času, aby si zvěř před výstřelem pořádně prohlédl a zhodnotil ji z hlediska chovnosti a odstřelu. Pokud je v místě navíc vybudovaná kazatelna, jedná se o velmi pohodlný způsob lovu.
Šoulačka
I tento způsob lovu je v honitbách velmi častý. Jde o to, že myslivec se pohybuje honitbou (= šoulá se), snaží se zvěř vyhledat, přiblížit se k ní a pak ji ulovit. K vyhledávání zvěře mu při tomto způsobu lovu mohou hodně pomoci jeho znalosti o chování zvěře, jejich zvycích, stopách, ložích, důležité je, aby také lovec poznal trus zvířete, které loví, aby nakonec nepronásledoval jinou zvěř. Stejně jako při čekané, i při šoulačce se musí lovec snažit pohybovat co nejvíce potichu. Při cestě lesem se lovec snaží co nejvíce se skrývat, a přitom pozorně sledovat své okolí a zároveň naslouchat zvukům lesa, protože i hlasy ptáků mu mohou napovědět, kde se zvěř ukrývá. I zde musí neustále kontrolovat směr vět
Ve svém příspěvku INJEKCE PROTI POČETÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Pro Vaši fenku bude nejlepší, když si ověříte, že je skutečně březí pomocí ultrazvuku. Vyšetření udělejte co nejdříve a podle jeho výsledku pak případně nechte fence aplikovat injekce Alizinu. Alizin je v současnosti nejšetrnějším lékem k ukončení březosti u fen. Azilin se aplikuje na dvakrát s odstupem mezi dávkami 24 hodin a dávkuje se 10 mg na kilogram hmotnosti feny. Fenka spontánně vypudí obsah dělohy bez vážných vedlejších účinků. Čím dříve se Alizin aplikuje, tím lépe pro fenku. S vyšetřením ultrazvukem a aplikováním injekcí Alizinu Vám pomůže kterýkoliv veterinář.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marcela Šandorová.
Děkuji za odpověď,jen bych se ještě chtěla zeptat co to znamená,co nejdříve ultrazvuk?Za jak dlouho bude vidět,jestli je březí,pokud došlo k pokrytí dnes.Děkuji za odpověď,Šandorová,Olomouc
Řada lovců při svých lovech na jelena se rozhodne navštívit i sousední Slovensko. Lov jelena na Slovensku je stejně jako v Čechách pro nemyslivce zpoplatněn a vymezen obdobím lovu. Na Slovensku je lov jelenů a kolouchů povolen v období od 1. srpna – do 15. ledna. Lov laně je povolený od 1. srpna – 31. prosince. Říje jelena je od 10. září do 30. září.
Ceník za odstřel jelena na Slovensku vychází z váhy paroží. Za váhu paroží se považuje váha celé lebky s parožím bez spodní čelisti. Je třeba mít k tomu povolenku a zároveň i pojištění. Následující ceník je pro Lesy Slovenskej republiky, štátny podnik v oblasti Košic, Prešova.
Poplatky na Slovensku za lovecký lístek a pojištění pro zahraniční lovce
V České republice je lov zvěře blíže specifikován (určena doba lovu jednotlivých druhů zvěře a stanoveny podmínky lovu) v zákoně o myslivosti č. 449/2001 Sb. V páté části, III. – V. hlavě a ve vyhlášce Mze č. 245/2002 Sb., ve znění vyhlášky č. 480/2002 Sb. Zároveň se lovu věnuje také myslivecký řád ČMMJ v kapitole Lov zvěře a v kapitole Myslivecká morálka, zvyky a tradice.
Způsob lovu zvěře vždy závisí i na jeho druhu. Jinak se loví zvěř spárkatá a jinak zvěř drobná. U mysliveckého lovu je zároveň také velmi důležité mít na paměti, že žádný lov by neměl být nekontrolovatelný, cílem žádného myslivce by nikdy nemělo být vyhubit co nejvíce zvěře. Myslivec svým lovem jen pomáhá regulovat počet kusů zvěře v přírodě. Zároveň se v dnešní době nevyužívá lovu zvěře do smrtících pastí. V neposlední řadě je vždy potřeba mít na paměti, že myslivec by měl vystřelit na zvěř jen v tom případě, že ji stoprocentně rozeznal, a nedošlo tedy k žádné záměně (druhu zvěře, pohlaví, věku atd.).
Řádný myslivec se také na lov nevypraví jen tak v oblečení, v němž chodí běžně doma, jen s kulovnicí přes rameno. Kromě lovecké výzbroje (lovecké zbraně chladné a palné, optika) musí mít také loveckou výstroj. Jejíž součástí je lovecký úbor (pokrývka hlavy, plášť, oblek, obuv), loveckou brašnu (nebo batoh), případně hůl (opěrná hůl slouží k bezpečnějšímu zamíření), sumku na kulové náboje. Pokud myslivce předpokládá při lovu čekání, může se vybavit také trojnožkou k usednutí, nebo sedací holí. Při společných lovech musí mít vedoucí honu také loveckou trubku k hlášení povelů.
Při lovu jakékoliv zvěře je vždy důležité před výstřelem zvěř správně posoudit (např. poznat jestli zrovna tento kus je možné v určitém období lovit). Lovci obvykle posuzují před lovem výživný stav jelena, jeho držení těla, chůzi, zranění, abnormality, kůži, srst, tělesné otvory i hlasové projevy.
Pokud je výživný stav jelena méně dobrý, pozná to lovec tak, že jsou vidět kosti lopatky, pánve i žebra. Příčinou mohou být různá onemocnění, ale i zranění, nedostatky ve výživě, nebo i vliv může mít pohlavní aktivita v říji.
I nápadně změněné držení těla je způsobené často zraněním, nemocemi, parazity, případně ale i vrozenými abnormáliemi, nebo vyčerpáním.
Za špatnou chůzi jelena se považuje kulhání, vrávorání, narážení do překážek, i jiné změny v pohybu.
Před lovem musí lovec sledovat i ostražitosti jelena. Sleduje, jeho pozornost vůči okolí i vůči jiné zvěři, jeho chování v tlupě, častost jištění. Lovec sleduje také nápadné změny na kůži či srsti: jestli barva odpovídá ročnímu období, jestli je srst lesklá / matná, zkoumá se i hladkost srsti, jestli nemá na těle místa bez srsti. Kůže a srst jsou důležité pro posouzení celkového zdravotního stavu zvířete.
U jelena se také zkoumají jeho hlasové projevy, jestli nenaříká (příčinou by mohla být silná bolest, nebo velký strach), jestli nekašle, nefuní, nechroptí.
První video z youtube.com zachycuje dva lovy jelena na Slovensku. Provází skupinovým lovem od počátku lovu, po skolení jelena, slavnostní výřad včetně všech náležitostí. Kromě lovu jsou zde zachyceny i tradice, jako pasování na lovce vysoké zvěře atd.
Mezi starověké bohy lovu patří například Sumukan (Mezopotámie), Rutaš (Chetité v Malé Asii), Artemis (antické Řecko), Diana (starověký Řím), Curnunnose (Keltové). Tito bohové byli v závislosti zavádění křesťanství nahrazováni křesťanskými svatými. Především svatým Hubertem, ale před ním byl patronem lovců a myslivců svatý Eustach. I v českých zemích byl lovecký kult svatého Eustacha rozšířen, a to v 16. století, ale o dvě století později byl již nahrazen kultem svatého Huberta. Svátek svatého Eustacha slavili lovci 20. září, což je období začátku říje jelenů, naopak svátek svatého Huberta připadá na 3. listopad, tedy dobu kdy se konaly parforsní hony (štvanice).
V Čechách ale myslivci za svého svatého považovali i svatého Jiljí, či svatého Prokopa, jejich kulty se ale nikdy úplně nerozšířily.
Bylo v povaze věřících zasvěcovat svatým různé stavby či předměty, a patroni myslivců a lovců nejsou žádnou výjimkou. Svatý Eustach i svatý Hubert byli běžně zobrazováni na obrazech, sklech, keramice i ve dřevě, samozřejmě vznikaly jejich sochy.
Legendy o Eustachovi a o Hubertovi mají společný motiv zjevení jelena se zářícím křížem mezi parohy. Postava jelena se běžně objevuje také v řadě dalších křesťanských legend rozšířených po celé Evropě. Jelen je považován za charakteristickou evropskou zvěř, která působí velmi vznešeně. Řada lidských společností přisuzovala tomuto zvířeti různé kouzelné vlastnosti, jiné ho považovaly za symbol světla. Dokonce v prvních křesťanských legendách se sám Ježíš Kristus zjevuje v podobě jelena se stříbrným nebo zlatým parožím, z něhož vychází světlo, případně se zářícím křížem umístěným mezi parohy. Tento jelen navíc byl vždy desaterák, což mělo symbolický význam, deset bylo i božích přikázání. Ve středověku byla navíc jelenu přisuzována prorocká moc, zjevení jelena mělo oznamovat existenci a místo nálezu náboženských relikvií.
V legendách o svatém Eustachovi i svatém Hubertovi je kromě zjevení jelena i v podstatě stejný námět. Jde o to, že lovec nerespektuje zákaz lovu ve svátek, při lovu se mu zjeví již zmíněný jelen (= Ježíš Kristus) a přivede hříšníka ke konverzi.
Jednotlivé lesy si stanovují různé sazby za poplatkový lov. Ukázkou může být následující ceník Vojenských lesů a statků v divizi Mimoně.
I nemyslivec si může střelit daný kus zvěře, ale na povolení a jen s doprovodem.
Poplatky
Cena v Kč
Denní paušální poplatek za individuální lov spárkaté zvěře na osobu/den. Loví se samice a mháďata, jelení a dančí špičák do výšky slech
4 100
Při menším počtu střelených kusů možná sleva až
50 %
Za odstřel nebo postřelení průvodcem neodsouhlasené zvěře se k ceně uvedené v tomto ceníku účtuje přirážka
100 %
Jestliže lovecký host zvěř postřelil a ta nebyla dohledána, účtuje se 25 % nasmlouvané ceny a průměrná akutní cena zvěřiny odvozená z průměrné hmotnosti kusu příslušného druhu
25 % + zvěřina
V případě použití služebního vozidla bude účtována sazba
Mladý Hubert žil jako každý šlechtic jeho doby na královském dvoře. Život vedl velmi rozmařilý stejně jako ostatní mladíci jeho věku. Rád se věnoval všem dvorním zábavám, k nimž patřil i lov. Zrovna v den Velkého pátku se konala štvanice, i přesto že v tento čas byl lov zakázán. Hubert se štvanice zúčastnil s družinou přátel a sloužících. Během lovu se jim do cesty připletl překrásný silný jelen, kterého začali lesem pronásledovat. Jelen byl ale rychlý a vedl je stále hlouběji do lesa. Pronásledovatelé postupně lov vzdávali, jen Hubert vytrval a sám s koněm a psy se hnal temnými houštinami. I přes jeho snahu se mu náhle jelen ztratil z očí a vyčerpaný Hubert seskočil z koně a na skále si dopřál oddechu. Náhle nad sebou uslyšel podivný šramot, když pohlédl vzhůru, spatřil stát na skále právě toho jelena, kterého předtím hlubokým lesem bez přemýšlení pronásledoval. Jelen stál nad ním klidně, nezraněn, bez jakékoliv známky strachu. Tichá majestátnost jelena ale nebylo to, co Huberta na něm fascinovalo. Mezi parohy se nalézalo něco, z čeho vycházela silná záře, která způsobila, že se psi třásli strachy, a i kůň se hrůzou vzepjal. Sám Hubert při pohledu na jelena cítil bázeň, ale dodal si odvahu, a když se jelen nehýbal, přistoupil k němu blíž. V tom si uvědomil, že záře vychází z překrásného kříže, který se nacházel mezi parohy statného jelena. Náhle uslyšel tato slova: „Huberte, proč neustále hledáš a lovíš zvěř? Je už na čase, abys začal hledat mě, neboť já jsem Pán a Bůh, který byl za tebe a všechen lid ukřižovaný.“ Překvapený Hubert tiše zašeptal: „Pane Bože, již vícekrát jsem o tobě slyšel, ale dodnes jsem v Tebe nevěřil a nechtěl Tě jako pravého Boha. Bože, co chceš, abych udělal? Ukaž mně cestu pravdy a Tvé vůle.“ Po jeho odpovědi pokračoval hlas: „Huberte, musíš přemoci sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Jdi k biskupovi Lambertovi do Maastrichtu. Bude tě učit a řekne ti, co musíš učinit, aby sis zasloužil život věčný.“ V tu chvíli již Hubert nevydržel a padl před mocí Ježíše Krista na kolena. Jelen pak zmizel stejně náhle a tiše, jak se objevil. Hubert se vypravil na zpáteční cestu a po návratu ke královskému dvoru se vzdal svého majetku i rodinných závazků a vydal se k biskupu Lambertovi, tak jak mu Bůh kázal. Biskup Lambert jej pak po čase vysvětil na kněze.
Brána obory Kněžičky u Chlumce nad Cidlinou (okres Nymburk) – Socha klečícího svatého Huberta je na jednom sloupu brány, na druhém je pak svatohubertský jelen. Obora vznikla v roce 1840.
Dům U Jelena ve Vimperku (okres Prachatice) – Dům je ozdoben svatohubertským výjevem.
Kaple svatého Huberta na Konopišti (okres Benešov) – Hlavní deskový oltář z 16. století ve stylu pseudogotiky obsahuje řezby svatého Huberta, Panny Marie s Ježíškem a svatým Jiří.
Kaple svatého Huberta u loveckého zámečku Dřevíč (okres Rakovník) - Jedná se o barokní jednopatrový zámeček s mansardovou střechou z první poloviny 18. století. Kaple byla postavena v roce 1899.
Kaple svatého Huberta u loveckého zámečku Tyrolský dům v Rukávečské oboře (okres Písek) – kaple i lovecký zámeček jsou dřevěné stavby.
Kaple svatého Huberta ve Mstišově (okres Teplice) – Barokní stavba byla postavena v roce 1707 K. Laglerem. Ve výklencích štítové stěny a ve štítovém nadstavci se nachází sochy svatého Huberta a Jana Nepomuckého.
Kaple svatého Huberta v obci Starý Ples u Josefova - Jaroměře (okres Náchod) – raně barokní kaple postavena na přání hraběte Sporcka v roce 1690 společně s loveckým zámečkem (zaniklý). Ve vstupním průčelí jsou umístěny novodobé sochy světců.
Kaple svatého Huberta v Karlově Studánce (okres Bruntál) – Byla postavena v klasicistním stylu ve 30. letech 19. století. V kapli se nachází barokní olejomalby z roku 1758, oltářní obraz svatého Huberta a obraz svatého Eustacha visící vlevo od oltáře.
Kaple svatého Huberta v Lednicko-valtickém areálu – Jedná se o novogotickou stavbu postavenou v roce 1855 stavitelem J. Popelackem. Kaple je trojboká se třemi arkádami, postavená z pískovcových kvádrů, se síťovou klenbou. Uprostřed kaple se nachází oltář se sochou svatého Huberta na vysokém podstavci.
Lesní brána u Škrdlovic (okres Žďár nad Sázavou) – Na jednom zděném sloupu je kamenná postava klečícího svatého Huberta a na druhém sloupu je pak zachycen svatohubertský jelen.
Lovecký zámeček Svatý Hubert (okres Rakovník) – Jedná se o jednopatrový barokní zámek s osmiúhelníkovým půdorysem a zvoncovou střechou z počátku 18. století.
Morový sloup v Chlumíně (okres Mělník) – Uprostřed návsi nechala vévodkyně Toskánská zřídit tento morový sloup, který postavil Jan Purš ve tvaru trojbokého jehlanu v roce 1728. Autor soch ale není znám. Kromě sochy svatého Huberta se zde nachází také socha sv
K lovu jelena v tomto pro něj typickém období využívají lovci jeho instinktů k soupeření se slabším samcem. Lovec jelena vábí k sobě, obvykle se ale na vábení „chytnou“ jen mladí jeleni, ti starší „zkušenější“ na toto vábení nereagují a jejich lov v tomto období musí být tedy klasickou formou čekané či šoulačky.
Annamaet krmivo pro psy se vyrábí ve dvou variantách, a to Original a Grain free.
Original
Na výrobu těchto krmiv je využívána holistická receptura, jsou přirozeně konzervována, vyrobena bez kukuřice a pšenice. Všechny použité suroviny jsou přírodní a krmiva Annamaet neobsahují žádné umělé konzervanty, barviva nebo ochucovadla. Každá receptura je založena na velmi kvalitních živočišných bílkovinách s vysokou stravitelností. V řadě Original výrobce nabízí 5 různých druhů, které se mezi sebou liší především obsahem bílkovin a tuků, tj. svou energetickou hodnotou. Všechna krmiva Annamaet splňují požadavky na výživu psů ve všech životních stadiích, jsou tedy vhodná jak pro štěňata, tak pro dospělé psy. Při výběru vhodné receptury se rozhodujte podle aktuálních energetických potřeb svého psa nebo dle jeho chuťových preferencí.
Annamaet Adult 23%
Annamaet Adult je receptura vytvořená pro starší psy nebo psy s pomalejším metabolismem. Velmi oblíbená je také ve větších chovech psů. Jako doplněk omega-3 mastných kyselin obsahuje tento produkt i řasy.
Doporučená denní dávka záleží na hmotnosti psa. Pro psa ve velikosti do 6 kg je vhodná denní dávka 74–124 g; pro psa od 7 do 13 kg se doporučuje denní dávka 124–173 g. Doporučené dávkování je uvedeno vždy na obalu výrobku.
Krmivo je možné objednat v některých internetových obchodech za celkem příznivou cenu ve srovnání s kvalitou výrobku.
Annamaet Option 24%
Annamaet Option představuje alternativní variantu k drůbežím recepturám, je vyrobená z divokých tichomořských lososů a zvěřiny. Jde o velmi oblíbenou recepturu, vhodnou například při řadě potravinových alergií. Jako doplněk omega-3 mastných kyselin obsahuje tento produkt i řasy. Krmivo je vhodné pro psy ve všech životních stadiích – štěňata, březí i kojící feny a dospělé psy.
Složení: moučka z lososa, hnědá rýže, proso, moučka ze zvěřiny, ovesné vločky, ječmen (ječné kroupy),
Rozdíl mezi nimi je ve velikosti, ve způsobu života i v potravě. Jelení zvěř žila původně v bezlesých oblastech, srnčí naopak v hustých lesích. Jelen váží až 200 kg, laň o něco méně, zatímco srnec a srna něco přes 20 kg. Jelení zvěř u nás byla ve volné přírodě vyhubena někdy na počátku 19. století a pak opět vysazena. V její potravě převládá tráva, zatímco srnčí zvěř potřebuje listy keřů a stromů.
Řeckou bohyní lovu byla Artemis, dcera Dia a Léty (dcera Titánů). Artemis se narodila na ostrově Ortygii den před narozením svého bratra - dvojčete Apollona (řecký bůh Slunce), dokonce měla podle bájí své matce pomáhat při jeho porodu. Artemis měla stejně jako bratr vysokou, urostlou postavu a zlaté kadeře vlasů. Její úloha při tomto porodu ji předurčila za panenskou ochránkyni malých dětí a rodících žen. Artemis poctivě střežila své panenství a každý, kdo nějak ohrožoval její panenství, za to zaplatil. Artemis byla hrdá a lehce se urazila. Stejně jako její bratr byla velmi krásná, a stejně tak i nezávislá. Artemis byla ochránkyně matek, mladých lidí a především lovců. Sama lovila divokou zvěř, a proto bývala zobrazována se stříbrným lukem a šípy. Šípy pro ni zhotovil jednooký obr Kyklóp. Artemis přebývala v lesích a žila s nymfami a jejími loveckými psy. Podle bájí dokázala stejně jako Apollón rozdávat nemoc i náhlou smrt smrtelníkům, stejně tak je ale dokázala jejich nemocí zbavit. S Apollónem měla mnoho společného, zároveň byla i jeho opakem, o čemž svědčí i to, že zatímco on je bohem slunce, ona je bohyní měsíce a měsíčního svitu. Oba se podíleli na smrti čtrnácti dětí thébské královny Niobé, která ve své pýše urážela bohyni Létó (matku Apollona a Artemis), vyvyšovala se nad ní, protože měl více dětí než bohyně. Apollon a Artemis se postarali, aby všechny své děti ztratila.
Její otec Zeus jí měl podle bájí darovat věčné panenství, luk a šípy, družinu mořských nymf, družinu říčních ryb. Pro Artemis byly také typické její lovecké šaty šafránové barvy s rudým lemováním.
S Artemis je spojována řada pověstí hlavně kvůli její kráse. Zamiloval se do ní i proslulý lovec Aktaión, když ji spatřil nahou v jeskyni. Artemis se tím cítila uražená, a tak ho proměnila v jelena, aby nikomu nemohl prozradit, že ji viděl. Nebohého Aktaióna v podobě jelena pak nakonec uštvali a roztrhali jeho vlastní psi. Podle bájí Artemis milovala jiného lovce jménem Orion, který byl synem Poseidona. Orion byl velmi dobrý lovec, a jeho souboj v lukostřelbě s Artemis skončil remízou. Nakonec sama Artemis způsobila jeho smrt (v některých verzích šlo o nešťastnou náhodu, v jiných to byl záměr, kdy chtěla Artemis zabránit Orionovi, aby vybil všechna zvířata na zemi).
V některých případech je nutné odchytit lesní zvěř živou, obvykle je to z důvodu nutného zazvěření jiného místa. Odchytit zvíře není vždy úplně jednoduché. Nejčastěji se k odchytu spárkaté zvěře využívají chytací ohrady (= chytadla).
Chytadla obvykle lovci umisťují v místě, které zvířata zaručeně navštěvují. Často se chytadla tedy objevují v blízkosti krmelců, které zvířata navštěvují kvůli potravě.
Chytací ohrada musí být sestavena tak, aby si chycené zvíře v ní nemohlo ublížit. Nejčastěji je vyrobena ze dřeva. Když zvíře vstoupí do ohrady, lovec, který obvykle číhá v nedaleké pozorovatelně, spustí na dálku padací dvířka, a tím zde zvíře uvězní. Protože se předpokládá, že zvíře vstoupilo do pasti, protože je hladové, musí se v ohradě nacházet plné krmné zařízení. Zvíře nesmí být v ohradě vězněné dlouho, protože by se mohlo poranit, jak by se snažilo dostat ven. Záběhem se pomalu a klidně zvíře zatlačí do přepravní bedny dostatečné velikosti. Jelenům je před přepravou nutné uříznout parohy. Při odchytu zvířat se nevyužívají sítě.
Kromě odchytu formou chytadel se dnes využívá i střel s imobilizační látkou, která zvíře uspí na dobu, než bude převezeno. Střelou je šíp nebo šipka s posuvnou manžetou, která umožní imobilizační látce vniknout do těla. K uspání zvěře se také používá medikované krmivo. Nevýhodou toho ale je, že je potřeba, aby zvíře snědlo určité množství tohoto krmiva, což nikdo nemůže zaručit. Množství medikovaného krmiva je vždy závislé na váze daného zvířete.
Součástí ohrady musí být tedy plné krmné zařízení.