JAK DYCHA ŽELVA je jedno z témat, které se týká tohoto článku. „Všechno nejlepší“, věta neodmyslitelně spjatá s dnem, kdy se člověk stává o rok starším. I přesto, že se někteří lidé dožívají i více než úctyhodných sta let, nemohou se v dlouhověkosti rovnat některým želvám. Želvy patří k oblíbeným atrakcím v zoologických zahradách, ale i k vyhledávaným domácím zvířátkům. Na světě existuje asi 300 druhů želv, bohužel některé z nich jsou silně ohrožené a člověk se s nimi již ve volné přírodě téměř nesetká. Tento článek pojednává o želvách známějších, těch které je možné chovat doma nebo se s nimi setkat v nejrůznějších zoologických zahradách.
Želva nádherná
Tato vodní želva dorůstá velikosti 15 – 30 cm. Sameček bývá menší než samička. Želva nádherná se dá poznat tím, že má po stranách hlavy skvrnu červené barvy. Pokud se jedná o mladou želvu, její karapax září výraznými barvami (jasně zelená, žlutá) a kresbou. Věkem se barvy i kresba vytrácí, barva karapaxu se tak může dostat až k černému odstínu. Plastrón je žlutý s tmavými skvrnami. Želva nádherná patří k těm želvám, které mají plovací blány a drápy.
Latinský název
Trachemys scripta elegans
Nároky na chov
Pokud tuto želvu chováme doma, je vhodné ji umístit do akvaterária. Na zahradě může přebývat v jezírku, bazénku. Při výběru vhodného želvária je důležité mít správné rozměry. Obvykle se jedná o pětinásobek rozměru krunýře želvy. V želváriu musí být dostatečně velká souš, na které se může želva vyhřívat. Nad ní musí být umístěna žárovka, nesmí být ale ani moc vysoko a ani nízko. Ideální výška je taková, aby pod žárovkou bylo asi o 5 – 7 °C víc, než je teplota vody. Svítit by se mělo asi 10 hodin denně. Vhodné jsou žárovky s UVA a UVB zářením. Dno želvária je možné zaplnit pískem, který sice zkomplikuje čištění, ale zabaví želvu, která v něm může pátrat po zbytcích potravy. Další výhodou je, že součástí písku jsou kamínky, které želva polyká a ty jí v žaludku pomáhají zpracovat potravu. Želvárium by mělo být ze shora aspoň částečně skryté, aby nebyl takový teplotní rozdíl mezi vodou a vzduchem, protože želva se nadechuje nad hladinou a mohla by se nachladit.
Voda v želváriu může být běžná vodovodní, je dobré do ní přidat akvaristický přípravek pro úpravu čerstvé vody, který ovlivní tvrdost vody. Dobré je mít filtr a vzduchování, které zabrání rychlému kažení vody. Aby se voda tak rychle nekazila, je důležité i odstraňovat zbytky potravy brzy po krmení. Po výměně vody je dobré pustit želvu zpět, až když má voda asi 22 °C. Pokud by teplota vody klesla pod 10 °C, želva se zazimuje. Zimní spánek je stavem strnulosti, ve kterém želva přežije zimní období. Její metabolismus se zastaví a želva přestane přijímat potravu. Zazimovat by se měli jen silní a zdraví jedinci, ostatní by to nemuseli přežít. Kromě zimního existuje i letní spánek, který je také stavem strnulosti a to v reakci na nějaké nepříznivé období (např. velké horko).
Pokud má želva nádherná dostatek místa, snese ve stejném želváriu i jiné druhy želv. Je ale důležité, aby byly zhruba stejně velké a dávat si pozor při krmení, aby se při snaze urvat si potravu vzájemně neporanily. Navíc v době páření bývají samci agresivní, takže by opět mohlo dojít k poraněním.
Ve svém příspěvku JAK NA HUSTOU RÝMU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Pelzlova.
Naše fenka francouzský buldocek má silnou hustotu rýmu.. Špatně se ji dýchá. Na veterině nám řekli že je to se vyléčit nedá. Jsou to prý slechteni psy a jeto normální. Když se olizuje slyším jak je zahlenena. Dýchá často ústy. Na veterině dostala léky na týden. Nepomohlo. Můžete mi poradit. Je jí 10 let.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Pelzlová.
Naše fenka francouzský buldocek má silnou hustotu rýmu.. Špatně se ji dýchá. Na veterině nám řekli že je to se vyléčit nedá. Jsou to prý slechteni psy a jeto normální. Když se olizuje slyším jak je zahlenena. Dýchá často ústy. Na veterině dostala léky na týden. Nepomohlo. Kýchá až 8x zasebou. Můžete mi poradit. Je jí 10 let.
Želva zelenavá je o něco menší než želva nádherná, dorůstá 20 cm, pokud se ale želva vyskytuje ve volné přírodě, může být i větší. Samice jsou větší než samci. Samice váží kolem 2 kg, samec kolem půl kila. Kaparax želvy zelenavé má žluto-hnědé, nebo hnědo-černé zabarvení. Barva kaparaxu se mění při dlouhodobém pobytu venku.
Tyto želvy se dožívají až 100 let, v domácím chovu se ale věk může i o 30 let zkrátit.
Latinský název
Testudo hermanni
Nároky na chov
Želva zelenavá je velmi oblíbený druh pro chov, je pro ni typické, že budí dojem, že si vše vychutnává, jídlo, slunění atd. Želva zelenavá se živí rostlinami, nejvíce jí chutná pampeliška, jetel, jitrocel, šťovík. V zimním období je zase vhodné zařadit do stravy čínské zelí.
Kromě správné stravy je důležitý i přísun ultrafialového záření, nejvhodnější je pro ni venkovní chov, kde je přístup ke slunečnímu záření, který želvě poskytne dostatek vitamínu D, který je pro ni velmi důležitý. Pokud želvu zasvěcujeme, je potřeba, aby měla přísun světla aspoň 3 x denně na 1 hodinu. Jakmile se želva dostatečně zahřeje, vydá se za potravou. V teráriu by měla být teplota 25 – 35 °C. Želva má sice ráda teplo, ale neměla by se přehřívat.
V teráriu by kromě tepla měla být i správná vlhkost. V jednom místě terária by mělo být vyšší množství vlhkého substrátu, protože želva se do něj velmi ráda zahrabe. Stejně jako tam má být tento vlhký kout, měl by tam být i kout suchý, který může být tvořený pískem, kamínky, vysušeným substrátem.
I zde platí, že zimování je vhodné jen u zdravých jedinců. Zimování může nahradit klidové období, které by trvalo asi 4 týdny. Ale ani toto období není nutné navozovat. Zimování je ale nutné pro rozmnožování želv. Jejich sexuální aktivita je nejvyšší v době po zimním spánku.
Nejčastější onemocnění
Onemocnění u želvy zelenavé jsou velmi podobná jako u želvy nádherné. I u želvy zelenavé se dají obvykle na jejím chování vypozorovat změny, které ukazují, že želva není v pořádku. Může se jednat o pokles aktivity, apatii, polehávání pod lampou, nepřibírání na váze, měknutí krunýře a jiné.
I želva zelenavá může trpět zápalem plic, který je často způsoben špatným zazimováním, nebo průvanem. Častá je i rýma, kterou můžou způsobit roztoči v substrátu, nebo prašnost. I želva může trpět alergií. Řídká rýma často odezní sama, pokud se udržuje správná teplota prostředí. Pokud by ale trvala déle než dva týdny, nebo byla hustá, budou potřeba antibiotické kapky. U suchozemských želv se může stát, že jejich krunýř je propadlý, měkký a v karapaxu dochází k praskání, to je způsobeno nedostatečnou vlhkostí. Suchozemskou želvu mohou ohrožov
Ve svém příspěvku TŘES U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anke.
Dobrý den.Mám maltézáka,6 roků.Poslední dobou se stal závislákem,přes den mě neustále pronásleduje,lehá si mi u nohou.Nejhorší v noci.Nad ránem nemůže spát,má záškuby těla,chvění,které mu neumožní usnout.Tiskne se ke mně,pokládá hlavu na rameno,na tvář,rychle dýchá,hrabe polštář,leze po mně.I když ho hladím,dýchá s vyplazeným jazykem,na chvíli usne a vše začne znovu.Po podání canidrylu se trochu zklidní nebo se s ním chvíli projdu,v domění,že chce venčit.Trochu se zklidní a vše začíná znovu.Usíná až za několik hodin,kdy jsem zcela vyčerpaná a nevyspalá. Ve dne kromě chození za mnou občas dostane amok a leze mi na klín,na stůl a většinou usíná,když sedím.Jakmile vstanu,chodí opět za mnou.Nikdy dřív to nedělal,nyní se to zhoršuje.Nejhorší je ten stav v noci.
Myslela jsem,že se zbláznil,ale nyní mám obavy,že ho něco bolí.-Podle veterináře je v pořádku,může prý to být reakce na hárání fen,které ho při venčení opravdu hodně vzrušují.-Prosím,poraďte,co mám dělat.Děkuji.Anke.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Želva žlutohnědá dorůstá do velikosti 30 cm, je podobná želvě zelenavé. Barvu má žlutou s hnědými skvrnami. Odlišuje se tím, že má na okraji karapaxu jen jeden štítek. Na stehnech nohou má ostruhy. Na krunýři nad hlavou má vyobrazenou mašli. Tato želva je býložravá.
Latinský název
Testudo graeca
Nároky na chov
Želva žlutohnědá může být chována doma, nebo v teplých měsících i ve venkovním výběhu, pokud tam má možnost schovat se před sluncem či deštěm. Tato želva je na rozdíl od ostatních želv o něco teplomilnější. Želvy, které jsou chované jen venku trpí často rýmou.
Želva žlutohnědá je býložravec, nejvhodnější je pro ni pampeliška, jitrocel, a další traviny. V zimě je vhodné čínské zelí, čekanka. Občas můžeme její stravu doplnit i kousky ovoce.
Želvárium by mělo být podobné jako u želvy zelenavé. Neměl by tedy chybět substrát, úkryt, osvětlení. Protože je želva žlutohnědá o něco náročnější na chov než ostatní druhy, není vhodná pro chovatele začátečníky. I pro tento druh želvy je potřeba registrace.
Nejčastější onemocnění
Želva žlutohnědá může trpět stejnými nemocemi jako želva zelenavá. Jedná se hlavně o poruchy související s výživou, o vnější infekce, poranění, vnitřní nemoci, parazitní onemocnění. (viz. výše: Želva zelenavá)
V naší poradně s názvem DIVNÉ DÝCHÁNÍ U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Žedňanská.
Mám jezevčíka, kterému bude v březnu 12 let. Asi týden se při rychlejší chůzi hodně zadýchává, má otevřenou tlamičku a sotva dýchá. v klidu podle mně dýchá normálně. Nechce ani chodit ven, udělá potřebu a hned chce jítdomu. K veterináři chodím pravidelně, naposledy začátkem ledna-měl potíže s chůzí, má prokázanou artrozu. V prosinci mu dělali i rozbor krve, měl CRP přes 100, bral antibiotika. Jinak měl všechno úplně v pořádku.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Co dělat, když váš pes těžce dýchá?
Pokud váš pes vykazuje jakékoli známky dýchacích potíží, je čas zamířit k veterináři! Namáhavé těžké dýchání by mělo být vždy považováno za varovný signál. Aby váš jezevčík mohl lépe dýchat, bude muset nejdříve váš veterinář diagnostikovat příčinu, která způsobuje dýchací potíže vašeho mazlíčka.
Počítání dechů za minutu a posouzení způsobu dýchání může být velmi důležité při akutních stavech. Proto zjistěte, jakou dechovou frekvenci má váš pes za normálních okolností. Nejlepší je dech posuzovat, když pes spí. Nikdy nepočítejte dechy v době, kdy je mu teplo nebo hodně běhá. Normální dechová frekvence je 10 až 30 dechů za minutu. Pokud se pes dýcháním právě chladí, může mít klidně i 200 dechů za minutu. Posouzení způsobu dýchání je také důležité. Při normálním dýchání se při nádechu hrudník roztáhne a při výdechu se zase vrátí do původní polohy. Vydechování by nemělo vyžadovat žádnou námahu. Pokud si všimnete, že váš pes při výdechu používá břišní svaly, vydává hlasité zvuky, lapá po dechu, dýchá povrchově nebo ho dýchání bolí, navštivte veterinárního lékaře. Nejste-li si jisti, jestli váš pes vůbec dýchá, dejte mu před nos kousek vaty. Pokud se vata hýbe, pes dýchá. Můžete také použít zrcátko, dejte jej psovi před čenich, a když se na něm sráží pára, pes dýchá.
Zrychlené dýchání u psa může být způsobeno přehřátím. Jestliže pes zrychleně dýchá kvůli přehřátí, odveďte ho do (pokud možno) chladné, větrané místnosti a ochlaďte ho. Ideálně mu můžete dát tlapky do chladné vody nebo ho zabalit do namočeného ručníku. K ochlazování nepoužívejte ledovou vodu, protože velká změna teploty by psovi mohla způsobit šok. V horkých dnech psa nikdy fyzicky nepřetěžujte.
Někteří psi dýchají zrychleně také v případě, když cítí strach, úzkost nebo napětí. To jsou všechno emoce, které mohou způsobit zvýšení tělesné teploty.
Pokud zrychlené dýchání doprovází zvracení, průjem či nafouknuté břicho, na nic nečekejte a vyhledejte pomoc veterinárního lékaře. Když se pes rychle zadýchává nebo nemůže popadnout dech i po menší fyzické aktivitě, může to signalizovat onemocnění srdce nebo plic. Obecně platí, že brachycefalická plemena, tedy plemena s krátkými nebo zploštělými čenichy, mají větší problémy s dýcháním než psi s dlouhým čenichem. Vzhledem ke stavbě své lebky jsou totiž vystaveni většímu riziku respiračních problémů – je pro ně těžší se ochladit. Proto na to myslete, jestli máte doma buldoka, boxera, buldočka nebo třeba mopse, a tato plemena během parných dnů maximálně šetřete.
Jestliže máte jen podezření, že na abnormální změnu dýchacího rytmu vašeho psa opravdu nemá vliv okolní prostředí či jeho předešlá aktivita, anebo má pes problém s normálním pohybem či vstát – rozhodně je na místě vyhledat veterinárního lékaře. Rychlé dýchání u psů může způsobovat mnoho typů nemocí. Může jít o problém s erytrocyty, plícemi a jinými vnitřními a mimo jiné životně důležitými orgány psa.
Samice želvy uhlířské dorůstá asi do 30 cm, samec asi 35 ˗ 40 cm. Tato želva má černý karapax se žlutými nebo načervenalými skvrnami, tvar karapaxu je oválný a podlouhlý. Plastrón je žlutohnědý. I hlava a končetiny jsou zbarveny do béžova se žlutými skvrnami.
Latinský název
Chelonoidis carbonaria dříve Geochelone carbonaria
Nároky na chov
Chov želvy uhlířské není příliš náročný. V teráriu nesmí chybět substrát, chladný vlhký kout s vlhkým substrátem, teplý kout s vysušeným substrátem, miska s vodou, žárovka na výhřev. Pod žárovkou by měla být teplota kolem 35 °C. V teráriu by mělo být vlhko, protože želva přijímá vodu hlavně povrchem těla. Tato želva se stravuje rostlinami, občas doplněné i ovocem. V zimě jako u ostatních želv vítězí čínské zelí.
Nejčastější onemocnění
Ani tato želva není v typech nemocí žádnou výjimkou. (viz výše: Želva zelenavá)
V naší poradně s názvem NEMOCI STARÝCH PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Koudelová Vlaďka.
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu, konzultaci. Moje fenečka, nyní má 14 let.Vím, je to už úctyhodný věk. Již 3-4 měsíce 24 hodin denně rychle dýchá, jako by běžela maraton.Opravdu 24 hodin denně.Nemůžu se na ni už dívat ani její rychlý dech poslouchat. Brečela bych nad ní od rána do večera. Chodíme pravidelně k veterináři, má nedomykavost chlopně, na její onemocnění prý žádný lék není. Je ochrnutá cca 10 let, začaly jí bytnět obratle a přestala chodit. Pohybuje se pouze pomocí předních nožiček. Byla i na operaci v Brně na klinice Jaggy,cca 4 roky zpět, operace však nebyla úspěšná.
Dle sono břicha má větší játra i močový měchýř, protože jí moč odchází nepravidelně.Dávám jí pleny několikrát denně, ale to mi vůbec nevadí.Ráda to pro ni udělám. Terezka je moje srdcovka.Před 3 měsíci měla opakovaně několikrát vyšší kortizol, potom se upravil. Vůbec nevím, z čeho její celodenní rychlé dýchaní může být. Má také zvětšené bříško, zřejmě od větších jater a močového měchýře.Pan doktor, ke kterému jezdíme si myslí, že je to od její nefunkční páteře.Ale 24 hodin denně se mi moc nezdá. Na její velmi rychlé dýchání pro ni nemá žádný lék. Moc se o ni bojím, že srdíčko tuto námahu nezvládne. Moc mě trápí její neutěšený stav a prosím moc o radu a pomoc pro Terezku.
Pana doktora, ke kterému jezdíme nechci obcházet, jen bych se chtěla ujistit konzultací, že pro Terezku není opravdu žádná pomoc.
Děkuji Vám Koudelová Vlaďka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Z vašeho textu je cítit, jak svoji fenečku Terezku bezmezně milujete. Určitě jste s ní zažila krásné chvíle a umožnila jste jí šťastný život navzdory jejím zdravotním postižením. Nyní budete muset přijmout, že přichází závěr jejího života a stejně vroucně, jako dřív, jí být oporou při jejím odcházení. Fenečka si neuvědomuje své zdravotní problémy a vnímá je jako normální průběh svého života, i to zrychlené dýchání. Proto se ani vy tím nestresujte. Zůstaňte v kontaktu se svým oblíbeným veterinářem a společně ji umožněte láskyplný odchod z tohoto světa.
Samička želvy čtyřprsté dorůstá asi 20 cm, sameček je o něco menší. Její hmotnost může být až 2 kg. Karapax želvy čtyřprsté je okrouhlý a s plochým vrcholem, jeho barva je písková s černými znaky. Velmi stará želva může mít krunýř až černý. Tato želva je ve dne velmi aktivní a ráda hrabe podzemní chodby.
Latinský název
Testudo horsfieldii
Nároky na chov
Pokud tuto želvu chováte ve venkovním výběhu, je třeba ho zabezpečit, protože dokáže vyhrabat tunel ven z výběhu. Jestli je tato želva dobrá v hrabání, tak ještě lepší je ve šplhání.
Živí se rostlinami, ale i drobným hmyzem. Teplota při chovu by měla být kolem 28 °C. Nemá ráda velké vlhko a chladno, přesto by měl být v teráriu trochu chladnější kout.
V terárium by opět měl být substrát a osvětlení. Doba svícení by měla být asi 10 hodin denně. Želvu je také možné jednou týdně koupat ve vlažné vodě, aby získala tekutinu.
Nejčastější onemocnění
Jako u každé suchozemské želvy hrozí i u želvy čtyřprsté parazitní onemocnění, různá poranění, infekce, výživové problémy a další nemoci (viz. výše: Želva zelenavá)
V naší poradně s názvem NEMOCI STARÝCH PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Koudelová Vlaďka.
Děkuji Vám pane doktore, chtěla jsem Terezce do doby jejícho odchodu alespoň trošku ulevit nějakými medikamenty.Nemůžu se dívat na to, jak se do svého konce "žene jako o závod. Opravdu není nic, co by její 24 hodinové zrychlené dýchání alespoň trošku zklidnilo? Děkuji. Koudelová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vaše fenečka Terezka dýchá zrychleně proto, aby se neudusila. Zřejmě její organismus nedokáže zpracovat kyslík v potřebném množství a proto jí to nutí takto dýchat. Jakékoli omezení by mohlo vést k jejímu zadušení.
O želvách je třeba říct, že jejich teplota se mění podle teploty jejich okolí, želvy jsou totiž studenokrevné. Asi každý člověk ví, že existují želvy suchozemské a vodní. Je třeba si ale uvědomit, že i když se jedná o želvu suchozemskou, neznamená to, že nemá ráda vodu a naopak, želva vodní také někdy ráda vyleze na souš.
Pro želvy je pravděpodobně nejtypičtější jejich krunýř, který se skládá ze tří částí: horní část (karapax), spodní část (plastrón) a mosty, které obě předchozí části spojují. Horní část se skládá z několika desek, jejichž počet je jedním z rozpoznávacích znaků. Destičky na krunýři odpovídají jedné šupině. Želva je se svým krunýřem pevně spojena páteřními a žeberními kostmi, takže nemůže z krunýře vylézt. Většina suchozemských želv má velký a těžký krunýř, který slouží k jejich ochraně, predátor je díky krunýři nemůže uchopit do čelisti a rozdrtit. Pro rozlišování druhů je důležité, i jak vtahují krk do krunýře. Jsou dvě možnosti. Některé želvy zatáhnou krk i hlavu pod páteř, jiné je schovají v krunýři na stranu. Kůži želvy tvoří malé šupinky. I suchozemské želvy svlékají kůži, ta ale běžně neodpadá, naopak se vrství do „kopečků“.
Jazyk všech želv se na rozdíl od jiných plazů nedá vysunout a oči většiny suchozemských želv směřují dolů. Jejich čelist slouží ke kousání a žvýkání potravy. Místo zubů mají rohovité výčnělky.
Z běžně používaného přísloví „pomalý jako želva“ víme, že pomalé tempo je pro suchozemské želvy typické. Jejich rychlost je dána nejen velikostí a tíhou jejich krunýře, ale i neefektivním postavením jejich končetin, které má želva roztažené do stran.
U většiny želv se nároky na chov a typy onemocnění shodují.
Želva obrovská opravdu dostojí svému jménu. U dospělé želvy je délka krunýře až 120 cm a váha dokonce 200 kg. Její karapax má hnědou barvu a je celkem vysoký. Nohy této želvy jsou hodně mohutné. Krk má dlouhý, aby mohla dosáhnout i na větve zhruba jeden metr nad zemí. Obvykle je její chůze pomalá, ale je schopna značné rychlosti, zároveň je i výborným plavcem.
Latinský název
Dipsochelys gigantea
Nároky na chov
Nároky na chov jsou v podstatě stejné jako u ostatních suchozemských želv. U této želvy je důležitý hlavně dostatečný prostor v teráriu nebo venkovním výběhu.
Nejčastější onemocnění
I tuto vzácnou želvu mohou trápit úplně stejná onemocnění jako želvu zelenavou. (viz. výše: Želva zelenavá)
Ve svém příspěvku ZRYCHLENÉ DÝCHÁNÍ U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila Karbowiaková.
Dobrý den, prosím o radu ohledně necelé tři měsíce starého štěněte německého ovcaka. Zda se mi, že ve spánku velmi rychle dýchá. A velkou část dne prospí. Víme, že i současné vysoké teploty můžou být problémem. Přesto prosím o radu.
Bohužel nám před půl rokem zemřel čtyři roky starý pes stejné rasy. Od stěneciho věku často rychle dýchal a příliš pozdě jsme zjistili, že má vrozenou srdeční vadu.
O nové štěňátko tak máme obavu, aby nemělo stejnou nemoc.předem děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel David.
Zrychlené dýchání během spánku může jednoduše naznačovat snění, rychlé, ale může být známkou vážného základního problému, který vyžaduje okamžitou pozornost. Celkově vzato, rychlé dýchání během spánku, pokud nesouvisí se sněním, jednoduše znamená, že váš pes má obtížnější přístup k vzduchu. Vrozená srdeční vada může také zhoršit využití vdechovaného vzduchu. Na jejím odhalení budete ale muset spolupracovat se svým veterinářem, neboť budou zapotřebí různě nákladné zobrazovací metody. Pokud je pejsek šťastný, tak ho nechte svému osudu a radujte se z jeho štěstí a netrapte ho zbytečnými rentgeny.
Tržné rány, pokousání – nejprve zkontrolujte, zda nedošlo k poranění větších cév. V případě, že pes krvácí, začněte krvácení ihned zastavovat. U rozsáhlejších poranění neprodleně vyhledejte veterinární pomoc. Nejprve tedy zastavte krvácení, pak ránu ošetřujte! Lehké plošné krvácení nebo krvácení z malých ran se zastaví většinou samo (takové krvácení je užitečné, protože vyplavuje z rány nečistoty, případně i choroboplodné zárodky). Sraženou krev z rány neodstraňujte. Silnější krvácení zastavte využitím tlakového obvazu, obinadla nebo tamponu. Tlakový obvaz vystačí na mírnější rány, které je možno ovázat. Pružné obinadlo se používá nejčastěji při zástavě krvácení na končetinách, končetinu oviňte nad ránou a opatrně utahujte, dokud se krvácení nezastaví, obinadlo však nesmíte ponechat na končetině déle než 1 až 2 hodiny. Tampon použijte pro silně krvácející rány na místech, která lze obtížně vázat. Nikdy nepoužívejte zásyp! Vlastní ošetření rány proveďte až po zastavení krvácení. Povrchové ranky a odřeniny ošetřete jodovou tinkturou nebo jinou dezinfekční tekutinou, popřípadě sprejem (Septonex spray). Ránu znečištěnou prachem nebo hlínou a podobně nejprve vyčistěte 3% roztokem peroxidu vodíku, nouzově alespoň čistou vodou. Rány, které se mohou snadno znečistit (například na končetinách) ošetřete a zakryjte obvazem. Při vážnějším poranění je nutné neprodleně zajistit ošetření u veterinárního lékaře.
Popáleniny a poleptání – bezprostředně po popálení sprchujte postižené místo chladnou vodou asi 15 minut. Pozor však na podchlazení psa. Po ochlazení ránu překryjte čistým obvazem nebo gázou. Drobné popáleniny zasahující pouze pokožku můžete ošetřit sami. Zpočátku dvakrát denně, později jedenkrát denně místo očistěte a odstraňte nečistoty 0,5% dezinfekčním roztokem. Pokud je rána suchá, můžete použít dezinfekční mast. Rozsáhlejší popáleniny vyžadují každodenní ošetřování lékařem. Poleptání kyselinou – ránu opakovaně oplachujte roztokem sody bikarbony (do 1 litru čisté vody přidejte čajovou lžičku sody). Poté ihned kontaktujte veterináře!
Pohmožděnina – vzniká nárazem tupého a tvrdého předmětu na tělo. Ten poškodí měkké části těla a neprorazí kůži. Postižené místo oteče, je teplejší a bolestivé. V případě, že je zhmožděna končetina, objevuje se u psa kulhání různé intenzity. Menší pohmožděniny se mohou projevit jako krevní podlitiny, poruší-li se větší cévy a podkožní krvácení roztáhne tkanivo, vzniká krevní výron. Na malé a čerstvé pohmožděniny, případně krevní výrony, přikládejte studené obklady. Dalším opatřením je zajištění klidu psa. V případě, že kulhání neustoupí do několika dnů, je třeba navštívit veterinárního lékaře.
Zlomenina – příznakem zlomeniny je velká bolestivost, z
Ve svém příspěvku ZRYCHLENÉ DÝCHÁNÍ U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Mestlova.
9lety staford rychle a krátce dýchá prodělala mrtvici a od té doby bere ENARAPLIN APREDNISOL.Museli jsme i odbourat procházky, které miloval,má ventilator.Ma nadváhu,ale není to hrozně.Vetelinarka řekla je to starý pes.Je nám 76 a pátý staford nevíme co dál.Prosim pomoc.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Dušnost koní je jednou z nejrozšířenějších civilizačních chorob koní a je velkým trápením mnoha koní a jejich majitelů.
Dušnost je stav ztíženého dýchání, který má příčinu většinou ne v infekci, ale ve špatném vzduchu, který kůň dýchá. Zvířeti totiž neprospívá stájové klima, prach, čpavek, alergeny ze sena a další vlivy, se kterými se ve volné přírodě nebo na pastvině jen tak nesetká. Jakmile koně zavřeme do stáje, neprospíváme tím jeho dýchání. U některých koní, kteří jsou na špatné klima náchylnější, se pak může rozvinout dušnost. Koním, kteří jsou tomuto prostředí vystavováni dlouhodobě, se mohou zanítit drobné dýchací cesty, jsou prokrvenější a tvoří se v nich hlen. Dýchací cesty se zužují otokem, koně to dráždí ke kašli, obtížněji dýchá, z nosu může vytékat hlen. Vzácný není ani vznik alergií v důsledku opakovaných zánětů. Při vdechnutí alergenu dochází ke stahům svaloviny dýchacích cest – nejčastějšími alergeny bývají spory plísní ze sena a slámy, jízdárenský povrch nebo vzácně pyly. Následně vzniká obstrukce dýchacích cest (RAO neboli COPD), velmi podobná lidskému astmatu. Plicní sklípky se poškozují, mohou se potrhat a vznikají nevratné změny. Příčinou dušnosti může být i nedoléčená nebo špatně léčená infekce dýchacích cest.
Dyspnoe můžeme rozdělit podle toho, ve které fázi dýchacího cyklu se vyskytuje, a to na inspirační (při nádechu), exspirační (při výdechu) nebo smíšenou. Zde se potom ještě příznaky rozdělují na mírné, středně těžké a těžké.
Inspirační dušnost – mírný stupeň se projeví prodlouženou dobou vdechu (délka vdechu = délce výdechu), kdežto u zdravého koně je v klidu výdech delší než nádech; dále se může projevit prohloubeným dýcháním a mírným zvýšením dechové frekvence. Středně těžká dyspnoe se pozná podle vpadávání mezižeberních prostor, otevírání nozder při nádechu, a to i v klidu. Těžká dyspnoe se projevuje velkým úsilím koně při nádechu – třese se po celém těle, stojí odplecený (hrudní končetiny široko od sebe) s nataženou hlavou a krkem, lapá po dechu, má snahu dýchat ústy, při nádechu se mu vtahuje řiť, sliznice jsou cyanotické (nedostatečné okysličení krve).
Exspirační dušnost – mírný stupeň se projeví prodloužením výdechu, výdech může mít dvě fáze, kůň si trochu pomáhá břišními svaly. Střední stupeň se projeví očividným zapojením břišního lisu (břišních svalů) do výdechu, objevuje se dýchavičná stružka (prohlubeň za posledním žebrem). Těžká exspirační dyspnoe je charakteristická pumpováním břicha při výdechu, kůň z plic vytlačuje vzduch „celým tělem“, vtahuje se mu řiť.
Smíšená dušnost – kombinují se příznaky inspirační i exspirační dušnosti.
U vodních želv se rozlišuje, jestli se jedná o mořské nebo sladkovodní želvy. Jejich původ určuje i jejich velikost. Sladkovodní bývají totiž daleko menší než mořské.
I u vodních želv jsou stejné typy zatahování krku jako u želv suchozemských. Pro masožravé želvy je ale typické, že umí rychle pohnout hlavou a chytit svou kořist. Některé mořské želvy mají u očí slané žlázky, které jim pomáhají zbavovat se nadbytečné soli z mořské vody, kterou pijí.
Krunýř vodních želv je většinou plochý, a tak mohou rychle a snadno plavat a potápět se. Zároveň je jejich krunýř také lehčí než u želv suchozemských. Vodní želvy svou kůži svlékají postupně po malých částech. Sladkovodní želvy mají na končetinách plovací blány a zároveň i drápy, které používají při šplhání na souš. Velké sladkovodní želvy příliš neplavou, často jen chodí po dně na rozdíl od menších druhů. Mořské želvy mají ploutve. Předními ploutvemi pohybují nahoru a dolů, zadní používají spíše ke kormidlování. Mořským želvám se špatně pohybuje po souši, proto na ni vylézají jen samice, aby nakladly vejce. Přestože se želvy pohybují v obrovských hloubkách a vydrží tam dlouho, občas se potřebují nadechnout vzduchu, a proto musí vyplouvat na povrch.
Ve svém příspěvku VÝCVIK ČIVAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Procházková.
Dobrý den, jmenuji se Marcela Procházková a mám 1,5 letou čivavu, je to pejsek jménem Dobby. Je to hlídač a náš miláček, ale pravda taky je, že jsem štěňátko pořizovala dětem v době covidu a já jako zdravotní sestřička jsem byla bohužel více v práci než doma a tak uznávám, že má výchova našeho Dobbyho značně pokulhává.
Když ho necháme samotného doma, neštěká, většinu dne prospí a nikdy se mi nestalo, že bych přišla z práce a měla něco zdemolovaného. To se nikdy nestalo, proto, když přijdu z práce, moc chválím a vždy mu dám malý pamlsek, jak byl hodný.
Na procházce už je ta naše čivava pěkný lump. A mám pár dotazů. Někdo kolem něj při procházce projde a nic, a při někom se může zbláznit štěkáním. Koriguji to ta, že zatahám za vodítko a říkám nesmíš, ale pomáhá to jen občas. Co s tím? Venku mám psa na vodítku. Pouštím ho jen v přírodě, na louce, aby se vydováděl. Jinak je nedůvěřivý k lidem a obzvlášť k dětem. Pokud já dřív nezahlédnu v blízkosti někoho a nedám vodítko, on letí jak smyslu zbavený k někomu a mám strach, že ho až pokouše. Nebojí se vrčet a cenit zuby na velkého psa. Proto ho mám raději na vodítku, než aby někomu ublížil, ale nevím, zda dělám dobře. Od malička lidi, které zná, má rád doteď, na jiné štěká. Někdy se okamžitě zklidní, někdy ne...Co v takovém případě můžu víc dělat?
Hodně se ohání po malých dětech. Já si ho trochu usměrním, ale bojím se, až s ním půjde mé dítě na procházku, že to jednou nezvládne a stane se neštěstí.
Přitom k nám od začátku chodí návštěvy i malé děti...pokud na někoho víc štěká, doma si to snáz ohlídám a je většinou po chvilce klid. Venku to ale trvá dále. Poradíte mi, jak na jeho výchovu?
Jednou vyjel na malou holčičku, nekousl jí, ale měla na nožce od něj škrábanec. Bylo vidět, že křikem se u něj dá docílit, že je pak celý den jak oukropeček, patrně ví, že udělal něco špatně. Ale kdyby si to zapamatoval a víckrát to už neudělal. Ale já skrz malé děti musím být neustále ve střehu a občas útočí dál, aniž by mu něco dělali. Někdy mu stačí, že od někad děti vyběhnou, kolem něj jedou na kole a on se může zbláznit. Chápu, že se může leknout, ale jen mám strach, aby jednou nekousl. Jsou zkrátka děti a dospělí, kterých si nevšimne a pak je to někdy dost o nervy. Poraďte mi, prosím, co dělám špatně. Děkuji za Váš čas a za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Typickými příznaky efuzivní formy jsou nechutenství a teploty, které nereagují na podávání antibiotik. Později si majitelé všímají zvětšujícího se bříška, které je nebolestivé. To je způsobeno masivní zánětlivou reakcí v dutině břišní, při které vzniká výpotek hromadící se v břiše. Zánět postihuje i pobřišnici. Od toho je odvozen i název peritonitida. Z dutiny břišní lze při punkci vysát několik mililitrů až po litr uložené tekutiny. Tlakem bránice na hrudník se v tomto stavu pacientům špatně dýchá. Tekutina se může hromadit i v dutině hrudní a v osrdečníku. To ještě více ztěžuje dýchání a kočky většinou dýchají povrchově s otevřenou tlamičkou. Jejich dech se výrazně horší, když je položíme na bok. K méně častým příznakům patří průjem, zvracení, žloutenka nebo zánět slinivky břišní.
Suchá forma však žádné typické příznaky nemá. Suchou je nazývána proto, že při zánětu, který způsobuje v různých orgánech, nevzniká žádný výpotek a nikde se nehromadí tekutina. U jedné třetiny pacientů zjišťujeme neurologické abnormality, poruchy chůze, kývání hlavou do stran, zánět spojivek, prorůstání cév do rohovky oka, krev nebo hnis v přední oční komoře. Tato zvířata nejprve hubnou a jeví známky onemocnění různých orgánových systémů. V tom je toto onemocnění záludné, že může vždy postihnout jiný orgán. Velmi často bývají postiženy ledviny. Ty jsou větší, mají hrbolatý povrch a postupně ztrácejí funkčnost.
Příznaky obou forem se mohou prolínat, proto je potřeba vyhledat veterinárního lékaře, který provede patřičná vyšetření a stanový diagnózu.