JAK DOMA ODSTRANIT BRADAVICE NEBO JATERNÍ SKVRNY bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Kožní onemocnění psů představují jeden z největších zdravotních problémů u psů. K onemocněním kůže patří i bakteriální kožní infekce (pyodermie). Tyto nemoci jsou v převážné většině považovány za onemocnění sekundární: jedná se o bakteriální osídlení kůže s jinou (primární) etiologií. To a imunologický stav organismu zvířete mohou vést po skončení lokální či systémové léčby k exacerbaci, tedy k novému vzplanutí chronické choroby.
Kožní nemoci se řadí k frekventovaným onemocněním. Rozvoj lékařské vědy a terapeutických metod může způsobovat nárůst genetických predispozic v populaci. Rovněž nadměrné používání antibiotik (například přidávání antibiotik do krmných směsí) má negativní dopad na přirozenou mikroflóru organismů: dochází k postupnému vytváření rezistentních kmenů bakterií a přenosu faktoru rezistence na bakteriální mikroflóru zvířat. A ani nejnovější vědecké poznatky nedokážou (zatím) zbavit civilizaci dermatologických onemocnění.
Bradavice u psa
Bradavice se u psů tvoří na základě virového napadení povrchové vrstvy kůže některým z četných druhů virů. Viry se přenášejí dotykem (do organismu mohou proniknout i skrz malou oděrku na kůži). Psi mohou přenést viry způsobující bradavice na člověka a naopak. Psí bradavice se podobají bradavicím lidským: vypadají jako malé kožní vyrážky, které se mohou objevit kdekoliv na těle, včetně obličeje a tlap psa. U psů se často vyskytují i v ústech, a dokonce i blízko očí (papilomatózy).
Ze začátku se bradavice množí velice rychle a jejich počet tudíž rapidně stoupá. Přibližně po 2 měsících dochází k ústupu, kdy bradavice většinou samy vymizejí. Přibližně do 5 měsíců je většina bradavic pryč, pouze papilomy v oblasti očí a úst ustupují pomaleji. Starší psi jsou citliví na bradavice více, protože mají slabý imunitní systém. Papilomy v oblasti ústní se u psů vyskytují ve většině případů jen do věku 2 let, během kterých se psi vůči papilomům stávají odolnějšími. V oční oblasti se papilomy objevují nejčastěji do 4 let věku psa, málokdy je najdete u starších psů. Pes může mít buď jednu relativně velkou bradavici, nebo více bradavic menších, a to hlavně na nohou a obličeji.
Bradavice u psů nevyžadují lokální léčbu, jestliže zvířeti nepůsobí potíže. Avšak má-li pes velký počet bradavic, měla by být zahájena antivirová léčba. U psů s jednou bradavicí se čeká, zda sama ustoupí, ale v případě, že se objeví vážnější komplikace (například v příjmu potravy, nebo dokonce bradavice hnisá), je nutné ji chirurgicky odstranit. Při léčbě bradavic mohou někdy pomoci i vitamíny A a E, rovněž můžete vyzkoušet olejíček s vitamínem E, jímž budete denně potírat postižené části psí kůže (během několika dnů by mělo být patrné zlepšení). Výjimečně se pak bradavice odstraňují zmrazením. Vždy je vhodné navštívit veterináře a stav psa a případnou léčbu s ním konzultovat.
Ve svém příspěvku BRADAVICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdena Němcová.
Pejsek má již 3roky bradavice které se množí nepomáhá žádný krém z lékarny.Když se zdá že je na ústupu tak se objeví vedle druhá.Mladší pejsek začíná mít stejný problém.Bylo mi řečeno že jsou to stařecké bradavice.Prosím poraďte
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Psí genitální bradavice jsou podobné pupínkům, které se objevují u lidí – vypadají jako malé kožní vyrážky nacházející se nejen v oblasti genitálií, ale i kdekoliv na těle, včetně obličeje, tlapy a nohy psa. Často se vyskytují také v ústech, a dokonce i blízko obočí (papilomatózy).
Ze začátku se bradavice množí velice rychle a jejich počet rapidně stoupá, asi po 2 měsících však dochází k ústupu a bradavice většinou úplně samy vymizí. Přibližně do 5 měsíců je většina bradavic pryč, pouze papilomy ustupují pomaleji. Starší psi jsou citliví na bradavice více, protože mají slabý imunitní systém, ale vůči papovaviru se postupně u všech psů objevuje odolnost. Pes může mít buď jednu relativně velkou bradavici, nebo více bradavic menších, a to hlavně na nohou a obličeji.
Genitální bradavice (Condylomata accuminata) jsou květákovité bradavice vegetující ve vlhkém prostředí zejména v oblasti genitálu. Tyto bradavice jsou přenosné pohlavním stykem; bohužel se mezi lidmi rozšiřují i za použití kondomu.
Genitální bradavice se vyskytují i uvnitř pohlavního ústrojí, což může přivodit značné zdravotní komplikace a znesnadnit léčbu. Toto onemocnění má tu nevýhodu, že zde vzniká relaps (znovuvzplanutí) nákazy.
U fen, které trpí na genitální bradavice děložního hrdla, dochází k předrakovinovým změnám.
Ve svém příspěvku VÝCVIK ČIVAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Procházková.
Dobrý den, jmenuji se Marcela Procházková a mám 1,5 letou čivavu, je to pejsek jménem Dobby. Je to hlídač a náš miláček, ale pravda taky je, že jsem štěňátko pořizovala dětem v době covidu a já jako zdravotní sestřička jsem byla bohužel více v práci než doma a tak uznávám, že má výchova našeho Dobbyho značně pokulhává.
Když ho necháme samotného doma, neštěká, většinu dne prospí a nikdy se mi nestalo, že bych přišla z práce a měla něco zdemolovaného. To se nikdy nestalo, proto, když přijdu z práce, moc chválím a vždy mu dám malý pamlsek, jak byl hodný.
Na procházce už je ta naše čivava pěkný lump. A mám pár dotazů. Někdo kolem něj při procházce projde a nic, a při někom se může zbláznit štěkáním. Koriguji to ta, že zatahám za vodítko a říkám nesmíš, ale pomáhá to jen občas. Co s tím? Venku mám psa na vodítku. Pouštím ho jen v přírodě, na louce, aby se vydováděl. Jinak je nedůvěřivý k lidem a obzvlášť k dětem. Pokud já dřív nezahlédnu v blízkosti někoho a nedám vodítko, on letí jak smyslu zbavený k někomu a mám strach, že ho až pokouše. Nebojí se vrčet a cenit zuby na velkého psa. Proto ho mám raději na vodítku, než aby někomu ublížil, ale nevím, zda dělám dobře. Od malička lidi, které zná, má rád doteď, na jiné štěká. Někdy se okamžitě zklidní, někdy ne...Co v takovém případě můžu víc dělat?
Hodně se ohání po malých dětech. Já si ho trochu usměrním, ale bojím se, až s ním půjde mé dítě na procházku, že to jednou nezvládne a stane se neštěstí.
Přitom k nám od začátku chodí návštěvy i malé děti...pokud na někoho víc štěká, doma si to snáz ohlídám a je většinou po chvilce klid. Venku to ale trvá dále. Poradíte mi, jak na jeho výchovu?
Jednou vyjel na malou holčičku, nekousl jí, ale měla na nožce od něj škrábanec. Bylo vidět, že křikem se u něj dá docílit, že je pak celý den jak oukropeček, patrně ví, že udělal něco špatně. Ale kdyby si to zapamatoval a víckrát to už neudělal. Ale já skrz malé děti musím být neustále ve střehu a občas útočí dál, aniž by mu něco dělali. Někdy mu stačí, že od někad děti vyběhnou, kolem něj jedou na kole a on se může zbláznit. Chápu, že se může leknout, ale jen mám strach, aby jednou nekousl. Jsou zkrátka děti a dospělí, kterých si nevšimne a pak je to někdy dost o nervy. Poraďte mi, prosím, co dělám špatně. Děkuji za Váš čas a za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Bradavice tvoří výrůstky velikosti hrachu až lískového ořechu, mívají rohovitý povlak. Najdeme je u psa na hlavě, na zádech, ale také jinde. U mladého psa obyčejně bradavice zmizí samy.
Odhrneme-li psu pokožku šourku, můžeme na žaludu objevit malé bradavice na tenkých násadcích, kondylomy, jejichž přítomnost nám prozradí hnisavý výtok z pokožky. Bradavice se odstraňují podvázáním, odstřižením a místo po nich se vypálí lápisem.
Ve svém příspěvku ČIVAVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirka Skalová.
Před 14 dny jsem se stala majitelkou 2 měsíční čivavy. Je neuvěřitelně bojácná, první 3 dny byla schovaná za skřínkou a vylezla jen na krmení. To jí očividně chutná. Zatímco venku se bojí všeho, lidí, psů, zvuků doma postupně demoluje byt. Vše co se dalo,jsem odnesla do sklepa nebo dala "ke stropu". Vše kouše a trhá. Přesto, že si s ní hraju, nenechá mě ani na vteřinu a když si sednu ke stolu, škrábe a kouše mě. Všude si vyskočí i seskočí: na sedačku i na opěradlo, schody nejsou problémem. Čím je divočejší doma, tím bázlivější je venku. Je velice bystrá a vše si pamatuje, ale jen ty špatné věci. Třeba, kde jsme potkali venku psíka nebo
nějakého člověka. Venčím mnohokrát denně a daří se mi omezit to doma. Nevím si rady a už mě napadlo ji vrátit majitelce, ale zvykla jsem si a bylo by to pro mě velice bolestné. Poraďte, prosím, co s tím?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Játra mají v organismu takzvanou detoxikační úlohu. Jsou tedy orgánem, který zbavuje tělo škodlivin, a to jak tělu vlastních, tak i exogenních (přijatých v potravě). Z toho vyplývá, že zhorší-li se funkce jater, je organismus otravován zevnitř a trpí tím všechny ostatní orgánové systémy. Kromě toho je při onemocnění jater narušen metabolismus mnoha důležitých látek – tuků, cukrů, vitamínů, minerálů. Příčiny selhání jaterních funkcí mohou být různé, například vrozené, infekční, parazitární, otravy, zatučnění u obézních zvířat, nádory a další. Majitel většinou začne pozorovat u svého psa nebo kočky zvýšenou žíznivost, unavitelnost, zvíře začne obtížně vstávat, může se objevovat zvracení a průjmy. Toxiny, které nemocná játra nedokážou z krve odstranit, mohou atakovat centrální nervovou soustavu a pak dochází i k neurologickým příznakům. Ty zahrnují například křečové a záchvatovité stavy, které se někdy mylně pokládají za epilepsii.
Diagnostika se většinou rutinně provádí vyšetřením krve, v níž lze najít ve zvýšené míře jaterní enzymy, které se za normálních okolností nacházejí pouze uvnitř zdravých jaterních buněk a jejich hladina v krvi je tudíž nízká. Podle výše hladiny těchto enzymů se pak určuje míra poškození jater. Dále je možné provést ultrasonografické vyšetření, které odhalí zejména nádorové změny. V případě náhlého selhání jaterních funkcí se zvířeti podává nejprve dle stavu infuzní terapie. Po stabilizaci pacienta se přistupuje k dlouhodobé léčbě, stejně jako u pozvolného selhávání jater. Při léčbě samozřejmě záleží na zjištění příčiny onemocnění, to ale není v mnoha případech možné, a tak se veterinární lékař soustředí na takzvanou ochrannou léčbu jater. Ta spočívá v podávání hepatoprotektiv (léků s příznivým účinkem na jaterní buňky) a dlouhodobém zkrmování jaterních diet, což jsou suchá nebo konzervovaná krmiva určená přímo k tomuto účelu. Pokud majitel přijde včas k veterinárnímu lékaři, tedy při nástupu výše uvedených příznaků, případně i jen když se mu zvíře delší čas nezdá být ve své kůži, může i pacient trpící zhoršením jaterních funkcí prožít ještě dlouhá léta.
Rakovina jater znamená maligní nádor hepatocytů (jaterních buněk). U psů se můžeme setkat i s benigním, respektive nezhoubným nádorem jater. Hepatocyty jsou vzrůstem a tvarem abnormální, respektive jaterní buňky jsou hyperplastické, což má později vliv i na jejich správnou funkčnost. V souvislosti s pokročilejším stadiem rakoviny jater se do organismu vyplavuje nadmíra jaterních enzymů. Rakovina jater je zřídka zaměněna s chronickou hepatitidou, respektive se zánětem jater. Rakovinové buňky mohou z jater metastazovat
Ve svém příspěvku BRADAVICE V OKU U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Vrablova.
Dobrý den pejsek má bílou tečku v dolní oblasti oka. Veterinář radí vypálit že se jedná o bradavičku. Může se i odstranit bez narkózy?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mirka.
Pouzijte zdravy rozum: Vas pes na povel nehne ani brvou pri tom az mu budou rezat cast vickoveho okraje a sit jehlou? Jak to chcete vysvetlit tomu psu? Myslim, ze si odpovite sama :-;