Zajímá vás téma HNISAVY VÝTOK U FENY? Tak právě pro vás je určen tento článek. Pyometra (hnisavý zánět dělohy) patří k nečastějším a nejnebezpečnějším onemocněním zejména starších fen, kdy hnisavý zánět dělohy vzniká na základě hormonálně podmíněných změn v děloze nekastrovaných a nenakrytých fen po proběhlé říji. Je to velmi vážné onemocnění, které bezprostředně ohrožuje život feny. Pokud není co nejrychleji zahájena léčba, je toto onemocnění pro fenu smrtelné.
Cena
Celková cena zahrnuje tyto úkony:
klinické vyšetření zvířete
anamnestické vyšetření a sepsání souhlasu s anestézií a se zákrokem, poučení majitele
premedikaci, kanylaci a intubaci feny (zajištění žilního přístupu pro infuze a anestetika a zajištění dýchacích cest)
přípravu operačního pole a pracoviště, použití ochranných pomůcek u personálu
chirurgický zákrok – odnětí vaječníků, nebo vaječníků i dělohy
vedení anestézie a analgezie, přístrojový i fyzický monitoring pacienta (používá se monitor vitálních funkcí, který sleduje puls, dechovou frekvenci, saturaci krve kyslíkem, EKG, teplotu a krevní tlak)
v případě potřeby použití elektrokauteru
ošetření operační rány
perioperační a pooperační infuzní terapii na infuzní pumpě
aplikaci léčiv
krátkodobou či střednědobou hospitalizaci, jejíž součástí je infuzní terapie na infuzní pumpě
poučení majitele, na vyžádání kopie dokumentace (anesteziologický protokol, hospitalizační protokol)
límec, případně i pruban
kontroly
vytažení stehů/svorek
Cena zahrnuje i léčiva:
sedativa
anestetika
analgetika injekční i perorální (tablety)
antibiotika injekční i perorální
léky působící preventivně proti krvácení
mast zabraňující vysychání rohovky během anestezie
znecitlivující gel pro intubaci
infuzní roztoky
Cena zahrnuje i materiál:
dezinfekční prostředky na povrchy a nástroje
antiseptika k předoperačnímu a pooperačnímu ošetření rány (dezinfekční mýdlo, jodový a lihový přípravek, plastický obvaz ve spreji)
rukavice, roušky, sterilní gázy, ústenky, operační čepice, savé podložky
kanylu, infuzní set
vstřebatelný a nevstřebatelný šicí materiál, eventuálně stapler svorky
límec, případně pruban
energie (sterilizace nástrojů, vyhřívaná podložka pod zvířetem, monitor životních funkcí, infuzní pumpa, osvětlení operačního sálu a hospitalizace, použití elektrokauteru)
Výsledná cena je součtem jednotlivých položek. Záleží na velikosti feny a náročnosti operace (štíhlá vs. obézní fena, pacient špatně reagující na anestezii, rizikový pacient a podobně).
Celková částka, na kterou vyjde kastrace feny, se tedy pohybuje od 2 900 až do 5 800 Kč (například fena o hmotnosti 60 kg).
Orientační ceny:
kastrace feny kolem 4 kg: 3 480 +/- 15 % dle skutečné spotřeby anestetik a materiálu
kastrace feny kolem 10 kg: 3 850 +/- 15 % dle skutečné spotřeby anestetik a materiálu
Ve svém příspěvku VYSAZENI ANTIKONCEPCE U FENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bilkova.
Dobry den,chci se zeptat,jeden z veterinaru pichal antikonc. Nasi fence kazdy pul rok dva roky,ze vedlejsi ucinky to nema,po precteni vaseho clanku to asi tak neni,Jsme i jine Veterinarky a ta rika,ze je to spatne,ze ji tim ublizujem...tak jsme ji vysadily,Kdy?po kolika mesicich mame cekat harani?dekuji Dada
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan.
Některé fenky nezačnou hárat již nikdy. U některých to bude trvat kolem třech až pěti měsíců, ale je to velmi individuální. Je zapotřebí, aby fenka vyloučila vpíchnuté hormony a začala produkovat svoje, které vyvolají hárání.
Nejčastěji se zánět dělohy (pyometra) vyskytuje u nekastrovaných fen, kde vzniká na podkladě nenormálního rozvoje děložní výstelky po proběhnuté říji. Onemocnění začíná jako cystická glandulární hyperplazie endometria, v děloze se hromadí sekret – rozvíjí se mukometra nebo hydrometra. Dojde-li v tomto okamžiku k průniku bakterií z pochvy do dělohy (nejčastěji se jedná o E. coli), sekret děložních žláz se stane živnou půdou pro tyto bakterie a výsledkem je právě hnisavý zánět dělohy. U feny je to život ohrožující stav, protože toxiny produkované bakteriemi pronikají do celého těla, při nadměrné náplni dělohy může dojít též k jejímu prasknutí a vzniku hnisavé peritonitidy a celkové sepse.
Mezi projevy pyometry u feny patří především apatie, nechutenství, nadměrná žízeň a močení, neochota k pohybu, u otevřené pyometry pak hnisavý žlutý výtok z vulvy. Vzhledem k návaznosti pyometry na cyklus říjí lze konstatovat, že se objevuje po proběhlém hárání. Onemocnění je poměrně časté zvláště u starších fen.
Ve svém příspěvku INJEKCE PROTI POČETÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Pro Vaši fenku bude nejlepší, když si ověříte, že je skutečně březí pomocí ultrazvuku. Vyšetření udělejte co nejdříve a podle jeho výsledku pak případně nechte fence aplikovat injekce Alizinu. Alizin je v současnosti nejšetrnějším lékem k ukončení březosti u fen. Azilin se aplikuje na dvakrát s odstupem mezi dávkami 24 hodin a dávkuje se 10 mg na kilogram hmotnosti feny. Fenka spontánně vypudí obsah dělohy bez vážných vedlejších účinků. Čím dříve se Alizin aplikuje, tím lépe pro fenku. S vyšetřením ultrazvukem a aplikováním injekcí Alizinu Vám pomůže kterýkoliv veterinář.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marcela Šandorová.
Děkuji za odpověď,jen bych se ještě chtěla zeptat co to znamená,co nejdříve ultrazvuk?Za jak dlouho bude vidět,jestli je březí,pokud došlo k pokrytí dnes.Děkuji za odpověď,Šandorová,Olomouc
Annamaet krmivo pro psy se vyrábí ve dvou variantách, a to Original a Grain free.
Original
Na výrobu těchto krmiv je využívána holistická receptura, jsou přirozeně konzervována, vyrobena bez kukuřice a pšenice. Všechny použité suroviny jsou přírodní a krmiva Annamaet neobsahují žádné umělé konzervanty, barviva nebo ochucovadla. Každá receptura je založena na velmi kvalitních živočišných bílkovinách s vysokou stravitelností. V řadě Original výrobce nabízí 5 různých druhů, které se mezi sebou liší především obsahem bílkovin a tuků, tj. svou energetickou hodnotou. Všechna krmiva Annamaet splňují požadavky na výživu psů ve všech životních stadiích, jsou tedy vhodná jak pro štěňata, tak pro dospělé psy. Při výběru vhodné receptury se rozhodujte podle aktuálních energetických potřeb svého psa nebo dle jeho chuťových preferencí.
Annamaet Adult 23%
Annamaet Adult je receptura vytvořená pro starší psy nebo psy s pomalejším metabolismem. Velmi oblíbená je také ve větších chovech psů. Jako doplněk omega-3 mastných kyselin obsahuje tento produkt i řasy.
Doporučená denní dávka záleží na hmotnosti psa. Pro psa ve velikosti do 6 kg je vhodná denní dávka 74–124 g; pro psa od 7 do 13 kg se doporučuje denní dávka 124–173 g. Doporučené dávkování je uvedeno vždy na obalu výrobku.
Krmivo je možné objednat v některých internetových obchodech za celkem příznivou cenu ve srovnání s kvalitou výrobku.
Annamaet Option 24%
Annamaet Option představuje alternativní variantu k drůbežím recepturám, je vyrobená z divokých tichomořských lososů a zvěřiny. Jde o velmi oblíbenou recepturu, vhodnou například při řadě potravinových alergií. Jako doplněk omega-3 mastných kyselin obsahuje tento produkt i řasy. Krmivo je vhodné pro psy ve všech životních stadiích – štěňata, březí i kojící feny a dospělé psy.
Složení: moučka z lososa, hnědá rýže, proso, moučka ze zvěřiny, ovesné vločky, ječmen (ječné kroupy),
Předoperační péče před kastrací spočívá ve 24hodinové hladovce, přičemž vodu odejmeme až 1–2 hodiny před zákrokem. Anestezie se volí podle věku a zdravotního stavu feny. Samozřejmě po dohodě s majitelem, který si může vybrat mezi anestezií intravenózní (aplikace anestetik do žíly), nebo inhalační (napojení na inhalační přístroj a monitoring během zákroku). Uvedené typy anestezie se samozřejmě mohou lišit na jednotlivých pracovištích. Následuje standardní příprava operačního pole – vyholení srsti, dezinfekce a zarouškování operačního pole. Chirurgický přístup se v naprosté většině případů vede z linea alba, což je vazivový pruh, který prochází středovou linií břicha a do kterého se upínají břišní svaly. Řez provedený v tomto místě tolik nekrvácí a je dlouhý dle velikosti feny několik centimetrů, v případě potřeby je možno ho prodloužit. Následuje vybavení vaječníků nebo i dělohy a jejich podvázání vstřebatelným šicím materiálem. Pokud se odstraňují pouze vaječníky, zákrok se nazývá ovariektomie, pokud se odstraňují vaječníky současně s dělohou, jedná se o ovariohysterektomii. V případě odstranění dělohy se přešije děložní krček a poté se provede uzávěr dutiny břišní, podkoží a kůže. Celý zákrok i s přípravou operačního pole trvá většinou kolem 1 hodiny.
Fena se po kastraci většinou nechá probudit v hospitalizačním boxu, kde má teplo a klid. Majitel si ji odvádí při plném vědomí. Voda se může podávat asi půl hodiny po probuzení. S krmením je potřeba počkat ještě asi 5 hodin, přičemž se podává jen menší dávka, aby nedošlo ke zvracení. Další péče o fenu po kastraci není složitá. Spočívá v poněkud klidovějším režimu, aby se kastrační rána mohla v klidu zahojit a aby se neobjevil výtok po kastraci. Doporučuje se vynechat příliš dlouhé procházky, skákání a podobně. Je nutné zabránit olizování rány, což někdy nejde jinak než nasazením ochranného límce. Stehy se po kastraci vyndávají 8.–10. den.
Kastrace fen probíhá v naprosté většině případů bez problémů a feny snášejí kastraci velmi dobře. Musíme si však uvědomit, že se jedná o chirurgický zákrok, a proto přináší určitá rizika. Může to být riziko anestezie, krvácení do dutiny břišní, ponechání operačního materiálu v dutině břišní (roušky, nástroje), podvaz močovodu, nekompletní odstranění vaječníků a takzvaná pahýlová pyometra. Tyto komplikace jsou však sníženy na minimum dodržením všech operačních postupů – důkladné předoperační vyšetření, volba vhodných anestetik, důkladná příprava operačního pole, použití sterilních nástrojů, monitoring během operace i po ní a především pečlivě a důsledně provedený vla
V naší poradně s názvem BORDER KOLIE ŠTĚŇATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nana.
A ješte bych se chtela prosim zeptat v jakym tydnu haraní se nejlepe nechavaji připustit nekdo říká 3 tyden nekdo 11 den tak ted newim co je pravda děkuji :)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Prvních 9 dní, kdy jsou vidět známky hárání na vulvě, fena nedovolí žádnému samci, aby se do ní dostal. Po těchto devíti dnech teprve přichází období, kdy to psovi dovolí. U každé fenky je tento začátek ovšem jiný a některé feny mají říji jen velmi krátkou, zvláště ty starší. Budete to tedy muset zkoušet hned od desátého dne hárání, dokud fena nepřestane být agresivní a odmitavá vůči samci.
Jedná se o velmi vážné onemocnění zejména starších fen.
Jako hlavní příčina vzniku se uvádí nadměrné cystózní bujení děložní sliznice vlivem samičího pohlavního hormonu. Dochází k němu například při opakovaných falešných březostech u fen a nepravidelností v hárání (prodloužené hárání). Hnisavý zánět může vzniknout i z katarálního zánětu dělohy při vniknutí infekce do dělohy. Častou příčinou vzniku hnisavého zánětu dělohy je také aplikace hormonálních preparátů sloužících k přerušení nežádoucího krytí.
Zánět se projevuje červenohnědým až čokoládovým výtokem z pochvy s vločkami hnisu různé intenzity. Výtok může být i čistě hnisavý (žlutavé barvy), silně zapáchající. Při uzavřené formě zánětu se sekret hromadí v děloze a dochází ke zvětšování objemu dutiny břišní. Objevuje se výrazná žíznivost, apatie a nechutenství. Při vstřebání děložního obsahu do krve dochází k celkové otravě organizmu, sepsi. Na probíhající zánět dělohy může kromě klinických příznaků upozornit i souvislost s nedávno proběhlým háráním feny či umělé přerušení březosti.
Prognóza záleží na průběhu onemocnění, může být příznivá až nejistá, v zanedbaných stavech nepříznivá.
(latinsky keratitis) se klasifikuje dle hloubky postižení, dle etiologie či topografie. Povrchový zánět rohovky (latinsky keratitis superficialis), respektive povrchové eroze jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok z mediálního očního koutku. Proces je bolestivý, pozorujeme fotofobii. Terapie je závislá na intenzitě a délce trvání onemocnění. Používáme lokální anestetika kombinovaná s antibiotiky.
Povrchový zánět rohovky s pigmentací
(latinsky keratitissuperficialis pigmentosa) se vyskytuje s predispozicí u pekinézů, lhasa-apso, ši-tzu, mopsů a bostonských teriérů. Nejčastější příčinou je chronická iritace očního bulbu při víčkové štěrbině u brachycefalických plemen. Mezi vyvolávající faktory patří districhiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), nosní záhyby, velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztížené mrkání. To způsobuje nedostatečnou distribuci slzného filmu na povrchu rohovky. Pigment je ukládán do epitelu na centrální části rohovky. Vaskularizace je pouze v případě dlouhotrvající iritace. Terapeuticky je nezbytné odstranění etiologického činitele. V indikovaných případech, pokud uložený pigment vede k poruchám vidění, se může provést superficiální keratotomie. Ta vyžaduje opatrnost zejména u brachycefalických plemen. U nich je chronicky iritovaná rohovka slabší než v místě neiritovaném. Protože tím však neodstraníme vyvolávající příčinu, je nutno počítat s recidivami. Nejlepším krokem k omezení depozice pigmentu v rohovce je odstranění chronické iritace, případně využití antiflogistického účinku kortikosteroidů.
(latinsky keratitis superficialis chronica), známý též jako Oberreiterův syndrom německých ovčáků neboli Pannus, se nejčastěji vyskytuj mezi 1. až 6. rokem života. Onemocnění bylo popsáno i u belgických ovčáků, pudlů, jezevčíků, border kolií, greyhoundů, sibiřských husky a dalmatinů. Je to progresivní zánětlivé oboustranné onemocnění rohovky s nepříliš jasnou etiologií. Přisuzována je velká důležitost autoimunitním pochodům a ultrafialovému záření, protože byla prokázána korelace mezi nadmořskou výškou, teplejším ročním obdobím a výskytem onemocnění. Majitel si onemocnění všimne většinou v pokročilém stadiu, kdy jsou epitel a přední vrstva stromatu rohovky již silně pigmentovány a vaskularizovány. Vaskularizace a pigmentace postupně zachvacují celou rohovku. Jaká je prognóza? V případě postižení mladších zvířat (mezi 1. až 2. rokem života) lze očekávat výskyt závažnějších lézí. Pannus je charakterizován výskytem většího mno
Nejjednodušším a podle mnohých veterinářů i nejlepším řešením je kastrace. Ta však znemožní reprodukci navždy. Kastraci feny lze provést kdykoliv, v případě kastrace z preventivních důvodů by měla být fena pohlavně dospělá, u menších plemen alespoň 1 rok stará, u velkých plemen 18 měsíců. Předoperační péče před kastrací spočívá ve 24hodinové hladovce, přičemž vodu odejmeme teprve 1–2 hodiny před zákrokem. Anestezie se volí podle věku a zdravotního stavu feny. Samozřejmě po dohodě s majitelem, který si může vybrat mezi anestezií intravenózní (aplikace anestetik do žíly), nebo inhalační (napojení na inhalační přístroj a monitoring během zákroku). Uvedené typy anestezie se samozřejmě mohou lišit na jednotlivých pracovištích. Následuje standardní příprava operačního pole – vyholení srsti, dezinfekce a zarouškování operačního pole. Chirurgický přístup se v naprosté většině případů vede z linea alba, což je vazivový pruh, který prochází středovou linií břicha a do kterého se upínají břišní svaly. Řez provedený v tomto místě tolik nekrvácí a je dlouhý dle velikosti feny několik cm, v případě potřeby je možno ho prodloužit. Pokud se odstraňují pouze vaječníky, zákrok se nazývá ovariektomie, pokud se odstraňují vaječníky současně s dělohou, jedná se o takzvanou ovariohysterektomii. V případě odstranění dělohy se přešije děložní krček a poté se provede uzávěr dutiny břišní, podkoží a kůže. Celý zákrok i s přípravou operačního pole trvá většinou kolem 1 hodiny. Fena se po kastraci většinou nechá probudit v hospitalizačním boxu, kde má teplo a klid. Majitel si ji odvádí při plném vědomí. Vodu můžeme podávat asi půl hodiny po probuzení. S krmením počkáme ještě asi 5 hodin a dáme jen menší dávku, aby nedošlo ke zvracení. Další péče o fenu po kastraci není složitá. Spočívá v poněkud klidovějším režimu, aby se kastrační rána mohla dobře zahojit. Doporučuje se vynechat příliš dlouhé procházky, skákání a podobně. Musíme také zabránit olizování rány, což někdy nejde jinak než nasazením ochranného límce. Stehy po kastraci se vyndávají 8. až 10. den.
Někteří chovatelé řeší ochranu fen pomocí hormonální antikoncepce pro feny. U nás jsou nejpoužívanější injekční preparáty jako Depo-Promone, Covinan, které se aplikují feně většinou v anestru, což je klidové období mezi říjemi. Přípravky na hormonální bázi oddálí hárání minimálně o tři měsíce, v praxi však může být fenka bez říje i rok. Jako alternativa injekčních preparátů jsou k dispozici i hormony v tabletách, například Pillkan. Užívání hormonální antikoncepce se neobejde bez rizika. Veterináři varují, že injekce mohou u některých jedinců způsobit vážné choroby, například zánět dělohy nebo rakovinu mléčné žlázy. Kromě toho hrozí také glukózová intolerance, která může vyústit až v diabetes nebo přibývání na váze díky zvýšené chuti k jídlu. Některé feny se změní i v chování, jsou odtažitější a méně hravé. Proto se o užívání hormonální antikoncepce vždy poraďte s veterinářem.
Ve svém příspěvku ZÁNĚT MLÉČNÉ ŽLÁZY U FENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miluše Albrechtová.
Mám bišonku fenku 12let,má velmi nemocné srdce a ted se jí objevilzánět mlécné žlázy ze struků ji teče mléko s krví.Nejdříve měla 14 dní antibiotika a nyní bere hormony,zvěrolékař ji nedoporučuje vyjmout pod narkózou mlécné uzliny že by nemuselo srdíčko vydržet.Dělám ji masáže a odstříkávám hnědou a krvavou tekutinu ze struků.Též ji dávám chladné obklady.Myslíte že ji to přejde nebo mi napište jaká je prognóza.Děkuji za radu.Nechci aby se trápila.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Psi a feny jsou odlišně vybaveni, aby plnili své role při plození svého druhu. Psí samci mají svůj penis chráněný pochvou zvanou předkožka. Jedná se o kožní záhyb, který pokrývá penis a když je pes vzrušený, může penis vyčnívat z předkožkové pochvy. Když si pes olizuje penis, je to přirozená součást chování psího samce.
Psí samice (feny) si někdy dost silně olizují vulvu, protože mají z této činnosti potěšení. Olizování vulvy ze sexuálního hlediska může být známkou toho, že se vaše fenka dostává do říje. Vulva oteče a během období horka se objeví výtok a dokonce i krev. Fena přichází do říje přibližně každých šest měsíců, pokud nebyla kastrována. Kastrovaná fena nepřichází do říje a nikdy nebude moci mít štěňata.
Existují další důvody, proč si samci i samice olizují intimní partie, a pokud si všimnete nadměrného olizování, může to být známkou problému. Mohou být nutné testy krve nebo moči k diagnostice problému a bakterií, které způsobují podráždění. Je možné, že olizování vašeho psa může být jen úklidem po procházce na zahradě nebo po močení venku. Pokud olizování přetrvává, hledejte výtok nebo známky neustálého močení. Váš pes může mít infekci močových cest. Návštěva veterináře by byla vhodná pro další vyšetření a veterinář může provést některé testy krve nebo moči. Kvasinkové infekce, pustuly a červené hrbolky v oblasti genitálií budou indikovat infekci a způsobí, že váš pes bude chtít lízat, aby zmírnil podráždění. Genitálie psa je velmi citlivá oblast a váš pes zde pocítí bodavé teplo vyrážky více než v jiné části svého těla. V případě potřeby udržujte tuto oblast čistou vlhkým hadříkem, ale neaplikujte vazelínu nebo jiné produkty bez rady vašeho veterináře.
Ve svém příspěvku PSÍ NEMOCI VYRÁŽKA FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobrý večer chci se zeptat co to může být? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.
Mám 4 feny NO ve věku 6, 1a pul a dvě půlroční. Ty starší trpí matnou jakoby zaprášenou srsti-šedivým popraškem, který zůstává na rukou i oblečení. Už jsem náznaky zaznamenala i u mladších. Pridávám jim lososovy olej ke granulim. Občas vařené maso s přílohou. Jak mám prosím upravit stravu nebo co přidat, aby se situace zlepšila?P.S. JSOU odcervene i odblesene, pravidelně cesane. Děkuji za radu
V případě, kdy štěňata neodsají dokonale všechno mléko, může u feny dojít k velmi bolestivému zánětu mléčné žlázy, takzvané mastitidě. Zánět mléčné žlázy většinou zasáhne struk mezi předními končetinami, ke kterému se štěňata nemůžou delší dobu dostat, nebo naopak struk u zadních končetin, který bývá nejvíce spuštěný a k dokonalému vysání je zapotřebí pořádný podtlak.
Mastitida je bakteriální infekce z jednoho nebo více laktujících (produkujících mléko) žláz v prsou. Prvotní příčinou tohoto zánětlivého onemocnění je tedy poškození mléčné žlázy, na které pak organismus feny reaguje zánětem. To může být ve své podstatě způsobeno čímkoliv, například infekcí, mechanickým poškozením nebo nemocí jiných tkání, viz dále v textu.
K mastitidám způsobeným takzvaným městnáním mléka dochází především při odstavu štěňat. Může k němu ovšem dojít i před odstavem, není-li štěňaty z nějakého důvodu odsáváno ze struků všechno mléko. Takto přeplněné struky jsou choulostivější, snadněji se do nich dostávají bakterie z vnějšího prostředí například při odsávání či poranění struku.
Bakteriální mastitida je vyvolána bakteriemi, které se strukovým otvorem dostanou do mléčné žlázy, kde se okamžitě začnou množit, přičemž poškozují senzitivní tkáň mléčné žlázy. Bakteriální mastitida může být vyvolána i štípnutím hmyzu – výskyt těchto případů je hodně častý v létě. Bakterie se do mléčné žlázy mohou dostat také z nečisté boudy nebo pelechu, nebo vnitřní cestou krví či lymfou z nemocných tkání v těle feny.
Mastitida může vzniknout i následkem vnějšího mechanického poškození mléčné tkáně různými úrazy či poraněními. Takováto mastitida je ve svém prvotním stadiu zpravidla neinfekční, může se však velmi rychle vyvinout v mastitidu bakteriální.
Početné vrhy, nešetrné sání, poranění o vybavení výběhu a podobně mohou být příčinou vzniku bolestivých kožních erozí, prasklinek, kterými snadno proniká bakteriální infekce do nitra žlázy s následným rozvojem zánětu mléčné žlázy (mastitidy). Při vlastním zánětu bývají struky začervenalé, oteklé, na dotek teplé a velmi bolestivé. Mléko je hustší a jeho barva se mění do žlutavého odstínu, může i zapáchat. Celkový zdravotní stav samic většinou zůstává nezměněn. V menšině případů se přesto objevuje apatie, nepřijímání potravy a horečka (40 °C).
Při výskytu zánětu je nutné mláďata odstavit (a v závislosti na věku buď zajistit kojnou fenu, nebo umělé dokrmování).
Průvodním jevem každého zánětu je vysoká produkce fibrinu. Organismus si tak vytváří nespecifickou bariéru, která by po zvládnutí zánětu měla být odbourána a nahrazena regenerovanou tkání. Mastitidy jsou však doprovázeny nadměrnou tvorbou fibr
Ve svém příspěvku INJEKCE PROTI POČETÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Šandorová.
Děkuji za odpověď,jen bych se ještě chtěla zeptat co to znamená,co nejdříve ultrazvuk?Za jak dlouho bude vidět,jestli je březí,pokud došlo k pokrytí dnes.Děkuji za odpověď,Šandorová,Olomouc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan.
Ultrazvuk dokáže zobrazit plody v děloze feny po uplynutí třetího týdne od nakrytí.
Demodex žije v chlupových folikulech a způsobuje vypadávání srsti, zpočátku v malých okrscích, posléze může dojít k rozšíření na velké plochy. V první fázi postižená místa nesvědí, v případě kontaminace bakteriemi se rozvine svědivý zánět kůže. Zajímavý je způsob přenosu – je možný pouze z matky na štěně během prvních dní po porodu. Z toho důvodu není vhodné nemocné feny zařazovat do plemenitby, neboť tak dochází k šíření onemocnění v psí populaci. Bohužel nesolidní chovatel vyléčené feny může tuto dále krýt, neboť majitel při odběru štěněte nic nepozná. K objevení kožních příznaků totiž dochází většinou až při oslabení imunitního systému zvířete, to bývá v případě feny po prvním hárání nebo třeba po prodělání jiného onemocnění.
Demodikóza se projevuje již výše zmíněným vypadáváním srsti. Jedná se o okrouhlá ložiska s prořídlou srstí a šedou barvou kůže. Uhynulí a oslabení trudníci jsou zanášeni krví do míšních uzlin, které pak bývají zvětšené. Mohou se také objevovat drobné puchýřky. Je důležité dát pozor, aby si pes puchýřky neškrábal a nezanesl tak do nich infekci. Při infekci přichází na řadu antibiotika, která oslabují imunitu a tím pádem posilují výskyt demodexe. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu. Podle rozšíření a věku psa rozlišujeme několik forem demodikózy.
Ve svém příspěvku FENĚ PO ZÁNĚTU DĚLOHY VYTÉKÁ Z POCHVY KREV. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Hämerle.
Dobrý den,fena BIŠONKA je po léčbě zánětu dělohy,lékařka jí dala ,antibiotika,injekce a po dni jí začala vytékat z pochvy slizký hlen a krev,cvíli to přejde a poté se ten výtok rozjede nanovo,chtěl jsem jí dát vykastrovat ,ale lékařka řekla že je na to moc stará a těžké,je jí asi 11 let,a váha 12 kg.co mám dělat,jsem z
Chýnova ,a DR se jmenuji MAREŠOVÁ. jméno mé je Jan Hämerle-Chýnov.
děkuji za odpověd s pozdravem Jan Hämerle.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Hárající fence odolá málokterý pes. Může se ale stát, že nám se fena jeví na vrcholu hárání, ale ve skutečnosti tomu tak není. Což ovšem pes – samec - na rozdíl od nás dobře pozná. Nám v takovém případě pomůže odběr krve feny ke stanovení hodnoty progesteronu, který pomáhá přesněji termínovat krytí - tedy den, kdy bude svolná k páření fena (a měl by být i pes). Další skupinou jsou pejsci, řídící se heslem: co je v domě, není pro mě. Tato malá skupina psů nemá zájem o feny ve společné domácnosti, o ostatní ale ano. Pokud pes nejeví zájem o feny obecně, je třeba pátrat po zdravotních potížích – zhodnotit kompletní reprodukční anamnézu, vyšetřit celkový zdravotní stav psa, atd.
Zánět zvukovodu se vyskytuje především u psů s převislýma ušima. Obecně mají záněty různé příčiny – bakteriální, parazitární nebo plísňové. Někdy může být spouštěčem zánětu také cizí těleso (travní osiny). U některých plemen je třeba pravidelně vytrhávat chloupky rostoucí ve zvukovodu, a to především u pudlů, kníračů, bišonků, maltézáčků, jorkšírů a dalších plemen s jemnou srstí. Pokud se chlupy ponechají ve zvukovodu, vytvářejí často společně s ušním mazem ušní zátku, která brání větrání zvukovodu, a to vede ke vzniku zánětu.
Klasickými příznaky zánětu zvukovodu jsou časté třepání hlavou a drbání ucha. V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, vytéká z něj páchnoucí tekutina, jeho povrch je zarudlý či zdrsnělý, nebo si zvíře nezvykle často drbe ucho, třepe hlavou, tře uši o koberec, určitě s návštěvou veterináře neotálejte!
Pokud ucho jen svědí, ale nic z něj neteče, vykapejte ho čisticími kapkami. Jestliže zpozorujete, že se zvířeti ulevilo, opakujte čištění každý den až do odeznění příznaků. Zvířeti nikdy nečistěte uši vodou, borovou vodou ani jakýmkoliv olejem.
Pokud zpozorujete páchnoucí sekret, musíte navštívit veterináře, který ucho zvířete vyšetří a nasadí odpovídající léčbu (speciální kapky). Vždy pečlivě dodržujte léčebný postup, který naordinoval veterinář. Domácím mazlíčkům je kapání zanícených uší velmi nepříjemné, proto proti němu mnohdy velmi zarputile protestují. Ovšem vy to nevzdávejte a vytrvejte, do nedoléčeného ucha by se infekce velmi rychle vrátila. Často se veterináři setkávají s případy, kdy majitelé vodí svá zvířata do ordinace z důvodu, že předchozí kapky „nezabraly“, takže se nasadí jiné. Za měsíc se opakuje stejný scénář. Výsledkem pak může být chronický zánět zvukovodu. Přitom by mnohdy stačilo, kdyby se při prvním zánětu dodržel léčebný postup a nepřerušil se v průběhu, když došlo k prvnímu zlepšení.
V případě, že zvířeti nejste sami schopni uši vykapat, nezbývá vám nic jiného než se domluvit s veterinářem a chodit na tento úkon do ordinace.
Dráždit a zraňovat ucho psa mohou i osiny trav, které se dostanou do zvukovodu. V takovém případě často dochází k zanícení a zvířeti se spustí z ucha hnisavý výtok. Vždy je v těchto případech nutné odborné odstranění cizího tělesa a vyčištění zvukovodu. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může v nejhorším případě dojít až k perforaci (proděravění) bubínku.
Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné. Ucho vyčistěte následujícím způsobem: pořiďte si roztok na rozpouštění mazu v uších, ten aplikujte do zvukovodu (klidně ve větším množství) a chrupavčitou trubici zvukovodu masírujte tak, abyste slyšeli šplouchání. Pak už jen vytírejte papírovým kapesníkem namotaným na prstu to, co zvíře vyklepe do ústí zvukovodu. Před čištěním druhého ucha vždy očistěte kónus kapek (hrozí riziko zavlečení infekce z nemocného ucha do zdravého). Pokud si nevíte rady, nechte si od veterináře předvést, jak ucho správně vyčistit (případně jak aplikovat speciální kapky při léčbě).
V naší poradně s názvem STRUPY NA KŮŽI U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Karabčík.
Zdravím je zimní počasí a kočka se neustále drbe prohlédl jsem jí a nahmatal malé stroupky po celé délce hřbetu od hlavy až k ocasu jinde ne jsem z vesnice a kočka chodí denně ven chytá myši a samozřejmě přijde do styku i s jinýma kočkama . Divné je že nejde ani do svých oblíbených pelíšků.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Veterinář.
Kočičí miliární dermatitida, často nazývaná kočičí stupy, je běžné kožní onemocnění, které postihuje kočky všech věkových kategorií a plemen. Tento stav je charakterizován malými, vyvýšenými a krustovitými lézemi, které se obvykle nacházejí na hlavě, krku a zádech kočky. Tyto hrbolky na krku a zádech kočky mohou extrémně svědit, což způsobuje, že se kočka škrábe a kouše si postižená místa, což vede k dalšímu podráždění a potenciální sekundární infekci kůže. Miliární dermatitida u koček může být způsobena různými faktory, ale dva nejčastější jsou přecitlivělost na bleší kousnutí a alergie, a to i alergie na ostatní kočky. Zde můžete vidět, jak vypadá miliární dermatitida u koček: https://www.google.cz/image…
Léčba kočičí miliární dermatitidy začíná identifikací a řešením základní příčiny, jako jsou blechy, alergie nebo infekce. Váš veterinář může předepsat topické krémy nebo masti, perorální léky nebo doporučit hypoalergenní dietu, která pomůže zvládnout příznaky.
Při správné a trvalé léčbě může mnoho koček zaznamenat výrazné zlepšení svého stavu a vést pohodlný život.
Chcete-li pomoci vaší kočce s miliární dermatitidou, existují různé možnosti léčby.
Zde je to, co můžete udělat:
1. K hubení blech používejte přípravky proti blechám: Pokud jsou problémem blechy, je nezbytné zavést účinná opatření proti blechám.
2. Poraďte se se svým veterinárním lékařem o změně stravy: Pokud máte podezření na alergie na kočičí krmivo, může být doporučena hypoalergenní nebo nová proteinová dieta.
3. Aplikujte předepsanou kontaktní léčbu: Léčivé šampony, spreje nebo krémy mohou pomoci zmírnit svědění a zklidnit kočičí kůži.
4. Podávejte předepsané léky: Antihistaminika nebo kortikosteroidy mohou být použity ke snížení zánětu a zmírnění alergických reakcí u koček.
5. Léčba sekundárních infekcí: Antibiotika nebo antifungální léky mohou být předepsány, pokud se v důsledku poškrábání vyvinuly bakteriální nebo plísňové infekce.
Závěrem lze říci, že miliární dermatitida je běžné kožní onemocnění u koček, které může být způsobeno bleší alergickou dermatitidou, alergeny z prostředí, potravinovými alergiemi a folikulitidou. Ačkoli jsou příznaky u různých případů často podobné, je důležité rozpoznat příčinu miliární dermatitidy vaší kočky, abyste jim mohli poskytnout tu nejlepší možnou léčbu a péči. Promluvte si se svým veterinářem o potenciálních spouštěcích mechanismech miliární dermatitidy vaší kočky a o tom, co můžete udělat pro zmírnění jejích příznaků.
Často, když si fena olizuje určitou oblast těla, tak jí tato část bolí nebo je to její způsob, jak se to snaží vyčistit. Některé feny to používají jako techniku sebeukájení.
U feny může být podezření, že možná trpí infekcí močových cest, nebo může mít nějaký typ vaginální infekce, která způsobuje podráždění. Navrhuji, abyste ji vzali do její veterinární ordinace, aby jí mohli provést analýzu moči, fyzickou prohlídku a možnou kultivaci její vaginální oblasti. Jakmile budou výsledky k dispozici, může veterinář předepsat antibiotika k léčbě infekce. Doma můžete zabránit jejímu olizování vaginální oblasti umístěním límce v podobě trychtíře.
I když si fena myslí, že čištění oblasti pomáhá, může ve skutečnosti způsobit větší podráždění oblasti a pokožky. Měli byste se podívat na vnější stranu její vaginální oblasti a zjistit, zda nevidíte něco neobvyklého, jako je výtok nebo bulka. Můžete také zkusit odebrat vzorek její moči a zjistit, zda vizuálně uvidíte nějaké změny v její moči, jako je krev nebo pevné zbytky. Poté, co kontaktujete svou veterinární ordinaci, informujte je o svých zjištěních a zeptejte se, zda musíte přivést fenu nebo zda můžete přinést čerstvý vzorek moči. Pokud byla vaše fena nedávno na kontrole, nemusí potřebovat další vyšetření, vše závisí na veterináři.
Ve svém příspěvku UŠNÍ SVRAB U ŠTĚNĚTE Z CHOVNÉ STANICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobry den,u 3.mes.stenete dg.usni svrab.Od matky odstaven v 6.ty.v 9.ty dan k prodeji.Ma svrab od ostatnich psu?Muze majitelka vedet,ze ma nemocne psyi?Kvs tvrdi,ze provadi u ni kontroly a ze jsou psi v poradku.Ale psi ziji venku,tak asi nevidi,ze se v noci skrabou.Veterinar asi nekontroluje usi,chci si stezovat na jeji chovnou stanici.Jakou mam sanci,at se vysetri ostatni psi u ni.Mnozstvi mopsu asi 10v kotci,po odebrani od matky,at se uci stene zrat,zilo s jinou desitkou psu.Nic jsem nenadelala,kdyz jsem se na KVS Pelhrimov,ptala na takovy zpusob chovu.Ze je tam vse v poradku a ted svrab.Myslim,ze to byva v takovych podminkach.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Svrab (postaru prašivina) je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobeného drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Svrab se řadí mezi kožní nemoci u psů. Ačkoliv má jen zřídka fatální následky, včasné rozpoznání tohoto problému vede ke zkrácení jinak dlouhodobé léčby.
Zákožka svrabová se u psů projevuje velkou svědivostí, a tedy častým drbáním, což je stejný příznak jako v případě alergií. Nejčastěji se projevuje tím, že pes se škrábe a kouše. V případě zákožky svrabové, která způsobuje svrab, se psi musí škrábat především v teplém prostředí. Svědění je tak velké, že se pes musí škrábat jak ve dne, tak i v noci. Parazit je pro lidské oko neviditelný. Zákožka svrabová totiž žije v hlubokých vrstvách pokožkové škáry a nevyskytuje se rovnoměrně po celé ploše kůže. Může se tedy stát, že ani po rozboru kůže u veterináře se nemusí přítomnost parazita u psa objevit.
Zákožka svrabová se do pokožky psa dostane v místech, kde je kůže jemná, jde tedy především o vnitřní stranu stehen, okolí očí či oblast kolem kořenů ušních boltců nebo přímo v uších. Na těchto místech se pes škrábe a kouše, čímž rozšíří nákazu na další části těla. Kromě svědění možná časem zpozorujete, že srst vašemu psovi na určitých místech vypadá nebo že váš pes ztrácí na hmotnosti.
Svrab se léčí buď lokálně, kdy se postižené místo musí nejprve důkladně omýt šamponem, poté se aplikuje léčebný přípravek, který vám určí veterinář. Tuto proceduru musí pes podstoupit jednou týdně několik týdnů po sobě. Více se však doporučuje užití celkové terapie, kdy se zvířeti aplikuje preparát dozadu za krk. Látky, které působí účinně proti různým parazitům, se dostanou do krve a účinkují zhruba měsíc. Aby se svrab vyléčil úplně, dávají se většinou dvě dávky přípravku.
Pokud se vám podaří svrab úspěšně zlikvidovat, nemusíte mít dále obavy o vlastní zdraví. Svrab se totiž přenáší i na lidi, ale může se rozmnožovat pouze na těle psa.
Ušní svrab je onemocnění zevního zvukovodu zvířat, které způsobují parazitičtí roztoči z čeledi Prosoptidae. Původcem ušního svrabu psů je strupovka ušní (Otodectes cynotis). Nemoc se projevuje intenzivním svěděním a v pokročilých stadiích se může objevit i páchnoucí výtok z uší a hnisavý zánět zvukovodu, který může vést až k proděravění bubínku a rozšíření infekce do středního i vnitřního ucha. U psů je ušní svrab příčinou asi 5 % všech zánětů zvukovodu, na rozdíl od koček se ale u psů objevují příznaky dříve. Zdá se, že svědění, které u některých zvířat provází infekci otodektovým svrabem, je způsobeno spíše alergickou reak
Ušní svrab, lidově také prašivina, je onemocnění zevního zvukovodu zvířat, které způsobují parazitičtí roztoči z čeledi Prosoptidae. Původcem ušního svrabu koček je strupovka ušní (Otodectes cynotis), která napadá i ostatní šelmy. Nemoc se projevuje intenzivním svěděním a v pokročilých stadiích se může objevit i páchnoucí výtok z uší a hnisavý zánět zvukovodu, který může vést až k proděravění bubínku a rozšíření infekce do středního i vnitřního ucha. U koček se vyskytuje mírnější forma nemoci, případně onemocnění probíhá bez příznaků.
Strupovka ušní dosahuje velikosti asi 0,5 mm a je možné ji spatřit i pouhým okem. Samička klade vajíčka na kůži hostitele a vývojový cyklus (doba, za kterou samička z nakladeného vajíčka začne klást vlastní) trvá asi tři týdny. Paraziti se živí odloupanými buňkami pokožky, nesají krev. Dospělí roztoči jsou pohybliví a mohou krátkou dobu přežít i bez hostitele.
Z domácích zvířat je nejčastěji ušní svrab diagnostikován právě u koček. Klinicky se projevuje zejména u zanedbaných koťat nebo starších jedinců a je příčinou 60–70 % zánětů zvukovodu. Zdá se, že svědění, které provází infekci otodektovým svrabem, je způsobeno alergickou reakcí na přítomnost roztočů spíše než parazitem samotným. U některých zvířat mohou příznaky vyvolat už dva roztoči, u jiných se objeví až při těžkém napadení nebo vůbec. Svědění se u zvířat projevuje intenzivním škrábáním, které může vést až k poraněním, a třepáním hlavou.
Přítomnost parazitů rovněž stimuluje tvorbu ušního mazu, který je nápadně tmavý a připomíná kávovou sedlinu. Strupy a maz obsahují živé roztoče a jsou proto infekční pro ostatní vnímavá zvířata. Na člověka toto onemocnění není přenosné. Neléčený svrab může vést k těžkým hnisavým zánětům zvukovodu, které mohou postihnout i bubínek nebo se šířit dále do středního ucha. Objeví-li se u kočky svědění nebo výtok ze zvukovodu, je nutné navštívit veterináře. Výše popisované příznaky mohou být způsobeny i jinými druhy roztočů, kvasinkami nebo plísněmi. Pokud je diagnostikován ušní svrab, veterinární lékař vybere pro vaši kočku adekvátní terapii, kterou může být například aplikace příslušného spot-on přípravku. V případě závažného zánětu ve zvukovodu je třeba doplnit terapii vhodnými antibiotickými kapkami do uší. Vždy je však nutné přeléčit všechna zvířata v domě.