HLASOVÉ PROJEVY MORČETE je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Morče je milé a společenské zvíře. Je dobrým společníkem ve hře, rádo se nechá hladit a také je mazlivé.
Morče
Morče původně pochází z jihoamerického kontinentu. Dnes jsou tito hlodavci zdomácnělá zvířata, jejichž chov je rozšířen téměř po celém světě. Morčata jsou malá, krotká a neagresivní zvířata. Jejich chov není nikterak náročný.
Morče se při správné péči může dožít až 7 let. Dospělé morče dorůstá velikosti cca 35 cm a váží v průměru 0,7–1,8 kg (podle druhu).
U morčete dbejte především na to, aby dostatečně obrušovalo řezáky (aby je nemělo přerostlé), a pečujte o jeho drápky, které je dobré zastřihávat.
Do určité míry lze i tak malé zvíře, jako je morče, naučit čistotě. V dnešní době je na výběr mnoho druhů morčat s různými typy srsti – krátkosrstá, rozety, peruánci, šeltie, morčata se saténovou srstí a dokonce i skinny morčata (bezsrstá). Protože jsou morčata společenská zvířata, je dobré zvážit chov jednoho nebo více jedinců v závislosti na časových možnostech majitele. Pokud chcete mít z morčete mazlíčka, je dobré chovat pouze jedno. Obecně se uvádí, že je vhodnější chovat samičku. Samečci po dosažení pohlavní dospělosti šíří intenzivní zápach. Tomu však lze zabránit kastrací.
U morčat je zcela běžné požírání vlastního trusu – koprofágie. Zvíře tím totiž získává vlákninu, která udržuje ve střevech rovnováhu a pomáhá předcházet problémům se zažíváním.
Před morčaty je dobré dostatečně zabezpečit veškeré kabely od TV a jiných spotřebičů. Zvíře by je mohlo rozkousat a ublížit samo sobě.
Morčata jsou savci. Jsou to býložravci živící se výhradně rostlinnou stravou. Přirozenou potravou jsou nejrůznější rostliny, listy, kořeny a vše šťavnaté (traviny, byliny), ale také různá semena. Potrava pro morče by měla být co nejvíce pestrá. Základní složkou potravy je seno. Zvláště kopřivové seno mají morčata ráda, obsahuje mnoho živin a prospívá srsti. Krmnou dávku je dobré doplňovat vhodnou zeleninou, v létě čerstvou trávou a bylinkami. Občas můžeme přidat vhodné ovoce nebo pamlsek pro morčata. Nepostradatelnou součástí krmiva je podávání vitamínu C, který je zvlášť důležitý, protože si jej morče nedokáže samo vytvořit. Samozřejmostí je celodenní přístup k čerstvé vodě.
Ve volné přírodě morčata obývají skalnaté oblasti, bažiny, savanu a okraje lesů. Žijí v norách, které si vyhrabou sami, nebo obydlují opuštěné nory jiných zvířat. Žijí ve společenských skupinách a nejaktivnější jsou v noci. Mají skvěle vyvinutý sluch. Mimo sluchu také dobře vidí, protože jejich zorný úhel je poměrně velký, a dokonce dokážou rozlišovat barvy, především červenou, modrou, žlutou, dále také zelenou, oranžovou i fialovou. Čich morčat je lepší než čich člověka.
Morče je hlodavec, který nešplhá a neleze do výšky. Postačí mu tedy obydlí, které nemusí být vysoké. I přesto, že se morče po
V České republice je lov zvěře blíže specifikován (určena doba lovu jednotlivých druhů zvěře a stanoveny podmínky lovu) v zákoně o myslivosti č. 449/2001 Sb. V páté části, III. – V. hlavě a ve vyhlášce Mze č. 245/2002 Sb., ve znění vyhlášky č. 480/2002 Sb. Zároveň se lovu věnuje také myslivecký řád ČMMJ v kapitole Lov zvěře a v kapitole Myslivecká morálka, zvyky a tradice.
Způsob lovu zvěře vždy závisí i na jeho druhu. Jinak se loví zvěř spárkatá a jinak zvěř drobná. U mysliveckého lovu je zároveň také velmi důležité mít na paměti, že žádný lov by neměl být nekontrolovatelný, cílem žádného myslivce by nikdy nemělo být vyhubit co nejvíce zvěře. Myslivec svým lovem jen pomáhá regulovat počet kusů zvěře v přírodě. Zároveň se v dnešní době nevyužívá lovu zvěře do smrtících pastí. V neposlední řadě je vždy potřeba mít na paměti, že myslivec by měl vystřelit na zvěř jen v tom případě, že ji stoprocentně rozeznal, a nedošlo tedy k žádné záměně (druhu zvěře, pohlaví, věku atd.).
Řádný myslivec se také na lov nevypraví jen tak v oblečení, v němž chodí běžně doma, jen s kulovnicí přes rameno. Kromě lovecké výzbroje (lovecké zbraně chladné a palné, optika) musí mít také loveckou výstroj. Jejíž součástí je lovecký úbor (pokrývka hlavy, plášť, oblek, obuv), loveckou brašnu (nebo batoh), případně hůl (opěrná hůl slouží k bezpečnějšímu zamíření), sumku na kulové náboje. Pokud myslivce předpokládá při lovu čekání, může se vybavit také trojnožkou k usednutí, nebo sedací holí. Při společných lovech musí mít vedoucí honu také loveckou trubku k hlášení povelů.
Při lovu jakékoliv zvěře je vždy důležité před výstřelem zvěř správně posoudit (např. poznat jestli zrovna tento kus je možné v určitém období lovit). Lovci obvykle posuzují před lovem výživný stav jelena, jeho držení těla, chůzi, zranění, abnormality, kůži, srst, tělesné otvory i hlasovéprojevy.
Pokud je výživný stav jelena méně dobrý, pozná to lovec tak, že jsou vidět kosti lopatky, pánve i žebra. Příčinou mohou být různá onemocnění, ale i zranění, nedostatky ve výživě, nebo i vliv může mít pohlavní aktivita v říji.
I nápadně změněné držení těla je způsobené často zraněním, nemocemi, parazity, případně ale i vrozenými abnormáliemi, nebo vyčerpáním.
Za špatnou chůzi jelena se považuje kulhání, vrávorání, narážení do překážek, i jiné změny v pohybu.
Před lovem musí lovec sledovat i ostražitosti jelena. Sleduje, jeho pozornost vůči okolí i vůči jiné zvěři, jeho chování v tlupě, častost jištění. Lovec sleduje také nápadné změny na kůži či srsti: jestli barva odpovídá ročnímu období, jestli je srst lesklá / matná, zkoumá se i hladkost srsti, jestli nemá na těle místa bez srsti. Kůže a srst jsou důležité pro posouzení celkového zdravotního stavu zvířete.
U jelena se také zkoumají jeho hlasovéprojevy, jestli nenaříká (příčinou by mohla být silná bolest, nebo velký strach), jestli nekašle, nefuní, nechroptí.
Papoušek senegalský červenobřichý žije v Ghaně a západní Nigérii. Velikost papouška je 22 až 25 cm, hmotnost se pohybuje od 130 do 150 g. Samice snáší 2–4 ks vajec, inkubační doba je 28–30 dnů. Délka života je až 25 let.
Je velmi hojný v lesnatých savanách a otevřených lesích a často zalétá v malých hejnech i do zahrad na okrajích měst. Zdržuje se ve skupinách od 10 do 20 jedinců, v době hnízdění v párech. Samice snáší do stromové dutiny 3 až 4 vejce a sedí na nich 28 až 30 dnů. Mláďata opouštějí hnízdo obvykle ve stáří 11 týdnů. Potrava se skládá ze semen, výhonků a různého ovoce.
Papoušek senegalský hnízdí brzy na jaře a je závislý na období dozrávání vegetace. V této době vykazuje jeho opeření nejvyšší intenzitu barvy. Není nijak hlučný, přestože umí vydat pronikavé písknutí, projevuje se většinou jen mírně hlasitě a jeho přirozené hlasovéprojevy nejsou nepříjemné. Má-li tento bravurní letec možnost každodenního proletu po místnosti, spokojí se i se středně velkou klecí. Takové vlastnosti z něj činí velmi vhodný druh pro chov v bytech. Poznáme jej podle jasně žlutých očí. Na tmavých prstech má ostré drápy. Jejich úchop je pro člověka dosti bolestivý. Pustíme-li ho do voliéry, zůstane plachý.
Papoušek senegalský se v přirozeném prostředí živí semeny, bobulemi, ořechy, květy, listy a větvičkami stromů, příležitostně i hmyzem.
Voliéra pro tento druh papouška by měla mít železnou konstrukci se silnějším pletivem a rozměry alespoň 2 x 1 x 2 m (vnitřní část), s přilehlým výletem 4 x 1 x 2 m (d x š x v). Důležité je dostatečné vybavení bidly vodorovnými i svislými, protože rádi a často šplhají. Budky jim vyhovují vertikální, zavěšené ve vyšší úrovni. Rozměry budky by se měly pohybovat kolem 60 x 20 cm (výška x průměr), s vletovým otvorem 8 cm. Vzhledem k tomu, že v přírodě obsazují dutiny poměrně těsné, je vhodné, pokud to jde, předložit jim na výběr ještě i budku s menším vnitřním průměrem. V našich klimatických podmínkách připadá hlavní období hnízdění na listopad/prosinec, kdy je jim nutné vytvořit patřičné podmínky. Nezbytné je včasné přemístění z venkovních voliér do vytápěných prostor, respektive možnost přitápění ve vnitřní chráněné části u celoročních kombinovaných voliér.
Amazónek modrohlavý (Pionus menstruus) je od ostatních druhů papoušků dobře rozeznatelný díky svému výrazně modře zbarvenému opeření hlavy, podle něhož také získal jméno. Toto opeření se však objevuje až v dospělosti, a proto se často stane, že je tento druh při nákupu dosti opomíjen a místo něj dostanou přednost papoušci, kteří mají nádherné zbarvení již v útlém věku. Tento papoušek vám může díky své oddané povaze, roztomilému chování a vysokému věku, kterého se dožívá (průměrně okolo 25 let, někteří jedinci až 40 let), být dobrým společníkem po podstatnou část vašeho života.
Řadí se mezi středně velké papoušky – dorůstá do délky okolo 27,5 cm a váží průměrně 245 gramů. Pohlaví nelze s jistotou vizuálně rozeznat. Celkově je zelený, hlavu a krk má modré, hrdlo růžově červené, příuší tmavě červené. Horní psa jsou zelená s olivově hnědým nádechem a modravým lemem konců pírek. Spodní krovky ocasní má červené, na konci modravě zelené. Ocas je zelený, u kořene na vnitřní straně červený, po stranách a na špici modrý. Zobák tmavě šedý, u kořene a po stranách červenější, oko tmavě hnědé, běhák zelenavě šedý. Mláďata mají celkově mdlejší barvy. Hlava je převážně zelená s několika modrými pírky.
V přírodě je amazonek modrohlavý široce rozšířen. Obývá téměř celou tropickou část a většinu severní části Jižní Ameriky kromě vysokých oblastí v Andách. Dále se vyskytuje také v zemích centrální Ameriky. Tráví čas ve větších hejnech, pouze v období páření a hnízdění jej můžeme spatřit v párech. Hejna se zdržují na otevřených zemědělských oblastech.
Do chovu je tento papoušek velmi vhodný. Jeho hlasovéprojevy nejsou nikterak nepříjemné ani tolik hlasité jako u některých jiných druhů papoušků. Pohlavní dospělosti dosahuje ve věku 3 let.
Úspěšný odchov je možný jen v dosti prostorné kleci, kde bude mít pár dostatek prostoru pro létání. Ptáci musí být totiž pro hnízdění v dobré kondici. Rovněž výběr partnera a soudružnost páru je pro úspěch chovu rozhodující. Hnízdní období začíná většinou v březnu až květnu, ale důležitým faktorem je i prostředí, kde jsou papoušci umístěni. Po páření samička snese obvykle 3 až 4 vajíčka. Po snesení prvního nebo druhého ihned nasedá. Doba inkubace trvá 26 dní. V budce mláďata rostou a opeřují se po dalších přibližně 70 dnů. Amazónek modrohlavý obvykle hnízdí dvakrát za sezónu. Jako hnízdní budka je nejvhodnější přírodní dutý kmen s průměrem 30 cm a výškou 50–70 cm. Budku je nutné vybavit vletovým otvorem o průměru 10 cm. Na dno budky se dává asi 15centimetrová vrstva dřevěných pilin.
Nejen během hnízdění vyžadují amazónci modrohlaví výbornou kondici. Kromě poskytnutí dost
Jestliže si chcete pořídit neobvyklé morče nebo morče s delší srstí, rozhodněte se pro druh nazývaný morče rozeta. Toto morče je mezi chovateli velmi oblíbené a především mezi začátečníky žádané pro svůj netradiční rozčepýřený vzhled. Na první pohled se může zdát, že jeho srst roste na všechny strany, pokud se ale zadíváme pozorněji, zjistíme, že má podobu malých vírů, které jsou pravidelně rozložené.
I v rámci rozet se můžeme setkat s několika druhy morčat. Víry se tak mohou nacházet po celém těle nebo pouze na hlavě. Na toto členění se dbá především u šlechtěných morčat, jestliže ale takové morče pochází ze zkřížení obyčejného hladkosrstého a rozety, vzhled může být velmi variabilní.
Tato plemena morčat mívají na těle alespoň 8 rozet. Jejich rozmístění by mělo být co nejrovnoměrnější. Jedná se o krátkosrstou variantu morčat, která se označuje nejen jako rozetová, ale také jako habešská. Za zemi původu můžeme označit Anglii, kde byla vyšlechtěna. Tento typ srsti je dominantní a dědí se. Jestliže tedy zkřížíme rozetové morče a hladké morče, pravděpodobně nevznikne příliš pěkný potomek. Jestliže ale máme morčátko pouze jako domácího mazlíčka, ničemu to rozhodně nebude vadit.
Právě srst je na morčeti rozeta tím nejzajímavějším. Neměla by být delší než 4 cm. Má řídkou podsadu a nezacuchává se, takže toto morče nevyžaduje o moc víc péče než morče hladké, jak by se mohlo mnoho chovatelů mylně domnívat. Každá rozeta na srsti by měla vycházet z jednoho bodu a z něj vytvářet jakoby kalíšek na všechny strany. Rozložení rozet v srsti morčete není nějak striktně dáno, pouze se požadují dvě rozety na hřbetě, dvě v zadní části a dvě na bocích a kyčlích. Na ramenech morčete nejsou nutností.
Obvyklá jsou jednobarevná morčata v červeném, černém nebo bílém odstínu. Velmi pěkně vypadají také pestrobarevné rozety.
Také tento druh je společenský, takže je lépe jej chovat ve větších skupinách, ačkoli se samci někdy mohou prát. Často se chová i s králíky. Při chovu v domácnosti je náchylný na průvan, vhodnější je chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde je možnost pastvy, musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo). Morče se nesnaží utéct ani kousat.
Ubikace morčete by měla být v interiéru umístěna na vhodném místě. Ideální je takové, kde je světlo, není tam přetopeno a zároveň zde nefouká, jelikož morčata jsou náchylná na nachlazení. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče svému dítku, nebojte se dát ho přímo do dětského pokoje, buď na stolek, na skříň, nebo třeba i přímo na zem.
Morče rozeta se dá zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, cena se pohybuje kolem 100 korun.
I morčata trpívají na lupy, které vypadají jako ošklivé bílé až žluté mazlavé šupinky. Pro odstranění takového problému je možné používat sírosalicylový šampon. Tento šampon pomáhá i při jiných kožních problémech, jako jsou některé dermatitidy a dermatofytózy.
Koupání
Před koupáním si připravte všechny potřebné věci – to abyste co nejvíce zkrátili dobu, po kterou budete morče upravovat (hřeben, ručník, šampon, kondicionér, fén).
Do dvou nádobek si nařeďte šampon a kondicionér (na jeden díl detergentu čtyři až pět dílů teplé vody). Do umyvadla (vany, škopíku) si připravte neklouzavou podložku (stačí přeložený ručník) – morčátku to nebude při koupání klouzat a bude klidnější. Nastavte správnou teplotu vody – morče má poměrně vysokou tělesnou teplotu, takže by voda měla mít kolem 42 °C, aby mu byla příjemná.
Morčata vždy koupejte pod tekoucí vodou, a ne tak, že je postavíte do škopíku, ve kterém je voda. Tento způsob je krajně nevhodný, protože koupete morče ve špíně, která se z něj odmočila, a navíc se morče do vody téměř okamžitě vyčůrá.
Morče řádně namočte (pozor dávejte na očka a ouška) a potom našamponujte – nezapomeňte ani na místa pod krkem, v podpaží, tříslech a podobně. Hlavičku myjte opatrně, i když jsou současné šampony k očím šetrné. Opláchněte a postup opakujte, dokud vám nepoteče při splachování čistá voda (u morčat stačí většinou dvakrát – poprvé se srst umyje, podruhé se uzavře chlup). Pak použijte kondicionér, který řádně vetřete do srsti na celém těle (opět pozor na hlavičku). Nechte ho působit asi minutu a pořádně spláchněte, dokud srst pod prsty nebude vrzat. Kondicionér srovná pH kůže a vyhneme se tak jejímu podráždění a případné tvorbě lupů.
Morčátko zabalte do ručníku a jemně promačkejte (v zimě můžete ručníky nahřát na topení). Pak ho přendejte do suchého, kde ho nechte zabaleného cca pět minut. Nezapomeňte vytřít ouška (ale jen ty části, které jsou vidět). Fénujte na střední teplotu ze vzdálenosti minimálně 30 cm. Rovnosrstá plemena (sheltie, peru) při fénování pročesávejte proti směru růstu srsti hřebenem. Kudrnáčkům srst pouze nadzvedávejte prsty. Pro podporu prstýnkovaté struktury srsti můžete na suchou srst použít přípravky na upevnění textury srsti a „namačkat“ lokny. Tyto přípravky obsahují většinou lanolinový či olivový olej, který brání zacuchávání srsti, podporuje její růst a kvalitu, ale neobsahují žádná zakázaná tužidla ani laky (například objemový kondicionér Vital od Bea Natur).
Pro bílá morčata, která mívají zažloutlou srst, použijte při koupání bělicí šampon či gel (a jedna malá rada – těmto morčátkům nedávejte k jídlu mrkev, červenou papriku, žlutozrnno
Morče domácí je domestikovaná forma jihoamerického divokého morčete. V průběhu let bylo vyšlechtěno mnoho plemen a mutací lišících se barvou, délkou a uspořádáním srsti a také barvou očí. Má válcovitou postavu s velkou hlavou a krátkým krkem, zaoblený zadek bez ocasu. Na předních nohou má 4 prsty, na zadních 3. Má 12 zubů, z toho 4 hlodáky, zbytek stoličky.
Délka je 20–36 cm, váha obvykle 0,7–1,2 kg, ale mohou mít i 1,8 kg. Má hustou srst a jeho tělu dominuje široká zaoblená hlava, široký hřbet a krátký krk. Pokud jej nebudete příliš překrmovat, bude jeho tělo vypadat spíše svalnatě.
Morčata jsou společenská, chovají se obvykle i ve větších skupinách, ačkoli se samci někdy mohou prát. Často se chová i s králíky. Při chovu v domácnosti je morče náchylné na průvan, vhodnější je chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde má možnost pastvy, musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo). Morče se nesnaží utéct ani kousat.
Jelikož se jedná o společenská zvířata, je vhodnější pořídit si třeba pár morčat nebo dvě samičky, které spolu obvykle dobře vycházejí. Pokud si doma ubytujete dva samečky, začnou se vám v dospělosti pravděpodobně prát.
Ubikace morčete by měla být umístěna na vhodném místě, ideální je takové, kde je světlo, není přetopené a zároveň zde není průvan, protože morčata jsou náchylná k nachlazení. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče dítěti, nebojte se dát ho přímo do dětského pokoje, buď na stolek, na skříň, nebo třeba i přímo na zem.
Morče se dá zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, jeho cena se pohybuje kolem 60 korun.
Mezi projevy vyrážky patří škrábání, zarudlá kůže a vypadávání srsti. Projevy závisí na druhu onemocnění.
Škrábání
Škrábání jako průvodní jev kožních chorob má mnoho příčin. Měli bychom sledovat, zda se na těle psa nevyskytují paraziti (blechy, vši, roztoči) nebo bakteriální nákazy (malá, infikovaná a šupinatá místa a červené zanícené plošky).
Příčinami škrábání může být zamoření parazity, ušní onemocnění, onemocnění análních žláz či podráždění (zarudlé břicho).
Léčení souvisí se specifickými příčinami infekce. Proti parazitům se používají protiparazitní koupele (neznáte-li parazita, postupujte jako při hubení blech), omývání infikovaných míst antibakteriálním roztokem. Všechny nákazy, ušní choroby nebo zanícené anální žlázy vyžadují veterinární péči. Při podráždění pokožky odstraňte příčiny, které je způsobují (nylonové koberce, dezinfekční prostředek na mytí podlahy). Když léčení selže, poraďte se s veterinářem.
Pokud je kůže popraskaná nebo mokvá, tak se okamžitě poraďte s veterinárním lékařem.
Zarudlá kůže
Tento příznak signalizuje začátek onemocnění ještě předtím, než se plně rozvine.
Příčinami může být přítomnost blech, vší, podráždění pokožky dotykem, alergický zánět kůže a bakteriální nákazy.
Léčení souvisí s příčinou infekce. Jakmile dojde k přesnému ohraničení napadeného místa, naneste na ně zinkovou mast. Při větším rozšíření použijte dětský lanolinový šampon, který dobře opláchne dráždivé látky a zklidní pokožku. Suchou kůži ošetřete sprejem proti blechám. Když do 24 hodin nedojde ke zlepšení, poraďte se s veterinářem.
Vypadávání srsti
Příčiny vypadávání srsti psů jsou různé. Je třeba vždy věnovat pozornost srsti i pokožce psa a prohlédnout jej, zda se u něj nevyskytují zlámané chlupy, jestli nemá zanícenou kůži, holá místa, jestli mu symetricky nevypadává srst nebo nepřiměřeně dlouho nelíná.
Dalším důvodem vypadávání srsti bývá škrábání (zarudlá kůže, zlámané chlupy), poruchy růstového cyklu (holá místa) a výživa.
Nejčastější příčinou vypadávání srsti jsou však hormonální poruchy, které vyžadují veterinární péči. Jsou-li zaviněny nevhodnou skladbou potravy, dávejte psu multivitaminy a olej, které zastaví línání. Jestliže se po několika týdnech stav nezlepší, spojte se ihned s veterinářem.
Psi se třesou a rychle dýchají, když si hrají, protahují se anebo když se chtějí zbavit něčeho na svém kožichu, například vody. Třes a zrychlené dýchání se často vyskytují u malých plemen, v těchto případech se obvykle nejedná o zdraví ohrožující stav. V tomto případě může být důvodem strach nebo okolní nízká teplota. Existují i další důvody, proč se pes třese a zároveň není fyzicky nemocný, viz níže.
Příčiny třesu a zrychleného dýchání a jejich možná řešení:
Radost
Psi mohou projevit svou radost rychlým dýcháním a třesem.
Co s tím dělat
Tento jev do pár minut sám vymizí.
Mokrá srst
Dalším důvodem třesu a rychlého dýchání u psů může být reflex oklepání se, kdy se pes jednoduše snaží uschnout rychleji. Tento reflex neprobíhá vědomě, pes nechce uschnout, ale tekoucí voda (nebo jiné předměty) ho na těle svědí/dráždí, a tak následuje oklepání a zrychlený dech psa.
Co s tím dělat
Tyto projevy psů jsou zcela běžné a nepřinášejí nutnost léčby. Zklidněte psa nebo jej osušte.
Hyperaktivita
Někdy jsou třes a zrychlené dýchání signálem projevu hyperaktivity.
Co s tím dělat
V těchto případech třesu psa je vhodné se zamyslet nad cviky, které psa uklidní. Například jako odměnu psovi neházet míček nebo se s ním nepřetahovat, ale spíše ho odměnit pamlskem, pohladit ho a podobně.
Stres
Dalším důvodem třesu u psa může být stres. Pes může být stresován podobnými jevy jako člověk. Mezi časté patří: návštěva veterináře, bouřka, neznámé prostředí, neznámí lidé anebo neznámá zvířata. Na rozdíl od třesu z radosti má pes při stresu ještě další příznaky. Mezi tyto projevy úzkosti, respektive strachu patří: těžké nebo naopak zrychlené dýchání, chvění se, žvýkání či kousání okolních věcí, pomatené pohyby, vrčení, kňučení, projevy agrese a podobně. Frustrace či deprivace mohou u psa vyvolat selhání kardiovaskulárního systému, respektive srdce.
Co s tím dělat
U psa eliminujte spouštěče stresu. Pokud to není možné, pomalu psa na dané jevy zvykejte. Jestliže dojde k nenadálé situaci a pes je vystresovaný, zachovejte klidnou hlavu, mluvte na něj klidným hlasem a dělejte, jako že se nic neděje.
Stáří
U starých psů se může objevovat třes a rychlé dýchání proto, že jsou celkově náchylnější vůči patogenům.
Co s tím dělat
V tomto případě nelze stav psa léčit, ale příznaky lze zlepšit vhodnou formou terapie či medikace. Konzultujte stav psa s veterinářem.
Addisonova nemoc
Addisonova nemoc je způsobena nedostatkem kortizolu (hydrokortizonu), což je ho
Při léčbě kortikoidy se nejedná o prodloužení utrpení, ale o prodloužení kvalitního života. A to i o roky. Ano, nežádoucí účinky samozřejmě jsou, ty má každý lék, ale při správné indikaci a správném dávkování jsou daleko méně závažné než projevy choroby, kterou jimi léčíte.
Čímž se nedá jednoznačně říci, že každé nasazení kortikoidů je správné a skutečně léčí. Mnohdy jsou nasazeny skutečně „z jednoduchosti“. Ale v mnoha jiných případech je to jediná a nejlepší léčba, která umožní psovi anebo jinému zvířeti dlouhý a plnohodnotný život bez větších obtíží. Dlouhodobé užívání kortikoidů má však logicky své následky. Samotné vysazení kortikoidů pravděpodobně nepovede ke kýženému výsledku, neboť funkce nadledvin již bude pravděpodobně nevratně poškozena – nebudou tvořit kortikoidy v míře potřebné pro organismus. Nedostatek kortikoidů navíc spustí nejen alergické projevy.
Užívání kortikoidů je bohužel pro některé psy nezbytností. Mnohonásobně navýšené množství těchto látek v těle má ale vedlejší (nežádoucí) účinky:
vznik Cushingova syndromu;
po vynechání léčby nebo při rychlém snižování dávek může dojít k adrenokortikální insuficienci (takzvaná Addisonova choroba, je způsobena chyběním všech steroidů kůry nadledvin);
častou osteoporózu;
aseptickou nekrózu kyčelního kloubu;
poruchy zubní skloviny;
poruchu hospodaření se solí a vodou (následkem je přírůstek na váze, typicky nejvíce viditelný na trupu a obličeji);
zvýšenou chuť k jídlu (přispívá k přírůstku na váze);
dráždění žaludeční sliznice (pacient automaticky dostává přípravek na snížení kyselosti žaludku a ochranu sliznice);
ochablost svalů;
zvýšení hladiny krevního cukru (může dojít k rozvoji dočasné cukrovky);
snížení pevnosti kůže (může dojít až k tvorbě takzvaných pajizévek – strie);
zvýšení krevního tlaku;
zvýšenou ztrátu draslíku močí s jeho chyběním v organismu (draslík je pacientům dodáván ve formě tablet);
sníženou odolnost proti infekci;
rozvoj nespecifických infekcí (oportunními patogeny);
glukokortikoidy mohou maskovat lokální i celkové projevy zánětu (horečka);
podrážděnost, nespavost.
Seznam nežádoucích účinků je dlouhý. Některým komplikacím lze předcházet, jiným se ubráníme jen stěží. Kortikoidy jsou ale pro většinu chovatelů nezbytnou součástí života.
Morče rex je krátkosrsté morče se zvláštní strukturou srsti. Srst je jakoby kudrnatá a působí polámaným dojmem. Musí odstávat po celém těle. Nesmí nikde přiléhat. Pokud někde přiléhá, hodnotí se to jako chyba. Srst je hrubá. Toto plemeno nemá žádnou rozetu ani pony. Vyskytuje se ve všech barevných variacích. Velmi zvlněné a hrubé chlupy jsou asi 2 cm dlouhé, na hlavě a břiše o něco kratší. Velmi hustá srst je zvlněná díky redukci krycí srsti a změnám na chlupech.
Jelikož se jedná o společenská zvířata, nedoporučuje se chov jednoho jedince. Ideální je pořídit si třeba pár morčat nebo dvě samičky, které spolu obvykle dobře vycházejí. Pokud si doma ubytujete dva samečky, začnou se vám v dospělosti pravděpodobně prát. Možný je i chov s králíky.
Ubikace morčete by měla být umístěna na nějakém vhodném místě. Ideální je takové, kde je světlo, není tam přetopeno a zároveň nefouká průvan, jelikož morčata jsou náchylná na nachlazení. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče dítěti, nebojte se ho dát přímo do dětského pokoje. Přes léto je vhodný chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde je možnost pastvy. Morče musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo).
Morče rex je možné zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, jeho cena se pohybuje okolo 250 korun.
Texel má hustou dlouhou zvlněnou až krepovitou srst, která v ideálním případě tvoří kudrnaté prstýnky. Srst se rozčesává jen prsty, nikoli hřebínkem (popřípadě velmi řídkým hřebenem). Poté je vhodné morče vykoupat, aby se lokny vytvořily znovu. Stejně jako šeltie nemá texel nikde po těle žádné rozety ani pěšinky, srst je dlouhá, narůstá od temene hlavy a za ušima spadá dolů na zem. Na hlavě je krátká, mírně odstátá a na tvářích se tvoří takzvané licousy. Ty jsou velmi žádané a jejich absence je důvodem pro srážku bodů. Mezi hrubé vady patří výrazně krátká nebo rovná srst, rozety nebo pěšinky kdekoli na těle, výrazně krátké licousy nebo hříva.
Jde o společenské tvory, takže by se měli chovat ve větších skupinách, ačkoli se samci někdy mohou prát. Vhodný je chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde mají možnost pastvy, musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo).
Ubikace morčete by v interiéru měla být umístěna na nějakém vhodném místě. Ideální je takové, kde je světlo, není tam přetopeno a zároveň nefouká průvan, jelikož morčata jsou náchylná na nachlazení. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče dítěti, nebojte se ho dát přímo do dětského pokoje, buď na stolek, na skříň, nebo třeba i přímo na zem.
Morče texel lze koupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, cena se pohybuje kolem 250 korun.
Merino má stejně jako texel dlouhou zvlněnou až krepovitou srst, která v ideálním případě tvoří kudrnaté prstýnky. Srst se rozčesává jen prsty, nikoli hřebínkem (popřípadě velmi řídkým hřebenem). Poté je vhodné morče vykoupat, aby se lokny vytvořily znovu. Srst je dlouhá, narůstá od temene hlavy a za ušima spadá dolů na zem. Na hlavě má merino je čelní vírek (korunku), který je kulatý, otevřený a jeho středový bod není větší než špendlíková hlavička. Na hlavě je srst krátká, mírně odstátá a na tvářích se tvoří licousy (dlouhá srst na tvářích). Ty jsou velmi žádané a jejich absence je důvodem pro srážku bodů na výstavách. Mezi hrubé vady patří výrazně přerostlá nebo špatně tvarovaná korunka, výrazně velký nebo posunutý středový bod korunky, výrazně krátká nebo rovná srst, rozety nebo pěšinky kdekoli na těle, výrazně krátké licousy nebo hříva.
Morčata jsou společenská, chovají se obvykle i ve větších skupinách, ačkoli se samci někdy mohou prát. Často se chovají i s králíky. Při chovu v domácnosti jsou náchylní na průvan, vhodnější je tedy chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde mají možnost pastvy. Musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo). Morče se nesnaží utéct ani kousat.
Jelikož se jedná o společenská zvířata je vhodnější pořídit si třeba pár morčat nebo dvě samičky, které spolu obvykle dobře vycházejí. Pokud si doma ubytujete dva samečky, začnou se vám v dospělosti pravděpodobně prát.
Ubikace morčete v interiéru by měla být umístěna na nějakém vhodném místě. Ideální je takové, kde je světlo, není tam přetopeno a zároveň zde není průvan, morčata jsou totiž náchylná na prochladnutí. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče svému potomkovi, nebojte se ho dát přímo do dětského pokoje, ať už na stolek, na skříň, nebo třeba i přímo na zem.
Morče merino se dá koupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, jeho cena se pohybuje okolo 250 korun.
Coronet má dlouhou rovnou srst, která narůstá od temene hlavy a za ušima spadá dolů na zem. Na hlavě je srst krátká a přilehlá, na tvářích by měla být dlouhá a tvořit takzvané licousy.
Dominantním znakem tohoto plemene je čelní vírek, takzvaná korunka, která je kulatá, otevřená a její středový bod není větší než špendlíková hlavička. Neméně důležitá je i „hříva“, což je srst za krkem, která by měla být hustá a dlouhá. Mezi hrubé vady patří například přerostlá, uzavřená nebo mechanicky upravená (ostříhaná) korunka, výrazně velký, zdvojený nebo posunutý středový bod korunky, nerovnoměrně dlouhá nebo krátká srst, absence licousů.
Protože se jedná o společenská zvířata, nedoporučuje se chov jednoho jedince. Ideální je pořídit si třeba pár morčat nebo dvě samičky, které spolu obvykle dobře vycházejí. Pokud si doma ubytujete dva samečky, začnou se vám v dospělosti pravděpodobně prát. Možný je i chov s králíky.
Ubikace morčete by měla být umístěna na nějakém vhodném místě. Ideální je takové, kde je světlo, není tam přetopeno a zároveň nefouká průvan, jelikož morčata jsou náchylná na nachlazení. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče dítěti, nebojte se ho dát přímo do dětského pokoje. Přes léto je vhodný chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde je možnost pastvy. Morče musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo).
Morče coronet se dá zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, jeho cena se pohybuje kolem 200 korun.
Morče divoké je předkem morčete domácího. Liší se od sebe především stavbou těla. Divoký předek má tělo delší a hubenější, díky čemuž je také pohyblivější. Zbarvení je tmavohnědé až černohnědé. Kožich je poněkud tvrdší než u domácích morčat. Divoké morče má úzkou hlavu, což mu slouží k prolézání křovinami. Délka těla je 16–35 cm a hmotnost 400–700 g.
Ve volné přírodě nalezneme morče divoké v oblasti hor Jižní Ameriky, především žije v travnatých a křovinatých krajích od nížin Argentiny až po vysokohorská údolí v Andách, kde vystupují až do výše 5 000 metrů nad mořem. První zmínka o chovu morčat je stará už 9 tisíc let, kdy je chovali Indiáni pro jejich maso. V některých tamních oblastech se chová i dnes, uvádí se, že ročně je zabito a snědeno kolem 65 milionů morčat. Kromě zdroje masa bylo morče chováno i jako mazlíček pro děti. Už tehdy byly různé barevné typy, dokonce se vyskytovaly i rozety. Černá morčata byla hned po narození zabíjena kvůli pověrčivosti, že přináší smůlu.
Morče divoké je společenské zvíře, je aktivní ve dne i za soumraku. Žije v malých rodinných skupinách. Vyhrabává si jednoduché zemní nory nebo využívá opuštěná doupata jiných, podobně žijících zvířat. Málokdo by do morčat řekl, že jsou výbornými skokany, kteří dokážou vyskočit až do výšky jednoho metru.
Rozmnožování je téměř stejné jako u domácích morčat. Březost trvá 62–70 dní. Mláďata se rodí již se srstí, vidí, slyší, jsou zcela vyvinutá. Už druhý až třetí den mohou pojídat tuhou stravu, jsou tedy brzo samostatná. Samice mláďata kojí přibližně tři týdny.
Morče divoké lze zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, cena se pohybuje okolo 200 korun.