FIBROM NA ŠOURKU je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Fibrom je benigní, nezhoubný kožní útvar pocházející z vazivové tkáně. Fibromy se u psa mohou vyskytovat na různých místech, většinou však v přední části těla. Někdy se mohou objevit i v tlamě. Jejich odstranění není složité. Kožní nádory obecně jsou nejčastějšími nádory, které se u zvířat objevují.
Léčba a prognóza
Rizika u fibromu spočívají především v tom, že pokud se tento kožní nádor neřeší včas, může narůst do velkých rozměrů, kdy již bude jasně viditelný a navíc bude psovi komplikovat život. Co se týče léčby fibromu, existuje několik možností. Vždy je dobré vyhledat veterinárního lékaře a nechat psa vyšetřit. Na základě vyšetření pak lékař doporučí vhodnou léčbu.
Fibrom lze například odstranit pomocí laseru. Laserový paprsek dokáže odloupnout kůži ve velmi jemných vrstvách, tudíž zbaví psa fibromu velmi šetrně. Vytvoří se malý strup a ten po několika dnech odpadne. Někdy se může stát, že fibrom po čase zmizí sám bez léčby, to se ovšem stává zřídka. Laserová léčba je jednou z nejvíce používaných, neboť je šetrná a bezbolestná. Možné je také chirurgické odstranění.
Bezpříznakové fibromy se většinou neřeší. Je-li to nutné (fibromy s příznaky, nejistota stran diagnózy, obavy z toho, že se jedná o zhoubný nádor), fibrom se odstraňuje. To vede k vyléčení a navíc je k dispozici kompletní tkáň fibromu k histologickému vyšetření.
Příčina vzniku fibromů mnohdy není jasná, někdy mohou vzniknout na základě dlouhodobého mechanického dráždění tkání. Některé typy fibromů pak vznikají na podkladě dědičných onemocnění, jde například o mnohočetné neurofibromy při neurofibromatóze. Zvláštní formou jsou keloidní fibromy vznikající z keloidních jizev.
Fibromy mají podobu měkkých, či naopak tvrdých kulovitých ložisek. Kožní a podkožní fibromy vypadají jako boule pod kůží, které jsou kryté normálním kožním povrchem, fibrom se může vyskytnout prakticky kdekoliv na těle včetně dutiny ústní. Fibrom může obsahovat některé další tkáně a podle toho rozlišujeme různé podtypy fibromů: angiofibrom (obsahuje shluky krevních cév), lipofibrom (obsahuje části tukové tkáně), neurofibrom (obsahuje části nervových obalů) a mnohé další.
Fibromy nejsou zhoubné a nevytvářejí metastázy, problémy způsobují buď svým kosmetickým efektem, nebo útlakem okolních anatomických struktur, a to při velkém růstu. Fibromy vaječníků například mohou způsobit rotaci vaječníku kolem své osy a jeho následné uskřinutí. Zhoubné varianty fibromů jsou vzácné a označujeme je jako fibrosarkomy (patří do skupiny sarkomů).
Příčiny vzniku fibromu mohou být různé. Může se jednat o dědičné předpoklady, ale může se vyskytnout i u psa, který nemá genetickou predispozici. Spouštěčem pak může být například nedostatek selenu či zinku. Je nutné mít v těle také dostatek vitaminu A, vitaminu C a E. Fibrom je podle lékařů také odrazem toho, že někde v organismu panuje nerovnováha, něčeho je míň či víc.
Fibrom se projevuje jako výrůstek, který je nezhoubný. Může mít kulatý nebo válcovitý tvar a mívá obvykle červenohnědou barvu.
Kožní fibromy většinou pozná veterinární lékař na první pohled, fibromy uložené více v hloubce mohou být potvrzeny ultrazvukem. Definitivní diagnóza je možná po odeslání vzorku na histologické vyšetření, nebo přímo histologickým vyšetřením kompletně odstraněného fibromu.
Jsou to duté kulovité útvary vyplněné keratinem. Jediným maligním útvarem této skupiny je matrikální karcinom, ten je ovšem velmi vzácný. Zbytek cystických novotvarů má příznivou prognózu, chirurgické odstranění bývá dostatečné. Komplikace může nastat v podobě zánětu po prasknutí stěny cysty.
Nejčastějším cystickým tumorem je keratoakantom, který se vyskytuje u psů ve věku okolo 5 let. Nachází se především na zádech, hrudníku, krku a končetinách. Predisponováni jsou norští elkhoundi, u čistokrevných plemen se s ním setkáváme častěji než u kříženců.
Specifickou je dermoidní cysta u mladých Rhodéských ridgebacků, která roste okolo přechodu normální srsti v srst opačného směru. Jde o vývojovou anomálii, proto je nevhodné používat tyto psy v chovu.
Virové onemocnění, jehož původcem jsou papovaviry. „Bradavice“ se jako drobné světlé výrůstky vyskytují zejména na hlavě - okolo tlamy a očí. Častěji postihují zvířata mladší dva roky, u starších se mohou vyskytovat podobné útvary, jsou ale jiným typem tumorů. Prognóza onemocnění je zpravidla dobrá, útvary zhruba po dvou měsících růstu spontánně vymizí.
Jedná se o poměrně častý maligní tumor starších zvířat s výskytem na uších, pyscích, šourku, ale i na hřbetě a končetinách. U velkých plemen psů je jeho lokalizace častější okolo drápového lůžka, kde roste agresivně, a proto se zde často přistupuje k amputaci prstu. Na kůži světlých zvířat a na místech málo osrstěných je vyvolávajícím faktorem sluneční záření. Spinocelulární karcinom pomalu metastazuje do regionálních mízních uzlin. Terapie je chirurgická, případně doplněná radioterapií. Prognóza závisí na lokalizaci nádoru, výskytu metastáz a odvíjí se také od výsledků histologického vyšetření.
Jeví se jako šupinatější, vyvýšené útvary lokalizované u psů nejčastěji na vnitřní straně stehen. Nejsou pravými nádory, vznikají nadprodukcí keratinu. Vzhledem k možnému riziku vývoje ve spinocelulární karcinom je na místě okamžitá chirurgická excize.
Bazaliomy jsou nejčastější kožní tumory koček, u psů bývají také četné. Nacházíme je u starších zvířat především na hlavě, krku a hrudníku. Nádor má nízký stupeň malignity, nemetastazuje. Prognóza je po chirurgickém odstranění příznivá.
Nádory kožních žláz
Poměrně časté nádory mazových žláz se jako ohraničené útvary nacházejí na víčkách, hřbetě a končetinách. Vyskytují s
Kastrace psů se podobně jako u fen provádí z chovatelských a zdravotních důvodů.
Chovatelské důvody spočívají hlavně v zamezení nežádoucího chování psa, jako je neklid, neposlušnost a toulání v období hárání fen v okolí. Je pravdou, že jsou psi po kastraci klidnější a vyrovnanější, nicméně případná agresivita nebo toulání z jiných důvodů, než jsou háravé feny, se kastrací nevyřeší.
Hodně záleží na tom, v jakém věku se kastrace provádí. Kastrace štěněte ve věku 6 až 12 týdnů před dosažením pohlavní dospělosti způsobí to, že psi nestačí nabýt pohlavní výraz ani povahové vlastnosti jako dominance a agresivita, a tak zůstávají celý život hravým štěnětem. Jsou potom vhodní jako mazlíčci do domácnosti, ale nehodí se pro další výcvik, jako je obrana, hlídání a podobně. U nás se kastrace většinou provádí až po dosažení pohlavní a tělesné dospělosti, což je u malých plemen asi 12 měsíců a u velkých plemen asi 18 měsíců. Pokud se rozhodneme pro kastraci psa z hlediska nápravy nežádoucího chování, tak čím později se provede, tím menší je šance na úspěch. U psa se již toto chování upevní, stane se z něj zlozvyk a kastrace problém nevyřeší.
Zdravotní důvody pro kastraci psů se vyskytují u několika onemocnění. Patří sem hlavně nádory varlat, kryptorchismus a zvětšení prostaty (benigní hyperplazie prostaty).
Nádory varlat jsou u psů poměrně časté a kastrace představuje jediné řešení.
Kryptorchismus je stav, kdy jedno nebo obě varlata nejsou sestouplá v šourku, ale nacházejí se v tříselném kanálu nebo dutině břišní. Zde je pro ně vyšší teplota než v šourku, což znamená o 30 % vyšší riziko nádorového bujení. Jejich odstranění pomocí kastrace je tedy opět nejvhodnějším řešením.
Zvětšení prostaty (benigní hyperplazie prostaty) se vyskytuje téměř u všech starších psů, a pokud nezpůsobuje problémy, není třeba ji řešit. Někdy je však prostata zvětšená natolik, že způsobuje problémy při močení – bolestivé močení, krev v moči a podobně, nebo může dojít k zánětu prostaty – prostatitidě, což jsou stavy, kdy je zapotřebí přistoupit k léčbě a kastrace je metodou volby.
Při kastraci psa se odstraní samčí pohlavní žlázy – varlata. Kromě tvorby spermií jsou varlata zodpovědná za tvorbu testosteronu, a tedy i za samčí sexuální chování. Před zákrokem je nutná 24hodinová hladovka. Vodu odejmeme 1 až 2 hodiny před zákrokem. Pes je následně uveden do anestezie – buď intravenózní (do žíly), nebo inhalační (napojení na inhalační přístroj). Typ anestezie závisí na zdravotním stavu zvířete a na požadavcích majitele psa. Inhalační narkóza je šetrnější, bezpečnější, ale i
Zhoubné nádory nejsou hormonálně závislé, mohou se objevit jak u kastrátů, tak i nekastrovaných psů. Z maligních nádorů se nejčastěji vyskytují adenokarcinom, nediferenciovaný karcinom, transitional cell karcinom, skvamózní karcinom a leiomyosakom. Z benigních nádorů jsou to leiomyom nebo fibrom. Zhoubné nádory velice často a rychle metastazují do okolních tkání, jako například močové trubice, močového měchýře, sublumbárních mízních uzlin, střev nebo plic.
Klinickými příznaky jsou hematurie, dysurie, problémy s defekací, bolestivost. Maligní nádorové procesy na prostatě chirurgicky nelze vyřešit vzhledem k jejich invazivně a metastazování. Navíc se při kompletní resekci prostaty objeví inkontinence. Radioterapie ani chemoterapie nemají velký význam. Prognóza nádorů na prostatě je obecně špatná, a to vzhledem k jejich lokalizaci, invazivně, metastazování a nemožnosti chirurgického řešení, jak jsme již zmínili výše.
Loupání varlat může způsobovat kožní problémy u psů nebo kožní nemoci psů. Jednou z možností je, že došlo k nějakému traumatu nebo jinému podráždění oblasti varlat. To může způsobit otoky a bolest a je to v podstatě přirozená reakce psa, který se začne lízat v oblasti, která je podrážděná. Ale toto lízání jen dráždí kůži dále, takže si pes způsobí kožní infekci, která může následně způsobovat mokvání nebo vytváření šupinaté struktury. Kůže poškozená v důsledku infekce nebo zánětu se po několika dnech přirozeně odlupuje. Vnější vrstva se odtrhne, když je natáhnutá a poškozená, takže to může být to, co vidíte – odlupování v důsledku zánětu nebo infekce. Tato infekce může být zatím jen povrchní.
Loupání kůže na varlatech může být způsobeno také infekcí parazity nebo plísněmi. Paraziti mohou být na toto místo zavlečeni při venčení. Tyto infekce způsobují psovi svědění a to ho nutí si varlata stále lízat, ty pak mokvají a dochází k rozšiřování infekce.
Mezi možné příčiny loupání varlat může patřit i napadení trudníkem. Většina psů je nositelem těchto parazitů, kteří nepůsobí obyčejně žádné problémy, ale dráždí mladé psy, jejichž přirozený obranný systém není ještě plně rozvinutý. Vyvolávají tak vznik lupínků a zánět kůže na hlavě a na plecích štěňat, ve výjimečných případech se mohou vyskytnout i na varlatech. Tyto části těla pak trpí zánětem zvaným mladická pyometra. Příznakem výskytu trudníku je typický zápach po myších, vypadávání srsti a odlupování mastné kůže. Onemocnění zpravidla probíhá ve formě šupinaté nebo pupenečkovité. Při šupinaté formě jsou charakteristickým příznakem drobné, různě velké okrsky s prořídlou srstí na kůži hlavy (okolí očí, na čele, na pyscích, na nose), případně i dalších místech těla. Řídnutí srsti se může stupňovat, až se vytvoří lysá místa s šedavě zbarvenou až zarudlou kůží. V případě pupenečkovité formy je možné v místě vylysání pozorovat dobře hmatné uzlíky, které mnohdy hnisají, zduří a praskají. Pak lze nalézt na postižených místech strupy zaschlé krve a hnisu. Postižená ložiska jsou holá, zarudlá a vyskytuje se zde zvýšená tvorba šupin. Generalizovaná (celková) forma onemocnění se může vyskytovat v jakémkoli věku a kdekoliv na těle. Nedoléčená generalizovaná demodikóza často přechází v úporný zánět meziprstí. Pokud léčení nebylo zahájeno do 24 hodin od začátku onemocnění, může nastat opravdové soužení. Veterinář obvykle předepisuje různé léky a antibiotika pro zmírnění příznaků; speciálními šampony se dá odstranit mastnota srsti i charakteristický zápach.
Na šourku u psů se objevuje i dermatitida, která vyvolává podráždění a nutí psa ke škrábání. Důsledkem škrábání je dal