Jorkšírský teriér patří mezi plemena s nejrozmanitějšími možnostmi úpravy srsti. Existují desítky střihů od krátkých praktických úprav až po výstavní dlouhou srst. Tento článek přináší ucelený přehled toho, kdy poprvé stříhat jorkšíra, jaké střihy jsou nejoblíbenější, jak probíhá stříhání biewer yorkshire terriera i jaké možnosti existují pro bílého jorkšírského teriéra. Text je doplněn odkazy na videa a fotogalerie střihů a nechybí ani zkušenosti chovatelů z praxe.
Kdy poprvé ostříhat jorkšíra
Jedna z nejčastějších otázek majitelů je: kdy začít stříhat jorkšíra nebo jorksir stene kdy poprvé stříhat. Štěně jorkšíra mívá měkkou, štěněčí srst, která se kolem 6.–10. měsíce mění na srst dospělou.
Obecně se doporučuje:
první střih přibližně v 5.–6. měsíci,
pokud má štěně velmi hustou srst, je možné poprvé stříhat už kolem 4. měsíce,
u citlivých jedinců doporučují chovatelé vyčkat do 7. měsíce.
Někteří se také ptají na biewer kdy poprvé stříhat nebo kdy ostříhat štěně biewer. Biewer jorkšír teriér má podobnou strukturu srsti jako klasický jorkšír, proto se doporučení neliší.
Ve svém příspěvku ZÚŽENÁ DÝCHACÍ TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Jackelová.
vlastním fenku jorkšíra, má zúženou dýchací trubici. Byli jsme na vyšetření, zatím podáváme léky theoplus 100. Zdá se mi, že se problém nelepší. můžete mi poradit nějaký jiný lék, nebo jak dále postupovat. Ještě navíc lék theoplus 100 má výpadek a zatím mi nikdo neporadil náhradu. Fenka váží 4,5 kg mám problém do ní lék dostat. Existuje jiná forma, třeba tekutá ? Theoplus 100 jsem podávala po čtvrtinách.
Předem moc děkuji za radu a přeji krásný den
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kateřina.
Mám stejný dotaz jako paní co se ptala na danou jorkšíra já mám psa má dusivé záchvaty snížená průdušnice při spaní chrápe chroptí co byste mě doporučili dekuji
Terárium je prosklené nebo jinak kryté zařízení, v němž se chovají živočichové různých, především však exotických druhů. Cílem teraristy je chovat živočicha v co nejpřirozenějších podmínkách, které simulují jeho původní biotop (stanoviště, životní prostor).
Podobným zařízením je akvaterárium, známější pod názvem paludárium, které se od terária liší pouze stálou vodní plochou, jak samotný název napovídá. Například při chovu pouštního terarijního živočicha použijete suchý písek, kameny a pouštní rostliny, při chovu obojživelníka v paludáriu zasadíte bujnou vlhkomilnou zeleň, přidáte vodní rostliny, zeminu, kameny a podobně.
Rostliny do terárií volíme podle vlhkosti a teploty, které konkrétní druh živočicha v chovném zařízení potřebuje.
Podle teploty dělíme terária na pouštní (jsou suchá a velmi teplá, s teplotou kolem 40 °C); tropická (vytápí se na 30 °C); subtropická (s teplotou kolem 25 °C) a terária mírného pásma (teplota se většinou udržuje přes 20 °C).
Při výběru terarijních rostlin je nutné přihlédnout k jejich nárokům. Ne každý druh patřící do biotopu vámi chovaného živočicha snese omezené podmínky, i kdyby se co nejvíce podobaly těm přírodním. Největším problémem je nedostatek světla, proto dobrou volbou vhodného osvětlení zvýšíte možnost širšího výběru rostlinných druhů.
Poté, co si novou rostlinu přinesete domů, osprchujte ji – může být totiž postříkána nějakým ošetřujícím chemickým přípravkem.
Nejčastěji užívané terarijní rostliny jsou šplhavník (Epipremnum aureum), lopatkovec (Spathiphyllum floribundum), monstera (Monstera), fíkus (Ficus) a různé mechy.
Je problém osadit rostlinami terárium, které se vytápí na vyšší teploty kolem 30 °C, protože dochází hlavně v zimních měsících k velké nerovnováze světla a tepla. Čím vyšší máme teplotu, tím více světla rostliny potřebují a naopak. Při vyšších teplotách rostliny vyčerpávají rychle zásobní látky, které načerpaly během jarních a letních měsíců. Žijí vlastně na dluh, neboť mají málo světla a nedovedou si fotosyntézou vytvořit látky potřebné k životu. Další problém spočívá v tom, že málokdo má terárium u okna. V zimních měsících je intenzita světla tak malá, že i venku je světla nedostatek. Z toho mála nám ještě něco ubere okenní tabule a v místnosti pak světlo ubývá do čtverce tak, že například jeden metr od okna je již jen asi 25 % světla. Vypadá to sice, že těsně u okna a třeba 2–3 m od okna je světla stejně, není to však bohužel pravda, neboť lidské oko je přizpůsobivé množství světla a nedokáže to posoudit. Pokud tedy máme terárium hned vedle okna, je také intenzita světla nevyhovující, toto se však dá vyřešit umělým přisvětlováním. Nestačí
Jak ostříhat biewera je velmi podobné jako u jorkšíra, ale srst biewera bývá více hedvábná a jemná. Při dotazu biewer jorkšír teriér stříhání doporučují chovatelé:
jemné šampony bez silikonů,
pravidelné olejování konečků,
delší střih vypadá u trikolorní srsti velmi elegantně.
U jorkšírského teriéra neexistuje třívelikostní ráz ani typ mini, jorkšír je jen jeden, a to s váhou od 1,8 kg do 3,2 kg. Chování jorkšíra je charakterizováno jeho tvrdohlavostí, vyžaduje společnost lidí, nerad je sám. Charakteristický je i jeho štěkot. Při špatné výchově bývá rozmazlený a uštěkaný. Srst potřebuje údržbu. Toto plemeno má sklon k vadě nedostatečného růstu: moc málo roste, což se následně projeví na délce života a na větší náchylnosti k vadám srdíčka a podobně. Při výcviku ho rozruší opravdu každá maličkost a poté je hodně těžké vrátit jeho pozornost zpět. Nemusí moc malé děti a je žárlivý. Jednoduše řečeno, je to velký pes v malém těle. V podstatě je ale dobře vychovatelný, stejně jako všechny druhy psů – není to totiž o druhu plemena, ale o důsledné výchově od štěněte až do dospělosti.
Tejovití (Teiidae) jsou rozšířeni především v neotropické oblasti, částečně zasahující i do Severní Ameriky. Jsou to ještěři neobyčejně rozmanitých velikostí i tvarů těla. Většinou mají dlouhý lámavý ocas, dobře vyvinuté končetiny a rozeklaný zatažitelný jazyk. Typická je pro ně mohutná hlava krytá nápadnými štítky. Většinou se jedná o pozemní ještěry, ale najdeme mezi nimi i šplhavé či obojživelné druhy. Větší druhy (zvláště zástupci rodů Tupinambis a Callopistes) se nápadně podobají starosvětským varanům, menší druhy (například rody Cnemidophorus, Ameiva) zase v Jižní Americe zastupují ještěrky. Zástupcem obojživelných druhů je rod Crocodilurus nebo známá dracéna guyanská (Dracaena guianensis), která je zároveň největším druhem čeledi. Dorůstá délky až 130 cm.
Tejové jsou většinou masožraví nebo všežraví. Drobné druhy se živí především hmyzem, který často loví ve spadaném listí. Větší druhy se živí drobnými obratlovci, ptačími vejci a často také ovocem. Zejména velcí tejové rodu Tupinambis jsou známí jako škůdci drůbeže, protože rádi loví domácí kuřata. Dracéna guyanská je potravní specialista, živí se především vodními plži, jejichž ulity drtí silnými čelistmi.
Všichni tejové jsou vejcorodí. Jejich vejce mívají zpravidla kožovitou, méně často vápenitou skořápku. Počet vajec ve snůšce může být různý, od 2 do 80, velké druhy kladou obvykle více vajec.
Teju jsou velmi zvědaví, je to výhoda, kterou můžete využít při ochočování zvířete. Čím víc s ním však bojujete, tím víc vám to vrací zpátky.
Rostliny pěstované v akváriích nejsou jen estetickým doplňkem dotvářejícím celkový výsledný vzhled, ale jsou důležité zejména pro zachování a udržení stabilní biologické rovnováhy v uzavřeném systému akvarijní nádrže. Rostliny pomocí zeleného barviva – chlorofylu a světelné energie přeměňují anorganické sloučeniny na látky organické. Při tomto procesu asimilace – fotosyntéze, kdy rostliny přijímají oxid uhličitý, se uvolňuje jako vedlejší produkt kyslík. Fotosyntéza probíhá pouze přes den, při dostatečně intenzivním přirozeném nebo umělém osvětlení. Rostliny kromě toho také, stejně jako živočichové, neustále ve dne i v noci dýchají, přičemž spotřebovávají kyslík a vydechují oxid uhličitý. Spotřeba kyslíku rostlinami je ale mnohem menší než množství, které díky asimilaci vyprodukují. Další funkcí rostlin v akváriu je schopnost odbourávat odpadní dusíkaté látky, navíc svými kořeny prokysličují akvarijní dno, takže působí v akváriu jako takzvaný živý filtr. Vodní rostliny obsahují dokonce i látky omezující a ničící některé druhy bakterií. Porosty rostlin poskytují dále možnost přirozeného úkrytu rybám a jejich potěru, dalším druhům ryb zase slouží jako třecí substrát a pro některé ryby jsou i potravou.
Kryptokoryny se řadí mezi bahenní neboli obojživelné rostliny, které rostou ve volné přírodě v oblastech, kde během roku v závislosti na ročním období kolísá hladina vody. Při vysokém stavu vody rostou více či méně ponořené pod vodou, tehdy vytváří submerzní formu. Při nízkém stavu vody a v období sucha jsou schopny růst částečně, případně celé mimo vodu v emerzní formě s kořeny ve vlhkém substrátu. Jejich emerzní listy jsou tužší a pevnější než křehké submerzní listy a liší se mnohdy i svým tvarem. Bahenní rostliny přijímají podstatnou část živin i kořenovým systémem a jejich květy vykvétají pouze nad vodou.
Pěstírny akvarijních rostlin využívají schopnosti těchto rostlin vytvářet emerzní formu, protože se snáze pěstují a množí právě emerzně. Do akvarijních prodejen jsou pak většinou dodávány rostliny vypěstované mimo vodu, ve sklenících, při vyšší vlhkosti vzduchu. Tyto rostliny pak po zasazení do akvária nejsou mnohdy schopny beze ztrát přežít takovou náhlou změnu podmínek. Rostlina shazuje původní emerzní listy, které žloutnou a uhnívají. Teprve při dobrých podmínkách postupně vyrůstají nové submerzní listy. Naproti tomu typické vodní rostliny nebo submerzně pěstované bahenní rostliny při přesazení do jiného akvária snáší takovou změnu podmínek bez větších problémů nebo jen s malými ztrátami.
Při vysazování rostlin je základním pravidlem umísťovat rostliny stejného druhu do skupinek po více kusech. Výjimku tvoří solitérní, samostatně zasazené velké druhy, kt
Jorkšírského teriéra se doporučuje koupat každé 2 až 3 týdny – jestliže je to nutné, tak i častěji. Je nesmysl, když vám někdo říká, že se má jorkšír koupat jen minimálně.
Než se začne pes koupat, je nutné zabezpečit jeho uši proti nežádoucímu vniknutí vody. Srst se snažte při šampónování příliš nezacuchat. Chraňte oči! Při výběru vhodného šampónu buďte opatrní, ne každý psí šampón je vhodný pro jorkšírské teriéry.
Biewer Yorkshire Terrier vznikl v Německu v 80. letech 20. století jako barevná varianta jorkšírského teriéra. Plemeno se postupně vyvinulo do samostatné linie, která má dnes jasně daný standard a vlastní chovatelské kluby. Typickým znakem je tříbarevná srst – kombinace bílé, černé a zlaté – a kompaktní, elegantní stavba těla.
Původ a vývoj plemene
Plemeno vzniklo cíleným chovem, nikoli náhodnou mutací. Chovatelé kladli důraz na stabilní zbarvení, zdraví a vyrovnanou povahu. Právě proto je dnes velký důraz na výběr štěněte z ověřeného prostředí, jako je kvalitní biewer teriér chovná stanice.
Rozdíl oproti klasickému jorkšírovi
Na rozdíl od běžného jorkšíra je biewer klidnější, méně dominantní a často lépe zvládá soužití s dětmi i jinými zvířaty. Mnoho majitelů potvrzuje, že biewer působí vyrovnanějším dojmem, což ocení zejména rodiny.
Pokud se jedná o štěně jorkšírského teriéra, pak vybírejte krmení pro štěňata malých plemen. Štěňata rostou a vyvíjejí se, a proto mají zcela specifické požadavky na výživu.
Kvalitní krmivo by mělo obsahovat:
rybí olej pro zdravou kůži a srst – můžete také aplikovat ve formě oleje přímo na krmivo; 100% lososový olej posiluje imunitní systém a má vliv na celkové zdraví;
nezbytné vitamíny a minerály k podpoře imunitního systému a k udržení dobrého zdraví;
vysoce kvalitní živočišný protein k podpoře udržení svalové hmoty;
vlákninu k udržení zdravého zažívacího traktu, pomáhá vstřebávat živiny a redukuje množství stolice;
uhlovodany k udržení energie.
Tyto složky jsou klíčové v dobré výživě. Když vybíráte, čím krmit jorkšírského teriéra, hledejte právě tyto složky.
Na rozdíl od psů velkých plemen, kteří dosahují seniorského věku v 5 letech, malá plemena psů jako jorkšírský teriér mohou zůstat u krmiva pro dospělé psy do věku 7 let. Pak přejděte na speciálně vytvořená krmiva senior pro malá plemena. Tato krmiva pomohou udržet zdraví a aktivitu jorkšíra pro další následující léta.
Zájem o bílý jorkšírský teriér roste. Nejde o samostatné plemeno, ale o barevnou variantu vzniklou selekcí. Střihy jsou stejné jako u klasického jorkšíra.