DRUHY NÁTĚRŮ BRÝLÍ je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Do terária vybírejte takové druhy rostlin, jimiž chovanému živočichu maximálně přiblížíte biotop, v němž žije ve volné přírodě.
Nejlepší živé rostliny do terária
Terárium je prosklené nebo jinak kryté zařízení, v němž se chovají živočichové různých, především však exotických druhů. Cílem teraristy je chovat živočicha v co nejpřirozenějších podmínkách, které simulují jeho původní biotop (stanoviště, životní prostor).
Podobným zařízením je akvaterárium, známější pod názvem paludárium, které se od terária liší pouze stálou vodní plochou, jak samotný název napovídá. Například při chovu pouštního terarijního živočicha použijete suchý písek, kameny a pouštní rostliny, při chovu obojživelníka v paludáriu zasadíte bujnou vlhkomilnou zeleň, přidáte vodní rostliny, zeminu, kameny a podobně.
Rostliny do terárií volíme podle vlhkosti a teploty, které konkrétní druh živočicha v chovném zařízení potřebuje.
Podle teploty dělíme terária na pouštní (jsou suchá a velmi teplá, s teplotou kolem 40 °C); tropická (vytápí se na 30 °C); subtropická (s teplotou kolem 25 °C) a terária mírného pásma (teplota se většinou udržuje přes 20 °C).
Při výběru terarijních rostlin je nutné přihlédnout k jejich nárokům. Ne každý druh patřící do biotopu vámi chovaného živočicha snese omezené podmínky, i kdyby se co nejvíce podobaly těm přírodním. Největším problémem je nedostatek světla, proto dobrou volbou vhodného osvětlení zvýšíte možnost širšího výběru rostlinných druhů.
Poté, co si novou rostlinu přinesete domů, osprchujte ji – může být totiž postříkána nějakým ošetřujícím chemickým přípravkem.
Nejčastěji užívané terarijní rostliny jsou šplhavník (Epipremnum aureum), lopatkovec (Spathiphyllum floribundum), monstera (Monstera), fíkus (Ficus) a různé mechy.
Je problém osadit rostlinami terárium, které se vytápí na vyšší teploty kolem 30 °C, protože dochází hlavně v zimních měsících k velké nerovnováze světla a tepla. Čím vyšší máme teplotu, tím více světla rostliny potřebují a naopak. Při vyšších teplotách rostliny vyčerpávají rychle zásobní látky, které načerpaly během jarních a letních měsíců. Žijí vlastně na dluh, neboť mají málo světla a nedovedou si fotosyntézou vytvořit látky potřebné k životu. Další problém spočívá v tom, že málokdo má terárium u okna. V zimních měsících je intenzita světla tak malá, že i venku je světla nedostatek. Z toho mála nám ještě něco ubere okenní tabule a v místnosti pak světlo ubývá do čtverce tak, že například jeden metr od okna je již jen asi 25 % světla. Vypadá to sice, že těsně u okna a třeba 2–3 m od okna je světla stejně, není to však bohužel pravda, neboť lidské oko je přizpůsobivé množství světla a nedokáže to posoudit. Pokud tedy máme terárium hned vedle okna, je také intenzita světla nevyhovující, toto se však dá vyřešit umělým přisvětlováním. Nestačí
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Rostliny vhodné do terária
Trypanozomóza
Trypanozomy jsou krevní bičíkovci parazitující v krvi mimo buňky. Přenáší je krevsající hmyz buď sekretem svých slin (skupina Salivaria) anebo trusem (skupina Stercoraria).
Přenašeči skupiny Salivaria jsou známé mouchy tse-tse, který mají svůj název podle specifického zvuku vydávaného za letu. Onemocnění se nazývá Nagana, více postihuje býložravce a všežravce než psy a kočky. Tito prvoci produkují toxiny, kterými poškozují stěny cév a nervový systém zvířat. Prognóza závisí na druhy Trypanozomy (např. T. vivax mírnější průběh, T. brucei brucei těžká onemocnění).
Skupina Stercoraria zahrnuje původce Chagasovy nemoci – Trypanosomu cruzi. Jejím cílem je člověk, pes, kočka a mnoho dalších zvířat převážně hlodavců, kteří jsou rezervoárovými hostiteli. Přenos probíhá přes noční ploštice zákeřnice (rod Triatoma), které svými výkaly na kůži savců zajišťují nakažení. Následné rozetření či poškrábání umožní průnik i přes nepoškozenou kůži. U psů a koček je častější rozkousnutí otravné ploštice nebo pozření infikovaných hlodavců.
Tato nemoc má velmi nepříznivou prognózu, v rámci prevence existují specifické preparáty chránící psy až dva měsíce, repelenty nebývají účinné. Důležitá je asanace prostředí, která zbaví obydlí štěnic, nenechat zvířata lovit a nekrmit syrovým masem. V naší zemi zákeřnice nežijí.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Exotické nemoci psů a koček
Pátrání po příčinách nezájmu
Základem, tak jako u většiny potíží, je důkladná anamnéza. Zjišťuje se věk, plemeno psa, jakékoli jiné onemocnění, které může nepřímo s pohlavním traktem souviset (především zánětlivé či nádorové procesy urogenitálního systému, endokrinní poruchy – např. hypotyreóza,..). Svou roli hraje i dlouhodobý stres psa, některé léky (glukokortikoidy), deficity ve výživě či v chovu. V andrologické anamnéze se pátrá po podobných problémech u ostatních zvířat v chovu, zda a jak dlouho byl pes v plemenitbě, atd.
Klinicky se zhodnotí zdravotní stav, který potvrdí nebo vyloučí celkové onemocnění. Následuje důkladné vyšetření pohlavních orgánů – šourku, varlat, nadvarlat, semenného provazce, předkožky a penisu, kde pohledem a pohmatem zjišťujeme jakékoli abnormality. Libido se vyšetřuje v přítomnosti hárající feny, což vzhledem k různým rušivým vlivům prostředí může být obtížné. Rozlišuje se libido zachované, snížené a zcela vymizelé.
U psů, kteří o feny mají normální zájem, ale i po více krytích bez výsledků v podobě štěňat, je důležité vyšetření ejakulátu. Makroskopicky se hodnotí objem, barva, konzistence a cizí příměsi (např. krve, hnisu, atd.), mikroskopicky motilitu (pohyblivost) spermií, jejich koncentraci, morfologii, pozorování anomálií na nátěru a cytologické vyšetření k zjištění zánětlivých buněk a bakterií.
Zdroj: článek Snížené libido u psa
Leishmanióza
Při plánování cesty do jižní Evropy, Afriky, Jižní a Střední Ameriky a některých asijských končin je důležité být informován o parazitárním onemocnění Leishmanióze. Jedná se o zoonózu, riziko tedy platí jak pro lidi, tak pro domácí mazlíčky. Leishmanie jsou bičíkovci (jedna ze skupin prvoků), které přenáší tropičtí komárci rodu Phlebotomus a Lutzomia. V těle savců napadají krevní buňky monocyty, ve kterých se množí, až buňka postupně praskne a takto uvolnění paraziti pokračují v invazi do dalších buněk. Komár následně svým kousnutím nasaje infikovanou krev a šíří parazitózu dále.
U lidí se leishmanióza vyskytuje v kožní a systémové formě, u psů a koček jde vždy o systémové onemocnění. Zvířata hubnou, trpí horečkou, patrné je zvětšení mízních uzlin a kožní změny (typická je tvorba tzv. „brýlí“ okolo očí), hnisavé vředy na kůži, postupně dochází k průjmům a selhání ledvin. Onemocnění je závažné a velmi obtížně léčitelné, i po terapii (přípravky s antimonem) dochází k častým exacerbacím.
Prevencí jsou repelenty! Pro psy existují na trhu např. obojky, spreje, atd. s látkami namířenými přímo proti nebezpečným pakomárům. Toto onemocnění je velmi časté u toulavých psů např. v oblíbeném Řecku, Itálii, Španělsku a dalších zemích, proto zároveň předejděte šarvátkám Vašeho čtyřnohého kamaráda s např. řeckým psem. V ČR tito komárci nežijí, proto zde není nebezpečí šíření.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Exotické nemoci psů a koček